Další svod křesťanství 2

 


Další svod křesťanství 2

VÍRA A SVOBODA.


Svoboda myslet sami za sebe, zvážit opatrně veškerou evidenci a udělat si vlastní názor bez jakéhokoliv nátlaku z venčí je životně důležité pro pravou víru. Jeden z primárních rysů kultu  je popření těchto svobod různými triky přemlouvání tak, že se nakonec člen kultu vzdá své svrchovanosti až do bodu, kdy "guru", nebo "prorok" dělá veškeré myšlení za něj. Bohužel, téměř každá církev může - ať už vědomě či ne - vynaložit stejný druh tlaku tak, že se členové raději podřídí skupině, než aby si své konkluse vypracovali vlastním myšlením.
"Je to víra", ptá se John Kalvín "nerozumět ničemu a prostě  podřídit své zásady tiše a absolutně církvi?" Kalvín toto odsuzuje a připomíná, že "víra nežije z ignorance, ale z poznání.  Být připraven přijmout každý diktát Církve jako pravdu, není cesta ke spáse". (John Calvin, "Institutes of the Christian  Religion", 1983). Příliš mnoho z těch, kteří navštěvují kostel se  domnívají, že uniknou morální odpovědnosti tím, že nechají kněze či pastory aby za ně mysleli, a že chodit do kostela a souhlasit  se vším, co se tam předpisuje - je tak nějak dostane "do víry".  Kalvín takovou koncepci odsuzuje a ještě jednou zdůrazňuje: Víra  se skládá ze znalosti Boha a Ježíše Krista (Jan 17:3) a ne z úcty k církvi".... Je pravděpodobně mnohem více osob ve velkých kongregacích než si myslíme, kteří byli přemluvení k souhlasu  něčeho, čemu nikdy vlastně nevěřili a nevědí, jak se zbavit frašky, která jim otravuje život....
Slaboch, který kompromituje svůj křesťanský standard ve chvíli, kdy počne cítit tlak světa a přátel, možná adoptoval své "Křesťanství" skrze tlak své rodiny nebo okolí. My musíme být  nesmírně opatrní abychom "nevyráběli" falešná rozhodnutí na těch, kteří možná plně nerozumí a nejsou ještě připravení na skutečný  závazek.. Ježíš sám nám dal příklad, odrazoval pouhé nadšení či ústní vyznání svou reakcí na některé, kteří se zdáli být pouze nadšení Ho následovat (Lukáš 9:57-62, 18:18-25).

VÍRA A DENNÍ ŽIVOT.

Ve svém otevřeném pohrdání Křesťany pro víru v něco, co se  "nedá dokázat", ateista odsuzuje sám sebe. Moderní civilizace se skládá z mnoha výhod, kterých můžeme využít pouze když budeme věřit těm, kteří ví to co my nevíme, a když budeme věřit tomu, čemu ani nerozumíme, a ani si nemůžeme ověřit. Miliony lidí, kteří nestudovali farmacii, polykají denně stamilióny pilulek a prášků v úplné důvěře v přípravu předpisu. A ti, kteří nevědí nic o účetnictví nebo právech, věří a následují rady i když tomu plně nerozumí.
Bylo by opravdu směšné reagovat na diagnózu lékaře ateistickou formulkou "Nevěřím ničemu, co si nemohu sám dokázat". Zřejmě by trvalo nějaký čas, než bychom získali potřebné vědomosti k tomu, abychom porozuměli radě lékaře. (pozn. ale potom by už také mohlo být pozdě) Princip ateisty se nedá aplikovat na denní život... Bohužel, existují lidé, kteří chodí do kostela ze společenských nebo rodinných důvodů a říkají něco, čemu vůbec nevěří, protože by bylo pro ně trapné od toho prostě odejít. Jiní tak činí proto, že jsou příliš hrdí, než aby vyslovili pochyby, když každý kolem se zdá tomu věřit. Nevíra má mnoho tváří; často se skrývá za maskou předstírané víry, která po delší době přesvědčí i toho, který tu masku nosí! Ovšem, naše skutečná víra se ukáže v našich životech. Spurgeon to podává asi takto:
"Víra je kořen poslušnosti a to se dá dobře pozorovat v normálním životě... kapitán věří, že kormidelník zavede jeho loď do přístavu, turista věří vůdci, který jej vede přes obtížný  průsmyk...když pacient věří lékaři, pečlivě následuje jeho rady, nařízení a předpisy. Víra, která odmítá uposlechnout nařízení Spasitele, je pouhou přetvářkou a nikdy duši nespasí! (Spurgeon).
Jedna věc je doufat v nebe, když peklo je tou jedinou alternativou, chytat se Křesťanství jako pojištění, které kryje všechny "nepředvídané možnosti" po smrti - v případě že by se Bible nakonec přece jen ukázala pravdivou. Je zcela něco jiného žít správně už teď, jako by jsme skutečně věřili tomu co říkáme a zpíváme. Poslušnost vůči Bohu v denních záležitostech je tím  zkušebním kamenem. "Nikdy Písmo nepoznáme, dokud nebudeme ochotni se jím dát změnit". (Boice, "Foundation") Co napsal William Law, někdy před 200 lety, platí i dnes: V zásadě je to nedostatek upřímného úmyslu žít v souladu s modlitbami které se modlí a vírou kterou prohlašují. Taková nesourodá směs hříšné pošetilosti a prohlášené lásky k Ježíši Kristu, může plnit životy mnoha z těch, kteří se nazývají Křesťany. Bez poctivého, rozhodného cíle v srdci, by Daniel nikdy nemohl být tím čím byl, a bez upřímného rozhodnutí zapřít sama sebe a následovat Krista, by ranné Křesťanství nikdy nebylo společenstvím svatých a slavných mučedníků. Je to nedostatkem toho základního úmyslu vzdát se Kristu, že dnešní církve jsou otevřeným podvodem prázdného prohlašování té víry, která kdysi hořela jako oheň z nebe na ty, kteří "obrátili svět vzhůru nohama".... 51.
Jak se vytvoří víra, která "obrátí svět vzhůru nohama?"  Biblická víra vyrůstá minutu za minutou z blízkého vztahu k Bohu. Křesťané jsou slabí, říká Boice, protože zapomněli kdo  Bůh je a co slíbil těm, kteří Mu věří. Jenom ti, kteří Ho znají, Mu mohou opravdově věřit a uposlechnout Jeho Slovo. Ježíš prohlásil, že věčný život je v "poznání Boha" (Jan 17:3).  Stafford poukazuje na skutečnost že je hlavní problém v některých metodách, které jsou dnes nabízené pro dosažení Boha, které mají opačný účinek:
 "Moje třetí námitka je, že všechny tyto spirituální důrazy vedou k opačnému směru - namísto na Boha, soustředíme se na člověka. Říkáme si: "Jak bych se mohl zformovat, předělat sebe,  svou mysl, víru i svou činnost, abych potkal Boha?"
Bůh se stává silou, do které se "napojíme", středem pro citovou orientaci, obrazem kterým se dá v mysli manipulovat, speciální jedinečný pocit, který uchvátí srdce.
Pozornost, která se obrací k nám, k tomu, co se děje s námi, je nenápadná, ale positivně jiná než taková, která je obrácená přímo k Bohu. A když se soustředíme tímto směrem, mineme mnohem základnější otázku: "Jak Bůh přijde ke mně?". Stafford,"Knowing").

POTŘEBA VÍRY.

Když musíme věřit nedokonalým lidem v tom, o čem nemáme ani ponětí - ať už v medicíně, či technologii, jak mnohem rozumnější je přiznání, že víra je nutná jestliže chceme mít užitek z toho, co Bůh ví a co je ochotný pro nás udělat... Není to přece známka inteligence ale pošetilosti když odmítneme štěstí a požehnání, které On nabízí proto, ŽE JSME NEBYLI SVĚDKY, KDYŽ STVOŘIL VESMÍR  NEBO KDYŽ KRISTUS BYL UKŘIŽOVANÝ A VSTAL Z MRTVÝCH!!! Musíme se rozhodnout na bázi evidence - a té jsou balíky - zdali se dá Bohu věřit.. Potřeba znát Boha a ne znát něco o Něm skrze církev, nemůže být nikdy dost zdůrazněna.
Je zřejmé, že je mnoho toho, co náš nekonečný Bůh chce abychom věděli a zažili o Něm, což nemůže být nikdy plně komunikováno a pochopeno z důvodů našeho omezeného rozumu. Ti,  kteří jsou příliš hrdí toto přiznat, nikdy Boha nepoznají, protože Bůh se ukáže pouze víře!!!  A pakliže je pošetilé věřit v Boha, potom nevím, jak bych nazval  ty, kteří věří doktorům, účetním, technologům. Na ten nejnižší stupeň "hodnocení" bych postavil ty, kteří prohlašují, že věří v sama sebe!
Jediný Bůh je hoden totální důvěry a poslušnosti - a to je ta skutečná víra. Pakliže Bůh neexistuje, neexistuje ani žádná opravdová víra, a bez schopnosti takovému Bohu věřit, nemůže existovat ani pravá láska! Hledání a touha po lásce a štěstí je  univerzální - ale žádná univerzita světa nenabízí diplomy v těchto předmětech, a ani věda vám je nepomůže najít! Naše vlastní zkušenosti v těchto radostech, a jiné mocné pocity nás přesvědčují, že to nejsou přeludy, přesto že žádná laboratoř není schopná tyto zaregistrovat a naměřit jejich hodnoty, ale víme že jsou skutečné! Je zřejmé, že věda nám nepomůže v oblasti lásky. Je schopná nám dát "věci a metody", ALE NE TU SPIRITUALITU, KTEROU HLEDÁME! Hledat to konečné uspokojení u Božích tvorů místo u Boha, je jako nechat se pozvat na hostinu pořádanou hlupáky, která jen ten váš spirituální hlad zvětší!!

VÍRA A BOŽÍ LÁSKA.

Vesmír ukazuje za sebe k Bohu, svému Stvořiteli. Výmluvně, všechny zázraky přírody křičí: Plán-Plánovač, Projekt-Projektant, Zákon-Zákonodárce, Stvoření-Stvořitel. My se můžeme odvracet od zdrcující evidence, ale rozum vyžaduje závěr, že Bůh nemá ani počátek ani konec, že stvořil celý vesmír z ničeho, že zná tu nejtajnější myšlenku každé osoby, která na této zemi kdy žila a bude žít, že ví, kde kterákoliv sub-atomická částečka každého atomu kdy byla a kde bude v budoucnosti.
Je ovšem mnohem více ohromující když si uvědomíme, že tento nekonečně grandiózní Bůh miluje každého z nás - a to hluboce a osobně. Můžeme si být jistí tím, že Bůh je milující, soucitný a laskavý. Tyto vlastnosti, když se odrazí v člověku - ať už  jakkoliv chabě - jsou považované za ty konečné ctnosti, za kvality, které se evolucí vysvětlit nedají!! Ty musí, každopádně poukazovat na kvality Boha, který nás k svému obrazu stvořil.  A co více: LÁSKA MUSÍ BÝT TOU HLAVNÍ OSOBNÍ VLASTNOSTÍ BOHA!  NEMŮŽE TO BÝT NĚJAKÝ NEÚPROSNÝ KOSMICKÝ ZÁKON ČI PRINCIP JAKO  GRAVITACE NEBO ELEKTŘINA - PROTOŽE TAKOVÝ DRUH LÁSKY BY NÁS NIKDY NEUSPOKOJIL!!
My jsme si jistí, že Bůh nemůže být nějakou impersonální První Příčinou. Philip Yancey to řekl velmi dobře: "Bible nám ukazuje jak Boží síla porazila velkého faraóna na kolena a snížila Nebúkadnezara - tak mocného krále - na úroveň zvířat požírajících trávu. Ale také ukazuje neschopnost této síly přinést Bohu to co si přeje: Naší lásku! Když Jeho láska je odmítnuta, dokonce i ten všemohoucí Bůh celého vesmíru se cítí tak nějak jako otec, který ztratil to, co si cenil nejvíc ze všeho, nebo jako kvočna, která bezmocně pozoruje, jak její kuřátka běží přímo do smrtelného nebezpečí.
Když Ho "zkrotíme" a "ochočíme" ve slovech a konceptech, a zařadíme někam podle abecedy, snadno ztratíme sílu toho vášnivého vztahu, který Bůh hledá nade všechno jiné. "Po dvou  týdnech jsem přečetl celou Bibli a mám velmi silné přesvědčení, že Bůh nestojí o to abychom Ho analyzovali - ale abychom Ho milovali". (Philip Yancey, "God The Jilted Lover", Christianity  Today, May 16 1986).
Není to ani hněv ani touha nás ovládat, ale je to Boží láska, která touží po reakci naší víry. Nemá zájem donutit nás abychom uvěřili v něco, co není pravda. Ti, kteří takové taktiky  používají, neslouží Bohu ale vlastním poblouděným zájmům. Víra roste z láskyplného vztahu - věříme tomu, koho milujeme. Pakliže skutečně Boha milujeme, budeme Mu věřit, že nás vede tím nejlépe možným způsobem v našich životech.
Ježíš řekl: "Pakliže mně milujete, budete zachovávat má slova"  (Jan 14:23). Ti kteří se prohlašují za Křesťany, ale žijí stále jen pro své zájmy a ne pro Boha, prozrazují nedostatek lásky a víry v denním životě, ať už jakkoliv "věrně" dodržují náboženské předpisy a rituály.
William Law píše toto: Kdybyste se pozastavili a zeptali sami sebe, proč ten váš druh Křesťanství se těžko podobá tomu, co znali první Křesťané, vaše vlastní srdce vám řekne že je to tím, že jste vlastně nikdy nezamýšleli žít a umírat tak jako oni.
Měli jste někdy v úmyslu, či v plánu potěšit Boha tím, co děláte a považovali jste to za tu nejšťastnější myšlenku na světě? Potom by jste shledali, že jste neochotní zapřít Krista  svým životem právě tak, jako nejste ochotní Ho zapřít vašimi rty. A přidáte-li k tomuto úmyslu ještě víru v Boží sliby, přijdete na to, že žijete v popírání sama sebe právě tak, jako kdysi rybářští  apoštolové v jejich době...

VÍRA HLUPÁKŮ.

Bůh Bible není pouhým lidským výmyslem. Kdyby Bůh skutečně neexistoval, nemohli bychom si Ho vymyslet právě tak jako ti, kteří se narodí, žijí a umírají v totální tmě, by nebyli schopní  vymyslet koncept světla!! Ovšem, nesmíme zapomenout, že lidé jsou schopní překroutit zprávu, kterou nám Bůh dává. Musíme zůstat otevření a dovolit Bohu aby se nám odhalil - pakliže by se tak rozhodl. Na druhé straně musíme být velice opatrní, abychom naším  "zasahováním" do procesu neskončili s uctíváním Boha, kterého jsme si "vytvořili k obrazu svému". Lidské srdce je zrádné a naše představy dovedou obléci naše vzbouřenecké fantazie tak, že vypadají jako božstvo.
Nevíra má opravdu mnoho podob. Jeden způsob, jak se můžeme vyvarovat klamu, který staví člověka na místo Boha (ta ultimátní lež, která je praktikovaná ve Východních náboženských směrech jako na příklad Yoga a nazývá se "sebe-realizace") je poctivě studovat odhalení, které dal Bůh ve svém Slovu. Všechno co On odhaluje v Bibli, se shoduje s veškerou evidencí a s našimi srdci. A přesto v tom stejném čase je takový Bůh mimo hranice našeho chápání. Kdyby tomu tak nebylo, nemohl by být naším Stvořitelem! Všechna evidence žádá, abychom v Něj věřili, abychom udělali ten krok víry, i když naše konečná mysl je ohromená omamující myšlenkou na nekonečno.
Alternativa k existenci Boha je nejenom závratná, ale zcela iracionální! ATEISMUS NENÍ POUZE ZA HRANICÍ ROZUMU, ALE JE OPAKEM  RACIONALITY! My víme dobře, že naše slunce neexistuje od nekonečna. Kdyby ano, už by dávno vyhořelo. Jelikož to samé je pravda u kterékoliv hvězdy, vesmír nutně musel mít počátek. Je možné přijmout myšlenku, že život a inteligence povstaly - samy  od sebe z neživého, prázdného prostoru? Je možné, že ta  neuvěřitelná konstrukce a struktura jedné jediné buňky - tím  méně individuální lidské osobnosti - všech našich myšlenek a emocí, to všechno bylo náhodným produktem vesmírné exploze někdy před 18 miliardami let? To chce víc víry, než je třeba k uvěření v existenci Stvořitele - ale taková víra bude očividně absurdní...
Ateista věří ve svou nedokazatelnou "víru". Ale veškerá evidence ukazuje zcela jiným směrem. Svazky encyklopedií se nezrodily výbuchem v tiskárně. Jak potom vysvětlíme lidský mozek,  ten úžasný bionický počítač? A co potom duch, nebo mysl, která ten mozek řídí? Pouhé stroje neuvažují, nemilují, nestarají se. Volání žalmisty mluví pravdu k našim srdcím: "Nebesa prohlašují Boží slávu. (Žalm 19:1).

