Úvod Milíposluchači, jsem rád, že mohu společně s vámi znovu usednoutnad stránkami Knihy knih - Bible. Dnes, a po řadu našich dalšíchrozhlasových setkání, si budeme povídat o evangeliu podle sepsániMatouše. Slovo"evangelium" v překladu znamená "dobrá zpráva".A tato dobrá zpráva je zapsána právě na začátku NZ.Evangelium, jak je zapsal Matouš, je pro naši snazší orientacirozdělelno do 28 kapitol. A nutno říci, že je to velmi důležitákniha. Vlastně společně s s první knihou Bible, knihou ostvoření, tvoří klíčové knihy Bible. Bible, jak známo, jenení jen nějaká jedna kniha, ale současně je to taková maláknihovna, protože obsahuje celkem 66 knih, z nichž je složena. Kdyžsi dnes budeme povídat o 1.knize NZna, rád bych se podíval na dobupřechodu od SZna do NZna. Rád bych přemostil tu časovou mezerunebo přímo propast mezi dobou SZna a NZna. Myslím, že je dobréněco vědět o tomto 400 let trvajícím období, které uplynulomezi dokončením textů SZna a zahájením NZní epochy. Může námto pomoci, abychom mohli správně chápat význam událostí NZ. Časmezi dny SZních proroků Zachariáše a Malachiáše na jednéstraně a narozením Jana Křtitele a PJe na druhé straněpředstavuje periodu dlouhou 400 let, v níž jakoby nebe nevydalohlas. To mlčení trvalo až do dne kdy anděl Hospodinův vstoupildo děje v okamžiku, kdy kněz Zachariáš právě konal svou úlohuv chrámě. Anděl tomuto starci zvěstoval, že se mu narodí syn,že se má jmenovat Jan a že on bude připravovat cestu Mesiášovi.Byl to tzv Jan křtitel. Později uvidíme, jak důležitý úkol mělJan křtitel v evangeliu podle Matouše. Zhistorie víme, že v tomto 400 let dlouhém období se stalo mnohoudálostí, i když Písmo o tomto období mlčí. Pro tehdejšílidi to bylo zdrcující období, pro izraelský lid někdy ažtragické. Pro Judsko nastalo období nové kultury, nového státníhozřízení, přišla nová nezvyklá organizace a mnohé z těchtověcí se pak objevují v NZně už jako jasně skutečnosti. Vesvětové historii se udály překotné změny. Zatímco SZ končí vobdobí, kdy na vrcholu světové politické a vojenské moci je říšeMédsko-Pérská a Egypt je státem, s jehož mocí bylo třeba stáleještě počítat, na začátku NZna obě tyto vojensko politickémocnosti jsou již úplně mimo scénu světového dění. Moc sepřesunula z východu na západ, tedy z Asie do Evropy. Z říšemédsko-perské do Řecka a hlavním světovým centrem se pak stáváŘím. Podívejme se na několik hlavních událostí tohoto období,které nám umožní určitý takový pohled jakoby z ptačíperspektivy. R.480př.n.l. Xerxes perský porazil Řeky u Thermophyl. Ale v zápětíjej bouře smetla u Salamis a to byl vlastně poslední boj tétovýchodní mocnosti. R.333př.n.l. přišel "kozel ze západu", jak jej popsal a jako něm prorokoval Daniel v 8.kap. svého proroctví. Byl to Alexandrveliký. V tom popisu je charakterizován jako kozel s velikýmrohem. Vedl řecké vojsko ve vítězném boji proti Peršanům.Zajímavé bylo, že krátce poté mu při jeho návštěvě vJeruzalémě byl přečten svitek proroctví Daniele a Alexandrveliký toto město, jako jedno z mála měst, nevyplenil. Desetlet po té, r.323 př.n.l. Alexandr veliký zemřel a jeho územíbylo rozděleno mezi jeho 4 generály. O tři léta později byloJudsko připojeno k Egyptu. Ale za nějakých 10 let byla pakzaložena dnešní Sýrie, která usilovala zabrat i Judské území.Tehdy se stalo Judsko územím bojů mezi Egyptem a Sýrií. R.203př.n.l. se Judsko dostalo pod vliv Sýrie a o 30 let pozdějiAntiochos zabral Jeruzalém a znesvětil chrám. R.166př.n.l. Kněz Matachiáš a Juda Makabejský zahájili vzpouru protiSýrii a tehdy začlo tak zvané Makabejské období. Do dnešnídoby pravděpodobně nejtěžší období Judee. Ale tento národ vněm prokázal velikou statečnost. R.63př.n.l. území Judska zabral Řím a tak se dostalo pod nadvládudalší světové mocnosti. Pod touto nadvládou byli i v obdobínarození PJe a po celou dobu, kdy se odehrávají děje zaznamenanév NZně. R.40př.n.l. byl ustanoven Herodes jako král Judska. Nevím o tom, žeby kdy žil více zlý člověk než Herodes, povídá nášhistorik, který nás tu provází, DrMG... Apak už úplně blízko počátku našeho letopočtu a narození PJebylo nastolení císaře Augusta v r.31 př.n.l. a stavba chrámuHerodiady, v níž se pokračovalo i v čase NZna. Přibližněr.4 př.n.l. se narodil náš PJ v Betlémě. Tolik tedy jen kratičcek historickým událostem tohoto období mezi SZnem a NZnem. Jakjsme viděli vnitřní život v judské zemi a v judském liduprodělal veliké změny. Po babylónském zajetí se národ odvrátilod modlářství, tedy od služby cizím bohům, přistoupili kobnovené snaze o oficiální svatost celého národa. V těchtěžkých dobách politických zvratů jim jejich vztah k BožímuZákonu pomohl, aby si zachovali svou identitu, i když po dlouhástaletí byli stále jen poraženým národem, byli stále v nějakéslužbě větším a moc nějším... Dá se říci, že Zákon sejim stal vysloveně jejich idolem. V tomto období také vznikla řadasynagog, které se kromě míst vzdělávání o Božím zákoněstaly centrem společenského dění. Takhle v synagógách sescházeli židé v Judsku i na ostatních místech po světě, kambyli postupně rozprášeni. V období mezi SZnem a NZnem vzniklytaké skupiny lidí, skupiny náboženských a národníchfunkcionářů, dá se říci, které se ve SZně nevyskytovaly. Jetady na příklad zmínka o skupině lidí, kteří si říkaliFarizeové. Patřili mezi nejsilnější a jejich úkol spočíval vtom, že měli chránit národ od vlivů okolních národů. Velicepřísně se snažili dodržovat zákon a svou víru stavěli naSZně, k němuž ovšem na vylepšenou přidali řadu dalšíchnařízení. Dalšískupinou byli Saduceové, kteří byli často velice majetní azastávali poněkud uvolněnější názory než farizeové. Písmůmvěřili jen tolik kolik sami uznávali za rozumné. Ku příkladumoc nevěřili v nadpřirozené jevy a vůbec ne ve vzkříšení. Vesvých názorech byli tedy v mnohém v opozici k farizejům.Saduceové také toužili žít "dobrý život", ale chtělitoho dosáhnout, a přitom svému tělu dávat vše oč žádalo, abyprý takto uspokojeni již nepodlehli jeho žádostem. Mimochodem,nezdá se Vám, že i dnes mnoho lidí takto uvažuje? Je jasné, žetakto veškeré pokusy o posvěcený život nefungovaly ani tehdy,ani dnes. Zákonícinebo písmáci byli další skupinou. Profesionálně se zabývalizkoumáním zákona. Jejich potíž však byla v tom, že se vícezabývali literou svatých Písem, než duchem toho psaného BSa. Atak, když se jich král Herodes dotazoval na to, kde se má naroditmesiáš, oni správně odpověděli, že v Betlémě, ale na tomjejich uvažování skončilo. Jeden by si myslel, že když dostalitakovouhle otázku, pak budou stát u dálnice a stopovat velbloudyna cestě z Jeruzaléma do Betléma, aby se vyptali na konkrétnímísto a aby se narozenému Mesiášovi taky poklonili. Ale oni nic. Milíposluchači, tady je veliké nebezpečí i pro nás, že budeme chtítBibli pouze znát. A přitom ji nenecháme, aby se svým obsahemstala přiroeznou součástí našeho běžného života. Je totižmožné znát informaci Písem, pravdy, které obsahuje, a přitomnedovolit, aby Boží slovo ve skutečnosti obsadilo či ovládlocelé naše srdce. Zákoníci většinou mezi takové lidi patřili.Znám řadu dnešních lidí, kteří by se s vámi znalecky přeli osebemenší maličkost v Bibli. Ano, bezpochyby je důležité znátPísmo, ale to samo nestačí. Důležitější je také je uvést dopraxe, předat je druhým především k jejich spáse a taky kmnohému dalšímu užitku... Obdobímezi SZnem a NZnem bylo období, kdy Bůh ve srovnání s předchozímzpůsobem komunikace s lidmi vlastně mlčel. Přesto však jezřejmé, že Bůh připravoval svět pro příchod Krista. Celýsvět, Židé, řecká civilizace, římské impérium a vařícínárody v Orietě, ti všichni byli připraveni na příchodSpasitele a vlastně vytvořili takovou scénu, kterou AP popsal jako"plnost časů". Čtyři evangelia byla určena čtyřemhlavním skupinám lidstva té doby. Evangelium Matouše, které ležípřed námi, bylo údajně napsáno nejprve v hebrejštině a bylourčeno zejména nábožensky založenému člověku té doby. Evangeliumtak jak je zapsal Marek bylo určeno Římanům. Římané byli lidév akci. Věřili, že vláda, zákon a pořádek mohou ovládnoutsvět. I dnes si mnoho lidí myslí, že by se to tak podobněmocensky a výhradně racionálně mělo dělat. Je jisté, že tadymusí být pořádek a zákon, ale sami Římané si brzy museliuvědomit, že jenom takto světem vládnout nemohou. Svět potřebujeještě jinou dimenzi, aby mohl plně a stablině žít... Potřebujeslyšet o jediném, který stojí na neproměnitelném Božím zákoněa pořádku, ale součastně také pro svou vlastní zástupnou oběťnabízí odpuštění hříchů, milost a milosrdenství od Boha. Toje role PJe jako služebníka, o kterém hovoří evangelium podleMarka. Dobrázpráva, tak jak ji zapsal Lukáš, byla psána Řekům, tedy lidem,kteří byli známi tím, že mnoho uvažovali, že rádishromažďovali moudrost a různé sféry poznání... Anakonec evangelium Jana, které bylo psáno přímo věřícím anepřímo pro Orient, kde byly milióny nábožensky založenýchlidí, kteří až do dnes volají po vysvobození. Ze světa různýchnáboženství se až po dnešní den ozývá volání poVysvoboditeli. Náboženský člověk, který upřímně hledá apřemýšlí, pozná, že jeho náboženství není to pravé, comůže uspokojit hlad jeho duše. Pozná, že ve skutečnostinepotřebuje náboženství jako nějaký systém nauk a obřadů,ale potřebuje Krista. Nemámeteď dost prostoru, abychom si povídali, jak Bůh i těmihistorickými a politickými událostmi v období mezi oběmasmlouvami, či mezi SZnem a NZnem, které se významně dotýkalyJudee, připravoval izraelský národ pro Kristův příchod na svět.Víme, že PJ, pokud jde o jeho tělesný původ, z tohoto národavyšel. Sám řekl, že spasení je z židů. Okolnosti,jimiž NZ a tedy právě Matoušovo ev. začíná, jsou už výsledkemtěch všelijakých změn, které v celé tehdejší Judskéspolečnosti nastaly... Matouš(původním povoláním publikán či celník) byl člověk, na nějž,abych tak řekl, PJ položil svou ruku velice konkrétním způsobem.Matouš se stal následovníkem a učedníkem PJ prostřednictvímvelmi jednoznačného rozhodnutí. Něco opustil a někoho paknásledoval. A výsledky svých zkušeností po nějakém čase podvedením DSého srnuje v písemné formě. Tatoúžasná kniha, čili Matoušovo evangelium, je svým způsobemklíčovou knihou Bible, protože se často vrací zpět do SZna aobsahuje více naplněných starozákonních proroctví nežkterákoliv jiná kniha. Dalo by se očekávat, že tu budou hojnénávraty k Písmům staré smlouvy, szna, protože, jak jsme siřekli, tato kniha byla psána prvotně pro židy. AleMatoušovo evangelium navíc (kromě toho, že se mnohokrát vrací kPísmům SZna) jde také dále než všechna ostatní sepsáníevangelia do doby NZ. Jedině Matouš píše o církvi i s tím, žeji uvádí jménem. Jeto zvláštní, když pomyslíme, že Matouš byl publikán, celník,čili vlastně kolaborant, který pro římské okupanty vybíraldaně! A přitom si ho DSý použil k tomu, aby napsal totoevangelium předně pro židy. Matouš byl totiž oddanýmnásledovníkem PJe... Matoušovoevangelium nám představuje určitou část Božího programu.Slovní vazba "Boží království" je vlastní právětomuto evangeliu, a vyskytuje se tu celkem dva a třicetkrát. Amyslím si, že správné pochopení tohoto výrazu je nutné projakýkoli výklad celého evangelia, nebo dokonce Bible jako takové. Tusi potřebujeme uvědomit důležitou skutečnost, že Božíkrálovství a církev nejsou totéž. Nejsou to synonyma, nejsou totedy jen odlišné výrazy se stejným obsahem. Tyto pojmy jsou vširších souvislostech sice zřetelně spojeny, ale v žádnémpřípadě nepojednávají o témž. Dovolte příklad. Praha je včeské republice, ale Česká republika není v Praze. Podobněcírkev je svým způsobem součástí Božího království, aleBoží království není jen církev. Velmi zjednodušeně řečeno,Boží království je vláda nebes nad zemí. Vím,že mnozí teologové z tématu Božího království udělali velkouproblematiku. Prostší kazatelé jako jsem já, povídá DrMG radějipoužívají jednodušší příklady nebo jednodušší formulace,jako je třeba ta, kterou jsem uvedl: "Království nebeské jevláda nebes nad zemí". Prožidy, kterým bylo toto evangelium psáno zejména, to znamenalosouhrn všech proroctví SZna, která se týkala příchodu krále znebe. Krále, který by nastolil nebeskou vládu nad zemí. Tohle prožidy nebylo nic tak moc nového, protože tuto myšlenku znali (nebomohli znát) například z Danielova proroctví. Tedykrálovství nebeské je jedním z dominantích témat Matoušovaevangelia. Král, který se chystá zřídit toto království nazemi je PJ. Matoušovoevangelium obsahuje 3 hlavní pojednání tři významné pasážetýkající se království. To 1. je tzv. "kázání na hoře",což je vlastně vyjádření zákonů pro toto budoucí království.Další pojednání jsou na první pohled poněkud tajemnápodobenství, která jsou zapsána ve 13.kap. a týkají se právěkrálovství. A na konec je zde Slovo PJe na Olivetské hoře, kterérovněž pojednává o budoucím ustanovení království zde nazemi. Brzyuvidíme, že výraz Boží království má v tomto evangeliudůležité místo a často je toto království zapojeno jakoby doděje. Je velice důležité, abychom si toho povšimli. V Matoušověevangeliu je pohyb. Pokud toto nepostřehneme, pak nám něcopodstatného z tohoto ev. unikne. Podobně jako bychom promeškalizelenou na křižovatce. Matoušůvspis se v některých směrech velice podobá 1. knize Bible, knizeGenesis (nebo snad knize stvoření). Rád svým studentům říkám:"Když nemůžete spát, nepočítejte ovečky, ale místo tohosi v mysli procházejte děj Knihy stvoření. A když ještěnebudete spát, vezměte také děj Matoušova evangelia". Bertesi to kapitolu za kapitolou. První kapitola, o čem je? Potom druhá,o čem pojednává?... Kdyžvás nebaví počítání oveček, ani kapitol, pak hovořte přímok pastýři. Myslím, že vám to pomůže lépe se s Ním seznámita umožní vám to jej poznat. A jen tak mimochodem, lepší je, abyhovořil on k nám než jen pořád my k němu. On má mnoho, co námchce povědět. Kdyžbudeme pročítat text Matoušova evangelia, vždy v úvodu novékapitoly vám budu uvádět takové ty svoje pracovní názvy, alenezapomeňme sledovat navazující děj tohoto ev. Nežse pustíme do samotného textu, ještě uvedu nejhrubší rozdělenítéto knihy podle hlavního děje. To nám může pomoci získattakový náhled z ptačí perspektivy. Prvé2 kap. nám zobrazují narození krále. Další 2 kap. hovoří opřípravě tohoto krále, a dále je řeč o počátku jeho veřejnéslužby. Pán Ježíš jako král měl i svůj program, který jevidět v kap.9 až 16. Dále si čteme o jeho utrpení a v poslení28.kap. vidíme velké poslání tohoto krále, který má veškeroumoc na zemi i na nebi a který je s námi až do skonání tohotověku. Je s námi, kteří jsme mu ve prostinké důvěře řekli svéano. Ano, Pane Ježíši já přijímám to, že jsi za mne vydalsvůj život a prosím, abys ses stal králem mého života. Každýčlověk, který uvěří a přijme Jej jako svého Krále, můžeprožívat úžasnou Boží vládu ve svém životě. Milíposluchači, v tuto chvíli se po krátkém úvodu dostáváme ksamotnému textu, tedy k první kapitole M, kde je nejprve zapsánkrálovský rodokmen PJe a potom jeho nadpřirozené narození zpanny. Ačtato úvodní část možná není příliš čtivá, je z mnohadůvodů velice důležitá. Pokud jde o ten královský rodokmen,vidíme zde rozdělení na tři části. Výčet potomků počínajeAbrahamem až k Davidovi (v.1-6). Dále výčet od Šalamouna kBabylonskému zajetí (7-11) a nakonec soupis rodů od Babylonskéhozajetí k Josefovi, který byl tesařem (12-17). Přistudiu knihy Genesis, jsme zjistili, že je to také vlastně kniha ojednotlivých rodinách. Každá generace tam měla veliký význam ajak můžeme vidět rodiny nebo spíš jednotlivé generace vystupujív postupném výčtu také zde na začátku NZ. Musímpřiznat, říká BMG, že to na první pohled vypadá dost nudně.Když někomu, kdo nic neví o Bibli, dáte NZ a on jej podlezvyklostí, jak se zpravidla zachází s knihami, otevře a začnečíst, pak většinou překvapeně kouká hned na první rodokmenPJe. Jedenmůj přítel mi vyprávěl, vzpomíná náš stařec, že za 2.světové války rozdal tisíce NZů vojákům. Všiml si, žeobdarovaní si pak při nejbližší volné příležitosti sedli,začali číst a po chvilce čtení - za minutu či dvě, na začátkuvýčtu rodů PJe - knížečku zavřeli, se závěrem, že to nenípro ně... Nemějme jim to za zlé ! Myslímsi, pokračuje v poučení z tohoto příkladu náš učitel, žekdyž rozdáváme lidem literaturu, měli bychom trochu vícpřemýšlet a aspoň maličko k rozdávaným textům říci.Průměrný člověk by možná mohl raději začít Markovýmevangeliem než Matoušovým. Je stručnější a je psáno s dalekovětším spádem událostí, je od samého začátku plné děje... Kdyžovšem takto hovoříme o zpřístupnění biblického textu lidem,kteří jej vidí poprvé, nelze tím nějak snížovat významrodového výčtu, na který narážíme u Matouše. Dá se říci,že NZ tak trochu stojí na přesnosti tohoto rodokmenu, protožepotvrzuje skutečnost, že PJ je z rodu Abrahamova a dále taky zrodu Davidova. Obojí je velice důležité. To, že PJ je potomekAbrahamův jej činí příslušníkem národa Izraele a Davidovalinie jej staví na trůn, protože to je královská linie. Rodyměly pro Izrael všeobecně velký význam. Podle různých rodovýchzáznamů mohlo být prokázáno, jestli daná osoba patří kurčitému rodu v Izraeli či nikoli. A podle této příslušnostipak někteří byli oprávněni k určitým činnostem... Například, když se Izrael vracel z Babylonského zajetí a chtělmimo jiné obnovit také chrámovou bohoslužbu, čteme si vEzdrášově knize zajímavou zprávu o určité skupině lidí: "Tihledali svůj rodokmen v seznamu rodů, ale marně. Proto bylivyloučeni z kněžství jako nezpůsobilí." (Ez 2,62) Zadnů Ezdráše tedy bylo možno zkontrolovat jestli dotyčná osobapatří do kněžského rodu Lévi. Případně bylo možno odhalitty, kteří se za takové falešně vydávali. Tyto rodokmeny byly najedné straně pod přísnou kontrolou kněžské správy nebopozději, za doby PJe snad po kontrolou jakési židovské vlády asoučasně byly přístupné veřejnosti. Domnívám se, že tytozáznamy byly umístěny někde v chrámě, protože vláda atehdejší systém náboženství byly zajedno. Tyto rody bylyzveřejňovány a mohly být kopírovány až do roku 70, kdy bylchrám násilně znesvěcen, vypálen a nakonec srovnán se zemí. Ježíšovinepřátelé si tedy mohli zkontrolovat rodový původ PJe apravděpodobně si jej kontrolovali. Je zajímavé a důležité, žeohledávali každý Ježíšův krok, ale nikdy nikdo nepochyboval ojeho královském rodovém původu. Pravděpodobně zjistili, že jepřesný. A to je velice důležité, protože to staví PJe dojedinečného postavení. Jistěsi vzpomínáte, že PJ řekl "Amen, amen pravím vám, kdonevchází dveřmi, ale přelézá ohradu je zloděj a lupič. Kdovšak vchází dveřmi, je pastýř ovcí." J10,1-2 Stádo, okterém je zde řeč je Izrael. A PJ je ten, který nepřeskočilohradu do ovčince, ani nepřišel nějakou zadní stezkou. On přišelke svému národu přes bránu, právoplatným způsobem. Narodil sev rodové linii Abrahama a také Davida. Toje to, co nám zde chce Matouš hned v úvodu svého poselstvípovědět. PJ je naplněním všeho, co bylo zaslíbeno ve SZně.jeho nepřátelé Jej tedy nikdy nemohli diskvalifikovat na základěJeho rodokmenu. Museli se o to pokusit jiným způsobem apochopitelně se o to snaživě pokoušeli, co jim síly a nápadystačily. Kdyžmi ještě nebylo 20, vzpomíná náš čiperný důchodce, poprvéjsem se trochu víc zajímal o Bibli, a tak jsem jel jsem na jednuletní konferenci a tam Pán poprvé trochu víc mluvil k mému srdci(aspoň jsem ho tam poprvé trochu vícvnímal). Přednášejícítehdy zatřásl mým srdcem tím, jak uvažoval o Božím slově.Jednoho rána se při svém příspěvku zeptal: "Kdo z vás,moji mladí přátelé, si přečetl celou Bibli během jednohoroku?" Bylo tam celkem okolo 300 mladých lidí. Ale nikdonezvedl ruku. Kdyžpřednášející položil svou otázku znovu, jeden mladík spíšesymbolicky zvedl s ruku a řekl: "No, já jsem to zkoušel.Přečetl jsem ale jen části, které byly zajímavé, nečetl jsemsi rodokmeny." Všichni se začali smát a náš učitel se smáltaky. Potom sám dodal, že je také moc často nečte. Ponějaké době mi však vyvstala na mysl zvláštní úvaha, že kdyžDSý použil tolik úsilí a pisatelova inkoustu k tomu, aby tohlevšechno jméno po jménu zapsal, tak v tom textu musí být pro násnějaký význam.... Znovu a znovu jsem si pak pročítal nejen tentoseznam jmen z našeho Matouše, ale také ostatní biblickérodokmeny. Rodzapsaný v Matoušově ev. je rod PJe ze strany Josefa. V Lukášibychom našli jeho rodovou větev ze strany Marie. Listinarodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. M1,1 "Listinarodu" nebo "Kniha rodu" je fráze, kterou použilpouze Matouš. Je to unikátní výraz, který nenajdete nikde jindev NZně. Kdybyste se vydali zpět do SZna a pozpátku byste pročítaliproroctví Malachiáše, Zachariáše až k pěti knihám Mojžíšovýma prohledávali pozpátku knihu za knihou, dlouho by se vám zřejmězdálo, že toto vyjádření není nikde jinde než u Matouše. Ažúplně na konci toho hledání, čili až na samém začátku Biblev 1M5,1 čteme: "Toto je výčet rodokmenu Adamova", nebokral. "tato jest kniha rodů Adamových". Tedyv 1M a současně v M nacházíme totéž vyjádření. Z tohovyplývá zajímavé zjištění, že v Bibli jsou zmíněny dvěvýznamné knihy rodů: kniha rodů Adama a kniha rodů Ježíše. Nášučitel se nás v této souvislosti se dvěma knihami rodů v Bibliptá: "Jak jste se dostali do rodiny Adama? Tak, že jste senarodili. Nijak jste to sami nezařídili. Ve skutečnosti je toněco, co jsme nemohli ovlivnit. Takto jsme se tedy všichni dostalido rodiny Adama. Dostali jsme se tam, skrze tělesné narození. Alejak praví Písmo, v Adamovi všichni umíráme. Ř5,12. Dá se říci,že kniha Adamova rodu je vlastně knihou smrti. Kdo je v ní zapsán,toho se týká nárok smrti...! Jetu však ještě další kniha, kniha rodu JKa. Dostali jste se uždo této rodiny, do tohoto rodokmenu? Pokud ano, ptám se, jak se tostalo? Dostali jste se tam zase jen a jedině skrze narození, ovšemskrze nové narození, skrze duchovní narození. PJK řekl: "Musítese znovuzrodit, abyste uviděli království Boží." Toto novéduchovní narození, pokud jsme je v důsledku přijetí PJe prožili,vkládá naše jména do Beránkovi knihy života. Do knihy životase dostáváme tím, že se s důvěrou oddáváme Kristu. V téprvní knize jsme určitě všichni, to je kniha rodů Adama. A jávěřím, že ty můj příteli, jsi zapsán také v Beránkověknize života. Pokud tomu tak není, neváhej a sděl svou touhu PJi.On jediný ti může dát bezpečí a klid... On jediný můžeproměnit tvůj život, aby nebyl jen pokračováním tělesnéhoživota Adama, ale aby také navazoval na duchovní život s PJem... Matoušříká, že Ježíš je syn Abrahamův a také syn Davidův.Představuje nám tedy PJe jako Mesiáše, jako toho, který je Král,jako toho, který ustanoví království nebes na zemi. Proto podleBožích předpovědí a zaslíbení musel být PJ svým původem vlinii Davida. Aby se naplnila proroctví daná Davidovi. PJje tedy syn Davida, ale je také syn Abrahamův. A to je rovněžvelice důležité, aby byl syn Abrahamův, protože Bůh řeklAbrahamovi: a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny národyzemě. 1M22,18 Vep. G3,16 AP vysvětluje, kdo je to to "potomstvo Abrahamovo": Slibbyl dán Abrahamovi a jeho potomku; nemluví se o potomcích, nýbržo potomku: je jím Kristus. G3,13 Nežse v našem rodokmenu, který nám předkládá evangelista Matouš,dostaneme od Abrahama ke Kristu, k PJi, musíme se nejdříve dostatk Davidovi: Abrahamměl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry, JudaFarese a Záru z Támary, Fáres měl syna Chesróma, Chesróm Arama.Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna, Salmónměl syna Boaze z Rachaby, Boaz Obéda z Rút, Obéd Isaje a IsajDavida krále. David měl syna Šalamouna z ženy Uriášovy. M1,2-6 Kdyžse podrobně podíváme na tento seznam po sobě jdoucích otců asynů a jejich synů, zjistíme, že to není jen zajímavé, ale protoho, kdo trochu zná Písmo, je to přímo úchvatné. Čtyři jménatotiž z textu vystupují, jako by byla vytvořena z neónovýchsvětel. Je překvapující, že se tato jména objevují v rodokmenuMesiáše PJKa. Je to překvapivé hned ze dvou důvodů, za prvéjsou tu jména žen a za druhé jsou tu jména pohanů, tedy lidí,kteří nepocházeli z Abrahamovy rodové větve. Vhebrejských rodokmenech bylo zvykem, že se neuváděla jména žen.Nehledejme, prosím, v tom nic špatného. Bylo to velice podobnéjako dnes, když lidé uzavírají manželství. Snoubenci si cobyspolečné příjmení v naprosté většině vybírají právěpříjmení muže. Příjmení ženy se tak vlastně jakoby vytrácí,její rodová linie jakoby vplynula do mužovy rodové linie. Zatímcomužova linie, pokud jde o to příjmení zřetelně pokračuje. Takse to děje dnes a dělo se to i tehdy. Častoi když příjmení muže nemá právě nejlibější zvuk, nebonejpříjemnější doslovný význam, žena (byť by dosud mělasebekrásnější příjmení) vezme na sebe příjmení svéhomuže... Tak se třeba z Jiřiny Veselé stane Jiřina Hrůzová,nebo z Aničky Pokorné Anička Válková... Někdy tato záměnapříjmení může být pochopitelně i v tom příjemnějšímsměru. Znal jsem na příklad sestru Rut Černou, z níž se posvatbě stala Rut Šťastná... Zadnů PJe to bylo skutečně nezvyklé, najít v rodokmenech ženskéjméno, a zde v rodokmenu PJ nacházíme hned 4. A nejenom, že tojsou zde ženy, ale ještě k tomu pohanky. Jakjistě víte Bůh v zákoně řekl, aby se jeho vyvolený lid Izraelnemísil s okolními pohanskými národy. Dokonce Abraham dostaltakový příkaz od Boha, a proto poslal pro nevěstu svému synuIzákovi zpět do země, ze které vyšel. Bylo to Boží opatření,které mělo chránit vyvolený lid od pohanství, aby zůstalazachována víra v jediného Boha. Apřestože toto ustanovení bylo v zákoně jasně vysloveno, jsouzde v královském rodokmenu Mesiáše 4 pohanské ženy, 2 jsou zkananejských národů, další byla Moabitka a poslední zChetejská. Jak se sem dostaly? "Támar"je jmenována jako první. Je o ní zmínka ve 3.v. Její neslavnýpříběh je zapsán v 38.kap. knihy Genesis a dá se říci, že jeto jedna z nejhorších kapitol Bible. Přestože v tomto příběhuje Támar otevřeně popsána i se svým hříchem, dostala se dorodokmenu PJe... Znovu tu vidíme, jak je Bůh pravdivý, o lidech,které povolal k nějakému závažnému úkoli, netají ani tynejhorší skutečnosti, které bychom my určitě zatajili. "Raab"či "Rachab" je další ženou, o které je zde v rodokmenuPJe zmínka (ve v.5). Ani ona neměla mezi svými soukmenovcinejlepší pověst. V události zapsané v Jz2 je nazvána nevěstkou,čili vlastně lehkou ženou. Ale v jejím dalším příběhu jevýzmné to, že prokázala svou víru v jediného Boha. Poznala, žeBůh, kterého uctívají Izraelci, je živý a mocný, narozdíl odevšech ostatních bohů, se kterými se špiní ostatní národy... NevěstkaRachab věřila v Hospodina, a proto přátelsky přijala vyzvědače,kteří se jí odvěčili tím, že nezahynula ostatním s nevěřícímiobyvateli města Jericha. (Žd11,31) Nevěstka Raab či Rachab sedostala do rodokmenu PJ pro prostinký důvod. Protože věřila. Toovšem ještě není celý příběh této ženy. Z dalších dějůje nepochybné, že její život se po této události podstatnězměnil. Tím,že byla opravdu zachráněna, se jí znovu potvrdilo to, v co užvěřila, že totiž Hospodin je živý Bůh. A v důsledku tohotopoznání Hospodinovy velikosti a také jeho milosrdenství serozhodla zcela změnit způsob svého života. Neslýchaná věc:známá nevěstka z města Jericha se vdala za pravého Žida.Změněný život a její postoje měly pak vliv také na širšíokolí, zejména na její vlastní děti. Synemženy jménem Raab či Rachab, byl muž jménem Bóz či Bóaz. Akdyž se řekne jméno Bóz, písmáci si ihned vybaví jméno Rút!To je jméno další ženy v rodokmenu, který je teď středemnašeho zájmu (v.5.). Rút byla velmi milá mladá žena. Pokud jdeo její život, nenajdete na ní nic, co by se ní dalo vytknout. Alepřesto tu byl problém, který ji diskvalifikoval. Tohočasu totiž platil zákon, který říkal, že Moábští aAmorejští nemohou vejít do shromáždění Izraele. Nebudeme nynípodrobně rozvíjet tento krásný příběh, který je zapsán vknize Rút. Doporučuji vám jej k přečtení. Muž, který sejmenoval Boáz (mimochodem tedy syn bývalé nevěstky Raab!) jednohodne přišel na své pole a spatřil krásnou mladou ženu. Byla tozřejmě láska na první pohled. Bózmiloval Rút, která svým původem byla pohankou. Ona všakprokázala své mnohostranné kvality a svoji věrnost. Rút, stejnějako dříve jmenovaná Raab, poznala, že jediný živý Bůh jeHospodin, a proto když už jako mladá ovdověla, se rozhodla jítse svou tchýní do izraelské země... A když se setkala s Bózem,ptá se: "Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se měujímáš, ačkoli jsem cizinka?" (Rt2,10) Tuto otázku simůžeme položit vlastně také my... Vždyť jsme povětšině znárodů, které byly plné pohanství, které neznaly živéhoBoha... Proč o nás zajímá? Přijímá nás na základě milosti! Osobněse domnívám, přátelé, že na Bóazovo rozhodování ve věcimanželství s moabskou Rút, mohla mít dost velký vliv Bóazovamatka. Bóaz viděl věrnost Raab a ona jej zřejmě vychovávalanejen k dodržování litery zákona, nýbrž také k milosrdenství.A pravé upřímné milosrdenství se Hospodinu líbí víc, nežformální oběť...! Dalšížena, která se vyskytuje v rodu PJ, není uvedena svým jménem,ale je zde označena pouze jako žena Uriáše. Uriáš byl Chetejeca náš učitel předpokládá, že jeho žena byla stejného původu.Zase se tu od nás předpokládá, že z vlastního čtení Bibleaspoň zhruba víme, o čem je řeč. Bat-šeba se dostala dorodokmenu PJe, protože Bůh nehází přes palubu jednoho ze svýchdětí ani tehdy, když hřeší. Ovečka může vyjít ze svéhostáda a stát se ztracenou ovcí, ale pastýř je vždy přivádízpět do stáda. Vdalším textu, čili v dalším pokračování rodokmenu PJe se paksetkáváme s celou šňůrou Judských králů: ŠalomounRoboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa, AsafJóšafata, Jóšafat Jórama, Jóram Uziáše. Uziášměl syna Jótama, Jótam Achaza, Achaz Ezechiáše, EzechiášManase, Manase měl syna Amose, Amos Joziáše, JoziášJechoniáše a jeho bratry za babylonského zajetí. M1,7-11 Vtěchto verších tedy nacházíme množství královských jmen. Alenaši zvláštní pozornost si zaslouží Jechoniáš, jemužHospodin řekl, že nikdo z jeho potomstva už nebude na trůnu. "Jakožejsem živ, je výrok Hospodinův, i kdyby byl Konjáš syn Jojakímův,král Judský pečetním prstenem, strhnu tě odtamtud. Toto pravíHospodin: "Zapište tohoto muže jako bezdětného, muže, kterýnebude mít ve svých dnech zdar. Nikomu z jeho potomků se nepodařídosednout na Davidův trůn a být opět vladařem v Judsku."Jr22,24.30 Celéjméno tohoto krále bylo Jekonjáš, ale Bůh odňal z jeho jménatu předponu "je-", protože ta je i počátkem jménaJehovah, čili Hospodin, vysvětluje náš učitel. Kvůlihříchu tohoto krále a celé řady jeho předchůzců i celéhonároda nikdo z jeho potomstva nemohl už potom dosednout na trůnkrále Davida. A z dalšího pokračování tohoto rodokmenu vidíme,že Josef, manžel Marie, je v této linii. AleJosef, jak v Matoušově záznamu dále uvidíme, není přirozenýotec PJe. Josef byl pověřen tím, aby předal PJi pouze jméno.Předal mu je oficiálním způsobem. PJ byl pokládán za Josefovasyna. Josef byl manžel Marie, která porodila Ježíše. Josef mutedy předal titul ke království Davida. Ježíštedy nebyl potomkem Josefovým, natož pak potomkem Jechoniášovým.Ale jak Josef, tak i Marie byli z pokolení Davidova. Byli ovšem zedvou různých větví, ze dvou Davidových synů. Josef pocházel zkrálovské linie Šalamouna. A Marie pochází z linie Davidova synaNátana (o tom si čteme na počátku L). Kdyžpřeskočíme řádku jmen z doby po babylónském zajetí, náštext pak uzavírá celý rodokmen: Jákobpak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš řečenýKristus. M1,16 Všimlijste si, že tady nastala trochu změna. Od 2.v se opakovalaformulace, že Abraham měl syna Izáka nebo podle jiných překladu,že Izák zplodil Jákoba... Teď bychom podle této zvyklosti asizase čekali, že se tu objeví vyjádření, že Josef měl Ježíše.Ale ono to tam tak není napsáno! Místotoho si v tom 16.v. dle ekum. čteme: "Jákob pak měl synaJosefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš řečený Kristus".Je zřejmé, že tady zchází rodičovský vztah mezi Josefem aJežíšem. Pisatel ukazuje na to, Josef není Ježíšův otec.Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíšřečený Kristus. Ačkoli Josef je manželem Marie, neníJežíšovým otcem.Jak to vysvětlit? Matouš nám to vysvětlí ave zbytku své první kapitoly. Jak ještě podrobněji uvidíme,tato skutečnost naplňuje SZní proroctví, že panna počne aporodí syna. Porodí syna, aniž by na tom měl jakoukoli účastjakýkoli muž... Lukáš,který napsal jedno z dalších evangelií, byl Řecký lékař. Vjeho ev. se šířeji pojednává o tomhle zvláštním"porodnictví". Shoda s Matoušovou zprávou je však vtom, že se Ježíš narodil z panny. Tedy Josef nebyl otcem Ježíše,a přitom Marie nebyla manželsky nevěrná svému snoubenci činastávajícímu manželovi Josefovi. Ježíš nebyl žádnénezákonné dítě... Přátelénikdy jsem nic nenamítal, když mi někdo řekl, že nevěří vporod panny - panny Marie. Člověk má koneckonců právo na to, abynevěřil. Vždycky si může vybrat... Ale v této souvislosti mámdvě rozhodné námitky, povídá náš starý biblista. Myslímsi, že kazatel BSa by panenský původ PJKa popírat neměl. Pokudsám pochybuje, nebo pokud dokonce tuto biblicky jasnou skutečnostvědomě popírá, měl by si raději najít jiné zaměstnání.Případně by se mohl o porody zajímat z jiného hlediska... Jistěženení složité sednout si v nějakém teologickém semináři anapsat myšlenkovou konstrukci o nepravděpodobnosti tohotopanenského početí. Ale to jediné, o co se takovýhle spekulantbude moci opřít, je jeho tzv. logické uvažování postavenépouze na běžné lidské zkušenosti. Na závěr svých úvahprohlásí, že něco takového se zkrátka nemohlo stát. Ajá se ptám, bouří dále nás fundamentalista: Kdo jsi, když takpřesvědčeně prohlašuješ, že se toto nemohlo stát? Přednějakým časem bylo pro člověka nemožné, aby se dostal naměsíc. Ale dnes už tam lidé byli. Podobně dříve lidé, a to itzv velké kapacity, vyhlašovali různé jiné výroky o tom, co jenemožné, a přitom jejich výroky skončily v propadlišti dějin...Naše lidská zkušenost přece nemůže být jediným měřítkempravdy! Zprávav Bibli prostě říká, že se Ježíš narodil panny. V17.v. 1.kap. nacházíme prohlášení, které nám v tomto rodokmenuještě něco ozřejmí. Všechpokolení od Abrahama po Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida pobabylónské zajetí čtrnáct a od babylónského zajetí až poKrista čtrnáct. M1,17 Matoušrozděluje celý rodokmen PJe do jednotlivých dílčích skupin, abynám umožnil takový letecký nadhled vlastně nad celou SZníhistorií. Jednoobdobí běží od Abrahama až k Davidovi, další pokračuje odDavida k babylonskému zajetí a třetí navazuje od tohoto zajetí knarození JKa. Matoušzřejmě musel některá jména z tohoto rodokmenu vypustit, aby muvyšlo 14 v každém období. A otázka zní, proč to udělal? Číslo14 (to je aritmeticky vztato dvakrát sedm) zřejmě uvádí nějakýdůkaz týkající se přesnosti tohoto rodokmenu... Bez dalšíhopodrobného vysvětlování konstatuje náš učitel... Nyní,když nám Matouš prostřednictvím rodokmenu ukázal, že Josefnení pravým otcem PJe (i když to tak lidé posuzovali), chce námdát podrobnější vysvětlení, jak to tedy bylo. (Mimochodem užve SZně bylo předpovězeno nadpřirozené početí Mesiáše, čiřecky Krista, a to samotným Bohem.) NarozeníJežíšovo se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnobenaJosefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala zDucha svatého. M1,18 NarozeníPJe se stalo takto, konstatuje prostě Matouš. Je zde tedy zapsánzpůsob, jak se to stalo. Stalo se to, když Marie byla zasnoubenaJosefovi. Dříve než se sešli, jak je tu napsáno. To znamená,dříve něž byli spolu jako muž a žena, se zjistilo, že Mariebude mít dítě. A hned je zde konstatováno, že tohle početí jez Ducha svatého. Kdyžse v dnešní době zjistí, že některá svobodná nebo zasnoubenádívka je těhotná, je to sice v mnoha rodinách určitánepříjemnost, ale v podstatě se nic tak moc neděje. Morálkasoučasného světa je tak deformovaná, že taková událost dnescelkem nikoho až tak moc nevzruší. Jiné to však bylo na začátkunašeho letopočtu. A především jiné to bylo podle Božíhozákona, který židé měli v rukou a který znali, či měliznát... Jejímuž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto serozhodl propustit ji potají. M1,19 Naprvní pohled to Josefovo jednání může z našeho současnéhopohledu vypadat dost podivně, rozporuplně. Ale vezměme v úvahuokolnosti, které se zde setkaly. Josef byl spravedlivý muž.Tím se rozumí, že to byl muž, který se celou bytostí snažilžít podle Božího zákona, snažil se líbit Hospodinu, svémuBohu... JestližeJosef dosud neměl se svou snoubenkou Marií intimní poměr a přestoje tu zjištění, že čeká dítě, pak to podle zákona nemůžechápat jinak, než jako nevěru. AJosef bezpochyby věděl, že Mojžíšův zákon byl v takovýchpřípadech jako byl teď tenhle Mariin velice nekompromisní.Pravil, že žena která bude shledána vinnou ve věci této tzvnevěry či raději bych řekl nevěrnosti, má být ukamenována,čili veřejně lidem popravena. To byla ta nejtěžší odplata. Vdalším čtení budeme věnovat velkou pozornost Marii. Ale dokudmáme k tomu příležitost, povšimněme si, že Josef bylpozoruhodný člověk. Někdy se mi zdá, jakoby protestantinesouhlasili, když se věnuje příliš velká pozornost Marii. Onabyla bezpochyby zvláštní, mimořádná... Bůhvybral Marii, aby byla matkou Mesiáše, našeho PJe, a Bůh senemýlí. A když vybral tu správnou dívku, dozajista vybral takésprávného muže. Ani v jeho případě se Bůh nezmýlil. Jak vtéto choulostivé situaci reaguje Josef? Horkokrevnýmuž by zřejmě okamžitě začal žárlit a nechal by Mariiokamžitě ukamenovat k smrti, nebo by ji aspoň vystavil nějaképořádné hanbě na veřejnosti. Josef byl však mírný a dobrotivýčlověk. Miloval Marii a nechtěl jí žádným způsobem ublížit,i když si nedovedl vysvětlit, co se to stalo... Taksi představuji, co se asi odehrávalo v jeho nitru... Ten 19.v.názorně vyjadřuje zápas, který probíhal v Josefově nitru: Jejímuž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto serozhodl propustit ji potají. M1,19 Najedné straně byl spravedlivý a na druhé straně ji nechtělvystavit takové hanbě, která by jí podle zákona patřila...Přitom se chovat, jakoby se nic nestalo a dále s ní žít, to semu rovněž příčilo... proto se rozhodl propustit ji potají. Matoušůvzáznam tohoto příběhu však pokračuje a ukazuje nám Božízásah do této nepřehledné situace... ...protose rozhodl propustit ji potají. Alekdyž pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu ařekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svoumanželku, neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. M1,20 Porodísyna a dáš mu jméno Ježíš, neboť On vysvobodí svůj lid zjeho hříchů." M1,21 Tuje tedy pro Josefa vysvětlení, co se to vlastně stalo, jak jemožné, že Marie čeká dítě, i když spolu ještě nežili... Atoto je zase moment, který nám ukazuje kvalitu Josefova charakteru.Josef se pokořil v tom, co by pro jiného muže bylo zřejměpříčinou k projevení oprávněné žárlivosti... Josefvšak přijal andělský pokyn a nejen že Marii nevystavil hanbě,která by dala průchod jeho ješitnosti, ale navíc přijímánarozené dítě jako vlastní a právem otce mu dává jméno! Dávámu však jméno, které si sám nevymyslel, které není vzpomínkouna samotného Josefa, ale ukazuje na staletý Boží záměr... JménoJežíš totiž znamená "Spasitel". Bude se jmenovatJežíš, protože zachrání svůj lid z jeho hříchů. Nato Matouš navazuje prostinkým shrnutím a zdůvodněním : Tovšechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:M1,22 Matouš,který psal své evangelium prvotně pro izraelský národ, nám zdeříká, že toto vše se událo proto, aby se naplnilo, co bylořečeno Hospodinem. Matouš touto zprávou volá na izraelskýnárod, a naléhá aby pochopili, že tento, který tak zvláštnímzpůsobem přišel, je prostě naplněním SZních proroctví. Užjsme si tuším několikrát řekli, že existuje kolem tří setproroctví, která se týkají prvního příchodu Krista. Jsou toproroctví, která se naplnila. Nevím teď kolik z nich je jichzapsáno v Matoušovi, ale vím, že Matouš cituje více SZní míst,než všechna ostatní tři evangelia dohromady. Zdáse, jakoby Matouš při tom, jak zapisoval jednotlivé události,hned kontroloval, která z nich byla předpovězena už ve SZně.Jeho hlavním cílem bylo nejen zobrazit Kristův život, alesoučasně dokázat, že Ježíš je Boží Syn, že to je naplněníSZních proroctví, která se ho týkala, která jsou o něm. Tovšechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:M1,22 'Hle,panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jestpřeloženo 'Bůh je s námi'. M1,23 Podívejmese na chvíli na toto místo, protože je velice důležité. Jde tuo citát z Iz7,14. Nevímnakolik spolehlivé jsou v tomto místě různé překlady, kterémáme k dispozici, říká BMG. V našem českém ekumenickémpřekladu čteme: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mujméno Immanuel', to jest přeloženo 'Bůh je s námi'. To jecitát z Matoušova ev. Ovšemv proroctví Izaiáše, z něhož tenhle Matoušův citát vychází,ve stejném překladu (čili v českém ekumenickém) čteme: "Hledívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je s námiBůh.)" Všimnětesi, že v překladu Izaiášova proroctví bylo slovo "panna"nahrazeno slovem "dívka" - přestože v našem NZnímMatoušově podání je slovo "panna", což je naplněnímIzaiášova proroctví. Připodrobnějším čtení Izajášova textu bychom zjistili, že totoproroctví bylo dáno jako znamení. Je tam napsáno: Proto vámdá znamení sám Panovník. Mimochodem,co by to bylo za znamení, že dívka má počít a porodit syna. Topřece není žádné znamení. Pokud by to bylo znamení, pak se unás v Severní Kalifornii takové znamení odehrává několikrátdenně, povídá ostentativně náš biblista. Překlad ve tvaru"dívka" totiž zamlžuje nebo snižuje význam slova"panna" na tomto místě. Abychompochopili správný význam, podívejme se do originálníhohebrejského jazyka. V Iz7,14 je použito slovo "Almah".Když nahlédneme do Geseniova lexikonu, praví se tam, že slovo"Almah" by se mělo překládat jako "panna", aleje možné je přeložit i jako "dívka". A v nějakémkomentáři pak jako důvod pro použití tohoto domněléhoekvivalentu, čili slova "dívka" pod heslem "Almah",autor lexikonu uvádí, že nevěří na zázraky. Tím ovšempřiznává, že vlastně nejde o překlad. Už do tvorby samotnéholexikonu, čili do tvorby slovníku je vložen prvek vlastníhochápání věci, vlastní víry či zde jednoznačně vlastnínevěry tvůrce takového slovníku... Alevraťme se do Izaiáše a prostudujme si událost, která je tuzachycena. Příběh se odehrál za vlády krále Achaze. To byljeden z těch, kteří byli od Boha daleko. Bůh poslal prorokaIzaiáše, aby tomuto králi vyřídil poselství, ale král nechtělposlouchat. Hospodinpromluvil znovu k Achazovi: "Vyžádej si znamení od Hospodina,svého Boha, buď dole z hlubin, nebo nahoře z výšin." Achazodpověděl: "Nechci žádat a nebudu pokoušet Hospodina."Iz7,10-12 Dovolte,abych řekl, že to bylo z královy strany jen zbožné pokrytectví,kterým se snažil zamaskovat svoje odpadnutí, nebo dokonce strach ztoho, že jej Hospodin bude nutit, aby ve svém životě něco měnil.Hospodin pokračoval a řekl Izaiášovi, aby se znovu setkal skrálem Achazem a předal mu zprávu o tom, že zvítězí vnadcházejícím boji. Achazby Bohu nevěřil a tak aby Izaiáš povzbudil jeho víru, řekl, žemu Bůh dá znamení. Ale Achaz svým super-zbožným způsobem řekl:"Já nebudu žádat znamení od Hospodina." A Izaiáš muodpověděl, že mu Bůh dá znamení ať ho chce, či nechce. Toznamení nebude pouze pro tebe, ale pro celý dům Davidův. Hle,panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je: Snámi Bůh). Je jasné, že pokud by se jednalo o běžnou mladoudívku, pak by to pro Achaze nebylo žádné znamení, ani pro důmJudův, ani pro nikoho jiného. Ale pokud panna počne a porodísyna, pak to je bezpochyby znamení. Pokud je zmíněné slovo"Almah" použito ještě někde jinde ve SZně, pak mávýznam "Panna". Na příklad Rebeka, než se provdala zaIzáka, byla nazvána "Almah". A tak bychom mohli jmenovatdalší výskyty tohoto slova. Ptaljsem se jednoho velice dobrého hebrejského křesťana, co si myslío této věci. Řekl mi: "No podívej se na to třeba takhle.Představ si, že jdeš na návštěvu ke svému příteli, který mátři dcery. Dvě jsou už vdané a jedna je ještě svobodná. Kdybyti je představoval, zřejmě by řekl něco v tomto smyslu: "Totojsou mé provdané dcery a tato dívka je má třetí dcera." Myslíš,že když říká "dívka", že tím myslí nějakoupoběhlici? Pokud bys dal najevo, že ji pokládáš za kohokolivjiného než za pannu, tedy mladou dívku, asi by tvou návštěvurychle ukončil. Nechtěl bych být v kůži těch, kteří popírajíKristovo narození z panny, když se budou muset ukázat před Jehotváří. Bojím se, že si budou přát, aby mohli nějakýmzpůsobem vzít zpět věci, které řekli, protože tím pošpinilijeho jméno." Tolik vyprávění jednoho hebrejského čiližidovského křesťana, který znal nejen slovíčka, ale takézázemí, jak byly chápány tyhle pojmy hlouběji... Fakt,že "Almah" znamená "panna" je potvrzen iseptuagintou, řeckým překladem SZna. To byl spis sepsaný učenciv období mezi starým a novým zákonem. Napsalo jej celkem 72židovských učenců, po šesti z každého pokolení. Když přišlik místu Iz7,14, tak slovíčko "Almah" prostě přeložilijako "parthenos", čili "panna". A to je výraz,který použil i Matouš. "Parthenos"neznamená "dívka", ale "panna". Věřím, žeBoží slovo říká přesně to, co ve skutečnosti míní. Povšimněmesi ještě něčeho dalšího zvláštního. Panna počne a porodísyna a dají mu jméno Immanuel, to jest přeloženo 'Bůh s námi'. Můžetemi říci, kde byl PJ nazván jménem Immanuel? Byl nazýván jakoJežíš, protože to bylo jeho jméno. Bylo mu dáno, neboť o němbylo řečeno, že vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Mimochodemoznačení "Kristus", jak je s Ježíšem často spojováno,to byl jeho titul, zatímco "Ježíš" bylo skutečnéjméno. Prorockýtext říká, že bude nazýván Immanuel, což je vykládáno jako'Bůh s námi'. Nemohl by být Immanuel ('Bůh je s námi'), pokud bynebyl narozen z panny, zdůrazňuje náš biblista. Kdyby měl jenlidský původ, tedy lidského otce, bylo by to málo. Byl by pouzečlověkem. Byl by to třeba významný učitel nebo strhujícívůdce nebo jedinečný prorok... Ale nebyl by to 'Bůh s námi'.Toto je jediný způsob, jak s námi Bůh mohl být. Kdyby Ježíšnebyl Immanuel, narozený z panný, nemohl být Spasitelem světa. Nášučitel k tomu cituje jeden verš ze Žd: Alevidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé,Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboťměl z milosti Boží zakusit smrt za všecky. Žd2,9 Jediněon se mohl stát obětí, která by byla pro Boha přijatelná. Jánemohu zemřít za hříchy světa, povídá náš starý zvěstovatelevangelia. Já nemohu zemřít výkupnou smrtí dokonce ani za svévlastní hříchy. Jakmůže být Ježíš Spasitelem? Tím, že byl Immanuel - 'Bůh je snámi'.A jak se to stalo, že byl s námi? Narodil se z panny. Lidéna něj volali jménem Ježíš a nikdy mu neříkali Immanuel, alenemohl by naplnit smysl svého jména Ježíš - Spasitel, kdybynebyl Immanuel - 'Bůh s námi'. Toužímpo Spasiteli, který je schopen dosáhnout až sem dolů na zem aspasit mne. Pokud je však obyčejným člověkem jako jsem já,potom mi není schopen mnoho pomoci. Je-li však Immanuel - 'Bůh jes námi' - čili narozený z panny, pak může být mým Spasitelem. Chcise tě zeptat, milý posluchači, je PJ už tvým Spasitelem? On, jsaBůh, vzal na sebe naši lidskou podobu, aby tímto způsobem mohl nasebe vzít smrt za všechny. Aby mohl zemřít výkupnou smrtí nakříži pro nás. Zemřel tam i pro tebe! Chceš-li, můžeš muříci své "Ano" a přijmout tak spásu, kterou pro tebena kříži vydobyl... Máš k tomu příležitost třeba právěteď... Potomto výletu do SZna se vraťme zase k příběhu, který námzaznamenal evagelista Matouš. Je to návrat vlastně k postavěJosefa a k jeho dalšímu jednání. NarozeníJežíšovo se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnobenaJosefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala zDucha svatého. M1,18 Jejímuž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto serozhodl propustit ji potají. M1,19 Alekdyž pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu ařekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svoumanželku, neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. M1,20 Porodísyna a dáš mu jméno Ježíš, neboť On vysvobodí svůj lid zjeho hříchů." M1,21 Tovšechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:M1,22 'Hle,panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jestpřeloženo 'Bůh je s námi'. M1,23 Adalší záznam, který jsme si dosud nečetli, představuje už jenposlední dva verše 1.kap.M. Kdyžse Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal andělHospodinův a přijal svou manželku k sobě. M1,24 Alenežili spolu, (ř.nepoznal ji), dokud neporodila syna; dal mu jménoJežíš. M1,25 Toje tedy další slovo, které nám ukazuje charakter Josefa, jehopostoj k Hospodinu a k celé události, jež do jeho života přišlanaprosto neplánovaně a neočekávaně. Nenítu nic podrobněji napsáno, co se v Josefově srdci odehrávalo, alekdyž mladý muž vstupuje do manželství, má určité představy,určitá očekávání, která mnohdy mají až příliš konkrétnípodobu... A Josef se setkává s takovým šokem, řekli bychom, stak velkou změnou všech svých plánů... Nicméně,když v tom všem poznal Hospodinovu ruku, Josef prostě přijímásvoji úlohu, i když se tu zdá, že hraje jen druhé housle.Vidíme, že Josef moc nepřemýšlí nad tím, jestli hraje prvníhousle nebo druhé, nebo prostě kterou roli v pořadí, alejednoduše oddaně a poslušně koná to, co přijímá jako zřetelnépokyny od Boha, ať už jeho vlastní představy byly jakékoli... Vtom je Josef úžasným příkladem. Poznal a uvěřil, že dítě,které jeho novomanželka nosí pod srdcem, jak se říká, je BožíSyn. Uvěřil Hospodinovu slovu, které obdržel, že to je Mesiáš,který vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Av důsledku tohoto velikého poznání Josef nepřemýšlí o svépozici, ale přemýšlí o své úloze. Přijal skutečnost, že neníotcem dítěte, které se jeho manželce zakrátko narodí a současněpřijal úlohu o dítě i o jeho matku se starat a chránit je, dokudto bude potřebné... Sejménem Josefa se v dalších záznamech ještě několikrátsetkáme, dokud narozené dítě - sám Boží Syn PJK nebudesamostatně působit na veřejnosti. Pak se nám Josefova stopaprostě vytratí... To podstatné však je, že splnil úlohu, kteroumu Bůh v této epochální záležitosti svěřil... Všechnytyto události tu před námi leží na první pohled jako historickýzáznam. Jako povídání o tom, co se někdy stalo... Už předčasem jsme si však naznačili, že každé podání těchtopříběhů, tedy každé ze čtyř evangelií, bylo původněpřednostně adresováno jiné skupině lidí. Matouš měl předočima lidi z židovského pozadí. Text, který tu čteme bylpůvodně adresován lidem, kteří znali SZ, kteří žili určitýnáboženský život. Proto je zde tolik SZních citátů, kterémají dokázat, že původ, život a potom i celé dílo PJe jepravé... Myslím,že v dobách PJe nebo v čase bezprostředně následujícím, byliv židovském národě upřímní a poctiví studenti svatých Písem,kteří přemýšleli, jak se asi všechna ta prorocká prohlášeníněkdy naplní... Vždyť jich je tolik a jsou tak rozmanitá...Mohlo se jim to zdát obtížné, ne-li rovnou nemožné. Dovolte,abychom nyní spolu s naším DrMG některé z těch SZníchprorockých vyjádření připomněli a ukázali tak jak se naplnilaa v době Kristova narození... 1)Měl se narodit v Betlémě (Mi5,2). 2)Měl být povolán z Egypta (Oz11,1). 3)A přitom měl být v Ráma slyšen pláč (Jr31,15). 