Část První. Apoštol, zázračný hojitel, morální člověk ---- neobrácený člověk, pokrytec, zloděj, Syn Zatracení, sebevrah, který šel domů, do pekla.... Jidáš Iškariotský je, bez jakékoliv pochyby, tou nejodpornější postavou v lidské historii.... Každý národ měl své zrádce. Amerika Benedikta Arnolda, Norsko Vidkuna Quislinga, Francie Pétaina, Anglie Lorda "Haw Haw" (William Joyce), my jsme měli naše Bretschneidry, K.H.Franky, lidi typu Fierlingera a tisíce malých udavačů-Jidášků, za poslední čtyři desetiletí... Ale všichni, kromě Iškariotského, zradili pouze lidi - přidali se na druhou stranu - kdežto Jidáš zradil Božího Syna... Prodal Spasitele lidstva za třicet stříbrných a přitom ještě měl ten žaludek, aby přátelským polibkem Ježíše identifikoval. Ježíš ho nazval "Synem zatracení". V celé Bibli je toto jméno použito pouze na dvě osoby: Jidáše Iškariotského a Antikrista. Jeho čin byl tak nepochopitelně odporný - až za hranici lidského pochopení, že většina těch, kteří tuto událost později popisovali, se snažili připsat Jidášovi nějaký jiný motiv, než mamon. Jsou filmy, kde je Jidáš Iškariotský vysvětlován jako vlastenec, který chtěl donutit Krista, aby použil své nadpřirozené síly proti Římu... Pravda, v tomto světle by jsme my, lidé vypadali o trochu lépe - ale očitý svědek Jan, píše že "Jidáš byl zloděj" a miloval peníze. Tím padá maska "vlastence". Ostatní apoštolové o něm hovořili s hrůzou a s odporem, jako o člověku, který "odešel tam, kam patřil"... Málokdo měl takové postavení, takovou důvěru, jako on. Jidáš oplatil zlem za dobro, nenávistí za lásku - a to ještě vůči té nejskvělejší, nejšlechetnější a nejčistější Bytosti, která kdy po této Zemi chodila... A tak jméno Jidáš Iškariotský je synonymem pro všechno to, co je nečisté, hnusné, zrádcovské.... A přece, milý čtenáři, který(á) se zřejmě otřeseš s odporem, při pomyšlení na tohoto člověka - nejsi vinen stejným hříchem jako on? Je zcela možné, že jsi na cestě, která vede tam, kudy šel kdysi Jidáš... Jidáš Iškariotský nebyl vždycky tím, čím skončil! Jistě existovala matka, která jej milovala, možná, že měl dívku, která si ho chtěla vzít. Možná, že jeho rodiče cítili hrdost na svého syna, jak tak chodil s Ježíšem a ostatními po Palestině, učil, a léčil. Jidáš byl jistě milován a respektován. Byl vzorem křesťana. Nikdy ho nikdo ani ve snu nepodezříval! Byl Kristovým učedníkem - vlastně apoštolem, a byl dokonce vybrán za pokladníka skupiny. A teď se příteli, laskavě zamysli nad následujícím deseti fakty: V Matouši 10:1-8 čteme popis, jak Ježíš vybral své apoštoly, poslal je kázat a léčit a dal jim nadpřirozenou sílu. Zde můžeme začít v našem zkoumání faktů z Jidášova života... 1) Jidáš byl povolán, aby se stal apoštolem. Tato pocta, kterou obdrželo pouze pár lidí v historii lidstva, přišla i na Jidáše. Byl na stejné úrovni s Petrem, Janem, Jakubem - s tou velikou trojicí, která, společně s apoštolem Pavlem, později otřásla světem... Matouš, obrácený celník, který napsal jedno ze čtyř evangelií Nového Zákona, byl také Jidášovým společníkem. Nemám pochyb o tom, že Jidáš Iškariotský veřejně prohlašoval, že Ježíši věří a že jej miluje...Už ta skutečnost, že následoval Ježíše jako jeden z Jeho dvanácti vyvolených, byla přece důkazem jeho víry, že? Není třeba uvažovat o tom, zda byl také pokřtěný. Pakliže Jidáš do pekla šel, šel tam jako pokřtěný člen Církve, jako člověk, který o sobě prohlašoval, že je křesťanem... 