PRVNÍ KROK VÍRY.

Není divu že Albert Einstein přiznal, že čím více věda o vesmíru objeví, tím více jsme nuceni k závěru, že jeho původ dovede "pochopit jen víra". "Rozum a evidence nás nutí věřit tomu, o čem víme velice dobře, že to nebudeme nikdy schopní vysvětlit:  Že Bůh, který nemá ani začátek ani konec, stvořil tento vesmír z ničeho". Mohlo by také být možné, že takový Bůh je nejenom  schopný, ale dychtivý se ukázat těm, kteří Ho hledají? Rozum a evidence na to ukazují také. Stojíme nad hlubinou, vedeni za hranice vědecké znalosti pouhých faktů, k ujištění vírou která působí, že jsme ochotní se dobrovolně vzdát pokřivené iluze sebe  důležitosti, když jsme konfrontováni grandiózností Boha.

Spurgeon prohlásil: Poznání Boha je předmět tak obrovský, že naše myšlenky jsou v jeho úžasnosti ztracené tak hluboce, že naše pýcha se utopí v  jeho nekonečnosti. Jiné věci můžeme pochopit a rvát se s nimi; cítíme v nich druh sebe-uspokojení a pokračujeme v naší cestě s  yšlenkou "hle, jak jsem moudrý". Ale když se jedná o poznání Boha, shledáme že všechny olovnice mají krátké šňůry, že ani orel neuvidí jeho výši, otočíme se s povzdechem "narodil jsem se včera a nevím zhola nic". Ale zatím co to mysl ponižuje, zároveň ji to rozšiřuje. Nic tak nezvýší intelekt, nic tak nezvětší celou duši člověka, jako oddané, poctivé a stálé zkoumání Boha"..  Spurgeon,"The New Park Street Pulpit", 1975).

Kdyby nebylo Boha, pohled existencialisty by byl pravdivý:  Nic by nedávalo smysl!!! Hodinky, na příklad odvozují svůj smysl od skutečnosti, že je někdo udělal, aby ukazovaly čas. Kdyby nebylo nikoho, kdo by je používal a cenil pro tento účel, ty nejsložitější a nejdokonalejší hodinky by nebyly nic víc, než nesmyslná konglomerace atomů! To stejné by bylo pravdou o člověku, kdyby byl pouze částí neosobního vesmíru, vzniklého slepou náhodou.....
Je to pouze ve vztahu k našemu Stvořiteli kdy my, jako lidé máme nějaký význam nebo smysl, a Jeho věčný záměr je za hranicí našeho konečného porozumění. A PROTO TO CHCE VÍRU - SÁM ROZUM TO  VYŽADUJE - SNAŽIT SE POZNAT BOHA A ZAČÍT PROŽÍVAT TO, CO ON PRO  NÁS NAPLÁNOVAL. Opakovaně Bible ujišťuje: Spravedlný bude žít vírou (Habakuk 2:4, Římanům 1:17, Galatským 3:11, Židům 10:38).  Ti, kteří si představují, že mohou sledovat, žít život bez Boha, který by dával smysl, potřebují pohlédnout na evidenci, zbavit se  "sebezmu" a následovat svědomí a rozum. Po pozorném zkoumání  evidence jako právník,

Linton došel k radostnému závěru:
Pochybovat není hřích, ale být spokojený v životě pochyb, když Bůh nám dal "mnoho nepochybných důkazů" aby naše pochyby vyléčil - hřích je... Z mnoha let zkušeností a pozorování, věřím že nejradostnější a nejlépe morálku-stavějící zkušenost je objevení, že důkazy Křesťanství jsou převažující jak ve výhledu tak i ve slibu - že křesťanská víra není něco, čeho se zoufale přidržujete jako záchranného pásu, ale může být výsledkem zkoumání, které dává přesvědčení a stane se potom záchranným pásem dokonalé  bezpečnosti. (Linton, "Lawyer").

A proto to není "skok do prázdna" ale ten nejvyšší čin rozumu spočívat na slibech Boha, na Jeho charakteru, který se nikdy nemění, na Jeho lásce. Není to také žádná "oběť" ale  nevyslovitelné privilegium spolehnout se na Jeho milost a péči s rozhodnutím dělat Jeho vůli jak jen jsme schopní....
Pouze hlupák bude žádat od Boha, aby požehnal jeho plánům. Mnohem lepší je nechat Boha, aby nám odhalil svou vůli a pak jít kam nás vede On. Inspirovaný Bohem Jeremiáš napsal: Ó Pane, já vím, že cesta člověka není v něm samém; není na člověku, aby řídil své kroky".(10:23).

HRANICE VĚDY.

Spravedlnost a pravda, právě tak jako láska, radost, krása a všechny ty nádherné životní zkušenosti jsou za schopností vědy takové vysvětlit. Jak často zadržíme dech nad krásou západu slunce nebo nad pohledem milovaných očí. To nejprostější dítě se může radovat ze zkušeností, které dává náš vesmír, který je tak nádherný že přemůže ten nejdokonalejší mozek pocity zázračna.  Marně vzhlížíme k vědě, aby potvrdila či vyvrátila skutečnost  těchto pocitů. A tak je to se vším v životě co se nás hluboce  dotýká: To, co naše srdce zná jako skutečnost, náš intelekt není schopen vysvětlit. Jak Blaise Pascal píše v "Les Penses": Srdce  má důvody, které rozum nepochopí" (pozn. Je to slovní hříčka:  "The heart has its reasons that reason cannot explain").
Kromě toho: Kdyby věda někdy uspěla ve vysvětlení a přemodelování člověka - zničila by ho! Kdyby člověk, pomocí vědy a technologie získal kontrolu nad Božím vesmírem a stal se  pánem vlastního osudu, potom nejenom Bůh by byl mrtvý, ale člověk také!
Ve své knize "The Abolition of Man " C.S.Lewis píše: Pro starodávné mudrce bylo hlavním problémem přizpůsobit lidské srdce realitě Boha... Pro magii a vědu je problémem, jak přizpůsobit  skutečnost přáním lidí... Nedomnívám se, že tito manipulátoři by byli špatní lidé. Spíše se mi zdá, že to nejsou vůbec lidé. Oni  jsou, chcete-li "lidé", kteří se zasvětili úkolu rozhodování toho, co "lidstvo" bude znamenat. Pro takové lidi "dobré" a "špatné" jsou pojmy bez významu. Poslední výboj se ukázal být zrušením člověka....
Pavilon OSN, v roce 1986 Expo ve Vancouveru byl právě obrazem této pošetilosti. Poukazoval na problémy ohroženého ekologického zhroucení a atomové války. Potom si stěžoval na skutečnost, že "vesmírná loď Země" nepřišla s "návodem k upotřebení". Takový  manuál zařizuje návrhář a výrobce aby pomáhal při správném  použití pro zamýšlený účel. A to je to, co Bible jedinečně tvrdí že je, a ti, kteří popírají existenci Stvořitele musí navěky oželet neexistenci "návodu k upotřebení".
Ani věda, ve svém nejlepším, není schopná vysvětlit účel lidské existence. Může udělat analýzu fyzického vesmíru a může si povšimnout jeho kouzelné projekce, ale není schopná nám dát konečné odpovědi potřebné pro lidskou žízeň. David dobře věděl, kde tato žízeň může být uhašena:
"Ó Bože, Ty jsi můj Bůh; budu Tě hledat brzy. Má duše po Tobě  žízní, mé tělo po Tobě touží, ve vyprahlé a žíznivé zemi, kde  není voda. Protože Tvá laskavost je lepší než má má ústa Tě budou  chválit. Budu Ti žehnat zatím co žiji, zdvihnu ruce ve tvém  jménu".. Žalm 63:1,3,4.

ŽÍZEŇ PO BOHU.

Naše nejhlubší emoce nám říkají, že jsme byli stvoření pro Boha - a že se stalo něco hrozného v našem vztahu. A právě pro tuto roztržku mezi námi a Bohem, všechno ostatní je tak nějak mimo, také. Ať už jsou naše zkušenosti s láskou, radostí nebo s mírem jakékoliv, cítíme, že to jsou jenom stíny něčeho nekonečně vyššího, od čeho jsme byli oddělení a po čem toužíme  právě tak, jako pisatel žalmů. On žíznil po Bohu, jako jelen po vodě z potoka. (Žalm 42:1). Je to tak, jak to daleko v minulosti řekl Hugh Black:
Dříve nebo později objevíme, že ani ta nejdokonalejší láska nemůže plně uspokojit srdce člověka. Veškeré mezilidské vztahy - ať jsou jakkoliv požehnané a vstřícné, musí nutně být částečné, rozkouskované. Osamělost života ve svém konečném problému je taková jaká je, protože jsme byli stvoření pro mnohem vyšší a dokonalejší přátelství. Je to jen v tom nejsoukromějším  svatostánku, nepřístupnéhu komukoliv jinému, kde se s námi Bůh setkává. Jsme hnáni k Bohu potřebou našeho srdce... (Hugh Black,  "Friendship", 1907).
Pakliže Bůh opravdu existuje, jak naše srdce i hlavy nám říkají, povězte mi, kdo by Ho nechtěl poznat? To blízké "znání" musí být přece touhou každého Křesťana. A protože Bůh je  nekonečný, přátelství a "bytí" s Ním nabízí také nekonečnou hloubku a trvání. Dovede si někdo představit nebe s větší radostí, než je nekončící hluboké odhalení Boha a Jeho lásky v těsném spojení? Bůh chce začít tento proces už nyní a slíbil: "Budete mne hledat a naleznete mně, hledáte-li celým srdcem"... Jeremiáš 29:13.
Láska, radost a věčné přátelství, po kterých tak toužíme, a všechna tajemství vesmíru, která lidský intelekt hledá, jsou všechny skryté v srdci Stvořitele - a nic jiného člověka neuspokojí! Bez jakékoliv pochyby: Tato všechna srdce se musí setkat, aby stvoření dosáhlo naplnění a člověk svého osudu.
Opětně to byl Hugh Black, kdo to tak nádherně vyjádřil: "člověku byl implantovaný instinkt a potřeba, které jej činí neuspokojeným, dokud nenajde uspokojení v Bohu, protože bez Boha  je život oloupený o svou slávu a smysl toho života... A tak lidské srdce vždy toužilo po přátelském vztahu, který je hlubší a déle trvající, než je možné mezi lidmi - neporušené změnou, neohrožené smrtí, nezlomené strachem, nezakalené pochybami.

ZA HRANICÍ VĚDY.

Těm, kteří navštívili OSN pavilon na EXPO 86, byl nabídnutý film. Při výzvě za světový mír, film se táže: "Proč musí být dobré a zlé, správné a špatné, "my" a "oni?" Když jste potom  vycházeli z divadla uviděli jste veliký nápis "Za všeobecné dobro". Je ironické, že ti, kteří trvají na absolutně žádných "absolutech", nemohou žít standardem žádného standardu. Jako každé falešné náboženství má také kněze, kteří si vezmou za úkol  (potom co popřeli "dobré" nebo "zlé"), vnutit zbytku to, co je podle nich "pro obecné dobro".
Slepá egomanie odmítá vidět co působí a opakuje její vlastní problémy. Naplnění nejhlubších tužeb a následná radost a uspokojení přijde pouze když dovolíme Stvořiteli, který tyto  kapacity v nás vybudoval, aby držel kormidlo našich životů.  A pakliže máme Boha poznat, a prožít tu lásku, radost a věčnost v poznávání Jeho - musíme udělat ten první krok víry. Naše srdce svědčí k biblickému prohlášení:
"Bez víry je nemožné se Bohu zalíbit; ten, kdo k Bohu přichází, musí věřit že On existuje a že odměňuje ty, kteří Ho  hledají.." Židům 11:6.
Pravá víra a pravá věda si nesoupeří, ale každá jedná v jiné sféře. Oblast víry je ta, kterou věda nemůže ani ověřit a ani popřít!! Míchat víru s vědou by znamenalo zničit obě..To je tím  velikým omylem Christian Science a křesťanské psychologie. Obě předstírají být "vědou mysli". A jak jsme viděli, Positive Confession se svým opíráním se o "zákony prosperity" je pouze jiná forma toho stejného omylu. Lidská mysl není fyzická realita, ale reflekce Boha, k jehož obrazu jsme stvoření! Tento obraz je dnes zatemněný a deformovaný hříchem, ale ti,  kteří otevřou svá srdce aby přijmuli Ježíše Krista - ti obdrží "mysl Krista" (1 Korint. 2:16).
Tajemství křesťanského života nespočívá v boji za dokonalost ani aplikování určitých morálních principů vlastní sílou, ale v dovolení Kristu, aby se skrze nás vyjádřil!!
Ten Bůh, který nás stvořil, žije mimo dosah vědeckých zákonů.  A proto lidská osobnost a zkušenost, která přichází od Boha a ne z přírody, vždy bude vzdorovat vědecké analýze. Není proto divu, že psychoterapie, která předstírá "vědecké" metody, dopadla tak mizerně! Žádná lidská bytost nemá sama od sebe a ze sebe tu moc, aby definovala - tím méně diktovala druhým - co je a co není správné chování! Pouze Bůh může ustavit takové standardy - a  jestliže Bůh není, moralita neexistuje! To je důvod, proč "vědecké"  standardy psychologie na "normální" chování jsou libovolné, svévolné, nestálé, proměnlivé a nevyhnutelně postrádající  morálku!
Ta skutečnost, že máme koncepty jako spravedlnost a pravda,a že rozeznáváme správné a nesprávné, je dostatečný důkaz toho, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu. Lidské morální  svědomí poukazuje k rozměru či sféře za hranicí rozumového pochopení pro který nás Bůh stvořil. Toto je říše víry, víry mimo dosah výsměchu skeptiků, protože její existence je za hranicí těch "nejinteligentnějších argumentů potvrzení či popření.
Z toho důvodu A.W.Tozer napsal: "Moderní volání po tom, aby věda podpořila Křesťanství, nepomůže dokázat pravdu křesťanské víry, ale dokazuje hlodající nejistotu v srdcích těch, kteří se obracejí k vědě, aby dodali respekt jejich víře".(A.W.Tozer," Of  God and Men").

LÁSKA PŘESAHUJE VĚDU.

Ve svém úžasném plánu pro ty, které stvořil k vlastní podobě, Bůh vložil do člověka schopnost víry, naděje a lásky. Lidstvo všude uznává tyto jako samou podstatu lidství a jejich nedostatek  považuje za zmenšení kvalit, které nazýváme lidské. Tyto vznešené rysy nás oddělují od zvířat - smysl pro účel, pocit soucítění, respekt pro pravdu, rozpoznávání správného a nesprávného, ocenění hudby a umění..
Kdyby se všechno nakonec dalo vysvětlit vědeckou frazeologií, láska sama by byla přirozeným procesem řízeným vědecky vysvětlitelnými zákony a tak by neměla větší význam či  důležitost, než zívnutí či průjem.  A přesto humanisté, ve svém odmítnutí Boha a uctíváním vědy, ignorují očividné důkazy a namísto toho hledají dále utopii, která by se dala vědecky  naplánovat....Behaviorista B.F.Skinner napsal knihu "Walden Two",  kde hrdina Frazier, (který za Skinnera hovoří), prohlašuje toto náboženské dogma humanismu:
"Jedna skutečnost, kterou bych chtěl volat ze všech střech a věží je tato: Dobrý život na nás čeká... Už v tomto okamžiku máme veškerou potřebnou techniku - jak materiální, tak  i psychologickou, abychom vytvořili plný a uspokojivý život pro každého"...

Na štěstí je tento sen klamná představa, která je založená na falešném předpokladu. Navzdory velikým úspěchům pokusy vědy zasahovat do přírody, nás přivedly až na pokraj ekologické katastrofy. A jak lidská kontrola roste, problém se zhoršuje. Jak  mnohem hrůznější ta katastrofa je, když se věda pokouší "fušovat" do duše a ducha, do mysli a emocí člověka! Věda ještě nebyla schopná duplikovat květinu nebo alespoň stéblo trávy - tím méně  lidský mozek! Představují si snad, že někdy v budoucnosti, nějaká  budoucí věda získá schopnost "vylepšit" Boží stvoření? Marná  naděje! Ale i kdyby věda skutečně jednou vytvořila supermana, byl  by to pouze výtvor vědy. Může být někdo tak hloupý, aby se domníval že by to bylo "vylepšení" v porovnání k tvorům Božím??
C.S.Lewis tuto pošetilost vysvětlil takto: Kdyby člověk skutečně získal - eugenikou a vědeckou výchovou - moc "udělat si své potomky podle libosti, všichni lidé, kteří se potom narodí, jsou "pacienti" této moci... Lidské dobývání Přírody... pakliže by se plány některých vědeckých "návrhářů" uskutečnily, znamenalo by to vládu "léku nad lékařem" ... svět post-humanistické éry který, téměř všichni lidé, ve všech národech se snaží  vyprodukovat".. (C.S.Lewis, "The Abolition of Man").
Dokonce i náboženství se může stát pokusem o zasahování do Božího vesmíru. Modlitba je často náboženská technika, zabalena do zbožné řeči ve snaze "to udělat podle sebe". A kdyby  náboženská věda byla schopná obdržet odpovědi na své modlitby a zajistit tak kontrolu nad vlastním osudem pomocí zákonů, KTERÉ I BŮH MUSÍ POSLOUCHAT, potom bychom získali vrcholnou moc, a tím také vrcholnou zkázu. Tím že podřídíme Boha kosmickým zákonům,  "Náboženská Věda" nebo "Positive Confession" Ho zredukují na neosobní sílu a Jeho Lásku na neúprosný kosmický proces! Tím potom, to co nazývá C.S.Lewis "zrušení" člověka (abolition), se  jen rozšíří na "zrušení" Boha.... Stal se pouze loutkou v našich  rukách. TOTO NENÍ VÍRA V BOHA, ALE HRANÍ SI NA BOHA !!!!