4)Vzhledem k tomu, že pocházel z kořene Jesse či Izai nebo Jišaiměl být povolán z Nazareta (Iz11,1). Tadyse nabízí celá série otázek začínajících naším typickým"proč". Když se měl narodit v Betlémě, proč měl býtpláč v Ráma, v místě, které je vzdáleno severně odJeruzaléma, jako je Betlém vzdálen od Jeruzaléma jižně? Mělbýt nazván nazaretský, ačkoli se měl narodit v Betlémě a býtpovolán z Egypta... Princip otázky tu zní, jak se tohle všechnomůže naplnit na jednom jediném dítěti? Matoušnám svým záznamem toho pozoruhodného příběhu narození PJeukazuje, jak snadno, jak přirozeně se všechny ty věci naplnily,aniž by stály proti prorockému slovu nebo proti historii nebokoneckonců proti lidské logice. Stalo se to prostě tak, jak Bůhuž dávno ústy proroků prohlásil... Iv našich dnech, aplikuje náš MG tuto zkušenost s Matoušovýmzáznamem do naší doby, vidíme některá proroctví týkající sedruhého příchodu Páně, která nám připadají nepřehlednánebo nelogická, nebo že nezapadají do našich představ o celémkonceptu, jak se to má stát. Zastávámnázor, povídá náš biblista, že vstupujeme do období, kdy setato proroctví od druhém příchodu PJe naplňují. A všechnopřichází takovou jakousi normální přirozenou cestou, i kdyžjsme si předtím neuměli představit, jak se to či ono můžestát, jak se to či ono slovo může naplnit... Přichází totakovou normální cestou, podobně jako se docela normální apřirozenou cestou naplnila proroctví související s narozením adětstvím PJe. Vypadáto jako taková veliká krásná obrázková skládačka (puzzle). Ažbudeme jednou u Pána a budeme se dívat už na tuhle skládačku užjako na hotovou, čili uvidíme ty uskutečněné události, o nichžhovořili proroci, nebo o nichž je prostě psáno v Písmu. Možnáse budeme divit, jak to, že jsme to neviděli dřív, že to či onozapadá do tamhletoho... Každý malý kousek té skládačky najdesvé místo a věřím, že my jednou při pohledu z té Pánovypřítomnosti pochopíme, proč to všechno bylo tak a tak a jakýmzpůsobem to odpovídalo Písmu, jímž to vše Bůh předznamenal... Nynítedy vstupujeme do 2.kap.M a pokračujeme ve sledování záznamutoho, co se událo... Zase se tu mnohokrát setkáme se SZnímicitáty, kterými nám Matouš chce potvrdit, že Boží Slovo prostěplatí a že Ježíš je Mesiáš... Kdyžse narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle,mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: M2,1 "Kdeje ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jehohvězdu a přišli jsme se mu poklonit." M2,2 Kdyžto uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; M2,3 svolalproto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kdese má Mesiáš narodit. M2,4 Onimu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno uproroka: M2,5 'Aty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížatyjudskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem méholidu Izraele.'" M2,6 TehdyHerodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdyse hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: M2,7 "Jdětea pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete,oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit." M2,8 Onikrále vyslechli a dali se na cestu. A hle hvězda, kterou viděli navýchodě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo todítě. M2,9 Kdyžspatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. M2,10 Vešlido domu a uviděli dítě s Marií jeho matkou; padli na zem, klanělise mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.M2,11 Potom,na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali dosvé země. M2,12 Zrůzných vánoční pohlednic dozajista znáte obrázek třípostarších exoticky vyhlížejících mužů, kteří přicházejík Betlému a u jesliček se sklánějí se svými dary... Přitom nadjesličkami je malé okénko, ve kterém je vidět kometu s velikýmocasem... A tak bychom v barvitém popisu některých detailů mohlidlouze pokračovat... Nášučitel v těchto pořadech však nemůže jinak, než zase popřečtení samotného biblického textu vznést své námitky.Obávám se, uvádí své štiplavé poznámky náš biblista, žemnozí křesťané znají vánoční příběh (a možná i jinépříběhy) více z pohlednic, než z Bible... Díky tomu pak žijív různých dojmech, k nimž Písmo nedává jasná stanoviska, pokudvůbec dává nějaká... Zaprvé tedy byli ti mudrci opravdu tři? Bible nám o tom nic neříká.Nevím, kolik těch mudrců bylo, přátelé, ale domnívám se, žetakových všelijakých návštěv byla v Jeruzalémě spousta. Žeby tři postarší mužové tmavé pleti tak vyplašili Krále Herodaa s ním celý Jeruzalém? Krále Heroda snad, ale proč celýJeruzalém? Myslíte, že Herodes se svěřoval se svou úzkostícelému městu? Stejnětak, jak někteří říkají, že ti mudrci byli tři, já sidovolím odhadnout, že jich bylo spíše tři sta! Důrazně přehánínáš teolog... Toho si pak povšiml nejen Herodes, ale opravdu celýJeruzalém... Přišli z Východu, patrně z různých míst. Aspojila je jediná myšlenka, jediné poznání, totiž hvězdanáležející židovskému Králi mimořádného významu... Vidělijsme na východě jeho hvězdu. Ztohoto prohlášení mudrců někteří usuzují, že šlo o tzv."východní hvězdu". Dokonce prý existuje nějakáorganizace, která nese název: "Východní hvězda". Nášučitel však opět vznáší námitku. Kdyby mudrci na Východěviděli východní hvězdu a šli by za ní, došli by zcela logickyněkam do Indie nebo do Číny. Nemohla to být východní hvězda,nýbrž musela být pro ně západní. To vyjádření, vidělijsme na východě jeho hvězdu, lze přirozeně chápat tak, žehvězdu viděli, když ještě byli na Východě. Viděli jsme navýchodě jeho hvězdu. Vícevšak našeho biblistu zajímá, jak mohli tito mudrci poznat, žetahle zvláštní hvězda má něco společného se židovskýmkrálem, který se právě narodil... Mnohým tenhle text, tahlemyšlenka, nahrává, aby tak jaksi - domněle biblicky -legalizovali své sympatie ke všelijakým astrologickým kouskům.Tedy k různému čtení z hvězd, předpovídání budoucnosti apodobným vysloveně okultním technikám... Není pochyb, že tytotechniky mohou fungovat, pokud to nejsou úplně prosté podvody. AleBůh před nimi velmi rázně varuje... Pokudjde o biblický pohled, kde by tihle mudrci mohli vzít informaci ozvláštní hvězdě, týkající se židovského krále, nášučitel ná zkouší ze znalosti SZna. Mudrci z Východu mohli prýdocela dobře znát proroctví Baláma (či dle ekum Bileáma) Vidímjej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka.Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. Protkne spánkyMoába, témě všech Šétovců. 4M24,17 Povšimnětesi, že to proroctví hovoří o hvězdě, které vyjde z Jákoba ažezlu, které povstane z Izraele. Hvězda a žezlo jsou tu jmenoványspolu. Tohle je jediné místo, kde jsou tyhle dva pojmy pohromadě,povídá náš znalec Písma: Hvězda a žezlo. Mudrci z východuměli tahle proroctví. Když tedy spatřili prazvláštní hvězdu,vydali se hledat krále... Svoutouhou poznat krále, který byl před staletími předpovězen,způsobili však stávajícímu králi na judskou zemí, Herodovi,nemalé potíže... Král Herodes ukazuje svou pravou tvář vechvíli, kdy se k němu dostává pro jiné radostná informace plnánaděje a napětí: "Někde se tu měl narodit židovský král!Co o tom víš králi?" Herodesje touto zprávou zarmoucen, nebo spíš znepokojen či přímovyděšen. Svou reakcí prozrazuje soupeřivou povahu, která nesneseodpor. Prozrazuje, jak moc lpí na své pozici aniž by byl ochotensnést jakoukoli konkurenci... MGnás odkazuje na nějaký dobrý biblický slovník, který by námvíce pověděl o celé té Herodovské rodině. Byla to totižbezmála mafie prvního století. Herodes Veliký, který tu stojí vnašem příběhu před námi, byl jedním z nejkrutějších darebůtohoto rodu. Byl to Idumejec, čili svým původem nepatřil kIzraeli. Ale svou pozici si koupil od Římanů, od římské vlády.Nyní jej vidíme, jak podléhá úzkosti o svůj trůn, protožeslyší o potenciálním soupeřovi. Kdyžse vyplašený Herodes ptá povolaných velekněží a zákoníků,je tu s podivem, že znali odpověď, aniž se museli jít dlouzeradit. Aniž museli složitě studovat celou problematiku... Vlastněodpovídají citátem ze SZních svatých spisů. A náš Matouš rádten citát opisuje: svolalproto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kdese má Mesiáš narodit. M2,4 Onimu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno uproroka: M2,5 'Aty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížatyjudskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem méholidu Izraele.'" M2,6 Skutečnost,že tito zákoníci a velekněží odpovídají prostě citátem dáse předpokládat, že citátem zpaměti, ukazuje na jejich dobrouznalost SZních Písem. Jak ovšem dále při čtení evangeliíuvidíme, jejich problém byl v tom, že znalost, kterou měli (či"známost", jak se to někdy pokralicku v různých sborechříkává), se nedotýkala jejich životů. Byla to vysloveně jenakademická znalost Písem. Byla to znalost, která jim osobněneříkala vůbec nic... Ikdyž jsou tu zvláštní lidé, kteří se ptají po Mesiášovi(jsou tu lidé, kteří přicestovali z veliké dálky), s těmihleznalci Písma to ani nehne, aby se třeba zajímali, jestli na tomnarození krále přecejen něco není... Sice možná v chrámě a vsynagógách mluvili o Mesiášovi, o jeho příchodu, o tom, jakábude jeho role... Ale jejich srdce bylo ve skutečnosti ponořeno dojejich vlastních věcí. Nějaký Mesiáš nebyl jejich opravdovýmzájmem... Divímse v naší době, povídá zkušený kazatel, kolik lidí se dnesopravdu těší na druhý příchod Páně... Docela často se o tomhovoří, docela často někteří lidé rádi zkoumají různábiblická (ale i mimobiblická) proroctví, a přece nelze říci, žeby opravdu očekávali příchod Páně, že by se na něj těšili...I když o něm docela mnoho vědí a jsou třeba různé událostisoučasnosti zařadit do biblického kontextu proroctví... Kdyžse vrátíme k našemu příběhu, jak nám jej tu popisuje Matouš,je tu hrozné, opravdu děsivé, že největší zájem o narozeníMesiáše nejeví velekněží a zákoníci, ale právě bezbožnýHerodes... Tak podobně mi připadá děsivé i v naší době, že odruhý příchod PJKa nejeví největší zájem jeho následovníci,ale často mnohem více všelijaké sekty, které dílo PJepřekrucují a jeho osobu snižují... TehdyHerodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdyse hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: M2,7 "Jdětea pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete,oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit." M2,8 Chcivám teď říci jednu věc, kterou potvrdím a rozvinu až později,žádá nás o pozornost a strpení náš DrMG. Ta zvláštní hvězdase ukázala mudrcům někdy mnohem dříve než dorazili doJeruzaléma. Mějme na paměti, že cestovali na velbloudech, nikolitryskovými letadly! A cestování na velbloudech je velmi pomalé anamáhavé... Pochybuji,pokračuje v konkrétních představách náš starý učitel, že odokamžiku, kdy mudrci poprvé uviděli hvězdu do okamžiku, kdy sedostavili do Jeruzaléma uplynulo méně než jeden rok... Jejichnávštěva v Betlémě nebyla žádná malá oslava vánoc...Cestovali dlouho a urazili mnoho náročných kilometrů, než semdorazili, aby mohli maličkému králi vzdát poctu způsobem, kterýjim byl blízký... Nezapomeňmetedy, že Herodes se mudrců podrobně vyptal na čas, kdyse hvězda ukázala. Neřekli mu, že včera nebo před týdnem...A skutečnost, že Herodes pak nechal vyvraždit děti až do věkudvou let tomu také nasvědčuje... "Jdětea pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete,oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit." M2,8 Herodesse zde ukazuje v roli nestoudného podvodníka. Vystupuje přímojako prolhaný had, povídá MG. Mluvit o úctě, o pokloně a vsrdci mít vraždu, to je podlost... Mudrcikrále vyslechli a dali se na cestu. A hle hvězda, kterou vidělina východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde byloto dítě. M2,9 Kdyžspatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. M2,10 Nyníse tedy zvláštní hvězda ukazuje mudrcům znovu. Myslím si, žekdyž celou tu dlouhou dobu cestovali, tak tu hvězdu neviděli,povídá náš přednášející. Proto měli nyní tak velikouradost. Že totiž jejich cesta není marná, že nebudou tápat...Kdyby byli viděli hvězdu po celou cestu, nebyli by museli jít doJeruzaléma klást nějaké otázky žárlivému Herodovi neboapatickým velekněžím či zákoníkům... Vešlido domu a uviděli dítě s Marií jeho matkou; padli na zem, klanělise mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.M2,11 Kdyžmudrci konečně přišli, vidíme, že Josef a Marie s dítětem užnebyli kdesi ve stáji za přeplněným hostincem, ale bydleli vdomě. Mudrci vešli do domu. Velký pohyb lidí, který tubyl v době sčítání lidu, už dávno ustal... Lidé vykonalipanovníkem určenou povinnost a zase odešli domů. Ale tahlerodinka nemohla odejít na tak dlouhou cestu, protože měli maličkéděťátko. Určitý čas tedy zůstali v Betlémě. Mudrcije našli v domě. Tu je zase jedna narážka našeho učitele nanebiblické, často docela pohádkově sentimentální ale hlavnězkreslené představy, které lidé mají z jakýchsi tradic. Napohlednicových obrázcích totiž mudrci obyčejně klečí předdítětem, které je v jesličkách, ve stáji, a hned vedle stojíoslík, který prý dítě zahřívá svým dechem... Je to sicedojemné podání, ale jen málo z toho odpovídá biblickémuzáznamu. Aještě jedna důležitá věc. Když ti mudrci vstoupili do domu,všimněte si prosím, že se klaněli dítěti! Klaněli se jemu,nikoli Marii. Uviděli dítě s Marií jeho matkou; padli na zem,klaněli se mu. Tedy dítěti. Rovněž své poklady obětovaliPJi a nikoli Marii... Tuje velmi zajímavé dívat se na tuto scénu také v souvislosti sdruhým příchodem PJe, který je už v dávných proroctvíchzaslíben... Je tu zvláštní podobnost, upozorňuje nás originálnípůvodce těchto biblických pořadů, DrMG: Ktvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nadtebou vzejde. Iz60,3 Rozhlédnise kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě,zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány.Iz60,4 Ažto spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostněrozbuší, neboť hučící moře tě zahrne svými dary, přijde ktobě bohatství pronárodů. Iz60,5 Přikryjetě záplava velbloudů, mladých velbloudů z Midjánu a Éfy,přijdou všichni ze Sáby, ponesou zlato a kadidlo a budou radostnězvěstovat Hospodinovu chválu. Iz60,6 Nynínení naším předmětem druhý příchod Krista, nýbrž jeho prvnípříchod, čili jeho narození, proto nepůjdeme do podrobností.Ale pozoruhodné tu je že slovo pojednávající o druhém příchodupři zmínce o darech od národů postrádá myrhu. MG docela prostěpovídá, že myrha symbolicky znázorňuje smrt, či oběť PJe.Když přijde podruhé, nebude tu nic hovořit o jeho smrti, protožeon je na věky vzkříšeným vítězem nad smrtí... Zlatohovoří o jeho narození z královské rodové linie a také prokrálovskou dráhu. Kadidlo zase symbolicky hovoří o vůni jehoživota, o libé vůni, kterou se bezhříšný život PJe stal jakpro Boha Otce, tak také pro přemnohé lidi. Poté, co mudrci dosáhli svého cíle, po té co nalezli a podle svýchzvyklostí oslavili právě narozeného židovského Krále, Mesiáše,záznam o nich končí, řekli bychom doztracena. Potom,na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali dosvé země. M2,12 Mudrcůmtedy bylo zjeveno, že Herodovo povídání, o tom jak by se takéchtěl poklonit dítěti, bylo lživé, podvodné, lstivé... A takmudrci odcházejí jinou cestou... Co však na to řekne netrpělivěčekající Herodes? A co bude s dítětem? Kdyžmudrci odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi vesnu a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni doEgypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledatdítě, aby je zahubil." M2,13 Tatozkušenost s Božím upozorněním ve snu nebyla pro Josefa ničímmimořádně novým. Jasně rozeznal Boží varování a uposlechl.Pokud byli v Betlémě už delší dobu, jak jsme si ukázali,dětátko mezitím povyrostlo natolik, že už mohli cestovat, i kdyžmísto určení bylo velmi vzdálené... Josef chápe vážnostsituace a také svoji osobní odpovědnost za život dítěte, aproto neotálí. Ihned, bez čekání, ještě v noci odchází dobezpečí: Ontedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta M2,14 abyl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústyproroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.' M2,15 EvangelistaMatouš zase podle zaměření svého psaného poselství cituje SZn,aby prokázal, že SZní svatá Písma jsou s životem PJe velmi úzcespojena a tak potvrzují jeho božství a jeho mesiášské poslání.Aby prokázal, že PJ je živým naplněním těchto SZních svatýchPísem. Tohle,co jsme právě četli, je citát z Oz11,1. Jde o zvláštníprorocké slovo, které se v dějinách naplnilo jakoby s ozvěnou.První názvuk splnění tohoto proroctví nastal dávno před tím,než je prorok Ozeáš napsal, bylo to povolání Izraele z Egypta,povolání vyvoleného národa. Jasný zvuk splnění tohotoproroctví slyšíme ovšem až zde, kdy Boží Syn jako konkrétníosoba je povolán z Egypta. I když je stále jen jako dítě... Joseftedy podle Hospodinova pokynu s celou rodinou zůstává v Egyptě,dokud mu sám Bůh nedá zase pokyn k návratu do judské země... Aco se mezitím v Judei děje? Co dělá vyplašený starý králHerodes, který se bojí o svůj trůn? KdyžHerodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povražditvšecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvoulet, podle času, který vyzvěděl od mudrců. M2,16 Částz toho, co vám nyní chci říci, je jen můj předpoklad, mojedomněnka, předesílá náš učitel. Ovšem část je postavena nazřetelných faktech. Jak jsme se zmínili dříve, když mudrcipřijeli, narozené dítě jménem Ježíš už nebylo v jesličkáchve stáji, protože mudrci zastihli dítě a jeho matku v domě.Patrně tedy nepřijeli současně s pastýři, jak o nich hovoříLukáš. KdyžHerodes měl soukromou schůzku s mudrci, kdy se jich pilně vyptávalna všechny okolnosti, kdy viděli tu zvláštní hvězdu, ptal setaké na čas, kdy se jim ukázala. Mohlo to být o několik měsícůdříve, možná o celý rok. Pokud jsme dost přesní v tom, jakchápat výraz, že přišli od východu, pak to mohlo znamenat řadutýdnů či spíše měsíců, než se dostali do Jeruzaléma. Kdyžnyní Herodes dochází k poznání, že mudrci nesplnili jeho přání,že se tedy nevrátili, aby mu popovídali o výsledcích svéhohledání, dostává se do stavu šíleného strachu, který sesnoubí se zlostí... Má strach o svou královskou pozici, nemůžedovolit, aby mu kdykoli kdokoli konkuroval, byť by to maličké dítěbylo. A pojem "židovský král", jak se mudrci vyjádřili,byl pro něho zvlášť popuzující... Herodestedy vzpomíná, co mu řekli mudrci. Pokud se v Jeruzaléměobjevili několik měsíců nebo snad i rok po té, co spatřilihvězdu signalizující narození toho "židovského Krále",pak je třeba k této jimi udané době přidat něco do rezervy aihned podniknout kroky k jeho odstranění! ...rozlítilse a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí vestáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.M2,16 Náševangelista Matouš po této tragické události, po tomto Herodovědrastickém činu pokračuje možná trochu zvláštním komentářem.Ale co jiného od Matouše můžeme čekat, pokud prvními a hlavnímiadresáty jeho záznamu byli Židé? Tehdyse splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: M2,17 'Hlasv Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává svéděti a nedá se utěšit, protože jich není.' M2,18 MGk tomu dodává, že to je taky možná trochu zvláštní proroctví.Jeremiáš totiž neříká, že pláč nastane v Betlémě, ale vměstě jménem Ráma. Jsem přesvědčen, že v Betlémě byl pláčtaké, vysvětluje nyní své porozumění těmto údajům nášprůvodce. Ráma bylo asi tak daleko severně od Jeruzaléma jako bylBetlém jižně od Jeruzaléma. A Ráma patřilo k území, na kterémprorok Jr žil, mimochodem. Představujisi to asi tak, že když vojáci odcházeli vykonat Herodův vražednýrozkaz, dostali pokyn k tomu, aby vyvraždili děti v celém okruhutěch pár kilometrů kolem Jeruzaléma. Byl to okruh o poloměru asideset nebo dvanáct kilometrů. Herodes dal tedy nemilosrdněpovražit obrovskou spoustu dětí na tomto území. Asi sinedokážeme představit pláč, jaký šel celým územím odBetléma až po Ráma. Muselato být hrozná doba v životech těch mnoha rodin, když jen pronenávistný strach a hněv krále Heroda ztratili své maličké. Alekdyž Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal ve snuJosefovi v Egyptě M2,19 ařekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do zeměizraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti oživot." M2,20 BůhOtec tedy ukryl svého Syna před smrtícími úmysly ustrašenéhoHeroda. Ale nebylo jeho záměrem, aby PJ byl v Egyptě vychováván,aby zde vyrůstal nebo aby získal zdejší vzdělání, jak tomubylo třeba kdysi dávno v případě Mojžíše. PJ měl žít podzákonem, pod mojžíšovským zákonem. Vždyť on jediný jej bylschopen skutečně naplnit a nedopustit se jediného hříchu... Protomusel být včas odstaven z vlivu Egypta a přenesen zpátky do svérodné země, aby tu vyrůstal a aby byl už od dětství spojen sesvým lidem, k vůli němuž přišel na prvním místě... Zajímavéjsou další události. Josef totiž opět potvrzuje svoji věrnostHospodinu a také svoji oddanou poslušnost v roli, která mu bylasvěřena. Ontedy vstal, vtal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země.M2,21 Tahleokamžitá poslušnost se Hospodinu bezpochyby líbila, ale pro měje tu zvláště milé, že Bůh reaguje vlídně a s hlubokýmpochopením, i když se Josef v dalším příběhu chová naprostopřirozeně podle okolností, se kterými se setkává. Bůh vycházíJosefovi vstříc, i když se Josef úplně normálně lidsky bojí. Kdyžvšak (Josef) uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svémotci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil dokončin galilejských M2,22 ausadil se v městě zvaném Nazaret - aby se splnilo, co je řečenoústy proroků, že bude nazván Nazaretský. M2,23 DrMGnám vysvětluje, že hebrejské slovo pro Nazaret bylo "Netzer",což znamená větvička, výhonek, nebo jak to kraličtí přeložili"výstřelek". Městečko Nazaret neslo tento název kvůlisvé bezvýznamnosti. To původní slovo pro Nazaret (čili slůvko"Netzer") obsahují některá proroctví, která sevztahují na Mesiáše: Iz11,1; Iz53,2-3; a Ž22,6. AlePJ nebyl nazýván Nazaretský jen kvůli tomu, že byl výhonkem zrodu Izai či Jesse, nýbrž proto, že vyrůstal a byl vychovávánv městečku s názvem Nazaret, vysvětluje náš bohoslovec. Nynítedy vidíme čtyři proroctví, která se týkala zeměpisných místspojených s původem PJe. Narozen v Betlémě, povolán z Egypta,plakali kvůli němu v Ráma a byl nazýván nazaretský. To, co setřeba samotným prorokům nebo také pilným studentům SZníchproroctví mohlo zdát absurdní, to se tedy beze zbytku splnilo...Jak úžasné je BSo... Jak úžasný je sám PJ... Matouš3.kap. Nyní,milí posluchači, na naši scénu, kterou soustředěně pozorujeme,vstupuje další zvláštní ale velmi významná postava. Zatěch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti. M3,1 "Čiňtepokání, neboť se přiblížilo království nebeské." M3,2 Kdybychomměli k dispozici pouze Matoušovo ev. asi bychom se ptali, co je toza člověka, odkud přišel a možná bychom měli ještě řadujiných závažných otázek. Matouš nám na ně nedává odpověď,protože je zaměřen především na Krále. A Jan Křtitel je pouzetím, kdo měl připravit cestu tohoto židovského Krále. Proroctvío úloze Jana Křtitele najdeme na několika místech SZna. Jedno znich je třeba zachyceno v knize, která v našich Biblích předcházíMatoušovu evangeliu, je v proroctví Malachiáše: Hle,posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupínenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy,po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.ML3,1 Kdovšak snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže?Bude jak oheň taviče, jako louh těch, kdo mělí (plátno). ML3,2 Pokudjde tedy o původ JKře, od Matouše se mnoho nedozvíme, protožezde JKř vystupuje v roli posla, v roli služebníka. A když vámtřeba váš poštovní doručovatel donese nějakou důležitouzásilku, taky se ho asi neptáte, kdo byli jeho předkové, či jakýmá rodový původ... Záleží vám především na tom, co vámpřinesl, na tom poselství. Přeberete zásilku, poděkujete a dálvás už nezajímá. JKřsám vyznal, že je pouze posel, že je jen zvěstovatel, jenpředchůdce božského Krále, kterého měl Izrael očekávat...Matouš tento pokorný postoj JKře zřetelně vyjadřuje a ukazujenám jej jako význačný příklad oddaného a pokornéhoslužebníka. UJKře je zajímavé, že si o něm nečteme, že by vykonal jenjediný zázrak, nebo něco mimořádného, nadpřirozeného... Apřece se k němu shromažďovaly zástupy a naslouchaly jeho slovu. Myslím,že by to mohlo být významným povzbuzením také pro nás a pronaši dobu. Někteří věřící mají totiž přestavu, že pouhézvěstování BSa pro lidi dneska nic neznamená... Když se lidemneslíbí nadpřirozené uzdravení nebo materiální prosperita, takjim evangelium prostě nemá, co říci. Alez BSa i ze zkušenosti mnoha dnešních upřímných Božích dětíje naprosto zjevné, že není to pravda (i když nepopírám, žeBůh může kdykoli udělat cokoli chce, včetně nadpřirozenýchvěcí). BSo, pokud se zvěstuje v upřímnosti a pod vedením DSého,je samo o sobě mocné, vždyť je ostré jako dvousečný meč, ikdyž se kolem nedějí vůbec žádné zázraky... JKřtedy bez jakýchkoli zázraků a mimořádností pouze vyšel najudskou poušť a zvěstoval poselství, k němuž byl pověřen.Oslovoval lidi a především jim připomínal BSo, které v té doběuž bylo známo. Říkal jim něco, co v různých formách říkávaliproroci po celá staletí už dávno před ním: "Čiňtepokání... AleJKř připojuje ještě zvláštní úsloví, které v lidechočekávajících Boha vyvovalou roztoužené očekávání: "Čiňtepokání neboť se přiblížilo království nebeské." M3,2 Tentovýrok v sobě zahrnuje velmi mnoho. Především žádá podstatnouzměnu. Stanovuje veliký požadavek na ty, kdo slyší. Čiňtepokání. Pokání je výraz, který byl v různých podobáchBožímu lidu adresován vždycky, když se toulali. Je to výzva kobrácení, ke změně postojů. Řeckývýraz pro tohle slovo zní "Meta-noia" a doslovněpřeloženo znamená "proměna mysli". Často se toznázorňuje obrazem, že člověk jde jedním směrem za nějakýmicíli a když učiní pokání, tak se na místě obrátí a kráčíjiným směrem, za jinými cíli. Tohle je obrázek, kterýznázorňuje podstatu pokání... Pokánítedy není jen poznání svého ubohého stavu před Bohem. Není tojen lítost a pláč nad sebou, jak jsem špatný. Není to jenvyznávání hříchů. Ale pokání ve své hluboké podstatěznamená především proměnu! Znamená to vykročení na novoucestu života! Vnašich zeměpisných šířkách jsme si pod vlivem náboženskýchvlivů, které tu na nás působí zvykli chápat slovo pokání jakoněco, co je adresováno velkým hříšníkům, bezbožným lidem...Ale kdybychom zkoumali výskyt tohoto slova v celém NZně, možná spřekvapením bychom zjistili, že toto slovo je adresováno stejnětak židům, kteří znali PBa a věděli co měli dělat. A pozdějije tohle slovo jako mocná výzva nasměrováno také k věřícímlidem, kteří patřili k církvi PJe! Tedy nikoli jen ateistům činějakým tzv. neznabohům. Velmivýrazně toto slovo vyniká z dopisů, které sám PJ adresujejednotlivým sborům na konci prvního století prostřednictvímap.Jana, jak je jejich znění zachyceno v knize ZJ2-3. Tam jde osbory existující jen několik desítek let od jejich vzniku. Apřesto se do nich dostala spousta všelijakých nesprávnýchpřimíšenin, spousta pokrytectví a vlažnosti, i zjevné hříchy...Těmto sborům je tedy adresována zřetelná výzva k pokání!! Ato je výzva, kterou tu před námi nyní v našem textu Matoušovaev. vyslovuje JKř. "Čiňtepokání neboť se přiblížilo království nebeské." M3,2 Výraz"království nebeské" označuje vládu nebeskýchpráv či nebeských poměrů nad zemí, či jak to stručně říci.Králem je nepochybně PJK. Nelze si představit království bezkrále. Stejně jako je nesmyslné, aby někdo byl králem a nemělkrálovství. Dokudtu nebyl nebeský Král, nebylo možné mluvit o nebeskémkrálovství. Nyní tedy JKř předesílá, že přichází nebeskýKrál a proto je třeba uvažovat o jeho království a připravit sena ně. Nebeské království se přiblížilo! Můžemese ptát, jestli tu tedy už je to nebeské království. Nášučitel DrMG na tuhle otázku odpovídá, že ano. Ti, kdo přišli kPJKu jako ke svému Spasiteli, ti kdo jej učinili také Králemsvého života, ti jsou součástí jeho nebeského království.Patří svému Králi a znají jej. PJ je však docela jiný král,než jak to známe z historie nebo z pohádek. PJje Králem, s nímž jeho lidé mohou mít osobní vztah úzkéhodůvěrného přátelství. Jsou vyzváni, aby zachovávali jehopřikázání, ale to nejsou jejichžnaplňování odráží vztah lásky ke Králi... "Kdo měmiluje, zachovává má přikázání," říká PJ (J14,15) Nebeskékrálovství zatím ještě neovládlo tuto zemi jako celek. PJ ještěnení zjevným králem na této zemi. Proto také řadu biblickýchmíst, která se vztahují k nebeskému království nelze doslovněči příliš těsně aplikovat na naši dobu! Až zde na zemi jednouskutečně zavládne nebeské království jako jediná a jedinečnásprávní moc, to tu bude docela jiný pořádek! Současnýstav společnosti a celého světa nepokrytě prozrazuje, že zatímje tu, v prostoru spojeném s touto zemí, králem někdo docelajiný, někdo, kdo stojí přímo proti PJi. Proto si nemůžemedovolit tvrdit, že království nebeské zde už nastalo. Ale buďmesi jisti, že se přiblížilo, protože Král je připraven. Ažpřijde jeho svrchovaný čas, pak potlačí každou vzpouru a vypudíkaždý hřích i jakoukoli lidskou zlobu... Královstvínebeské bylo velmi blízko v době, kdy JKř vyhlašoval ty výroky,o nichž jsme si četli, protože Král tu osobně byl přítomen. Vté době však lidé odmítli vstoupit do jeho království apodřídit se mu jako svrchovanému Panovníkovi nade vším... Jehokonec z lidského pohledu byl velmi neslavný. Neboť byl popravenjako největší zločinec své doby a nad jeho hlavou jako označeníviny visel nápis "Král židů"... Kdyžnám Matouš vypráví tento příběh, nemůže podle svéhozaměření jinak, než se stále znovu ohlížet do Písem svatýcha ukazovat, jak to vše, co se děje, je naplněním prorockýchvýpovědí... Kdyžtedy náš Matouš hovoří o JKři a o jeho úloze, hned má předočima texty, které tohle všechno předpovídaly. Zatěch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti. M3,1 "Čiňtepokání, neboť se přiblížilo království nebeské." M3,2 Toje ten, o němž je řečeno ústy proroka Izajáše: 'Hlasvolajícího na poušti: připravte cestu Páně, vyrovnejte mustezky!' M3,3 Tímtoje tedy blíže charakterizována úloha JKře. V tomto Matoušovězáznamu jde o citát z proroctví Iz. Je to citát, který zapadáod zvláštního výrazného kontextu. 40.kap.Iz totiž otevírájakoby úplně nový úsek oproti tomu, co bylo napsáno vpředchozích třiceti devíti kapitolách. Po všech pohrůžkáchči hrozbách zaznívá slovo povzbuzení. "Potěšte,potěšte můj lid," praví váš Bůh. Iz40,1 Mluvtek srdci Jeruzaléma, provolejte k němu: Čas jeho služby senaplnil, odpykal si své provinění. Vždyť z Hospodinovy rukypřijal dvojnásobně za všechny své hříchy. Iz40,2 Hlasvolajícího: "Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejtena pustině silnici pro našeho Boha! Iz40,3 Každéúdolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy.Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně.Iz40,4 Izjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří,že promluvila Hospodinova ústa." Iz40,5 Tohlebyla tedy Boží touha, aby se Izrael a s ním především Jeruzalémvzpamatoval... Na místo toho však zanedlouho uvidíme slzy BožíhoSyna, který pláče nad svým lidem a nad odmítnutím, s jakým sepostavil k Boží milosti... Jak zareagujeme na Boží milost mydnes? Přijmeme ji? Využijeme ji? Nebo ji necháme tak a budeme sepídit po svých věcech? Jde tu dozajista především o milost kespáse, ale i pro nás spasení je tu čas milosti, kdy můžeme sradostí svému Králi poslušně sloužit a prokázat mu tak svouvděčnost a lásku... Jak nakládáme s časem milosti? Janměl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků apotravou mu byly kobylky a med divokých včel. M3,4 Pokudjde o tento "stručňoučký" popis, vidíme JKře jakovelmi zvláštního člověka. Jednak je zvláštní už na prvnípohled, protože je nezvykle oblečen, a navíc se dozvídáme něcomálo také o jeho zvláštní stravě. Rozmanité zvláštnípostavy a taky různé zvláštní formy chování proroků můžemepotkat na stránkách SZna. DrMG nám tu říká, že JKř je svýmcharakterem typickou SZní postavou. JKř jakoby vystupoval zestránek SZna a přecházel do NZna... Musíme říci, že JKř jeposledním SZním prorokem! Podívejmese, jak na něj reagují jeho současníci. Přestože vzhled a životJKř je velmi zvláštní, a přestože jinak nemá žádnémimořádně přitažlivé projevy kromě slova, které zvěstuje,lidé reagují velmi živě, velmi aktivně: Tehdyvycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu,M3,5 Upřímněřečeno, to je silné slovo: vycházel k němu celý Jeruzalém iJudsko a celé okolí Jordánu. Co je na tomhle podivínovi takatraktivního, že se za ním hrne celé město a zástupy i z většídálky? A není to tak, že by se Jan sám postavil někam na náměstía tam přesvědčoval lidi. Naopak lidé z města vycházejí kamsiven za město za ním! Co jim ten Jan slibuje? Co jim nabízí? Čímje zajímavý kromě svého exotického vzhledu a způsobu života? Četlijsme si už, že JKř bez jakýchkoli zázraků prostě volal lidi kpokání. Volal je, aby proměnili své smýšlení a způsob svéhoživota, protože se přiblížilo nebeské království. A upřímnílidé tehdy porozuměli, odpověděli na toto volání. Mnozí bylidotčeni v srdcích. Boží Duch mocně působil, i když tu nenínejmenší zmínka o zázracích. Boží moc je totiž nejslavnějšípředevším v tom, co koná v srdcích lidí, nikoli jen s jejichtěly... Tehdyvycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu,M3,5 vyznávalisvé hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. M3,6 Tohleje vlastně velmi jednoduchá charakteristika smyslu Janova křtu.Lidé, kteří byli Slovem tohoto proroka dotčeni ve svých srdcích,přicházeli a dávali se křít na znamení, že své hříchyvyznávají a že je chtějí opustit. Že chtějí začít žítjiný život. Vněkterých rysech může tento tzv. Janův křest připomínatkřest, který používali pak učedníci PJe jak to zachycují Sk.Nicméně dále si ukážeme rozdíly, které jsou zřetelné... Kdyžpřicházeli různé lidé (když přicházel celý Jeruzalém), JKřprostě všechny vedl k pokání. A když vyznávali své hříchy,prostě je křtil. Nyní však přicházejí zvláštní skupinylidí, na něž Jan reaguje až překvapivě tvrdě: Alekdyž spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu,řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utécipřed nadcházejícím hněvem? M3,7 Nestetedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. M3,8 (ekum.!) Představtesi, že by kazatel v neděli ráno v kostele nebo ve shromážděnívstal a přítomné by oslovil: "Pokolení zmijí!"Předpokládám (pokračuje v načaté imaginaci náš starý učitelBSa), že staršovstvo a diakoni by se ihned ohlíželi po jinémkazateli... Nutnouznat, že na náš vkus je to vyjádření JKř opravdu přílišsilné. A mějme přitom na paměti, že tohle oslovení jeadresováno nikoli prostému lidu někde v kostelních lavicích, aledůstojným farizeům a saduceům, kteří se obvykle pokládali zaznalce Písma a kromě toho především za zvláštní tříduzbožných lidí v Izraeli... Kdyžovšem tihle lidé přišli a hlásili se k tomu, že chtějí býtpokřtěni, pak musejí počítat, že s tím "křtem pokání"(jak se někdy Janovu křtu také říká), souvisí nejen nějakýviditelný akt před lidmi, nebo třeba před vlastním svědomím,ale současně také změněný život. Tedy že i vnější živottěchto lidí má nést ovoce, které tomu hlubokému vnitřnímupokání odpovídá. Titojmenovaní se navíc obvykle opírali o svůj původ. Nemysletesi, že můžete říkat: 'Náš otec je Abraham!' 'Pravím vám, žeBůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. M3,9 JKřse tu tvrdým slovem dotýká lidí, kteří se odvolávali na svůjpůvod, na to, že jejich původ by jim měl pomoci ke spáse, že byjejich původ měl přispět k tomu, aby se líbili Bohu... Mimochodem,neslyšeli jste i v naší době některé lidi, jak se v souvislostise svou pozicí před Bohem odvolávají na to, v čem se narodili?Dokonce musím říci, že nejednou se tento prvek určitédeformující pýchy objevuje i u dětí věřících rodičů, kterémají dlouhý křesťanský rodokmen, abych tak řekl. Nebo jejichžrodiče či prarodiče byli nějak význační ve svém sborovémprostředí... Takoví lidé si totiž často připadají, že kdyžv určitém způsobu života vyrůstali od mala, když byli v kdečemvyučeni a když docela zblízka sledovali leccos, tak že tímsnědli všechnu moudrost světa (nebo aspoň křesťanského světa).Přitom se však záhy ukáže, pro jejich pýchu a všemohoucíchytrost s nimi prostě nelze spolupracovat... Nemysletesi, že můžete říkat: 'Náš otec je Abraham!' 'Pravím vám, žeBůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. M3,9 JKřzde tedy oslovuje židy, kteří znali cestu, kteří věděli, jakžít před Bohem, a také věděli o Mesiášovi, který mápřijít... Oni sice byli pokrevními potomky Abraham, ale jejichživot příliš nevyznačoval podstatu Abrahamova života, i kdyžse hrdě prohlašovali za jeho potomky a tak si v podstatě oprávněněpřivlastňovali všechna velká zaslíbení, která Abrahamobdržel... JKřvšak ukazuje, že být Abrahamovým synem, či Abrahamovýmpotomkem, to není jen pokrevní záležitost, ale předevšímzáležitost srdce, záležitost víry. Mohou-li být z kamenístvořeny děti Abrahamovi, jistě to lze brát i doslovně, protožeBůh může i tohle udělat... Ale rozumím tomu především voblasti víry, jež byla význačným principem Abrahamova života.Což pro židy nebyli kamením pohané, kteří pak uvěřili vKrista a stali se tak Božími dětmi? Byli pro ně kamením nacestě, stali se pro ně překážkou v jejich rozletu a v jejichpýše... A přitom to byli Abrahamovi praví synové, pokud šlo ojejich víru... Tak se také my stáváme v tomtéž smysluAbrahamovými dětmi... Tedytěmto lidem z vyvoleného národa JKř adresuje tvrdé slovo, kněmuž přidává ještě tvrdší: Sekerauž je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobréovoce, bude vyťat a hozen do ohně. M3,10 BMGupozorňuje, že NZ se častěji zabývá otázkou nesení ovoce vesmyslu přímého důsledku stavu stromu, který to ovoce má nést.Pouze ovocný strom může nést ovoce. Kořen a ovoce spolu úzcesouvisejí a není možné je oddělit. A právě o tom tu JKřhovoří, když oslovuje tyhle nábožné lidi. Ukazuje, že jejichovoce ukazuje, co jsou zač. A podle toho s nimi bude naloženo... Vnašem čtení Ev.M. se pomalu dostáváme k okamžiku, kdy na scénuvystoupí někdo, kým celá ta scéna bude naplněna. Vystoupíněkdo, kdo větší, než koho jsme dosud viděli, byť by bylveliký... Není pochyb o tom, že JKř byl ve své době doslovaveliký. Ale nyní se blíží někdo větší, mocnější,významnější. A pokorný Jkř jej předznamenává mimo jinétěmito slovy: Jávás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází zamnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych muzouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. M3,11 Nášučitel a průvodce v těchto pořadech, DrMG teto výrok JKřkomentuje slovy, že to "A" trvá už bezmála dvětisíciletí. Tedy to "A" ve slovní vazbě on vás budekřtít Duchem svatým a ohněm. Nyní je doba DSého. Každý,kdo přijímá PJKa, je současně ponořen do DSého. Není možnéstát se Božím dítětem a přitom nemít DSého... Pokudjde o křest ohněm, náš kazatel vysvětluje, že tento křest budeprobíhat při druhém příchodu PJe. Křest ohněm hovoří osoudu, jenž ve svůj čas přijde... Někdomožná spojuje křest DSým a křest ohněm s letnicemi, tedy schvílí, kdy byl DSý vylit a kdy učedníci mluvili jinými jazykya současně se ukázaly jakoby ohnivé jazyky... Byl to všakopravdu křest ohněm, o němž zde hovoří JKř? Přátelé,přečtěte si ten text ve Sk2,2-3 ještě jednou, nabádá násMG... Náhlese strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnilcelý dům, kde byli. Sk2,2 Aukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém znich spočinul jeden; Sk2,3 Ještěpřidám kral.: Istal se rychle zvuk s nebe, jako valícího se větru prudkého, anaplnil všecken dům, kdež seděli. Sk3,1 Iukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil sena každém z nich. Sk3,2kral. Všimněmesi tedy, že to ve skutečnosti nebyl vítr! A nebyl to ani oheň!Nýbrž pouze zvuk, "jako když se žene vítr", a jazyky"jako oheň". Odtud je tedy jasné, že zde nejde onaplnění toho Janova proroctví, čili skutečný křest ohněm. Dovoltetedy, abych zopakoval, že křest ohněm nastane při druhémpříchodu Krista. JKř tuto myšlenku soudu totiž rozvíjí ještědále v následujícím verši, který také hovoří o ohni: Lopataje v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždído sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm." M3,12 Vtomto okamžiku se, milí posluchači, dostáváme v Matoušovězáznamu k momentu, kdy na scénu vystupuje ten, o němž se zasněnýmpohledem plným naděje hovořil celý SZn. Zní to docela prostince: Tupřišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něhopokřtít. M3,13 Poté, co jsme si trochu více všímali významu Janova křtu, sizřejmě přirozeně položíme otázku: Proč přichází PJ, aby sedal pokřít? Copak taky chce vyznávat nějaké hříchy, jakovšichni ostatní, kteří sem za JKřem přišli? Či on můževyznávat nějaké hříchy? Vždyť žádné nemá! Reakce samotnéhoJKř tyto naše otázky a pochybnosti jasně formuluje: Aleon mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe,a ty jdeš ke mně?" M3,14 Ježíšmu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba,abychom naplnili všecko, co Bůh žádá (ř: všechnuspravedlnost)." Tu mu Jan již nebránil. M3,15 Pročbyl tedy PJ Janem pokřtěn? Různí lidé mohou k této otázcevyjádřit různé odpovědi, ale pokud budeme čerpat z textu, kterýmáme přímo před sebou, je zde prvotní důvod formulován dostizřetelně (kral.): neboť tak sluší na nás, abychom plnilivšelikou spravedlnost. PJse tu zcela ztotožňuje s hříšným lidstvem, vysvětluje nášDrMG. Už Izajáš prorokoval, že ON (Mesiáš) bude počten spřestupníky (Iz53,12). A my tu vidíme Krále, který je Králemnebeského království, jak se ztotožňuje se svými poddanými,abych tak řekl, se svým lidem. Vstupuje do vody, jako jeden z nich. Ano,křest znamená ztotožnění a já věřím, že to byl taképrimární smysl toho, že se PJ nechal od Jana pokřtít, vysvětlujenáš kazatel. Přestože PJ byl svatý a bez hříchu, přestoženemusel z ničeho činit pokání, a proměňovat své smýšlení,on se dal pokřtít, aby se naprosto ztotožnil se svým lidem. Druhýdůvod, proč se PJ dal Janem pokřtít, můžeme vidět v tom, žeponoření ve vodě je symbolem smrti, vysvětluje dále nášučitel. Možná si vzpomenete na žádost Jakuba a Jana spojenou stím, že by měli sedět po pravici a po levici PJi v jehokrálovství. PJ jim tehdy odpověděl zvláštním výrokem: Ježíšvšak odpověděl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pítkalich, který já mám pít? (var: Nebo být pokřtěni křtem,kterým já budu křtěn.)" Řekli mu: "Můžeme."M20,22 Pravíjim: "Můj kalich budete pít (var: a křtem, kterým já budukřtěn, budete pokřtěni), ale udělovat místa po mé pravici čilevici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravilmůj Otec. M20,23 PJtu hovoří ještě o jakémsi kalichu, který bude pít, a podleněkterých rukopisů také o jakémsi křtu, jímž teprve budepokřtěn. Potupná smrt PJe je křest, jímž byl pokřtěn,vysvětluje náš kazatel... Aještě je tu třetí důvod, proč se PJ nechal od Jana Křtitelepokřtít, jak nám to vysvětluje MG. PJ v tomto okamžiku mimo jinévstupuje do kněžské úlohy. Tady bychom museli podrobnějinahlédnout do náležitostí, které souvisely s kněžskou úlohou.Ale mimo jiné s ní souviselo obřadné omývání, které se vjistém průmětu někdy spojuje s myšlenkami o křtu. Pokudjde o podstatu té kněžské úlohy PJe, AP ji vyjádřil takto: Toho,který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychomv něm dosáhli Boží spravedlnosti. 2k5.21 Radějiještě kral.: Nebotoho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychommy učiněni byli spravedlností Boží v něm. 2K5,21 Kněžskáúloha souvisela se spojením člověka a Boha. A v tomto verši jezase ukázka ztotožnění PJe s námi hříšnými lidmi. Nejen vtom smyslu, že se stal člověkem, ale také v tom, že se za nás(na našem místě) stal hříchem! Stejnětak se my mám ztotožnit s ním. O tom pak bude pojednávat křestve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, k němuž se při čtení Mještě dostaneme. Pokudjde o to naše vědomé ztotožnění s PJem náš kazatel námpřipomíná 1P3,21, kde je na pozadí příběhu Noeho řečenotohle: Toje předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás. Nejde v němzajisté o odstranění tělené špíny, nýbrž o dobré svědomí,k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšeníJežíše Krista, 1P3.21 Býtspasen, znamená být "v" Kristu, být s ním ztotožněn.A jak se dostaneme "do" Krista, abych tak řekl? Jak s nímmůžeme být ztotožněni? Inu skrze Ducha Svatého. Vraťmese ale k našemu textu. PJ přichází a dává se od Jana křtít sezvláštním, ale výslovným odůvodněním: Nechej nyní;neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Závěr3.kap.M vyznívá velmi zvláštně. Děje se tu něco historického,něco epochálního...: Kdyžbyl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela senebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice apřichází na něho. M3,16 Az nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsemsi vyvolil." M3,17 Zdevidíme manifestaci, či společné zjevení celé božské trojice.Když PJ jako Bůh-Syn po Janově křtu vystupuje z vody, vidíBoha-DSého sestupovat jako holubici, jak na něho přichází. Akromě tohoto znamení tu současně z nebe zní zřetelný hlasBoha-Otce. Totoslyšitelné svědectví, které sám Otec vydává o svém Synu, jeúžasné: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi sedobře zalíbilo. M3,17kral. AJan vzpomíná na všechno, co jako učedníci PJe viděli a slyšeli.Není nikde řečeno, že učedníci viděli tuto scénu (i když tonení vyloučeno), ale vnímali různé jiné události, při nichžneoddělitelné spojení Otce a Syna v Duchu svatém bylonepochybné... TaJanova vzpomínka má na začátku jeho 1.ep. tuhle podobu: Cobylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli,na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme:Slovo života. 1J1,1 Tenživot byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm azvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám bylzjeven. 1J1,2 Cojsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námipodíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho SynemJežíšem Kristem. 1J1,3 Topíšeme, aby naše radost byla úplná. 1J1,4 PJje tedy v našem výchozím příběhu podle Matoušova záznamuzcela ztotožněn s lidmi a po křtu zde nyní stojí jako Král,kterého sám Bůh ke kralování určil... Jaký je to Král?! Je toten, který je hoden vší pocty a chvály... I když tu stojíprostý, nepoznaný... ** Pojďmedále, milí posluchači, za hlasem Matoušova evangelia. Pán Ježíšse narodil na této zemi a ve všem se ztotožnil s námi lidmi,přestože jeho pravý původ byl vskutku božský. Vyrůstal arozvíjel se snad jako každé jiné dítě. Jediné v čem se lišil,byla hříšná přirozenost. PJ se nikdy v ničem nedopustil hříchu.Když se dal pokřtít, zařadil se tak mezi hříšníky, i kdyžsám svůj vlastní hřích neměl. Udělal to, aby se s nimiztotožnil, aby dal najevo, že je tu kvůli nim. Postavil se tedy dojedné řady s nimi, i když sám byl dokonale svatý... Potéto situaci PJ vstupuje do zkoušky, která má prokázat, zda jakoten Král nebeského království je způsobilý obstát. Původnířecké slovo, které se překládá mimo jiné českým "pokušení"má podle našeho učitele DraMG ve skutečnosti dvojí hlavnívýznam. Jednak tedy skutečně pokušení, jehož cílem je vlastně"svod", svedení ke hříchu. To je něco, co nás tlačík tomu, abychom v různých situacích ustupovali ze svých pozic, zesvých rozhodnutí a přibližovali se, nebo přímo vstupovali dohříchu. Nyníje v dalším textu před námi situace, kdy se PJ do takové situacedostává. Přichází kníže tohoto světa (J14,30), ale nic na němnenachází. Protože on je svatý, nevinný, neposkvrněný,oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, Žd7,26 Druhývýznam toho původního slova je "zkouška". Bůh totižnikoho nepokouší ke zlému (Jk1,13). A pokud je někde řečeno, žeBůh např. zkoušel Abrahama, pak to nebylo pokušení, ale vpodstatě text. Bůh prověřoval Abrahamovu víru, jak daleko ažzajde... (A Abraham se skvěle osvědčil!) Nyníse tedy dostáváme k textu, kdy má také PJ být podroben zkoušce.Bude to zkouška, kterou lze těžko srovnat s našimi lidskýmizkouškami, jimiž tu a tam procházíme. DrMG tu uvádí příklad,že čím kvalitnější předmět, nebo materiál se má zkoušet,tím náročnější je zkouška, která se na něm vykonává, abyse prokázala jeho kvalita. Podobným způsobem, když má být nyníprověřen Boží Syn, bude to zkouška těžkého kalibru... Ještěje zajímavé toto pokušení vidět ve vzdáleném srovnání svůbec prvním pokušením, které nastalo v ráji, upozorňuje násnáš kantor. Eva s Adamem byli vystaveni pokušení za ideálníchlidských podmínek, v nepředstavitelně přebohaté zahradě Eden.Zatímco PJK je pokoušen na poušti a ještě po čtyřiceti dnechpůstu, čili hladovění... Jaký to kontrast proti situaci Evy aAdama... Poté co Bůh - Otec prohlásil PJe za svého milovaného Syna, v němžnašel zalíbení, si čteme tento záznam: Tehdybyl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.M4,1 Zďáblovy strany tu byl jasný záměr. Pokoušet, svádět, přivéstke hříchu, zničit Božího Syna... K tomu volí mimořádněrafinované prostředky. PJse postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonecvyhladověl. M4,2 Tupřistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni,ať z těchto kamenů jsou chleby." M4,3 Tohleje v podstatě stejný princip pokušení, jakému byla vystavenakdysi Eva v ráji. Je to fyzické pokušení. Viděla krásné ovoce,které se také zdálo být dobré. (1M3,6) PJ je tu pobízen, aby vesvé tísni, kdy je nepředstavitelně zesláblý, použil svou mocpro sebe a z kamenů zázrakem udělal chleby. Ďábel věděl, že vpřípadě PJe nejde jen o nějakou žádost po barevném chutněvyhlížejícím ovoci, které bylo zakázané, ale že tu jde oskutečnou a velmi vážnou životní potřebu!!! V tom je nápadnýrozdíl pokušení v těchto dvou případech. ReakcePJe na toto pokušení je však jednoznačná. Onvšak odpověděl: "Je psáno: 'Ne jenom chlebem bude člověkživ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'"M4,4 Toje citát z 5M ...Takti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověkžije vším, co vychází z Hospodinových úst. 5M8,3 PJtedy bezpochyby znal 5M a také věřil, že to je Bohem inspirovanéslovo, které má autoritu i před Božím protivníkem... Pakovšem přichází druhé pokušení... Tuho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámuM4,5 ařekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno:'Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazilnohou na kámen'!" M4,6 PJvelmi dobře znal BSo, jak jsme viděli. Ale také ďábel znal BSo.Už kdysi dávno v ráji citoval Hospodinovy výroky a k nim přidávalsvé dodatky, kterými pak vlastně Evu zmátl... Tento citát vústech ďábla vychází z Ž91: Máš-liútočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, ž91,9 nestanese ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. ž91,10 Onsvým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všechtvých cestách. ž91,11 Narukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil; Ž 91,12 Všimlijste si, do jakého kontextu ďábel zařadil toto slovo? Jak jevlastně pokřivil, zneužil? Ten kontext nelze vynechat. Není možnévytrhnout jednu větičku a na ní postavit své úvahy či svékonání... Máš-liútočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, ž91,9 nestanese ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. ž91,10 Onsvým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všechtvých cestách. ž91,11 Narukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil; ž91,12 Jetu řeč o praktickém životě oddané a věrné služby Hospodinu.Nikoli o nějakém předvádění moci, na povel. Je tu zaslíbeníBoží ochrany, ale nikoli zaslíbení o účinnosti pyšnéhopředvádění moci, když se někdo vrhne dolů z vrcholku chrámu... Vždyckyje to něco děsného, když ďábel bere do úst BSo... Náš učitelDrMG tento moment hodnotí jako pokušení duchovního rozměru. Ajaká je reakce PJe? Ježíšmu pravil: "Je také psáno: 'Nebudeš pokoušet Hospodina, Bohasvého.'" M4,7 PJse odmítá poddat takovému předvádění své moci, nebotakovémuhle nesmyslnému dokazování, že je Boží Syn... Vždyťby šlo o zneužití BSa a Boží moci. BSo, které v tétosebeobraně cituje, pochází opět z 5M. NepokoušejteHospodina, svého Boha, jako jste ho pokoušeli v Masse. 