2). Jidáš byl křesťanským kazatelem. Nebyl jen apoštolem, ale byl také, jako ostatní apoštolové, poslaný Ježíšem, aby kázal, jak čteme v Matouši 10:5-8. Z Jana 4:2, lze bezpečně usoudit, že křtil, jako ostatní apoštolové. Jidáš dostal od Ježíše moc nad duchy zla, moc dělat zázraky hojení. Jidáš kázal Kristovo evangelium "uzdravoval nemocné, očisťoval malomocné, křísil mrtvé, vyháněl z lidí démony". Nevěříš? Potom se do Matouše 10:5-8 podívej! Jistě, podle Matouše 7:22-23 byli i takoví, kteří, ač nespaseni, takové zázraky dělali - ale Jidáš Iškariotský chodil po Palestině, jako jeden, který rozšiřoval evangelium Ježíše Krista.. 3). Jidáš žil ve velmi intimním styku s Ježíšem. Ježíš a těch dvanáct jak se zdá, byli téměř stále pohromadě. Byl jeden, nebo dva případy, kdy Ježíš šel pouze s Janem, Petrem a Jakubem - ale není pochyb o tom, že všechno, co se odehrálo, se ostatní - včetně Jidáše - dozvěděli z první ruky! Jidáš byl - prakticky - u každého kázání, které Ježíš konal, viděl každý zázrak, který Ježíš udělal. Viděl, jak Ježíš vyléčil toho šílence z Gadary, Viděl, jak Ježíš utišil bouři v Galileji, viděl jak pěti chleby a dvěmi rybkami se nasytily tisíce. Viděl, jak Lazar po čtyřech dnech, vyšel z hrobu. Ale co bylo to nejdůležitější: Jidáš znal Ježíše, Jeho povahu, Jeho lásku k lidem. Viděl, jak Ježíš plakal u Lazarova hrobu, před branami Jerusaléma. Viděl jak Ježíš dává útěchu truchlícím, naději těm, kteří žádnou naději neměli, viděl Jeho soucit pro hříšníky. Jedl s Ním z jednoho hrnce spal s Ním často v jedné místnosti. Jak se mohl, po takové zkušenosti stát zrádcem? 4) Jidáš byl - s počátku - člověkem vysokého morálního charakteru, který uznávali všichni jeho spolupracovníci. Ano, tak to muselo být! Jidáš kráčel životem jako křesťan a není ani stín náznaku o tom, že by bývali ostatní apoštolové, měli nějaké podezření, i když Ježíš, již na počátku řekl: "Copak jsem si vás dvanáct nevybral sám, a přece jeden z vás je ďábel" (Jan 6:70). Nezdá se, že by býval někdo podezříval Jidáše! Jidáše uznávali až do té osudné noci. Druzí žárlili, když Jan a Jakub se snažili získat vedení, a když jejich matka žádala Ježíše čestný místa pro její syny (Mat. 20:21-24), ale nějaká aversita vůči Jidáši, není nikde zaznamenaná! Dokonce když Ježíš pronesl u poslední večeře ta strašná slova:"Jeden z vás mně zradí", každý z učedníků se ptal: "Pane, jsem to já?" O Jidáši ani zmínka! Dokonce když, nakonec Ježíš říká "To, co chceš učinit, učiň rychle", ani v té chvíli neměl ani jeden podezření; domnívali se, že má něco nakoupit. Jidáš byl váženým, důvěryhodným pokladníkem skupiny. Jistě by ho bývali nezvolili, kdyby měli jen stín podezření! Je strašné si uvědomit pravdu, že Jidáš byl typem vysoce morálního člověka - a přitom si uvědomit jeho hrozný konec! 5) Jidáš nebyl nikdy ve skutečnosti znovu-narozený! Ježíš, který to věděl od samého počátku, to naznačuje v Janovi 6:64. Jidáš nikdy nepřijal Ježíše, jako svého Spasitele. Jistě, dnes víme, že Ježíš věděl celou tu dobu, že Ho Jidáš zradí. Ano, smutnou pravdou je, že Jidáš byl morálním člověkem ale nikdy nebyl Křesťanem! Lidi sice oklamal, Boha však oklamat nemohl.... 6) Byla to zřejmě touha po penězích, která způsobila Jidášův pád. Víte, Bible nám, v několika slovech, říká tak mnoho! V Janově dvanácté kapitole, vidíme šťastnou scénu té večeře u Lazara. Marie, jeho sestra jde a použije velmi drahou mast. Jidáš protestuje v předstírané starosti o chudé, ale Jan 12:4-6 nám říká jasně, o co asi běželo.. Z této příčiny také vyplývá následek v Matouši.26:14-16. 