OVOCE DUCHA.

Bible významně prohlašuje, že "láska, radost, mír, trpělivost,  laskavost, dobrota, víra, pokora a sebeovládání jsou ovocem  Božího Ducha". Ti, kterým tyto vlastnosti chybí, nejenom že mají  pocit prázdna, ale také pocit viny. Proč viny? To může, nevyhnutelně být pouze následek oddělení od Boha, který nás  stvořil pro něco, o čem všichni víme že bychom měli mít, ale co,  jak cítíme podivně v našich životech schází..
Bible učí, že hřích způsobil že jsme velmi daleko od toho abychom odráželi Boží slávu, k čemuž jsme byli předurčení... My všichni jsme  vzbouřenci a víme to! Jsme rozhodnutí donutit život aby  "fungoval" ať už náboženskými nebo vědeckými principy, které jako malí bohové můžeme používat pro naše vlastní blaho. Jak ubohým cílem je pokus vyvinout víru, aby jsme získali moc!
Oswald Chambers varuje: My máme tendenci představovat si, že když nám něco přikazuje a my Ho poslechneme, povede nás k velikému úspěchu. Nesmíme si nikdy myslet, že naše sny o úspěchu jsou Božím cílem pro náš života na zemi - je zcela možné, že On má v úmyslu pravý opak! Jeho účelem je abych se plně spolehl na Něj a Jeho moc teď. ... když si potom vědomíme, že poslušnost je tím koncem, potom každý okamžik je drahocenný. (Chambers,  "Utmost").
Víra má mnohem cennější objekt, než získání moci a osobního úspěchu nebo i provádění velikých věcí pro Boha. Petr psal o "zkoušce víry", která je "vzácnější než zlato". Taková chválí a ctí Boha a podřizuje se Jeho svaté vůli navzdory vězení i smrti a tím přináší věčnou "chválu, čest a slávu" Bohu. (1 Petr 1:7). Pravá víra otevírá dveře světu, jinak neviditelnému a nepoznatelnému světu Božího království a Jeho vládě v našich srdcích a nad našimi životy. Víra vidí Boha kým On skutečně je, klaní se Jeho majestátu, podřizuje se Jeho účelu mění nás  v nástroj Jeho svaté vůle.
Je to opět Chambers, kdo nás upozorňuje: Pakliže věříme v Ježíše, není to co získáme, ale to, co skrze nás Kristus udělá pro druhé, se počítá.. Není to v tom, že z nás udělá nádherně  kulaté vinné hrozny, ale že z nás vymačká sladkost... Spirituálně nemůžeme měřit naše životy podle úspěchu, ale podle toho co Bůh nechá skrze nás protéct - a to my už vůbec měřit nedovedeme!
Ovoce Ducha nepřichází skrze skutky, ale skrze víru. Ne snahou dát to všechno dohromady poslušností zákonů, nebo pečlivou aplikací určitých principů ale skrze naše vzdání se tomu, co On chce udělat v našich srdcích. A je to zase jen víra, která spojí člověka s Bohem a otevře jeho srdci vesmír skutečností, které konečná mysl nikdy nepochopí... Charles Swindall nás vrací zpět k jedné vášni, kterou bychom měli mít:
Jsem přesvědčený - víc než kdy jindy - že hlavním účelem života není poznat sebe, ale poznat Boha. Vlastně, ve skutečnosti, dokud není hlavním objektem hledání Bůh, všechny ostatní cesty jsou slepé uličky... Nikdy nefungují, Nikdy neuspokojí. Nikdy neskončí v naplnění. Nikdy pro nás neudělají to, co od nich očekáváme..(Charles Swindall, "Growing").

VÍRA NENÍ NAIVITA!

Bible nedebatuje o existenci Boha. Vychází z předpokladu, že všichni lidé - ať už to přiznají nebo ne, vědí to co je zcela evidentní: "Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi". Kromě toho Písmo tvrdí, že ti, kteří popřou Boží existenci, nebo uctívají bohy falešné, odmítli s plným vědomím to, co je zdravému rozumu a svědomí jasné - a tak jsou bez jakékoliv omluvy pro jejich vzpouru:
"..Jeho neviditelné vlastnosti jsou jasně poznatelné z toho, co je stvořené a to Jeho věčná moc a Božství; takže nemají omluvu  - neboť i když poznali Boha, neoslavili Ho jako Boha, ani neprojevili vděčnost. Jejich myšlení je zavedlo do marnivosti, jejich pošetilá srdce se zatemnila. Prohlásili se za moudré  a stali se z nich hlupáci.... Proto je Bůh vydal v moc nečistým vášním ... Římanům 1:20-22, 26.
Přes všechny ty převážné důvody pro důvěru a poslušnost vůči Bohu, život víry není nic lehkého. Po cestě stojí mnoho milníků pochyb. Pavel vyzval Timotea aby "bojoval dobrý boj víry" 1,6:12. Pochyby vznikají většinou ve chvíli, kdy se pokoušíme přemluvit Boha, aby požehnal našim plánům, místo abychom se podřídili Jeho vůli.. Když nejsme podřízeni Jeho vůli, potom vnímáme "víru" jako něco, co nám získává odpověď na naše modlitby. Pokus získat takovýto druh "víry" může způsobit věření v něco, co není pravda. Nic není víc destruktivní pro pravou víru, než pokus vytvořit mentální atmosféru "věření".
Pakliže půjdeme, ať už úmyslně či nevědomky za Boha, Jeho Slovo a evidenci kterou pro nás připravil, budeme plní pochyb. To je Jeho způsob, jak nás dostat zpět na správnou cestu. Ten běžný omyl, do kterého se Křesťané v tomto bodu dostanou je "rozhodnutí věřit" skrze nějaké "metody" jako "positive/possibility  thinking", "positive confession", "visualizace" a podobné. Místo toho člověk si potřebuje uvědomit KOMU VĚŘÍ a PROČ. Tam leží celý ten problém! Chceme od Boha aby požehnal našim plánům, nebo Ho opravdu necháme, aby skrze nás vykonal svou vůli?
Bohužel to, co se považuje za víru mezi "nábožníky" a i někdy mezi těmi kteří se nazývají Křesťany, je přesně to, co kritizuje skeptik: naivní lehkověrnost zrozená ze sobeckých motivů  a obhajovaná pýchou. Slepé fanatické přidržování se náboženských dogmat a tvrdohlavé odmítání jasného učení Bible je často považované za věrnost Bohu. Toto je jedna z nejsvádivějších a zároveň smrtelných forem nevíry! Ateismus a agnosticismus jsou pouze dvě z mnoha forem, jak nevěřit v Boha. Všechny ostatní jsou falešné formy "víry". Naivita je jedna z tváří nevíry...
Prohlášená, vyznaná "víra" je většinou nepoctivá výmluva pro lpění na předsudcích a často slouží jako rozumový důvod pro odmítnutí pravdy v náboženském pokusu splnit vlastní touhy místo poklonění se Boží vůli. Agnosticismus je otevřené přiznání pochyb - ale nevíra, ve své nejzoufalejší masce se vydává za "víru". A to je pseudo-Křesťanství kvůli kterému mnozí lidé opouští církve.  Ať už tak, či jinak - tito lidé byli oloupeni o všechno, co pro ně Bůh opravdu chce...

POPULÁRNÍ NEPOCHOPENÍ VÍRY.

Jak svět, tak i náboženské oblasti jsou zaplaveny sice falešnými, ale široce uznávanými koncepty, které reprezentují padělky pravé víry. Ty běžná přirovnání jako: "víra v židli", nebo "víra v letadlo" jsou nejenom nedostatečné, ale také zavádějící. Jeden předpokládá, že ho židle udrží, protože tak židle většinou dělají. Ale jsou případy kdy se židle rozpadnou; i když se to občas stane, sotva to změní všeobecný pohled na židle. Co se létání týče, každý z nás ví, že i to nejlepší letadlo s tím nejlepším pilotem stále představuje při nejmenším kalkulované  riziko. Pasažéři, kteří věří v Boha, prosí Jeho za ochranu při létání, protože nikdo přece nemá pravou víru v letadla! Víra, nikdy letadlo ve vzduchu neudrží. Ale kdyby selhal Bůh - i jen  jednou - Jeho prohlášení a sliby by byly NAVŽDY nulifikované!!!!
Mnoho dobře zamýšlejících lidí srovnává víru v Boha s všeobecnou vírou a představují si, že výsledky, které víra produkuje, jsou vlastně "placebo-efekt", který "vylučuje (produkuje) ozdravující faktor" do mozku a podvědomé síly potom léčí tělo...  Tato teorie se zdá fungovat - do jisté míry - pro miliony lidí. Vidíme mnoho skupin "sebe-pomoci, jako Alcoholics Anonymous  a jiné, které učí že vše, co jeden potřebuje je věřit ve "vyšší moc" jako Buddha, Ježíš, "Síla" z filmu Star Wars - či v cokoliv, co je vám nejbližší. Toto jsou taková "širokomyslná kosmická  placeba" ("Bůh, jak vy jste si Ho vytvořili") a další různé náboženské mýty jsou důležité pouze jako prostředky k vyvolání  "reakce placeba". Víra, údajně uvolní sílu, která je kontrolovaná  positivním či negativním myšlením subjektu..
Ovšem navrhnout že uvěřit v nějakou imaginární "vyšší moc" nebo "Boha, jak Ho vidíte vy" je vše, co je třeba, je totéž jako prohlásit, že k úspěšnému manželství stačí uvěřit v existenci  druhého pohlaví! Je to úzkoprsý, dogmatický fundamentalismus když  jeden chce poznat svého manžela či manželku osobně? Je fanatismus chtít definitivní manželství, obchod, či přátelství s určitou osobou? A máme snad očekávat méně v našem vztahu k Bohu? Ježíš  řekl, že "život věčný je v poznání jediného pravého Boha, skrze Jeho Syna".

NEVÍRA MÁ MNOHO TVÁŘÍ.

Ve své populární knize "Seeds of Greatness" vědec behaviorista a populární křesťanský motivační řečník Denis Waitley nazývá víru "positivní i negativní silou". Jeho recept na zesílení víry je: "Neběhejte s plačkami, které volají “konec světa se blíží”...  "nafetujte" se sami sebou!... mluvte positivně stále! V jeho celé kapitole na "víru" Waitley se ani jednou nezmíní o Bohu nebo ani nenaznačí, že víra znamená věřit v Boha a poslechnout Ho. Jeho seznam "Otázky na vaší víru" zahrnují: Jste  šťastný?...považují vás druzí za optimistu?"...
Bohužel, světské motivační koncepty byly omylem spojovány s vírou a zatažené do církví. Ve svém klasickém a biblickém smyslu slova, víra musí mít objekt! Člověk může mít víru pouze "v něco, či někoho" a pravá víra může být jen a jen v Boha, protože jediný On je hoden kompletní důvěry a poslušnosti... Víra, která má svůj objekt v nějaké nedefinované "vyšší síle" nahradila pravého Boha náhražkou a tím je nejpodvodnější formou ateismu.
W.H.Griffith Thomas, teolog a velmi uznávaný kazatel a učitel  Bible z počátku tohoto století řekl toto:
Víra může být analyzovaná jako: a) odmítnutí sama sebe; b) spolehnutí se na Boha. Tato dva pohledy shrnují obsah "víry". Víra znamená konec spoléhání se na sebe a počátek spoléhání se na někoho druhého. (Thomas, "Romans").
Víra přece není ani "positivní", nebo "negativní" síla, ani takovou sílu neprodukuje. Víra prostě otevírá osobu k tomu, co je nabídnuté objektem, na který víra je soustředěná. Důležité je, co  a v koho jeden věří. Bible není nijak mlhavá, co se subjektu víry týče. Víra je vždy v Boha a nevyhnutelně vede k poslušnosti k Bohu a Jeho Slovu. Cokoliv jiného je nevíra - ať už lidé  protestují jakkoliv hlasitě. Ovšem, nevíra má mnoho tváří...

MENTALITA "ZNAMENÍ A ZÁZRAKŮ".

Nadměrný důraz na hojení a zázraky dal vznik jedné klamné iluzi našich dob, že "většina skeptiků (i když ne všichni), budou přesvědčeni, když uvidí pravé zázraky. To ale není pravda! Je velikým omylem se domnívat, že Boží pravdě se nedostává přesvědčivá síla, kterou mohou dodat pouze zázraky. Nedostaek víry je nevíra, která se odvozuje od základní vzpoury člověka  proti Bohu - a nemůže být automaticky vytvořená zázrakem! Rebel, který je přesvědčený o Boží zázračné moci zůstává rebelem, dokud se nepodrobí Kristu. Až to té doby, i když možná jako Křesťan vypadá, jeho základním zájmem zůstane "Já" a jeho motivem bude úmysl použít Boží síly k vlastnímu prospěchu...
Nikdo neviděl tolik zázraků, jako národ Israel, když byli vedeni Mojžíšem a Áronem z Egypta - a přesto tato generace se neustále bouřila proti Bohu a Jeho Slovu. Rudé moře se otevřelo  před nimi, jak Mojžíš vztáhl hůl nad vody. Potom vody utopily všechny nepřátele za nimi. Byli vedení sloupem ohně a oblakem, který jim doslova ukazoval kde a kdy mají pochodovat. Slyšeli mluvit Boha ze Sinaje, mezi plameny a kouřem, který zakrýval vrchol hory. Voda tekla zázračně ze skály, aby uhasila jejich žízeň a mana nadpřirozeně kondenzovaná z rosy každé ráno, je živila. Za 40 let putování po poušti, boty se jim nerozedraly, ani oděv se nerozpadnul.
Přes to všechno, Israelité, kteří viděli denně "znamení a zázraky" mnohem dramatičtější a přesvědčující, vystupují ze stránek Bible jako klasický příklad nevíry a rebelie. Bůh o nich  řekl: "Celý den jsem vztahoval ruce ke vzpurnému a neposlušnému  národu".. Římanům 10:21.
O Mojžíšovi, který vedl Israel z Egypta Bible píše: "Nikdy už nevyvstal v Israeli prorok jako Mojžíš, který stál před Bohem  tváří tvář"...Deuteronomy 34:10. Od té doby žádný prorok, vyjma Krista byl tak mocně použit aby ukázal Boží zázračnou sílu, a přesto Israel si stále stěžoval a bouřil se proti tomu unikátnímu muži Boha. Pentateuch, Pět Mojžíšových knih končí deklarací o tom, v čem Mojžíš vynikal: Ve všech znameních a zázracích, které Bůh ho poslal vykonat v egyptské zemi faraónovi, a všem jeho služebníkům a celé jeho zemi, se všemi skutky mocné ruky, které vyvolaly strach, konal Mojžíš před celým Israelem"..
Přesto Bible právě tak jasně učí, že zázraky nejsou nutně znakem pravého proroka od Boha. Výzva k Israeli aby se obrátil pro přijetí Mesiáše nebyla doprovázená žádnými zázraky vůbec  a přesto Jan Křtitel, vybraný Bohem, přišel v duchu a moci Eliáše, aby připravil lidi na Mesiáše. A tak vidíme jednu skutečnost: přestože Bůh učinil mnoho zázraků skrze Eliáše,  zázraky nebyly hlavní částí "ducha a moci", které charakterizovaly jeho službu.
Je nám řečeno, že Jan Křtitel nekonal zázraky (Jan 10:41). A  přesto o něm Ježíš říká: Mezi těmi, kteří se narodili ze ženy, není většího proroka než je Jan Křtitel" .. Lukáš 7:28. Takové  prohlášení dává zcela jiný pohled na zázraky, než který podávají charismatičtí vůdci dneška... S Kristem to bylo zcela opačné. Není třeba mluvit o všech těch zázracích, které Ježíš vykonal  - a přesto tyto nepřesvědčily Židy o tom, že jim říká pravdu. Vlastně ve skutečnosti tyto přesvědčivé zázraky spíše zatvrdily jejich srdce, a udělaly je ještě více rozhodnuté Ježíše zabít. Na rozdíl od dnešních "hojitelů" kterým se prokáží podvody, náboženští vůdci chtěli Ježíše zabít, právě proto, že jeho zázraky byly pravé....
Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme?  Ten člověk činí mnohé zázraky..." Od toho dne se smluvili, že Ho  zabijí...Jan 11:47, 53.

BIBLICKÝ POHLED NA ZÁZRAKY.