5M6,16 Dvojípokušení nasměrované na Božího Syna, na Meisáše, satanovinestačí. Připojuje ještě třetí: Pakho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechnakrálovství světa i jejich slávu M4,8 ařekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou abudeš se mi klanět." M4,9 Satantedy PJi ukázal všechna království světa a jejich slávu. DrMGtomuto pokušení dává přídomek, že je psychologické, neboť mávést k propuknutí žádosti po moci a slávě. Vždyť se nejednaloo nic menšího než právě o všechna království světa! Jevidět, že satan nešetřil. Žádné troškaření, jak se říká.Prostě vsadil všechno, na to, aby PJe zbavil spasitelného poslání,k němuž na tuto zemi přišel... BJVtuto formu pokušení srovnává s tím, co satan v ráji nabízelEvě: Hadženu ujišťoval: "Nikoli nepropadnete smrti. 1M3,4 Bůhvšak ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči abudet jako Bůh znát dobré i zlé." 1M3,5 Všimněmesi, jak reagoval PJ. Tumu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno:'Hospodinu, Bohu svému se budeš klanět a jeho jediného uctívat.'"M4,10 Nášučitel v této souvislosti připomíná SZní texty, kteréusměrňovaly vztah pravých Izraelců nebo obecněji pravého Božíholidu k Hospodinu. Hospodina,svého Boha, se budeš bát, jemu budeš sloužit, při jeho jménubudeš přísahat. 5M6,13 Apotom ještě: Hospodina,svého Boha, se budeš bát, jemu budeš sloužit, k němu sepřimkneš a v jeho jménu budeš přísahat. 5M10,20 Onje tvá chvála. On je tvůj Bůh, který s tebou čunil tyto velikéa hrozné věci, které jsi viděl na vlastní oči. 5M10,21 Natomto místě, vlastně před poslední větou tohoto našeho dílčíhopříběhu z Matoušova evangelia, bratr kazatel MG poznamenává, žemnoho věřících lidí dnes trpí různými slabostmi a stěžujísi, že nežijí vítězný život v různých situacích apokušeních života... Mnozí jsou z toho smutní a bezradní, mnozíuž rezignovali a nechávají se unášet životem, jak to prostěsamo jde... Když se občas v něčem podaří nepodlehnout pokušení,je to dobré, když ne, tak už celkem o nic nejde... Však co,všichni jsme slabí lidé... DrMGpodle svých zkušeností s věřícími lidmi docela jednoduše aotevřeně říká, že příčinou takového stavu přečasto býváignorance, neznalost BSa. Všimněte si, že náš Pán v každémpokušení vždycky odpovídal BSem. Není pochyb o tom, že BSo,které čteme za působení DSého, má odpovědi na naše otázky vevšech sférách života. Toneznamená, že já vám odpovím a dobře poradím ve všech vašichproblémech, brání se případnému útoku náš pastor. Už vůbecto neznamená, že váš psycholog, nebo váš psychiatr vám dáodpověď na vaše trápení. Ale vždy mějme na paměti, že sámBůh má svou odpověď a není to jen něco nekonkrétního, něconeurčitého, obecného, ale pokud s ním žijeme a jsme mu blízko,pokud známe jeho hlas, abych tak řekl, můžeme jeho odpovědivnímat velmi osobně a naprosto konkrétně, i když nikdy nebudemezbaveni odpovědnosti za všechna rozhodnutí, která v životěučiníme... TaBoží odpověď vždycky bude vycházet z BSa. Nikdy nebude státproti němu. A pokud stojíme o Boží odpovědi, pokud stojíme oto, abychom slyšeli ten tichý Boží hlas, jak tomu zde nyníříkám, pak potřebujeme každý z nás osobně a pilně studovatBSo, Bibli. Opakuji,domáhá se naší pozornosti MG, že PJ satanovi v pokušeníodpovídal BSem. Jestliže s touto nejmocnější zbraní protipokušení vycházel sám Boží Syn PJK, nemůžeme si dělat iluze,že před Božím i lidským nepřítelem obstojíme s něčímmenším, než je BSo... Poté co PJ třikrát použil tuto mocnou zbraň při svém pokušení,vidíme v poslední větě tohoto příběhu výsledek: Vté chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili aobsluhovali ho. M4,11 Lukášůvzáznam tohoto příběhu však končí ještě malým dodatkem: Kdyžďábel skončil všechna pokušení, odešel od něho až do danéchvíle. L4,13 Nášučitel usuzuje, že tímto tedy neskončilo veškeré pokušení,které ďábel na PJe políčil. Ale že přišel možná hned nadruhý den... O tom si ovšem nic nečteme. Toto bylo na začátkuslužby PJ to nejsilnější, nejtěžší... Zdaleka to ovšemnebylo nejtěžší v jeho životě vůbec... Není pochyb, žezkouška, která přišla na PJe v době před jeho zatčením, vprůběhu těch soudů a všeho, co s tím bylo spojeno, a zejménasnad v průběhu ukřižování, byla mnohem, mnohem těžší... KdyžJežíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje.M4,12 OpustilNazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón aNeftalím, M4,13 PJtedy odchází z oblasti Jeruzaléma, protože JKř je Herodem zatčena uvržen do vězení. Vidíme jej že přemisťuje těžiště svéhopobytu a své práce z jihu na sever, z Nazaretu, svého domovskéhoměsta, do Kafarnaum. Matoušnám o tomto přesunu PJe nepodává podrobnější zprávu. To jezajímavou ukázkou principiální skutečnosti, že čtyřievangelia neměla za úkol se navzájem překrývat, prostě říkattotéž, ale měla se navzájem doplňovat, ukazovat pohled zněkolika stran. Každé z nich mělo určité konkrétní poslání.A přitom žádné z nich, zdůrazňuje drMG, nemělo být prostoubiografií, čili životopisem PJe. ZMatoušova záznamu to není zřejmé, ale jiná podání evangelianám ukazují, že odchod PJe do Kafarnaum sovisí s odmítnutím,kterého se PJi dostalo v jeho domovském městě Nazaretě.Ústředním místem, kde PJ pak dále působí, se tedy stáváměsto Kafarnaum. A zůstává jím prakticky až do doby, kdy PJ šeldo Jeruzaléma a byl tam ukřižován. Pozoruhodnéje to Matoušovo zaměření na stále nové prověřováníjednotlivých událostí spojených se životem PJe prostřednictvímSZních textů. Tomuto zaměření odpovídá také následujícíverš, který vyznívá skoro jako vysvětlení důvodu tohopřenesení těžiště života PJe na jiné místo, a právě natoto místo, čili do Kafarnaum... abyse splnilo, co je řečeno ústy proroka Izajáše: M4,14 'ZeměZabulón a Neftalím, směrem k moři, za Jordánem, Galilea pohanů- M4,15 lidbydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm,kdo seděli v krajině stínu smrti.' M4,16 Tohleproroctví nacházíme v Iz9,1-2 a Iz42,6-7, připomíná nášbiblista. A k tomu dodává, že by bylo velmi zajímavé se aspoňkrátce podívat na podmíky, jaké tu panovaly, jací lidé tu žilia jaké bylo celkově i historické pozadí tohoto území. Už tooznačení Galilea pohanů má velkou vypovídací schopnost.Tohle území bylo nazýváno "pohanský venkov", protožez římského impéria sem emigrovalo mnoho lidí. Byli to lidé,kteří nectili jediného Boha Hospodina. Řadalidí tu reagovala pozitivně na činnost PJe, ale řada lidí, bacelá města také jeho službu odmítla. Proto PJ později říká:Běda tobě Besaido, běda tobě Chorozain... Dotakového prostředí tedy PJ přichází a začíná zde svouveřejnou činnost. V čem bude tato jeho veřejná činnostspočívat? O tom hovoří následující verše... Odté chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání,neboť se přiblížilo království nebeské." M4,17 Ano,přátelé, nebeské království se přiblížilo především vosobě a díle samotného Krále, který přišel mezi své. Přišeldo svého vlastního... Jak na něj ti jeho vlastní zareagují?Zatím nám tu reakce lidu není blíže popsána. Ale uvidíme jizanedlouho. PJse však kromě kázání o pokání a o nebeském království velmibrzy zaměřuje ještě na jednu zvláštní činnost. A to nashromáždění svých učedníků. Po té, co se svým způsobempředstavil formou kázání slova, vyzývá různé lidi, aby šliza ním, aby jej následovali...: Kdyžprocházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimonazvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře;byli totiž rybáři. M4,18 Řekljim: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí."M4,19 Vevangeliích vidíme, že PJ nejméně třikrát různým způsobem,za různých okolností a k různým cílům povolává tyto muže.Nebo snad lépe řečeno, adresuje jim svou osobní výzvu. Prvnísetkání se uskutečnilo zřejmě nedaleko Jeruzaléma, v místech,kde svou službu konal Jan Křtitel. Tak to zachytil J1,35-42. Druhéhodne tam byl opět Jan (Křtitel) s dvěma ze svých učedníků.Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Hle, beránekBoží!" Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli zaJežíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním,otázal se jich: "Co chcete?" Řekli mu: "Rabbi (cožpřeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?" Odpověděl jim:"Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, azůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne. J1,35-39 Jedenz těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíšenásledovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Vyhledal nejprvesvého bratra Šimona a řekl mu: "Nalezli jsme Mesiáše(což je v překladu: Kristus)." Přivedl ho k Ježíšovi.Ježíš na něj pohleděl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Jonášův;budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr)." J1,40-42 Druhésetkání proběhlo u Galilejského moře a je zachyceno v Matoušovětextu, který si právě čteme. Tito muži tedy PJe viděli užpředtím, už předtím s ním mluvili a do jisté míry poznali ijeho soukromí. Ale tehdy je ještě nevyzval k následování, pouzeje pozval, aby jej více poznali, aby se podívali, kde bydlí... Kdyžse nyní u Galilejského moře setkávají znovu, PJ je volá, užnejen aby se podívali, ale aby jej následovali, jak jsme si četli: Kdyžprocházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimonazvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře;byli totiž rybáři. M4,18 Řekljim: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí."M4,19 Touž je něco docela jiného než jen pozvání domů na návštěvu,než jen pozvání k nezávaznému seznamovacímu rozhovoru.Tohle jeuž totiž výzva k následování: Pojďte za mnou. Jak titomuži odpovědí? Co s nimi tato jasný výzva udělá? Jak serozhodnou? Onihned zanechali sítě a šli za ním. M4,20 Tohleje reakce na druhou výzvu, kterou těmto mužům PJ osobněadresoval. Když jsem si kdysi dávněji četl tyhle příběhy,zdálo se mi to od těch učedníků trochu ukvapené. Bylo mi divné,že se vlasně rozhodli pro následování neznámého člověka...Ale v širším kontextu Písma poznávám, že tomu tak není. Přinejmenšímu těchto dvou, které nyní pozorujeme, je zřejmé, že nešli jakonějaké hloupé ovce za neznámým člověkem, ale že měli dostčasu a také dost podkladů k tomu, aby se vědomě rozhodli pronásledování tohoto Mistra. Jednak slyšeli svědectví JKř,kterému samu naprosto důvěřovali, protože byli jeho učedníky,pak také sami PJe slyšeli kázat a posléze dokonce byli u PJedoma... PJ se jim tedy dostatečně dal poznat. Proto jeho výzvapřichází v pravou chvíli, aby mohli učinit zralé rozhodnutí,nejen nějaké povrchní, jen tak nějak na zkoušku... Apokud za chvíli uvidíme rozhodování dalších učedníků,počítejme s tím, že třeba i když neměli tuhle předehrubližšího osobního poznání PJe, pak aspoň měli výraznésvědectví svých nejbližších, případně při tom samotnémsetkání měli požnost poznat to, co SZní Boží lid rozlišovaljako součást prorocké úlohy PJe... Řekl jim totiž něco, co byobyčejný člověk bez tohoto Božího pověření či daru prostěnemohl vědět... Zatímjsme mluvili o dvou povoláních, nebo o dvou výzvách, které PJadresoval těmto svým učedníkům. Třetí jasné povolání, jakse o něm zmínil náš učitel, přichází na řadu v samotnémzávěru evangelií, po té, kdy se někteří učedníci v beznadějizase vrátili ke svému rybaření. (Blíže to popisuje Marek aLukáš). Tehdy je PJ povolává už nikoli k následování v tomsmyslu, že by je dále osobně vedl, ale povolává je vlastně užk vrcholně zodpovědné službě. Volá je k apoštolství, do něhožměli vstoupit a vstoupili prakticky bezprostředně po sesláníDSého... Divímse, kroutí hlavou náš učitel, jaké lidi si to náš Pán vybralpro tak veliké poslání... A pokračuje: právě díky tomu, žejsem viděl, jak nedokonalí byli tito lidé, tito jeho učedníci,byl jsem ochoten připustit, že si PJ může k něčemu snad použíttaky mě, že i mě si může vychovat a připravit pro nějakouslužbu... Jeto svým způsobem povzbuzení uvědomit si, že nemusíme býtnějakými super-lidmi nebo snad super-křesťany, či světci abyBůh mohl skrze nás konat své dílo. Možná z tebe PJ neuděláprávě rybáře lidí, povídá DrMG, protože nejsi od téhleprofese, ale třeba použije některou jinou službu, pro niž jsipřipraven, nebo pro niž tě sám vystrojí... Ajako příklad uvádí náš zkušený pracovník církve jednusestru, která skoro nebyla schopna vydat ze sebe hlásku, když mělaněkomu neznámému svědčit o PJi. Sama z toho byla celá smutná,že prostě k ničemu není na Božím díle... Nicméně uměla péctbáječné zákusky, pokračuje ve vyprávění starý BJ. Jednoujsem jí řekl: Nepřemýšlela jsi někdy o tom, že by tě Pánmohl potřebovat právě k tomu, abys pro tuhle rodinu církve peklatyhle báječné zákusky? Zníto možná zvláštně a taky by se mohlo stát, že by někdo jenomkvůli své lenivé neochotě překonat vlastní nechuť mluvit slidmi něbo jinak sloužit víceméně v duchovní oblasti radějipekl buchty nebo třeba rovnal židle... Ale jsou i lidé, které Pánprávě pro tyto různé praktické služby vskutku povolává aobdarovává. Důležitévždycky je, abychom sami sebe se vším všudy (s tím, co umíme is tím, co si třeba myslíme, že neumíme) odevzdali Pánu. Podjeho vedením můžeme mít každý své zvláštní místo v církvi,protože každý jsme jiný a každý má od Pána trochu jiné darypro službu, jíž je pověřen. Obávámse, že v praxi buď pohrdáme malými službami, nebo se naopak prosvoji pýchu bojíme větších a zodpovědnějších služeb...Tento rozpor, tento zápas však obvykle vyřeší pokorné avytrvalé hledání Pánovy tváře s upřímnou odevzdaností dělatcokoli, co bude chtít On... Vraťmese zase k našemu příběhu, jak jej před námi pod vedením DSéhoodvíjí evangelista Matouš... Kdyžprocházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimonazvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře;byli totiž rybáři. M4,18 Onihned zanechali sítě a šli za ním. M4,20 Oněco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratraJana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolalje. M4,21 Ihnedopustili loď i svého otce a šli za ním. M4,22 Stěmito dalšími dvěma muži se blíže seznámíme v průběhunašeho dalšího čtení všech evangelijních záznamů. Každý znich má totiž svoji historii, svůj temperament, své nadšení isvé problémy... A to všem nám jen rozšíří pohled naskutečnost, že PJ si vybíral lidi ane ne podle toho, jaké mělikvality, ale podle toho, zda byli ochotni jej následovat, zda byliochotni mu podřídit či přímo odevzdat celý svůj život... Vtom odevzdání byl totiž jejich největší potenciál. Nikoli vtom, čím sami předtím byli... Mezitím,jak PJ příležitostně povolával tyto jednotlivé obyčejné lidik následování, dále vykonával také veřejnou službu pro lid,který jeho službu potřeboval. Tato jeho služba byla nejen služboujednotlivým lidem, ale současně byla zázemím, na němž se znovua znovu prokazovalo, že PJ je mimořádně zmocněn k úlozeproroka, jak to na něm mnozí poznali... Spolu s dalšími věcmíse tím však prokazovalo ještě víc. Totiž že je PJ BožíSyn... Ježíšchodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázalevangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každouchorobu v lidu. M4,23 Všimnětesi, že PJ vyučuje v galilejských synagógách a káže evangeliumBožího království, upozorňuje nás náš teolog. Co je to? Dobrázpráva o království (čili evangelium království) je to, co jespojeno s osobou, s osobní přítomností tohoto jedinečnéhoKrále. Lidé jej mohli buď přijmout nebo odmítnout. Kromětohoto zvěstování slova se PJ prokazoval také mocnými apředevším početnými činy uzdravování. Průkazem jehosvrchované moci je výrok, že uzdravoval každou nemoc a každouchorobu v lidu. M4,23 Těch, kdo skutečně prožili dotek jeholásky a moci bylo nesmírně mnoho... A nebyla překážka, kteráby mu stála v cestě, nebyla nemoc, na kterou by jeho mocnestačila... Pověsto něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechnynemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé,náměsíčné, ochrnuté a uzdravoval je. M4,24 Avelké zástupy z Galileje, Desítiměstí, z Jeruzaléma, Judska ize Zajordání ho následovaly. M4,25 5.kap. Postupnýmčtením Matoušova Ev. jsme se, milí posluchači, dostali až kjeho 5.kap. A to je okamžik, kdy spolu otevíráme tzv. Kázání nahoře. Kdyžspatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupilik němu jeho učedníci. M5,1 Tuotevřel ústa a učil je: M5,2 Nežse budeme zase po jednotlivých verších podrobněji dívat napředmět toho vyučování, které PJ pronesl, náš komentátor,DrJVMG nám chce v úvodu předložit nejprve celkový pohled naokolnosti a zaměření tohoto kázání PJe. PJvyslovil totiž nejméně čtyři taková obsáhlejší pojednání.A Matouš ve svém evangeliu zaznamenává tři z nich. Tzv. Kázánína hoře (M5-7), Tajemství v podobenstvích (M13) a vprávění nahoře Olivetské (M24-25). Kázánína hoře, které je v textu před námi je vlastně jakýmsi průkazemKrále. Tajemství v podobenstvích ukazuje orientaci, kterou nebeskékrálovství zaujme po odmítnutí Krista. A vyprávění naOlivetské hoře jej proroctví, které poodkrývá budoucnost. VJanově ev. je ještě čtvrté soustředěné vyprávění PJe. Topojednává o pravdách a vztazích mezi Kristovou smrtí,vzkříšením, nanebevstoupením a jeho úlohou Přímluvce předBoží tváří nyní. Mimochodem právě tyto myšlenky se násBožích dětí v době milosti dotýkají nejvíce... Vzhledemk tomu, že Kázání na hoře je uceleně podáno v Matoušovi, vostatních evangeliích se nacházejí jen výtažky. A vůbec,dodává MG, je nepravděpodobné, že by PJ řadu z těchtozásadních výroků řekl jen jednou. Pokud vím, mnohé z těchpravd, které chtěl naučit své učedníky, PJ při různýchpříležitostech a v různých podobách opakoval. Myslím, žetohle, co máme od Matouše pěkně pohromadě sepsáno za sebou,zaznělo vícekrát příležitostně v různých situacích... Anavíc se domnívám, že to je jen stručný výtah toho, co PJskutečně říkal a vyučoval, protože svět by nepojal knihy,které by bylo možno napsat o slovech a činech PJe... Ještěpár věcí bych chtěl říci v rámci úvodu k následujícípasáži Matoušova evangelia, uvádí další myšlenky nášučitel. Skutečnostultralevicového a ultrapravicového pohledu na různé otázky senetýká jen politiky, ale můžeme ji vidět také v přístupurůzných vykladačů a teologů k tomuto úseku Písma. Liberálníhoteologa vidím hodně vlevo, povídá DrMG. Zachází s Kázáním nahoře jako s evangeliem. Počíná si, jakoby tohle bylanejdůležitější nebo snad vůbec jediná důležitá částPísma. Předmnoha lety jsem hrál házenou s velmi liberálním kazatelem, kterýse později stal docela slavným ve svém působišti. Jednou miřekl, že všechno, co z Bible potřebujeme znát a uskutečňovatje Kázání na hoře. Dokonce zašel tak daleko, že celé kázáníredukoval na jedno zlaté pravidlo: Jak byste chtěli, aby lidéjednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celýZákon i Proroci. M7,12 Kdyžněkdo řekne, že celé Písmo je shrnuto v kázání na hoře, zníto možná hezky, ale ve skutečnosti je to náboženský žvástík.Otázka totiž nezní, zda se někomu Kázání na hoře jeví jakodobré náboženství, ale spíše je tu otázka, zda to opravdužijeme! To je důležité, pokračuje ve svém úvodu důrazně nášučitel. Ti,kdo redukují celou zprávu křesťanství pouze na Kázání na hořereprezentují velikou část současného liberalismu. Ale povšimnětesi, prosím, že Kázání na hoře ve skutečnosti vůbec neobsahujekřesťanské evangelium! Na příklad tu nenajdete ani jediné slovoo smrti a zmrtvýchvstání JKa. A AP jednoznačně ukazuje, že tytoskutečnosti od evangelia prostě nelze oddělit! Chcivám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval,které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, 1k15.1 askrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vámje zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. 1k15.2 Odevzdaljsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel zanaše hříchy podle Písem 1k15.3 abyl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, 1k15.4 Ao kus dál pokračuje: Neboťnení-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.1k15.16 Nebyl-livšak Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste vesvých hříších, 1k15.17 ajsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. 1k15.18 Máme-linaději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všechlidí! 1k15.19 Kázánína hoře zdaleka neobsahuje evangelium o Boží milosti v PJKu,přátelé. I když nutno řící, že v tomto kázání PJe jsoupřed námi slova, která na jedné straně svým způsobem strhujílidská srdce, ale současně velmi příkře měří naše životy...Mimochodem je to obyčejné pokrytectví, když někdo prohlašuje,že žije podle Kázání na hoře. Bez Boží spasitelné milosti vPJKu nejsme schopni obstát ani před desaterem, a tím méně předustanoveními v Kázání na hoře! Díky Bohu, že Kázání na hořeNENÍ naším evangeliem... Řeklijsme si, že ultralevicový a ultrapravicový pohled na různéotázky se netýká jen politiky, ale obojí můžeme pozorovat takév podání různých vykladačů a teologů. Liberálního teologavidím hodně vlevo, řekl nám DrMG. Zachází s Kázáním na hořejako s evangeliem. Počíná si, jako by tohle byla nejdůležitějšínebo snad vůbec jediná důležitá část Písma. Opačnýextrém, který stavím tedy zcela vpravo, pohlíží na Kázání nahoře jako by to byla snad nějaká nákaza, které je třeba sevyhnout. Zastánci tohoto názoru jednají, jakoby nám tato částPísma vůbec neměla co říci. Jeden z takových teologů kupříkladu prohlásil, vzpomíná náš kazatel, že tzv. "modlitbaPáně" či tzv. "Otčenáš", pro nás nemá žádnýsmysl, žádný význam. Jistě,skoro všechno lze nějak zdůvodnit a nutno říci, že Kázání nahoře nestojí v Písmu jako měřítko křesťanova života. Kdyžčlověk nenaplnil Zákon ve smyslu desatera, jak může naplnitzákon v podobě Kázání na hoře, které vlastně představujedesatero povýšené na n-tou. Ale stejně jak je extrémní stavětKázání na hoře na místo evangelia, tak je také extrémní tutopasáž odmítat pro jakýkoli průmět do naší doby. Kázánína hoře samo o sobě sice stanoví krásnou a velmi vysokou morálku,ale nedává sílu dodržet ji, nedává sílu žít podle ní. AP sisám na sebe stěžuje, abych tak řekl, nebo tedy spíš vyznávásvou slabost dodržet jakékoli Boží požadavky na kvalitu životačlověka, na morálku... Vyberu některé verše z Ř7: Víme,že zákon je svatý - já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.Ř7,14 Nepoznávámse ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, conenávidím. Ř7,15....... Vímtotiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti (v mémtěle), nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat užne. Ř7,18 Vždyťnečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Ř7,19..... Vesvé nejvnitřnější bytosti (podle vnitřního člověka) sradostí souhlasím se zákonem Božím; Ř7,22 Kdyžvšak mám jednat (ve svých údech), pozoruji, že jiný zákon vedeboj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mězajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Ř7,23 Jakubohý jsem to člověk? Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?Ř7,24 Toliktedy smutné vyznání APa. Ale díky Pánu, že to není všechno.Díky mu za to, že tímto voláním poraženého nemusí skončitvšechna touha po čistém životě. AP totiž pokračuje v poslednímverši této 7.kapitoly Ř a pak přechází do světla následující8.kap. JediněBohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýžjá sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním(tělem) zákonu hříchu. Ř7,25 Bůhučinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slavost: Jako oběťza hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšnýčlověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, Ř8,3 aaby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás,kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha. Ř8,4 Životproměněný působením DSého tedy není výsledkem Kázání nahoře. O moci DSého v životě každého věřícícho tato pasážnemluví. Nicméně Kázání na hoře obsahuje vysoký standart apraxi, která vyjadřuje Kristovu mysl, jež by měla být rovněžmyslí křesťana. Principy, které tu PJ ustanovuje, jsou velmiužitečné a praktické, aby se jim jeho následovníci také v našísoučasné době učili. I když z tohoto poznání samotného ještěneplyne síla ke správnému jednání... Kázánína hoře náš učitel přirovnává k nějakému výkonnému akrásnému svítidlu. pokud ovšem nemáte dostatečný zdrojelektrické energie, pak je takové svítidlo jen ozdobou bez dalšíhoužitku. A dejme pozor, svítidlo, které nesvítí, vytvářístín... To podstatné je totiž světlo. Čili proměněný životlidí. Primárníúčel Kázání na hoře, jak je vidíme v jeho bezprostřednímkontextu evangelijních záznamů a zvláště v kontextu záznamuMatoušova, je formulace zákona království. Matouš nám totižzřetelně popisuje krále, který přišel, aby sám sebe zjevilsvětu. Jan Křtitel byl v dějinách jakoby královský předběžeca apoštolé byli naopak zadní voj ve smyslu královýchnásledovníků... Mámetedy před sebou zákony, které budou platné a rozhodující vdobě, kdy se Král chopí moci na této zemi, což bude dobaMilénia, tisíciletého Kristova království. Obsah kázání nahoře se naplní, když přijde ten, který má právo vládnout jakoKrál. Křesťan,který nazývá Ježíše svým Pánem, může uvažovat o splněnítěchto požadavků pouze skrze zásluhy PJe a pouze v moci DSého.Jinak v tomto světě, který stojí výslovně zády k Bohu nebospíš proti Bohu je jakákoli lidská snaha více než marná...Taková lidská snaha zalíbit se Bohu ve vlastní síle je totiž vpodstatě vyjádřením odmítnutí Boží milosti! Pouzeevangelium Boží milosti může člověka vést k tomu, aby bylposlušný Kristu, protože toto evangelium Boží milosti proměňujenitro každého člověka, který je přijímá, proměňuje nitrokaždého člověka, který se otevře PJi a vpustí jej... Domnívámse, že Matoušův záznam Kázání PJe na hoře je pouze hruboukostra všeho toho, co ve skutečnosti řekl, vyjadřuje své míněnínáš DrMG, když před námi otevírá konečně samotný text: Kdyžspatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupilik němu jeho učedníci. M5,1 Tuotevřel ústa a učil je: M5,2 Všimněmesi, že PJ ve skutečnosti neadresuje svá slova zástupům, nýbržže hovoří ke svým učedníkům, protože vidí potřeby těchzástupů. Ve skutečnosti tedy připravuje své učedníky na to, žeoni půjdou s tím slovem dále, že je ponesou dalším a dalšímlidem, což se zanedlouho taky uskutečnilo... Vnašich dnech lidé potřebují slyšet nejprve o PJKu, potřebují kněmu osobně přijít. To království je dnes vlastně jaksiodloženo. Současný stav je charakterizován dobou, kdy se rozsévásemeno BSa, vysvětluje náš kazatel. Naším úkolem na světě jeprostě rozsévání BSa a jednou přijde den, kdy sám Král, tedyKristus ustanoví své království. Pojďmetedy už k samotnému textu, který nám to království představuje: Blazechudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. M5,3 Mgvysvětluje, že tento verš nic neříká o tom, jak se stát chudýmv duchu. Pouze konstatuje, že těm, kdo jsou chudí v duchu jeblaze, nebo že jsou blahoslavení. Vnásledujících verších PJ použil to zvláštní slůvko"blahoslavený" celkem devětkrát. (Mimochodem také 14.v.1.Žalmu obsahuje tohle slovo: Blahoslavený muž, který...) A tohleblahoslavenství svým způsobem ukazuje novou cestu. Stojí totižjako protipól všech dosavadních hrozeb a kleteb Mojžíšovazákona. Vnaší době pouze ten, kdo je spaseným hříšníkem skrze oběťPJe, pouze ten, kdo obdržel Božího svatého Ducha se může státblahoslaveným... Jednoujsem hrál golf s jistým zámožným mužem, vzpomíná zase nášMG. Tak mezi hrou mi řekl: Chodil jsem do kostela a byl jsem stejnýpokrytec, jako všichni ostatní. Byl jsem jedním z těch, kdoledacos znali a chlubili se Kázáním na hoře. Ale Pán mi dalmilost, že jsem mohl poznat svůj skutečný stav, stav ztracenéhohříšníka, který i se svými dobrými skutky prostě kráčí dopekla... Obrátil jsem se k PJi a on mě zachránil... Achano, přátelé, nedejte se svést. Pouze sám Boží Duch nám můžeodhalit naše skutečné bohatství, které máme v PJi a v jehoDuchu. Kéž bychom se mu ve vědomí vlastní chudoby ducha skutečněcelým srdcem oddali, abychom mohli více přijmout a lépe porozuměttomu, co pro nás má... Blazetěm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. M5,4 Stojíza povšimnutí, že na více místech v Písmu se setkáme spodobnou nebo stejnou myšlenkou o blaženství. Bůh prostě vnímákaždé hnutí naší mysli a také na ně reaguje... Blazetichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.M5,5 Zatímtomu tak skutečně není, že by tiší vlastnili zemi. Proto zjevněslovo vyřčené v Kázání na hoře nemůžeme bezprostředněaplikovat na naši dobu. Ale v okamžiku, kdy se Kristus chopí svékrálovské role, pak se i toto slovo naplní. Kdoje to tichý člověk, nebo jak se můžeme stát tichými, táže seřečnicky náš DrMG. PJ byl tichý a pokorný srdcem, On zdědívšechno. My jsme dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Nášučitel zde připomíná ovoce Ducha, jak je uvedeno v G5 OvoceBožího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost,laskavost, dobrota, věrnost, G5,22Ekum! Tedypouze svatý Boží Duch může proměnit naše srdce a naše životy,aby přinášely toto zvláštní nádherné ovoce. Čili i tutichost. Tu skutečnou tichost srdce nemůže člověk vyprodukovatsám svými silami. Ta by zajisté dlouho nevydržela. Pouze BožíDuch to dokáže, když mu v našich životech ponecháme dostatekprostoru... Křesťan,který prožívá stálé působení Božího Ducha a tu jehoproměnu, pak může v pokoře přijít a číst: Blaze tichým,neboť oni dostanou zemi za dědictví.M5,5 Odměna, kterásouvisí s touto kvalitou, je jednoznačně umístěna až dobudoucnosti, že to není něco, co by platilo nyní... Tatoblahoslavenství, jak si je zde pomaloučku pročítáme, představujívlastně cíle, kterých Boží dítě touží dosáhnout v svémvlastním životě. I když ví, že jich nedosáhne svými vlastnímisilami... Mohou se stát pouze produktem, ovocem DSého... Blazetěm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budounasyceni. M5,6 Cotakhle přirozený člověk, povídá náš starý znalec lidskýchsrdcí. Touží někdo z lidí sám od sebe po spravedlnosti? Máněkdo hlad a žízeň po spravedlnosti jako takové? Lidé s nimižžiji, uvádí příklad náš učitel, takový hlad nemají. A pokudněkdy, tak jen po spravedlnosti, která by chránila je samotné. APpro pyšného soběstředného člověka dost nepříjemně píše: Přirozenýčlověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mubláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jenDuchem. 1k2.14 Člověkobdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže býtnikým správně posouzen. 1k2.15 Vždyťkdopoznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat?? My však mysl Kristovumáme. 1k2.16 Přirozenýnebo jinak přeloženo tělesný člověk je protipólem duchovníhočlověka, který cele spočívá v Kristu. AP o takovém píše: Vyvšak jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stalmoudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením,1k1.30 Následujícíblahoslavenství, které máme před sebou v 7.v., bývá častonepochopeno, protože tu dochází k záměně pojmů, předesílánáš vykladač a komentátor. Blazemilosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství M5,7 Častose podmínečně spojuje obdržení milosrdenství v závislosti natom, zda sami jsme milosrdní. To však v naší době, v doběmilosti není pravda. Skutečnost, že jsme od Boha v PJKu obdrželimilosrdenství, vůbec není podmíněna tím, že jsme sami někomunějaké milosrdenství činili. Aleukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha, On nászachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbržze svého slitování (či milosrdenství). Zachránil násobmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Duchasvatého. Tt3.4-5 Mymáme prokazovat milosrdenství, protože bylo milosrdenstvíprokázáno nám. A nikoli naopak, že bychom mohli očekávat Božímilosrdenství snad za to, že jsme k někomu byli milosrdní... MGpohled na tuto otázku v naší době uzavírá ještě citátem z1P: Kdysijste 'vůbec nebyli lid', nyní však jste lid Boží; pro vás'nebylo slitování (milosrdenství)', ale nyní jste došlislitování (milosrdenství). 1p2.10 Blazetěm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. M5,8 Žádnýpoctivý člověk nemůže sám o sobě říci, že jeho srdce ječisté. Jak se tedy může lidské srdce, které je skrz na skrzprosáknuté hříchem, stát čistým, aby mohl člověk spatřitBoha? Jediný prostředek, který může člověka zbavit hříchu,je krve Božího Syna, PJKa. AJanto vyjádřil zcela jasně bez jakýchkoli disputací: krevJežíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. 1J1,7 Tedyočištění od hříchu je možné jedině tímto prazvláštnímnebeským prostředkem, který pro každého upřímného zájemcepřipravil sám Bůh v oběti svého Syna... APJ na téma čistoty svým učedníkům docela prakticky ukazujenávod, jak tu čistotu udržovat, jak v ní žít...: Vyjste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. J15,3 Toje to, co nás obnovuje, co nás udržuje čistými. Je to BSo. BSoskrze něž jsme se mohli také znovu narodit... Blazetěm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.M5,9 Můžeteříci jméno někoho, kdo dnešnímu světu přináší pokoj? Ptáse náš přemýšlivý praktik křesťanství. Kdo dnes můžepřinést světu pokoj jen od válek? Tedy mír? Tím méně septáme: Kdo dá lidem klid do jejich duše, do jejich srdce? Jediný,kdo přináší pokoj je velký Kníže pokoje, Kníže míru, kterýsvou krví sjednal smíření s Bohem pro každého člověka nazemi! Kdo do toho smíření vstoupí? Kdo je přijme? Kdyžjsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našehoPána Ježíše Krista, Ř5,1 neboťskrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V nístojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. Ř5,2 Blazetěm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich jekrálovství nebeské. M5,10 Aplikacetohoto blahoslavenství do našich dnů, do těch různýchprotibožských režimů a také aplikace na ostatek Izraele v doběvelkého soužení je vcelku názorná. Ale jak tento text zařaditdo kontextu království, které má přijít? Copak nebude všechnozlo vymýceno, když bude ustanoveno to králosvtví JKa? Natyto otázky náš učitel odpovídá, že mnohá místa Písmaukazují, že v tisíciletém království Kristově sice dojde knápravě všech věcí, ale přecejen určitá forma zla na světězůstane, protože to bude doba zkoušky. Mocné propuknutí zla nakonci milénia, čili tisíciletého království ukazuje, že zlobude v jisté formě ještě existovat... (Viz Zj20,7-9) Ktomu slovu PJe o pronásledování pro spravedlnost patří takéještě následující verše: Blazevám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit protivám všecko zlé kvůli mně. M5,11 Radujtese a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejněpronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. M5,12 Aplikacetohoto textu je rovněž nasnadě, ale uskutečňování už nenítak snadné. Matouš však ve svém záznamu na tato slova navazujepříkladem, který PJ uvedl: Vyjste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím budeosolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po níšlapali. M5,13 Vyjste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící nahoře. Mt5,14 Božílidé (pravé Boží děti) byli a jsou v jakékoli době solí zeměa světlem světa. Co se však stane, když sůl ztratí svouslanost? Problémmnoha současných církví a zejména tedy mnoha jejich členů,upřesňuje MG, spočívá v tom, že ztratili chuť soli. Na místotoho jsou možná peprní, hořcí, kyselí nebo naopak nemístněsladcí... Nemnoho je slaných křesťanů, jak mají být. Jejichnedostatečná slanost nestačí bránit kvašení a různým jinýmprocesům... Úvahyo působení soli byly už mnoha věřícím docela užitečné.Zkuste přemýšlet, k čemu je sůl nezbytná, k čemu všemu jipotřebujeme. A zkuste si tyto vlastnosti soli promítnout do úloh,na nichž by se měl podílet křesťan. Pakbudeme možná o něco lépe rozumět vyjádření PJe, že JSme (čizeslabeně řečeno měli bychom být) solí země, nebo tedy snadslanými křesťany na této zemi. Druhépřirovnání, které na tomto místě PJ formuluje na adresu svýchučedníků zní pro nás možná zřetelněji: Vyjste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící nahoře. Mt5,14 Akdyž rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svécen; asvítí všem v domě. Mt5,15 Takať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobréskutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Mt5,16 Zajisté(dodává starý vykladač BSa), v království budou věřícísvětlem světa. Ale je v tom úžasné poučení i pro nás. Mámebýt světlem v našem okolí, ať jsme kdekoli. Z Písma samotnéhose dozvídáme, že tím světlem je ve skutečnosti BSo, Písmosvaté. Být světlem, znamená jsitě především odrážet pravdyBSa ve vlastním životě, ale znamená to také nést to samotnésvětlo BSa dalším lidem... A vyjádření PJe v tom smyslu, že sešířením světla máme být aktivní, je zřetelné, jasné: Takať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobréskutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Mt5,16 Jsoutakoví, kteří pokládají Kázání na hoře za antropocentrické,čili za soustředěné na člověka, více než soustředěné naBoha, čili více než teocentrické... Tento verš ukazuje, že ikdyž je tu hodně řeč o lidských vlasnostech, a úloze lidí,čili následovníků PJe, přece cílem je, aby byla vzdánasláva našemu Otci v nebesích. Mt5,16 Cílemproměn, k nimž PJ své následovníky vyzývá není to, aby paklidé byli poplácáváni po ramenou se slovy: Jsi dobrý křesťan...Cílem je oslava Boha Otce! Kázánína hoře je tedy ve svém cíli - ve svém důsledku - teocentrické,má v centru svého zaměření Boha. V době tisíciletéhokrálovství zde na zemi skutečně bude všechno takhleteocentrické, tedy všechno bude ke slávě Boha. Iv naší době, v tomto ztraceném světě bychom měli tuto věcučinit hlavním motivem rozmanitých aktivit. Tohle je kontrolníbod, podle kterého by si každý křesťan měl kontrolovat svůjživot... "Vztahkrálovství k zákonu." To je, milí posluchači, malý nadpis,který náš BJ dává následujícímu úseku od 17.v.5.kap.M. Nedomnívejtese, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsemzrušit, nýbrž naplnit. M5,17 Pamatujme,že částí tzv. Mojžíšova zákona čili zákona, který byl dánskrze Mojžíše, je ceremoniální zákon, tedy zákon o obřadech,apeluje na naši znalost SZna DrMG. Kristus se stal obětí za hříchysvěta, Beránkem Božím zabitým před ustanovením světa. Kristustedy nepřišel, aby rozbil, zničil, zrušil zákon, ale aby jejnaplnil. Naplnil jej tím, jak žil v průběhu svého pozemskédráhy. Standart, který byl postaven před člověka, naplnil pouzePJ. A on se pro svou zástupnou oběť stal naplněním požadavkůBoží spravedlnosti také pro každého, kdo v něj věří... Božínormy se nezměnily. Nicméně jako lidé je sami svou silou prostěnejsme schopni dodržet, natož pak napravit ty, které jsme už kdypřed tím nedodrželi... V této své situaci nezbytně potřebujemezáchranu, pomoc zvenku. Jedinou účinnou pomocí je náš Spasitela Pán. Amen,pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenkoani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. M5,18 Kdyžse tedy různým způsobem, v různých souvislostech vyjadřujeme kMojžíšovu zákonu a k jeho úloze pro život křesťana, chcemenyní na podkladě tohoto verše připomenout, že Mojžíšův zákonnepřestal platit, že nebyl zrušen. A jestliže je jinde v Písmuřečeno, že křesťan není pod zákonem, pak to neznamená, žejej může svévolně porušovat. Zákonnám až dosud ukazuje, jaké představy má Bůh o člověku, jak byjej chtěl vidět... Zákon tedy platí, ale to podstatné, co sezměnilo obětí PJe, je skutečnost, že naše lidské naplněnízákona není pro nás cestou spásy. Vždyť to není cesta spásypro nikoho, protože nikdo Boží zákon daný skrze Mojžíše neníschopen naplnit. Zákon nám pouze ukazuje, jak jsme slabí, každémupoctivému člověku ukazuje, že prostě nemá na to, aby sám svýmiskutky PBu zalíbil. Atak (jak to říká AP), Zákon nás právě skrze toto poznánínašeho hříchu a naší vlastní bezmocnosti vede ke kříži PJe.Jediná cesta, jak naplnit Boží zákon, je skrýt se v oběti PJe,skrýt se v něm samotném. Prostě být v něm a žít v něm... Kté platnosti zákona PJ dodává tvrdé slovo upozornění: Kdoby tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a takučil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího;kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeskémvyhlášen velkým. M5,19 Nikdonemá právo rušit zákon, rušit přikázání. Ale na druhéstraně také nikdo není schopen ve své vlastní síle dodržettento zákon, vyhovět těmto přikázáním. Jediná možnost jeJežíš Kristus. V něm je očištění minulosti a současně voddaném životě pro něho je také síla pro dnešek i zítřek. VKristu získáváme sílu k novému životu, k novým pohnutkám...Skrze PJe a moc DSého se pak může měnit také myšlení i jednáníčlověka... Neboťvám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovatspravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do královstvínebeského. M5,20 Totoslovo nám ukazuje na podstatu věci, jak si tu o ní povídáme. Vnaší kultuře je zvykem slovo "farizej" používat jakosynonymum pro pokrytce. Ale ve skutečnosti mezi farizei byli upřímnílidé, kteří toužili se líbit Bohu. Propadli však myšlence, žese Bohu zalíbí svým vlastním úsilím. A v tom byl jejichproblém, pro který se mnohdy do pokrytectví dostali, protože sipolidsku neuměli poradit s mnoha situacemi a přitom stále chtělivypadat dobře... Farizeovéměli vysoký standart svého života a jednání podle zákona, apřesto pro Boha nebyli přijatelní, protože sami o sobě nebylischopni dosáhnout spravedlnosti. Vnásledujícím úseku svého kázání na hoře, jak nám jezaznamenává Matouš, PJ ukazuje, že chápat Boží zákon jen jakonormu pro vnější chování, je krátkozraké, že to je minutí secílem. Neboť Bůh posuzuje nejen naše vykonané činy, ale takénaše úmysly, naše srdce, naše myšlenky... Slyšelijste, že bylo řečeno otcům: 'Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydánsoudu.' Mt5,21 Jávšak vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra(bez příčiny), bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, budevydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivémupeklu. Mt5,22 Proúplnost, bude asi vhodné kromě ekum. překl. přidat ještě jiný.Např. překlad Zelina - Jartym, vydaný Křesťanskou misijníspolečností 1994: Jávám však pravím, že každý, kdo se hněvá na svého bratra (bezpříčiny), propadne soudu. Kdo by řekl svému bratru: 'Hlupáku',propadne veleradě. Kdo by řekl: 'Blázne', propadne ohnivéGehenně. Mt5,22Zelina Toje silné prohlášení, přátelé. Chce snad někdo z těch, kdo serádi hlásí k zákonu jako k nějaké cestě k Bohu říci, žezákon zachovává v tomto smyslu? Přece není možné se odvolávatna Boží zákon a přitom jej stále porušovat. Není možné seodvolávat na kázání na hoře a přitom znovu a znovu dělat to,co se v něm zapovídá... Pokud někdo prohlašuje Kázání na hořeza své náboženství, pak bych si přál vidět, jak podle něhožije... Pročistý život, který se má líbit Bohu, prostě bezvýchodněpotřebujeme Spasitele a Pána. Potřebujeme někoho mocného, kdovezme do ruky naše životy, přátelé.Kdo z nás má šanci předBohem obstát se svou vlastní silou? Bible jasně říká, že nikdonebude před Bohem ospravedlněn pro své skutky, pro dodržovánízákona... Atak toto odhalení stavu srdce člověka před Bohem PJ dále rozvíjía ukazuje ještě další konkrétní příklady... Přinášíš-litedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr máněco proti tobě, Mt5,23 nechsvůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem;potom teprve přijď a přines svůj dar. Mt5,24 Dohodnise se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu,aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržendo vězení. Mt5,25 Amenpravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do poslednéhohaléře. Mt5,26 Náškomentátor pouze dodává, že PJ svým výrokem Amen pravím tistaví své učení vlastně nad Mojžíšův zákon. Nikoli vtom, že by ten Mojžíšův zákon rušil, ale v tom smyslu, že jejrozšiřuje, nebo vysvětluje, ukazuje jeho pravý smysl nejen vevnějších viditelných činech, ale v tom, jak má vypadat srdcečlověka před Bohem. Jinýmislovy PJ se zde představuje jako zákonodárce a současně jakojediný, kdo má právo zákon také vykládat, vysvětlovat dokonkrétních situací. Následujícídva verše jen dále potvrzují myšlenku, kterou PJ už vyjádřil.Totiž že Bohu se jedná nejen o naše skutky, ale také - bapředevším - o naše myšlenky, o naše postoje, o naše motivy,které navenek vůbec nemusejí být viditelné... Slyšelijste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Mt5,27 Jávšak vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již sní zcizoložil ve svém srdci. Mt5,28 Předmnoha lety jsem několikrát za sebou veřejně v kázáníprohlásil, že nikdo jiný než PJ nikdy nebyl ani nebude schopendodržet zákon, připomíná svou kazatelskou službu DrMG. Jednou vneděli ráno jsem tuhle větu při nějaké příležitosti znovuvyslovil a po shromáždění přišel za mnou jeden rudolící mužvětší postavy a pevně pravil: "Pořád nás tu obviňujete,že nedodržujeme zákon. Chci vám říct, že já zákon dodržuji!" Mimochodemo tomto muži mi bylo známo, že ačkoli navštěvoval našebohoslužby, patřil k jakémusi kultu... Když mě takhle jasněvyzval k rozhovoru, řekl jsem prostě: "Dobrá, dobrá,podívejme se na to blíž." Nalistoval jsem M5,22 Jávšak vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra(bez příčiny), bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, budevydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivémupeklu. Mt5,22 Rudolícímuž odvětil, že tohle nikdy neporušil. Pokrčil jsem rameny,protože jsem mu nevěřil. Pak jsem v textu sjel prstem kousek dála přečetl jsem 28.v.: Jávšak vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již sní zcizoložil ve svém srdci. Mt5,28 Pakjsem mu řekl: "Milý pane, podívejte se mi zpříma do očí ařekněte mi, že jste nikdy nezhřešil ani v tomhle." Bylrudolící, když přišel, tím víc se zbarvil v tomto okamžiku.Vydal jakýsi nejasný zvuk, otočil se a odešel. Opravdu se otočila odešel. Atak jen opakuji svou větu, kterou stavím na zvěsti Bible, ženikdo není způsobilý k tomu, aby se Bohu zalíbil svýmdodržováním Božího zákona, končí náš vypravěč svouvzpomínku. Přátelé,Kázání na hoře nás snad v každém verši jen znovu a znovuupozorňuje, že jsme zřešili a že potřebujeme Božímilosrdenství. Vnásledujících verších se PJ možná trochu zvláštním způsobemještě dále zabývá zákonem a vztahem člověka k tomu zákonu. Jestližetě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je protebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvétělo bylo uvrženo do pekla. Mt5,29 Ajestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboťje pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby se celétvé tělo dostalo do pekla. Mt5,30 Toje kruté, přátelé, velmi kruté, připouští náš vykladač. Aukazuje nám to, že prostě nejsme schopni dosáhnout toho Božíhostandartu, že potřebujeme Spasitele... Jeden bratr prohlásil, jakse znám, tak kdybych se hned celý osekal, stejně bych hřešilpořád dál... Vím, že to zní hrozně, ale ve skutečnosti je topravda. Neobelhávejmesami sebe pyšným předpokladem, že jsme schopni zachovat zákon,že jsme schopni ve své vlastní síle se zalíbit PBu. Pravda, vkřesťanských kruzích si možná rádi hrajeme na svatoušky arádi se navzájem s nejrůznějšími komplimenty poplácáváme pozádech. Ale nikdy nezapomeňme, že ve skutečnosti jsme jenobyčejní špinaví hříšníci, kteří každý den a v každouchvíli jsou odkázáni jen a jen na Boží milost. Protopotřebujeme Krista nejen jako Spasitele, aby odčinil našiminulost, ale potřebujeme jej také jako přímluvce před Božítváří v každém okamžiku... Díky mu za to, že se této rolechopil a že ji věrně plní... Příkrévýroky PJe pokračují dál: Takébylo řečeno: 'Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukovýlístek!' M5,31 Jávšak vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimopřípad smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se spropuštěnou oženil, cizoloží. M5,32 Tuje vysloven jen základní princip, který PJ zřetelně ustanovuje:Jestliže se někdo rozvádí pro jiný důvod než je zde uvedeno,tak má podíl na cizoložství. To je něco, co v křesťanskýchkruzích zhusta zcela ztratilo svou váhu a co je v praxi pomíjeno.Nicméně v době království tento zákon bude opět platit se všímvšudy. Patrně i v té době budou lidé, kteří budou chtítopustit své životní partnery a vyhledat si jiné... DrMGnám v tuto chvíli slibuje, že problematikou biblického pohledu narozvod se budeme podrobněji zabývat až v rámci našeho čtení Mdojdeme k 19.kap. Takže hned pokročíme k dalšímu textu: Dálejste slyšeli, že bylo řečeno otcům: 'Nebudeš přísahat křivě,ale splníš Hospodinu přísahy své.' M5,33 Jávšak vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani přinebi, protože nebe je trůn Boží; M5,34 anipři zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému,protože je to město velikého krále; M5,35 anipři své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby tijediný vlas zbělel nebo zčernal. M5,36 PJříká, že máme být lidmi, kteří nepotřebují přísahat,komentu tento text náš učitel. A připojuje příběh z rodiny. Kdyžjsem byl chlapec, vzpomínám si, že můj otec mohl z nákupuodskočit do banky a půjčit si peníze bez jakýcholi dokladů. Ateprve za několik dnů přišel, aby podepsal směnku, případněaby peníze vrátil, pokud je mezitím někde jinde získal. Dokoncemohl do banky telefonem jenom zavolat a nadiktovat číslo konta, nakteré mají proplatit nějakou částku... Dnes to vypadáneuvěřitelně, ale lidé v malém městě mého otce v té doběznali a věděli, že cokoli slíbí, k čemu se zaváže, to prostěsplní, nebo nějak zařídí... Tolik vzpomínka našeho učitele... Dnesje to docela jinak nejen v Americe, ale i u nás. Už je to zde takdaleko, že když jsem si šel do banky zřídit nějaký účet,musel jsem kromě občanského průkazu přinést ještě originálrodného listu. Prostě jeden doklad dnes úředníkům nestačí,protože už byli mnohokrát podvedeni. PJzde vlastně říká, že ti, kdo mají podíl na nebeskémkrálovství, si mají za všech okolností počínat tak, aby bylihodni důvěry... MGk tomuto textu o přísaze nevysvětluje nic dalšího podrobněji,jak by si možná někdo přál. Kontext, v němž tu Matoušzachycuje slova PJe, sám o sobě dost zřetelně ukazuje, že tuvlastně nejde o nějaký zákonický zákaz přísahat, že by sesnad poskvrnil ten, kdo by nyní někde přísahal, ale jedná se zdenávrat k pravdě a věrnosti, jedná se o princip, který má platitv nebeském království. Že totiž všichni budou mluvit pravdu.Všichni budou věrní. Všichni budou spolehliví. Všichni budouplnit svá slova a své sliby... Pak totiž jakékoli přísahánípři čemkoli jednoduše pozbude smyslu. Tutopasáž PJ shrhuje slovy, která jsou názorným vysvětlenímzáměru, aby lidé byli ve svých rozhodnutích prostě přímí,pravdiví, jednoznační... Vašeslovo buď 'ano, ano - ne, ne'; co je nad to, je ze zlého. M5,37 Slyšelijste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub zazub. M5,38 Totoje SZní výrok, který PJ následujícím výrokem uvádí do novéhosvětla. Pj ukazuje nový způsob jednání mezi lidmi, nové vztahya nové projevy těch různých vztahů mezi lidmi... Jávšak vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; alekdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; M5,39 Žijetepodle tohoto slova PJe? Nebo kladete odpor všemu, co se staví protivám, ptá se nás náš vykladač. Stojí zde formulace zvláštníhoprincipu. Nicméně žijeme v době, kdy Střeží-li silný mužv plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí. L11,21 jaknám tento verš připomíná BJ. APprohlásil, či vlastně napsal: KovářAlexandr mi způsobil mnoho zlého. Odplatí mu Pán podle jeho činů2Tm4.14 Takéty si dej před ním pozor. Velmi se totiž stavěl proti našimslovům. 