7) Jidáš byl doslova, posedlý Satanem. Lukáš 22:3 píše:"Potom vešel Satan do Jidáše, který se jmenoval Iškariotský, jeden ze dvanácti". Jan 13:27 říká, že ďábel vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimona, aby Ježíše zradil" Ten, který vyháněl démony z jiných lidí, sám se stal posedlý Satanem! Jidáš byl jako ten muž z Matouše 12:45, ze kterého vyšel nečistý duch, a později se vrátil - místo bylo prázdné - a přivedl sebou další démony, ještě více zlé - a stav toho člověka byl horší, nežli na počátku".Toto by mohlo vysvětlit, proč Jidáš udělal to, co udělal... 8). Jidáš, po všech těch příležitostech které měl, odešel do pekla.!. Zradit Krista polibkem bylo to největší pokrytectví v dějinách světa! Dovede si někdo představit co cítilo Ježíšovo srdce v tom okamžiku - i když On to předem věděl? "Příteli, odkud přicházíš?", byla Jeho slova. Je někdo schopen pochopit hloubku Boží laskavosti? Ježíše zatkli, svázali - a Jidáš si šel pro svou odměnu... Byl to nejtemnější okamžik v historii celého vesmíru... 9). Výčitky svědomí ho donutily, aby peníze vrátil. Jidáš jde zpět ke kněžím a vyznává svůj hřích. Ovšem tito nejsou nijakou pomocí. Oni ani nebyli schopní mu ukázat cestu k míru v duši! Peníze, které za svou zradu dostal - ty stříbrňáky pálily jako oheň v jeho duši. A ještě v té chvíli - po tom všem co udělal - Jidáš měl svou příležitost vrátit se zpět. Kdyby se býval, v tu noc obrátil k Bohu, přiznal svůj čin a vyznal Ježíše Krista jako svého Spasitele - nemám v sobě ani atom pochyb o tom, že by jej Bůh - skrze Krista - vzal na milost!!! Jediný hřích, který Bůh nemůže odpustit je odmítnout Božího Ducha, který nás táhne ke Kristu, a zemřít bez Spasitele! To je ten neodpustitelný hřích!!! Jidáš, měl stále ješte čas! Přes všechny příležitosti, které dostal - odešel do věčného pekla. Ve Skutcích 1:25, prosí apoštolové Boha, aby jim vybral apoštola na místo, ze kterého padl Jidáš "aby mohl jít tam, kam patří"... Jidáš spásu neztratil - nikdy jí neměl!! - Jidáš ztratil své místo apoštola a kazatele. Jidáš šel do místa, kam půjde každý, kdo odmítne Boží odpuštění, které se dá získat zdarma, vírou v Ježíše Krista. Může být knězem, kazatelem, členem jakékoliv církve, může být morální až "na půdu", odmítne-li Krista, jde tam, kam šel Jidáš Iškariotský! Že nebyl spasený je jasné z Ježíšova vyjádření, které zaznamenal Jan v 17:12. Ježíš si udržel (a udrží!) všechny, kteří Jej upřímně přijmou, ale Jidáš Ho nikdy v srdci neměl! "Pro takového člověka by bylo by lepší, kdyby se byl nenarodil", říká Bůh-Syn.... Část Druhá. Jidáš Iškariotský a my.. Podivný příměr? Podívejme se na to: Jidáše kdekdo považoval za vzorného křesťana - a přesto byl ztracený. Byl pokřtěný - a přesto byl ztracený. Kázal Kristovo evangelium - a přesto byl ztracený. Dělal zázraky - a přesto byl ztracený. Věřil mu - kromě Ježíše - každý, kdo jej znal, a přesto byl ztracený. Je jistě hrozné jít do pekla odkudkoliv, ale dovedete si představit ten strašný pocit - jít do pekla z křesťanské církve?? Podle Krista, mnohem - neporovnatelně mnohem více lidí půjde do pekla, nežli do nebe (Matouš 7:13). Je mnoho lidí, kteří očekávají "jízdenku do nebe", kteří budou strašně zklamáni (Matouš 7:21)...... Chtěl bych upřímně varovat všechny ty, kteří po léta chodí do kostela, jejich jména jsou - někdy už od narození - napsána v knihách té či oné církve - ale nejsou v Kristově Knize Života (Apokalypsa 20:15). A všechno, co to chce, je jen ta prostá víra v dokončené dílo Ježíše Krista!!! Dobré skutky vám nepomohou ke spáse! Nečetli jste: "I kdybych rozdal všechno co mám, a neměl Lásku, neměl Boha Spasitele-Krista...nemám nic!!!" Je zcela možné, že jsi byl(a) postříkaný)á) trochou vody, když jsi se narodil(a) - Jidáš byl jistě pokřtěný v Jordánu! Je možné, že jsi se jednoho dne rozhodl(a), že se změníš, a budeš žít novým, lepším životem - Jidáš, když