Zatím co je pravdou, že pravé zázraky pomohly některým lidem uvěřit, pravá víra je záležitostí srdce, ne hlavy!... Podřízení se Bohu je problém morální, ne intelektuální. "..démoni věří  a třesou se strachy" Jakub 2:19, a přesto zůstávají ve vzpouře...  K víře v Boha nikdo nepotřebuje zázraky: Svědomí a svědectví stvoření přesvědčilo mnohého ateistu! Vše co potřebujeme je uvědomění si, že nás Bůh miluje a že Jeho cesta je tou nejlepší. Jeden z dnešních "hojitelů vírou" píše, že máme "božské" právo se  zeptat: "Pane, co je v tom pro mně?" Na rozdíl od toho, Chambers cituje Jeremiáše 45:5: "Hledáš velké věci pro sebe? Nehledej"..  Chambers poznamenává: Není nic jednoduššího dostat se do správného poměru s Bohem - pokud to je Bůh, kterého hledáš, ale ne věci, které od Něj čekáš...
Žádný zázrak, jakkoliv veliký a přesvědčivý nemůže přinutit nikoho aby miloval Boha a podřídil se Jeho vůli. Bylo to proto, že Ježíš konal zázraky kdy "Ho dav chtěl donutit, aby se stal  králem. Ti lidé neměli v úmyslu se Mu podřídit. Všechno co chtěli byla "figurka" krále, který by vyhnal Římany, hojil je když budou nemocní, krmil je, když by byli hladoví. Tento stejný postoj je podporovaný učiteli víry, když žádají o příspěvky a slibují stonásobek od Boha zpět..
Nepochybně tam bylo dost lidí, kteří volali později "Ukřižuj, ukřižuj!" Nechali se od Něj hojit a krmit - jenom nesouhlasili s Jeho pohledem na hřích a lékem na tento problém. Jeden by  očekával nevíru od ateistů nebo agnostiků, ale ne od Křesťanů. Rozsah, ve kterém ti, kteří se upřímně nazývají věřícími, praktikují nevíru ve jménu víry a ve jménu Boha je zneklidňující.  Odmaskovali jsme některé tváře nevíry - ale je jich mnohem více. Jedna z nich je tak svůdná tak atraktivní, že její maska musí být  strhnuta, jestliže má být vůbec nějaká naděje pro návrat církví k biblickému Křesťanství....

Nádherné není snadné.
Tento poklad však máme v hliněných nádobách (tělech), aby  bylo vidět že tato úžasná moc není z nás ale z Boha. Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme v úzkých; jsme bezradní, ale v koncích nejsme. Jsme pronásledovaní ale ne opuštění, jsme sražení na zem, ale neporažení. Stále máme v sobě umírání Pána Ježíše, aby Jeho život byl vidět v našich tělech. 2 Korint 4:7-10.
Poznali jsme, že ať už je jeden Křesťanem nebo ateistou, výhody moderní vědy a technologie je možné obdržet pouze skrze důvěru v jiné lidi, kteří mají speciální vědomosti, kterým  nerozumíme - a ani si je nemůžeme pro sebe prokázat. Není nic špatného v tom, když se Křesťan poradí s buddhistickým lékařem, muslimským právníkem, pakliže není po ruce Křesťan známý těchto oborů. Právě tak je tomu se zákony aerodynamiky, fyziky či chemie  - ty fungují pro každého stejně.
Ovšem, ve spirituálních záležitostech se Křesťan nikdy nesmí obrátit ke druhému náboženství! Člověk by předpokládal, že rozdíl mezi fyzickým a duchovním, mezi Křesťanstvím a jiným náboženstvím bude snadno viditelný. Tak tomu ovšem vždy není. Fyzický mozek není totéž jako nefyzická mysl ale tyto jsou často nerozlišovány, protože jsou tak těsně spojené. Medicína jedná jak s mozkem, tak i myslí (mnoho zdánlivě fyzických nemocí je psychosomatických)  a tak dobrý lékař se snaží povzbudit pacientova ducha. Šalamoun kdysi řekl: "Radostné srdce působí jako lék", Přísloví 17:22. Je pravdou, že nervy, žlázy a zažívání pracují lépe a všeobecný zdravotní stav prospívá, pakliže je člověk šťastný. Ovšem, na druhé straně jsme poznali, že Křesťan musí být opatrný, aby nezaměnil "positivní mentální postoj" za víru v Boha.
Emoční problémy, jako deprese, mohou být výsledkem jak fyzických, tak spirituálních problémů - nebo obou. Zde opět, je třeba opatrnosti. Přestože jsou těsně spojené k tělu, mysl  a emoce zahrnují duši a ducha. Tyto tři: mysl, duše, duch jsou tak těsně spojené, že pro všechny praktické účely: jednáte-li s jedním, zahrnuje to všechny tři. Psychologie tvrdí, že nejedná pouze s myslí, ale také s "psyché", což je řecký název pro duši, a to nás už zavádí do oblasti ducha. Je potom jasně vidět, jak psychologie může otevřít dveře náboženskému konání, které je vůči Křesťanství nepřátelské. Toto není vždy rozeznáno a proto může  být z nevědomosti, přijaté jako "křesťanská psychologie".

NĚKTERÁ INHERENTNÍ NEBEZPEČÍ.

Bylo by směšné hovořit o křesťanské chemii nebo medicíně, a přesto termín "křesťanská psychologie" je běžně přijímaná. Proč? Nabízí se dojem, že psychologie - zcela legitimně - jedná ve stejných oblastech jako Bible, a může být proto spojená s Křesťanstvím - něco, co žádná jiná profese netvrdí. V jedné ze svých populárních knih, známý televizní pastor píše o tom, jak navštívil Světový Psychiatrický Kongres v Madridu v 1967 a popisuje, jak byl nadšený, když všichni mluvčí hovořili o víře, naději, lásce. "Byl jsem vzrušený, samozřejmě", (Schuller, "Self  Esteem") píše, jako by snad tato slova potvrzovala Bibli.
Později v té stejné knize píše: "Dlouho existovalo široké napětí mezi psychology a teology. Obě strany by se měly věnovat hojení lidského ducha. Obě se mohou a také musí, učit se jedna od druhé... Co potřebujeme je teologickou restrukturualizaci, která spojí vědeckou a spirituální pravdu ve vztahu k lidským bytostem"..
Podtitulek této knihy poukazuje na "Novou Reformaci" a základ této "reformace", je velmi jasně vidět. Psychologie zde je považovaná za něco, co jedná s duchem a proto je postavena na  stejnou rovinu s křesťanskou teologií. Naznačuje se "spojení" mezi nimi - ovšem ta zmíněná "restruktura" se týká pochopitelně teologie! Jeden má pocit zmatku, když vidí, že křesťanský vůdce tvrdí, že křesťanská psychologie nutně potřebuje restruktualizaci teologie a potom to doporučí jako základ pro "Novou Reformaci". Nebezpečí takového myšlení je zřejmé!
Už jsme si dokázali, že věda nemůže jednat s duchem, protože tento je nefyzický. Každý systém, který se pokouší jednat ve spirituální oblasti, je - samotnou definicí náboženstvím - ať už se nazývá jakkoliv! Psychologie je jasně náboženství a jeho proti křesťanský postoj je jasný, to není třeba opakovat. Jistě, ne všechno v psychologii je anti-křesťanské, právě tak jako ne všechno v Buddhismu či Hinduismu je proti Křesťanství. Přesto by to byla nejenom pošetilost, zneuctění Boha a i popření dostatečnosti Písma, kdybychom se obrátili k jiným náboženstvím pro podporu či "dodatek" ke křesťanské víře.
Ve své knize "The Myth of Psychotherapy", psychiatr Thomas Szasz poukazuje na to, že přijetím psychoterapie jako "léčbu (hříšných) duší, pro které bylo doposud pouze Křesťanství, byla tato přejmenovaná na "léčbu nemocné mysli". Protože Freud byl lékařem, byla mysl s počátku viděná jako "čistá funkce těla". Ale Freudův "medikální model" nefungoval a byl od té doby opuštěný všemi, kromě "skalních Freudovců". Byl nahrazený spirituálním, nebo spíše pseudo-spirituálním modelem, kde význam "spirituální" je ve velmi "proměnlivé oblasti"..
Lawrence Le Shan, bývalý prezident "Association of Humanistic  Psychology" který kdysi poznamenal, že se psychoterapie pravděpodobně stane největším podfukem dvacátého století, také vysvětloval, že duchovní kořeny psychoterapie leží v Orientálním mysticismu: Ten základní model člověka, který vedl k rozvoji Východních meditačních technik, je ten stejný model, který vedl k humanistické psychoterapii. Právě jako Positive/Possibility, Positive Confession a Mind Science kulty, které jsou si velmi  blízké, psychologiie je sekularizované náboženství mysli. Navzdory této skutečnosti, její přívrženci zachovávají falešný mýtus, že  psychoterapie je vědou...

ROZPORUPLNÁ PSEUDOVĚDA.

Počátkem prosince 1985, 7000 účastníků, (pro další 3 tisíce už místo nebylo) se shromáždili ve Phoenixu Arizoně, pro "Konferenci Evoluce Psychoterapie". Hodnocena svými organizátory jako "zřejmě to největší shromáždění v historii, oddané praxi psychoterapie", tato prestižní konference přitáhla lidi z 29 zemí. Jedním ze  "zlatých hřebů" konference byla přítomnost dožívajících "velemistrů" jako Carl Rogers, Rollo May, R.D.Laing, Joseph Volpe  Albert Ellis, Bruno Bettelheim a Thomas Szasz. (Los Angeles  Times, December 18, 1985).
To celé shromáždění prezentovalo podivnou dichotomii. Na jedné straně otřesná ukázka zmatku a kontradikcí, na straně druhé v dokonalé slepotě k úpadku jejich profese, bylo vidět nadšení a soutěživé plánování účastníků pro expanzi jejich vlivu na naivní lidi, očekávající odpovědi - které oni nemají... Ann Japenga z Los Angeles Times píše: "Všichni "hrdinové" tam byli, aby zhodnotili kam se za 100 let psychoterapie dostala a kam dále jde - ale nemohli se dohodnout ani na jednom...
Konference nebyla schopná vyřešit rozdíly mezi stovkou sekt psychoterapie a přinést alespoň zdání pořádku do - doslova tisíců mezi sebou soutěžících názorů na terapie... Tři ze čtyřech členů prestižní komise na schizofrenii prohlásili, že "tato nemoc neexistuje". R.D.Laing oblíbený "shrink" (psychoanalyst) rebelujících studentů šedesátých let, tvrdí, že "schizofrenie  neexistovala do té doby, než vynalezli její pojmenování", a popsal schizofreniky jako "odvážné oběti, které se postavily kruté kultuře". Szasz, kdo nazývá mentální nemoc "mýtem" (mysl není fyzická, a proto nemůže být nemocná), označuje schizofrenii jako fikci. Tvrdě prohlásil, že i když byla schizofrenie "užitečná" pro rodiče atentátníka na presidenta Reagana, podle  Szazse je jen grázlem"..
Nesouhlas, který se týkal schizofrenie, byl typický ve zmatku a konkurenci mezi psychology a psychiatry... Celá tato oblast je jako noční můra plná teorií, které soutěží jedna s druhou a metod, které nepomáhají, ale spíše škodí. Podle nedávného článku v Time  Magazin, pojmenovaný "Madness in Their Metod" autor píše že:
Každý ví, že podstatná část psychoterapie moc dobře nefunguje. Co ale každý neví, píše psychoanalytik Robert Langs, je že hlavním faktorem terapií, které nefungují, je šílenství  terapistů.. Používá toto slovo aby naznačil zmatek a kontradikce, které jsou vidět všude. Ale jeho závěr je všechno, jen ne laskavý: průměrný pacient psychoterapie bude velmi pravděpodobně ovlivněný citovými problémy terapisty... mnoho pacientů je více poškozeno terapisty, než si uvědomují.. nakonec běhají od jednoho potrhlého terapisty k druhému...

ODPOVĚĎ JE "UVNITŘ".

John Leo z "Time Magazin", v referátu o konferenci z Fénixu napsal: To nejbližší k ústřední myšlence konference byla myšlenka že pacient má už odpověď hluboko uvnitř sebe - terapista mu ji pouze pomůže "vytáhnout". Není lepší metoda, jak dostat lidi od  Boha, nežli tato... Je to pošetilost, která "vylíhla" generaci ztracených duší, jejichž hlavním smyslem života je "najít sama sebe". Kdyby nebylo Křesťanství - vlivem "křesťanské" psychologie zabrané v hledání toho stejného "sebesmu" - mohlo by prohlásit jasným a silným hlasem ztraceným tohoto světa:
Hledejte Boha, dokud může být nalezený, volejte Ho, pokud je blízko; ať zlý změní své cesty, a nespravedlný své myšlenky; nechť se vrátí k Bohu - On se nad nimi smiluje, k našemu Bohu, který bohatě odpustí.. Izaiáš 55:6-7.
Z dnešních, tak deseti tisíc různých terapií, většina je zamířena na "odemknutí" nekonečné inteligence a síly. Úspěch je velmi řídká událost - při nejlepším dočasná - což nutí  nespokojené "zákazníky" měnit terapii za terapií, a terapisty zaobírat se více a více okultem. Když se vzpomínal na vlastní účast v okultismu a Orientálním mysticismu, Karl Jung nazývá to  vnitřní "Já", "Bůh v nás". Když humanisté používají "Bůh", nebo  "Božský" uvnitř člověka, nemají na mysli Božího Ducha, který existuje uvnitř hříšníka spaseného skrze Kristovu smrt a  vzkříšení; pro ně to znamená zbožštěné "Já", které stojí na místě  Boha Bible. Je to falešné evangelium, které nenabízí žádnou  naději...
Na konferenci ve Fénixu, navzdory obchodnímu nadšení a uctívání "hrdinů", všeobecné zklamání se těžko zakrývalo. Křesťané, kteří se obrátí od Boha k psychoterapiím, pro pomoc od depresí, opouští "prameny živé vody", aby pili ze špinavých a nebezpečných cisteren, které ani vodu udržet nemohou.....  Jeremiáš, 2:13.... Laing potom nabídl něco, co se ukazovalo  - alespoň podle něho - mnohem větší pomoc, než kterákoliv psychoterapie: "Broukejte si sami sobě vaší oblíbenou melodii!  A jaká byla ta jeho oblíbená melodie? "Šlap, šlap až do konce  cesty".... Ne, smích není na místě - spíše pláč... Člověk si nemůže nevzpomenout na varování Písma:
Existuje cesta, která se zdá být člověku správná, ale na jejím konci je smrt...Přísloví 14:12.
Je velmi těžké pochopit, jak pseudověda, která byla tak důkladně diskreditovaná těmi, kteří ji praktikují, může být ve vážnosti kohokoliv, tím méně těch, kteří mají v sobě Ducha Krista.  Křesťanství přece nepotřebuje pomoc od zbankrotované profese. Namísto uctívání pokřivených teorií Sikmunda Freuda, potřebujeme  se obrátit zpět k Bibli, která nabízí Boží milost a sílu..
Jeho Božská moc nám darovala všechno, co je potřeba k životu a zbožnosti skrze poznání Toho, který nás povolal do slávy  a ctnosti.... abychom se tak stali účastníky Božské přirozenosti a tak unikli zkáze která je ve chtíči světa"....2 Petr, 1:3-4.

VZRŮSTAJÍCÍ SVOD.