2Tm4.15 Atakto bychom mohli sledovat i další počínání APa. Že totižmnohokrát nešel vědomě do něčeho, o čem věděl, že to budeproti němu, že to bude zlé. A pokud se zlo nebo zlí lidépostavili proti němu, ne vždy je nechal jen tak působit. Nýbržtaky ozval se. Do jisté míry se domáhal svých práv... Takžezase vidíme, že vytržení jednoho verše z konextu může někohozavést na scestí určitého extrémního výkladu. Nadruhé straně možná sami máte zkušenost, kdy vám někdo ublížila vy jste se mu nemstili a nebránili se jeho případnému dalšímuvlivu, právě tímto chováním byl pak ten dotyčný člověkdotčen nebo dokonce zlomen v tom smyslu, že se musel zajímat ovaše motivy, o to, kdo vlastně jste, že takto jednáte... Sám APtakový příklad uvádí v Ř12: Aletaké: 'Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-ližízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.'ř12,20 Nedejse přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. ř12,20 Jávšak vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; alekdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; M5,39 atomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť.M5,40 Kdotě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. M5,41 Kdotě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho seneodvracej. M5,42 Znáte-linějakého bankéře, který se odvolává na to, že Kázání nahoře je jeho náboženstvím, pak mu citujte tento verš a zeptejtese, jak daleko je ochoten v této věci zajít, navrhuje nášučitel. Pojďme zanechat nábožného pokrytectví a všimněme si,že tohle všechno jsou zákony, jejichž plné uskutečnění budemožné až v době království PJe. Když Pán bude na této zemina svém trůnu, pak to všechno bude fungovat a lidé budou mocipodle těchto zákonů žít... Vnaší době bychom si prostě neuměli představit, že byekonomika, obchod a vůbec život společnosti probíhal výlučněpodle těchto podmínek. Jsou tu zachycena velká pravidla, kterározhodně mají působit na náš život. Ovšem mají působit jakocelý komplex, čili ve svém úplném souboru, nikoli jen jakovytržené věty, kterými budeme posuzovat a spoutávat druhépřípadně taky sami sebe... Mimochodem,je to zachování zákona, když dodržíme všechna přikázáníkromě jednoho? Rozhodně ne. Musíme poctivě říci, že v tétodobě jsou tato ustanovení vlastně uskutečnitelná. Kdo se na něsoustředěně zadívá a bude o nich a o svém vlastním životětrochu přemýšlet, zjistí jen, že prostě nemá na to, abyvyhověl těmto požadavkům... DíkyBohu za to, že zachovávání těchto pravidel není pro náspodmínkou spásy, není pro nás cestou k Bohu... Protože cestou kBohu je jen a jedině sám Král, Boží Syn, PJK. Nechť je námvšak celý tento soubor povzbuzující ukázkou, co je správné, cotu jednou bude platit a fungovat, když se ten pravý Král dostanena zemi ke svým právům... Současněs tímhle eschatologickým výhledem je zde však také docelapraktické poučení a povzbuzení i pro nás. A neměli bychom jepřehlédnout. Díky Pánu za ty, kdo mají srdce otevřené kpotřebám jiných a kdo jsou také ochotni různým způsobem dávata pomáhat... Už v historii, ale i v současné době je zjevné, žemnozí věřící, ať jsou bohatí nebo jen chudí, z upřímnýchdarů pomáhali a dodnes pomáhají potřebným v různých sférách.Sirotčince, nemocnice, různé ústavy a také všelijaká jinásociální práce třeba jen v osobních kontaktech po celá staletípřirozeně doprovází hlásání evangelia o spasení z milosti... Slyšelijste, že bylo řečeno: 'Milovati budeš bližního svého anenávidět nepřítele svého.' Mt5,43 Jávšak vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdovás pronásledují, Mt5,44 abystebyli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítitna zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.Mt5,45 Trvámna tom, že tato pravidla jsou určena pro dobu království, opakujesvé porozumění tomuto textu v širším rozhledu náš DrMG.Kázání na hoře je ukázkou, jak PJ povýšil Mojžíšův zákonna n-tou, prostě jej vyzvedl a ukázal také jeho hlubokou podstatua původní záměr. Kdoz nás obstál v plnění tohoto přikázání? Kdo z nás milujelidi, kteří se chovají nepřátelsky, kteří stále znovu různýmiformami hledají cestu, jak se postavit proti nám... atd atd...?Takováto doporučení nebo dokonce zákony nejsme schopni naplnitsami ze sebe. Nadruhé straně jistě mnozí křesťané mají zkušenost, že Božíláska je větší než křivda, která se nám stala, nebo nežzloba, která nás při nějakém bezpráví chce opanovat... A taknejen v historii, ale i v současné době nenápadně slouží apouta zloby lámou důvěřiví lidé, kteří se zcela oddali PJi ažijí s ním v úzkém osobním kontaktu... Tím pak z jehopřítomnosti, čili z moci DSého čerpají sílu pro takovétolidsky nepochopitelné jednání lásky... PJve své řeči pokračuje: Budete-limilovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což icelníci nečiní totéž? Mt5,46 Ajestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Coži pohané nečiní totéž? Mt5,47 PJzde ukazuje, že ti, kdo vzhlížejí k nebeskému království, senemají řídit jen podle pravidel ve své soudobé společnosti, alemají se ve svém rozhodování orientovat podstatně výš. Jdevlastně o shrnutí těch předchozích veršů, které různěvyzývají k neobvyklému jednání, či především k neobvyklýmpostojům... Vrcholemvšech těchto pokynů je však zřejmě poslední verš 5.kap.,který, doufám, vyráží zbraň z rukou všem, kdo by ještě dálechtěli argumentovat hezky vyhlížejícími nábožnými výroky otom, že Kázání na hoře je jejich životním stylem, či aspoňjejich náboženstvím... Buďtetedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Mt5,48 Jakje možné, abychom byli dokonalí? Sami o sobě nijak. Pokud semůžeme pro Boha stát přijatelnými, pak pouze a jedině v Kristu. Kristusnám dává svoji spravedlnost jako nový oděv, ve kterém můžemepřistupovat ke svému Bohu, jenž se nám v PJKu stal Otcem... Aleokamžikem přijetí PJe to nekončí. Nýbrž začíná procesposvěcování, v němž máme odkládat či svlékat toho staréhočlověka a oblékat toho nového, jak to AP popisuje v Ko3. Nezapomeňmevšak, že samo nějaké lidské snaživé svlékání starýchhříšných návyků a skutků nás neučiní svatými před Bohem.Bez nového narození skrze přijetí PJe se nikdo svatým předBohem nestane! Pokudtedy máš nějaké pochybnosti, milý posluchači, není nicjednoduššího, než právě v tuto chvíli pokleknout před Bohem avšechno mu vyznat, otevřít se mu, přiznat mu svůj hřích aprostinkou dětskou důvěrou se chopit jeho zástupné oběti, kterávšechny naše hříchy zaplatila, smyla... Teprve pak v poddanostiKristu a v moci jeho Ducha může začít ten proces posvěcování,kdy starý člověk v nás je mrtven, umírá a nový člověkzrozený z Boha se ke slávě Páně rozvíjí... KAPITOLA6. 6.kap.Matoušese zabývá jakoby vnějšími záležitostmi zbožnosti. V 5.kap.jsme viděli, že Král hovoří o spravedlnosti, kterou musejí mítjeho poddaní. Musí to být spravedlnost mnohem větší, než jakoupředstírali farizeové a zákoníci té doby. Taková spravedlnostpřichází pouze skrze důvěru v Krista. Nynípůjde také o vnější projevy ve vztahu s jejich vnitřnímimotivy. Je tu řeč o velmi praktických záležitostech lidí, kteřížijí s Bohem, jako je dávání, modlitba, půst, peníze a starosto budoucnost. Varujtese konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáteodměnu u svého Otce v nebesích. M6,1 Ikdyž se tu stále jedná o pravidla života pro příslušníkykrálovství PJe, jsou tu velmi užitečná doporučení i pro nás,kdo upřímně chceme kráčet za PJem i v této době milosti... Kdyžprokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činípokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí;amen pravím vám, už mají svou odměnu. M6,2 Doslovnějšípřeklady přímo vyjadřují dost ironickou větu, kterou PJvyslovil: Když dáváš almužnu, nevytrubuj před sebou...Patrně tedy když někdo z farizeů chtěl dát někomu almužnu,vyšel na nějakou frekventovanou ulici, nejlépe na nějakoukřižovatku nebo na náměstí a tam udělal svůj dobrý skutek. Snadto dokonce probíhalo tak, povídá náš vykladač, že pokud tobylo v Jeruzalémě, tak tenhle milodárce nechal před sebouzatroubit na trubku, aby se ti chudí a všelijak potřební k němushromáždili. Kromě toho účelu svolání potřebných to všaksloužilo také k tomu, že ostatní lidé mohli pozorovat dárce amohli pokyvovat hlavami, kolik že toho dává, jak je dobrý atd. PJříká, že takovíhle viditelní dárci už mají svoji odměnu. Coto bylo za odměnu? Inu jsou to ty pochvaly od lidí. Jsou to jejichuctivé pohledy, snad různé komplimenty a nevím, co ještě. Cílemje však něco jiného. My máme ve vší pokoře toužit po účastina Boží slávě, máme se dívat na Boží odměnu. Kdyžty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice,M6,3 abytvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí,co je skryto, ti odplatí. M6,4 Tohleje dost podstatný kontrast. Vytrubování a naproti tomu levice,která neví, co činí pravice... Příklady, které PJ použil,jsou vskutku velmi výstižné. Vdalším svém vyučování PJ používá dosti silný jazyk, i kdyžse jedná o pokyny pro modlitbu. Akdyž se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí vsynagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravímvám, už mají svou odměnu. M6,5 Možnáznáte lidi, milí posluchači, kteří se rádi dlouze modlí předostatními a používají k tomu velikých květnatých slov. PJ námzde dává námět k přemýšlení, který můžeme rozvinout vněkolika směrech. Především by však bylo dobré, abychom sekromě hodnocení modliteb jiných podívali také na své vlastnímodlitby. V této souvislosti zejména tedy na své modlitby naveřejnosti, na hlasité modlitby při různých příležitostech... Nejsouněkdy takové, že se trochu předvádíme? Že si jimi vlastněříkáme o pochvalu těch, kdo jsou právě kolem nás? Může se tostát, a žel, stává se... Když si dovolím učinit přímouaplikaci i pro nás, tak k tomu PJ říká: amen pravím vám, užmají svou odměnu. M6,5 Apak dodává pozitivní pokyny: Kdyžty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře amodli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, kterývidí, co je skryto, ti odplatí. M6,6 Tentoprincip, který nám zde PJ předkládá, je možná poněkudrevoluční. Především si potřebujeme uvědomit, že PJ používápojem "Otec" pro označení či oslovení Boha. Nutno říci,že pro tehdejší židy něco takového znělo naprosto nezvykle.Přitom nezapomeňme, že ti, o nichž tu PJ mluví především,jsou občané nebeského království. Jakýmzpůsobem se v naší době člověk stane Božím dítětem? AJannám dává jednoduchou odpověď: Těmpak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát seBožími dětmi. J1,12 Teologovivysokých kvalit, Nikodémovi, PJ řekl překvapitou větu, kteroutento vzdělanec na první slyšení nepochopil: Ježíšmu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdoznovu, nemůže spatřit království Boží." J3,3 Tedydokud se člověk nestane právoplatným Božím dítětem, pakprostě nemůže právoplatně nazývat Boha svým Otcem apřivlastňovat si všechna zaslíbení a požehnání, která Bůhve svém Slově dává... VeSZně tedy oslovení Boha pojmem "Otec" nebylo používáno,prakticky nebylo známo. Apokud jde o samotnou modlitbu, na niž se tu PJ zaměřuje, je námřečeno, že má probíhat v soukromí a že má být upřímná,nikoli pokrytecká, nikoli kvůli druhým lidem... Mnozí věrní aupřímní modlitebníci budou jednou v přítomnosti PJ oslaveni,přestože nikdo z lidí o nich a o jejich vytrvalých modlitbáchnevěděl... Tytopokyny k modlitebnímu životu však PJ ještě dále rozvíjí... Přimodlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, žebudou vyslyšeni pro množství svých slov. M6,7 Nebuďtejako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než hoprosíte. M6,8 Jednoujsem slyšel jistého člověka, jak se modlil, vzpomíná nášzkušený pastor, a některé své žádosti opakoval snad desetkrátstejným způsobem za sebou. Přitom měl asi dojem, že tak budejeho modlitba lepší, že ji Bůh nepřehlédne, že ji snad lépevyslyší... PJ nám potvrzuje, že když prosíme svého Otce vnebesích o různé věci, on nás slyší. Nemusíme tedy používatmnoho slov a zejména ne prázdná slova... Kdyžse pokusíme o shrnutí, pak by se modliba měla z naší stranyvyznačovat dvěma základními znaky: upřímností a jednoduchostí. Oupřímnosti hovoří M6,6 Kdyžty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře amodli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, kterývidí, co je skryto, ti odplatí. M6,6 Pokudbudeme počítat s tím, že naše modlitba je skutečně jen a jenmezi námi a naším Bohem, pak je tu snad cesta k upřímnostialespoň v tom smyslu, že nebudeme v modlitbě předvádět nějakářečnická cvičení... Principjednoduchosti, nebo řekl bych věcné konkrétnosti vysvítá z M6,7 Přimodlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, žebudou vyslyšeni pro množství svých slov. M6,7 Bůhsice zná naše skutečné potřeby, ale má přání, abychom s nímkomunikovali. Nejen o našich potřebách, ale vůbec o všem, coprožíváme. V následujících verších uvádí PJ takový příkladmodlitby. Než si tento příklad modlitby budeme postupně pročítat,náš učitel DrMG nám sděluje, že není přítelem veřejnéhovyslovování této tzv modlitby Páně. Na vysvětlenou uvádí, žeasi není právě potřebné, aby zástup věřících v neděli ránove shromáždění houfně povstal a sborově recitoval: "Chlébnáš vezdejší dej nám dnes..." Když totiž tito lidé majídoma v troubě připraveno nějaké pečené maso a tak dále... Kdyžse takto modlí lidé, kteří mají dostatek, nebo ve skutečnostispíš nadbytek chleba či obecně jídla nebo prostě všeho,hraničí to s tou marnomluvností, o které jsme se už zmínili,hraničí to s tím nesmyslným opakováním, které zatemňuje myslčlověka do obyčejné prázdné formy... Nicméněmodlitba, kterou si budeme dále pročítat, je něčím úžasným,co nám má sloužit jako příklad. Je to modlitba, která v každémpřípadě má mnoho co říci také do našich dnů. Nemyslím si,že v nějakém doslovné podání, ale jako ukázka toho, co by vnašich modlitbách nemělo scházet... Vyse modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěcenotvé jméno. M6,9 Otčenáš, Hnedv úvodu nás náš učitel upozorňuje, že PJ Bohu říkal "Otče"poněkud z jiné pozice, než jak my lidé říkáme Bohu "Otče".Rozdíl spočívá v tom, že PJ byl se svým Otcem spojen odvěčnosti a bude s ním spojen bez přestání. Zatímco my jsmebyli od Boha odloučeni a byli jsme pro něho mrtví. Božími dětmijsme se stali pouze vírou a přijetím PJe. To je to jediné, co násopravňuje, abychom Boha takto důvěrně oslovovali... Otčenáš, jenž jsi v nebesích, Bůhnení vězněm našeho světa nebo snad našeho vesmíru. On je zatím vším nebo nad tím vším... Těžko se to dá vyjádřit,protože je zcela nadřazen prostoru. Prostor pro něho není žádnoupřekážkou. Pro nás je nepředstavitelné, že Bůh je současněvšude, na všech místech... Bůh je na trůnu své slávy, On mávládu nade vším... buďposvěceno tvé jméno. M6,9 MGvysvětluje: nechť je tvé jméno více svaté... Bůh je tím čímje a jeho jméno jej jen reprezentuje. Jeho jméno je stejně svaté,jako je svatý On sám. Jak tedy může být ještě více posvěceno?Jsem přesvědčen, že to posvěcení Božího jména, jména našehoOtce v nebesích je záležitost, která je úzce spojena s našímživotem. Naše životy mohou Boží jméno před lidmi posvětitnebo naopak znesvětit, uvést je v pohrdání. Kpotvrzení tohoto svého pojetí náš biblista připomíná SZníhoAbrahama, když šel do země Kanán. Na svých cestách Boží mužAbraham stavěl oltáře. Ty oltáře lidé z místních národůviděli a byly pro ně určitým svědectvím o Abrahamověorientaci... A když pak ti lidé měli s Abrahamem něco společného,zjistili, nejen že jeho život má vysokou morální kvalitu, alepoznali ještě něco víc. Vté době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi:"Bůh je s tebou ve všem, co činíš. 1M21,22 Ajiní to formulovali jen trochu jinak: ChetejciAbrahamovi odpověděli: 1M23,5 "Slyšnás, pane. Jsi mezi námi jako kníže Boží; Celkovýživot Abrahama odrážel úctu a vůbec vztah, který měl se svýmBohem. Život Abrahama byl (až na některá kritická období)poctou pro Boha, pro Boží jméno. Kéž by takovou poctou pro Boha,pro Boží jméno byly i naše životy. Kéž by skrze nás byloOtcovo jméno skutečně posvěceno... Přijďtvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.M6,10 Toje to království, o kterém se Matouš ve svém záznamu tolikrátzmiňuje, když zachycuje výroky PJe. To je království, které PJjednou ustanoví na této zemi... Onásledující prosbě v této tzv modlitbě Páně jsme se užmaličko zmínili: Nášdenní chléb dej nám dnes. M6,11 Modlitba,kterou si tu pomalu pročítáme, je určitou předlohou, čeho všehose můžeme či máme v našich modlitbách dotýkat. MG zdezdůrazňuje tu myšlenku, že jde o "denní" chléb. A ktomu připomíná Izraelce, jak na poušti sbírali mannu pro každýsvůj den. Nebylo možné ji nasbírat nějak moc do rezervy... Tatomodlitba, nebo tahle prosba v té modlitbě, je pro náspřipomenutím, že Bůh má na paměti i naše každodenní fyzické,tělesné potřeby... Ano, i takové věci mu můžeme svěřovat... Aodpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo seprovinili proti nám. M6,12 PJsám se takto nemohl modlit, upozorňuje nás náš průvodce. Ontotiž žádou vinu neměl, žádného hříchu se nedopustil. Mimojiné kvůli tomuhle se nehodí, aby tato modlitba byla nazývána"modlitbou Páně". Ale vězměme to slovo sami pro sebe: Aodpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo seprovinili proti nám. M6,12 Kohose toto slovo týká? Platí ve svém primárním smyslu pro násjako cesta odpuštění naších hříchů před Bohem? Tohle jezákon, to není milost. Odpusťnám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo seprovinili proti nám. M6,12 Ajá si říkám: jenom to ne, prosím Pane. Kolikrát i věřícílidé nejsou schopni nebo spíš ochotni odpustit... A MG k tomudodává: Děkuji Bohu za to že o Božím odpuštění našichhříchů máme v Bibli i jiné verše. Např.: buďtek sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem,jako i Bůh v Kristu odpustil vám. E4,32 Adále náš teolog komentuje: Pokud jde o věčné spasení, Bůh námdnes odpouští na základě toho, co pro nás udělal Kristus.Nikoli na základě toho, co jsme udělali my. Tedy ani na základětoho, zda jsme odpustili druhým... Pokudjde o aplikaci tohoto verše z M6 pro Boží děti spasené výhradněna základě přijetí Boží milosti v PJKu, pak musíme zdůraznit,že v této aplikaci nejde o spasení, nejde o záchranu pro věčnost.Ale bezpochyby jde o požehnání, o bezprostřední duchovníspojení s Pánem. Duchovní důsledky takového "neodpuštění",či jak to mám říci, mohou být dalekosáhlé, pokud jde např. oslužbu určitého člověka nebo celého společenství, kterénechce odpustit něčí provinění... Tadybychom asi potřebovali ještě rozvinout další biblické myšlenkyo odpuštění. Zejména tedy o Božím odpuštění. Čím sevyznačuje? Jaké má charakteristiky? Co to znamená, když nám Bůhv Kristu odpustil? A co to má znamenat, když my odpouštíme našimviníkům? Čili těm, kdo se provinili vůči nám? Dovolímsi v tom vymezeném krátkém čase velmi stručně reprodukovatněkteré charakteristiky mezilidského odpuštění, které v jednésvé knize uvádí Josh McDowel. Vzhledem k velmi častýmdeformovaným představám je podává pod nadpisem: "Odpuštěnínení..." 1)Odpuštění není pocit. Je to čin vůle. 2)Odpuštění neznamená předstírat, že se nic nestalo. Popíránímproblémů se totiž nic nevyřeší. 3)Odpuštění není shovívavost ke zlému. Zřetelně to vyjádřilPJ na adresu hříšné ženy: Jdi a nehřeš více. 4)Odpuštění neznamená, že se nedostaví následky hříšnéhojednání. 5)Odpustění neznamená očekávat, že člověk, kterému jsteodpustili, se změní. 6)Nakonec: Odpuštění vás nemůže ochránit od budoucích zranění. Toliktedy kratičký výtah z knížečky Joshe MCDowela pod názvem: Sex,Vina, Odpuštění. Nyníse vám přiznám, milí posluchači, že občas mi náš přítelJVMG dělá trochu rozpaky či přímo problémy. Mimo jiné takétím, že někdy při průběžném čtení určité verše prostěvynechá. Alespoň v písemných materiálech, které mám od něho kdispozici v angličtině, se k některým veršům jednoduše vůbecnevyjadřuje a ani je necituje. pokudjsou to verše, s nimiž vcelku není žádná potíž, tak je vámtu někdy třeba bez zvláštního komentáře aspoň přečtu. Ovšemjsou i takové verše, nebo takové úseky BSa, které spoluprocházíme, u nichž by mi připadalo nepoctivé je prostěvynechat, nebo jen bez dalšího komentáře přečíst. Přestoženáš učitel k nim ve svých poznámkách nic neříká. Ktakovým patří nyní v naší 6.kap. Matouše verše 14 a 15, kterése ještě vztahují k načaté problematice vztahu mezi našímodpuštěním bližním a Božím odpuštěním nám. (Ke 13.verši,který leží uprostřed se ještě vrátíme): Neboťjestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí vášnebeský Otec; M6,14 jestliževšak neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vašepřestoupení. M6,15 MGtedy ve svém komentáři k tomuto úseku mlčí a přechází přímok 16.-ému verši. Pokud nechceme utéci od problematického textu,pak nám nezbývá, než s modlitbou v kontextu celého Písmapřemýšlet trochu samostatně, nebo nahlédnout také do jinýchkomentářů. Je nabíledni, že o kdečem se dá donekonečnadiskutovat z různých stran... Nejprvevezměme v úvahu, že celá souvislost (celé Kázání na hoře),je na prvním místě zaměřeno na království, které zde Kristusjako svrchovaný Král jednou ustanoví. Witness Lee vysvětluje, že14. a 15.v. je vlastně pokračováním 12.v. Odpusťnám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo seprovinili proti nám. M6,12 ekum. Ato všechno (čili, jak jsme si řekli, celá ta tzv. "modlitbaPáně" a pasáže kolem) bude srozumitelné a logické pouze vkontextu království, jehož zákonné principy jsou zdeformulovány. Jedenz takových principů je zachyce např. také v M18: "Skrálovstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodlvyžádat účty od svých služebníků. M18,23 Kdyžzačal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnohotisíc hřiven. M18,24... viz pak další pokračování až do35.v. Ovšempokud jde o aplikaci, čili o volné použití toho textu pro nás,pro naši dobu a pro naši situaci před Bohem (nebo jak tomu říkám,pokud jde o průmět toho textu do naší situace), pak při čtenía přemýšlení o něčem takovém na pozadí dalších NZníchtextů se nám jen potvrzuje, že kdyby Boží odpuštění záviselona nás, na našich rozhodnutích (ať už na skutcích, na slovech,nebo i na našem odpuštění druhým), byli bychom na tom předBohem velmi špatně... MGv kontextu předchozího biblického verše M6,12 zdůraznil, žepokud jde o ty, kdo pro přijetí oběti PJe už mají Božípřirozenost, Bůh nečeká se svým odpuštěním až do chvíle,kdy se my uráčíme odpustit někomu z našich bližních. NýbržBůh dal svého Syna na smrt dávno před tím, než jsme vůbeczhřešili, dávno před tím, než jsme jej žádali o odpuštění...Bůh jej už dávno před tím milostivě dal jako základnu svéhovlastního odpuštění našich hříchů... To je to podstatné, cose týká našeho spasení, naší záchrany pro věčnost. Alepokud jde o náš niterný život s Pánem, nebo také o různouduchovní i praktickou službu, pak naše vlastní odpuštění čineodpuštění druhým lidem otevírá či uzavírá průchod Božíhopožehnání. Neboť, jak jsme si ukázali, BSem jsme vyzýváni,abychom druhým odpouštěli tak, jako Bůh v Kristu odpustil nám...Což neznáte ve svých sborech různé případy všelijakých křivda hříchů a tak podobně, které se nevyřešené táhly desítkylet? Což ve svých společenstvích neznáte lidi, kteří si svouhořkost neodpuštění nesou v srdci jako ochromující břímě aždo hrobu? Jaká to tragédie... Budižnám tedy tento text, pokud jde o jeho aplikaci, novou výzvou,abychom se před Pánem vzdali svých nároků na pomstu, svýchstarých pocitů křivdy. A tak dále a tak dále... Budiž námtento text přímou zřetelnou výzvou, abychom ve svém srdci předPánem zápasili o skutečné niterné odpuštění všem, kdo seproti nám dopustili čehokoli zlého... Abychom s břemenem svéhoneodpuštění nemuseli kráčet životem nebo dokonce odcházet ažna věčnost, jak se to nejednou stalo... Anevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. M6,13 Možnáznáte spíše kralické vyjádření: Ineuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého...M6,13kral. Obojívyjádření (kralické neuvoď i ekumenické nevydej)umožňuje chápání, jako by nás Bůh do pokušení někdy uváděl.MG k tomu na principu výkladu Písma Písmem připomíná, že Jkjednoznačně píše (podle ekum.): Kdoprochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůhnemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.jk1.13 Každý,kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.jk1.14 Žádostivostpak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. jk1.15 Neklamtesami sebe, milovaní bratří! jk1.16 Cose týče toho vyjádření vysvoboď nás od zlého, MGdoplňuje, že v původním textu je člen, je tam napsáno: vysvoboďnás od TOHO zlého, což lze chápat vysvoboď násďábla... Není pochyb, že satan je dnes skutečností stejnějako byl kdykoli dříve v historii. Kdo opravdu bojuje boj víry,kdo opravdu zápasí o šíření BSa a díla Páně, či v kontextunašeho čtení řečeno: kdo usiluje o šíření Božíhokrálovství, ten se obyčejně s tímto Zlým či s nějakým jehopůsobením v určité podobě setká. PodleMatoušova záznamu, který si právě pročítáme je tu konec tétzv modlitby Páně. A náš učitel v závěru s odvoláním naverše předcházející této modlitbě připojuje svůj pohled, ženaše modlitby by se měly odehrávat především v našem soukromí,především v tam, kde nás nikdo z lidí nevidí a neslyší. Nejsempříliš nadšený veřejnými hlasitými modlitbami, překvapivěkomentuje zkušený pastýř Božího lidu. Zvláště když vidím,že v naprosté většině sborů jsou veřejná modlitebníshromáždění obyčejně nejméně navštěvována, ba otevřeněřečeno, jsou nejvíc mrtvá. Jakopastor jsem se snažil oživit modlitební shromáždění, vyprávíosobní zkušenost náš učitel, ale po nějakém čase jsemzjistil, že když dosud přicházelo padesát spících křesťanů,tak modlitební shromáždění nebude o nic živější a účinnější,když přijde sto spících křesťanů. To,co ve skutečnosti potřebujeme, je především oživení našehoosobního soukromého modlitebního života, který se odehrává jenmezi Božím dítětem a jeho Otcem v PJKu... Teprve pak snad mohoumít své přirozené místo i modlitby společné ve smysluveřejných... Ktomu připojím ještě svoji poznámku: Ze zkušeností nejen svýchvlastních se domnívám, že podstatné oživení modlitebníhoživota sboru mohou přinést modlitby v malých skupinách... Napasáž pojednávající o modlitbě nyní navazuje pasáž o půstu.Jakoby tím bylo beze slov naznačeno, že tyto dvě oblasti spoluúzce souvisejí... Akdyž se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; tizanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amenpravím vám, už mají svou odměnu. M6,16 Jsempřesvědčen, že půst má své místo také v životě a ve služběsoučasných Božích dětí, zdůrazňuje BJ ve svém mimořádněkratičkém komentáři k tomuto textu a vůbec k tomuto předmětu.Ale smysl má pouze tehdy, když jde o soukromou záležitost jenmezi člověkem a Bohem. Kdyžty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, M6,17 abysneukazoval lidem, že se postíš,ale svému Otci, který zůstáváskryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. M6,18 Vdalším textu je před námi, milí posluchači, pohled namateriální věci různého druhu. Jaký k nim máme mít vztah? Neukládejtesi poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zlodějivykopávají a kradou. M6,19 Ukládejtesi poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zlodějinevykopávají a nekradou. M6,20 Neboťkde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. M6,21 Řadalidí si myslí, že když se hovoří o penězích, tak jde jen omateriální věc, kterou je snad nesvaté spojovat s nějakýmiduchovními záležitostmi. Zase by to celé mohlo představovatdocela široké a aktuální téma, ale náš úkol nyní spočíváv tom, že se jako dominantou zabýváme především 6.kap.Matouše... Pokudjde o postoj k penězům, PJ především říká, že svůj pokladmáme mít v nebi a nikoli na zemi. Totiž poklady, které máme vnebi, jsou nezničitelné a nepomíjí ani jejich tzv. morálníhodnota... Apokud jde o nějaké ty pozemské poklady, nás učitel povídá, žebychom neměli váhat vložit je vhodným způsobem do různýchoblastí díla Páně, raději než třeba do prosluchýchšvýcarských bank. Apokud přispíváme na Boží dílo, měli bychom se zajímat, zda toslouží k tomu cíli, aby se nám tím opravdu shromažďoval pokladv nebi. To by především mělo znamenat podíl na různýchzpůsobech zvěstování evangelia ke spáse dalších a dalšíchztracených lidí, které PB miluje... Jestližeshromažďujeme své poklady v nebi, pak také naše srdce je v nebi.Shromažďujeme-li však své poklady na zemi, třeba v těch různýchbankách, nebo v materiálních věcech, pak se také naše srdcepohybuje ponejvíce v pozemských sférách. BJ dokonce říká, žekdo má svůj poklad v bance, tak i jeho srdce je pak v bance... Přiznejmesi, že od nikoho z nás není příliš daleko pokušení, abychomuctívali majetek, mamon, nebo prostě nejrůznější viditelnévěci... Budiž nám toto slovo PJe docela praktickou výzvou knovému zamyšlení, k prověření, kde je ve skutečnosti nášpoklad! Prozradímvám, milí posluchači, že následujících pár veršů v 6.kap.Matouše náš komentátor DrMG zase trochu přeskočil. Nicméně sedomnívám, že jsou dobrým dokreslením toho, o čem nynípřemýšlíme a co také dále ještě následuje. Kdybychom nemělik dispozici kontext, čili verše, které předcházejí i verše,které následují, možná bychom si pustili fantazii a pořídilinějaké docela svérázné varianty výkladu. Když však zůstane vnaší mysli to, co jsme právě četli, můžeme porozumět, že jdevlastně o výstižnou ilustraci: Světlemtěla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mítsvětlo. M6,22 Je-livšak tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže isvětlo v tobě je temné,jak velká bude potom tma? M6,23 Volnějiřečeno:Na co se dívá naše oko? Na co je upjata naše pozornost?K čemu vzhlížíme? Podletoho pak naše tělo taky koná. Podle toho pak vypadá celý nášživot. V nejbližším dalším verši PJ konstatuje: Nikdonemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět adruhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohdne. Nemůžetesloužit Bohu i majetku. M6,24 Vúvahách o té míře pozornosti věnované pozemským věcem PJdále ještě pokračuje a připojuje další a další ilustrace,další zobrazení důležitých skutečností, které chce vyjádřita podtrhnout: Protovám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani otělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm atělo víc než oděv? M6,25 Pohleďtena nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přeceje váš nebeský Otec živí. což vy nejste o mnoho cennější?M6,26 Pravda,ptáci jaksi nemohou rozsévat ani žnout, ani dopravovat obilí donějakých stodol, nicméně my tyto činnosti vykonávat můžeme amáme. Spolu s naším lektorem jsem přesvědčen, že tato slovanás nemají vést k zahálčivosti, neboť před zahálčivostí násvelmi vážně varují jiné texty Písma... Je zde však vyzvednutapotřeba důvěry. Je tu naznačen jakýsi poměr intenzity našílidské snahy nebo přímo intenzity naší úzkosti o zabezpečeníživota k tomu, co pro nás znamená či má znamenat důvěraBohu... Kdoz vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li seznepokojovat? M6,27 Dotohoto kontextu, kdy různí lidé a s nimi i křesťané někdypodléhají starostem o vezdejší bytí, náš kazatel zařazujevzpomínku na jeden rozhovor. "Myslíte, bratře kazateli, žekřesťan by se měl pojišťovat?" Odpověď zněla: "Myslím,že ano." A dále MG vysvětluje svůj pohled, že pojištěníje jedním z prostředků, které dnes máme na to, abychom svou myslnemuseli s úzkostí obracet do budoucna, pokud jde o zabezpečenínašich rodin či zabezbečení v nemoci, ve stáří nebo v různýchjiných souvislostech. Důležité je, aby nás materiální věci vnašich životech nepohlcovaly, aby nám zcela nezastínily Božívěci... PJve svých příměrech v této souvislosti pozemského pečovánípokračuje: Ao oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie,jak rostou: nepracují, nepředou - M6,28 apravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl takoděn, jako jedna z nich. M6,29 Copro nás znamená naše odívání, přátelé? Kolik času aprostoru mu ve svém životě věnujeme? Zkušený pastor připomínáopakované pronášenou větu nětkerých lidí (žen i mužů):"Nemohu přijít, protože nemám co na sebe." Zajisté,křesťan by se měl oblékat a vůbec vypadat, co nejlépe, protoževlastně to prvé, co lidem kolem sebe podáváme, je náš vzhled.Je ovšem jasné, že můžeme dlouho diskutovat, co to znamenáoblékat a vypadat, co nejlépe. Ti dávněji narození vědí mnohemlépe, kolik všelijakých módních trendů se za těch pár desíteklet od jejich mládí vystřídalo. Snad právě proto by mohli býtvstřícní s pochopením, že současná generace má zase něcosvého... Nenípochyb o tom, že PJ nás chce mít vkusně oděné, ale z našehotextu je vidět, že zde naráží nikoli na módu jako takovou, alespíše na naše investice času, energie a vůbec pozornosti, kterététo sféře života věnujeme... Jestližetedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra budehozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? M6,30 Materiálnívěci jsou sice nezbytné pro naši pozemskou existenci, ale nemělyby být cílem našeho života... Vzávěru 6.kap. Matouše PJ dochází k vlastnímu shrnutí toho, codosud vyučoval: Nemějtetedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co sibudeme oblékat? M6,31 Potom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, žeto všechno potřebujete. M6,32 Hledejtepředevším jeho království a spravedlnost, a všechno ostatnívám bude přidáno. M6,33 Nedělejtesi tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každýden má dost vlastního trápení. M6,34 Pokudje tu řeč o starostech, pak jde především o takové ty úzkostnéstarosti, které nás často svazují a oslabují v mnoha směrech, zmnoha stran, když se jim poddáme. Jde o úzkostné starosti, kterénás duchovně oslabují. Zastěňují nám důvěřivý výhled nanašeho Boha, který má všechny věci ve svých rukou. Tadypokládám za důležité upozornit, že nic z toho, co nám zde PJpředkládá, neodporuje daším biblickým myšlenkám na příklado rozpočtu, o plánování, o perspektivních výhledech a takpodobně, jak to sám PJ na jiných místech uvádí a jak se k tomuještě dostaneme, ale stále tu jde o ten poměr důležitostinašich starostí, stále tu jde o náš vnitřní postoj, stále sejedná o naši důvěru a oddanost Pánu i v praktickém životě... Nazávěr komentáře k této 6.kap. Matouše náš DrMG cituje jakýsivýrok: "Dnes je ten zítřek, o který jsme měli starostvčera." Jak je to pravdivé pro mnohé z nás... 7.kap Milíposluchači, v rámci postupného čtení Matoušova evang. sedostáváme do jeho 7.kap. Touto kapitolou je uzavřeno ucelené tzv.Kázání na hoře, které PJ pronesl na adresu svých učedníků zapřítomnosti dalších lidí... Nynípřicházíme k několika veršům, které otevírají téma souzeníči posuzování. Nesuďte,abyste nebyli souzeni. M7,1 Neboťjakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrouměříte, takovou Bůh naměří vám. M7,2 Tytoverše byly mnohokrát skutečně špatně pochopeny, vysvětluje nášučitel. Zde použité slovo "soudit" se často chápe takéjako "posuzovat", "rozlišovat", ale i "mstít"nebo dokonce "zatracovat". Kdyžse na tyto verše podíváme v kontextu celé kapitoly a takédalších doporučení Písma, pak zjistíme, že neznamenají nějakýzákaz dívat se na lidi a přemýšlet o nich. Ale jde tu o souzeníve smyslu přisuzování vnitřních motivů, které může lehcepřerůst ve vyslovené zatracování. Zpravidlanevím, nebo přesně nerozumím, proč bratr v Kristu dělá to čiono, povídá starý zkušený kazatel. Vidím jen vnější věci,které koná. Jak uvidíme, Bůh nám nebrání, abychom věcinazývali pravými jmény. Bůh nám tu nezakazuje odsuzovat hříšnéskutky! Prostěřečeno, když někdo stále příkře odsuzuje druhé, stane seznámým v tom, že je těžko s ním vyjít a lidé budou souditzase jej... Na takovém člověku se docela obyčejně a přirozeněnaplňuje slovo, jakým soudem soudíte, takovým budetesouzeni... Vnásledujícím úseku nás pak PJ vede k pokornému srovnávání... Jakto, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastnímoku nepozoruješ? M7,3 Anebojak to, že říkáš svému bratru: ,Dovol, ať ti vyjmu třísku zoka a hle, trám ve tvém vlastním oku! M7,4 Pokrytče,nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abysmohl vyjmout třísku z oka svého bratra. M7,5 PJtu porovnává třísku, nebo stéblo s trámem. MG vysvětluje, žeto poleno, ten trám v oku, bývá postoj některých lidí, kteřímají dojem, že sami všechno dělají dokonale a druzí jim jenkřivdí a překážejí jim v cestě. Zakřiveni do sebe,zablokování k objektivnímu vnímání řady skutečností prostěprosazují sebe. Mnohdy aniž vlastně vědí co prosazují, protožeu lidí, kteří jsou takhle zaslepeni bývá často příznakemjejich soběstřednosti právě to, že jsou ve svých vývodech ahodnoceních různých věcí velmi nestálí podle toho jakou majíprávě náladu nebo podle toho, co zrovna o kom slyšeli... Svůjstručný komentář k těmto náš učitel uzavírá poznámkou, ženaším úkolem není posuzovat ve smyslu zatracování, ale mnohévěci můžeme poznat podle jejich ovoce. A tak jeden bratrprohlásil. "Nejsem soudcem, ale nemohu přehlížet kvalituovoce..." Teďv rámci výkladu stojíme před obtížným dilematem, přemýšlejtesami: Nedávejtepsům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohamazašlapou, otočí se a roztrhají vás. M7,6 Vrámci výkladu bychom měli určit, kdo jsou ti psi a kdo jsoutysvině. Případně co jsou ty perly... Zajisté tu PJ nehovoří oskutečných čtyřnohých zvířatech, která se v našichzeměpisných šířkách běžně chovají. Copak máme svaté věci,které bychom dnes dávali psům nebo někdy někdo házel perly předsvině? Jsourůzné situace, snad různé příležitosti nebo různá místa,kde není vhodné cokoli říkat... Kde je lepší mlčet nebo prostěodmítnout odpověď. MGvzpomíná na jednoho člena jistého zákonodárného sboru, kterýbýval těžkým alkoholikem. Pán jej z toho vysvobodil, když se kněmu obrátil a ten člověk, teď už bratr postupně začal žítnový život. Jeho vysoko postavení kolegové o něm říkali, žese dal na jakési náboženství a že od té doby je jiný. V jistémsmyslu si získal jejich respekt, ale pro jeho víru jím poněkudpohrdali. Jednoupředseda nějaké té zákonodárné komise na závěr jednáníprohlásil: "Navrhuji, abychom si nyní vyslechli kázánídiakona toho a toho..." Všichni se začali smát. Bratrzachoval duchapřítomnost, postavil se a pokojně, možná slaskavým úsměvem pravil: "Je mi velmi líto, ale nemám cobych dodal. Můj Pán mi řekl, že nemám dávat svaté psům aniházet perly před svině." Pak se posadil. Přítomných se todotklo, ale pak se mu už nikdo nevysmíval. Tolik možná trochuzvláštní ilustrační příběh od našeho učitele. Dovolte,abych upozornil, že v naší společnosti skutečně žijí psi asvině, shrnuje přímý biblický text DrMG. Co máme dělat? PJ námnejdřív řekl, že nemáme soudit. Ale tohle zní jako soud...Východiskem jsou bezpochyby následující verše, podle nichž semáme řídit... Proste,a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vámotevřeno. M7,7 Neboťkaždý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče,tomu bude otevřeno. M7,8 Jednímz největších problémů v životě řady Božích dětí býváotázka, jak vycházet s lidmi (míněno především s nevěřícíminebo přesněji s neobrácenými lidmi) ve světě. Každý den seobrazně nebo taky úplně doslovně otíráme rameny či lokty ovelké i obyčejné lidi, o pyšné i zakomplexované, o lidskydocela hodné i o různé darebáky... Jak si počínat? Jak sezachovat? Věřím,že pokyn PJe k prosbám, hledání i tlučení na dveře se vztahujeprávě na tento problém. Ty verše se zajisté mohou vztahovat takéna jiné situace, ale zde mají své primární uplatnění... MGvzpomíná na léta služby v Los Angeles. Sbor, kde sloužil, byltřicet minut od jeho bydliště. A když tak cestoval, vždycky serozhlížel po lidech a modlil se za ně. Co jsou zač? Někteří bypotřebovali pomoc, ale někteří pod záminkou prosby o pomoc držív ruce nůž... Jak poznat lidi? Jak poznat jejich skutečné úmysly?Jak poznat jejich skutečné potřeby? Aninevíte, kolikrát jsem byl různými lidmi podveden, přiznává nášučitel. Nemám to duchovní rozeznání, abych předem poznal, kdoje upřímný a kdo mi lže, kdo přede mnou hraje divadýlko. Kdyžse seznamuji s novými přáteli, vždycky se modlím, aby mě Pánvedl a učinil mi jasným, jak s nimi jednat. A vyzkoušel jsem si,že to je dobrá cesta, dobrý způsob. Následujícíverše pokračují dál v této myšlence a jen nám potvrzují, žeBůh nám chce v těchto otázkách pomoci... Chce nám dát odpovědina naše otázky a vést nás... Proste,a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vámotevřeno. M7,7 Neboťkaždý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče,tomu bude otevřeno. M7,8 Cožby někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb?M7,9 Neboby mu dal hada, když ho poprosí o rybu? M7,10 Jestližetedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čímspíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí! M7,11 Ajakoby návrat k tomu o čem jsme si četli před tím v souvislostis jednáním různých lidí, nyní PJ formuluje tzv. zlaté pravidlomezilidských vztahů: Jakbyste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednete snimi; v tom je celý Zákon i Proroci. M7,12 Nezapomeňme,že toto tzv. zlaté pravidlo zapadá do celého předchozíhokontextu. Setkáváme-li se s někým novým, potřebujeme býtopatrní a očekávat na Pána, aby nás ochránil od těch psů asviní, o kterých jsme si četli, a aby nás na druhé straněnaučil otevřít srdce těm, kteří to potřebují... Nechť jsounaše kontakty s různými lidmi často a pravidelně náměty našichmodliteb. Totižtohle zlaté pravidlo vychází z Pánovy výzvy k tomu, abychom semodlili a očekávali, že náš Otec nám chce dát jen dobrévěci... V kralickém textu a dalších ten známý 12.v. začínáspojkou: "A protož". Poněvadžtedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dětem svým, čímvíce Otec váš, kterýž jest v nebesích, dá dobré věci těm,kteříž ho prosí? M7,11kral. Aprotož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činil, tak i vyčiňte jim; toť zajisté jest zákon i proroci. M7,12kral. Vejdětetěsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede dozáhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. M7,13 Těsnáje brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo jinalézá. M7,14 Obraz,který před svými posluchači a nyní také před nám rozvíjíPJ, ukazuje zvláštní výběr mezi dvěma možnostmi. Na jednéstraně tu je široká zdánlivě dobře osvětlená cesta, kteráláká a nabízí leccos krásného a na druhé straně cesta úzká,zdánlivě ponurá, která ještě vede do kopce... Rozdíltěch cest je velmi nápadný. Ovšem také rozdíl cílů kam vedouje nápadný... MGtyto dvě cesty ve své vlastní ilustraci přirovnává ke dvěmatrychtýřům. Jeden je postaven tak, že je širokou stranou nahoře.Když do něho něco vstoupí, brzy se ukáže zúžení. Ukáže se,že to není tak růžové, světlé a krásné jak se na začátkuzdálo... Ukáže se, že koncem je věčná stísněnost a záhuba.Úzkou cestu MG přirovnává k obrácenému trychtýři. Jako bystedo něho něco soukali úzkou stranou. Zpočátku je to obtížné,stísněné... ale záhy se ukáže, že je to cesta ke světlu a knetušené svobodě. Možnáje to trochu zvláštní ilustrace určená k objasnění už taknázorného příkladu PJe. Ale důležitou skutečností, kteroubychom si měli uvědomit a zapamatovat, tu zůstává, že nemámevěci posuzovat jen podle jejich začátku, jen podle toho, jakvypadají na povrchu, ale máme se ze všech sil pídit také po cílinašich různých cest v životě... naslovo o dvou cestách a napovzbuzení ke zkoumání cílů totižbezprostředně navazuje tohle varování PJe: Střeztese lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím,ale uvnitř jsou draví vlci. M7,15 Pojejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo zbodláčí fíky? M7,16 Takkaždý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dávášpatné ovoce. M7,17 Dobrýstrom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže néstdobré ovoce. M7,18 Každýstrom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.M7,19 Atak je poznáte po jejich ovoci. M7,20 UžIzrael byl kdysi varován před falešnými proroky. Stejně taknacházíme opakované varování před falešnými proroky v NZně,které je adresováno církvi. V obou případech ti falešníproroci přicházejí jako draví vlci, kteří jsou ovšem napovrchu vybaveni ovčím rouchem... APetr před takovými takévaruje: VBožím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budoulživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky abudou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedounáhlou zhoubu. 2p2.1 Jakse tedy pozná pravý prorok od falešného? Podle ovoce. A kdybychompřemýšleli o ovoci, či o poznávání různých lidí a různýchučení podle jejich ovoce, dospěli bychom k řadě zajímavýchdílčích poznatků, které nám v tom rozlišování mohou býtužitečné... Jedním z nich je na příklad konstatování vlivučasu. Ovoce totiž nepřichází ihned, ale až za nějaký čas.Takže se ve svých soudech, ať už jsou nadšeně kladné neboodmítavě záporné, nemůžeme příliš ukvapovat... Pokračovánímpředchozích úvah o důležitosti konce věcí, nebo o důležitosticílů různých cest je také následující pasáž. Nekaždý, kdo mi říká ,Pane, Pane, vejde do království nebeského;ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. M7,21 Můžetemít plná ústa Kázání na hoře, můžete si libovat v tom, jakdodržujete to tzv. Zlaté pravidlo, a přece to nemusí být cestaza PJem, cesta do nebe... Otázka, kterou nám zde PJ nepřímo kladezní: Činíš vůli nebeského Otce? Jestliž činíš jeho vůli,pak jsi už jistě přišel ke Kristu se svými hříchy a oddal sesmu jako svému Spasiteli... Nekaždý, kdo mi říká ,Pane, Pane, vejde do království nebeského;ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. M7,21 Mnozími řeknou v onen den : ,Pane, Pane, což jsme ve tvém jménuneprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvémjménu neučinili mnoho mocných činů? M7,22 Atehdy jim prohlásím: ,Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdose dopouštíte nepravosti. M7,23 Zřady dalších míst Písma je jasné, že tyto verše se nevztahujína Boží děti spasené skrze přijetí milosti prokázané v PJKu,ujišťuje nás hned v úvodu dalšího komentáře náš učitel.ždý skutečný následovník PJe bude jednou vtržen vstříc Pánudo oblak. Nikomu z takovýchto svých následovníků a Božích dětíPJ neřekne: ,Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne.' Tatopasáž se částečně vztahuje na dobu velkého soužení a vstupdo tisíciletého království. Tím si připomínáme poznámkuněkdy v úvodu ke Kázání na hoře, že má zvláštní význampro zůstatek izraelského lidu v době velkého soužení, vrací senáš učitel. Nadruhé straně (stejně jako u mnoha dalších věcí v tomtoevangelijním textu) jistá užitečná aplikace je tu možná i prověřící v naší současné době milosti. Nicméně jde pouze ojistou aplikaci, nikoli o výklad, nikoli o cílové určení tohoslova, které čteme! Někteřílidé totiž velmi nadšeně hovoří o různých tzv. zázračnýchčinech. Tyto verše nám ovšem ukazují docela obecný aplikačníprincip, že jméno PJe mohou lidé vyslovovat a jejich slova mohoubýt doprovázena nepopiratelnými mocnými činy, a přesto tovšechno ještě není důkazem pravosti. Vždyť v budoucí doběpřijde takových uzdravovatelů a činitelů mocných skutků ještěmnohem víc, než jich je teď. A je psáno, že za nimi bude prostěstát satan... Kolik je už dnes různých kultů a ismů, kterékromě citování jména PJe slibují nebo dokonce opravdu konajízázračné věci... NepopírámBoží moc a věřím, že i v této době je stejná jako bylakdykoli v historii. To k samo o sobě však ještě neznamená, ževšechno, co se vymyká našemu chápání nebo lidským možnostemje Boží dílo. Nejdeo vnější věci, uzavírá náš učitel, ale o skutečný vnitřnívztah každého člověka k ukřižovanému a vzkříšenémuSpasiteli. Závěremk těmto závažným úvahám o důsledcích našich rozhodnutí, odůsledcích našeho života, je zřejmě velmi známé vyprávěníPJe o dvou mužích, kteří si stavěli domy... Atak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobenrozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. M7,24 Tuspadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se naten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. M7,25 PJzde z celé charakteristiky práce tohoto člověka nezvýrazňujenic jiného, než jen pohled na základy jeho domu: měl základyna skále! Nic tu není řečeno o jeho dalších parametrech, ojeho umělecké působivosti nebo snad o délce času, po který tendům stavěl. Měl základy na skále! To je jedinácharakteristika tohoto domu. Pokudjde o průmět tohoto příměru do praktického křesťanství našídoby, pak můžeme citovat slova APa: Podlemilosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsempoložil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor,jak na něm staví. 1k3.10 Nikdototiž nemůže položit jiný základ než ten, který už jepoložen, a to je Ježíš Kristus. 1k3.11 Pevnýzáklad na skále je tedy plné spočinutí na samotném PJKu.Všechno ostatní je prostě bláznovství, které neobstojí, jak todalším pokračováním svého příměru ukazuje PJ: Alekaždý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben mužibláznivému, který postavil svůj dům na písku. M7,26 Aspadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily sena ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký." M7,27 Tímpískem je podle našeho učitele lidská dobrota, úsilí o lepšíživot, dobré skutky a tak bychom mohli dlouze pokračovat ve výčtuvěcí, které prostě odsouvají na vedlejší místo samotnéhoSpasitele PJKa. Tohle všechno, všechno to lidské však před Božítváří neobstojí... Svůjzáznam Kázání na hoře Matouš uzavírá poznámkou, která námdokresluje pozadí, naznačuje nám atmosféru, za které tohlevšechno PJ povídal... KdyžJežíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením;M7,28 neboťje učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. M7,29 PJtedy nejen opakoval to, co se někde vlastním studiem Písma nebo veškolách naučil, ale kázal, či učil jako ten, kdo má moc. DrMGtuto myšlenku aplikuje na požadavek, aby každý, kdo otevíráBibli s cílem učit jiné, měl nejprve vlastní zkušenost s tím,že Bible je opravdu BSo, aby měl zkušenost s tím, že spasitelnámoc oběti PJe proměňuje život. Pak teprve může vyučovatdruhé... Přátelé,Kázání na hoře je slavná pasáž Písma. Nepřehlédněme ji.Budeme-li ji číst pozorně znovu a znovu, zahlédneme v ní v novémsvětle osobu PJKa. Ale také znovu uvidíme sami sebe a svojineschopnost zalíbit se Bohu ve vlastní síle. Tím spíše námvynikne potřeba domáhat se Božího milosrdenství, Božíhospasení, ukáže se nám potřeba přijetí PJKa jako osobníhoSpasitele. Teprves přijetím PJe člověk přijímá DSého, který se pak chopí svépráce a postupně proměňuje člověka k podobě PJe... Nežvstoupíme do další dějové části Matoušova ev. náškomentátor nás žádá ještě o chvilku pozornosti na téma Kázánína hoře, protože, jak sám připouští, některé jeho komentářemohly pro řadu posluchačů znít dost nezvykle a vyvolatpochybnosti nebo nejasnosti. Mnoho lidí se totiž na toto KázáníPJe dívá jako na mravní kodex určený věřícím v našísoučasné společnosti. S tím, že jde prý o slovo adresovanécírkvi... Když se ovšem podíváme zpátky a když vezmeme BSojako celek, uvidíme, že Bůh dal tři zvláštní systémy, či jakto nazvat, kterými chtěl usměrnit život lidí. Prvníje tzv. Mojžíšův zákon. První lidé na této zemi po několikageneracích natolik rozvinuli zlo ve svých skutcích a ve svýchmyšlenkách, že se Bůh po čase rozhodl pro totální soud, jemužunikl pouze jeden člověk se svou nejbližší rodinou. O několikgenerací později Bůh skrze Mojžíše dal lidem zřetelnouformulaci svého zákona. Nešlo jen o morální zásady vztahů mezilidmi, ale také se mimo jiné jednalo o obřadné záležitosti,které se měly stát názornou cestičkou pro přiblížení lidí kBohu. Například obětní oltář před Stánkem úmluvy nýzorně hovořilo tom, že Bůh nemůže hříchy lidí odpustit "jen tak".