potkal Ježíše, udělal to stejné rozhodnutí! Miliony těch, kteří se chtěli sami "zreformovat", budou naříkat v pekle! Ten důvod, proč Jidáš byl ztracený spočíval v tom, že on nikdy nedal své srdce Kristovi a nepřijal vírou - prostou vírou dítěte - spásu, která je nabízena každému člověku této planety. Nevím, jaký důvod k odmítnutí Ježíše měl Jidáš, ale vidím důsledek jeho rozhodnutí. Dnešní člověk se ohání Darwinem, Freudem, Huxley-em; mluví zasvěceně o azoiku, proterozoiku, dobách ledových, má zjištěné stáří vesmíru na plus-minus tisíc let a podobně. Ještě před několika lety byli zvěstovatelé veškerých pravd Marx, Engels, Lenin, Oparin, Trofim Denisovič Lysenko a podobní. A přece ta položená otázka není ohledně tvé životní filosofie - ta otázka zní:" Zajistil jsem tvou záchranu. Chceš ji? Je úplně zdarma - stačí mi uvěřit a říci ano"... Ale to už je písnička zcela obehraná, že?... Smutné na tom všem je, že Jidášova morálka zcela selhala. Nakonec - opravdová morálka stranou Krista neexistuje - ať se vám to líbí, nebo ne! Ti farizeové, kteří Krista nechali ukřižovat, byli také považovaní za vysoce morální osoby, a nakonec skončili v historii tam, kde skončil Jidáš, kterým tak opovrhovali. Většině lidí se to nebude líbit, ale: Člověk, který odmítne Krista je totálně nemorální a jeho srdce je zkažené! Nakonec, co říká o lidském srdci Bůh? Přečti si Jeremiáše 17:9! Jistě, navenek všichni vypadají právě tak šlechetně, morálně a úctyhodně, jako kdysi vypadal Jidáš; ale bez Krista jsou jen zvenčí obílené hroby, plné zkažeností... Ježíš Kristus je tím prubířským kamenem skutečné etiky. Pověz mi tvůj vztah k Bohu-Synu, a já ti povím něco o tvém srdci a tvé budoucnosti! Pakliže toužíš po spravedlnosti, míru, čistotě, lásce - budeš hledat Krista. Předstírání není na nic! Podívej se, jak celá ta maska, kterou nosil Jidáš Iškariotský padla v jedné tmavé noci. Ty si můžeš myslet o sobě cokoliv - ale bez Krista se tvůj charakter počne odloupávat jak slupky na cibuli a nakonec zbude jen nahota tvého nemocného, zkaženého srdce..... Bible nepíše, zda byl Jidáš alkoholíkem, zda byl surový, zda se pral, zdali mluvil sprostě. Ne, jeho hřích vypadal úctyhodný v očích lidí! Jidáš pouze miloval peníze! Co je na tom dnes špatného - že? Osm lidí z deseti jsou - v tomto směru stejní, jako byl náš Jidáš! Dnes je zcela normální, "nadělat co nejvíc peněz, pokud to děláš poctivě a podporuješ svou církev"... Ale Písmo to přece neučí! "Láska k penězům, je základ všeho zla" píše Pavel v Prvním Timoteovi 6:10. Láska k majetku dělá z lidí zloděje, vrahy, žebráky, prostitutky. Za peníze lidé prodají svou nezávislost, za peníze budou noviny inzerovat cokoliv. Pro lásku k majetku prodávají ženy svá těla, právníci své duše. Dovol, abych ti - navždycky - položil do tvé duše skutečnost, že to bylo třicet stříbrňáků, dnešních asi dvacetpět dolarů, za které Jidáš zradil Božího Syna a utrpěl věčnou hanbu! Co všechno lidé pro peníze neudělají! Ježíš mluví o bohatém hlupáku: "Mějte se na pozoru před chamtivostí - i když má člověk nadbytek, není tím zajištěný jeho život. Co říká Bůh? "Blázne! Ještě této noci si vezmu tvou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?".. (Lukáš 12:15 a 12:20). Pakliže nejsi bohatý vůči Bohu (Matouš 6:19-20), ani jedna hodina práce za peníze nedává smysl! K čemu ti budou všechny poklady světa, když je tu jednou necháš a půjdeš do pekla? Nedivím se, že takového člověka Bůh nazývá hlupákem. Ani Jakub si nedal "servítek před ústa": "Boháči plačte a naříkejte! ..Vaše bohatství shnilo, vaše šaty sežrali moli, vaše zlato i stříbro zrezavělo a ten rez bude proti vám