Přes všechny jejich neschopnosti zajistit trvající pomoc, psychoterapie - v tisících - se staly částí života téměř tak, jako matka, vepřová s knedlíkem, zelím a pivo. A tím také, průměrný křesťan si ani neuvědomuje, že rada od psychoterapisty se rovná obrátit se ke knězi jiného náboženství. Pochopitelně, je-li psychoterapista Křesťanem, dostává neoprávněnou legitimnost  a snadno podvede nezkušené.. Ovšem, mylný názor zůstává omylem a není o nic méně nebezpečný, když ho praktikuje Křesťan...  Naivním přijímáním psychoterapie jako "vědeckého dodatku"  k biblické pravdě, který běží pod názvy jako "inner healing" nebo  "Křesťanská Psychologie", církve se nakazily spirituální schizofrenií.
Tozer vysvětluje: Právě tam, kde jednáme s lidskou pyšnou, zvrácenou a hříšnou povahou, objevujeme dvě "pozice" v rámci Křesťanství. Jedna je ta, která se silně opírá o praxi  psychologie a psychiatrie. Tam jsou všichni ti - tak zvaní křesťanští vůdci, kteří trvají na tom, že Ježíš přišel na svět, aby "upravil" naše "já". A tak existuje množství referencí, jak tak tito vůdci pomalu přestěhovali naše problémy z církví na pohovky psychiatrů.
Na druhé straně, díky Bohu, Bible jasně učí, že Ježíš Kristus přišel skončit s "já". Nechce ho ani tolerovat, ani vyškolit, ani  vyleštit. V opravdovém obrácení a sebe-odmítnutí, se můžeme  otočit od "sebesmu" ... Máme právo a máme sílu... přejít k  spirituálnímu vítězství a požehnání ... pochodovat od té chvíle pod praporem kříže Ježíše Krista. (Tozer, "Who Put Jesus On the  Cross?", 1975).
Neexistuje jeden jediný emociální problém, který psychologie snaží řešit, pro který by Bible neměla lék skrze víru. Uvěřit  Bohu a uposlechnout Jeho rady, znamená dokonalé vyléčení ze všech emociálních problémů. Elisabeth Eliot dobře poznala hrůzu tísně a zoufalství po hodiny čekání, aby se nakonec dozvěděla, že její manžel Jim a čtyři jeho společníci byli zabiti domorodci. Zažila nesnáze a strach, když později podnikla nebezpečnou cestu džunglí zpět k těm, kteří zabili jejího manžela, aby je nakonec viděla přijmout Ježíše Krista za Spasitele! V nedávném interview řekla: "Během všech těch let, kdy jsem přemýšlela o té události a viděla  ji ve světle výsledku, jedna "lekce" z toho všeho září nad všechny ostatní: BŮH JE BŮH. A jestliže Bohem je, zaslouží si mojí úctu, důvěru a poslušnost... Jsem pouze dítě - On je mým  Otcem. Jistě, všechno nevysvětlí, ale my můžeme najít klid a mír v Jeho nádherné vůli. Jeho vůle je nekonečně, nezměřitelně za  hranicí všeho toho, co já si o Jeho plánech mohu domyslet, ale jinde mír nenajdu". (Elisabeth Eliot, "Christian Life", April  1986).
Jak je při tom podivné vidět podstatné množství Křesťanů, jak  žijí pod tím stejným mrakem tísně či nejistoty, a zdá se, jako by  nevěděli, jak se dostat zpět do sluneční záře Boží lásky. Mnozí  z nich hledají pomoc psychologickou, protože ta se zdá nabízet útěk z bolesti, která velmi často doprovází spirituální růst. Martin a Deidre Bobgan připomínají: Biblický systém hodnot může zahrnovat osobní oběť, bolest a sebe-odmítnutí. Ale následováním učení Písma člověk najde pravdu a získá pravou svobodu (Jan  8:31, 32, 36)... H. C. Mears z Jižní Kalifornie, říká ve svém materiálu pro studii Bible toto: Nemodli se za snadný úkol. Modli se abys byl silnější! Velikost síly člověka spočívá v míře jeho vzdání se Bohu. Není to otázka kdo jste, či co jste, ale zdali vás Bůh kontroluje... (Henrietta C. Mears, "What The Bible Is All  About", 1966).

NÁDHERNÉ NENÍ SNADNÉ.

D.Martyn Lloyd-Jones řekl: "Křesťan je člověk, který si může být jistý v tom fundamentálním, konečném, i když si není jistý v bezprostředním". Tento fakt by měl přinést mír a klid, o kterých svět neví nic a žádná psychologická technika jej není schopná zajistit. A přece tolik Křesťanů žije v nejistotě a pochybách, v obavě svědčit odvážně o Kristu ze strachu, že by svou víru musel obhájit nebo by mohl ztratit souhlas své společnosti, který je prý důležitý pro "emociální stabilitu"...
K tomu je pouze jediné vysvětlení pro tuto podivnou kontradikci: Mnozí z těch, kteří si říkají Křesťané, nenalezli osvobození z této tísně a nejistot, které přichází pouze z odevzdání se plně Kristu; jsou ještě stále spoutáni sami sebou".
Je přece nemožné důvěřovat Bohu v tom, že zachová naše životy, zdraví, zaměstnání nebo cokoliv, pakliže jsme Mu to nejdříve neodevzdali!! Člověk se bude vždycky obávat o něco, čeho se nevzdal pro Krista. "Pakliže dáte Bohu právo na sebe sama, udělá z vás svůj experiment - a Jeho experimenty se vždy podaří! Příliš mnoho Křesťanů si ještě neuvědomuje, že kompletní vysvobození ode všech tísní a strachů spočívá v jistotě, že jsme byli vykoupeni krví Krista a tudíž ne svou vlastní zásluhou.
William Law to řekl tak silně: Domnívat se, že jste pánem sama sebe, a že si můžete dělat co sami chcete, je právě tak absurdní jako věřit, že jste sami sebe stvořili... Kdykoliv si člověk připustí starosti, strach, nebo stížnosti, musí buď: popřít Boží moudrost, nebo přiznat že je mimo Jeho vůli..
Tu stejnou pravdu, kterou tvrdíte že věříte, popíráte sobeckými stížnostmi - vy všichni, kteří si  říkáte Křesťané... Většina "Křesťanství", které se učí dnes, nepřichází z Bible, ale představuje "pokřesťanštění" posledních sekulárních myšlenek populárních ve světě. Většina těch "hrdinů", ve kterých se dnešní Křesťané vzhlíží na křesťanské televizi, jsou vyloženou antitezí pokory a závislosti na Bohu víc než na sebe, což je tak evidentní v životech lidí Bible. Průměrnému Křesťanovi je řečeno, že tajemství úspěchu, který přímo vyzařuje z těch, které on obdivuje, je důvěra v sebe a positivní sebe-obraz. Zklamáni všemi těmi pokusy, mnoho  Křesťanů se stane nešťastnými a na konec - ať už radou přítele nebo pastora skončí u psychiatra aby si "opravil" svůj rozbitý sebe-obraz, o kterém se skutečně domnívají, že je jejich  problémem.
Mnozí z nich se stanou obětmi psychologizovaného Křesťanství, které je tak silně orientované samo v sobě, a buď svůj problém zvětší, nebo a to je mnohem nebezpečnější, vytvoří v sobě falešné léky, založené na falešné diagnóze a léčení, které byly zcela neznámé a nepotřebné ranným Křesťanům... Psychoterapie nefunguje - ani ze sekulárního pohledu - a ani pro psychoterapisty samotné! Křesťany, kteří z neznalosti - ať už jsou jakkoliv upřímní - se  obrátí k tomuto zbankrotovanému a bezbožnému systému, nejenom že zneuctí Boha ale oloupí se o o pravou radost a vítězství, které je možno najít pouze v důvěře v samotného Krista.
Patnáct let průzkumu obsahuje kniha Bernie Zilbergelda "The  Shrinking of America: Myths of Psychological Change". V jednom interview Zilbergeld, sám klinický psycholog, poukazuje: Podle znaleckého posudku sedmi lékařských specialit, podle "Medical Economics" bylo shledáno, že psychiatři jsou na špičce co se týče manželských problémů, včetně problémů sexuálních, ve srovnání s odborníky kterékoliv jiné medikální oblasti. Každý, kdo se přátelí s poradci ví, že ať už jsou jacíkoliv s pacienty, ve svých osobních životech nejsou nijak osvobození od malicherností, depresí, špatné komunikace s druhými, tísní, strachu, špatných  návyků a jiných potíží. To stejné platí pro organizace, oddělení nebo kliniky které vlastní...(Bernie Zilbergeld, "The Myths of  Psychiatry", May 1983).
Nechtěli bychom přehlížet tu tak smutnou skutečnost, že mnoho oveček z Božího stáda jsou slabé, poraněné a potřebují pomoc, kterou velmi často nedostávají... Chceme-li se opravdu vrátit k biblickému Křesťanství, potom musíme vzít zcela vážně přikázání "těšit malomyslné, chránit slabé a mít trpělivost vůči všem" (1 Tesalo. 5:14). Nezdá se ale - podivnou ta skutečnost, že první Křesťané prospívali právě v odmítnutí, a vítězili nad neuvěřitelným pronásledováním, zatím co Křesťané naší doby potřebují někdy měsíce, někdy i léta konzultací, aby přemohli odmítnutí a špatné zacházení.. Nesmíme ignorovat opravdovou  potřebu, ale právě tak nám musí ležet na mysli podání správného řešení.
Bylo by dobré, připomenout si slova Oswalda Chamberse: "Bůh musí, velmi často "vytrhnout prkna ze dna Křesťanovy zkušenosti, aby se dostal do kontaktu sám se sebou.... Bůh chce, aby jste pochopili že život je život víry - a ne sentimentálního prožívání Jeho požehnání.... PODSTATOU VÍRY JE NUTNOST JEJÍHO OTESTOVÁNÍ, a ta skutečná zkouška víry není v tom, že máme potíže věřit Bohu, ale že Boží charakter musí být očištěn v naší mysli.... "I kdyby  mne zabil - přesto v Něj budu věřit" je to vrcholné prohlášení víry z celé Bible. (Chambers, "Utmost").
NEŘEĎTE KŘESŤANSTVÍ!
Služba Božího Ducha je příliš často buď opomíjena, nebo velmi zkreslená. "Buď naplněný Božím Duchem" není věc volby těch, kteří by snad zatoužili po "vyšším životě, než je norma", ale příkaz!  A být naplněný Božím Duchem, znamená být naplněný Kristem - Jeho  životem, Jeho láskou pro druhé. A taková láska je příčinou toho, že zapomínáme na sebe a naše problémy a pomáhá odvážně svědčit pro Boha. Život se může stát břemenem příliš těžkým, dokud jej nesvěříme Jemu, aby On ten život žil skrze nás...
Křesťanství je Kristus žijící v nás! Je to zázrak od začátku až do konce! Kdykoliv pomáháme druhým, musíme být velmi opatrní abychom nezkreslili pravou povahu křesťanského života - ať už jeho bolíska, nebo jeho moc... C.S.to jednou připomněl v přednášce ke skupině pastorů: "Nepokoušejte se Křesťanství rozředit! Nemůžete předstírat, že můžeme vypustit nadpřirozené  a že nám stále Křesťanství zůstává. Jak to vidím já, Křesťanství je přesně takové náboženství, od kterého nadpřirozeno nelze odloučit..(Lewis, "God In the Dock").
Lidé, kteří prošli skrze skutečně silné zkoušky, vám řeknou, že takové zkušenosti posílily jejich víru, zatím co ti, kteří  jsou hýčkáni, potřebují stále větší "dávky bezpodmínečného  přijetí".. Podívejte se na stav člověka, který se jmenuje George  T. Bull ve chvílích, kdy byl na vrcholu duševního i fyzického  mučení ve vězeních v Číně po Druhé Světové Válce, kdy jeho  komunističtí věznitelé dělali všechno, aby ho přinutili k popření  víry v Krista: "Má mysl byla tak rozbitá, že jsem těžko věděl jak myslet. A přesto v temnotě mé cely se můj vnitřní zrak vyjasnil -  neměl jsem pro to vysvětlení, a ani jsem jej nepotřeboval. Věděl jsem že věřím ve Spasitele, který vstal z mrtvých. Věděl jsem že On je Božím Synem. Věděl jsem že za mně prolil svou krev. Byl jsem otřesený, zraněný roztrhaný - a přesto jsem cítil Jeho paže kolem sebe. Slyšel jsem, uvnitř mého srdce, svědectví Jeho Ducha vítězného, navzdory všem nepřátelům. Věděl jsem, že stojím na věčné neotřesitelné Skále. A jak jsem tam tak seděl, z nitra mé  bytnosti vycházela slova, kterých si můj Bůh ctí nade všechna jiná slova: "JÁ TI VĚŘÍM". (G.T.Bull, "When Iron Gates Yield").
Musíme být opatrní, aby podpora kterou dáváme, nezavedla toho komu pomáháme, do bažin sebe-lítosti. Chambers varuje: Pozor na jakoukoliv víru, která vede do "sebesmu", k sebelítosti - taková přichází z pekla, ať se zdá být sebekrásnější. Právě ve zkouškách rosteme; proto když někomu pomáháme, nesnažme se mu pomoci uniknout zkouškám, které Bůh zamýšlí pro jeho dobro. "Cesta  Křesťana je cesta těžká", připomíná Lloyd Jones, JE PŘÍLIŠ  NÁDHERNÁ, NEŽ ABY BYLA SNADNÁ!!!! Každý, kdo je v roli rádce, by si měl uvědomit slova R.S.Taylora: "Někdy, místo záplavy ujišťování, lidé potřebují se podívat skutečnosti tváří v tvář.  OBČAS PRAVÁ LÁSKA NENABÍDNE CUKR, ALE ŠOK!. Občas, místo abychom lidem vymlouvali jejich sebe-odmítání, budeme s nimi souhlasit; potom jim poradíme, aby svou vlastní bezcennost vyznali Bohu a obrátili se od hříchu, který je u kořene takových pocitů"..  (Richard S. Taylor, "Misrepresenting God’s Love" 1985).
"Ano, i když půjdu půjdu roklí ve stínu smrti, nebudu se bát zla, protože jsi se mnou Ty.." píše David. On nežádal jinou, snazší a méně hrůznou cestu, která by tak nějak obešla to údolí  smrti - jen prosil, aby Bůh, v době jeho zkoušky, byl s ním...  Dnešní Křesťanství se velmi často zdá být více zainteresované na úniky z problémů, a na prožívání zdraví, bohatství a úspěchu, než na poznání Boha... A přesto velmi často - právě v dobách strastí, může Bůh zlomit pouta toho, co odvedlo naší mysl od Něho, aniž bychom si to uvědomili...

ODPOVĚDNOST JEDNOTLIVCE.

Dnešní populární a snadné Křesťanství, by těžko poznali ti první Křesťané, kteří se vzdali všeho, následovali Krista a v důsledku toho stáli denně ve stínu vězení nebo smrti. To dnešní hledá souhlas světa a proto se jej bojí napomenout. Kristův jasný příkaz k oddělení se od světa (Jan 15:19, 17:14) byl zcela zapomenut. "Dovolili, aby se jejich mysl konformovala k duchu tohoto věku". Bohužel, většina z nás jsme Křesťany na velmi  krátký úvazek - a na plný někým jiným... Jako výsledek, přinášíme do církví metody a myšlenky, které jsme se naučili ve světě. Věříme přece našemu lékaři a účetnímu - a domníváme se, že to stejně tak funguje v náboženství: Přece musí být nějaký "profesionál" kterému můžeme věřit ve věcech Ducha, na které nemáme čas či schopnost se naučit! Bůh takový přístup tolerovat nebude! My se nemůžeme vzdát morální odpovědnosti ve prospěch někoho jiného - ať už je jakkoliv "zbožný", který za nás bude studovat Boží Slovo, který bude za nás myslet. Křesťanství  znamená osobní vztah k Bohu skrze Ježíše Krista. Každý z nás musí  znát Boha a Jeho Slovo z vlastní zkušenosti. Naše víra je v Boha  a Jeho Slovo - a ne v nějakého experta, který studuje, žije a vykládá všechno pro nás a za nás! Jistě, jsou tací, kteří mají dar k učení jiných, a "my je máme poslouchat" ovšem jen pokud oni  sami se podřizují vedení Božího Ducha, učí a následují Boží  Slovo. KAŽDÝ Z NÁS JE INDIVIDUÁLNĚ ODPOVĚDNÝ POSOUDIT ZDA TO, CO  SE UČÍ JE BIBLICKÉ!!! Nesmíme věřit ničemu, co - podle našeho svědomí, pod vedením Ducha není v souhlase s Písmem. Mnoho veršů  Bible tak učí: Neuposlechne-li kdo slov tohoto dopisu, dejte mu znát že k vám nepatří.." 2 Tesalo.3:14.."Posloucháme Boha, ne  lidi" Skutky 5:29. "Následujte mně, jako já následuji Krista" 1  Korint. 11:1.. "Ale zasvěcení, které máte od Něho zůstává ve vás, takže nepotřebujete aby vás někdo učil" 1 Jan 2:27..."Myslí-li si kdo, že je prorokem, měl by poznat že to, co vám píši, jsou přikázání od Boha"..1 Korint.14:37...

NOVÍ PROFESIONÁLOVÉ.

Není nijak těžké - pro většinu Křesťanů - pochopit, že musíme, právě tak jak to dělali Bereané když je Pavel učil, kontrolovat  osobně, podle Písma všechno co učí pastoři, kazatelé, učitelé.  Není tomu dlouho, co nová kategorie "duchovenstva" dostala volný  přístup do církví. Tento nový zdroj "autority" nese sebou zvláštní nebezpečí se kterým se musíme vypořádat - má-li  Křesťanství přežít.... "Vše co potřebujete, je profesionální rádce!" Tato fráze je slyšet stále více a většinou je pronesená s nádechem velké jistoty a nutnosti. Často přichází od pastorů,  kteří se necítí schopnými zasahovat do něčeho, co se dnes považuje za "psychologické problémy", neznámá kategorie, kterou neznal ani Ježíš, ani učedníci. Církve nevědomky otevřely dveře nepříteli, který může zničit mnoho životů....
Po létech průzkumu Zilbergeld varuje že "nejčastější a nejdůležitější výsledek konzultací je touha po další a další konzultaci a není nezvyklé potkat člověka, který hledá terapistu, který by jej vyléčil z následků, které způsobil terapista předešlý... Zilbergeld pokračuje: Neexistuje absolutně žádná evidence, že by profesionální terapisté měli jakékoliv speciální schopnosti ke změně chování, nebo že by snad měli lepší výsledky než ti, kteří nemají žádné formální školení. Jinými slovy: Lidé, pravděpodobně mohou dostat stejnou pomoc od přátel, příbuzných  a jiných, jakou dostávají od psychoterapistů. "Za druhé, jak už  jsme viděli, není vůbec snadné měnit chování lidí". (Zilbergeld,  "Discover").
Taková prohlášení by měla povzbudit ty, kteří činí poradenské služby, aby se více spoléhali na Boží Slovo, na vedení Božího Ducha a na lásku Krista spíše, než na "profesionální" metody. A průměrný Křesťan by si měl uvědomit, že trochu času někoho v lásce a sympatii vyslechnout a pomoci celkem jednoduchým způsobem je velmi účinné. Je to Bible, a ne psychologie, kdo má odpovědi na problémy života.
Většina skutečných křesťanských psychologů, kteří jsou oddaní Kristu, potvrdí dostatečnost Bible. Ovšem, v praxi popírají, že by Bible měla všechny instrukce pro křesťanský život. Je třeba se také "poradit" s Freudem, Jungem a dalšími. A takové "poznání"  získané z bezbožných zdrojů se stává "novou pravdou", kterou, pakliže nejste "expertem" v psychologii, nemůžete napadnout!
Trvalo to devatenáct století než bylo "objeveno", že pastor a jeho personál společně se staršími církve nejsou již schopní poradenství "nového druhu", které je vyhrazeno pouze psychologům - expertům. Je mnoho druhů omylů mezi křesťanskými psychology z nichž někteří stále mají co nabídnout. Ovšem, pakliže se spoléhají na falešné psychologické teorie - ať už jako "dodatek" k Bibli, nebo jako její náhražku - zavádějí lidi stranou od pravdy. Zřejmě akceptování "pravdy" která je směsicí Bible a psychologie znamená, že Boží Slovo už není tou finální autoritou. Tato skutečnost vytváří mocnou překážku v cestě zpět k biblickému Křesťanství....