(Stejně jako nemůže přestupky proti zákonu "jen tak"odpustit ani žádný pozemský soudce.) Zákon ukazoval stav člověkaa ten oltář hovořil o Božím milosrdenství, hovořil onezbytnosti zástupné oběti... Mojžíšůvzákon sám o sobě nikoho nespasil. Pouze ukazoval, co je pro Bohanepřijatelné, co se Bohu nelíbí. Zákon odhaloval stav člověkapřed Bohem. Všechny oběti však předznamenávaly jednu dokonalouoběť PJKa, která pak jednou provždy smyla všechny hříchy... PJpřišel a představil se svému lidu jako Král, který naplnilvšechna proroctví a všechna ustanovení SZna. Ale, jak známo,jeho vlastní lid jej v této roli odmítl. Ev.Matoušepředstavuje PJe jako Krále. Podle mého přesvědčení, podtrhujeMG, všechno, co je v tomto evangeliu řečeno, je třeba vidět vesvětle skutečnosti, že Ježíš je Králem. A jako král vyhlásilzákony, které jsou odlišné od známého Mojžíšova zákona.Kázání na hoře podle M5-7 je jednou z komplexních formulacítěchto zákonů. (V ostatních evangeliích nacházíme jen úryvkyjako potvrzení.) PJMojžíšův zákon nepopřel, ale na příkladu dvou přikázánívidíme, že jej povýšil na takovou úroveň chápání, jak todosud neučinil žádný prorok či vykladač před ním. Nikdopředtím nepřemýšlel o nenávisti jako o hříchu srovnatelném svraždou. Nikdo předtím neposuzoval chvivý pohled jako vykonanésmilství... A tu je na místě otázka: Kdo z nás tento zákondodržuje? Kdo z nás se podle tohoto zákona může PBu líbit? Někdose možná zeptá: "Takže Kázání na hoře pro nás nenízávazné, abychom podle něho žili?" Kázání na hoře jeformulováno jako zákon pro království PJe, které na této zemibude jednou ustanoveno. Tehdy lidé budou mít zřejmě k dispozicinezkrácenou verzi celého tohoto královského zákona PJe, čilitohoto Kázání na hoře, dodává MG. Nicméně v tom, co máme kdispozici, jsou i pro nás významné principy, které nám majíukázat směr, mají nám ukázat, co se Bohu líbí. Vsoučasné době je nám však jako církvi dán jiný systém,mohu-li použít tento pojem ve spojitosti s předchozím zmíněnýmmojžíšovským systémem. Jako církev nyní žijeme v doběmilosti. Dnes přijímáme spásu na základě Boží milostiprojevené v PJKu, který jako Boží Beránek obětoval sám sebe. Veskutečnosti, přátelé, křesťanem podle Písma není ten, kdoněco koná, ale ten kdo něčemu věří. A čemu? DrMG nám zdecituje text, kterému AP dal svým způsobem přednost: Odevzdaljsem vám PŘEDEVŠÍM, co jsem sám přijal, žeKristus zemřel za naše hříchy podle Písem 1k15.3 abyl pohřben. Byl vzkříšen třetího dne podle Písem,1k15.4 Toje evangelium, jehož se každý člověk může chopit vírou ke svéspáse. A pokud jsi už uvěřil, pokud jsi přijal PJe jako svéhoSpasitele, pak máš také v moci DSého žít nový život, kterýse líbí Bohu... Dalšíkapitola Matoušova ev., která je před námi, milí posluchači,začíná jakoby ještě návratem k předchozímu úseku, kterýjsme si četli. Kdyžsestoupil z hory, šly za ním velké zástupy. M8,1 Tatokapitola vypráví tom, co následovalo, když lidé vyslechli tozvláštní Kázání na hoře. Vypráví o šesti zvláštníchzázracích PJe. MG se domnívá, že pořadí, v jakém jsou námzde ty jednotlivé zázraky uvedeny, není prostě chronologické,tedy tak, jak šly ty události časově za sebou, ale že touspořádání je především logické. Nebeský Král totiž povyhlášení svých zákonů nyní představuje svoji moc v různýchoblastech. 1.Uzdravení malomocného (PJ se ho dotýká. Jde o nejhorší nemoc tédoby) 2.Uzdravení setníkova sluhy (Uzdravení na dálku bez fyzickéhokontaktu) 3.Uzdravení Petrovy tchýně (Uzdravení dotekem) 4.Vyhnání démónů (PJ přichází k nadpřirozenému světuduchovních bytostí) 5.Utišení větru a moře (Průkaz moci PJe nad přírodou apřírodními silami) 6.Vyhnání démónů ze dvou posedlých v Gadarenské krajině (MocPJe nad množstvím démónů najednou.) Toliktedy celkový předběžný pohled na 8.kap. a nyní už přistupme ksamotnému textu: Kdyžsestoupil z hory, šly za ním velké zástupy. M8,1 Tuk němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl:"Pane, chceš-li, můžeš mě očistit." M8,2 Všimněmesi, že PJ sestoupil z Hory. A když vidíme první verš tohotopříběhu, nutno říci, že sestoupil opravdu do nížin, do hlubinlidské bídy. Kromě toho, že malomocenství bylo a dosud jestrašlivou nevyléčitelnou chorobou, obrazně v Písmu symbolizujehřích. Malomocenství, lepra, to byla nejodpornější anejodpudivější nemoc, jakou lidé té doby znali. Navíc to bylanemoc, pro jejíž vyléčení lidé neměli naději... Stakovýmhle člověkem se setkává PJ a slyší od něho zvláštnívětu: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit." M8,2 Nevím,jestli jste nad tím přemýšleli, milí přátelé, ale tahle větav sobě skrývá víc, než se může na první pohled zdát. Ano,nejprve je z ní vidět, že tento malomocný člověk má víru. Jevidět, že PJi přisuzuje moc k uzdravení, jakou nemá jinak nikdoz lidí. To je první veliká věc, kterou tento těžce postiženýčlověk bez lidských nadějí dává najevo. Ato druhé, co může být překvapivé, je podmíněnost této jehožádosti. "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit."M8,2 Jinými slovy, tenhle člověk vidí PJe jako svrchovanéhoPána, který se svrchovaně rozhoduje, zda to či ono udělá neboneudělá... Tento člověk připouští, že jeho žádost nemusíodpovídat vůli Páně, i když jde o takovouto závažnou věc vjeho životě! Kdo z nás dokáže svoji vůli opravdu podříditvůli Páně? ptá se náš učitel. Onvztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." Ahned byl očištěn od svého malomocenství. M8,3 Víte,co by se stalo, kdyby se toho malomocného dotkl někdo jiný? Inu,mohlo by se jednoduše stát, co se stávalo velmi často. Že by sesám touto děsivou chorobou nakazil! Rozhodně by však nedošlo kuzdravení. Pán Ježíš se tohoto člověka dotkl...! Nevím,jestli si vůbec dokážeme představit, jaký byl život malomocnéhočlověka v té době. MG si představuje, že tento muž jednoutřeba oral na poli nebo někde jinde pracoval a najednou si všimlnějakých pupínků třeba na ruce. Přišel domů, ukázal tomanželce, našli nějaký olej, pomazali postižené místo a nadruhý den se zase vydal za prací. Tak to šlo možná pár dnů,ale postižené místo namísto aby se zahojilo, zčervenalo, nebodokonce zbělelo a bylo jasné, že ani ten nejlepší olej nepomáhá. Mužse tedy vydal ke knězi, který jej na dva týdny izoloval, aby seukázalo, oč jde. Nemoc se za tu dobu ještě více rozšířila aprokázala typické znaky malomocenství. Kněz tedy konstatoval, ojakou nemoc se jedná, a postiženému už nedovolil ani aby sevrátil domů objal svou manželku, nebo vzal na ruce své dítě...Pokud se svojí rodinou nebo vůbec s kýmkoli komunikoval, pak jenna dálku. Když mu přinášeli jídlo na určité místo, museli jepoložit a odejít opodál... A kdyby se k tomuto člověku někdochtěl přiblížit, měl hlasitě volat: "Nečistý jsemnečistý..." Takovýčlověk je tu nyní před námi na naší scéně spolu s PJem. Ztoho způsobu, jak tento člověk oslovuje PJ, můžeme soudit, žeuž byl možná se svou situací jaksi smířen. Ale přesto vyznávásvou důvěru PJi. A tak tu dochází k něčemu neslýchanému. PJse dotýká malomocného a namísto aby se sám nakazil, malomocnýje uzdraven... Ztoho, co jsme si právě vykreslili o údělu malomocných, jezjevné, že tento člověk nebyl jen fyzicky uzdraven, ale současněs tím byl vrácen své rodině, byl vrácen vůbec mezi lidi, bylvrácen do normálního života... A hned byl očištěn od svéhomalomocenství. M8,3 Tumu Ježíš pravil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi,ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal jim nasvědectví." M8,4 ZMarkova záznamu tohoto příběhu se dozvídáme (Mr1,45), že tentočlověk nebyl schopen udržet tuto zprávu ve svém srdci, nebo vesvé rodině, ale že ji rozhlásil či přímo vykřičel, kde jenmohl. Výsledkem pak ovšem bylo, že PJ nemohl jít veřejně doměsta, a tak musel zůstat venku na opuštěných místech. Vdalším textu si čteme, že PJ se vrací do Kafarnaum. Marekupřesňuje, že to s ohledem na chování toho uzdravenéhomalomocného bylo možné až po několika dnech. Kdyžpřišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho:M8,5 "Pane,můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí." M8,6 Jsemsi téměř jist, povídá náš vykladač, že tento setník slyšelo uzdravení toho malomocného. Proto přichází k PJi se svouprosbou a se svou nadějí. Setníkbyl z pohledu židovského náboženství pohan, byl to římskývoják. Ovšem nebyl to jen tak obyčejný voják. Lukášův záznamnám říká, že vybudoval židovskou synagógu. A to je co říci!Z toho můžeme soudit, jaký měl asi postoj nejen k židovskémunárodu, ale také k Hospodinu, k Bohu Izraele. Tento člověk tedypřichází za PJem s prosbou, kterou bychom zřejmě očekávali: "Pane,můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí." M8,6 Řeklmu: "Já přijdu a uzdravím ho." M8,7 Pokudbychom od toho setníka očekávali prosbu o uzdravení služebníka,asi těžko bychom na tu odkladnou reakci PJe čekali tohlepokračování: Setníkvšak odpověděl: "Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod moustřechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. M8,8 Vždyťi já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému,jdi, pak jde; jinému ,pojď sem, pak přijde; a svému otroku,udělej to, pak to udělá." M8,9 Setníkzde hovoří o něčem, co bylo pro něho jakožto pro římskéhovojáka vyššího postavení úplně normální. V římské armádě,jak vidno, totiž nepřicházelo v úvahu, aby podřízený jakkoliprotestoval proti rozkazům svého velitele... Atuhle svoji každodenní zkušenost - tuhle svoji pozici vůčipodřízeným vojákům - setník promítá na moc PJe ve vztahu knemoci svého služebníka. Poznal totiž, že pro PJe je i nemoc jenjakoby to byl jeho podřízený služebník, který prostě nemůženeposlechnout. Kdyžto Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali:"Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl unikoho. M8,10 Pravímvám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat sAbrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském; M8,11 alesynové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč askřípění zubů." M8,12 Pjtu říká, že mnozí přijdou z východu i ze západu. Tímpotvrzuje slova SZních proroků o tom, že kromě Izraele jakovyvoleného národa tu budou (nebo už jsou) mnozí další účastníciBožího milosrdenství. Apřitom tento pohled na ty přišlé od východu i západu následujeza úžasnou pochvalou, kterou PJ vyslovil tomuto římskémusetníkovi za jeho víru. Rozumějme tedy, že víra je cestou k Bohua nikoli třeba rodový původ nebo členství v nějakémspolečenství, v nějaké církvi. Pokudtedy tělesní synové či vzdálenější potomci těch jmenovaných,jimž bylo království určeno (potomci Abrahama, Izákaa Jákoba) nebudou BSu důvěřovat, pak se tím zbavujíšance... Závěrtohoto příběhu je velmi prostý: Potomřekl Ježíš setníkovi: "Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se tistaň." A v tu hodinu se sluha uzdravil. M8,13 PJtedy v tuto chvíli prokazuje, že při použití své božské mocinení závislý na nějakém rituálu, není závislý na tom, coudělá, není závislý na tom, zda se někoho dotkne, zda se nadním bude modlit, zda bude říkat to či ono... Ale je svrchovaný amůže služebníka tohoto důvěřivého setníka uzdravit i nadálku... Třetízázrak PJe podle Matoušova záznamu je popsán velmi prostince jendvěma verši: KdyžJežíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně ležív horečce. M8,14 Dotklse její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho.M8,15 Vesrovnání s malomocenstvím nebo s ochrnutím se nám horečka (čikral. zimnice) může zdát malým problémem. V naší době horečkupokládáme pouze za příznak nějaké nemoci, nikoli za nemocsamotnou. Ale ukazuje nám to, že PJ byl připraven pomáhat i vtakovýchto případech. Čtěmevšak Matoušův záznam dál: Kdyžnastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchysvým slovem a všechny nemocné uzdravil, M8,16 Dovolte,abych upozornil, že k PJi bylo přivedeno, nebo přineseno MNOHOposedlých a nemocných. Nejde tedy o pár nějakých ojedinělýchpřípadů. Z jiných evangelijních záznamů je nepochybné, že vokolí PJe se pohybovaly doslova tisíce lidí. MG tedy konstatuje,že tisíce lidí byly uzdraveny, tisíce posedlých byly osvobozeny,tisíce slepých se mu dívaly do tváře, tisíce hluchých paknaslouchaly jeho slovům... Tennespočetný zástup uzdravených lidí představuje hlavní důvod,proč protivníci PJe nikdy nestavěli jako předmět sporu otázku,zda lidi opravdu uzdravoval, zda ty jeho zázraky byly pravé... Jakojediná jim v rukou zůstala snad otázka, jak to dělal, jakou mocí,s jakou autoritou. Kdyžnastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchysvým slovem a všechny nemocné uzdravil, M8,16 abyse naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: ,On slabostinaše na sebe vzal a nemoci nesl. M8,17 Matoušpodle svého zaměření znovu cituje SZ, aby potvrdil, že i tytoskutky PJe byly ve shodě s tím, co Mesiášovi Hospodinovým slovemříkali proroci. Tento 17.v. je citátem z Iz53,4. Jedosti pravděpodobné, že jste slyšeli o tzv. uzdravování vírou,které provozují nebo spíš prosazují někteří současnívěřící. Tito lidé se pro podporu svého chápání takovéhouzdravování snad nejvíce opírají právě o tento verš a říkají,že za naše nemoci už bylo odpykáno a proto jako Boží dětinemusíme být nemocní. Vždyť PJ nesl i naše slabosti a nemoci... Podívejmese však blíže na tento text z Iz53 a především naoprávněnost jeho průmětu do naší doby a do naší situace v tomsmyslu, jak to dělávají tito novodobí uzdravovatelé, navrhujenáš DrMG. Bylv opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušenýnemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, takopovržený, že jsme si ho nevážili. Iz53,3 Bylyto však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, aledomnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Iz53,4 Jenžeon byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost.Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.Iz53,5 Všichnijsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej všakHospodin postihl pro nepravost nás všech. Iz53,6 Byltrápen a pokořil se, ústa neotevřel, jako beránek vedený naporážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústaneotevřel. Iz53,7 Zčeho jsme uzdraveni? Proč byl proklán? Proč byl zmučen? Pro našinevěrnost a pro naše nepravosti. Pro naše pobloudění... Blížeto vysvětluje také APetr: On'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřelihříchům a byli živi spravedlnosti. 1P2.24 'Jehorány vás uzdravily.' Vždyť jste 'bloudili jako ovce', ale nyníjste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší. 1P2.25 Izajášse ve svém proroctví vyjadřuje především k problému odpadnutísvého lidu od Hospodina, především k problému hříchu anepravostí tohoto lidu a ukazuje, že Mesiáš tento základníproblém svrchovaně vyřeší. Kdyžse bez předpojatosti podíváme na smysl tohoto textu Iz53 jakocelku, je zřejmé, že jde o uzdravení z našeho pobloudění odBoha, jde o uzdravení z našich hříchů. Pokudjde však o Mesiášovu úlohu, musíme na druhé straněkonstatovat, že uzdravování rozhodně patřilo k průkazné mociMesiáše. O tom není pochyb ani z Izajášova proroctví ani zMatoušova záznamu, který si tu pročítáme.Ale opravňují nástyto verše o Mesiášovi a o jeho působe, abychom si jepřivlastňovali takovým způsobem, jak to dělají ti někteřísoučasní uzdravovatelé? Mimochodemtaké nová země zbavená kletby hřícha bude přímým důsledkemtoho, co odpykal Kristus. A spousta dalších věcí, které se přijeho příchodu změní. Zatím však tuto novou zemi nevidíme. Vtéto naší době, kdy hřích a satan mají v rukou opratě životana této zemi, není ještě naplněno vše, co spočívá v dílePJe. Atak jsem přesvědčen, že fyzické uzdravení není imperativ,který by z tohoto spasitelného díla PJe plynul, vysvětluje DrMG.A k tomu dokládá NZní příklady významných Božích lidí,významných služebníků PJe, kteří nebyli zdraví, jak by mělibýt podle těch pravidel vyhlašovaných některými kruhy. Kupříkladu sám AP měl ve svém TĚLE jakýsi osten, jak to vyznalKorintským: Aabych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se midostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mnesráží, abych se nepovyšoval. 2k12.7ekum Kvůlitomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, 2k12.8 aleon mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť vslabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubitslabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. 2k12.9 Protorád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování aúzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.2k12.10 Možnájste slyšeli také argument, že uzdravení vede k Boží slávě.Dozajista může k Boží slávě vést a v případech, které si tupročítáme v souvislosti s životem PJe, ta uzdravení k Božíslávě bezpochyby vedla. Nicméně na příkladu APa a jeho příméhovýroku vidíme, že i ta Pavlova indispozice (ten osten), ta jehoslabost vedla k Boží slávě! Myslím, že to vyjadřuje naprostozřetelně: raději se budu chlubit slabostmi, aby na mněspočinula moc Kristova. 2k12.9 Připohledu na další místa Písma pak na příklad zjistíme, že APnaléhavě radí Timoteovi, aby kvůli svému žaludku a kvůli svýmčastým nemocem mírně užíval víno? Proč se AP nebo koneckoncůsám Timoteus prostě neodvolal na uzdravení v jizvách PJe? Pročpodobně AP nechal v Milétu nemocného Trofima, pokud by věřícíčlověk nutně musel být uzdraven tím, co už učinil PJ. A pročo Epafroditovi AP píše, že je vážně nemocen, ba blízko smrti?(F2,25-27) Akdyž se k této problematice vyjadřuje Jakub, neradí, aby staršísboru nad nemocným vyhlašovali uzdravení v ranách PJe, ale kroměvyznávání hříchů radí, aby se nad nemocným modlili a abypoužili běžný léčebný prostředek... Přátelé,shrnuje tyto poznámky náš zkušený biblista, potřebujeme sepostavit čelem k faktu, že není vždy Boží vůle, aby člověkbyl uzdraven. Nicméně někdy je to Boží vůle, aby člověk byluzdraven! Namístotoho, aby někdo šel na stadión nebo podle příslušné reklamy donějakého velikého stanu, kde se prý má uzdravovat, pojďme sesvou nemocí raději k tomu největšímu lékaři, jímž je sámPJK... Nevěřímv tzv. velké uzdravovatele, prohlašuje MG. Ale věřím vnadpřirozené Boží uzdravení. Namísto abychom šli k nějakémučlověku zde na zemi, který o sobě prohlašuje, že má duchovnímoc uzdravovat, raději přinesu svůj problém i své zdraví tomunejvětšímu Lékaři. A to podobným způsobem, jak to udělal tenmalomocný (2.v.): "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit."M8,2 Apotom jen očekávám, co učiní. Ať mě uzdraví, nebo neuzdraví,to vše nechť přinese slávu jeho jménu. Buďme ochotni mu vzdávatchválu a slavit jeho jméno, ať žijeme kdekoli a v čemkoli. SámAP ve svých listech ukazuje, že nic neví o těch našich moderníchhlasatelích nadpřirozeného zdraví. Nicméně počítá s tím, žeBůh může uzdravit i dnes, i v této době. Ovšem nepotřebuje ktomu velikou reklamu a nějaké zvlášť vybrané lidi... KdyžJežíš viděl kolem sebe zástup, rozkázal odjet na druhý břeh.M8,18 Všimnětesi toho zástupu kolem PJe. Právě před tím, než PJ nasedne naloď a chystá se odplout na druhou stranu, přichází ještě naposlední chvíli jeden člověk se zvláštním výrokem. Jedenzákoník přišel a řekl mu: "Mistře, budu tě následovat,kamkoli půjdeš." M8,19 AleJežíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda,ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil." M8,20 Pozoruhodnémůže být to, že s takovýmto výrokem o následování PJepřichází právě zákoník. Snad to byl mladý člověk který,stál v zástupu, celou dobu pozoroval, co se tu kolem PJe děje apohrával si s myšlenkou, že by mohlo být zajímavé a přínosné,aby se za PJem vydal, aby ho následoval. Jistě byl nadšen všímtím, co viděl. Jistě jej strhovala myšlenka být blízko takovémuMistrovi. Kdyžtedy tento člověk vidí PJe, že se chystá nasednout na loď aodplout, neví rychle, co udělat. Bylo jasné, že se musí rychlerozhodnout... A tak přichází, možná poklekl, možná se uklonila zavolal na PJe tu svoji krásnou větu: "Mistře, budu těnásledovat, kamkoli půjdeš." M8,19 Tentozákoník vyjádřil vzácné rozhodnutí. Ale PJ se na něj podívala upozornil ho na cenu takového následování "kamkoli". "Liškymají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavusložil." M8,20 Tahleodpověď PJe zní jakoby se PJ ptal: "Zvážil jsi cenu tohotosvého rozhodnutí? Možná přijdeme na místo, kde nebudeme mítpřístřeší (žádný hotel Forum). Jsi ochoten i tak jít zamnou?" Není tu napsáno, jak se tento zákoník nakonecrozhodl, ale jeho výrok vyprovokoval ještě někoho dalšího, abyzde při této příležitosti vyjádřil svůj vztah k PJi... Jinýz učedníků mu řekl: "Pane, dovol mi napřed odejít apochovat svého otce." M8,21 AleJežíš mu odpověděl: "Následuj mě a nech mrtvé, aťpochovávají své mrtvé." M8,22 Tadypromlouvá někdo, kdo je už označen jako "učedník" čijako "jiný z učedníků". Snad je to tedy někdo bližší,kdo už s PJem nějaký čas pobyl. Reakce PJe na tuhle žádost opovolení k pochování vlastního otce byla už mockrátnepochopena. Na první pohled to vzbuzuje dojem, že ten otec právězemřel a rodina chystá pohřební slavnost... A PJ brání tomuhleučedníkovi, aby se zúčastnil pohřbu. Nášstarý BMG tu však vzpomíná na výtečného teologa a cestovateleDr.Adama Smithe, který jednou přijel kamsi v arabsky mluvícíchzemích a ptal se po dobrém průvodci do určitého místa, kteréchtěl zkoumat. Byl mu doporučen jeden mladý muž v jisté vesnici,a tak se Dr.Smith za ním vydal. Když ho našel a požádal odoprovod, mladý pán se chvíli zamyslel a pak povídá: "Tonepůjde. Nikam nemohu jít, dokud nepochovám svého otce."Dr.Smith rozuměl, že se tedy poněkud nevhod dostavil do domusmutku, a tak si s mladíkem ještě chvíli účastně povídal... Jakévšak bylo překvapení cestovatele, když se po chvíli ze dveřívyšoural stařičký pán, kterého nyní mladý průvodcepředstavil jako svého otce... Cotedy mladý Arab mínil tím, že nemůže nikam jít, dokudnepochová svého otce? Inu mínil tím, že se o něj musí starat,dokud bude živ. Neboť nyní jeho otec byl nyní ve sféře jehoodpovědnosti. Rozumějmetedy podobně i výroku PJe: "Následujmě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé." M8,22 PJtedy ve skutečnosti tohoto učedníka spíše usměrňuje, abyzvážil své věci a svého otce třeba přenechal péči jiných,případně aby jej ponechal v jeho vlastní péči, pokud by bylještě schopen se o sebe postarat. Když si čtete všechny výrokyPJe a sledujete jeho přístup k lidem, domníváte se, že by někomuze svých blízkých následovníků nedovolil účast na pohřbuvlastního otce? Jsempřesvědčen, že tento výrok měl tazatele či tohoto žádajícíhoučedníka vést k rozhodnutí, aby zvažoval, jak může důležitévěci, důležité úkoly ve svém životě správně vyřešit, anižby přitom zanedbal svůj vztah k Bohu a k PJi. MG dodává svoupředstavu, že po tomto rozhodnutí jej možná PJ poslal domů seslovy: "Jdi, postarej se o svého otce a zase přijď..." Jakoilustraci k tomu náš evangelista uvádí ještě příklad, žejedna mladá žena, která měla už staršího otce, se rozhodla promisionářskou službu a na několik let odešla z domu, ze své zeměa oddaně a dobře soužila Pánu. Kdyžse po těch letech vrátila, našla svého otce v poněkud bezmocnémstavu. Nebyl nikdo, kdo by se o něj chtěl starat a on svou dceruobviňoval, že jej nechala bez pomoci a že vůbec neníkřesťankou... (Sám byl totiž nevěřící.) Mladá misionářkase tedy rozhodla zůstat nyní doma se svým otcem, dokud to budepotřebné a postarat se o něho... Poskytla mu příjemný domov avšechnu potřebnou péči. A to se jejího otce natolik dotklo, žese po nějakém čase také rozhodl pro Krista a svěřil mu závěrsvého života. Věřím,uzavírá toto téma náš vypravěč, že Pán tuto mladou ženuvedl k té misionářské službě a že se rozhodla správně, kdyžtehdy svého otce vlastně opustila. Ale rovněž věřím, že liPán vedl ve chvíli, kdy se rozhodovala, že se vzdá své služby,aby se stala praktickou misionářkou pro svého otce... A myslímsi, že nějak podobně mohl vypadat případ toho učedníka, o němžjsme si tu četli... Kdyžskončily ty osobní promluvy lidí, o kterých jsme si četli, PJpokračuje ve své cestě, pro kterou se rozhodl. Vstoupilna loď a učedníci ho následovali. M8,23 Nynímáme v Matoušově podání života PJe před sebou další zázrak.Nepůjde o uzdravení, ale prokázání moci PJe nad přírodou, nadpřírodními živly. Náš lektor, DrMG, se domnívá, že podobnoumoc, jakou nyní v následujícím příběhu uvidíme, měl i Adam vráji, dokud se nedopustil hříchu. Dokud nepadl. Druhý, neboposlední Adam, PJ tuto moc neztratil, ale viditelně ji prokáže: Vstoupilna loď a učedníci ho následovali. M8,23 Vtomse strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách;ale on spal. M8,24 Ipřistoupili a probudili ho se slovy: "Pane, zachraň nás, nebozahyneme!" M8,25 Řekljim: "Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?" Vstal,pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. M8,26 Zpodrobností, které jsou zde uvedeny, můžeme usuzovat, že tohlenebyla obyčejná bouře. Když skončila satanova otevřenápokušení na PJe tehdy na poušti, bylo tam napsáno, že satan PJena čas opustil. Možná právě tuhle příhodu můžeme vidět,jako projev toho, že jej se svými pokušeními neopustil na dlouho.Nebyl to další satanův pokus zbavit se Božího Syna? Všiměmesi ovšem, že PJ v této děsivé krajní situaci kdesi na lodineviděn spí. Je to jedna z nejlidštějších scén, v nichž námMatouš PJe ukazuje. PJ je tak unaven, že ho ani hlasy lidí, anizvuk bouře neprobudí. Ovšem jeho spánek v této situaci kroměúnavy prozrazuje ještě něco jiného. On mohl usnout uprostředkritické bouře. To já bych nemohl, přiznává náš učitel.Vždycky jsem při bouřce trochu nervózní a trochu víc bylinervózní i učedníci: Přistoupilia probudili ho se slovy: "Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!"M8,25 Ajak reaguje právě probuzený Syn člověka - Mesiáš? Řekljim: "Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?" Vstal,pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. M8,26 Řekljim: "Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?" Vstal,pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. M8,26 PJpokáral malověrnost svých učedníků a současně pokáral vítra bouři. Lukáš v popisu této příhody používá zvláštníslovo, které by se dalo přeložit, jako že tomu větru a bouři PJdal náhubek... Prostě ovládl a zkrotil jejich ničivou sílu... Avlny se ihned uklidnily. Nášbiblista v závěru komentáře k tomuto příběhu dodává, že ikdyž tihle lidé snad projevili v bouři na moři malou víru,přišel čas, kdy projevili velkou víru v bouřích protivenství apronásledování... A to i v situacích, kdy taková děsivá bouřenenávisti doslova rozdrtila bárku životů mnohých z nich... Vtěchto bouřích nikde nenacházíme ten výrok: Pane, nestarášse, že hyneme? Ani výrok: pohrozil větrům i moři; a nastaloveliké ticho. M8,26 Namísto toho si čteme: Pohleďtedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby sodvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo. Sk4,29 Tenrozdíl je nápadný. Když učedníci vyzráli pro poslání, kteréjim PJ svěřil a když byli naplněni DSým, vidíme je, že už senestarají ani tak o zachování svého života jako především oto, aby splnili Pánovo poslání, jejich prosba se orientuje na to,aby mohli s odvahou a odhodlaně mluvit slovo Páně... Achjak moc je nám, kdo jsme následovníky PJe, potřebná tato odvahaa toto odhodlání také v naší době, abychom byli ochotni vyjítse slovem Páně i tam, kde třeba není předmětem obdivu, kde nenípříliš přijímáno... I tam jsou však lidé, kteří to slovopotřebují slyšet a zpravidla také aspoň někteří lidé, kteříto slovo přijmou... Zázrak,na který jsme se tu dívali, zanechal na všech, kdo byli přítomnina lodi, hluboký dojem. I když nedlouho předtím viděli velikézázraky v oblasti uzdravování, tento div v nich znovu vyvolalotázku... Lidéužasli a říkali: "Kdo to jen je, že ho poslouchají větry imoře?" M8,27 Ten,který byl oprávněn vyhlásit zákon království pro tuto zemi,ten také nyní prokazuje svoji moc nad touto zemí... Je hoden našíúcty a oddanosti. Šestýzázrak v pořadí, jak nám je za sebou zachytil Matouš, je zasejinak veliký. Kdyžpřijel na protější břeh moře do gadarenské krajiny, vyšliproti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velminebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit. M8,28 Tohleje úvodní popis situace. MG k tomuto Matoušovu úvodu připomíná,že místo Gadara se nachází na území, které patřilo pokoleníGád. Když se po skončení všeho putování Izraele pouštírozdělovala zaslíbená země, pokolení Gád zůstalo na špatnéstraně řeky Jordán, konstatuje MG. Co se stalo? Mimo jinévstoupili do obchodování s vepři, což pro Izraelce, pro Židybylo (nebo mělo být) něco zcela nepřijatelného. Kdyžjednou neposlechnete Pána, další krok neposlušnosti je pak užmnohem snazší, shrnuje náš starý pastor. Dříve než někdoodejde od Boha, udělá zpravidla mnoho malých krůčkůneposlušnosti, až se ocitne na zcestí... KdyžPJ vstoupil do této krajiny, setkal se se dvěma posedlými. Sedvěma lidmi, kteří byli opanování démonickými mocnostmi... Vdůsledku této posedlosti byli velmi nebezpeční... Jak ovšemzareagují na Božího Syna, který nese veškerou božskou autoritu?Co udělají? Vždyť jsou opanováni satanovými duchovnímiposluhovači! Adali se do křiku: "Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsinás trápit, dříve než nastal čas?" M8,29 Tentopříběh nám poodkrývá zvláštní mocnou oblast, která jeněkterými dnes velmi podceňována a jinými zase zcela nemístněa nebiblicky přeceňována... Ve skutečnosti málo vidíme dohloubky této sféry a BSo nám nesděluje příliš mnohopodrobností. Sděluje nám jen to, co Pán uznal za potřebné... Jakje vidět z několika dalších míst Písma, démoni mají zurčitého důvodu vždycky potřebu opanovat nějakou fyzickou živoubytost. Z těch několika biblických zmínek se zdá, jakoby démóniměli potřebu se materializovat, jakoby jejich existence mimofyzické tělo byla velmi neuspokojivá. Kdyžnyní uviděli Božího Syna a bylo jim jasné, co bude následovat,tedy že budou vyhnáni, nastává zvláštní situace. Démóni nynípřiznávají svou snahu ovládat živá těla jakéhokoli druhu bezvýběru... Opodálse páslo veliké stádo vepřů. M8,30 Azlí duchové ho prosili: "Když už nás vyháníš, pošli násdo toho stáda vepřů!" M8,31 Onjim řekl: "Jděte." Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle,celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo vevodách. M8,32 Toje tedy splnění touhy těchto démónů, to je jejich konečnýcíl. Ničit, likvidovat... Řadalidí i dnes trpí posedlostí. Viditelné projevení nadpřirozenýchdémonických sil můžeme v Bibli vidět už za dob Mojžíše, zadob Elijáše a pochopitelně i nyní, když sledujeme život PJe. Av našich dnech při pozorném sledování různých lidí, různýchsekt a všelijakých projevů rovněž můžeme rozeznat rostoucídémonické působení. Mnohéz takových případů je těžko přesně charakterizovat. A vždyckyje nebezpečí o někom rozhlásit, nebo jen šeptem pustit fámu:Ten a ten je posedlý. Musíme v této oblasti být velmi ostražití,přátelé, protože rozpoutat nějaký hon na čarodějnice není ažtakový problém, upozorňuje MG a k mé lítosti ve svém komentářinic dalšího nepřipojuje... Jen přechází k závěrečným veršům8.kap.: Pasáciutekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těchposedlých. M8,33 Acelé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili,prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin. M8,34 Toje teda pěkná ironie. Tihle lidé měli radši svoje stáda vepřů,než PJe nebo než své dva krajany, kteří byli možná celá létaposedlí a ohrožovali celé okolí. Jakje to tragické, že tento postoj neměli jen Gadarenští, ale žeje možné jej pozorovat u řady lidí také dnes... Mají radějisvá prasata, než PJe... *-9.kap. Vpředchozí 8.kap. jsme viděli, milí posluchači, šest zázrakůPJe, které demonstrovaly, že jako král má svou svrchovanou moc.Bylo to projevení jeho moci, které navazovalo na tzv. Kázání nahoře, kde vyhlásil své zákony, svou etiku, čili morálku, kteráv jeho království bude platit. Vnásledující 9.kap., kterou spolu právě otevíráme, jsou přednámi další nadpřirozené činy PJe. Poté, co si lidé v Gadaře nepřáli, aby PJ na jejich územísetrval a něco dalšího podnikal (když na konto dvou lidívysvobozených z démónských pout přišli o stádo vepřů), PJrespektuje jejich žádost a ihned odplouvá zase pryč. Ježíšvstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svéhoměsta. M9,1 Ahle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. KdyžJežíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Buď dobrémysli, synu, odpouštějí se ti hříchy." M9,2 MGdodává, že v Markově ev. máme některé další podrobnostitohoto příběhu. Například je tam blíže popsán způsob, jak setento ochrnutý před PJe dostal. Čtyři muži jej nesli nanosítkách a když se pro množství lidí nemohli dostat do domujinou cestou, tak jednoduše rozebrali střechu a spustili svéhoochrnutého přítele před PJe ze stropu. A PJ jej současněuzdravil a odpustil mu hříchy... Z toho můžeme soudit, že totovážné onemocnění tohoto člověka souviselo s jeho hříchy. Jakávšak byla reakce přítomných lidí na výrok PJe "Buďdobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy"? Aleněkteří ze zákoníků si řekli: "Ten člověk se rouhá!"M9,3 Ježíšvšak poznal jejich myšlenky a řekl: "Proč o tom smýšlítetak zle? M9,4 Jesnadnější říci ,odpouštějí se ti hříchy, nebo říci ,vstaňa choď? M9,5 Nenítu napsáno, zda ti přítomní zákoníci, nebo někdo z těchtolidí odpověděli. Pro ně totiž obojí bylo stejně nemožné. PJtuto příležitost využívá k tomu, aby ukázal své božstvínejen v tom, že uzdravuje, ale také v tom, že odpouští hříchy.Neboť nikdo jiný nemůže hříchy odpustit, než jedině Bůh. Atak PJ k tomu (pro zákoníky mimořádně nezvyklému) výroku oodpuštění hříchů dodává ještě výrok zvěstujícíuzdravení, výrok přikazující ochrnutému člověku veřejnézahájení normálního života zdravého člověka: Abystevšak věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy,tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!"M9,6 Aco se nyní stalo? Onvstal a odešel domů. M9,7 Kdyžto uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválili Boha, žedal takovou moc lidem. M9,8 Tím,že tento ochrnutý člověk nyní vstal, se tedy potvrdilo, že PJmá moc nejen uzdravovat tělesné nebo duševní nemoci, ale že mátaké moc a božské právo odpouštět hříchy. Následujícíúsek 9.kap. nám svým způsobem také ukazuje jeden nádhernýchzázrak, který PJ udělal. Pro mnohé je tato událost, žel, kdesiv kategorii příhod, které za nějakými viditelnými zázraky snaddocela pokulhávají. Ale což proměna života hříšného člověkanení tím největším Božím zázrakem? Kdyžšel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménemMatouš a řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel zaním. M9,9 Matouš(jakožto pisatel tohoto evangelijního záznamu) přechází tutoudálost velmi skromně jen těmito několika slovy, jen touto jednouvětou, že ho PJ povolal k následování a že on prostě vstal ašel... Lukáš ovšem přímo jmenovitě prozrazuje, že příhoda,která je dále popsána, se odehrála právě v Matoušově domě... Matouštotiž PJe opravdu následoval a také pro něho a pro řadu dalšíchlidí připravil velikou hostinu. Asi si to moc neumíme přestavit.Ale jak dále uvidíme, Matouš to vzal vážně a jeho následováníPJe nebylo jen soukromou tajnou záležitostí uznávání nějakéhoučení, nýbrž byl to proměněný život svědectví všem, kdobyli kolem něho. Včetně kolegů celníků a včetně všelijakýchlidí, s nimiž byl nějak obchodně nebo kdovíjak všelijak jinakspojen... Sám je charakterizuje takto: Kdyžpotom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a hříšníkůstolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. M9,10 Farizeovéto uviděli a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že váš Mistrjí s celníky a hříšníky?" M9,11 Farizeové,jak vidno, nevěřili ve stolování s celníky a hříšníky,povídá náš starý evangelista. Ani mnozí svatí dnes nechápou,že zvěstování evangelia předpokládá úzký kontakt s těmi,jimž je to evangelium nejvíce určeno, tedy často vyloženě shříšníky. Pozvat hříšníky na oběd a jíst s nimi, to samo osobě nemusí být újma na duchovním životě křesťana, jak semožná někdo domnívá. Hodně záleží na tom, jakou pozici tamten křesťan má, s jakým cílem tam jde, jaký to má na něhovliv a také jaký vliv tam má on sám na ty, mezi nimiž je... PJtento postoj zase vyjádřil velmi výstižně stručným obrazem: Onto uslyšel a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, alenemocní. M9,12 "Lékařenepotřebují zdraví, ale nemocní. M9,12 Jinými slovy, k čemuby to bylo, kdyby se lékař pohyboval stále jen mezi zdravýmilidmi. Komu by tím pomohl? A PJ byl a stále je ten největšíLékař lidského těla i duše. Přišel vyléčit lidstvo z tohonejvětšího problému, z té nejhorší nemoci, kterou je hřích... Tohleby se mělo důrazně říci všem těm různým skupinám věřících,kteří se shromažďují, pořádají různé příjemné akce samipro sebe a lebedí si v tom, jak mají krásné obecenství, povídánáš učitel. To všechno zpravidla aniž by měli opravdový zájemo nevěřící lidi, kteří hynou ve hříchu... PJk té výtce domněle posvátně žijících farizeů dodává: Jdětea učte se, co to je: ,Milosrdenství chci, a ne oběť. Nepřišeljsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." M9,13 Tohohlevýroku si Matouš dobře povšiml a dobře si ho zapamatoval. Nynínám jej zde přesně cituje, protože odpovídá Matoušovu zaměřenína skutečnost, že PJ svým životem a svou službou přišelnaplnit SZní psané BSo. Jdeo citát z Oz6,6 Protojsem je otesával skrze proroky, ubíjel jsem je výroky svých úst;z mých soudů nad tebou ti vzejde světlo. Oz6,5 Chcimilosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly. Oz6,6 Onivšak po způsobu lidí přestoupili smlouvu, ve všem se vůči mnězachovali věrolomně. Oz6,7 Akdyž PJ říká Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníkyM9,13, pak se to dozajista vztahuje nejen na ty různé celníky,kteří byli proslulí svými nepoctivostmi a krádežemi, alevztahuje se současně na zde přítomné farizee, kteří sepokládali za dokonalé a spravedlivé... Ovšem byli spravedlivíjen ve svých vlastních očích... AP jasně říká: Nenítotiž rozdílu: Ř3,22 všichnizhřešili a jsou daleko od Boží slávy; Ř3,23 Kroměfarizeů, kteří PJe vysloveně obviňovali a byli dotčeni jehozpůsobem života a služby, si určité otázky kladli také dalšílidé. Dokonce i lidé, kteří o PJi slyšeli to nejlepšísvědectví. Bylo čestné, že si své otázky, nebo nějakéneúplné odpovědi na ně nenechali sami pro sebe, ale že se napravém místě ptali. Ptali se se přímo toho, koho se ty jejichotázky týkaly. Tehdyk němu přišli Janovi učedníci a ptali se: "Jak to, že my afarizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?" M9,14 Užpřed časem jsme viděli, že JKř vydal o PJi úžasné svědectvía sám sebe zařadil jako někoho, kdo není hoden PJi ani rozvazovatřeménky opánků, či zouvat obuv, jak to dělávali otroci...Janovi učedníci tohle svědectví slyšeli a není pochyb o tom, ževelmi pozorně sledovali, co tedy tento Ježíš bude dělat dál,když jej Jan tak vysoko ohodnotil. Ukázalijsme si, že někteří učedníci JKř se záhy stali přímoučedníky PJe. Víme to jmenovitě o Ondřejovi a Filipovi. Tivyrazili za PJem velmi brzy a když se osobně přesvědčili, že toje ten Mesiáš, zůstali s ním a od té doby ho následovali... Ostatníučedníci JKř zůstali s Janem. Ale přesto si všímali, že tujsou určité a dost podstatné rozdíly mezi tím, co dělal JKř aco dělal PJ. JKř,jak jsme si ukázali dříve, byl vlastně poslední SZní prorok.Byl to prorok, který jakoby vyšel ze SZna a prošel do NZna, abyučinil to významné prohlášení, že Mesiáš je tu. Malachiášprorokoval, že přijde posel, který připraví cestu Mesiáše. AJanKř dal o sobě nepokrytě najevo, že on je tím, kdo připravujecestu Páně, cestu Mesiáše. On byl také tím, kdo volal kpřípravě všechny ostatní lidi kolem sebe, aby jako přípravupředevším činili pokání... OdpověďPJe na otázku učedníků JKř ukazuje, že v dějinách Božíholidu jsou různá období. Že není všechno pořád stejné.Odpověď PJe také ukazuje, že život Božích lidí je také vrůzných obdobích různý... MG tu hodnotí následující výrokPJe jako značení změny jedné dispenzace, jednoho historickéhoobdobí Božího jednání s lidmi v jinou dipenzaci, v jinéobdobí... Tehdyk němu přišli Janovi učedníci a ptali se: "Jak to, že my afarizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?" M9,14 Ježíšjim řekl: "Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich snimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom sebudou postit. M9,15 Ikdyž věřím, že půst má v životě církve, v životě Božíchdětí v současné době své místo a svou hodnotu, komentuje nášučitel, přesto v Písmu nenacházíme žádný příkaz, že bychomtehdy a tehdy měli konat nějaké půsty nebo nějaké obřadnévěci a podobně... Půst by se měl odehrávat jako součást našehopokorného hledání tváře Páně. Jako součást hledání jehomilosrdenství a pomoci nebo hledání jeho cesty pro naše životy... Nynínaslouchejme, jak Pán vysvětluje změnu dispenzací, změnu těchvýznamných období ze SZní doby zákona, na NZní dobu milosti: Nikdonezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se tenpřišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší. M9,16 Amladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchyroztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno sedává do nových měchů, a tak se uchová obojí." M9,17 PJříká, že tu je něco starého, co pomíjí a co nemá smyslopravovat kombinací s novým. MG tuto myšlenku promítá na roliPJe, kterou vlastně nepřímo zmínili ti učedníci JKř, kteřípřišli s otázkou po půstu... Jakoby tedy PJ říkal, že starásmlouva, ta stará dispenzace, staré období zákona se uzavírá aže se s příchodem PJe, jakožto Ženicha otevírá něco úplněnového, čím se to staré nedá nějak zalátat... Ano,vezměme na vědomí, že PJ nepřišel zalátat staré roucho, kterépro naši nevěrnost nemohlo zakrýt naši hanbu, ale přinesl námúplně nový šat, nové roucho spravedlnosti, jež dává těm, kdonedělají nic jiného, jen mu zcela důvěřují a oddávají mu svéživoty... Příměrs vinnými měchy (či s měchy na víno) má také svoji dobrouzobrazovací schopnost... Vinné měchy se údajně vyráběly zezvířecích kůží. A pokud se do měchu nalilo mladé víno, takbylo vidět, že v měchu roste tlak, že objem měchu se vinnýmprocesem mírně zvětšuje. Nové měchy takový tlak vydržely,víno nevyteklo a bylo možno je podle potřeby přenášet a z měchůnalévat. Použitéměchy, které už byly vystaveny tomu tlaku kvasícího mladéhovína, se ovšem roztáhly, podle toho tlaku se naformovaly. Pokud byse do těch starých měchů mělo zase znovu dát mladé víno, pakje zcela přirozené, že měch se nemůže neomezeně roztahovat apři určitém tlaku by jednoduše praskl a víno by vyteklo. PJtedy těmito dvěma názornými příklady říká, že nepřišellátat starý oděv ani nalévat mladé víno do starých měchů.Obojí byl totiž vedlo ke ztrátě, ke škodě. PJ nám přineslnový oděv své vlastní spravedlnosti a proměňuje naše životy,aby byly nádobami, které budou dobře sloužit... Tosrovnání mezi starým a novým shrnul a zřetelně vyjádřil AJan: Zjeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.J1,16 NeboťZákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrzeJežíše Krista. J1,17 Nynív našem textu M přicházíme k dalším fyzickým zázrakům PJe.Jsou před námi dva, které jsou jakoby propletené do sebe. Ještěnež PJ uskutečnil jeden, ještě než došel na místo, uskutečnilse jiný. Zatímcok nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se předním a řekl: "Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na nisvou ruku, a bude žít!" M9,18 Lukášve svém evangeliu upřesňuje, že když ten představený přišel,jeho dcera ještě žila a žádal PJe o její uzdravení. Lukášdokonce uvádí jméno toho představeného: Tuk němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představenýsynagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, abypřišel do jeho domu, L8,41 protožeměl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. L8,42 Akousek dál v tom Lukášově záznamu čteme: ...kdosipřišel z domu představeného synagógy a řekl: "Tvá dceraje mrtva, už Mistra neobtěžuj." L8,49 Ježíšto uslyšel a řekl: "Neboj se, jen věř a bude zachráněna."L8,50 Vtakové atmosféře se tedy PJ ocitá a kráčí k cíli, kráčí kzemřelé, aby ji vzkřísil. Ježíšvstal a šel s ním i se svými učedníky. M9,19 Nevím,o čem PJ v tu chvíli cestou k Jairovu domu přemýšlel. Nevím, naco se soustředil. Možná se v duchu modlil, možná lidé nadálezaplavovali svými otázkami... Možná naopak v hluku zástupuotázky lidí ustaly... A v tom nastává docela nová nečekanásituace: Ahle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu adotkla se třásní jeho šatu. M9,20 Tohleje zase zvláštní situace, která nyní poutá naši pozornost. PJje na cestě za dívkou ve věku asi dvanáct let, jejíž životvyhasl. A přitom se k němu přiblížila žena trpící uždvanáct let svou nemocí... Nevím, jestli je tu nějaká hlubšísouvislost, ale MG prostě konstatuje, že je zde před námi jasnýkonstrast. PJ přináší světlo do temnoty nemoci a smrti, PJpřináší světlo své pomoci do tmy lidského trápení i zmaru... Jinakje tu pozoruhodné, že pro uzdravení této ženy nebylo nutné, abyse jí PJ dotkl. Nýbrž když ve víře v jeho božskou moc přišlaa dotkla se ona jeho, či vlastně jen lemu jeho oděvu, bylauzdravena... Říkalasi totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!"M9,21 Ježíšse obrátil a spatřiv ji řekl: "Buď dobré mysli, dcero, tvávíra tě zachránila." A od té hodiny byla ta žena zdráva.M9,22 Odtudbudiž jasné, že ta uzdravení spojená s dílem PJe nespočívalav tom, co PJ konal, nespočívala tedy v nějaké metodě, ale přímov jeho božské moci. V tomto případě vidíme, že uzdravenípřinesla důvěra této ženy. Důvěra, která se projevila tím,že ona sama se dotkla lemu jeho roucha... KdyžJežíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky ahlučící zástup, M9,23 řekl:"Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí." Oni se muposmívali. M9,24 Totochování lidí v Jairově domě ukazuje, že vlastně nikdo nevěřil,že PJ má moc nejen uzdravovat, ale také křísit mrtvé. Proto seposmívali té poznámce PJe, že dívka neumřela, ale spí... PJ sevšak nedal ničím odradit a za doprovodu rodičů vstupuje kzemřelé: Akdyž byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku zaruku a ona vstala. M9,25 Tohleje první případ vzkříšení mrtvého, který je zmíněn vevangeliích. Celkem jsou nám v evangeliích zachyceny tři příběhy,kdy byl někdo vzkříšen. Je celkem přirozené, že lékař Lukášpři popisu těchto událostí zachází ve svém záznamu dojemnějších podrobností než nyní náš Matouš. Výsledkemtěchto událostí byla také skutečnost, že zprávy o PJi, o jehomoci a o jeho činnosti se roznesly do širého okolí: Pověsto tom se rozšířila po celé té krajině. M9,26 Desátýviditelný zázrak v pořadí, jak je zaznamenal Matouš, se týkádvojice slepců, kteří se podle svých možností svým způsobemsnažili následovat PJe... Kdyžšel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli:"Smiluj se nad námi, Synu Davidův!" M9,27 Všimnětesi (upozorňuje nás náš biblista), že dva slepci oslovují PJezvláštním označením: Synu Davidův! Matouš si tohopovšiml a zaznamenal nám to, protože Matouš nám předkládápříběh o PJi především jako příběh o Králi. Akdyž vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jimřekl: "Věříte, že to mohu učinit?" Odpověděli mu:"Ano, Pane." M9,28 Tuse dotkl jejich očí a řekl: "Podle vaší víry se vámstaň." M9,29 Aotevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: "Ne aby se toněkdo dověděl!" M9,30 Tohleje další případ, kdy PJ někoho z uzdravených výslovně nabádá,nebo dokonce mu hrozí, aby nikomu neříkal o tom, co prožil, jakse ho dotkla moc PJe... Totéž řekl PJ tomu malomocnému, když houzdravil a našli bychom i další takové případy. PJměl k takovému nařízení několik důvodů. Jeden je zřejmý ztoho, co jsme si četli v předchozím. Široké zveřejňovánízázraků PJe způsobovalo, že se pak na něj tiskly zástupy a onnemohl konat svou práci, svou službu... Ovšem podobně jako jiní,i tihle dva slepci svůj zážitek nebyli schopni utajit. Nýbržudělali něco docela opačného: Onivšak šli a rozhlásili ho po celé té krajině. M9,31 Vnásledujících verších nedaleko závěru 9.kap.Matoušova ev. sesetkáváme s dalším (zde už jedenáctým) případem uzdravení,které PJ uskutečnil. Je to případ, jemuž podobný jsme dosudneviděli. Současně se tu jedná o třetí setkání PJe sdémónskými silami, které opanovaly nějakého člověka. Kdyžodcházeli, přivedli k němu němého člověka, posedlého zlýmduchem. M9,32 Azlý duch byl vyhnán a němý mluvil. Zástupy v údivu říkaly:"Něco takového nebylo nikdy v Izraeli vídáno." M9,33 Skutečnost,že některé nemoci, jimiž se PJ zabýval, jsou výslovně spojenys poznámkou o démónské posledlosti nám naznačuje, že ne každánemoc musí být nutně spojena s posedlostí, nebo s něčímdémónským... Ale mohou být i nemoci docela přirozené, fyzickypodmíněné. Jak jsme ovšem viděli, stejně tak ovšem mohou býti nemoci spojené s nějakým hříchem v životě člověka nebo sdalšími příčinami... Vpřípadě tohoto němého, kterého PJ uzdravuje, kteréhoosvobozuje od jeho démónských pout, je tu popsána šokujícíreakce lidí, kteří stáli kolem. Jedna reakce je spojena sneskrývaným obdivem: Zástupyv údivu říkaly: "Něco takového nebylo nikdy v Izraelivídáno." M9,33 Reakcejiné skupiny lidí ovšem činí docela rozdílný závěr. Je topřímo soud. Pozoruhodné se tu ovšem jeví, že tento soud vycházíod lidí, kteří znali nebo aspoň tvrdili, že znají Písma a žepodle nich žijí...: Alefarizeové říkali: "Ve jménu knížete démonů vyhánídémony." M9,34 MGjen poznamenává, že výsledky těchto činů PJe byly takpřesvědčivé, že o nich nikdo nemohl pochybovat. Když byl někdouzdraven, tak byl prostě uzdraven. Proto odpůrci PJe, kteří byliúčastni těchto úžasných činů, nikdy nepopírali jejichpravost. V tuto chvíli však vidíme, že při svém bezmocnémpokusu o obhájení svého vlastního výsadního postavení vduchovním životě Izraele přistupují k jedinému, co jim zbývá.Veřejně přisuzují PJi démónské zdroje moci. "Ve jménuknížete démonů vyhání démony." M9,34 Ježíšobcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách,kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každouchorobu. M9,35 Evangeliumkrálovství je něco trochu jiného než evangelium Božímilosti, vysvětluje DrMG. To ovšem neznamená, že jsou nějakádvě rozporuplná evangelia... Dá se to připodobnit k broušenémudiamantu, který má různé plochy, a ty jednotlivé plochy majírůzné odstíny barev. Evangeliumkrálovství znamenalo vyhlášení skutečnosti, že královstvínebeské je na dosah ruky. Evangelium království bylo výzvou, abyse lidé připravovali na příchod Krále. Evangelium královstvížádalo, aby lidé otevřeli svá srdce pro Krále a činili pokání,aby tedy změnili své smýšlení a také způsob svého života asvých vztahů k Bohu i k