svědčit! Pakliže ty, který(á) to čteš, nejsi spasený(á), dovolím se ti říci, že si hraješ na hlupáka! Ježíš řekl:"Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům...nemůžete sloužit mamonu i Bohu"... Nakonec opět platí ta - skoro dva tisíce let stará otázka: "Co je platné člověku, kdyby získal celý svět...." Když Jidáš Iškariotský, apoštol Ježíše Krista, byl nespasený, Satanem posedlý zloděj a zrádce - potom my si musíme dávat velký pozor na falešné učitele, kazatele, proroky! Bible nás tolikrát varuje! "Chodí k vám přestrojení za ovce, a zatím jsou dravými vlky"... Pavel učí Korintské totéž:" Jsou to falešní apoštolové, podvodníci, kteří se vydávají za apoštoly Ježíše Krista. A není divu; sám Satan se přeměňuje v anděla světla".. Musíme být velmi opatrní, obzvláště v naší době, kdy se všechno pomalu zrychluje k těm "posledním dnům"...Když Satan byl schopen využít apoštola Ježíše Krista, může pomýlit jiné, i takové - kteří jsou - zdánlivě "neomylní". Jan nás varuje, abychom "nevěřili každému vnuknutí, ale abychom zkoumali, zda je to z Boha" (1 Jan 4:1). A jak zkoumáme? No přece ten jediný standard pravdy je Boží Slovo! Lidem se věřit nedá, když jde o věčný život! Už Jeremiáš, inspirovaný Bohem, píše:"Prokletý buď ten člověk, který věří v člověka". Část Třetí - Hořký konec hříchu. Jidáš nebyl ani první ani poslední, kdo si - bohužel pozdě a tak bolestivě uvědomil, že hřích slibuje mnoho a dává strašně málo! Hřích tě vždy: Zavede dále, než jsi chtěl(a) jít, zdrží tě tam mnohem déle, než jsi měl(a) v úmyslu, a donutí tě zaplatiti mnohem víc, než jsi chtěl(a) zaplatit!! Pohár radosti a rozkoše je sladký, dokud nepřijdeš k těm dusícím splaškům, které musíš vypít také... Chudák Jidáš! Toužil po královském bohatství, skončil u okrádání almužen chudáků! Snil o výnosném teplém místečku po boku Ježíše v Jeho Království. Když si uvědomil, že Ježíš o světskou moc nemá zájem, změnil strany, přešel k Jeho nepřátelům a zradil svého bývalého přítele za pár mizerných mincí! Kde byli jeho přátelé, kteří mu jistě slibovali nějaký ten bonus navíc, když se to podaří? Kde byli, když je potřeboval? Vysmáli se jeho přiznání hříchu a poslali ho pryč. "Co je nám po tom? Vyřiď si to sám se sebou!" A tak, když všechno dopadlo tak, jak to bylo naplánované - Jidáš neměl ani dušičku na celém širém světě, která by mu pomohla najít zpět jeho rovnováhu. Nebyl nikdo, kdo by se za Jidáše pomodlil. nikdo, kdo by jej potěšil.... Jakou cenu mají peníze, když jsi je získal za ztrátu své duše? Když tvé tělo je prolezlé nemocemi, zesláblé stářím - co ti budou platné všechny peníze světa, když víš, že tě na konci tvé cesty očekává rozhněvaný Bůh, kterého jsi celý život ironicky ignoroval? Cokoliv člověk zasije - to bude sklízet! Víš, žil jsem na tomto světě dosti dlouho, abych poznal, že můžeš získat poklady, můžeš mít ty nekrásnější ženy (či muže) této Země - a přesto, nemáš-li Krista, žil(a) jsi zbytečně. Totiž, jednoho dne u tvých dveří zaklepe Smrt - a potom všechny poklady světa, všichni přátelé ti budou tak platní - jako Jidášovi jeho stříbrňáky a přátelé.. A stačí tak málo, aby se z beznaděje a prázdnoty stala jistota a plný život. Stačí říci Bohu, že k Němu přicházíš jako hříšný člověk, který nemá jinou naději, než Kristovu oběť na kříži. A Bůh tě, v tom zlomku vteřiny přijme do své rodiny, právě tak, jako by býval přijal Jidáše minuty před jeho smrtí...Proč? Protože Bůh slíbil, že spasí každého, kdo přijme Jeho Syna...... Konec. 1994.... Tonda..... https://skydrive.live.com/redir.aspx?cid=2e550b915a072f4d&resid=2E550B915A072F4D!258 |
Antonín Uhlíř > Ostatní články od Tondy >