ZPĚT K BOŽÍMU SLOVU.

Jednou přijde den, kdy každý z nás bude stát před Bohem, aby vydal účet ze svého života. Přes to, že rada dobrého pastora může být nedocenitelná, nikdo z nás se nebude moci jednou vykroutit z osobní morální odpovědnosti za své činy tvrzením, že jsme dostali špatnou radu ať už od kohokoliv. Písmo je explicitní ve svém  prohlášení: "BŮH JE MÝM PASTÝŘEM". Všechno, co tato, nebo kterákoliv jiná kniha učí, ať už napsaná kýmkoliv, musí být  kontrolováno přes Bibli!! Instrukce, které dal Bůh skrze Izaiáše, ještě stále platí: "K zákonu a svědectví: pakliže oni nemluví podle tohoto slova - světlo v nich není"... Izaiáš 8:20.
Jak můžeme vědět, zda někdo (a to se týče i autora této knihy!) píše a učí podle Písma, pakliže Bibli pořádně neznáme? To není možné. Je to prostá pravda a té se nevyhnete. A tak, i když nic jiného z této knihy nepochopíte, vězte, že je to primárně volání o návrat k Bibli. To Slovo je třeba žít, a za to také není náhražka či zkratka. Nikdy nebudeme schopní adekvátně porozumět  Bibli, dokud se nerozhodneme to Slovo uposlechnout tím, že jej uvedeme do praxe našich životů - ať to stojí, co to stojí...
Bůh řekl: Moje cesty nejsou vaše cesty", ale místo toho že bychom měli být rádi, že Jeho cesty jsou tak vysoko nad námi, snažíme se vyložit Jeho slova tak, aby vyhovovala naším přáním. Ovšem, projevujeme při tom naší lásku k Němu a možná si tleskáme rukama do šťastného tempa písně, ale stále tam zůstává dutý kruh, který prozrazuje nepřítomnost toho, o kom tvrdíme že přítomný je. Kdyby On skutečně byl v našem středu, jak se chlubíme že je,  potom by se ta "show atmosféra" rychle změnila na posvátnou úctu a bázeň. Skutečné uctívání a skutečná chvála - která může být  i emociální - přichází ze srdce, které se nejprve před Božím Slovem zachvělo a stálo před Ním v úctě.
Carl Henry napsal: Znovu ožívající evangelické hnutí si příliš mnoho ochočilo Boží bázeň; někdy se chová tak triumfálně,  jako by drželo Judského Lva za ohon, jako by Kristus sloužil nám, místo abychom my sloužili Jemu... (Carl Henry, "Cornerstone"). Tragedií je, že Kristus je velmi špatně představený světu některými z těch, kteří tvrdí, že za Něj mluví a jednají. Příliš  často je Křesťanství prezentované jako lepší cesta k dosáhnutí  toho, čeho se snaží dosáhnout také svět. Jaká škoda, takové mělké Křesťanství se zdá uspokojovat mnohé, kteří tak hlasitě zpívají o kříži! Křesťanství je mnohem slavnější, než si kdo z nás uvědomuje - mnohem více báječné ve skutečnosti - než aby mohlo být tak snadné, jak by si mnoho lidí přálo. Křesťané za dnů Pavla  nevěděli nic o "bezpodmínečné lásce" a přesto žili vítězně bez  psychoterapie, navzdory velikému utrpení a pronásledování.  "Křesťan si uvědomuje, že Bůh je ten, kdo kontroluje okolnosti",  napsal Chambers v důsledku toho není žádné kňučení, ale hromadný útěk ke Kristu. Zamyslete se nad slovy Pavla když povzbuzuje Korinťany v boji proti pohanství: "Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno, vždyť je psáno: V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem  ti přišel na pomoc. Nyní je příhodný čas, nyní je den spásy! Nikomu nedáváme příčinu k pohoršení, aby naše služba nevešla v potupu, ale ve všem jsme jako Boží služební; v mnohé  vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech, pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezedných nocích, v hladovění. Prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, nepředstíranou láskou, slovem pravdy, moci Boží... 2 Korint.6.).
Je všechna pravda, Boží pravdou?
Potom řekl Ježíš těm Židům, kteří v Něj uvěřili: "Budete-li pokračovat v mém slovu, pak jste skutečně mými učedníky; poznáte pravdu a ta pravda vás osvobodí". Jan 8:31-32.
Už jsme zdůraznili, že když se má celá Církev navrátit k biblickému Křesťanství, potom každý jednotlivý Křesťan musí tu cestu vykonat sám! Můžeme následovat křesťanské vůdce pouze  v rozsahu, v jakém oni následují Krista. To znamená že každý z nás musí znát a žít podle Bible sám a bojovat za víru, která byla kdysi nám Křesťanům svěřená, abychom ji prohlašovali světu. V tomto bodě se vynoří otázka: Je skutečně praktické, aby Bible byla naším vůdcem každodenního života - v tomto moderním světě?
Jistě, Boží Slovo má být "lampou pro naše nohy a světlem na  naší cestě"..(Žalm 119:105). Ale co to znamená z praktického  hlediska? Konec konců, žijeme ve světě, který je technologicky daleko za relativně jednoduchou společností žalmistů a apoštolů. Bible není příručkou medicíny, ani nám nepomůže vypočítat daně. Jak praktická dnes pro nás může být?
Při studii Bible si musíme uvědomit že:

A)
Bible si nečiní  nárok na pokrytí každého subjektu - ale pakliže se o nějakém subjektu vyjádří, toto vyjádření bude neomylné, protože je  inspirované Bohem. V oblastech, na které se Bible nezaměřuje přímo, můžeme vzít jiné knihy v potaz, ale neměli bychom přijmout nic co není v souhlase s tím, co Bible učí o něčem, co má  příbuzný vztah k našemu subjektu a nebo pakliže to odporuje všeobecným principům Písma.

B) Když se jedná o náš vztah k Bohu skrze Ježíše Krista, což znamená křesťanský život, jak máme takový život žít a jak získáme sílu k takovému životu. V tomto směru Bible tvrdí, že poskytuje jedinou a kompletní pravdu. Nesmíme hledat jiné zdroje toho, o čem Bůh prohlašuje že On jediný to může zaopatřit. V tomto případě, cokoliv bude nabízeno z jiných zdrojů - musí být nevyhnutelně padělek, ať už to vypadá  jakkoliv v souhlase s Božím Slovem..

SVÁDIVÁ VÝZVA.

Bibli někdo pojmenoval "Příručka výrobce", kterou dal člověku jeho Stvořitel. Je to návod k obrácení, k usmíření, k poznání a uctívání Boha, který člověka miloval a vykoupil jej. Boha,  který nás touží vést do šťastného splnění všeho, co pro nás zamýšlí a uvést do poznání samého Boha a Jeho celého stvoření... Bible slibuje všem kdo budou dbát její rady "dokonalost, kompletnost, naplnění, "aby Křesťan byl připravený ke každému dobrému činu"... A proto Jay Adams poukazuje v jeho výborné knize "The Biblical View of Self-Esteem, Self-love and Self-Image":
Každý systém, který navrhuje řešení lidských problémů stranou Bible a moci Božího Ducha (jak činí všechny pohanské systémy, včetně systému "Self-worth) je automaticky odsouzený Biblí samotnou". (Adams, "Self-Esteem").
Pochopitelně, Adams referuje k tak zvaným "psychologickým problémům" a vysvětluje, proč základní premisa "Křesťanské psychologie" ji staví do přímého konfliktu s Biblí. Není snad  Adams příliš úzkoprsý? Nakonec, všechny vědecké objevy na polích, jako na příklad medicína, nám nepopíratelně prohloubily naše  porozumění některých veršů Písma. Proč tedy nepřijmout pomoc z pole psychologie (Existuje určitá část psychologie, která je vědecká. Jedná s předměty jako teorie učení, pocity, vnímání, a řešení problémů. Nemáme na mysli tuto oblast psychologie, ale psychoterapii. To je ta oblast, která má největší dopad na církve), která tvrdí, že je studií psyché, neboli duše? Pakliže je správné pro Křesťana jít k lékaři, který se zabývá fyzickou nemocí, proč není správné jít k lékaři, který se zabývá nemocí mentální?
Jsou čtyři prohibitivní důvody. Už jsme o nich jednali, ale shrňme je dohromady:

1) Medicína jedná s tělem, včetně mozku který je fyzický, a Bible se s ním příliš nezabývá. Ale psychologie tvrdí, že léčí duši a mysl které, jak se všichni Křesťané shodují, jsou nehmotné  jinak spirituální. Neexistuje něco jako mentální nemoc; buď je to problém v mozku, problém fyzický (jako chemická nerovnováha, nebo nedostatek výživy) a nebo je to problém morální či spirituální.

2) Medicína je věda fyzická, psychologie může pouze o sobě prohlašovat, že je vědou spirituální. Ale to je kontradikce v pojmech! Psychologie je náboženství, které se za vědu vydává. Ve skutečnosti je to pseudověda plná kontradikcí a zmatků...

3) Bible není příručka vědecká, ale spirituální. Netvrdí že dodává všechno, co potřebujeme ve věci medicíny ale má určitá tvrzení, která se týkají duše či ducha člověka... Psychoterapie už  svou definicí, tvrzení Bible popírá a proto musí být odmítnuta.

4) Jediný možný důvod pro doplnění Bible nálezy psychologie by byl, kdyby psychologie byla vědou fyzickou, jako na příklad medicína či fyzika. Už jsme viděli, že by vědecké vysvětlení  lidské osobnosti, chování, štěstí a naplnění, lidstvo zničilo, protože tyto kvality "vědecky vysvětlené", by se staly přirozenými procesy, které jsou řízené vědeckými zákony - a proto  bez jakéhokoliv významu nebo smyslu.

PORUŠENÍ ZÁKLADNÍHO PRINCIPU.

Musíme být velmi opatrní, abychom nepřistupovali k Bibli s předem vytvořenými názory a pokoušet se najít verše, které by nějak potvrdily to co věřit chceme. Když lidé podlehnou takovému pokušení, vytváří to pravděpodobně mnohem víc problémů, než cokoliv jiného. Právě opaku je potřeba: musíme nechat Bibli aby nás učila a tím také změnila. Pakliže je Bible skutečně Slovem  Božím, potom nám poví to, co jsme nevěděli a ani jinak vědět nemohli; naše životy se změní když uvěříme a poslechneme. Křesťanská psychologie je jeden z alarmujících příkladů vadného přístupu k Bibli: Je založená na předem určených psychologických teoriích, které jsou na Bibli vnucené. Dále tyto myšlenky nevznikly u upřímných Křesťanů ale u humanistů, kteří jsou nepřátelští vůči Písmu a hledají řešení lidských problémů stranou  Boha...
To není nějaké divoké obvinění ale skutečnost, kterou křesťanští psychologové nemohou popřít. Ta navrhovaná "nová reformace" už existuje po nějaký čas - kdysi přijatá teologie je  napadnuta a pozměňována psychologií. Jeden z vedoucích tohoto hnutí píše: "Pod vlivem humanistických psychologů jako Carl  Rogers a Abraham Maslow, mnoho z nás Křesťanů začalo vidět potřebu pro sebe-lásku a sebe-ocenění. Toto je dobrý a nutný  pohled" (Bruce Narramore, "You Are Someone Special", 1978). Autor  této poznámky přiznává že to byli psychologové, nepřátelští vůči Bibli, kteří počali teorie, dávající křesťanským psychologům nové výklady Bible. Tyto myšlenky nemohl nikdo vyvodit z Bible, a přesto dnes očekávají, že Křesťané tyto přijmou s radostí..

TRIVIALIZACE KRISTA.

Výsledkem vlivu psychologie, základy čistého evangelia a jeho praktická aplikace v denním životě byly podkopány. Jedno z těch nových učení vyvrcholilo v neuvěřitelnou myšlenku, že "ten kříž  posvětí cestu našeho "JÁ".. ("the cross will sanctify the ego  trip", Schuller, "Self Esteem"). . Nová reformace vyžaduje nové přehodnocení kříže: "Klasický výklad Kristova učení: “Vezměte svůj kříž na sebe” potřebuje reformaci..... Kříž, který nás Kristus vyzývá nést, je nabízený jako sen... "inspirující myšlenka", která se vtělí do formy služby, pomáhající člověku s malým sebe-oceněním, aby objevil svou "cenu" skrze spásu a pozdější sociální služby ve jménu Krista. A tak prohlášení  "possibility thinking" (možnosti myšlení) je positivní vyhlášení zprávy kříže! Ježíš Kristus byl tím největším "possibility thinker". Máme odvahu Ho  následovat? Schuller, "Self Esteem"). (Pozn. překladatele: Kromě  slov Ježíš a Kristus, tam z křesťanství není zhola nic!).
Nazvat Krista "possibility thinker" i když tím největším, trivializuje to, kdo On je a to, co vykonal. Právě tak, jako "positivní myšlení" tak i possibility thinking" jsou amorální  termíny, které můžete připsat jak svatému, tak i darebákovi. A obrátit náš denní kříž a naše společenství v Jeho utrpení (Filipským 3:10, Koloským 1:24) do "inspirující myšlenky", která  vybuduje naše sebe-ocenění a pocit vlastní hodnoty, je urážkou Toho, který visel v agónii na kříži, dále Pavlovi a dalším prvním Křesťanům, kteří byli pronásledovaní pro "pohoršení kříže"  (Galatským 5:11). Pavlovo odsouzení těch, kteří dělali kompromisy aby se vyhnuli pronásledování pro Kristův kříž (Galatským 6:12)  se dá právě tak aplikovat dnes! Tento nový psychologizovaný kříž je urážkou také všem těm upřímným Křesťanům, kteří celá ta léta se hrdě hlásili k tomu "starému, hrubě otesanému kříži", jehož "hanbu a pohoršení" nesli s radostí. Meditace o kříži vždy pozdvihly cenu Krista a ne naši - naplňovaly nás vděčností za  cenu Jeho krve - ne za naše sebe-ocenění!
Není zcela nezvyklé, že i dobře mínějící pastoři staví svá kázání na psychologických teoriích. Tato nová reformace nenápadně přivádí teologii do roviny s psychologií a výsledky jsou  katastrofální! To, dávno přijaté rčení že "finálním cílem člověka  je oslavit Boha" bylo nyní "přepsáno na "finálním cílem Boha je oslavit člověka". Hříšníci již nejsou vyzýváni k obrácení, ale k "probuzení jejich potenciálu". Není divu, že J.Vernon McGee, tak vysoko uznávaný učitel Bible, jehož služba proběhla celým světem po desetiletí, zvoní na poplach: "Vidím, že  psychologizování Křesťanství jednou absolutně zničí učení Bible a biblické církve". (J.Vernon McGee, personal letter to Martin  Bobgan, 1986).

CO JE TO KŘESŤANSKÁ PSYCHOLOGIE?