ostatním... PJkázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každouchorobu. M9,35 Znovua znovu vidíme, že Matouš do svého textu zařazuje informace,nebo přímo důkazy, které potvrzují, že PJ je Mesiáš, kterépotvrzují božství PJe. Nyní Matouš opakuje, že PJ uzdravovalKAŽDOU nemoc a KAŽDÝ neduh... Tedy nikoli jen některé vybranédruhy nemocí, nebo jen vybrané lidi, ale průkazem jeho božskéautority byla mimo jiné také vláda nad KAŽDOU nemocí KAŽDÉHOčlověka bez výjimky! A to všechno vesměs probíhalo zapřítomnosti tisíců lidí. Nato konto náš učitel dodává zase svou poznámku, která některýmjistě není pochuti. Mnoho lidí je dnes totiž poněkud zaujatoproklamací jistých (tak řečeno) uzdravovatelů. Jsou to lidé,kteří se odvolávají na dar uzdravování. Znovuopakuji, že není pochyb o Boží moci k uzdravování i v tétodobě, třeba právě dnes, třeba právě v tuto chvíli... Aleotázka vždy znovu zní, zda to Bůh chce učinit opravdu u každéhočlověka, který nemocen, nebo aspoň u každého křesťana, nebodokonce právě u mne a právě v tuto chvíli. A pak je tu takéotázka, jakým způsobem... Zkušenýkazatel evangelia DrMG se nám už někde zmínil o své opravduhodně provokativní nabídce ve výši 100$, kterou v několikashromážděních opakovaně nabízel tomu, kdo přijde, postaví sepřed shromáždění a prokáže, že byl uzdraven prostřednictvímněkoho z těchto uzdravovatelů. (Mimochodem v Americe si titouzdravovatelé svého času říkali "faith healers" -"uzdravovatelé vírou".) Myslelbych si, že z těch doslova stovek provolávaných uzdravení přitakových akcích aspoň některá budou pravá, skutečná, trvalá,povídá znechuceně starý kazatel. Budu k vám častný: Čekaljsem, že snad přijde někdo, kdo prožil spíš nějaképsychologické uzdravení... Ale nepřišel vůbec nikdo. (A o těch,kteří byli ve svých nadějích na uzdravení totálně zklamánise nikde nemluví...) Dovoltemi tu otázku otázku ještě jednou: Znáte v této době aspoňjediného člověka, který byl skutečně uzdraven skrze nějakéhomuže či ženu? Tolikzkušenost a související otázky DraMG na které navazuje jasnéprohlášení téhož Božího muže: Nepochybnou realitou ovšemzůstává, že PJ je dosud tím velkým Lékařem. Věřím, ba zvlastní zkušenosti vím, že ON může uzdravit i v této době,stejně jako mohl uzdravovat a uzdravoval, když byl zde na zemi.Důvěřuji mu. Abychse vyjádřil jasně, rozumím tomu takto, shrnuje náš komentátor:máme využívat všechny přirozené cesty a prostředky kteréchrání nebo upevňují naše zdraví, případně které sloužíjako lék. Ale na druhé straně chápeme a víme, že profesionálnílékaři jsou krátcí na mnoho věcí. PJ není omezen. Můžeme mudůvěřovat, že s námi jedná podle své svrchované vůle anedopustí na nás více, než můžeme unést. Měli bychom mu oddatcelou svoji důvěru a zcela, bez výhrad očekávat jen Něj, ať sestane cokoli... Ať nás uzdraví nebo neuzdraví... On ví, co jepro koho nás nejlepší a co má v našem životě jaké příčinyči důsledky... Kdyžviděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení askleslí jako ovce bez pastýře. M9,36 Všimněmesi toho soucitu, který PJ měl k lidem, které kolem sebe viděl. Vtěchto dvou kapitolách, které jsme si nyní postupně četli (8. a9.), jsme to viděli velmi zřetelně. Tu se ukazuje srdce PJe... Náškazatel tu připomíná, že všichni Boží služebníci, kteří sestali nějakými vůdci v Božím lidu, měli pastýřské srdce nebosami skutečně někdy byli pastýři. (Největšími nebo nejlepšímipastýři vyvoleného Božího národa byli zřejmě Mojžíš aDavid. Bůh si je připravoval ve skutečné úloze pastýřůskutečných ovcí...) Tehdyřekl svým učedníkům: "Žeň je velká, dělníků málo.M9,37 Prosteproto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!" M9,38 Kdyžse modlíme za to, aby Pán poslal (nebo podle kral. aby "vypudil")dělníky na svou žeň, modleme se také, aby jim dal pastýřskésrdce, povzbuzuje nás ke konkrétní modlitbě náš biblista. Amodleme se také, aby i nám všem, kdo jsme Boží děti dal dosrdce ten pravý upřímný soucit se ztraceným světem. Aby námdal do srdce lítost, která nás nenechá v klidu, která násnenechá spokojené s tím, že se nám dobře daří v církvi...Kéž by nás vědomí skutečnosti, vědomí ztracenosti lidí kolemnás skutečně vyprovokovalo, vypudilo k tomu, abychom vyšli zalidmi se zprávou o Boží lásce... Nebo zatím aspoň k tomu,abychom se za ně i za sebe modlili a pro takovou službu secílevědomě připravovali... Tehdyřekl svým učedníkům: "Žeň je velká, dělníků málo.M9,37 Prosteproto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!" M9,38 KdyžPJ tohle všechno řekl svým učedníkům, přichází čas, aby jetaké poslal. Aby je vystrojil a vyslal do služby, kterou zřejměnikdy před tím nekonali... Toto vyslání do služby uvidíme vnásledující 10.kap. Tuje zajímavé, že ve chvíli, kdy PJ své učeníky vyzývá, aby semodlili, aby prosili Pána žně, ať vyšle dělníky na svoužeň, je sám také vysílá. Přátelé,když se za něco na Božím díle modlíme, je současně s tímdocela často nutné, abychom byli ochotni do toho něco investovat,abychom byli ochotni se sami zapojit. Jedenstarý metodistický kazatel prý kdysi řekl: "Když se modlíteza úrodu, Pán očekává, že řeknete "Amen" s motykou vruce..." Tedy Pán očekává, že věrně učiníme to, co jena nás... Takyse vám někdy zdá, že Žeň je velká, dělníků málo? PJvám, pokud jste jeho učedníci radí: Proste proto Pána žně,ať vyšle dělníky na svou žeň. A v následující 10.kap.uvidíme, co ještě učinil, co uložil svým učedníkům... Témanásledující (v pořadí už 10.kap.) Matouše nás učitel shrnujetěmito slovy: Ježíš pověřuje dvanáct apoštolů, aby šli kizraelskému národu a kázali evangelium království. Tatokapitola pokračuje v tom nastoupeném směru, který jsme dosudviděli v evangeliu Matouše. Pán Ježíš ve svém tzv. kázánína hoře vydal etické normy, pak sestoupil z hory a demonstrovalsvou moc ve dvanácti zázracích, které jsme probírali vpředchozích dvou kapitolách. Nyní PJ pověřuje dvanáctapoštolů, aby šli k izraelskému národu a kázali evangeliumkrálovství. Titomuži mají jít ke svému lidu už ne jako předchůdci, aby hlásilibudoucí nebo nastávající příchod, ale mají vyrazit za lidmijako ti, kdo jdou hned poté, co prošla ta nejdůležitějšíhlavní osoba. NášPán v této chvíli pro tento účel dal svým učedníkům mockonat zázraky. To byly jejich pověřovací listiny. (Mimochodnem,všimli jste si, že o Janu Křtiteli nemáme ani jediný záznam, žeby někdy udělal nějaký zázrak?) Přitomto vyslání si také povšimněme si, že oslovení, které proně PJ vybírá, je změněno z dosavadního "učedníka" v"apoštola" (vyslance). Přivstupu do této kapitoly bude dobré, abychom měli na mysli několikfalešných učení, který si z této kapitoly vybírají zvláštníautoritu, či oprávnění k podivné službě nebo chování,upozorňuje nás náš kazatel. Jsempřesvědčen, že v této kapitole nejsou obsaženy prakticképokyny pro křesťana v naší době: Je třeba vzít v úvahu tytopokyny v souladu s okolnostmi a podmínkami, za nichž byly vydány.A měli bychom je vykládat přesně a celistvě v souladu s celýmkontextem... Vnásledujícím úseku totiž uvidíme, že apoštolé jsou zdejmenovitě vyčteni a touto úlohou pověřeni. Zavolalsvých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, abyje vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. M10,1 Moc,kterou PJ dal svým účedníkům, představovala jejich pověřovacílistiny, když šli s mesiášským evangeliem království kizraelskému národu. Starozákonní proroci ohlašovali, že tobudou pověření Mesiáše. Když jim dal tuto moc, už nejsouučedníky, ale jsou apoštoly, jak se to o nich praví vnásledujícím verši: Jménatěch dvanácti apoštolů jsou: první Šimon zvaný Petr, jehobratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jaho bratr Jan, M10,2 Filip,Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš,M10,3 ŠimonKananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil. M10,4 Těchtodvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: "Na cestu k pohanůmnevstupujte, do samařské obce nechoďte; M10,5 jděteraději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. M10,6 Pokudněkdo prohlašuje, že se řídí slovem PJe, kterým pověřil svéučedníky ke zvěstování evangelia a pokud se přitom dovolávátaké moci, kterou PJ své učedníky k tomtuto zvěstovánívybavil, pak se takový horlivý vyznavač a zvěstovatel bude musetomezit na izraelský národ, docela pragmaticky odpovídá podlečteného textu náš pilný student Bible. Apoštolé měli podlepokynů PJe jít v tuto chvíli pouze a jedině "k zahynulýmovcím z domu Izraelského". Jetedy patrné, že tyto verše neobsahují velké poslání pro násjako pro církev. Srovnejte tato slova s textem poslání PJe podleM28,18: Ježíšpřistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i nazemi. M28,18 Jděteke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménoOtce i Syna i Ducha svatého M28,19 aučte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle,já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."M28,20 Podobněobecné vyjádření pro zvěstování všem národům je i ve Sk 1,8 ...dostanetesílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky vJeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.Sk1,8 Všimnětesi, že to slovo ze závěru M nebo z úvodu Sk se týká nejenztracených ovcí z lidu izraelského, nýbrž iSamaří, všech národů a dokonce i posledních končin země. Vtuto chvíli, o které si právě čteme v našem textu, však PJ dalsvým dvanácti apoštolům právě opačný pokyn. Aby nechodili anido Samaří ani na cestu pohanů. A co mají svému národuzvěstovat? Ajejich zvěstí mělo být toto: Jdětea kažte, že se přiblížilo království nebeské. M10,7 Jdětea kažte, že se přiblížilo království nebeské. M10,7 Jakse mohlo přiblížit království nebeské? V jakém smyslumohlo být "blízko"? Inu stalo se blízkým v osoběKrále. Vždyť tu byl uprostřed nich, uprostřed svého lidu... Napřelomu 19.-20. století vládl takřka po celém tak zvanémkřesťanském světě velmi optimistický pocit. Mnohé většídenominace té doby se chápaly herkulesovského úkolu "vybudovatkrálovství nebeské" zde na zemi. Kdejaká skupina si myslela,že snad má smlouvu s Bohem na vykonání tohoto záměru... Ovšem,církev nikdy nebyla povolána k tomu, aby budovala království.Království ustaví sám Pán Ježíš Kristus, až se vrátí natuto zem. Církev je "útvar" nebo zvláštní "jednotka"vyvolaná z tohoto světa s cílem, aby mimo jiné tomuto světuukázala na Krista a aby po celém světě nesla dobrou zprávu oněm. Nebeské království, či Mesiášovo království jako takovéna této zemi tedy ve skutečnosti není až tak naší věcí, věcícírkve! Nadruhé straně ovšem nutno říci, že království nebeské svýmzpůsobem je nebo má být v nás, pokud máme ve svém srdci PJKajako Krále. Vdalším textu si všimněte, že Pán vysílá svých dvanáctučedníků s podobným pověřením, jaké měl on sám: Nemocnéuzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte,démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. M10,8 Trvámna tom, povídá náš vykladač dosti přísně, že pokud hodláteusilovat o některou z výše uvedených věcí, měli byste býtschopni dělat všechny čtyři. A nezapomeňte, že sem patří ikříšení z mrtvých! Z kontextu, který jsme si už naznačili, jesnad zřejmé, že tento příkaz Páně platil pro určitékonkrétní lidi, v určité konkrétní době a za určitýchkonkrétních okolností. Jinaks ohledem na kontext je docela zajímavé poznamenat, že lidé vdnešní době, kteří prohašují, že aplikují verš 8 jako svéposlání, současně s tím obyčejně dost prokazatelně ignorujínásledující verš - aspoň jsem je nikdy neslyšel že by jejcitovali, i když tvoří nedílnou součást celého záznamu: Neberteod nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasků; M10,9 Nebertesi na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť ,hodenje dělník své mzdy. M10,10 Přednedávnem jsem vyzval jednoho člověka, který takzvaně uzdravovalvírou, aby šel do nemocnic, kde jeho skutečně třeba. S různýmiduchovně vyhlížejícími výmluvami odmítl. (Zase jen mimochodem:Je zajímavé, že tito lidé často bývají tam, kde je možnépořádat sbírky, dodává náš vykladač. Sbírky samy o soběnejsou špatné, ale pak ani to ostatní, co dělají a proklamujínelze spojovat s těmito verši...) Jezřejmé, že verše, které si tu právě čteme, musíme ponechat vjejich původní správné souvislosti. Už jsme si ukázali, že tobyly pokyny vycházející z konkrétní služby našeho Pána asměřovaly ke konkrétnímu působení jeho učedníků. Tu nutnostdívat se na zcela konkrétní těsný kontext potvrzuje zjištění,že na konci služby PJe přišel den, kdy svým apoštolům dalnaprosto odlišné pokyny, než jaké jsme si četli zde: Řekljim: Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste vněčem nedostatek?" Oni mu odpověděli: "Neměli."L22,35 Řekljim: "Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak imošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč. L22,36 Pokudjde o peníze, nebo obecně o materiální věci spojené sezvěstováním evangelia, apoštol Pavel se touto problematikoudocela obšírně zabývá v 1K9...: Cožnevíte, že ti, kteří slouží ve svatyni, dostávají ze svatynějídlo, a ti, kteří přisluhují při oltáři, mají podíl naobětech? 1k9.13 Taki Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli zevangelia obživu. 1k9.14 Tedyv naší době od nás Bůh samozřejmě očekává, že budemepodporovat křesťanskou službu a že Boží lidé, kteří tétoslužbě pro Pána věnují všechen svůj čas z ní také mohou mítnezbytné živobytí... Říkámpouze, že pokud hodláte brát pro sebe M10,8, pak vám nezbývá,než přijímout také následující verš, který s tím nedílněsouvisí. Jinak překrucujete Písmo. Nechci být tvrdý, ale jedůležité každý verš vykládat v jeho souvislosti. Nynísi všimněme dalšího pokynu, který Pán dal dvanácti, než je vjejich době vyslal ke konkrétnímu úkolu: Kdyžpřijdete do některého města nebo vesnice, vyptejte se, kdo z nichje toho hoden; u něho zůstaňte, dokud nebudete odcházet.M10,11ekum. Nášučitel zde podle svého (nutno říci dosti amerického) chápánívěci a především podle svých přehojných zkušeností říká,že často nejlepším místem, kam se kazatel při svých cestáchmá uchýlit je nějaký hotel nebo motel. Pak nemusí obtěžovatlidi, když mají tolik svých starostí a práce a současně másám dostatek klidu na potřebné soustředění a ztišení. Nicméněněkteří lidé i dnes mají "pokojík pro proroka". Avím, že takových je u nás mnoho. Jsou to skvělá místa. A mnozívěřící mají srdce i pro skutečné potřeby takového Božíhoslužebníka a nechají mu i dostatek klidu o samotě, aby se třebamohl připravit na jednotlivá setkání, kvůli kterým přijel apodobně... Neumímsi představit, že by v dnešní době Pán chtěl, abychom vešlido nějakého města a ptali se: "Kdo je v tomto městě hodný?"Nebo snad: "Kdo je tady vynikající křesťan?" S tím,abychom pak šli, zaklepali na jeho dveře a řekli: "Podívejte,já jsem tady a potřebuji u vás nocleh." Uvědommesi znovu, že Pán Ježíš dává svým lidem aktuální pokyny prodobové a místní podmínky v rámci jeho tříletého obdobíslužby. Vykládejme tedy tyto verše ve správné souvislosti. Kdyžvstoupíte do domu, řekněte: ,Pokoj vám. M10,12 Abudou-li toho hodni, ať na ně přijde váš pokoj. Nebudou-li tohohodni, ať se váš pokoj vrátí k vám. M10,13 Slovodům zde jistě neznamená budovu. Tedy nejde o to, abychom přálipokoj nějaké budově, ale lidem, kteří v ní žijí, domácím. Akdyž vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova,vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou.M10,14 Jeto naším dnešním posláním? Myslím, že to není návod propostoj nitra současných misionářů, podává nám svůj pohledDrMG. Když jsem byl na různých místech a kázal ve všelijakýchshromážděních, lidé reagovali různě. Někdy příznivě někdynetečně, někdy i odmítavě. Nechodil jsem pak někam před budovunebo za město a nestřepával prach ze svých nohou. Tím nechciříct, že bych se tak nikdy necítil, ale nikdy jsem to nedělal.Mám zato, že i tento pokyn byl dán těmto lidem v dané době. Aza tímto výrokem, za tímto pokynem také spočívala autorita PJe.On bude jednou každého soudit podle toho, jak se postavil k BSu. Keslovu, které pojednávalo o něm samotném... Amen,pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudunež tomuto městu. M10,15 Vpříští Matoušově kapitole uvidíme, co se stalo s některýmiměsty, která propadla soudu. Nežapoštolé skutečně odešli podle příkazu PJe kázat evangeliumkrálovství, PJ jim nejprve zcela realisticky ukazuje, co mohouočekávat: Hle,já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jakohadi a bezelstní jako holubice. M10,16 KdyžPán Ježíš v předchozím textu svým apoštolům vysvětlil, jakse mají chovat v místních podmínkách, kam přijdou, nyní říkásvým učedníkům určité principy, podle nichž mají jít jakojeho svědkové. Tyto principy jsou zase primárně určenyapoštolům, ale ve svém druhotném použití jsou dobré pročasnost i pro věčnost a určitě mají co říci i do naší doby. Božídítě by mělo být moudré nebo obezřetné jako had a bezúhonnénebo bezelstné jako holubice. Tady dodejme, že je nebezpečné mítjedno bez druhého. Setkal jsem se s lidmi, kteří jsou moudřínebo spíš snad chytří (nevím jestli jako hadi), ale zdalekanejsou bezúhonní jako holubice. Řečeno česky, chytře nebo přímolstivě vás vodí za nos, aby dosáhli svého. Známovšem i jiné, kteří jsou zase lehkověrní. Jsou sice veskutečnosti bezúhonní jako holubice, ale vůbec nejsou moudří,nejsou obezřetn jako hadové. Při promýšlení těchto výrokůPJe je zajímavé si uvědomit, že had je chápán jako nebezpečnýa přitom má být (nebo je) obezřetný. Holubice je naopak vnebezpečí, snadno se jí zmocní dravec. A ona má být (nebo je)bezelstná... PJ zde tedy své apoštoly učí, že je nutno oběvlastnosti spojit. Mějtese na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, vesvých synagógách vás budou bičovat, M10,17 budouvás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydalisvědectví jim i národům. M10,18 Ikdyž jsme vděčni, že předchozí doba zřetelného náboženskéhoútlaku pominula, asi bychom trochu víc měli vzít na vědomí, žei v současné době se tak podobně děje těm, kteří jsou upřímníBoží služebníci. Možná nikoli ze strany státu, ale třebanaopak ze strany různých nábožných lidí, nebo nejednou zestrany velkých církví, nebo třeba jen ze strany nejbližšíchpříbuzných a tak různě... PJ však svým apoštolům pro takovévyhrocené situace radí: Akdyž vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budetemluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. M10,19 Nejsteto vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce. M10,20 Akdyž vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budetemluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. M10,19 Nejsteto vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce. M10,20 Těmtoveršům rozumím tak, že platí pro ty, kdo nemají příležitostsi připravit odpovědi pro výslechy nebo různé zákeřné útoky,kterým jsou vystaveni. Když byli zatčeni za to, k čemu je poslalJežíš, dostali se do nepředvídaných situací a obvinění ojejichž souvislostech nic nevěděli a neměli čas o nichpřemýšlet. Pán je vyslal k jinému úkolu, na který se zaměřilia o kterém přemýšleli a tak celkem přirozeně nemohli mítpromyšleno, co řeknou, když budou zatčeni nebo falešněobviněni. Nebyli na ty konkrétní věci připraveni. Tak už tobývá, že ti, kdo chtějí na někom páchat násilí a vytvářetprotivenství, jsou obyčejně dosti vynalézaví... Kdyžtyto verše zasadíme do místní situace podle kontextu, v němžjsme je nalezli, nebudou nám působit žádné potíže. Žel, jeovšem mnoho takových, kteří tyto verše pro sebe aplikují zcelanesprávně. Pak do dopadá tak, že někteří se na příklad vůbecnepřipravují na svá kázání! Kdyžjsem studoval v semináři, vzpomíná náš teolog, jeden můjspolužák, který byl vůbec ve všem nápadně líný, bylpřesvědčen, že se má kázat bez jakékoli přípravy. Říkaltomu, že pak aspoň skutečně káže podle toho, jak ho vede Duch anikoli podle svých lidských příprav nebo představ. Sjiným kamarádem jsme se dohodli, že si ho jednoho večera půjdemeposlechnout. Bylo jasné, že své kázání neměl připravené. Jakse říká páté přes deváté. Bylo nám z toho trapně. Cestouzpět z toho shromáždění do semináře se ho kamarád, který bylještě víc rozrušen než já, zeptal: "Připravovalsis to dnešní kázání?" "Ne,proč?" "Jakjsi mohl takhle mluvit?" "Duchsvatý mi dal slovo." Přítelmu odpověděl: "Prosím tě, kde bereš odvahu tohle zmatené atrapné kázání připisovat Duchu svatému!" Popravděřečeno, někdy je až hrozné pozorovat, čemu lidi říkajívedení Ducha svatého... Přijiné příležitosti se potkali dva kazatelé. Jeden z nich takétvrdil, že vstane a nechá skrze sebe mluvit Ducha svatého. "Nodobrá, ale dejme tomu, že ti Duch svatý hned nic nedá. Co pakděláš?" "No,mluvím jen tak, dokud mi něco nedá." Tímtovýrokem ovšem dotázaný kazatel připustil, že někdy opravdunemá slovo, opravdu nemá co říci. Připustil, že někdy vskutkujen tak s prominutím "plácá", co ho napadlo... Nadruhé straně je jasné, že ani důkladná příprava sama o soběještě není zárukou úderného slova, které by se na pravémmístě dotklo lidských srdcí. Kromě pilného studia Písma je tutřeba navíc také mnoho duchovního zápasu na modlitbách. Je tutřeba také mnoho docela praktické komunikace s lidmi, kterým mámesloužit a řada dalších věcí, jejichž prostřednictvím námpak Duch může ukázat pravé potřeby Božího lidu, nebo i potřebynevěřících lidí... Alelenost, nebo pohodlnost, nebo podmanivé sebevědomí a podobné věcizakrývat povídáním o působení Duch to je opravdu napováženou... Škoda,že v církvích je všelikde mnoho různých mluvčích, kteřímluví jen tak a vymlouvají se na tento pokyn Pána svým apoštolům,rmoutí se náš kazatel. Vždyť to je ve skutečnosti překrucováníPísma. Jestliže tyto verše vidíme v jejich souvislosti a místníchpodmínkách, jsou jasné jako křišťál, že se vztahují nanenadálé okolnosti různých obvinění a podobně... PánJežíš pak dále pokračuje ve svém popisu různých reakcí lidína tu zvěst o nebeském království, kterou přinesl. Některébyly jen odmítavé, nepřátelské, jiné jsou ovšem doslovavražedné...: Vydána smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům apřipraví je o život. M10,21 Kristůvpříchod na svět rozdělil lidi. To rozdělení spočívá votázce, jaký postoj k němu kdo zaujme... PJ tedy nepřinesljednotu pro celý svět, ale přinesl vlastně rozdělení. APdobře říká v 1K1,18: Slovoo kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě;nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. 1k1.18 Kdyžněkdo v rodině přijme Krista a druhý ne, je to rozdělení. Někdyto rozdělení bývá takové docela přijatelně tolerantní. Ovšemjindy se někteří lidé cítí zvěstí o spasení v PJi z pouhémilosti doslova ohroženi. Případně se cítí napadeni myšlenkamio následování PJe. A z toho pocitu ohrožení pak u některýchlidí už docela logicky vyplývají důsledky v podobě nevraživostiči dokonce až v podobě nenávisti... Budouvás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až dokonce, bude spasen. M10,22 Pokudjde o tento verš, jistě znáte mnohé, kteří jej vytrhují z jehosouvislosti a spojují jej se spasením ve věčném smyslu prodnešní křesťany v době milosti... Když se ovšem na tento veršpodíváme v jeho kontextu, v kontextu celé kapitoly, kterápopisuje určitou konkrétní situaci, určité konkrétní období,pak v něm zcela přirozeně uvidíme skutečnost, že Pán zachovásvé věrné apoštoly pro svou tříletou službu, kdy se budezvěstovat království. Podobnéznění biblického textu o spasení spojeném s vytrváním do koncenajdeme M24,13. Tam ovšem zase kontext jasně ukazuje, že jde ospásu či spíše o záchranu, kdy Pán zachová své věrné, kteřívytrvají v období Velkého soužení. To uvidíme podobněji, ažzanedlouho dojdeme do 24.kap. Kdyžvás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného;amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy,než přijde Syn člověka. M10,23 Obávámse, že návyk brát všechno slovo Písma hned aplikačně primárněpro nás a nikoli nejprve s ohledem na kontext, v nás při čtenítakového verše ihned vyvolá dojem, že buď těch izraelskýchměst je tak moc a nebo že tento text není pravdivý... Rozhodněje dobré, když BSo bereme pro sebe, když je v každém jehozákoutí svým způsobem promítáme na sebe osobně, na svoji dobu.Ale počítejme s tím, že někdy jde spíše jen o volný průmět.Ne všechno totiž bylo takto původně, primárně, jak tomu tadyříkám, adresováno nám. Jak jsme si už mnohokrát ukázali,některé věci se nám k aplikaci docela líbí, některé se námhodí k tomu, abychom někoho jiného napomínali, nebo dokonceněkomu hrozili, ale přiznejme si, že některé jiné bychom muselihodně úzce vytrhnout z jejich kontextu, abychom sami vůbec zůstalinaživu... Takže pokud jde o výklad, musíme se držet kontextu, ateprve ze správného výkladu biblického textu můžeme vyvozovatsprávné použití také pro nás dnes... Všimnětesi, upozorňuje zase náš vykladač, že je tu řečeno: "Nebudetehotovi se všemi izraelskými městy". Tedy ne s celým světem,ale s Izraelem, se všemi izraelskými městy... "Nežpřijde Syn člověka." Z kontextu celé kapitoly, na který setu opakovaně odvoláváme, můžeme rozumět, jak nám to předkládánáš učitel, že to znamená, než se ukáže před celým tímtonárodem. Nutno poznamenat, že je nám možná trochu těžképochopit a přijmout skutečnost, že náš Pán byl při svépozemské činnosti zaměřen prakticky výhradně na svůj národIzrael. Apřitom v izraelském národě bylo kvůli PJi skutečné hlubokévnitřní rozdělení. Jednou (jak si o tom za pár týdnů budemečíst) se zeptal svých učedníků: ..."Zakoho lidé pokládají Syna člověka?" M16,13 Natuto otázku dostal PJ hned několik odpovědí. Každý měl na něhovlastní názor. "Jedniza Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo zajednoho z proroků." M16,14 Abynezůstalo u názorů druhých lidí, PJ klade ještě velmi osobníotázku samotným učedníkům: Řeknejim: "A za koho mě pokládáte vy?" M16,15 ŠimonPetr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."M16,16 Dodnešní doby je PJ tou nej více kontroverzní osobou, která kdyžila na světě. Nynív dalším textu PJ dává svým učedníkům všeobecné pokyny.Ukazuje jim zásady, kterými se mají řídit všichni učedníci.Zase jsou to velké zásady, které bychom měli aplikovat na sebe, ikdyž jejich prvotní, bezprostřední určení bylo zaměřeno nadvanáct apoštolů. Nezapomeňme přitom na slova, kterápředcházela. PJ stále hovoří ke svým učedníkům v rámcipřípravy pro službu ke které je vyslal. A předchozí veršepředznamenávaly protivenství... Žáknení nad učitele ani sluha nad svého Pána. M10,24 Přátelé,je třeba mít na paměti, že jako učedníci všude reprezentujemesvého Mistra - Pána Ježíše Krista. On musí být v našem životěna prvním místě. Pokud mu toto místo nedáme, s největšípravděpodobností se zakrátko dostaneme se svým učednictvím nebovůbec se svým křesťanstvím do problémů. Kdyžjej však budeme věrně následovat, také se pravděpodobnědostaneme do určitých problémů. Ovšem budou docela jinéhocharakteru, než ty předchozí zmíněné, které vyplývaly z toho,že PJe nemáme na prvním místě... Stačí,aby žák byl jako jeho učitel a sluha jako jeho pán. Kdyžhospodáře nazvali Belzebulem, čím spíše jeho čeleď! M10,25 PJuž jednou řekl: Nestarejte se, co o vás říkají lidé... Pokudjsme PJi věrni můžeme očekávat, že nám lidé přisoudívšelijaké jiné úmysly a všelijaké jiné "moci",podobně, jak to učinili i Pánu. Jestliže se samotným PánemJežíšem nejednali dobře, pravdivě a otevřeně, jeho učednícisotva mohou očekávat něco lepšího. I když jsme vděčni, že vtéto době můžeme žít v míru a můžeme evangelium zvěstovatcelkem svobodně. Ale takového toho protivenství od nejbližšíchnás jako následovníky PJe ani náboženská svoboda neosvobodí...PJ pokračuje: Nebojtese jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude jednouodhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. M10,26 Milýposluchači, Bůh se ve svém konečném úsudku jednou postaví nastranu věřících a vypořádá se se všemi pronásledovateli.Proto bychom se měli především starat, aby naše nitro bylo čistéa Bohu příjemné. Jednou bude všechno odhaleno v plném světle.Všechna příkoří, všechna nedorozumění, ale i všechny chybnékroky a křivé úmysly budou zjeveny tak, že nikdo už nebudediskutovat, nikdo nebude nic namítat, ale každý pozná plnoupravdu o druhých i o sobě. ...nenínic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, conebude poznáno. M10,26 Covám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte vsoukromí, hlásejte se střech. M10,27 Kdyžčtu o hlásání na střechách, vždycky mi to připomenerozhlasové vysílání, nechává fungovat svou fantazii nášrohlasový kazatel.. Dnes tedy hlásáme evangelium na střecháchtímto způsobem a myslím, že je to docela účinné (pokud siobčas aspoň někdo zapne přijímač). Následujícívýrok PJe předpokládá to nejhorší zacházení. My se v našídobě a v naší zemi s něčím takovým, díky Bohu, nesetkáváme,ale dosud jsou nedaleko země, kde veřejné hlásání biblickézvěsti o PJi je spojeno s kritickým nebezpečím. PJ k tomu říká: Anebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou;bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle. M10,28 Jinýmislovy, vysvětluje náš kazatel: Bojte se Boha. Kdosi se ptalCromwella, jakto, že je tak statečný. Cromwell prý odpověděl:Poznal jsem, že když se bojím Boha, pak se nemusím bát nikoho zlidí. Odtěchto kardinálních situací, z nichž možná jde přímo hrůza,pak PJ přechází k dalším oblastem, v nichž často podléhámerůzným strachům a nejistotám, které ovšem nebeský Otec mátaké pevně ve svých rukou: Neprodávajíse dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bezdopuštění vašeho Otce. M10,29 Skvělýverš! Pán se stará o malé vrabečky. Sledovali jste je někdy?Vídáme je kolem sebe v parcích a na náměstích, jak tambezprizorně poskakují. A přitom Bůh o každém z nich ví. Jedobré to mít na paměti. Pak ovšem PJ zachází ještě dál: Uvás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě. M10,30 Bůhtě miluje a proto se o tebe zajímá. Ano, Pán Ježíš Kristus těmiluje víc než tvoje maminka. Ona ti vlásky na hlavě nepočítala- ale Bůh má o tebe takový zájem, že i tvé vlasy má spočítané! Nebojtese tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců. M10,31 Zamyslise nad tím - jestliže Bůh ví o každém vrabci, pak určitě víi o tobě, kde jsi a co děláš. Ví i o tom, co druzí dělajítobě. Ví i o každém okamžiku, kdy bys chtěl třeba před nímutéci... Před ním se ovšem nedá schovat, aby nevěděl, kdeprávě jsi. A na to případné naše schovávání navazuje dalšíverš: Každý,kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám předsvým Otcem v nebi; M10,32 kdomě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem vnebi. M10,33 Jestliženěkdo přijal Pána Ježíše Krista jako toho, kdo jej osobněvysvobodil z hříchu, pak je přirozeným důsledkem, že by ho mělvhodným způsobem veřejně vyznávat. Kdekoli je k tomu vhodnápříležitost, by měl o něm vydávat svědectví. Az toho pak samozřejmě vyplývá také verš 33. Tento verš měvždy znovu povzbuzuje, abych jej srozumitelně vyznal a nezapřel.Ovšem jsou i chvíle, jak jsme si přednedávnem četli, kdy nemámeházet perly před svině. To znamená, že někdy není k Jeho cti,když v určitých kruzích zaznívá Jeho jméno. Ale jistě honikdy nechceme zapírat. Tedy říkat, nebo jen svým životemukazovat, že s ním nemáme nic společného, že je nám cizí... Nemysletesi, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvéstpokoj, ale meč. M10,34 Stímto veršem mají problémy někteří tzv. pacifisté. Dokudnebude svržena a odstraněna veškerá nespravedlnost, povídá MG,potud Kristus bude připouštět Satanovu nevraživost a tedy i boj sním a s těmi, kdo se mu poddávají. Rádbych, kdyby tento verš trochu více pronikl do OSN a do myšleníněkterých liberálních kazatelů. Kristus při svém prvnímpříchodu nepřišel uvést pokoj a mír, to je totiž zcelanereálné snění. Na světě je stále hřích v nejobecnějšímsmyslu slova. A pokud zde zůstává hřích, Bůh říká, žebezbožní prostě nenajdou pokoje. PJ se tu pak dále trochu vracík myšlenkám, které už částečně naznačil: Neboťjsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce,snachu proti tchyni; M10,35 a,nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina. M10,36 APzdůraznil účinnost tohoto slova PJe, když napsal: "Slovokříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám,kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží." (1K1,18 Zelina)Ano, slovo Páně i zkušenost v naší době jasně ukazuje, žerodiny se kvůli osobě PJe a kvůli šíření evangelia štěpí. Ibratři a dřívější dobří přátelé se rozcházejí. Naopakvěřící lidé, následovníci PJe mají tvořit vnitřní duchovníjednotu... Na protilehlé straně ovšem zůstává nespasený svět. Pokudjde o to rozdělení v rodinách, které nastává kvůli postoji kPJi, PJ v následujících verších Matoušova záznamu vyslovujevelmi zvláštní požadavek, který na první pohled a zejménapokud je vytržen ze svého kontextu, může působit dosti divně...: Kdomiluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo milujesyna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. M10,37 Naprvní pohled skutečně tvrdý požadavek, který vypadá, jakoby PJvědomě rozbíjel celé rodiny... Ale kdo přemýšlí a kdo má vživotě s PJem nějakou tu zkušenost, ten jistě brzy pochopí, žeživot s PJem na prvním místě je to nejlepší, co může být.Budeme-li mít PJe na prvním místě, pak se s největšípravděpodobností dosti podstatně změní náš charakter, změníse naše reakce na různé věci a vůbec jednání s lidmi, změníse přemnoho dalších věcí... Mít PJe skutečně na prvním místěv životě, to je to nejlepší budování mezilidských vztahů,jaké na tomto světě mohou existovat!!! Kdomiluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo milujesyna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. M10,37 Milovatze všeho nejvíc PJe, to je největší přínos pro vztah křesťanak ostatním lidem jak v jeho vlastní rodině, tak také pro vztahy sostatními lidmi kdekoli jinde... A tu bychom se měli ze všech silsnažit o to, aby i ti nevěřící nebo neobrácení lidé kolem náspoznali, že ten život změněný PJem, je lepší nejen pro nássamotné, ale že je lepší i pro ně... Kéž by nás ta Jeho láskaprolnula tak mocně, aby z nás vytrvale tryskala i k dalším lidemokolo, aby po této Jeho lásce ve svém srdci také zatoužili... Kdomiluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo milujesyna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. M10,37 APJ v podobých kardinálních výrocích dále pokračuje: Kdonenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. M10,38 Mnozíz nás nejsou hodni PJe, komentuje MG, a to znamená, že nás PJnemá jak používat. Znamená to, že mu nejsme dostatečně kdispozici. Pokud se mu opravdu se vším neoddáme, pokud se nevzdámesami sebe a svých představ o tom, co je dobré, pokud skutečněnevezmeme svůj kříž, který je symbolem naší smrti, pak prostěnemůžeme být účinnými nástroji v jeho rukou. Je to velmivysoký požadavek, ale díky Pánu, že nás nikdy nehodí přespalubu! Kdonalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne,nalezne jej. M10,39 ZdePJ dává do protikladu život, který máme tady na zemi v těle, adar věčného života, který získáváme vírou v Pána JežíšeKrista, vysvětluje náš ThDr. Jemožné, že člověka, který přijde ke Kristu, čeká pro jehovíru i smrt. Dnes se to v České ani Slovenské republice snadnestává, ale platí to o jiných zemích světa - v dnešní době.Kdo ztratí svůj fyzický život pro Krista, získá věčný život,dostane se do Kristovy bezprostřední přítomnosti. "Jsmeplni důvěry a raději chceme odejít z tohoto těla a přijít domůk Pánu." 2K5,8 Kromětohoto doslovného pojetí, kdy někdo ztratí nebo naopak zachovásvůj fyzický život, není pochyb, že tento verš platí v různýchpodobách i přeneseně. Kdonalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne,nalezne jej. M10,39 Jsoulidé, mám na mysli věřící lidi, kteří se ze všech sil snažídobýt si určitý životní standart a sami sobě i všem kolem sebepředstírají, že to je přece důležité... Někdo jiný zasemluví o tom, že se nemůže více zapojit do Božího dila kvůlirodině a tak bychom mohli pokračovat v nejrůznějších výmluvách,které křesťané mívají, když jde o službu Pánu tak trochu vícnaplno... Mnozítakoví ovšem třeba po letech zjistili, že jejich snahou o životnístandart dospěli k těžkému pocitu prázdnoty... Jiní zjistili,že ten, kdo do díla Páně nějakým způsobem zahrnul i svourodinu, získal mnohem pevnější a krásnější vztahy, než někdojiný, kdo proklamoval svou péči o rodinu a kvůli tomu odmítalsloužit Pánu a tak bychom mohli v různých oblastech života aslužby pokračovat... Kdonalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne,nalezne jej. M10,39 Závěr10.kap.Mat. ukazuje jakoby druhou stranu mince, druhou stranu tohonásledování a poslušné oddanosti PJi: Kdopřijímá vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímátoho, který mne poslal. M10,40 Kdopřijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdopřijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnuspravedlivého. M10,41 Jinýmislovy PJ sám se staví za ty, kdo zvěstují evangelium a ztotožňujese s nimi. A to je co říci. To je veliká a mocná záruka, kterouzde PJ svým následovníkům slibuje... A současně je v tomobsažena i pohrůžka pro ty, kdo nepřijmou posly PJe. PJ sám sepostaví čelem k těm, kdo odmítnou jeho následovníky... Stejnětak, když někdo těm následovníkům vyjde vstříc pro jménoPJe, on sám se postará o odměnu: Akdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchtonepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijdeo svou odměnu." M10,42 PJříká, že svět ho nenáviděl a že bude nenávidět i ty, kdojsou jeho, kdo jej následují. Ve skutečnosti tedy nemáme pročbýt oblíbenější a populárnější než byl Pán JežíšKristus. Míranaší oddanosti a věrnosti vůči Pánu je podle tohoto textu dánaodplatou proroka a spravedlivého člověka. To se dá chápat takto:Jestliže hájíš Pána Ježíše jako proroka, dostaneš odměnuproroka. Jestliže ho bereš jen jako spravedlivého člověka,dostaneš odměnu spravedlivého člověka. Ale pokud jej uznášjako svého Pána a Zachránce, dostaneš plnou odměnu. Mocbych si přál, milí posluchači, aby ten poslední verš naší10.kap. byl pro nás velkým povzbuzením k věrnosti i v malýchvěcech a aby pro nás byl povzbuzením i pro službu docelaobyčejným a nenápadným lidem. Zejména jde o ty maličké anenápadné v Kristu, kteří svou službu konají často zcelaneviděni a neslyšeni, nicméně věrně... Akdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchtonepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijdeo svou odměnu." M10,42 Matouš11 Scénaz několika předchozích kapitol pokračuje i v této následující11.kap., milí posluchači. Pán Ježíš vyslovil etická pravidlanového království, učinil celou řadu zázraků, kteréposloužily jednak konkrétním lidem v jejich životě, a současněs tím také jako průkazy Mesiášské moci PJe. A pak vyslal svéučedníky, aby rozhlašovali stejnou zvěst o nebeském království,které se přiblížilo. Jak to bývalo v Izraeli časté už veSZně, PJ své učedníky pro zvěstování této převratné zprávyvybavil také nadpřirozenou mocí... Apoštolé se tedy rozešli pohlavních i vedlejších cestách, dokud nenavštívili všechnaměsta v Izraeli. Jak byli přijati? Jaká je reakce lidu Izraele namesiášské poselství? Dovolte, abych to vyjádřil jedinýmslovem: "Odmítnutí!" V11.kapitole Mat., která je před námi, je zachycen určitý zvrat vpůsobení Pána Ježíše Krista. Ve verších 28-30 však uvidíme,že PJ vyjadřuje nový druh svého osobního pozvání. Bude to něcojiného než dosavadní vybízení k pokání, když má přijítKrál. K tomu však dojdeme teprve později. Vydejme se v našemsledování Matoušova záznamu pěkně popořádku od prvníhoverše.... KdyžJežíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šelodtud učit a kázat v tamějších městech. M11,1 KdyžPán Ježíš rozeslal své učedníky, vychází i on sám, aby vezvěstovatelské části svého díla dále pokračoval... Je tomimořádně důležité dostat Boží slovo mezi lidi! A to platí ipro naši dobu. Vtéto situaci však před námi vystupuje jedna zvláštní postava,která před časem docela nenápadně ustoupila z našeho zornéhopole až docela zmizela. Je to Jan Křtitel. Januslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz posvých učednících: M11,2 "Jsiten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" M11,3 Kdybychomse vrátili do M4,12, viděli bychom, že Jan Křtitel byl uvězněnnedlouho po té, co PJ nastoupil svou plnou veřejnou službu. Nyníbyl tedy už nějakou dobu ve vězení, ale dostaly se k němuzprávy, co Pán Ježíš koná. Už dávněji jsme viděli, žeučedníci JanaKř PJe pozorně sledovali, někteří se za nímdokonce vydali a nakonec se stali jeho učedníky. Ovšem ti, kteřízůstali s JanemKř, jej i ve vězení zpravovali, co se děje vpřítomnosti PJe. JanKřzřejmě každý den čeká, kdy už se otevřou dveře vězení,protože věří, že Ježíš se chopí království, věří, žeJežíš brzy zaujme místo na trůně a uvede všechyn nespravedlivévěci do pořádku... To by znamenalo, že osvobodí takénespravedlivě, jen tak z rozmaru vládce, uvzněného JKř. Kdyžse však po dlouhé měsíce nic neděje, JKř začíná váhat...Ale nechce zůstat jen ve svých pochybnostech a tak posílá svéučedníky s přímou otázkou: "Jsiten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" M11,3 "Jsiten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" M11,3 Janoviučedníci tedy jdou a vyptávají se PJe, podle Janova vzkazu. TaJanova otázka je v jeho situaci velice logická. Dosud měl všechnydůvody věřit, že nebeský Král, Mesiáš by za tu dobu už mělv rukou veškerou moc. A tak JKř je zmaten, že Pán Ježíš dělátak málo pro to, aby se dostal na trůn... Teď si všimněte Pánovyodpovědi, kterou posílá Janovi: Ježíšjim odpověděl: "Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte avidíte: M11,4 Slepívidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší,mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. M11,5 Ablaze tomu, kdo se nade mnou neuráží." M11,6 OdpověďPJe je vskutku pozoruhodná a je nepochybné, že jí lze porozumětpouze ve světle pověření, které měl Mesiáš podle Staréhozákona mít. Je to přímý odkaz na Iz 35,4-6: Dodejtesíly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Iz35,3 Řeknětenerozhodným srdcím: "Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, vášBůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijdespasit." Iz35,4 Tehdyse rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Iz35,5 Tehdykulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na pouštivytrysknou vody, potoky na pustině. Iz35,6 Zbiblických záznamu není vidět, že by na poušti vytryskly nějakévody nebo potoky, když přišel PJ. Proč? Protože jeho prvnípříchod nesměřoval k tomu, aby ustavil své království na tétozemi. Stejně tak se při jeho prvním příchodu nesplnila řadadalších proroctví. Ta čekají na naplnění až při jeho druhémpříchodu. Nicméně byl králem, a měl mesiášské poslání. Aznaky tohoto svého mesiášského poslání PJ vzkazuje Janovi. Vnásledujících verších Pán Ježíš jakoby bránil JKř, kdybyjej snad chtěl někdo kritizovat. Vyjadřuje Janu Křtitelimimořádnou úctu: KdyžJanovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům oJanovi: "Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos,kterým kývá vítr? M11,7 Neboco jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů?Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských. M11,8 Neboproč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc nežproroka. M11,9 Toje ten, o němž je psáno: ,Hle, já posílám posla před tvoutváří, aby ti připravil cestu. M11,10 Toliktedy zvláštní slova PJe plná úcty a ocenění Janovy úlohy aslužby. Mimochodem, JKř nebyl třtinou klátící se ve větru,dodává náš DrMG. Byl spíš větrem, který klátil třtinou! Atohle náš učitel ihned aplikuje na svou profesionálníkazatelskou specializaci: Dnes jsou kazatelé (i se svýmikazatelnami) mnohdy docela bezmocní, protože jsou podřízeni těm,kdo sedí v lavicích a kdo nemají kazatele jasného evangelia mocrádi. Jindy je kázání šito na míru jen pro určité skupiny vcírkvi. A tak bychom mohli pokračovat. Příliš často je kazateltřtinou, která se klátí ve větru. DíkyBohu za Jana Křtitele. Byl to naopak mocný vítr, který klátiltřtinou všech strnulých a prázdných zvyklostí a lidi kolem sebemocně a účinně vyzýval k pokání... Cojste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů?Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských. M11,8 JanKřtitel byl člověk, který byl zcela oddán pověření, kterédostal od Boha. Dovedl žít i ve velmi drsných podmínkách. Vyšlijste vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. M11,9 JKřzajisté byl prorokem. Ale, jak PJ naznačuje, byl i něco víc, nežprorokem. Jak jsme si dříve četli, jeho poslání znělo: Hlasvolajícího na poušti, připravujte cestu Páně... A nyní kesvému chvalořečení na JKře PJ připojuje citát ještě z jinéhoprorockého slova: Toje ten, o němž je psáno: ,Hle, já posílám posla před tvoutváří, aby ti připravil cestu. M11,10 Pánjasně prohlašuje, že Jan je naplněním proroctví Mal3,1, kde jeřečeno: Hle,posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupínenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy,po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.ML3,1 Tímposlem byl Jan. Byl zvlášť vyslán, aby Izraeli představilMesiáše. Kté úloze JKř, o které tu PJ hovoří, stojí za to si přečístjeden trošku delší úsek z J1,19-28. Totoje svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslalikněze a levíty, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Nicnepopřel a otevřeně vyznal: "Já nejsem Kristus." Znovuse ho zeptali: "Jak to tedy je? Jsi Eliáš?" Řekl:"Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm,kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?" Řekl: "Jsemhlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řeklprorok Izaiáš." Ti vyslaní byli z řad farizeů. Otázali seho: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliášani ten Prorok?" Jan jim odpověděl? " Já křtím vodou.Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte. - Ten, který přicházíza mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi."To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.J1,19-28 Toliktedy záznam apoštola Jana. A náš Matouš k tomu, co jsme četlidosud ještě přidává další ještě silnější výrok: Amen,pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdovětší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v královstvínebeském je větší nežli on. M11,11 Někdymožná diskutujeme o tom, kdo byl větší: Abraham, Mojžíš neboDavid. PJ prohlašuje, že Jan byl větší než kdokoli v minulosti.Myslím, že celkem nikdo by na první místo nedal Jana Křtitele. Tímspíše zní velice zvláštně ta druhá věta v tomhle výroku PJe:"Avšak i ten nejmenší v království nebeském je většínežli on." Když přišel Pán Ježíš, vysvětluje nám nášbiblista, začal svolávat skupinu lidí, kteří jsou ještě většínež Jan Křtitel. Jak je to možné? Protože jsou v Kristu, jsou vněm právoplatnými Božími dětmi a jsou oblečeni do Kristovyspravedlnosti. Člověk se nemůže stát ničím větším... Nenínic vyššího, než být Božím dítětem... Odednů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí anásilníci po něm sahají. M11,12 Podrobnějivysvětlit tento verš je docela těžké, protože násilí můžebýt různého druhu. Nejméně bychom je mohli rozdělit snad navnitřní a vnější. Násilí od toho zlého se snaží to nebeskékrálovství ničit zvenčí. Ale často i různí opravdověsnaživí lidé se vší silou do něho tlačí. To znamená jakobynásilím, čili po svém, lidskými cestami chtějí vniknoutdovnitř. Jakopříklad bychom mohli vidět mladého muže, o kterém jsme užnedávno mluvili, že padl PJi k nohám a řekl: Pane, půjdu zatebou, kamkoli půjdeš. (viz M8,19) Jsouzde tedy dvě základní hlediska, jak chápat to násilí, jemuž jevystaveno nebeské království, vysvětluje náš vykladač... Odednů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí anásilníci po něm sahají. M11,12 Neboťvšichni Proroci i Zákon prorokovali až po Jana. M11,13 Achcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít. M11,14 Kdomá uši, slyš. M11,15 JanKřtitel naplnil předpověď o poslu, který měl přijít, jak otom píše Mal3,1. Vyvstává však otázka: Kdyby byl Izrael přijalKrista při jeho prvním příchodu, byl by Kristus okamžitěustavil své království? A byl by Jan Křtitel oním Eliášem?Musíme odpovědět: Zřejmě ANO. Možná řeknete: "Jak je tomožné?" Odpovídám takto: Nevím. Vím jen že to PJ řekl. AOn může dělat cokoli a nemusí nám to vysvětlovat. Veskutečnosti dělá mnohé, co nedokážu pochopit, natož vysvětlit.Prostě to přijímám. Jsoutací, kteří tvrdí: "No, kdyby Kristus měl v úmyslu jít nakříž a umřít, pak jeho nabídka, že se může stát králem,nebyla upřímná." Ale ona byla upřímná, neboť čas, kdy sestane králem i na této zemi je před námi a brzy přijde. "Aleco kdyby jej Izrael přijal jako krále?" Pointa spočívá vtom, že jej nepřijali, jak to proroci předpovídali. Někdy možnámáme dojem, že proroci něco o někom (o nějakém člověku nebo onějaké skupině lidí) vyhlásili a pak už tedy těm chudákůmnezbylo nic jiného, než že se na nich to prorocké slovo muselouskutečnit... Ovšem opak je pravdou. Hospodin skrze svého Duchaukázal svým prorokům, jak se ti lidé ve svém svobodnémrozhodování zachovají. On to předem věděl o jejich svobodnémrozhodování. Nikoli tedy že by on jejich rozhodovánínaprogramoval... A na druhé straně, když Bůh znal to lidskésrdce a viděl jeho vývoj, když věděl, jak se lidé budou vbudoucnu rozhodovat, tak podle toho připravil podmínky, aby umožnilsvobodné východisko pro ty, kdo budou chtít... Možnáněkdy klademe své otázky znějící: "kdyby". Ale takovéproblémy ve skutečnosti vůbec neexistují. Je dost problémů,které jsou skutečné, nemusíme si vytvářet další problémysvými otázkami "kdyby", shrnuje toto zamyšlení nášMG. Následujícídva verše vyjadřují jedno z podobenství Pána Ježíše, kteréje plné hořkého sarkasmu, vystupňované ironie. Pán je ovšemneřekl proto, aby zranil, aby ublížil, ale aby ukázal velkoupravdu! Čemupřipodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržištia pokřikují na své druhy: M11,16 ,Hrálijsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomilirukama. M11,17 Tentoobraz dětí, které si hrají na ulici, je dosti zvláštní, alekdyž o něm budeme přemýšlet, zjistíme, že je velmi výstižnýa že se dotýká nejen generace v době pozemského života PJe,nýbrž i naší generace... Dětisi hrávají různým způsobem a jejich hry prodělávajínejrůznější proměny podle nálady, jakou právě mají... Jednousi hrají na svatbu (,Hráli jsme vám, a vy jste netancovali')a příště si hrají nějakou hru třeba na pohřeb, pokouší se ovysvětlení v našich podmínkách DrMG ('naříkali jsme, a vyjste nelomili rukama.) Předchodz jedné extrémní nálady do druhé, není u dětských her žádnýproblém. Chvíli je klid, pohoda a souhra a za nějaký čas je nařadě zas křik a veliká nespokojenost. Chvíli veliké kamarádstvína život a na smrt a potom zakrátko rozkmotření, které vypadána celý život... To jsou děti, to je příznak nestálosti,bezcílnosti a nezralosti, která se řídí momentální náladou... PJkonstatuje, že podobné to bylo v jeho generaci. My sami posuďme,jak to vypadá v naší generaci. Nejen mezi nevěřícími lidmi vesvětě, ale přečasto také v církvi a v nejrůznějšíchaktivitách věřících lidí... Až se někdy divím, jakounezralost, bezcílnost a proměnlivost vykazují i docela prominentnílidé... PJtuto myšlenku aplikuje na pohled těch jeho současníků na JKře: PřišelJan, nejedl a nepil a říkají: ,Je posedlý. M11,18 Mnozílidé byli slovem JKř dotčeni. Přicházeli k Jordánu a nechali seod něho křtít na znamení svého pokání, na znamení novýchrozhodnutí ve svém životě. Ovšem jiní, když viděli, že JKřmá tolik příznivců, že jeho prostinké slovo se dotklo tolikalidí, že za ním jdou takové zástupy lidí, kteří činí novározhodnutí, záviděli. Pokoušeli se o nějaké vysvětlení apozději se kvůli své bezmocnosti pokoušeli aspoň o slovnídiskreditaci účinnosti Janovy služby... Našli na něm něco, čemupo svém mohli připsat jeho způsob života i moc jeho slova. PřišelJan, nejedl a nepil a říkají: ,Je posedlý. M11,18 PJsi ovšem počínal trochu jinak než JKř. A přirom titíž lidési zase našli vysvětlení, zase našli způsob, jak službu PJeohodnotit tak, aby její vliv oslabili před těmi, kdo jimnaslouchali... PřišelSyn člověka, jí a pije a říkají: ,Hle, milovník hodů a pitek,přítel celníků a hříšníků!" Ale moudrost jeospravedlněna svými skutky. M11,19 PřišelSyn člověka, jeda pije, a řkou: Aj, člověk žráč a pijan vína,přítel publikánů a hříšníků. Ale ospravedlněna jestmoudrost od synů svých. kral.M11,19 ZatímcoJKř vystupoval zřejmě přísně a jako prorok s Božím pověřenímotevřeně ukazoval na hříchy a nešvary lidí ve svém národě,PJ se sice nikdy nesmířil ani nespojil s hříchem, ale přestonašel cestu k hříšníkům. Všimněme si, že PJe zde nikdoobviňuje, že je hříšník. Pravdivě o něm mohou říci pouze,že je přítel hříšníků! Ovšemto, nač PJ zde svým výrokem naráží, směřuje k takové téneuspokojitelnosti náboženských lidí, kteří byli kolem něho.Nebyli spokojeni ani s JKřem, ani s PJem. Idnes jsou lidé, které prostě ničím neuspokojíte, povídázkušený kazatel. Mají prostě chronickou potřebu všechny avšechno kolem sebe kritizovat, odsuzovat a tak podobně. Takovýmlidem je někdy lepší se vyhnout, povídá MG a zapomenout na ně,protože být po delší čas vystaven jejich hodnocení a vlivu byznamenalo všechno vzdát a utéci od všech odpovědností. Jsoulidé, kteří nemají rádi jednoho bratra při službě Slovem,protože je příliš monotónní. Ovšem nemají rádi ani jinéhobratra, protože příliš gestikuluje a hraje divadlo. Vadí jim ibratr, který je příliš vzdělaný, protože mu prý nerozumějí.A současně odmítají jiného bratra, neboť se vyjadřuje přílišprostě... A tak bychom mohli ještě dlouze pokračovat... To,co si tu povídáme, neznamená, že nesmíme hodnotit život aslužbu lidí, kteří jsou kolem nás. Ale velmi často se stává,že to hodnocení bývá nestálé, že nemá jasná kritéria, jasnýcíl. Či jinak řečeno, že někteří lidé, kteří takto všechnokolem sebe hodnotí, nevědí, co chtějí a přitom, jak se říká,nedají pokoj, dokud to nedostanou... Vtextu, který je před námi, uvidíme, že když PJ vykonal spoustusvých znamení, ohlíží se zpět a posuzuje, co to udělalo spostoji lidí, kteří na těch mocných činech měli podíl, jichžse týkalo... Jak je to v nás docela hluboce zakódováno, očekávalibychom, že tam, kde se stalo nejvíc zázraků, bude největšíoddanost PJi jako Mesiáši, že tam mu budou projevovat největšípřízeň... Alepraxe znovu a znovu potvrzuje, že ani mocné činy, ani velikézázraky nejsou cestou k přesvědčení lidí, že PJ je živý amocný... Kdo nechce uvěřit, neuvěří, ani kdyby mrtví z mrtvýchvstávali... A kdo je ochoten se v srdci pokořit, ten uvěří ikdyž jen uslyší pravé BSo... Podletěchto postojů lidí se PJ také sám rozhoduje. V následujícímtextu uvidíme veliké změny. Mějme stále na paměti, že Král,čili PJ, přišel a vyhlásil své mravní zásady, kromě toho jakomesiášské pověřovací listiny ukázal lidem mocné činy, jakécelá historie lidstva nikdy předtím neviděla. Kromě toho kázalevangelium království, evangelium ohlašující, že královstvínebes je za dveřmi, že je blízko... PJse představil se vším, co lidé potřebovali, aby jej poznali, abyse pro něj mohli rozhodnout... Ovšem rozhodli se jen někteříjedinci. Národ jako celek a celá města, celé městské apříměstské oblasti jej odmítly... Proto PJ také svým způsobemodmítá je, vyslovuje nad nimi soud. On je Král a svrchovaný Králbude mít poslední slovo... Tehdypočal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocnýchskutků, že nečinila pokání: M11,20 "Bědati, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónudály takové mocné skutky jako u vás, dávno by oblékli žíněnýšat, sypali se popelem a činili pokání. M11,21 Chorazina Betsaida byla města blízko severně od městaKafarnaum, kde měl PJ svůj výchozí stan. V této oblasti učinilveliké množství zázraků. Ale lidé jej odmítli, nepřijali ho,napřijali jeho učení, nenechali se ovlivnit, nečinili pokání...Proto PJ nad nimi vyslovuje soud: Alepravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu nežli vám.M11,22 Světlopoznání zavazuje, povídá moudře MG. Když má někdo většípoznání, má také větší odpovědnost, jak s tím poznánímbude zacházet! PJ nikdy neměl své kázání v Týru nebo v Sidónuani tam neučinil žádný zázrak, ani tam neměl svůj výchozístan, kam by se vracel. Na místo toho strávil mnoho času v městěchChorazin a Betsaida a v příměstských oblastechkolem, kde se k němu shromažďovaly veliké zástupy. A to, co lidéslyšeli, co viděli, co mnozí na vlastním těle prožili, to jezavazuje! Neboť z toho všeho pro ně vyplynulo jasné poznání, ským mají tu čest. Jasné poznání, že Ježíš je Mesiáš! Anižbych šel do detailu, dovolte, abych řekl tohle, žádá nás opozornost náš učitel: Nevím úplně bezpečně, co udělá Bůh snějakým divochem někde v džungli nebo na ostrově v Tichémoceánu, který nikdy neslyšel evangelium. Ale vím, co Bůh udělás člověkem, který neděli co neděli sedával ve shromáždění anaslouchal Božímu slovu aniž by si je vpustil do srdce... NyníPJ oslovuje město, v němž měl tak říkaje svůj hlavní stan,kde se pohyboval nejčastěji a kde zřejmě bydlel... Aty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propastiklesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě udály takové mocné skutkyjako u vás, stála by podnes. M11,23 Jakoupřednost mělo toto město Kafarnaum, když se tam PJ takčasto objevoval, když tam bydlel. Ale lidé, město jako celek, jejodmítli. PJ zde říká své "kdyby", jako příklad, jímžsrovnává, jímž hodnotí. Kdyby se byly v Sodomě udály takovémocné skutky jako u vás, stála by podnes. M11,23 Záznam v 1Mnám ukazuje rozhovor Hospodina s Abrahamem, z něhož zřetelněplyne, že Bůh byl ochoten se smilovat nad těmito hříšnýmiměsty, kdyby se tam bylo vyskytlo jen 10 přijatelných, 10spravedlivých, Bůh ta města ušetřil. Apřitom Sodoma zdaleka neměla takové poznání a takové možnostijako Kafarnaum, nebo jako předtím zmíněná města Chorazin aBetsaida. Pro město Kafarnaum zde tedy zaznívá příkrýsoud PJe: Alepravím vám: Zemi sodomské bude lehčeji v den soudu nežli tobě."M11,24 Tohleje snad nejdrsnější vyjádření vůbec, když si uvědomíme, žeje vyslovil sám PJ. Zde však hodnotí a vynáší soud jako Král.Tento silný jazyk by měl upoutat naši pozornost a měl by násvést k přemýšlení o našich postojích k BSu... Kdyžto tak vidím, přiznává MG, raději bych někdy byl raději nějakýkřovák v šeru džungle, který nikdy neslyšel evangelium, nežabych byl funkcionářem mrtvé či usínající církve v Americenebo v Evropě, která sice má v rokou BSo, ale neřídí se podleněho. Než abych byl jedním z těch, kdo dovedou BSo citovatzpaměti, a přitom dosud nepřijali PJe jako svého osobníhoSpasitele... Pravímvám: Zemi sodomské bude lehčeji v den soudu nežli tobě."M11,24 Potěchto tvrdých slovech soudu, kdy PJ stál čelem k městům, kterájej odmítla, se PJ obrací jiným směrem a vyjadřuje něco docelajiného: Vten čas řekl Ježíš: "Velebím tě, Otče, Pane nebes izemě, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, azjevil jsi je maličkým. M11,25 Ano,Otče: tak se ti zalíbilo. M11,26 Tohleje zvláštní situace, která mě osobně velice oslovuje a pokládámji za pozoruhodnou. O PJ je nám známo, že když se modlil, častok tomu účelu odcházel na pustá místa a tam trávil dlouhý časve spojení se svým nebeským Otcem. Někdy odcházel brzo ráno.Jindy strávil na modlitbě třeba i celou noc. Zdeje však situace, kdy PJ neodchází nikam do soukromí, kdynevyhledává dobu a prostředí, kdy bude mít klid, ale uprostředvšeho toho, co je kolem, uprostřed toho smutku, který prožívána základě toho, že poznal odmítnutí svého poslání, uprostředtohohle PJ pozvedá oči vzhůru a oslovuje svého Otce mezi všemiostatními, kdo stáli kolem... Nejdemi o to, abychom napodobovali tento způsob modlitby nějakýmvnějším způsobem. (Na to bychom mnozí z nás byli velice dobří.)Ale jde mi především o tu myšlenku spojení PJe s Otcem i vdocela běžných životních situacích, v nichž se vyskytoval. Kéžbychom se tomu naučili, kéž bychom byli věrnější i té výzvě,kterou v 1Te5 formuloval AP: Bez přestání se modlete... Jinakje tu pozoruhodné i to samotné vyjádření, které PJ adresujesvému Otci: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, žejsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi jemaličkým. M11,25 Jakčasto se stává, že lidé vysoce vzdělaní, a dokonce iteologicky vysoce vzdělaní mají tak mnoho pochybností, že jejichskutečný duchovní život za moc nestojí. Ve skutečnosti pro svédomnělé poznání, či spíš pro svoji vlastní moudrost, majízastíněn přímý výhled na Pána a vlastně vůbec neznají tendocela praktický život s ním... Buďme raději jako děti, abychomneminuly ty nádherné nebeské věci, které nám Pán nabízí akteré jsou vskutku nedostupné pro pouhý náš rozum... Rozum jezajisté velmi dobrý nástroj a je to Boží dar, který mámepoužívat, nicméně lidský rozum samotný může být spíšepřekážkou pro přijetí Božích věcí... Tu potřebujeme čistésrdce, které důvěřuje nebeskému Otci. Čisté srdce, kterévděčně přijímá to, co Pán zvěstuje a dává... Vtéto souvistlosti PJ používá jedno zvláštní vyjádření,které svým způsobem potvrzuje, že naše srdce je rozhodujícípro to, jak bude vypadat náš život s Ním. Všechnoje mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otcenezná nikdo než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. M11,27 Tohleje jen jiné vyjádření známého verše z J14,6, vysvětlujeprostě MG: Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne... Úplnýzávěr této 11.kap.Mat., milí posluchači, vyznívá docela jinak,než jak zněly ty předchozí soudy, které jsme si pročítali. Jetu nápadná změna. Když PJe odmítla města, která jej znala amohla poznat ještě víc, že je Mesiášem, když jej odmítlvlastně celý národ, PJ se nyní obrací k lidem, kteří jsoubezprostředně kolem něho a nabízí jim své osobní pozvání.Nabízí je každému jednotlivci... Pojďteke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a jávám dám odpočinout. M11,28 Vezmětena sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokornéhosrdce: a naleznete odpočinutí svým duším. M11,29 Vždyťmé jho netlačí a břemeno netíží." M11,30 Tentozpůsob vyjadřování je docela odlišný od toho, co jsme vidělinedávno, kdy PJ přísně hodnotil a vyslovoval soudy... PJ se odměst a celého národa obrací k jednotlivcům, už nevolá celek kpokání, ale nabízí své odpočinutí ve spasení všem, kdo slyšía kdo přijdou. Pojďteke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a jávám dám odpočinout. M11,28 Tížebřemene, které lidé nesou, se týká především jejich hříchů.Stejný obraz používá Iz a také žalmista David: Vůlzná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izraelnezná, můj lid je nechápavý. i1,3 Ach,pronárode hříšný, lide obtížený vinou, potomstvo zlovolníků,synové šířící zkázu! Opustili Hospodina, Svatého, BohaIzraele, znevážili, odcizili se mu. i1,4 Aještě vyjádření žalmu, které ukazuje hřích, či nepravostjako břemeno: Nadhlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží.Ž38,4 Příteli,hřích je příliš těžký na to, abys jej mohl v životě unést.Jediné místo, kde se můžeme svého hříchu zbavit, kde jejmůžeme složit a prožít odlehčení, je kříž PJe. Pojďteke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a jávám dám odpočinout. M11,28 Toje slovo, které ukazuje, že si můžeme odpočinout od skutků,kterými jsme se možná snažili dostat k Bohu. Kdo přijme PJe, tenprožije odpočinutí, které spočívá v milosti a pokoji. Protoženaše břímě vzal na sebe PJ... Namístotoho ničivého břemene hříchu však máme sami dobrovolně vzítna sebe jiné břemeno, jak nás k tomu vybízí PJ. Vezmětena sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokornéhosrdce: a naleznete odpočinutí svým duším. M11,29 Vždyťmé jho netlačí a břemeno netíží." M11,30 Tutovýzvu PJe můžeme promítnout do našich životů jako volání kpraktickému posvěcování našich životů. PJ sám nás svou obětíučinil dokonale svatými před Boží tváří, k tomu už nicnemůžeme přidat. Tu svatost, kterou jsme v něm záskali, nemůžemenijak vylepšit. Ale posvěcování, k němuž jsme povoláni,znamená i v praktickém životě dávat zřetelný průchod tésvatosti plynoucí z přijetí díla PJe. Nechť tedy ta svatost vesmyslu oddělení od hříchu, oddělení k následování PJe je přinás každý den více pravdiáv, více skutečná, a také víceúčinná... *-12.kap. Dovolte,abych vám připomněl způsob nebo směr, jakým se před námizatím odvíjí obsah Matoušova evangelia, žádá nás o pozornostnáš komentátor. Pokud neporozumíme celku, pak s největšípravděpodobností neporozumíme smyslu tohoto poselství. Matoušsice zaznamenává různé příběhy, ale jeho cílem není podáníživotopisu PJe. Nýbrž mnoha způsoby, které používá usilujeukázat PJe jako Krista, jako Mesiáše, jako toho božského Krále,který jednou ustanoví své království na této zemi. Vminulých dvou kapitolách jsme viděli, že PJ dává instrukce svýmučedníkům, vystrouje je svou mocí a posílá je, aby hlásali tojeho evagelium království. Předchozí 11.kap. obsahovala reakcilidí na tohle zvěstování. Ukázala odmítavý postoj lidu jakocelku. Proto svrchovaný Král vyslovil svůj soud a obrátil se kjednotlivcům, kteří jej přijali, kteří mu důvěřovali, kteřímu byli ochotni dát své životy. 12.kap.Matouše,která je právě před námi, nám ukáže reakce další významnéskupiny lidí na učení, činy a vůbec život PJe. Bude to skupinanábožných lidí, náboženských vůdců té doby. Byli topředevším farizeové. Prvníi druhý zjevný spor se bude týkat soboty, která odedávna byla vIzraeli dnem vyhrazeným pro Hospodina. Nebo spíš měla jím být.Židé však původní smysl tohoto svatého dne (čili odděleného,vyhrazeného pro Hospodina) zcela pozměnili a udělali z něho spíšeden strachu, než den chválení Boha... Vten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlada začali mnout zrní z klasů a jíst. M12,1 Kdyžto viděli farizeové, řekli mu: "Hle, tvoji učedníci dělají,co se nesmí dělat v sobotu!" M12,2 Vzpomínátesi na toho (snad mladého) zákoníka, který přišel za PJem? Jedenzákoník přišel a řekl mu: "Mistře, budu tě následovat,kamkoli půjdeš." M8,19 AleJežíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda,ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil." M8,20 Tímtovýrokem PJ naznačil svým potenciálním následovníkům, žejejich následování nebude jen procházkou růžovým sadem, ženebude vždycky jen příjemné a bezpečné... Naznačil tím, ženěkdy taky třeba nebudou mít ani střechu nad hlavou. A i když tov té odpovědi PJe není výslovně řečeno, PJ naznačuje, že tonásledování může znamenat i jisté nároky, jisté zkoušky,třeba i jistá období nouze... Učednícinyní procházejí polem, kde zraje obilí a mají hlad. Tak si jepředstavuji, že za chůze prostě trhají klasy, v dlaních je drtí(možná si u toho povídají) a přitom pojídají zralá obilnázrna. Důvodem této jejich činnosti byl úplně prostě jejichfyzický hlad. Aleto, co dělali, tedy to že v rukou drtili klasy, se nelíbilo lidem,kteří se sami o sobě domnívali, že žijí svatě, že dodržujíBoží zákon: Kdyžto viděli farizeové, řekli mu: "Hle, tvoji učedníci dělají,co se nesmí dělat v sobotu!" M12,2 PJna ten útok ze strany farizeů reaguje pokojně a věcně. Jejichotázka totiž zní jakoby řekli: jak můžeš svým učedníkůmněco takového dovolit? PJ tedy uvádí příklady z Písma, jimižchce dokumentovat, co je vlastně smyslem soboty jako takové. Nebolépe řečeno, chce dokumentovat zcela chybné postoje těchtofarizeů... Onvšak jim řekl: "Nečetli jste, co udělal David, když mělhlad, on i ti, kdo byli s ním? M12,3 Jakvešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylodovoleno jemu ani těm, kdo ho provázeli, nýbrž jen kněžím?M12,4 Původnízáznam tohoto příběhu nacházíme v 1S21,1-6. Bylo to v doběDavidova pronásledování, v době, kdy David utíkal a skrýval sepřed zběsilým králem Saulem, který jej chtěl zabít... Takpodobně PJ byl v tuto chvíli odmítnutým Králem. Jeho mesiášsképoslání bylo sice mnohým zjeveno a potvrzeno, ale nebylo lidmivšeobecně přijato... Podobnějako se David staral o své lidi, o své bojovníky, tak se i PJrůzným způsobem staral o své muže, o své učedníky. Přitom znašeho pohledu můžeme usuzovat, že Davidův čin byl z hlediskaMojžíšova zákona mnohem horší, než to, že učedníci drtili vdlaních obilné klasy... Adále PJ k obhajobě svých učedníků přidává ještě dalšískutečnosti z Písma: Anečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámě porušujísobotu, a přesto jsou bez viny? M12,5 Pravímvám, že zde je víc než chrám. M12,6 Zákon,na který se tito farizeové odvolávají, nikde neuvádí výjimkupro kněze! A přece jejich velmi pilná činnost v sobotní den neníhříchem. O co tu vlastně šlo? O to, aby lidé v sobotu nicnedělali? Jak špatné pochopení věci, jak špatné pochopenísmyslu Hospodinova svatého dne! Rozhodně ne! Šlo tu o denvyhrazený pro Hospodina! Právě proto služba kněží do tohotodne v podstatě velmi dobře zapadala! APJ tu velmi odvážně dodává slovo, které farizeové mohli smělepokládat za rouhání. Říká: je zde víc než chrám. M12,6 Ak tomu ještě jako odpověď na ten slovní útok připojuje citátz Písma, z proroka Ozeáše: Kdybystevěděli, co znamená "milosrdenství chci, a ne oběť",neodsuzovali byste nevinné. M12,7 PJtak staví výčitku, že tihle farizeové zcela minuli cíl, k němužta ustanovení zákona byla lidem dána. Měli tendenci podlehnoutvlastnímu pocitu dokonalosti a bezohledně odsuzovat všechnyostatní, aniž by chápali skutečný smysl BSa, o které opírali... Jakoposlední kapka v této epizodě zaznívá prohlášení PJe, kterýmsám sebe staví i nad zákon. Touto větou prozrazuje, že on sámje vlastně zákonodárcem: VždyťSyn člověka je pánem nad sobotou." M12,8 PJse dotkl velmi citlivého místa v představách farizeů. Pravda,tito lidé nebyli ochotni něco takového přijmout a jenzatvrdili... Kdyžskončila tahle nepříjemná rozprava, PJ zřejmě ještě téhoždne, téhož sobotního dne, přichází se svými učedníky dosynagógy. Co se tu bude dále dít, po takové rozpravě na poli sobilím? Odtudšel dál a přišel do jejich synagógy. M12,9 Jakhrozně to zní, když je tu napsáno, že PJ přišel do "jejich"synagógy. Něco podobně hrozné později řekl PJ také naadresu chrámu. Kdysi to byl Hospodinův chrám, Boží chrám, nebochrám pro Hospodinovo jméno. Ale nakonec je řečeno: Zanecháváse vám dům váš pustý... PJse tedy nachází v té "jejich" synagóze.Co bude dál,když venku na poli měli takovou příkrou rozpravu? Abyl tam člověk s odumřelou rukou. Otázali se Ježíše: "Jedovoleno v sobotu uzdravovat?" Chtěli ho totiž obžalovat.M12,10 Onjim řekl:" Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona bymu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl? M12,11 Aoč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotučinit dobře." M12,12 MGsi klade otázku, zda tenhle postižený člověk byl v synagózeprostě náhodou, jak se říká, čili třeba jako pravidelnýúčastník veřejného předčítání Zákona a nebo byl v tutochvíli do synagógy úmyslně nastrčen jako past na PJe. Pokud tobyl záměr, pak zde můžeme vidět dva základní přístupynepřátel PJe: 1)Nepřátelé PJe připouštěli jeho uzdravující moc. Jak jsme byliuž vícekrát upozorněni, nepřátelé PJe nikdy nezpochybňovalipravost moci PJe k uzdravování a k různým jiným zázrakům. Toby byl důvod, proč by se mohli nastrčit tohoto člověka sodumřelou rukou, aby na reakcích PJe mohli najít něco, zač byjej obvinili z porušování Mojžíšova zákona... Byla totižsobota. 2)Nepřátelé PJe předpokládali, že když bude do cesty PJepostaven nějak postižený člověk, tak PJ bude znovu hnut lítostía to jej povede k tomu, aby takového člověka uzdravil, byť by tomělo být v sobotní den. Jejichotázka, zda je dovoleno v sobotu uzdravovat, byla určena k tomu,aby mohli PJe chytit za slovo, aby jej mohli obžalovat. Ale kdyžsledujeme pokojnou a moudrou odpověď PJe, musíme konstatovat, žese chytil nikoli PJ, ale chytili se sami tito provokativnítazatelé... Bylo jasné, že ovce, která spadla do jámy, muselabýt vytažena ještě tentýž den, ba ihned, bez ohledu na to, zdabyla sobota. Mojžíšův zákon tento čin dovoloval. A jím je jenznovu potvrzeno, že smyslem toho přikázání o zachovávání dneodpočinku není jen to, aby lidé za žádnou cenu nic nedělali,nýbrž smyslem je oddělení tohoto dne pro Hospodina... Onjim řekl:" Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona bymu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl? M12,11 Aoč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotučinit dobře." M12,12 Totoje klíčový moment, v němž padá rozhodnutí, bez ohledu na to,jak budou tito farizeové dále reagovat. Potomřekl tomu člověku: "Zvedni tu ruku!" Zvedl ji, a bylazase zdravá jako ta druhá. M12,13 Teďbylo jasné, že PJ před zraky snad několika desítek nebo možnái stovek lidí v sobotu někoho uzdravil. Co říkáte, porušilzákon? Ptá se nás řečnicky náš slovní průvodce. Moje odpověďzní: NIKOLI! Tenmoment, kdy PJ před zraky lidí přítomných v synagóze slovně iskutkem usvědčil nervózní farizeje z jejich mylného chápáníBožího zákona, dochází k tomu, že tito duchovní vůdcovézačínají spojovat své síly a radit se, jak se PJe zbavit. Stalse pro ně nebezpečným. Nebezpečným pro jejich dosavadnídomnělou duchovní autoritu... Farizeovévyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí. M12,14 Dáse říci, že do téhle kritické soboty byli ti farizeové celkempřátelští. Nebo aspoň tolerantní. Když viděli jeho přímýpostoj k Hospodinu, k Bohu Otci a také k Písmu, možná s nímzpočátku právě proto sympatizovali, protože i oni vlastněchtěli žít tak, jak praví Písmo. To byl také důvod proč si ktextu Písma přidali ještě řadu dalších nařízení. Chtělitotiž tu hranici posunout ještě blíž a nechat ještě určitourezervu, aby se opravdu zaručeně neprovinili proti Písmu... Docelajim však při pohledu na literu Písma unikl jeho skutečnýsmysl... Dodržování nějaké litery Písma totiž nikoho mocnenutí přemýšlet o hlubším smyslu a už vůbec ne v pokořesrdce hledat Boží tvář a přímo komunikovat s Bohem... V tomtookamžiku jsme viděli, že zastánci litery Písma se dostávají dootevřeného konfliktu s tím, který zná pravý smysl, pravéposlání Zákona, dostávají se do otevřeného konfliktu s tím,kdo je sám Zákonodárcem. Zákonícia farizeové se tedy stávají otevřenými nepřáteli PJe, kteříse nespokojí s ničím menším, jak ještě dále uvidíme, ažteprve s ukřižováním PJe. Ani to však nebude jejich vítězství... Vraťmese ale zpátky. Je sobota, kdy PJ v synagóze před zraky všechpřítomných uzdravil člověka. Farizeové se zlobí a smlouvajíse proti němu... Co bude dál? Ježíšto poznal a odešel odtamtud. Mnozí šli za ním a on všechnynemocné uzdravil; M12,15 alepřikázal jim, aby ho nikomu neprozrazovali M12,16 Příkréreakce farizeů a zákoníků vedou PJe k tomu, aby se poněkudstáhl, protože jeho hodina ještě nepřišla. Ještě nepřišelčas, kdy by měl být obětován. Ještě má před sebou nějakouslužbu a také nějaké záměry v oblasti výchovy svýchučedníků... Vtuto chvíli, když odešel z prostředí židovské synagógy a kdyžmnozí šli za ním, jej zase vidíme, že slouží těm, kdo jsoukolem něho. Zajisté stojí za pozornost ta kvantifikace, která jezde uvedena. Ten počet uzdravených: on všechny nemocnéuzdravil; M12,15 Ztěch vět, které v Matoušově textu leží před námi se můžemedomnívat, že se to událo ještě tentýž večer. A tak tu přiurčitém odhlédnutí vidíme kolem PJe zásadní rozpor, který jeaktuální dodnes. Každý si může vybrat, jestli bude jehopřítelem, nebo nepřítelem. Každý se může rozhodnout, chce-limít Ježíše jako Spasitele nebo jakou Soudce. To je otázka, kterése nikdo nemůže vyhnout! Ktomu smutnému příběhu jasného odmítnutí PJe pak v dalšímzáznamu Matouš přidává zase vzpomínku na konkrétní prorockýtext, který hovoří o Mesiáši v jeho roli věrného a Bohu miléhoslužebníka: Abyse splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: M12,17 ,Hle,služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého sioblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soudnárodům. M12,18 Nebudese přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.M12,19 Nalomenoutřtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo kvítězství. M12,20 Av jeho jménu bude naděje národů." M12,21 Ten21.v., který tu Matouš cituje, nám ukazuje, že i když hlavní aprvotní zaměření PJe bylo nasměrováno na Izrael, přece z jehodíla plyne veliký spásný užitek i pro všechny ostatní národyz pohanů, tedy z nežidů... Av jeho jménu bude naděje národů." M12,21 Ztěchto veršů vyniká něha a jemnost PJe v jeho přístupu klidem. On se nestaví nad ně jako nějaký "BOSS", jakonějaký panovačný šéf, jako dobyvačný vládce, ale staví se knim jako ten, kdo jim přišel pomáhat, kdo jim přišel sloužit...(Pokud si ovšem posloužit nechají...) Nebudese přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.M12,19 Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí... Onnazahluší ani tu nemenší jiskérku naděje. On zachráníkaždého, kdo k němu přijde, každého, kdo se mu upřímněsvěří, každého kdo se mu s důvěrou odevzdá. Nadruhé straně ovšem nelze pominout ani tu druhou část jeho role.Kdo jej přijme, bude zachráněn, to je nepochybné a nádherné.Ale z toho také zcela logicky plyne, že všechno, co je mimo něho,je totálním ohrožení. Všechno, co je mimo něho, propadnesoudu... Jsou tu totiž všeho všudy jen dvě cesty. Buď Kristus,nebo všechno ostatní. A vede-li cesta, kterou je Kristus, k Bohu,pak budiž jasné, že všechny ostatní cesty vedou mimo Boha, pryčod Boha, vedou do odsouzení, do záhuby... Vtom proroctví, které nám Mat. cituje, je řečeno: Avyhlásí soud národům. M12,18 ...až dovede právo kvítězství. M12,20 PJsám je už nyní a jednou bude mnohem zřetelněji před zraky všechlidí tím rozhraním, podle kterého se rozhodne o finálním osudukaždého člověka. Přesněji řečeno, On už nyní je tímrozhraním, podle kterého se už nyní rozhoduje. Podle kteréhokaždý člověk sám o sobě rozhoduje, jaký bude jeho věčnýosud... PJto vyjádřil v rozhovoru s Nikodémem. NeboťBůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, abyžádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.J3,16 Tohlezná každý věřící člověk snad nazpaměť, ale co ty dalšídva verše? VždyťBůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrzeněj byl svět zachráněn. J3,17 Kdov něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboťnevěřil ve jmého jednorozehého Syna Božího. J3,18 Ztěchto veršů plyne zcela jasně, že už nyní v tuto chvíli jerozhodnuto, co s kým bude. Pokud se děsíš, milý posluchači,toho slova, že kdo nevěří, již je odsouzen, pak mám protebe jednoduchou radu. Svěř svůj život PJKu, oddej se mu, uvěřv něho. Přijmi jej jako svého Spasitele a především mu to vesvé modlitbě řekni, že mu chceš patřit... Vyznej mu své hříchya spolehni se na to, co říká BSo, že totiž hřích celéhosvěta, tedy i tvůj hřích, byl vložen na něho a že on za nějpřed Bohem zaplatil... Nynínásleduje další příběh, kdy PJ někoho osvobodí od démónskýchpout. S ohledem na to, jak ten spoutaný člověk žil předtím a cotímto zásahem PJe získal bychom asi čekali, že něco takovéhobude zdrojem radosti a chvály Bohu. Ano bylo, ale jen uněkterých...: Tehdyk němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravilho, takže ten němý mluvil i viděl. M12,22 Zástupyžasly a říkaly: "Není to Syn Davidův?" M12,23 Jinakřečeno, Syn Davidův to bylo označení pro Božího Mesiáše, proBožího Syna, který má jednou usednout na Davidově královskémtrůnu jako svrchovaný Pán... Další a další mimořádnézázračné skutky PJe byly pro upřímné lidi jen novým a novýmpotvrzením, že on je vskutku Syn Boha živého, že on je vskutkuMesiáš, který měl přijít... Vidímezde však také rostoucí odpor těch, o nichž jsme hovořili vsouvislosti s předchozími verši... Kdyžto slyšeli farizeové, řekli: "On nevyhání démony jinak,než ve jménu Belzebula, knížete démonů." M12,24 MGk tomu dodává, že tohle je příznak neodpustitelného hříchu,který tito lidé spáchali. V pevném přesvědčení a poznáníPísma jen pro svou vlastní pýchu a tvrdost srdce označit díloBožího Syna za dílo ďábelských mocností, to je něco, co sevymyká možnosti odpuštění... Dále bude o tom řeč ještětrochu více. Dávejte dobrý pozor. Protožeznal jejich smýšlení, řekl jim: "Každé královstvívnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřněrozdělený nemůže obstát. M12,25 Avyhání-li satan satana, pak je v sobě rozdvojen; jak tedy budemoci obstát jeho království? M12,26 Jestližejá vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějívaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci. M12,27 Tenjejich výrok o PJi, o tom, že vyhání démony ve jménuBelzebula, vlastně mluví proti nim samotným a proti tomu, cose v Izraeli dálo jako nadpřirozené Boží působení v různýchdobách i před PJem... Jestliževšak vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Božíkrálovství. M12,28 PJznovu apeluje na rozeznání těchto lidí, že Království Božíuž je tady, že je to aktuální věc, že už je zastihlo...A zastihlo je nepřipravené... Nezcházela jim příprava v jejichpoznání, ale především v postoji jejich srdce k Bohu a současněk nim samotným. PJpro vyjasnění podstaty své služby, nyní pro vysvětlenípodstaty své úlohy v tom vyhánění démónů, uvádí dalšínázorný příměr, který by pozorným posluchačům mohl trochuotevřít oči a umožnit nahlédnutí, umožnit určitéporozumění... Ale co chcete vysvětlit zatvrzelému srdci, kterése odmítá otevřít vlivu BSa? Cožmůže někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci,jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jehodům. M12,29 Ten,kdo nyní loupí v domě silného muže, je PJ. PJ spoutal tohosilného, který si dělal a dosud dělá právo na všechno na tomtosvětě, na všechna království a na všechny moci... Ale PJ nadním vítězil, PJ byl a je větší než on... Satan má i dnesvelikou moc, o tom není pochyb, i když to mnohdy bezprostředněnevidíme (a díky Bohu za to, že to nevidíme...), ale buďme si zBSa jisti, že PJ má větší moc, protože PJ má všelikou čiVŠECHNU moc na nebi i na zemi... Kdonení se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje,rozptyluje. M12,30 PJukazuje, že tu není možný kompromis. Nelze stát tak nějakuprostřed. Ať to někdo ví nebo neví, ať to chce nebo nechce,každý prostě stojí na jedné z těch dvou stran... Kdonení se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje,rozptyluje. M12,30 Nyníje toto slovo adresováno těm farizeům, kteří se tak často a takhlasitě odvolávali na Boží zákon a přitom jim docela uniklapodstata toho zákona. Dá se říci, že jim unikl smysl veškeréhoBSa... PJ tedy jako reakci na jejich výrok o tom, že On nevyhánídémony jinak, než ve jménu Belzebula, knížete démonů M12,24,odpovídá následujícími tvrdými slovy soudu. Ta slova ovšemmnohým lidem později zamotala hlavu, zejména, pokud tento výrokvytrhli ze souvislosti. Takže nezapomeňme, co bylo předtím anaslouchejme dál: Protovám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno,ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. M12,31 Itomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; alekdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno vtomto věku ani v budoucím. M12,32 Neníjediný hřích, který byl spáchán včera, aby nemohl býtodpuštěn dnes, vysvětluje BMG. Protože PJ zemřel za všechnyhříchy. Za každý hřích každého člověka v každé době...Rozhodující otázkou pro spásu kohokoli je pouze a jedině jehoosobní postoj k tomuto úžasnému dílu PJe na kříži.Přijme jesvou vírou? Nebo je odmítne? DSýbyl poslán na tento svět, aby působil v srdcích lidí. Aby tusvým způsobem zastupoval PJe, aby pokračoval v díle, které zdePJ započal... A podle toho, jaký postoj k jeho působení každýčlověk zaujme, podle toho se pak bezprostředně odvíjírozhodnutí o spáse či o zahynutí... Aco s tím rouháním proti DSému? Pokudse někdo staví na odpor tomu působení DSého, který nám z BSaukazuje náš stav před Bohem a také cestu řešení tohoto našehostavu, pokud se někdo nenechá usvědčit DSým ze svých hříchůa zavře své srdce pro PJe, pak nemůže čekat odpuštění... Marek3 zachycuje stejný příběh s tím uzdravováním v sobotu i s tímvýrokem PJe o rouhání proti DSému. A pak je tam v závěru přímovyzvednuta myšlenka, která se váže k tomuto kardinálnímu výrokuo neodpustitelném hříchu. Topravil, protože řekli: "Má nečistého ducha." Mr3,30 Jinýmislovy tito farizeové označili dílo PJe, které konal v DSém zadílo satana, za dílo Božího nepřítele. Velmi jednoznačně atvrdě tedy odmítli jakékoli uznání díla PJe i jeho jako Božíhoposla... Tím spíše jako Božího Syna. Proto tak tvrdá slovasoudu z úst PJe... DrMG(ve shodě s mnoha dalšími vykladači) podle toho přímého textuMr3,30 rozumí rouhání proti DSému v tom smyslu, že takový hříchdnes nikdo nemůže spáchat, protože PJ už není v těle na tétozemi a tedy nekoná své zázračné činy, které by někdo mohlpřisoudit satanovi... Vširším pojetí, jak sám MG naznačuje, je možné toneodpustitelné rouhání proti DSému chápat tak, že jde oodmítnutí působení DSého, které vede k pokání. A kdo odmítnetoto působení DSého, jenž přináší zprávu o odpuštění vPJi, ten prostě odmítá i to odpuštění... Takovému tedy nikdynebude odpuštěno, pokud ve svém postoji setrvá. Jeto jako když někdo umírá kvůli určité smrtelné nemoci apřitom odmítne zásah lékaře, odmítne životodárný lék.Člověk, který ve své smrtelné nemoci odmítne lék, prostěumře, pro něho není záchrana. Lékna nemoc hříchu je zde k mání. Každý člověk k němu mápřístup. A právě DSý je tím zprostředkovatelem. Právě DSýaplikuje do našeho srdce ten úžasný lék, jímž je oběť PJe...Ovšem kdo setrvá v postoji odmítnutí, pro toho už neníodpuštění... To je jediný způsob, jak může dnes člověkspáchat neodpustitelný hřích. Natrvalo, až do smrti odmítnouthlas DSého, který mluví o nutnosti vyznat své hříchy Bohu aosobně přijmout oběť PJe... Zasaďtedobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, ijeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci. M12,33 Plemenozmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? čímsrdce přetéká, to ústa mluví. M12,34 Dobrýčlověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk zezlého pokladu vynáší zlé. M12,35 Pravímvám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budouskládat účty v den soudu. M12,36 Neboťpodle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen."M12,37 Plemenozmijí. Možná si vzpomenete, přátelé, že JKř své dotčenéposluchače z řad farizeů a saduceů oslovil podobým drsnýmvyjádřením. Myslím, že stojí za to připomenout si ten Janůvproslov, který k nim měl, protože to slovo PJe, které jsme siprávě přečetli, s tím Janovým slovem velmi úzce souvisí,koresponduje s ním, jak se to někdy říká: Alekdyž spatřil, že mnoho farizeů a saducelů přichází ke křtu,řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utécipřed nadcházejícím hněvem? M3,7 Nestetedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. M3,8 Nemysletesi, že můžete říkat: 'Náš otec je Abraham!' 'Pravím vám, žebůh může abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. M3,9 Sekerauž je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobréovoce, bude vyťat a hozen do ohně. M3,10 Jávás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází ta mnou,je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouvalobuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. M3,11 Lopataje v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždído sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm." M3,12 Jakvidíme JKř i PJ se obraceli nikoli jen k vnějším věcem, alepředevším ke zdroji, k nitru, k srdci. To vnější je jenprojevem toho základního, co je uvnitř. A ten příkrý postoj,který zde PJ ve své řeči ukazuje těmto náboženským vůdcům,dává najevo odmítnutí, jímž PJ reaguje na jejich odmítnutí. Budouskládat účty ze svých jalových slov. Podle svých slov jsouodsouzeni... Nevím,co ta tvrdá slova udělala v srdcích těch zákoníků afarizeů. Nevím, jestli se jich nějak dotkla v tom smyslu, žeby aspoň trochu uznali nesprávnost svého jednání a svých úsudkůo PJi a o jeho činech... Zdá se, že nic takového se v jejichsrdcích neodehrálo... Ale přecejen někteří byli možnázvikláni. Na jedné straně slyšeli tvrdá slova svých kolegů ana druhé straně slyšeli tvrdou obhajobu PJe... Atak přichází na řadu další otázka. Těžko říci, zda jeupřímná, zda je to otázka, která hledá pravdu...Nebo je to jendalší pokus vyprovokovat PJe, aby ho mohli odsoudit? Kdo se v nichmá vyznat?! Tehdymu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: "Mistře,chceme od tebe vidět znamení." M12,38 Pročchtějí znamení? Proto, aby mu uvěřili? Proto aby si potvrdilijeho božství? K tomu přece nepotřebovali žádné dalšíznamení, protože takových znamení PJ už vykonal tisíce...Myslím, že i touto otázkou jen prozrazují stav svého srdce.Ukazují svůj postoj k PJi. A proto PJ také podle jejich postojereaguje. Nikoli tím, že by jim předvedl nějaké nové znamení,ale tím, že je zase a znovu odkazuje na psané BSo... Onvšak jim odpověděl: "Pokolení zlé a zpronevěřilé sihledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení prorokaJonáše. M12,39 Víte,přátelé, něco o znamení proroka Jonáše? Copak Jonáš někdyudělal 4. 1.1995nějaké znamení? Jonáš žádné znamení lidemnepřinesl, pouze když dlouho odmítal poslouchat Boží pověření,tak Bůh sám na něm jedno znamení vykonal: Jakobyl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak budeSyn člověka tři dny a tři noci v srdci země. M12,40 Pojemtři dny a tři noci se má stát znamením pro tyhle pochybovačnéfarizeje.Jestlipak jednou, až ty tři dny a tři noci uplynou, někdoz nich uvěří...? Jonáš byl v podstatě vzkříšen z mrtvých,dá se říci. Byl přenesen z temnoty zmaru v břiše té velkéryby do světla života a pak také do světla služby Bohu... Farizeovévelmi dobře znali ten Jonášův příběh. Velmi dobře věděli,co se událo s Jonášem a proč se to s ním událo. PJ tedy svouodvolávku na Jonáše dále moc nerozvádí. Aleukazuje naopak reakci občanů města Ninive, kterému původněneposlušný Jonáš nakonec tu Hospodinovu zvěst přecejen donesl!Jejich reakce (reakce Ninivanů) bude jednou velikou výčitkou těmtofarizeům... Mužovéz Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je,neboť oni se obrátili po Jonášově kázání a hle, zde je vícenež Jonáš. M12,41 Obyvateléměsta Ninive nebyli z Izraele. Nebyli to židé, kteří by znaliBoží hlas a Boží slovo. Byli to pohané, kteří si prostě žilisvým vlastním způsobem života... A přesto když přišel Jonáša zvěstoval jim hrozbu Božího soudu, pro jejich hříšnost, tilidé Jonášovi uvěřili a činili pokání... Narozdíl odsoučasníků PJe... SoučasníciPJe odmítli mesiášskou zvěst i mesiášské poslání Hospodinovapomazaného... Přišel za nimi a ukázal jim všechny znaky, kteréPísmo požadovalo, které předvídalo... A přesto neuvěřili. PJvšak uvádí ještě další kontrastní příklad někoho, kdouvěřil a podle toho se ve svém životě zařídil... Byla tokrálovna ze Sáby: Královnajihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protožeona přišla z nejzašších končin země, aby slyšela moudrostŠalomounovu a hle, zde je více než Šalomoun. M12,42 PJbyl rozhodně větší než slavný král Šalomoun. Královna zeSáby slyšela o Šalomounovi a cestavala stovky kilometrů navelbloudech, aby slyšela Šalomounovu moudrost. PJK přišel až znebe a mocně se prokázal být Božím Synem, ale oni se k němu vesvé pýše přesto neobrátili... Jakna slyšené nebo čtené BSo zareagujeme my? Co s námi udělá,nebo spíš, co mu dovolíme, aby s námi udělalo...? Následujícímuúseku v závěru 12.kap.Mat. náš církevní pracovník dávánadpis možná trochu zvláštního znění. Ale má cosi do sebe,jak se říká. Ten nadpis zní: "Bezcenná reformace". PJzde totiž popisuje jedno z nejhlubších a nejpřekvapivějšíchnebo nejvíce znepokojujících podobenství, která zase do určitémíry odhalují hluboké věci duchovního světa. Kdyžnečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech ahledá odpočinutí, ale nenalézá. M12,43 Nějakýčlověk tedy má nečistého ducha a nečistý duch z něho vyjde.Takový člověk si pak celkem přirozeně myslí, že je celývyčištěný, že všechno je už dobré, všechno je už v pořádkua v bezpečí... Ale co se může stát potom? Tuřekne (ten nečistý duch): ,Vrátím se do svého domu,odkud jsem vyšel. Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný auklizený. M12,44 Tujde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám,vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší nežzačátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením." M12,45 Jinýmislovy nám zde PJ ukazuje, že vyčištění srdce člověka samo osobě nestačí. Pouhá reforma nestačí. Milý posluchači, člověkmůže zanechat mnoha věcí, které jej třeba na dlouhá létaopanovaly, ale to samo o sobě ještě z nikoho neudělá křesťana.I kdyby všichni lidé na světě hned teď přestali hřešit, tímby na světě nepřibylo křesťanů, protože zanecháním hříchuse člověk ještě nestane křesťanem. Reforma je krásná věc,když někdo změní svůj život, to je úplně skvělé, ale nutnoříci, že to není to jediné, co potřebujeme, abychom se stalikřesťany... MGk tomu ze své zkušenosti dosti příkře říká, že nejhoršímilidmi ve světě jsou často různí nespasení členové církví,protože oni si myslí, že je s nimi všechno v pořádku. Prošlimožná určitou sebenápravou. Ale to je ve skutečnosti jen jakýsisebeklam. Takový člověk je jako ten prázdný dům, do kterého semohou klidně znovu nastěhovat všichni zlí duchové. Ďábel je mápod mocí. Taková reforma znamená velikou životní mýlku a vesvém důsledku znamená smrt, zkázu. Kdežto Znovuzrození skrzevíru v PJKa přináší život a pravou svobodu. Posledníúsek této kapitoly je ještě překvapivější, než ten předchozítext a souvisí s tím, co dějově předcházelo. Ještěnež si přečteme posledních pět veršů 12.kap.Mat., náš učitela komentátor se řečnicky ptá: Existuje vztah užší než jevztah mezi matkou a dítětem, nebo mezi rodnými bratry! I kdyždnes dochází k nejrůznějším deforamcím, v lidských rodináchje tento vztah obyčejně přecejen docela úzký a důvěrný. Ještěkdyž mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku achtěli s ním mluvit. M12,46 Někdomu řekl: "Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějís tebou mluvit." M12,47 Onvšak odpověděl tomu, kdo mu to řekl: "Kdo je má matka a kdojsou moji bratři?" M12,48 Ukázalna své učedníky a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři.M12,49 Neboťkdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestrai matka." M12,50 Opravduzvláštní výrok. Ani bych se moc nedivil, kdyby se to někoho ztěch blízkých příbuzných dotklo... PJ zde tímto způsobemukazuje, že chce mít s lidmi velmi úzký osobní vztahy, vztahyjaké jsou známy z dobrých rodin... Ano, takový úzký a důvěrnývztah se může vytvořit i mezi člověkem a Bohem skrze PJKa. Milýposluchači, pokud jsi Boží dítě a máš nespasené blízképříbuzné, tak to jistě znáš, že jsi blíže k Pánu Ježíši,než ke svým příbuzným, třeba včetně maminky. Věřícím jsibližší než nespaseným členům vlastní rodiny. Taková jeskutečnost... Pán hovoří o nových vztazích, o novém druhupříbuzenství. Kéž by se to v našich vzájemných vztazíchskutečně přirozeně a zdravě projevovalo... *-13.kap. Téma13.kap.Mat., která je před námi, DrMG shrnuje zase několikaslovy, nebo tentokrát spíš rozvitou větou...: Podobenstvíkrálovství nebeského ukazují směr království, od jehoodmítnutí Izraelem až do okamžiku, kdy se Král vrátí, abyustavil nebeské království na zemi. Jakjsme už řekli, Matoušovo evangelium je pravděpodobně klíčovéevangelium k Bibli orientované zejména pro čtenáře židovskéhopůvodu. Jsou to otevřené dveře ke Starému i k Novému zákonu. Pokudk tomuto evangeliu budeme přistupovat tímto způsobem, pak 13.kap.,kterou právě otevíráme, je klíčem k celému evangeliu Matouše.Dá se pak říci, že tím je tato kapitola důležitější nežjiné. Více než jiná místa v této knize nám pomůže porozumět,co je to království nebeské. MG tomu říká rozprava opodobenstvích tajemství, nebo rozprava o tajemných podobenstvích,či jak to nejvýstižněji převést do češtiny. Je to jedna znejvětších celistvých promluv v Matoušově evangeliu. 1.Kázání na hoře se ohlíží zpět do minulosti. Je to zákonzemě. 2.Tajemná rozprava v podobenstvích odhaluje podmínky nebeskéhokrálovství v dnešním světě. 