Většina Křesťanů se mylně domnívá, že název "Křesťanská  psychologie" se vztahuje na celistvý a snadno rozpoznatelný celek vědomostí. Krátký pohled prokáže, že tomu tak není. Existoval  někdy Křesťan, uznávaný jako zakladatel nějaké školy psychologie, která by se nazývala "křesťanskou?" Jistě že ne. Univerzitní učebnice psychologie udávají mnoho škol této rozkvétající disciplíny, ale dokonce ani učebnice nemají na svém seznamu psychologii pod jménem "křesťanská". Každopádně Ježíš Kristus nezaložil školu psychologie! Bylo by urážkou a ničivým omylem nazývat Ho psychologem, právě tak jako bylo urážkou, když Mary  Baker Eddy (Christian Science) nazvala Ježíše Krista vědcem.
Člověk může být, na příklad Rogeriánským terapeutem, Freudiánským psychoanalytikem, nebo následovníkem (jakékoliv kombinace) různých škol psychologie, jako behavioristická,  humanistická, transpersonální, nebo existecialistická. Každá z nich má ještě další rozdělení. ALE KŘESŤANSKÁ PSYCHOLOGIE? Je to termín používaný kdekým - ale co to znamená? V jedné z těch jejich knih, které neobsahují ani slovo varování před nebezpečím, které by mohlo existovat, dva z nejváženějších křesťanských psychiatrů mají, jak oni to nazývají "Křesťanský výběrový (eclectic) přístup". Tím mají na mysli to, co oni považují za nejlepší sekulární metody z každé školy jsou vypůjčeny pro použití v biblickém kontextu. Udávají: Jako dodatek k uvědomění si holistické povahy člověka (holistika = názor, že části jsou závislé na celku) křesťanský poradce musí mít širokou znalost široké rozmanitosti psychoterapeutických přístupů které jsou k dostání a citlivost rozpoznat který z nich je nejvhodnější pro každého pacienta..my si vybíráme to nejlepší ze všech kategorií psychoterapie. (Frank B.Minirth a Paul D.Meier, "Counseling and  the Nature of Man", 1982).
Když čteme složité brožurky, které nabízejí psychologické a psychiatrické kliniky a služby pod hlavičkou "křesťanského  profesionalismu" člověk tam najde téměř všechno od hypnózy po  gestalt (názor, že celek má určité vlastnosti, které se nedají odvodit z jeho částí), ale téměř nikdy zmínka o tom že to, co se nabízí, je křesťanské. A když se použije termín "Křesťanská  psychologie, znamená to ten či onen druh sekulární psychologie, zabalený do biblického balení a vydávaný za něco unikátního.
Podívejme se na následující prohlášení z letáku který byl prezentovaný na sjezdu křesťanských psychologů: Dostáváme často otázku zda jsme "Křesťanští psychologové" a shledáváme odpověď obtížnou, protože nevíme, co se v té otázce myslí. My jsme Křesťané, kteří jsou psychology, ale prozatím neexistuje žádná přijatelná křesťanská psychologie, která by se podstatně lišila od psychologie ne-křesťanské. Bylo by těžké říci že fungujeme  způsobem, který by byl zásadně odlišný od našich ne-křesťanských kolegů. Existuje nějaká odlišná křesťanská škola dentistů, chirurgů, historiků, či gramatiky?...Prozatím nemáme přijatelnou teorii, způsob výzkumu či léčebnou metodu (v psychologii), která by byla jasně křesťanská. (J.Sutherland and P.Poelstra, "Aspects  of Integration", 1976).
Takové přiznání že "křesťanská psychologie není nijak odlišná od ne-křesťanské" může někoho překvapit. A mělo by! Otázka je, proč se jí vůbec křesťanskou nazývají. Ať už je v tom úmysl či ne, dává to falešný dojem, který by měl být opraven...

JASNÉ ODMÍTNUTÍ.


I když křesťanská psychologie jasně neexistuje, většina křesťanských psychologů žije v nadějí, že jednou takovou do existence uvedou, integrací psychologie a Křesťanství. Každému  musí být hned teď jasné, že by to znamenalo novou psychologii a nové Křesťanství! Toto je zcela nepřijatelné pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že Křesťanství a Bible na níž je založené, nijaké "dodatky" nepotřebují...
A přesto takové "sloučení" je touhou mnoha křesťanských vedoucích dnes. Jeden z nich píše: "Uvědomujeme si, že teologie zklamala v uspokojení a aplikaci dokázaných pohledů na lidské  chování, jak byly objeveny psychology dvacátého století?  (Schuller, "Self Esteem", pozn. překlad.: Schuller má své fanoušky - patří mezi ně americký president Clinton).
Tento výrok naznačuje, že Křesťanství je tak nějak nedostatečné a že psychologie objevila odpovědi na spirituální problémy, které v Bibli schází. Tento postoj je povzbuzovaný dalšími výroky, jako na příklad od dvou křesťanských psychologů: “Jak Bible, tak i psychologie mají mnoho společného. Oba studují postoje a chování lidské rasy.” (John D.Carter & Bruce Narramore,  "The Integracion of Psychology and Theology").
Ale Bible není přece studií; ukazuje nám Boží diagnózu našich srdcí a zaopatřuje jedinou odpověď skrze spásu v Ježíši Kristu, Jeho přítomnost v nás, sílu v Božím Duchu a vedení Jeho Slovem.  Psychologie stále ještě s t u d u j e celou záležitost, a žádné  konklusivní závěry, na kterých by se psychologové shodli - nejsou  na obzoru. Ale i kdyby byli schopní se dohodnout - nebylo by to relevantní ke Křesťanství, protože to žádnou pomoc od psychologie  nepotřebuje!
Vědec nám může ukázat nějaké zajímavé pohledy do vnitřního dění v atomu, psychiatr zase nějaký ohromující pohled na funkce mozku - obojí nám dává obraz absolutně dokonalého Boha. Ale říci,  že teologie - poznání Boha a vztah člověka k Němu - potřebuje úpravy pomocí těchto vědeckých informací, je docela něco jiného! A přesto denně slyšíme tvrzení, že teologie - základ Křesťanství a spirituální pravdy, které se vztahují k lidskému blahu - musí  být vylepšeny, protože někdo něco objevil v psychologii. To je  jasné odmítnutí dostatečnosti Bible a zcela nepřijatelné pro každého opravdového Křesťana.

VŠE CO SE TÝKÁ ŽIVOTA A ZBOŽNOSTI.

Křesťanský psycholog se zdá přehlížet skutečnost, že Bůh ve svém Slovu slibuje zaopatřit, skrze víru a Božího Ducha všechno, co psychologie předstírá že nabízí - a mnohem více. Bázlivým  lidem Bůh dává dokonalou lásku, která zahání strach (1 Jan  4:18); ducha moci, lásky a zdravého rozumu. (2 Timot.1:7). Trpí někdo tísní? Křesťan dostal příkaz, který může poslechnout každý: "netrapte se žádnou starostí" a je nám slíbeno, že odevzdáme  všechno do Božích rukou a uvěříme Mu, potom Boží mír, který "je nad jakékoliv porozumění" bude držet naše srdce a mysl skrze Ježíše Krista. (Filip.4:6-7).
Křesťanský psycholog tvrdí, že rozdáváme verše Bible jako  pilulky na předpis. Prohlašuje, že nerozumíme hlubokým ranám, které hnisají v podvědomí, zapříčiněné traumaty z dětství a proto prý nemáme žádný soucit pro bolesti, které ti lidé trpí. Jsme obviněni z nevědomosti v oblasti psychologie a je nám řečeno, že uvěřit biblickým slibům a uposlechnutí nařízením Písma, nepomáhá těm kteří potřebují pomoc psychologickou..
Je tomu naopak: Bible je plná příkladů žen i mužů, mladých i starých, kteří trpěli traumaty a procházeli zkouškami, které si ti, kteří hledají pomoc u psychologa, nemohou ani představit!  Bylo to právě z jejich víry v Boha a zkušenosti Jeho věrnosti v těch nejtěžších zkouškách, pod inspirací Božího Ducha, jak bylo Písmo napsáno! Je to prostě urážka Boha, a Jeho Slova, prohlásit, že je zapotřebí pomoci z jiného zdroje - obzvláště když životy těch, kteří přicházejí s těmito humanistickými ideami se nedají vůbec porovnat s životy hrdinů a hrdinek víry!!
To, co psal žalmista, to nebyla pouhá teorie; prokázal to sám sobě a právě tak si to můžeme prokázat sami sobě dnes: BŮH JE MÝM  ÚTOČIŠTĚM A MOU SILOU - OPRAVDOVOU POMOCÍ V NEBEZPEČÍ, PROTO SE NEBUDU BÁT. (Žalm 46:1-2). "My máme mysl Krista" (1  Korint.2:16),"Kristus se stal naším životem" (Kolos.3:4). Všechno co potřebujeme, bylo zajištěno Božím Slovem skrze Božího Ducha žijícího v nás, jak tak jsme ve styku s místní kongregací Křesťanů. V žádném případě žádná psychologie nevylepší toto: Ovoce Ducha je láska, radost, mír, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, klid a sebeovládání. Ti, kteří patří Kristu, ukřižovali sami sebe, své vášně a chtivost..(Galat. 5:22, 24).
Ježíš řekl: Pokud zrno nezapadne do země a nezemře, zůstane  samo; ale když zemře, přinese mnoho užitku. (Jan 12:24). Ovoce Ducha může v našich životech vzniknout pouze, když jsme ochotní zemřít sami v sobě a nechat Krista žít naše životy - na to nejsou ani formulky, ani nijaká "technika", ani zkratky! Hledat  spirituální pomoc u psychologie je - nejen žebrat o chléb a ryby u toho, kdo může dát pouze kameny a štíry, ale - dostáváme se na  nebezpečnou půdu ve smyslu varování proti přidávání či ubírání od biblické zprávy. Ale přes to všechno, to je ten svod křesťanské psychologie...

ZÁKLADNÍ KLAMNÁ PŘEDSTAVA.


Křesťanští psychologové tvrdí, že "jak psychologie, tak  i teologie nabízí velmi mnoho v porozumění lidské rasy". (John D.  Carter & Bruce Narramore, "The Integration of Psychology and  Teology"). PSYCHOLOGIE SE POKOUŠÍ VYSVĚTLIT VĚDECKY - A TÍM DÁT  POCHOPENÍ PRO LIDSKÉ CHOVÁNÍ ZA AMORÁLNÍHO PŘEDPOKLADU ŽE JE TO  NEVĚDOMOST - NE HŘÍCH - CO JE PŘÍČINOU PROBLÉMU. Kdybychom  porozuměli, změnilo by to naše chování....
Toto je mylný názor, který odmítá kořen problému: Hříšnou povahu člověka a jeho vzpouru proti Bohu. Člověk dělá morální volbu a za tu se musí omluvit Bohu! Ten je tím jediným, kdo může očistit od hříchu. Víc než to: On může dát sílu žít nový život skrze Kristova ducha žijícího v člověku. Jakákoliv míra porozumění nedodá sílu ke změně chování! Je zapotřebí volby  morální! A pakliže tato volba je učiněná bez uznání odpovědnosti vůči Bohu, výsledkem bude buď neúspěch - a nebo něco horšího: Vnější úspěch, který povede k sebe-uspokojení.
V samotné myšlence "Křesťanské" psychologie jsou dva základní a vážné omyly:
1) Psychologie hovoří s autoritou na úrovni Bible.
2) Psychologie nabízí pravdy (tvrdí že každá pravda je Boží pravda), které v Bibli nejsou - ale "prý je potřebujeme, abychom byli takoví, jak Bůh zamýšlel abychom byli". Evangeličtí pastoři  jsou obviňováni z toho, že nedrží krok s - a neintegrují své kongregace s teoriemi sekulární psychologie: "Typický  konzervativní pastor je 20 - 30 let pozadu za svými liberálními  kolegy v pochopení příspěvků psychologie k porozumění  osobnosti".(Carter & Narramore, "The Integration of Psychology  and Theology").

POTŘEBA ŘÁDNÉ OČISTY.

Zatím co existují někteří křesťanští psychologové, kteří používají Bibli při konzultacích klientů, jejich označení "psycholog" je velmi nevhodné. Toto slovo má už určitý přijatý význam a takové označení vytváří pouze zmatek tím, že přídavné jméno "křesťanský" dodává jakousi poctu bezbožnému systému tím, že jej spojuje s Křesťanstvím. Na druhé straně, bohužel, existují Křesťanští psychologové, kteří jsou ochotní použít jakoukoliv psychologii a terapii, která byla objevena. Tímto způsobem se do církví dostaly bezbožné pověry a praktikování toho, co se již prokázalo být zcela neefektivním a je kritizována ze všech stran i samotnými sekulárními psychology a psychiatry. Aby se mohly církve vrátit k biblickému Křesťanství, musí se nejprve zbavit psychologických teorií a terminologie a tím se distancovat od nepřátelského náboženství, které si k sobě nevědomky pozvaly.
Ale místo toho, církve stále přidávají důvěru a poctu psychologii. Od Křesťanů se vyžaduje aby přijali psychologii jako nový zdroj pravdy a postavili ji na stejnou úroveň s Biblí. A přesto psychologie je nestálá jako voda. Její falešné evangelium se mění tak, jak její konfliktní teorie přicházejí a odcházejí  právě tak jako její "guru mudrci"... A stále tito nelegitimní  "proroci", kteří jsou světem uctíváni, ovlivňují Křesťanství.
Martin L. Gross komentuje: "Dnešní M.D. psychiatr a jeho bratránek Ph.D psycholog, se prohlásili za nesporné Šalamouny naší éry... Tento nový věštec dodává svá prohlášení s neomylným nádechem papežské buly s gestem, které zastraší i sebejistějšího laika." (Martin L. Gross, "The Psychological Society", 1978).
Očekává se od nás nepředstírané nadšení z toho, že se konečně zjistilo, že Bible je v souhlasu s humanismem! A to nejlepší  z toho všeho je, že nyní už můžeme hrdě zdvihnout naše hlavy, protože tím se vylepší náš sebe-obraz před celým světem! To všechno proto, že "nová reformace", která "psychologizuje" Křesťanství, objevila převratné výklady Bible, které nikdo v historii Křesťanství neobjevil a tím se postaví Křesťanství na úroveň teorií lidí, jako je Rogers a Maslow!!! ... A tak to běží jako na pásu, aniž by se přihlédlo k faktu že i psychologové tvrdí, že psychoterapie je v rozkladu. R.D. Laing, jeden z vedoucích psychologů prohlásil, že "za celých sto let psychoterapie nepřinesla tato ani jeden jediný pohled na vztahy  mezi lidmi". (Los Angeles Times, Dec.18, 1974). A přesto diskreditovaná "pravda psychoterapie" přinesla nový základní pohled na Boží pravdu. Než tomu uvěříte, podívejte se co píše mezinárodně uznávaný psychiatr: "Psychiatrie byla ochotná  posvětit své hodnoty svatou vodou medicíny a prohlásit je jako "víru mentálního zdraví. Je to falešný Mesiáš! (E.F.Torrey).

"VŠECHNA PRAVDA JE BOŽÍ PRAVDA".

Nemělo by se nám zdát podivným fakt, že Bůh zřejmě inspiroval Freuda, Junga - a nedávno Maslowa a Rogerse "pravdou", které byly zahalené apoštolům, prorokům a všem vůdcům v celé historii Křesťanství až podnes? Ne, je nám řečeno s jistotou, není to nijak podivné. Vše, co potřebujeme pochopit je "fakt" že "VŠECHNA PRAVDA JE BOŽÍ PRAVDA". Tato pozoruhodná fráze vyskočí kdykoliv se ozvou otázky, a je všeobecně přijímaná aniž by o ni kdo přemýšlel.
K významu termínu "pravda" nikdy nedostanete bližší vysvětlení.  Mluvíme o vědeckých skutečnostech, které jednají o mozku a těle, nebo o Boží pravdě zahrnující duši a ducha? Ježíš řekl: "Tvé Slovo  je pravda" - ne část pravdy. Psychoterapie jedná se subjekty,  o kterých Bůh promluvil s konečnou platností a tvrdí, že Jeho Slovo je celou pravdou. Nejsou žádné části pravdy, které by v Bibli chyběly, visely někde v "limbu" a čekaly, až je někdo ze  sekulárního světa objeví! Navrhnout něco podobného by bylo jasnou  kontradikcí Bible a konsistentního učení Křesťanství po staletí. Křesťanství, které přežilo jak římskou arénu, tak i Inkvizici, a které se ukázalo ve vítězném křesťanském životě a v krvi svých mučedníků daleko dříve, nežli Freud a jeho následovníci přišli na scénu!
Jedna věc je: říci, že to bylo Boží inspirací - alespoň ve všeobecném smyslu slova - která vedla k objevu vakcíny obrny, nebo atomové teorii. Zcela něco jiného je prohlásit, že Bůh  inspiroval Freuda pohledem do metod a diagnóz, které by léčily duši a ducha člověka. Je právě tak nebezpečné navrhnout, že ti, kteří jsou jasně proti Křesťanství, byli Bohem inspirovaní doplnit chybící části pravdy, o které Bůh prohlásil, že ji celou odhalil ve svém Písmu. Ta samotná myšlenka Křesťanské psychologie  porušuje základní biblické principy a stále rostoucí počet lidí,  kteří v ní věřili, počínají toto vidět a odmítají ji jako falešné  náboženství.
Jedna typická reakce na "Seduction of Christianity": "Jsem  šťastný, že konečně něco přichází do knihkupectví co ukazuje  pravdu. Vystudoval jsem v psychologii, ale stydím se za to. Po  tom, co jsem se stal Křesťanem, uvědomil jsem si, že psychologie  je falešné náboženství - ale přesvědčit o tom druhé - to už je  těžší". (Letter, Sept.7, 1985).
Pavel píše: Boží věci nezná nikdo kromě Božího Ducha.  Z kontextu je jasné, že nepíše o vědeckých objevech ateistů skrze  pozorování přírody, nebo svědectví morálního svědomí, které Bůh  dal všem. Pavel nemá na mysli přirozené, ale spirituální pravdy,  o kterých speciálně píše, že jsou odhalené Bohem pouze tomu, kdo  věří. Bible jasně učí, že byla napsaná těmi, kteří patří Bohu, a pravdy, které komunikuje jsou nazvané "věci Božího Ducha".
Je nám jednoznačně řečeno že "přirozený (nespasený) člověk nepřijme věci Božího Ducha, jsou pro něj pošetilostmi; ani je nemůže znát, protože se dají rozpoznat pouze spirituálně.. (1  Korintským 2:14).