3.Rozprava na hoře Olivetské vzhlíží do budoucnosti, k návratuKrále a k věcem následujícím. Dovolte,abych připomněl, že Pán Ježíš zpočátku vlastně pokračovalv kázání Jana Křtitele: "Čiňte pokání, protože sepřiblížilo království nebeské" (M4,17). A náš Pánvyjádřil zákon tohoto království v kázání na hoře. Pakukázal, že má božskou moc a s určitým udělením této svémoci učedníkům je vyslal, aby také kázali toto evangeliumkrálovství. Izraelvšak tuto zvěst odmítl. Přesněji řečeno, odmítl svého krále.Proto Pán vyslovil soud proti městům, kde konal nejvíce svýchmocných činů. Vyslovil soud proti náboženským vůdcům tohotonároda. Když od něho žádali znamení, řekl jim, že jim znamenínebude dáno, kromě znamení Jonáše, který byl znamením smrti avzkříšení. (Pokud dobře poslouchali, získali toto znamenízanedlouho, když byl PJ vzkříšen...) Anakonec, jak jsme si to četli v závěru 11.kap., vyjádřil velmiosobní pozvání pro všechny jednotlivce, kteří byli ochotni jejpřijmout, přestože představitelé národa nebo národ jako celekjeho mesiášství nepřijal: Pojďteke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a jávám dám odpočinout. M11,28 Vezmětena sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokornéhosrdce: a naleznete odpočinutí svým duším. M11,29 Vždyťmé jho netlačí a břemeno netíží." M11,30 Nyní,po tom všem, co jsme si připomněli z předchozích kapitol,vyvstává otázka: Co se stane s nebeským královstvím? Je zřejmé,že PJ je neustavil na zemi při svém prvním příchodu. Co se tedybude dít v mezidobí mezi Kristovým utrpením a Kristovou slávou?V té tajemné rozpravě v podobenstvích, jak to nazývá náš MG,PJ před nás staví podmínky nebeského království na zemi vtomto mezidobí a používá k tomu řadu podobenství. Nazývámje tajemnými podobenstvími, nebo podobenstvími tajemství, protožetajemství vyjadřuje v Božím slově něco skrytého, dočasněneznámého, nebo tajného, co je později zjeveno. Takovýmtajemstvím je například také církev (podle této definice),protože církev není předmětem starozákonního zjevení. SZníproroci o církvi nic nevěděli, nic jim nebylo zjeveno. Tato novásféra byla odhalena až po Kristově smrti a vzkříšení, až poseslání DSého. Je jasné že dokud Kristus nezemřel a nevstal zmrtvých, nemohlo být řeči o církvi. VE5,25-27 AP charakterizuje církev takto: Mužimilujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebesamého za ni, kral.E5,25 Abyji posvětil, očistiv obmytím vody skrze slovo, kral.E5,26 Abyji posvětil slavnou církev, nemající poškvrny, ani vrásky, nebcokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony. kral.E5,27 Tadyje důležité poznamenat, že nebeské království není totéž cocírkev ani církev není totéž co království nebeské! Tatopodobenství tajemství ukazují směr, jakým se království budeubírat, až bude nabídnuto Izraeli a Izrael je odmítne. Ukazují,co se bude dít mezi Izraelovým odmítnutím Krista a okamžikem,kdy se Kristus vrátí na zem jako Král. Těmito podobenstvími senáš Pán dotýká celého období mezi svým odmítnutím ze stranyIzraele a svým návratem na zem, aby zde ustavil své království.Považuje je za velmi důležité. Kdyžzačínáme tuto kapitolu, všimněte si zvláštní situace, kterázde vznikla. Všimněte si Ježíšova zajímavého počínání... Tohodne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře. M13,1 Shromáždilse k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadilse v ní a celý zástup stál na břehu. M13,2 Vidítetady tu symboliku? "Toho dne vyšel Ježíš z domu,"(Zelina) což vyjadřuje dům Izraelský "a sedl si u moře",které představuje pohanské národy - tato symbolika je použita ina jiných místech v Písmu. Náš pán opouští Izrael a obracíse ke světu. Nyní hovoří o tom, co se bude dít na světě, nežse On sám vrátí jako král. Tentočin PJ svým způsobem také naznačuje ohromnou změnu, ke kterédošlo v jeho způsobu jednání, v jeho přístupu k lidem.Shromáždily se velké zástupy lidí a poslouchaly ho a on vstoupilna loď a začal k nim mluvit, zatímco lidé stáli na břehu. Jakoprvní přichází na řadu Podobenství o rozsevači. Ikdyž Pán uvádí v této kapitole několik podobenství, blíževykládá pouze dvě z nich: Podobenství o rozsevači a podobenstvío pšenici a plevelu. Jeho výklad je ovšem určitým vodítkem kpochopení symboliky také v ostatních podobenstvích. Například vtomto podobenství o rozsevači ptáci představují Satana. Kdyžužívá ptáky jako symbol v jiném podobenství, můžeme s jistoupředpokládat, že tam nebudou představovat něco dobrého. Podobenstvío rozsevači je první z té série tajemných podobenství a lze jepovažovat za jakousi základnu pro všechna ostatní podobenství. Imluvil k nim mnoho v podobenstvích: "Vyšel rozsévačrozsívat. M13,3 Kdyžrozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci asezobali je. M13,4 Jinápadla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla,protože nebyla hluboko v zemi. M13,5 Alekdyž vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.M13,6 Jinázas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. M13,7 Ajiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn,jiné šedesát a jiné třicet. M13,8 Kdomá uši, slyš!" M13,9 Toliksamotné podobenství. Ale pojďme hned dále a podívejme se naPánův výklad tohoto podobenství. Nejdřív ovšem předcházíotázka učedníků, kteří, jak je vidět, byli z těch podobenstvítrochu nervózní. Sice zřejmě matně tušili, o co tu jde, protožes Pánem chodili už několik měsíců a slyšeli od něhonejrůznější věci, s nimiž pak také sami šli jakožtozvěstovatelé toho blížícího se království, ale nechtěli sespokojit se svým domněnkami. Nechtěli zůstat v nejistotě, kdyžnaslouchali tomu, co PJ vyprávěl zástupům... PJtu reaguje na to, jakým způsobem byl dosud přijímán, jakýmzpůsobem jej lidé dosud brali... Učednícik němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš vpodobenstvích?" M13,10 Onjim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemstvíkrálovství nebeského, jim však není dáno. M13,11 Kdomá, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomubude odňato i to, co má. M13,12 Protok nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíceneslyší ani nechápou. M13,13 Aplní se na nich proroctví Izaiášovo: ,Budete stále poslouchat, anepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. M13,14 Neboťobrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a očizavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcemnepochopí a neobrátí se a já je neuzdravím. M13,15 Tohlejsou tedy důvody, proč PJ používá nyní podobenství. Izajášovoproroctví se totiž na současnících PJe velmi dobře naplnilo,jak jsme to viděli v předchozích kapitolách... Židé jako celek,jako národ odmítli svého Mesiáše, protože jejich srdceobrostlo tukem, protože zpychli na své poznání, na svoujedinečnost... Vtéto souvislosti ovšem nepřehlédněme tu větu PJe Kdo máuši, slyš!" M13,9. V této větě je naděje pro každého,kdo otevírá svůj sluch, své srdce, pro každého, kdo chcenaslouchat a porozumět... Je tu naděje pro každého, kdo sepokoří... Svým učedníkům PJ pak dále říká: Blaženévaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší. M13,16 Amen,pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, naco vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, aleneslyšeli. M13,17 Vytedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. M13,18 Vytedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. M13,18 VPalestině bývalo často vidět rozsevače. Půda se tedy oralavelmi hrubým pluhem a někdy se nedělalo ani to. Pak vyšelrozsevač a rukou doslova rozhazoval zrní na zemi. Dnes se většinouna osévání větších ploch používají stroje stroje, ale tehdyse rozsévalo ručně, stejně jako i dnes lidé někde ručněosévají malé plochy, na kterých jen tak pro vlastní potřebupěstují trochu obilí. Rozsevačv tomto podobenství představuje Pána Ježíše. Dovídáme se toaž z dalšího podobenství o pšenici a pleveli (v. 37). Pán Ježíšrozsévá semeno a rozumím tomu tak, že to vyjadřuje jeho prácive světě dodnes. PJ byl a stále je právoplatným Králem, ale svékrálovské roucho odložil a pracuje jako zemědělec, rozsévásemeno. Ale králem být nepřestal. Zverše 19 vidíme, že semeno je Boží slovo. Pole symbolizuje tentosvět (v.38). Všimněte si, že je to svět, nikoli církev. Hovoříse tu o situaci ve světě. Myslím si, že to vypadá asi takto: Nasvětě je církev jako celistvá, přesně definovaná jednotka,jako skupina lidí, kteří svůj život oddali Kristu a přijalijeho spásu. A vně církve jsou zástupy lidí, kteří Kristanepřijali. Božíslovo je ovšem po světě hojně rozséváno, je dáno tomu a onomu.Jeden je přijme, druhý nepřijme. Naším úkolem jako poslů PJeje rozsévat. Jaký bude výsledek, to už nezáleží jen na nás.Ale také na půdě, jakou kdo má ve svém srdci. PánJežíš nás pověřuje tímto velkým programem rozsévání semenaBSa. Každému z křesťanů svěřil nějaké malé zákoutí tohotosvěta a naším posláním je rozsévat. Dovolím si být konkrétní.Jsem přesvědčen, že dnes je ještě stále příhodná doba prorozsévání semen. Nechcisi hrát se slovíčky, předesílá svou polemiku náš vykladač,ale dnešní dobu nezobrazuje "žeň". Někdo řekne:"Copak Kristus neřekl: Proste Pána žně...?" Ano, řekl,ale podívejme se na to blíže: Ježíšobcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách,kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každouchorobu. M9,35 Kdyžviděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení askleslí jako ovce bez pastýře. M9,36 Tehdyřekl svým učedníkům: "Žeň je velká, dělníků málo.M9,37 Prosteproto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!" M9,38 Tentoúsek je umístěn právě před vyslání apoštolů ke ztracenýmovcím z domu Izraelského. Doba zákona se chýlila ke konci. Žeňpřichází v každém případě až po rozsévání. Zhruba 1500let se "pod zákonem" rozsévalo semeno BSa. Pak nastalažeň, nastoupil jiný věk, jiná doba. Na sklonku jednoho obdobípřichází žeň a pak, na začátku jiného období se semeno zaserozsévá. Rád bych zdůraznil, že žní na konci každého obdobíje soud. Uvidíme to v některých z následujících podobenství. Dnesvšak máme rozsévat Boží slovo. Mám radost, kdykoli dostanudopis od někoho, kdo poslouchá naše vyučování Božího slovaprostřednictvím rozhlasu, přiznává své potěšení nášrozhlasový kazatel. Někteří poslouchají rok i déle a nakonecslovo vzklíčí a přinese ovoce. Mým posláním je rozsévatsemeno, dokud jsem na světě a je to i tvým posláním, milýposluchači, pokud patříš PJi... Nynísi všimněme, kam zrno, to zasévané BSo dopadá. Padá na čtyřirůzné druhy půdy (dá-li se to tak nazvat), padá do čtyřrůzných prostředí. Zní to sice smutně, ale ve třech z nichnevzejde - "umře". Na tom zasetém zrnu nebylo nicvadného, že se bez užitku zničilo, ale problémem byla půda, toprostředí, do jakého zapadlo. Vtomto podobenství, přátelé, je jasně vidět svobodnou vůličlověka. Rozhodující je otázka, jaká je půda v našem srdci, vtuto chvíli je té půdě věnována velká pozornost, v tuto chvílije důležitější než samo semeno. Dálese podívejme na to, jak Pán vysvětluje tyto čtyři druhy půdy,na něž zrno padá. Ve v. 4 říká, že některá semena padla nacestu, přiletěli ptáci a sezobali je. Ve v. 19 Pán svýmučedníkům vysvětluje, co to znamená: Pokaždé,když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází tenzlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho sezaselo podél cesty. M13,19 Ptácipředstavují toho zlého - ďábla. On bere semeno, které bylorozseto na cestě. Každý, kdo patří do církve PJe, by se nad tímměl zamyslet. Cesta, na kterou spadlo semeno může představovatty, kdo chodí do kostelů či modliteben, může představovatdomnělé křesťany, kteří plní vnější požadavky svýchcírkví. Slyšeli Boží slovo, ale nepřipojili k tomu víru. Apokud ano, byla to "víra" jen jaksi intelektuální,prosté přikyvování hlavou... Členstvív církvi samo o sobě ovšem může být jen něco jako členstvíve politické straně nebo v nějakém klubu. Spojení zájmů,spojení názorů, spojení v oblasti lidských věcí... Alepodstata, jíž je spojení s PJKem jako s osobním Spasitelem, se tuvytratilo... Druhouskupinu lidí, kteří slyšeli BSo, PJ přirovnává k situaci, kdyrozsévané zrno padne na skálu, či na skalnatou půdu. Ukoho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo ahned je s radostí přijímá; M13,20 alenezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebopronásledování pro to slovo, hned odpadá. M13,21 Lidéznázornění skalnatou půdou jsou poněkud opakem první skupiny.Předtím to byl ďábel, kdo vybíral BSo ze srdcí těch, kdo jeslyšeli, u této skupiny je viníkem tělesnost, či jak to nazvat,nestálost... Jsou to lidé více emotivní, prolévají slzy, jsouhluboce dojatí... Jsou plni vzrušení. Už během slyšení slovajsou jako raketa na startu, ale nikdy se nedostanou na oběžnoudráhu. Jejich "víra" je víceméně emocionální. Vždyťti křesťané jsou tak hodní, je s nimi tak dobře. Taky chci býthodný - taky chci být křesťanem... Ale po shromáždění zaserychle vychladnou. Kdysijsem stál v posledním vagóně vlaku a díval se na koleje za námi.Někdo rozházel na koleje papíry a viděl jsem, jak lítají navšechny strany. Ale jakmile vlak projel, papíry se zase usadily auž se nehýbaly. Pomyslel jsem si: "Ty papíry jsou jakospousta tak zvaných křesťanů. Během senzačního shromážděníse nadchnou, ale ve skutečnosti nemají opravdový vztah s Kristem.Jsou jen citoví." Jsou jako zrno zaseté do skalnaté půdy. Třetískupina posluchačů BSa, o nichž v tomto podobenství PJ hovoří,je přirovnána k zasévání dobrého zrna mezi trní, do trnitépůdy. Ukoho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časnéstarosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.M13,22 Vtomto případě vytlačuje Boží slovo svět. V případě zrnapadlého na cestu to byl satan, u semen na skalnaté půdě tělo a utéto skupiny lidí Boží slovo zadusí světské věci. Přicházejístarosti tohoto světa. Někdyje to svod bohatství, jindy třeba tíže chudoby. Je docelazajímavé, že lidé na obou krajích společenského spektra -mimořádně chudí a mimořádně úspěšní - přicházejí keKristu dosti obtížně, sumarizuje své zkušenosti se svědectvímnáš zvěstovatel evangelia. Vidím, že u mnoha lidí je Božíslovo vytlačeno starostmi a zájmem o světské věci. Tytotři druhy půdy tedy znázorňují tři základní reakce lidí naBSo. Výsledek je ovšem docela stejný: Slyšeli slovo a jen říkají,že je přijali, nebo sami mají ten dojem. A přitom ovoce jejichživotů zkazuje, že tomu tak ve skutečnosti nikdy nebylo... Milýposluchači, když o tomto podobenství spolu přemýšlíme, budemoc dobré, abychom nejprve, dříve než budeme posuzovat různédalší lidi, prověřili sami sebe. Jsme ve víře? Jaký je nášpostoj k BSu? DíkyBohu, že některá zrna padla také na dobrou půdu a mohla přinéstužitek. Pán nám to dále vysvětluje. Ukoho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší ichápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhýšedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou." M13,23 Zdeje tedy řeč o posluchačích BSa, kteří rozumějí a také svýmsrdcem přijímají. Důsledkem pak je, že také přinášejíovoce, nebo obecněji úrodu. U někoho je dokonce stonásobná. Ujiného je z toho jednoho zasetého zrna na klasu pak šedesátjiných zrn a u jiného třeba jen třicet. Podstatné tu ovšem je,aby to Slovo bylo pochopeno, aby proniklo do srdce člověka, aby sije tam vpustil. Jakopříklad nám náš kazatel uvádí etiopského dvořana (čikomorníka dle kral.). On si četl BSo, přitahovalo ho, chtěl muporozumět, ale dokud mu nebylo vysvětleno, nic v jeho životěneudělalo. Pán viděl jeho touhu a tak mu poslal Filipa, aby muobjasnil všechno potřebné. Filip mu vysvětlil nejen to, co si tendvořan právě z Izajášova proroctví četl, ale také řadudalších důležitých věcí, na jejichž základě tento vznešenýčlověk učinil vážné životní rozhodnutí. Porozuměl, žeMesiáš, PJ bylo obětován pro hříchy lidstva, porozuměl všaktaké, že PJ byl obětován i pro jeho vlastní hříchy. Otevřelmu své srdce a pak dokonce i křtem chtěl toto své rozhodnutístvrdit. Filiptedy ve srozumtelné podobě zaséval BSo do srdce tohoto dvořana aono vzklíčilo a přineslo užitek. Ten užitek nemůžeme u tohodvořana nějak kvantifikovat, nějak stanovit číslem, ale v prvnířadě to byl užitek pro něho samotného, pro jeho věčnouzáchranu... Takpodobně se i dnes zasévá BSo, DSý to slovo doprovází svýmpůsobením a někteří lidé se mu otevřou... Kéž by žádnésrdce nezůstalo zavřené... Bylo by to krásné... Ale PJ jerealista, který vidí skutečnost a který také každému člověkuponechává možnost jeho vlastní svobodné volby... Poté, co PJ dokončil a svým učedníkům také vysvětlil svépodobenství o rozsévači, přichází s něčím dalším, co setomu prvnímu podobenství docela podobá, vychází ze stejné sférylidského života, ze zemědělství: Předložiljim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak,jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. M13,24 Kdyžvšak lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenicea odešel. M13,25 Vtomto podobenství náš Pán vyzvedává něco trochu jiného velmidůležitého, co nebylo obsaženo v tom předchozím podobenství orozsévači. Bude tu řeč o kvalitě rozsévaného zrna. Předtímse hovořilo o čtyřech typech půdy. Pouze jedna čtvrtina, nebopouze jeden typ půdy z celkového počtu čtyři přinesl úrodu,zatímco ostatní rozseté zrno přišlo nazmar... MG(ještě s ohlédnutím na ty předchozí myšlenky o půdách)uvažuje o své vlastní službě a říká, že v jeho případěbylo to procento zrní zasetého do úrodné půdy, které přinesloužitek, mnohem nižší, než těch očekávaných 25%, jak by toněkdo chtěl možná vypočítat z toho podobenství o rozsévači.Kdyby desetina těch, kdo byli přímo vyzváni k přijetí Krista,učinila jasné a plnohodnotné rozhodnutí pro PJe, bylo by toskvělé. Lidé, kteří se evangelizací zabývají intenzivně,říkají (jak nám to cituje MG), že tak tři procenta lidí, kteříbyli k přijetí Krista přímo vyzváni, opravdu dospěla kobrácení. Zajistétato čísla mohou být deprimující, nebo také zavádějící, alena druhé straně mohou ukazovat realitu, abychom třeba někdynepodlehli pocitu marnosti z veškeré evangelizace... Rozhodněovšem taky velice záleží na způsobu, na cestě, kterou zvolíme,když chceme lidi oslovit BSem. A tady je pro nás široké pole propřemýšlení a hledání v této naší době na modlitbách... Vdalším podobenství, které PJ vypráví zástupům shromážděnýmna břehu moře, tedy můžeme vidět jinou stránku nebeskéhokrálovství a jeho situace v tomto světě. Předložiljim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak,jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. M13,24 Kdyžvšak lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenicea odešel. M13,25 Čtěte,prosím, pozorně: Kdo spal, když přišel nepřítel? Lidé spali,zdůrazňuje nám MG. Rozsévačem, jak jsme si už řekli, je PJ,který zasévá dobré zrno. On nikdy nedříme ani nespí...Nepřítelem je satan, který se snaží to dobré dílo PJe zničit,a když je nemůže přímo zničit, snaží se aspoň do té dobrésetby PJe implantovat, vložit navíc svoji vlastní setbu zkázy...Tou satanskou setbou jsou nejrůznější falešná učení, kteráse spolu s dobrým zrnem rozsévají až dodnes... Kdyžvyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. M13,26 Kdyžpšenice začíná růst spolu s koukolem, spolu s tím plevelem, okterém tu mluví PJ, tak je těžko mezi nimi rozlišit. Veskutečnosti mnohé zavádějící falešné nauky ve svých úvodníchpasážích znějí docela podobně jako evangelium, jako zpráva oPJKu. Mnohé falešné nauky dokonce operují se jménem PJe... Nasmrtonosné rozdílnosti a jasné bludy se někdy přijde až přidosti hlubokém zkoumání takové nauky... Jedenčlověk mi řekl, vzpomíná MG: "Bratře kazateli, nemělbyste kritizovat toho a toho, poslouchal jsem ho a vidím, že onzvěstuje evangelium!" Ano, sice zaséval evangelium, alemezitím, v dalších fázích své výuky taky zaséval něco, cotomu evangeliu o milosti Boží v PJi jasně odporovalo a co mnohézavedlo na scestí... Vdalším textu uvidíme hledání viníka. Ale Hospodář, který jeza své pole zodpovědný, ví, kdo to způsobil a také má řešení,jak to udělat, aby škoda způsobená touto dodatečnou setbou nebylještě větší... Přišlisluhové toho hospodáře a řekli mu: "Pane, cožpak jsinezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?" M13,27 Onjim odpověděl: ,To udělal nepřítel. Sluhové mu řeknou: ,Mámejít a plevel vytrhat? M13,28 Onvšak odpoví: ,Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali zkořenů i pšenici. M13,29 Nechte,ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům:Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, alepšenici shromážděte do mé stodoly." M13,30 Tohleje velmi důležitý obraz, kterému potřebujeme porozumět asprávně jej také vyložit, upozorňuje nás náš vykladač. PJříká, nesnažte se ten plevel vytrhávat, abyste neponičili takétu dobrou setbu. Ať roste zatím obojí spolu, při žni dojde kjasnému oddělení. Někdoke mně přijde a řekne mi: "Doktore MG, nezdá se vám, žesvět je lepší a lepší?" Odpovídám: Myslím, že ano... Přijdeněkdo jiný a ptá se: "Nemyslíte si, to jde se světem oddesíti k pěti?" Já mu odpovím: Věřím, že ano, je tostále horší... Třetískupina, která mě slyšela vyslovit obě tyto odpovědi, mě pakvzezme stranou a zeptá se: "Co to má znamenat? To není provás tytické, že byste se chtěl každému jen tak zalíbit..." Ano,přátelé, nicméně obojí je pravda. V současné době se rozsévádobré semeno, které roste a už nasazuje na klasy... A to jepovzbuzující, to mě těší. Ale současně s tím tu přibývá iplevele, který taky velmi úspěšně roste a nebývale serozmáhá... Kdyžjsem jako kazatel nastoupil svou službu v jisté denominaci, měljsem v úmyslu ten sbor, nebo nejraději celou tu denominaci očistitod falešných věcí... Chvíli jsem to zkoušel, ale namísto toho,abych já vyčistil je, oni vyčistili mě z té donominace. Abysterozuměli, moje další služba se stala nežádoucí, vzpomíná nášteolog. Upokojiljsem se až ve chvíli, kdy jsem si na základě tohoto našehodnešního textu a také dalších souvisejících textů uvědomil,že moje úloha spočívá v rozsévání BSa. Nikoli v tom, abychchodil po poli a pokoušel se vytrhávat plevel mezi rostoucímiklásky... V současné době roste obojí spolu a není v našichsilách, abychom zabránili růstu nebo už jen tomu rozséváníplevele... Co však můžeme učinit, a co je naše odpovědnost, toje co nejúčinnějí aktivní rozsévání dobrého zrna BSa...Budeme-li v tomto věrni, pak tím jako učedníci PJe splníme svouúlohu a ostatní zařídí sám Pán ve svůj čas svým vlastnímzpůsobem... Mimochodem, k výkladu tohoto podobenství přijdemezanedlouho. PJ tento výklad totiž poskytne jen svým učedníkům vsoukromí, až po skončení svého veřejného vystoupení předlidmi. Takže ještě chvíli naslouchejme dalším třem kratšímpodobenstvím, která PJ vypráví. Následujícípodobenství rovněž vychází z oblasti zemědělství, alevzhledem k tomu, že PJ chce ukázat zase jinou stránku nebeskéhokrálovství, tak také docela přirozeně jde o jinou plodinu, ojiné semeno. Ještějiné podobenství jim předložil: "Království nebeské jejako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli; M13,31 jesice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší nežostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci ahnízdí v jeho větvích." M13,32 Hořčičnésemeno, nebo přímo hořčičný strom, jak je nám tu popsán, jevelmi nepravděpodobně obrazem církve nebo jednotlivého křesťana,vysvětluje DrMG. V souvislosti s křesťany se v Bibli spíš hovořío ovoci, mělo by tedy jít o ovocný strom. Ale hořčice nesloužík jídlu jako takovému, hořčice u nikoho nezažene hlad. Je topouze koření, pouze doplněk jiného jídla.. Hořčičnésemeno, o kterém tu PJ hovoří, neroste v nějaký velký jakotřeba malý dubový žalud. Ale je to ve skutečnosti statný keř,který vyrůstá někde v pouštních krajinách. Hořčičnésemeno je menší než všechna semena, říká PJ. Jedenliberální kazatel, který působil nedaleko našeho DraMG, jednouučinil veliký objev, že hořčičné semeno NENÍ nejmenší zevšech semen. Myslel si možná, že našel omyl, nebo chybu vBibli. Věřím, že PJ hovořil o nejmenším semenu užitkovýchrostlin, které se tehdy sely, o nejmenším semenu, které tiposluchači PJe znali. nikoli o botanice jako takové... Alepřemýšlejme především, co tímhle podobenstvím chtěl PJ říci. kdyžvyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takžepřilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích. Tohlemaličké seménko, když je zaseto do dobré země, se po svémvzrůstu stane poměrně velkou rostlinou, stane se dokonce domovempro ptáky, když si tu ve větvích dělají hnízda... Totopodobenství ukazuje na vnější viditelný růst nebeskéhokrálovství (zatímco další podobenství o kvasu, které teprvepřijde, hovoří o vnitřním růstu). Vevolném průmětu tohoto podobenství na církev PJe, na tu živouduchovní církev, musíme říci, že se sice neobrátil celý svět,ale dodnes má na něj Boží lid značný vliv. Je tu jako sůlzemě, jako světlo světa... MG zdůrazňuje, že ten primárnísmysl podobenství o hořčičném zrnu ovšem nemůže být vztaženna církev, protože církev není hořčičná bylina, ale světlo asůl... Církev PJe tu není něco, co by rozměrově, či nějakpopulačně převládalo, ale je tu velmi důležitá i pro určitouvnější stabilitu... Podobenstío kvasu, které je právě před námi, BMG označuje jako klíčovépodobenství této kapitoly. Dovolte, abych vám pomohl rozeznat jehodůležitost, žádá nás o pozornost náš vykladač. Pověděljim i toto podobenství: "Království nebeské je jako kvas,který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všeckoprokvasí." M13,33 Královstvínebeské je jako kvas. Tady se ovšem nemůžeme zastavit, neboťjinde PJ kvas staví jako přirovnání něčeho negativního. "Královstvínebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky,až se všecko prokvasí." Coten kvas zde znázorňuje? Jsou takoví, kteří kvas vykládajíjako evangelium. Je to však ta správná interpretace? Pojemkvas se v Bibli vyskytuje celkem 98-krát, z toho 75-krát ve SZně a23-krát v NZně, a to vždy v záporném smyslu. Velký biblickýučenec Dr.Lightfoot prohlásil, že rabínské spisy používalykvas jako symbol něčeho zlého. Ve SZně bylo zakázáno používatkvas při čemkoli, co bylo spojeno s obětmi pro Boha. A v NZně sámPJ varoval před kvasem farizeů a saduceů (M16,6). AP varuje předkvasem zla a špatnosti (1K5,8ekum). Atak bychom mohli ještě chvíli pokračovat dalšími příklady,které dokládají, že Písmo si ve svém symbolismu neprotiřečí.Pokud je tedy kvas všude v Písmu použit jako obraz zla, jenepravděpodobné a nelogické, aby v tomto jediném případě bylobrazem něčeho dobrého, nebo dokonce evagelia, přesvědčuje násnáš vykladač. Evangeliummůže být reprezentováno třemi měřicemi mouky.Jak jsem na topřišel? chápe naši otázku MG. Inu mouka se vyrábí z obilnéhozrna, o kterém jsme ve velmi pozitivním smyslu hovořili vsouvislosti s předchozími verši, s předchozími podobenstvími.Tam obilné zrno jednoznačně podle slov PJe znázorňovalo BSo. Uvědommesi, že toto podobenství je zobrazením toho, co se stane na zemi vintervalu mezi odmítnutím Mesiáše a jeho skutečným vyvýšenímna této zemi, kdy se stane viditelným, zřejmým Králem a kdyustanoví zde své království. Sledujme,co se stane s tím BSem, které je znázorněno rozemletým obilnýmzrnem, čili moukou. Mouka je smíchána s kvasem do té míry, ževšechno prokvasí. NášMG vysvětluje tento proces, o kterém PJ zde hovoří, jakosoučasnou směs čisté biblické zvěsti a všech možnýchlidských nebo taky vysloveně ďábelských nauk. Neznám jedinýsoučasný kult, který by se nějak neopíral o Bibli, tvrdí nášučitel. Dokonce i vyznavači a uctívači ďábla čerpají svépoznání s Písma, z Bible. A nutno říci, že často tynejzáludnější falešné nauky nejbravůrněji dovedou citovatzákladní výroky z BSa. Jakýje účinek kvasu, tedy kvasnic, nebo droždí v těstu nebo vpečivu? Jednak se celé dobře promíchané těsto provzdušňuje anabývá na objemu. Ale kvasnice také přispívají k typické chutiurčitého pečiva. A výsledné pečivo je díky kvasnicím takésnáze konzumovatelné, je měkké... a tak bychom mohli pokračovatv domýšlení účinku kvasu v těstě, nebo v pečivu. MGv aplikaci tohoto zamyšlení dodává, že to je důvod, proč tymnohé současné kulty a všelijaká falešná učení jsou takpřitažlivé. Mají v sobě totiž cosi chutného, nebo přímopřitažlivého, jsou totiž přizpůsobeny lidským touhám a někdytaky vysloveně lidským vášním, jak to ve svém varování píšeAP Timoteovi. Jistěkaždý z nás někdy pozoroval třeba svou vlastní maminku nebobabičku, jak pekla nějakou kynutou buchtu nebo nějaké jinékynuté pečivo. BJ vzpomíná, jak ho maminka odháněla od mísy sezadělaným těstem, které někde v teplém koutě za pecí nechalakynout. Odháněla ho, aby kolem nezpůsobil průvan, aby těstodobře nakynulo. A když už nakynulo tak je vzala a vložila dotrouby. Víte, co by se stalo, kdyby to nechala ještě déle, kdybytřeba na to těsto zapomněla? Kynulo by tak dlouho, až by třebapřekypělo z té mísy a taky by se zhoršila jeho chuť... Prostězpůsobilo by to škodu. Totopodobenství nás tedy učí, že do pravého BSa se postupně vloudírůzné jiné nauky, které to čisté učení Písma docela prokvasía v konečném důsledku také znehodnotí. V konečném důsledkupůjde o úplné odpadnutí. "Královstvínebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky,až se všecko prokvasí." M13,33 SámPJ se na jiném místě ptá: Nalezne Syn člověka víru na zemi,až přijde?" L18,8 MGnás ubezpečuje, že podle originálu už jen způsob, jak jepoložena tato otázka, předznamenává zápornou odpověď. Jinýmislovy řečeno, při příchodu Syna člověka, PJe, bude na zemitotální odpadnutí. Totéž, čili budoucí odpadnutí a kacířstvía tak dále, potvrzuje AP ve svých listech Timoteovi (2Tm4,3).Odpadnutí je vidět rovněž na církvi v Laodicei, jak je nám tozaznamenáno ve Zj3,14-19. Tak se tedy postupně rozvine ten kvas anutno říci, že my jsme toho svědky... Podobenstvío kvasu nám Matouš podává jako závěr této série podobenstvíPJe: Totovše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenstvík nim vůbec nemluvil, M13,34 abyse splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: ,Otevřu v podobenstvíchústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa. M13,35 Skutečnosti,které PJ lidem kolem sebe nyní v podobenstvích oznamuje, tedynebyly nikdy před tím ve SZně lidem zjeveny. Zjevuje je až nynísám Boží Syn při svém vtělení. Při svém příchodu na tutozem v podobě člověka. Jak dále uvidíme PřestožePJ k zástupům mluvil pouze v podobenstvích, pak, jak jsme užviděli, alespoň svým učedníkům některá z těch svýchpodobenství podrobněji vyložil. Když skončilo tohle kázáníPJe, které jsme právě sledovali, přichází chvíle odpočinku ataké příležitost, aby se učedníci ptali... Potomopustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli ařekli mu: " Vylož nám to podobenství o plevelu na poli!"M13,36 Onjim odpověděl: "Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, jeSyn člověka M13,37 apole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království,plevel jsou synové toho zlého; M13,38 nepřítel,který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsouandělé. M13,39 Takjako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonánívěku. M13,40 Synčlověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každépohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, M13,41 ahodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.M13,42 Tehdyspravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo máuši, slyš!" M13,43 Toliktedy výklad toho podobenství o pšenici a koukolu, jak jej podávásám PJ. Synčlověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každépohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, M13,41 MGpřipomíná, že i v tisíciletém království bude ve skrytépodobě existovat zlo, ale přijde den, přijde chvíle, kdy i tobude odňato, kdy veškeré zlo bude vybráno, jako se při skliznibude vybírat a oddělovat plevel od pšenice. ahodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.M13,42 Tehdyspravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo máuši, slyš!" M13,43 Tatodrsná slova vycházejí z nejjemnějších úst našeho Spasitele,přátelé. Pro někoho to může být nepochopitelné. Někdo se ipři své svévoli s oblibou odvolává na nekonečnou Božílásku... Ach ano, Boží láska je bez mezí. Úplně klidně by sedo ní vešli všichni hříšníci, kdyby činili pokání a kdybypřijali PJe. Ale pokud pokání nečiní a PJe nepřijmou, pokud senevydají tou Boží cestou, kterou on sám za tak vysokou cenu zesvé lásky připravil, jak může někdo takový čekat něcojiného, než je tu popsáno... Taková je skutečnost. Boží láskaje veliká, ale kdo se od ní odvrátí, ten přirozeně okusí jejíopak... Dalšítři podobenství, která jsou ve 13.kap.Mat. před námi, milíposluchači, nám ještě ukazují jiné aspekty nebeskéhokrálovství, jiné jeho stránky... "Královstvínebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje;z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.M13,44 MGk tomuto kratičkému textu nejprve dodává velmi konkrétnívysvětlení jednotlivých položek, které jsou zde uvedeny. Můženám to připadat trochu dogmatické, můžeme diskutovat, je-li tomutak, ale za chviličku bude následovat pokus o vysvětlení: Pokladje Izrael. Pole je tento svět. Ten "někdo", kdo najdepoklad, je PJ, který sám sebe dává v oběť, aby koupil to pole,tedy celý svět a aby tím vykoupil především Izraele. Tolik tedyzákladní podání některých pojmů v tomto podobenství. Podlenašeho vykladače tedy nejde o hříšníka, který by si za vysokoucenu kupoval evangelium. Evagelium totiž není poklad skrytý vpoli. Kdežto Izrael je dnes, nebo byl ještě nedávno doslovapohřben ve světových dějinách... Někdo řekne: ale teď jeIzrael zase národem, právoplatným státem. Ano, oficiální státtu existuje, ale na jejich území nebude klid, dokud nepřijmouMesiáše, který zde udělá pořádek a uvede věci do správnéhostavu. Ikdyž se už mnoho židů vrátilo do palestiny, národ Izrael jestále ještě z větší části v rozptýlení, konstatuje nášučitel. A co je především podstatné, v současné době Bůhnení se svým vyvoleným národem jako s celkem. Ještě s niminejedná jako s nimi jednal v minulosti, i když podmínky se tuzřetelně připravují. Ale srdce toho lidu ve skutečnosti nenícele při Hospodinu... APk té otázce pozice Izraele před Bohem napsal: Chcitedy říci, že (Izraelci) klopýtli tak, aby nadobro padli?Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby tovzbudilo žárlivost židů. Ř11,11 Jestližetedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatilpohany, co teprve, až se všichni obrátí? Ř11,12 Vámz pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů,vidím slávu své služby v tom, Ř11,13 abychvzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nichpřivedl ke spasení. Ř11,14 Jestližejejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jinéhobude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých! Ř11,15 APtedy věřil, že Hospodin na čas opustil svůj vyvolený lid, že sním není... Že místo svého vyvoleného lidu věnuje pozornostvšem ostatním národům, aby jim nabídl svou spásu... Aprorok Zachariáš, jeden z posledních pisatelů SZna napsal, žepřijde nový den pro Izrael. Bude to zvláštní den, zvláštnísituace: Alena dům Davidův, na toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, vyleji duchamilosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kteréhoprobodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtíjednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jak se hořce lká nadprvorozeným. Za12,10 ProrokJR na mnoha místech hovoří o novém shromáždění lidu Izraele ataké o tom, že jim Bůh dá zpátky jejich zemi. Ovšem konečnénaplnění těchto proroctví je teprve v budoucnosti. Apodobenství o pokladu v poli tuto velikou budoucí událostpředznamenává. PJ je tím, který dal všecko, co má k tomu, abyzískal to pole, ve kterém je tento poklad ukryt. PJ dal sám sebe,aby vykoupil svůj lid, ale spolu s ním vykoupil i celý svět zhříchu. Prorok Zachariáš píše o prostředku, o zdrojiočišťující moci, která jednou vytryskne, která bude nabídnutalidem k očištění jejich hříchů... Jaká moc to bude? Vonen den vytryskne pro dům Davidův i pro obyvatele Jeruzalémapramen k obmytí hříchu a nečistoty. Za13,1 ChvalmePJe za jeho oběť, za jeho prolitou krev, která nás před Bohemdokonale očišťuje od každého hříchu... Nynídalší kratičké podobenství, které má ovšem velký význam: Aneboje království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásnéperly, M13,45 objevíjednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.M13,46 Některépopulární výklady tohoto podobenství říkají, že kupec jehříšník a perla velké ceny je PJK. Hříšník prodávávšechno, aby si koupil PJe. Dokonce náš MG cituje píseň, v nížse praví: "Našel jsem vzácnou perlu. Mé srdce jásáradostí. Musím zpívat, protože Kristus je už můj, Kristus plnímou píseň..." Tuhleinterpretaci nemohu přijmout, prohlašuje prostě náš biblista.Pár otázek, které ukážou slabiny takovéhoto výkladu: Hledajíhříšníci spasení? Je některý člověk jako ten kupec, kterýkupuje krásné perly? Bible nic takového neříká a ani mojezkušenost nepotvrzuje, že by někdo sám od sebe hledal spasení, ikdyž není pochyb, že ve svém nitru každý člověk podvědomětouží po Bohu... Ovšemhříšník nemůže být tím kupcem ještě z jiného důvodu. Comá hříšník k dispozici, aby zaplatil své spasení, aby si jekoupil? Nemá naprosto nic, co by mohlo jen slabounce připomínatnějakou protihodnotu... Pokudby už tedy některý hříšník ve svém bídném stavu hledalspasení, jak by si je ovšem mohl koupit? Čím by je mohl zaplatit?Jak může hříšník prodat všechno co má, když před Bohemvlastně nic nemá? Vždyť je mrtvý ve svých vinách a hříších(E2,1). Anavíc, Písmo jasně ukazuje, že Kristus a spasení nejsou naprodej. Krista lze přijmout jedině jako dar Boží milosti. Bůhjej prostě bez možnosti protihodnoty z naší strany dal jako DAR!(J3,16, Ř6,23) Kdyžtedy výklad tohoto podobenství podávající Krista jako perlu ahříšníka jako kupce neodpovídá skutečnosti, jaký je jinývýklad? Jaký je správný výklad? Spolehlivě správný výklad mázajisté jenom PJ, který sám toto podobenství vyslovil. Ale spřihlédnutím k okolnostem, za nichž to říká a s přihlédnutímk dalším faktům známých z Písem můžeme usuzovat na výklad,který bude více odpovídat skutečnosti... Jinývýklad o kupci vzácných perel spočívá v tom, že kupec je PJ.On opustil všechnu slávu, kterou měl, všechno bohatství, opustilsvou pozici v Otcově přítomnosti a přišel na tuto zem, aby sestal jedním z lidí... a aby v konečném důsledku obětoval i svůjživot jako spásnou cenu vykoupení člověka... Podívejmese na chvilku na tu perlu. V té perle náš MG vidí vykoupený Božílid. Pravá perla totiž není kámen, jako třeba diamant, nebo jinýdrahokam, ale pravá perla vzniká zvláštním způsobem v živémorganismu. Zrnko písku nebo jiná cizí částečka se dostane doschránky perlorodky žijící v moři a perlorodka se tomuto cizímutělísku brání tím, že je obaluje svým slizem. Tohle obalováníslizem v příslušném mořském prostředí způsobí, že zrkopísku se vlastně zvětšuje, ale je hladké a krásné. Výslednáperla má pak docela jiný charakter než jiné drahokamy i v tom, žese nebrousí, ale používá se jako ozdoba především v neporušenépůvodní podobě. Je zajímavé, jak to podává náš MG, žeIzraelci nikdy vlastně neviděli velkou hodnotu v perlách. Narozdíl od pohanských národů. Když PJ použil tento příměr, jedosti pravděpodobné, že se učedníci podivili. Aorientální lidé prý viděli perlu jako symbol nevinnosti ačistoty, která patřila jen králům a potentátům... Kdyžtedy vezmeme na vědomí tyto informace a budeme se znovu dívat natohle podobenství možná k němu zaujmeme poněkud nový postoj: Aneboje království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásnéperly, M13,45 objevíjednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.M13,46 Kristuspřišel na svět jako ten Kupec. Viděl člověka v hříchu a vzaljeho hřích na sebe, na svém těle hřích odčinil. Hřích byltím zraňujícím zrnkem písku, tím cizím tělískem v našemživotě, a PJ byl za nás učiněn hříchem. Někdose trochu obrazně vyjádřil k tomu výroku PJe, abychom zůstávaliv něm. A řekl: dostal jsem se do Krista ranou v jeho boku... Ano,on byl raněn pro nás, pro náš hřích, pro naše přestoupení... Anyní si všimněme, jak PJ reaguje na hříšníka. Přichází sesvou spravedlností a chce nás do ní zahalit jako do nádhernéhošatu. Kdo mu to dovolí, získává jeho spravedlnost. Pak se na násBůh nedívá jako na hříšníky, ale vidí nás v nádhernéKristově spravedlnosti. taksi on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky ačehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. E5,27 Kristusprodal všechno, co měl, mohli bychom říci podle tohotopodobenství, opustil své bohatství a svou pozici proto, aby získalsvou církev. Náš BMG k tomuto svému výkladu připojuje ještědalší biblické verše: Milovaní,nyní jsme děti Boží, a ještě nevyšlo najevo, co budeme. Vímevšak, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatřímetakového, jaký jest. 1J3,2 Akdyž přicházíme do poslední knihy Bible, knihy Zj, nacházímetam popis nového Jeruzaléma, budoucího domova církve. Tam jepozoruhodná podobnost v tom smyslu, že brány tohoto úžasnéhoměsta jsou z perel. To není náhoda, přátelé, to všechno jeuspořádáno podle velikého a dokonalého plánu našeho Spasitelea Pána. Toliktedy, milí posluchači, výklad našeho učitele k podobenství okupci a vzácné perle... Následujícípodobenství PJe pochází zase z jiné oblasti života tehdejšíchlidí... Aneboje království nebeské jako síť, která se spustí do moře azahrne všecko možné; M13,47 kdyžje plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírajído nádob, co je špatné, vyhazují ven. M13,48 Takbude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé odspravedlivých M13,49 ahodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů."M13,50 Některéjiné překlady (jako na příklad kral.), hovoří nikoli o skonánívěku, nýbrž o skonání světa. Náš řečtinář náspoučuje, že v originále je slovo aion, které vskutku znamená"věk". Bible neučí o konci tohoto světa jako takového.Nicméně je pravda, že čas už nebude, ale začne věčnost. Pronás je to nepředstavitelné a možná v tom nevidíme žádnýrozdíl... Ale čas skončí a tento věk skončí, když se Kristusvrátí, aby ustanovil své království na zemi. Takbude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé odspravedlivých M13,49 ahodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů."M13,50 PJzde ukazuje, že je hrozné, patřit mimo ty spravedlivé, že jehrozné, zůstat ztracený před Bohem. Jsoulidé, kteří rádi polemizují. Někdo se odvolává na přírodnívědy a na jejich objevy a vynálezy v různých sférách, někdojiný se bude odvolávat třeba na psychologii a různá připojenáodvětví studia nitra člověka, někdo jiný se bude opírat ohistorii a tak dále. Někteří lidé o všem stále rádipolemizují. Tak také ochotně polemizují o tom, jaký je Bůh a cobude s lidmi. Polemizují o tom, zda existuje nebe a peklo, zda Bůhopravdu někdy odsoudí k věčnému zavržení lidí, kteří stojíproti němu, nebo kteří jej prostě odmítli... MGna základě veršů, které jsme si četli prostě říká, že kdyžBible, BSo, byla pravdivá ve věcech svých předpovědí. A kdyžtaké byla pravdivá v tom, co se týkalo mého života a životůmnoha, mnoha jiných lidí, proč by měla lhát v otázce nebe apekla, proč by měla lhát, když hovoří o soudu a také o věčnémodsouzení... Kdybysteslyšeli ve zprávách, že na vaše město se řítí ničivýhurikán, který boří domy a ohrožuje lidské životy, co bysteudělali? Někdo by mohl říci: "Á..., ve zprávách častopřehánějí, to bude zase něco podobného... A před deseti letytaky prorokovali jakousi kalamitu a nebylo to tak hrozné..." Možnáby v naší zemi někdo takhle zareagoval. Ale dá se očekávat, žemnozí obezřetní lidé by přecejen něco podnikli. "Sice předdeseti lety taky prorokovali jakousi kalamitu a nesplnilo se jim to,ale co když teď budou mít pravdu. Bylo by bláznivé jen tak tuzůstat, když jsem byl varován..." Upozorněnína konečné odsouzení, o němž tu PJ hovoří, si rozhodnězaslouží větší pozornost, nebo aspoň stejně velkou, chcete-li,jako upozornění, že se blíží ničivý smrtící vichr. Žel, želidé jsou příliš pyšní na to, aby uznali, že Bůh mápravdu... PJzde vůbec neskrývá, nýbrž naopak velmi názorně ukazuje, jakýbude důsledek odmítnutí, jaký bude důsledek setrvání ve špíněhříchu tohoto světa... Kdo zareaguje? Kdo uteče do tohobezpečného úkrytu, jímž je sám PJ...? Tobylo, milí posluchači, v této sérii poslední podobenství, jaknám je zde Matouš zaznamenal. Někteří pokládají za určitouformu podobenství také další verš, který je před námi. Ať užje to podobenství nebo není, v každém případě je tu pro nászajímavé poselství: "Pochopilijste to všecko?" Odpověděli: "Ano." M13,51 Aon jim řekl: "Proto každý zákoník, který se stal učedníkemkrálovství nebeského, je jako hospodář, který vynáší zesvého pokladu nové i staré." M13,52 Toje velmi osobní verš adresovaný všem učedníkům. Zvláště paktěm, kdo se nějak podílejí na zvěstování BSa. Jako dobříhospodáři máme vynášet věci staré i nové. Někdo možnářekne: "Ale to už jsem slyšel několikrát..." Možná.Ale zkušenost ze života Božích dětí, Božích lidí potvrzuje,že potřebujeme nejen stále nové věci, nýbrž že i ty zdánlivěstaré věci nás často osloví a účinně usměrní a ukážou námkorekci pro směr, kterým se ubíráme. Tystaré věci lze vidět někdy jako základy. Nejsou-li dost pevnézáklady, pak se celá stavba zhroutí. Základní poznání ospasení v PJKu, základní poznání o životě s Pánem, o čistémživotě před jeho tváří a podobné věci, které jsme slyšelimožná stokrát, to jsou pro mnohé z věřících staré věci. Alemusím říci, že někdy s hrůzou a naprosto nechápavě zjišťuji,jak často právě tyhle staré a naprosto základní věci v životěřady lidí prostě selhávají... A pak pochopitelně selhává imnohé další, co na těchto základech stojí... ...hospodářvynáší ze svého pokladu nové i staré. Opačnýextrém, s nímž je možné se leckde setkat, spočívá v tom, žese vynášejí pouze a jedině staré věci... A dokonce nejednouvzniká oprávněná pochybnost, za jsou to staré věci pocházejícíz nějakého pokladu... Nejednou se totiž může stát, že tomu,kdo nese odpovědnost za službu Slovem, se buď nechce, nebo munezbývá čas, nebo má jiné důvody, ale výsledkem pak je, ženehledá cestu a jasno před Pánem na modlitbách a s Písmem vrukou, ale vypadá spíš, jakoby přebíral staré konzervy a občasněkterou z nich otevřel... Kdyžtedy použijeme toto slovo PJe k aplikaci do našich životů a dorůzných forem našich obecenství, pak tedy musíme říci, ženelze pomíjet základy, nelze se vyhýbat těm zdánlivě starýmvěcem, protože i v nich je třeba se budovat a stále upevňovat,stále je Písmem prověřovat. Na druhé straně nemůžeme zůstatjen u toho starého a musíme před Pánem hledat stále znovučerstvou mannu jeho slova. A BSo je živé, BSo je stále nové protoho, kdo žije s Pánem v čistém a úzkém spojení... KdyžJežíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud. M13,53 Přišeldo svého domova a učil je v jejich synagóze, takže v úžasuříkali: "Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost amocné činy? M13,54 Cožto není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jehobratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? M13,55 Anejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všeckomá?" M13,56 KdyžPJ dokončil své vyučování ve formě podobenství, odebral se dosvé domoviny, kde vyrůstal, kde ho lidé znali od dětství. Právěproto že znali jeho dětství jako dětství celkem normálníhodítěte, přicházejí s takovým podivem, který zde vidíme. ...vúžasu říkali: "Odkud se u toho člověka vzala takovámoudrost a mocné činy? M13,54 BMGznovu zdůrazňuje, že mocné činy PJe byly tak prokazatelné, žeo jejich autentičnosti nikdy nikdo nepochyboval. Ale stále znovu vrůzných podobách zaznívá otázka "Odkud?""Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocnéčiny? M13,54 Promnohé byl PJ jen synem tesaře. To bylo vše, co o němvěděli, čemu věřili. A tak není divu, že si nemohli dátdohromady další souvislosti a vysvětlit si jeho mocné činy... Jinakz těch veršů, které jsme si právě četli, je zřejmé, že PJnebyl jedináček, ale byl pouze prvorozený. Měl další bratry asestry, či vlastně přesněji bychom měli říci, že měl dalšípoloviční bratry a sestry, protože s nimi měl společnou pouzematku, Marii, která je tu výslovně jmenována. Ani mnozí z těchtojeho nejbližších příbuzných, mnozí z těchto sourozenců všakv něho nevěřili. Mnozí uvěřili až teprve po jehozmrtvýchvstání... Pak teprve poznali a uvěřili, že je Synživého Boha... Vtomto malém příběhu je překvapivé, že když lidé nenašlivysvětlení pro tu moudrost a moc PJe, zaujali k němu vlastněnedůvěřivé a odmítavé stanovisko. Očekávali bychom možná,že budou rádi, když původem jejich člověk je tak moudrý amocný. Možná bychom čekali obdiv a zájem. Možná bychom čekali,že budou chtít využívat té jeho moci, třeba k uzdravení apodobně... Tak to dnes někteří lidé podávají, že kdyby sedálo to nebo ono, tak by lidé více přicházeli k Pánu... Vpřípadě pozemského života PJe však vidíme, že opak jepravdou... A jen nám to potvrzuje, že rozhodující je stav srdcečlověka, který přistupuje k PJi. A nikoli jen vnější věci...Dále si tady čteme shrnutí postojů těch lidí z Nazareta: Abyl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: "Prorok neníbeze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě." M13,57 Aneučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru. M13,58 Tímtoveršem je nám, milí posluchači, odhalena důležitáskutečnost!Proč tam PJ neučinil mnoho divů, mnoho mocných činů?Pro jejich nevěru. M13,58 Tedynikoli proto, že by jeho moc byla nějak omezena, nikoli proto, žeby to Bůh nechtěl, ale pro postoj jejich srdcí... Rozumějmesprávně. Dost často se setkávám s návodem, nebo s vysvětlením,že tam, kde se budou konat mocné činy, tam vznikne nebo porostevíra. Že ty zázraky lidi přesvědčí. Že ty mocné činypřivedou nevěřící k víře... Matoušnám však svým záznamem nyní ukazuje, že je to docela jinak. Žetotiž zázraky a mocné činy PJ velmi omezil tam, kde byla nevěra.PJ si nekladl za cíl jejich nevěru přemáhat těmi zázraky! Zajistéovšem nelze odtud vyvodit závěr, že by PJ své mocné činynemohl konat, když mu lidé nevěřili. PJ není omezen ničím amůže konat kdykoli, cokoli chce. Koneckonců několik mocných činůtu přecejen udělal. Ale bylo jich nemnoho ve srovnání s jinýmimísty, kde mu lidé otevřeli svá srdce... BMGpo naše povzbuzení ve víře nyní na závěr komentáře ke13.kap.Mat. říká, že možná i v našich osobních životech, vnašich rodinách i v našich sborech často schází ta moc PJe, pokteré mnozí docela upřímně toužíme. Podívejme se do svýchsrdcí a zvažme před tváří Páně, není-li tu příčinou kromějiného třeba také naše vlastní nevěra... *-14.kap. Vnásledující 14.Mat., milí posluchači, pokračuje ten nepříjemnývývoj odmítnutí PJe jako Krále a jeho konflikty s tehdejšímináboženskými vůdci židovského národa. Tato kapitola násposune zase kousek dál a ukáže nám, že události se postupnědostanou do velké krize. Kapitolazačíná vzpomínkou na Jana Křtitele. Proč jen vzpomínkou? Pročne nějakým záznamem jeho činnosti,nebo jeho slov? Inuposlouchejte: Vten čas se tetrarcha Herodes doslechl o Ježíšovi M14,1 ařekl svým sluhům: " To je Jan Křtitel, který vstal zmrtvých; proto v něm působí mocné síly." M14,2 TentoHerodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žalářekvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, M14,3 neboťJan mu říkal: "Není dovoleno, abys ji měl za ženu."M14,4 Bylby ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože měli Jana zaproroka. M14,5 NaHerodovy narozeniny však dcera té Herodiady tančila uprostředhostů. Zalíbila se Herodovi, M14,6 aon jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. M14,7 A ona,navedena svou matkou, řekla: "Dej mi sem přinést na mísehlavu Jana Křtitele." M14,8 Králse zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky poručil, abyjí vyhověli, M14,9 adal Jana v žaláři stít. M14,10 Takpřinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji donesla svématce. M14,11 Janoviučedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je; pak šlia oznámili to Ježíšovi. M14,12 Vten čas se tetrarcha Herodes doslechl o Ježíšovi M14,1 ařekl svým sluhům: " To je Jan Křtitel, který vstal zmrtvých; proto v něm působí mocné síly." M14,2 Tentozáznam našemu kazateli připomíná pověrčivost. Někteří lidése dnes domnívají, že s vědou či s rozšiřováním tzv.vědeckého světového názoru pověrčivost vymizela nebo aspoňdosti ustoupila. Ale každý porozný křesťan vidí, že tomu taknení. Kolik je dnes lidí, kteří se zajímají o horoskopy apodobné záležitosti a opravdu se podle nich řídí, protože jimvěří. Kolik je dnes lidí, kteří docela upřímně zaklepou nadřevo, aby se něco nezakřiklo, kolik je lidí, kteří vysloveněvyhledávají různé "nadané" lidi nebo sami pěstujívšelijaké více či méně nápadné okultní techniky... Nyníjsme ovšem u Herodesa či Heroda, který slyší zvěst o PJi a ojeho zázracích a podléhá obavě, nebo snad naději, že to jezmrtvýchvstalý Jan Křtitel. DrMG nás posílá, abychom nahlédlido nějakého obsáhlejšího biblického slovníku nebo dohistorických materiálů, které víc popisují tohoto Heroda a takécelý ten jeho rod. Byla to totiž skupina prohnaných lumpů těžkéhokalibru. Taková mafie prvního století. Herodes, který vystupuje vtéto kapitole, není výjimkou, jak jsme koneckonců už v přečtenémtextu viděli. Byl to samolibý slaboch, opilec, mravně zkaženýčlověk, který nikdy pořádně nevěděl, co vlastně chce... Ojedné stránce Herodovy mravní zkaženosti svědčí následujícíverše: TentoHerodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žalářekvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, M14,3 neboťJan mu říkal: "Není dovoleno, abys ji měl za ženu."M14,4 Ztěchto veršů a také z následující pasáže je vidět, žeHerodes podléhal svým rozmarům a současně s tím se nechalsnadno ovlivnit jinými. Když JKř našel odvahu a vyslovil něcoproti jeho nemorálnosti, tak jeho veličenstvo pan král, tedy tentoHerodes, si prostě nenechal mluvit do svého života... A pro svérozmary byl ochoten dokonce obětovat životy svých poddaných...Ovšem nebylo to tak jednoduché... Bylby ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože měli Jana zaproroka. M14,5 Tadyvidíme Heroda jako člověka plného rozporů, jako člověka, kterýsi zakládá na své pozici a přitom se o ni bojí. Současně jejvidíme jako toho, kdo vlastně nemá žádný cíl... Co bude takovýčlověk podnikat dál... Kam jej zavedou jeho rozmary? NaHerodovy narozeniny však dcera té Herodiady tančila uprostředhostů. Zalíbila se Herodovi, M14,6 aon jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. M14,7 Aona, navedena svou matkou, řekla: "Dej mi sem přinést na mísehlavu Jana Křtitele." M14,8 Mocsi tuhle scénu ani nechci do detailu představovat. Ale podlost akrvelačná či dokonce vražedná pomstychtivost a pýcha nebyla vtomto rodě zřejmě ničím neznámým. Co na takovou žádostodpoví král? Vždyť krásné tanečnici s přísahou slíbildát, o cokoli požádá! Dodrží svůj slib? Králse zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky poručil, abyjí vyhověli, M14,9 adal Jana v žaláři stít. M14,10 Vyjádření,že král se zarmoutil, by mohlo vyznít nějak v tom smyslu, že muzabylo Jana Křitele líto... Ovšem s ohledem na to, co jsme četliv 5.v., je zřejmé, že tento jeho zármutek vůbec nebyl způsobenlítostí, nýbrž strachem tentokrát vyvolaným ze dvou stran: Bylby ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože měli Jana zaproroka. To byl jeden tlak, kterému Herodes dosud podléhal,pokud šlo o Jana Křtitele... (5.v.) Ale pro přísahu předspolustolovníky poručil, aby jí vyhověli. To je tedy druhýtlak, kterému podléhal... M14,9 Herodovi tedy vůbec nebylolíto velikého Božího muže, ale bylo mu líto jen jeho vlastnípozice či pověsti... Jak vidíme hlas několika opilýchspoluhodovníků má pro Heroda větší důležitost, než případnýhlas lidu, který by na Janovu popravu mohl reagovat nějakýmprotestem... Takpřinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji donesla svématce. M14,11 Taktohle je, prosím, obraz tehdejší elitní společnosti, přátelé:nemravnost, vášeň, nenávist, vraždy... Ovšem popravdě řečeno,čím se liší naše dnešní společnost? Možná ty vraždy nejsoutak okaté jako v tomto případě... Nebo jsou naopak ještěokatější? Není ovšem pochyb, že všechno ostatní, tedy tanemravnost, vášeň, nenávist a mnoho dalších, jsou dnes v plnémrozkvětu stejně, jako tomu bylo tehdy... Takovoutotragickou událostí tedy končí život toho, který byl hlasemvolajícího na poušti. Život toho, který předešel Mesiáše apřipravil mu cestu... Janoviučedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je; pak šlia oznámili to Ježíšovi. M14,12 Kdyžto Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám;ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. M14,13 PJznal Heroda i celou jeho rodinu. Znal jejich pověst. Bezpochybyvěděl o tom, co učinil předchůdce tohoto Heroda nedlouho poJežíšově narození... A nyní věděl, že ten úzkostný strachby mohl dovést tohoto Heroda až k nekontrolovanému šílenství shroznými důsledky... MG říká, že PJ chtěl předejít nějakémuincidentu s Herodem, protože ještě nepřišla jeho hodina... Odplultedy lodí na pusté místo, aby byl sám. Za touto touhouPJe po samotě můžeme vidět určité důvody, proč chtěl býtsám.Proto, aby se o samotě modlil? Protože byl raněn toutozprávou o smrti JanaKř? Protože chtěl opustit bezprostředníHerodovské prostředí, kde se dály takové krutosti z pouhéhorozmaru? Nic z toho tu není výslovně uvedeno, nicméně osobněpočítám s úplným lidstvím PJe. Jak vidíme z jiných místPísma, PJ byl kromě radostných chvil někdy také hluboce smutný,někdy měl i lítost... Zřejmouskutečností tu podle našeho textu je, že PJ se dopravil napusté místo, aby byl sám, ale zástupy o tom uslyšely apěšky šly z měst za ním. M14,13 PokudPJ galilejské moře přeplul na lodi a ti ostatní lidé jeobcházeli pěšky kolem dokola, pak jistě PJ získal nějaký časpro svou samotu... Ale jak vidíme dále, nebyl o samotě dlouho: Kdyžvystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravovaljejich nemocné. M14,14 Zdevidíme konkrétní slovo o tom, že PJi bylo líto těchto lidí,kteří za ním přišli se svými potřebami, se svými vlastníminemocemi, nebo také se svými nemocnými, čili se svými blízkými,kteří byli nemocní. Pro některé to tedy mohlo být dostináročné, aby sem za PJem přišli.. Jsempřesvědčen, přátelé, že tyto drobné záznamy nám majíukázat jakési pozadí té služby PJe. Ukazují nám určitéstránky jeho smýšlení, i jeho cítění, zkrátka ukazují námurčité stránky jeho srdce... |
Vernon McGee >
Matouš
Podřízené stránky (1):Matouš 2