PODRÝVÁNÍ AUTORITY BIBLE.

Otázka: Jak by mohla být Boží pravda sdělena humanistům,  kteří odmítli dokonce i svědectví stvoření a svědomí? Jsou takoví lidé vybraní Bohem, aby pro nás odhalili neobjevené spirituální  pravdy? Podle Bible, jediná pravda v tomto smyslu slova, kterou  nespasená osoba může porozumět je skutečnost že je hříšníkem  a potřebuje Spasitele. Dokud se nenarodí z Božího Ducha skrze víru v Ježíše Krista nemůže porozumět "věcem Božím", které lze  rozpoznat pouze spirituálně...
Boží pravdu může poznat jak píše Pavel, pouze "člověk spirituální", který se narodil do Boží rodiny. Jenom takový má  "mysl Krista" (1 Korint. 2:16). Nespaseným Ježíš řekl: "Ten kdo  je z Boha, slyší Boží slova; vy je neslyšíte, protože z Boha nejste". (Jan 8:47). A nyní se od nás požaduje, abychom uvěřili, že část Boží pravdy, která byla až dodnes neznámá těm, kteří jsou  Boží a mají mysl Krista, byly objevené těmi, kteří z Boha nejsou! A tento nový pohled má být začleněný Křesťany do církví, aby nám pomohl porozumět Písmu. Nežli přijmeme takovou nebiblickou  a nelogickou tezi, potřebujeme lepší ospravedlnění než frázi:  "Každá pravda je Boží pravda".
Křesťanský život není přece systém "zatni-zuby-zadrž-dech-jde o život-jedeme s kopce" !!! Navrhnout že psychologické techniky kdysi objevené Freudem jsou dnes nutné, aby Křesťan  prožil skutečně plný život v Kristu - jsou zcela destruktivní pro víru, kterou chtějí propagátoři tohoto názoru "vylepšit". Takový  je, nevyhnutelně výsledek, budete-li vykládat Bibli na základě předem vytvořených názorů "zvenčí" Křesťanství. Martin a Deidre  Bobgan ukazují kam to vede, v jejich výborné knize "How to Counsel From Scripture": Psychologie se tak nějak stala náhradou za tu starou víru. Různé školy terapií nabízí vidiny dobrého  života a jak jej žít. Ti, jejichž předkové brali uspokojení a mír z Božích slov, a uctívali na oltářích Krista a Yahweh-o, se dnes upokojují u oltářů Freuda, Junga, Rogerse, Ellise, Erharda  a jiných podobných autorit".

NOVÉ KNĚŽSTVO PRO CÍRKVE.

Jakmile se otevřely dveře pro "pravdy" psychologie, které mají lépe "osvětlit" Bibli, počal neviditelný proces, který přinesl smrtelně jedovaté ovoce pro dnešní církve. Jestliže "všechna pravda je Boží pravda" a psychologie je částí této pravdy, potom ji musíme dát místo na úrovni s Biblí. Pochopitelně křesťanští psychologové to popírají tvrzením, že nepřijmou žádnou  psychologickou teorii, které je v kontradikci k Bibli. Ale ve skutečnosti existuje "psychologická pravda, která je Bibli vnucená a stává se jakousi koordinační mřížkou, skrze kterou Bibli vysvětlujeme.
Je nám řečeno, některými křesťanskými psychology, že teologie se musí přizpůsobit psychologické teorii. Abraham Maslow "objevil" žebříček potřeb člověka a oblekl jej do biblické řeči, přesto, že Ježíš učil přesně opak: Maslow má pořadí jídlo, oblečení úkryt - Ježíš je dává jako poslední a učí "první  království Boží a Jeho spravedlnost". Tato pravda je pozměněná  novými "experty" a námitky každého, kdo není kvalifikovaný v psychologii nejsou připuštěny...
Dnes jsme v církvích konfrontováni nemožnou situací. Navzdory jejich úsilí být užitečný v Kristově Těle, křesťanští psychologové se podvedli sami vírou v něco, co přináší zkázu té  víře, kterou se snaží podporovat. Odpovědnost za tento svod neleží pouze na křesťanské psychologii ale i na takových, kteří přivítali tuto novou "pravdu", která přichází z venku a je v  kontradikci k Bibli... Následkem toho už Křesťan nemůže říci "K zákonu a svědectví" (Izaiáš 8:20), ale musí ještě přidat Freuda, Junga a další, jelikož "všechna pravda je Boží pravda". Už  nemůžeme, jako posluchači v Beroji (Skutky 17:10-11), kteří všechno, co Pavel učil, porovnávali s Písmem. Totiž, humanističtí psychologové nedávno přišli se zcela novou teorií, která zcela mění obecně přijaté porozumění Písma. A jelikož nejsme schopní držet krok se všemi novými "objevy" musíme věřit novým vládnoucím kněžím - profesionálům, mezi námi - křesťanským psychologům...
Nenápadně, ale nevyhnutelně tímto procesem získává  psychologická teorie autoritu nad církvemi a Biblí. Křesťanské univerzity a semináře rozšiřují staré a otevírají nové stolice  psychologie aby držely krok se "stávajícími trendy". Studie psychologie se stala předběžnou podmínkou pro diplom z teologie.

NOVÉ KŘESŤANSTVÍ.

Obsazení dnešního "štábu" kterékoliv kongregace, se nebude považovat za kompletní bez alespoň jednoho psychologa. Pastoři začínají být přesvědčení, že už nejsou kompetentní radit podle Bible, pokud nestudovali psychologii. Zajímavé! Kázat a učit Slovo Boží mohou, pakliže mají diplom z teologie, ale dát radu podle Bible nemohou, pakliže nestudovali psychologii. Tento nový stav, který by diskvalifikoval každého velkého spirituálního vůdce z minulosti, nemá podporu v Bibli! A přesto je přijímaný bez jakéhokoliv odporu a ti, kteří se snad ozvou, jsou nařknutí z vytváření rozkolů a ignorance. Jeden z těch, kteří četli "Seduction" píše: Jsem už Křesťanem přes 14 let. Strávil jsem většinu času v přípravách na plný úvazek v křesťanské službě....  Protože jsem se chtěl stát pastorem, zdálo se mi logické, vystudovat také psychologii. Dnes si uvědomuji jakou míchanici nesmyslného braku jsem studoval! Mám poličky plné knih, které už nikdy číst nebudu a také nikomu k přečtení nenabídnu...
Dnes je zapotřebí nového slovníku k vysvětlení nekonečné kategorie problémů, neznámé Křesťanství, po celou dobu jeho historie. Nové fráze plynou z úst pastorů, kteří chtějí být  "relevantní" a snaží se "komunikovat". Je nám řečeno, že i když  tomu nikdo dříve nerozuměl, že Bible mluví od začátku o Freudově "ego" a "superego, o Jungově "kolektivním nevědomí" "individuaci"  a "integraci". Dále O Rogersově "nedirektivním", na klienta  "soustředěném poradnictví" o Maslow-ě "hierarchii potřeb a sebe aktualizování". Dokonce prý mluví i o Janovově "Primal Pool of  Pain". Následný citát od pastora/autora, který má prý největší  televizní posluchačstvo v USA, je typický v novém Křesťanství, ikdyž je v přímé kontradikci ke Kristovi: "Sebe-láska je vrcholný pocit sebe-hodnoty... víra v sebe. Je to upřímná víra v sebe.  Přichází skrze sebe-objevení, sebe-kázeň, odpouštění sama sobě, a přijetí sama sebe. Produkuje spoléhání na sebe sama, sebe-důvěru a vnitřní bezpečnost, tichou jako noc. (Robert Schuller,  "Self-love - The Dynamic Force of Success", 1969).

SPIRITUÁLNÍ NEBO PSYCHOLOGICKÉ?

Spirituální problémy, které se kdysi řešily biblickou radou pomocí křesťanského přítele, se staly problémy psychologickými, které potřebují použít k řešení novou třídu "profesionálů". Jeden  z vedoucích "vnitřních hojičů" (inner healer) vysvětluje, že toto nové Křesťanství jedná s psychologickými problémy a jejich řešením, které byly v Křesťanství neznámé:
"Byl jsem zrozen v Duchu....Stal jsem se novým stvořením... Ale část mně, která se nazývá "duše", je něco zcela jiného.... Řecké slovo pro duši je "psyché". Má duše je mou  psychologickou přirozeností......a tato část je stále v procesu zdokonalování se - den za dnem. Tato kniha pojednává speciálně o hojení duše "(Rita Bennett,"You Can Be Emotionally Free", 1982).
Potom pokračuje dále o "široké oblasti nazvané nevědomí" (unconscious), "kterou Křesťané nejsou schopní dosáhnout přímo", která ale tak nějak záhadně ovládá naše chování způsobem, který ani nevnímáme, protože "všechno, co se vám stalo - dokonce i v dobách vašeho kojenectví, je zaznamenáno ve vaší paměti"  a "zapadlo do nevědomí". (Rita Bennett, stejná kniha).
Ve své devastující kritice psychologie, Martin Gross, který nepřistupuje z křesťanského pohledu, rozebírá Freudův "objev", který tvoří základnu pro většinu křesťanských konzultací a vnitřní hojení, píše: Pakliže věda a statistika nejsou na straně psychoterapie a jestliže šámané a kouzelní doktoři léčí právě tak dobře, co potom drží její přehnanou prestiž? Právě tak jako u jiných nevědeckých hnutích, je to náboženská idea, která upoutala masovou pozornost... Jednou z nejmocnějších náboženských idejí druhé poloviny dvacátého století je "Velké Nevědomí".
Je nám řečeno, že jsme schopní kontrolovat naší přítomnost i budoucnost pouze, pakliže poznáme záhady psychologie a psychiatrie, které odemknou "Nevědomí". Moderní terapeut  slibuje přesně to, co čarodějný doktor v džungli" (Gross, "Society", 1978).
Opětně vidíme žalostné výsledky vykládání Bible na základě předem přijatých názorů - a bohužel v případě psychologie, názorů, na kterých se nemohou shodnout ani "experti", a které  nebyly nikdy dokázané (někdy i prokázané že nefungují). Křesťanská psychologie je pokus balancování: Jednou nohou na Skále, Ježíši Kristu, druhou nohou na pohyblivém písku humanismu.
Další kapitola knihy na námět "inner healing", o které jsme se právě zmínili má název: "Do You Need Soul Healing?" Autorka již definovala duši jako "psychologická přirozenost", tak tato kniha je vlastně o "psychologickém hojení". Ti, kteří praktikují "vnitřní hojení", nebo "hojení vzpomínek" jsou často velmi upřímní a poctiví Křesťané, kteří se snaží pomoci druhým.
Bohužel, jejich služby jsou založené na kontradikčních a pomíjivých teoriích psychologie, a ne na věčné a neměnné pravdě Božího Slova. Co nabízejí je ve skutečnosti psychoterapie se  slabým křesťanským nátěrem, aby to bylo přijatelné v církvích...

ZÁSADNÍ PROBLÉM.

Souhrn: Přijetím "nového" výkladu Písma, které přichází  "zvenčí" a nemá podporu samotné Bible, církve přijaly cizí evangelium, které administruje nová třída duchovenstva, podpořena  humanistickou autoritou. Se svým vlastním slovníkem, rituály a akademickou znalostí, toto nové duchovenstvo získalo autoritu nad těmi, kteří znají pouze Boha a Jeho Slovo a to je  diskvalifikuje od možnosti konzultovat podle Bible. Tato dávno zřízená funkce vzala na sebe zcela jiný význam: Zahrnuje nyní diagnózu psychologických problémů a psychologická řešení, a musí proto být pod dohledem těch, kteří jsou v tomto oboru odborníky. Nikdo nemá právo se odvolat k Bibli aby opravil tuto novou duchovní třídu, protože pouze oni drží "klíče" k hlavní části  Boží pravdy.
Abychom byli "fair" k těmto křesťanským psychologům: Většina  z nich je motivována opravdovou touhou pomoci lidem kteří trpí a kteří nedostávají pomoc, jak by měli, od svých bratrů a sester v Těle Kristově. Jedna z nejzoufaleji potřebných skutečností v dnešní církvi je osobní, rodinná a předmanželská poradní pomoc, která ale musí být biblická a ne psychologická!!! Aby se to mohlo stát, je zapotřebí aby církev byla ochotná podporovat biblické poradce, kteří mohou pomoci, aniž by za to požadovali peníze!
Mnoho mladých lidí cítí Boží volání aby začali pracovat v této oblasti - ale jediná možnost obživy je, aby požadovali za svou práci plat. - což znamená, že musejí mít povolení od státu a  tím se podřídit sekulárním nařízením pro výchovu a kompetenci. Církev musí zaopatřit odpovídající školení biblické konzultace, a přesto dnes nic takového nikde neexistuje. Křesťanské univerzity a semináře podlehly tlaku aby byly akreditované sekulárními úřady a akademické kursy jsou silně ovlivněné psychologií.
Je zcela nemyslitelné, aby stát dával povolení těm, kteří učí a káží Písmo - a přesto je považováno za normální, že ti, kteří konzultují z Bible, jsou regulováni tímto způsobem. Teprve až církve začnou považovat konzultování podle Bible právě tak důležité, jako kázání nebo učení, potom biblické poradenství dostane své právoplatné místo v církvích. Do té doby, i to  nejlepší kázání bude mít své mezery a lidé kteří trpí, se budou obracet na psychology pro nedostatek skutečného řešení v místních kongregacích.
Mimo to, hojení rozbitých životů nemůže být uskutečněné hodinou konzultace jednou nebo i vícekrát za týden. To se může podařit pouze v kontextu starající se a milující Boží rodiny, které se opravdu stará o každého člena. Starší, zkušené manželské páry, které jsou "uzrálé" v Kristu, příklady, které by věnovali svůj čas a námahu vzít "pod svá křídla" mladé dvojice, které mají problémy ať už manželské, či peněžní. A opět: Je to individuální  záležitost! Oživení začíná každým z nás. Nemůžeme čekat na druhé co řeknou, co udělají. Každý Křesťan má splnit tu službu, ke které ho Bůh povolal: "Kárejte neukázněné, těšte malomyslné, podporujte slabé, ke všem buďte trpěliví. 1 Tesalo.5:14.
Věnovali jsme značný čas na tento problém, protože je životně důležité porozumět, jak jsme se dostali tam, kde jsme. Pakliže se máme vrátit k biblickému Křesťanství, je třeba odčinit to, co  bylo učiněno. Musíme skoncovat s přidáváním a ubíráním od Písma! Bůh to specificky zakázal a uvedl i vysoké tresty za takové jednání. My jsme to porušili a sklízíme nevyhnutelné výsledky....
Kořeny a ovoce "sebesmu".
Když žena uviděla že je to strom s dobrým ovocem, lákavý pro oči, strom, který dával moudrost, vzala jeden z plodů a jedla, dala svému muži a on také jedl....Genese 3:6.
Zákaz ubírání nebo přidávání k Písmu běží celým Písmem! Někdy zcela otevřeně: Každé slovo Boha je čisté...nepřidávej k Jeho slovu aby ti nevyčinil a ty by ses ukázal lhářem. Přísloví  30:5-6... Není třeba dalšího důvodu pro odmítnutí tvrzení  psychologů, že psychologie obsahuje část "Boží pravdy"nutné pro  "modernizaci" Písma. Bible končí Kristovým slibem "přijdu rychle"  který předchází velmi střízlivé varování (Apokalypsa 22:18-19).

STARODÁVNÉ KOŘENY KULTISMU/SEBESMU.

Bohužel, tendence přehlížet Boží, jasně prohlášené příkazy je přítomná v srdci každého z nás a je kořenem většiny našich problémů. Začalo to již v zahradě Edenu. Adam s Evou byli první,  kteří si jednali zcela "volně" s Božím Slovem. Neměli sice psané Slovo, ale Bůh k nim promluvil osobně a zřejmě nahlas (Genese  3:8-10). My nemáme ani tušení jaké nádherné momenty, tento pár sdílel s Bohem, ale víme jedno, a to že jim nařídil, aby nejedli  ovoce z určitého stromu v zahradě. Bůh tento zákaz považoval za  tak důležitý, že jeho překročení znamenalo trest smrti.
Ten starý Had nazvaný Ďábel či Satan, "který podvádí celý svět" nezahálel. Použil to, co bylo a je i dnes to nejefektivnější pro ospravedlnění neposlušnosti: Reinterpretace toho, co Bůh řekl...Tím že vzal na potaz Boží příkaz, Satan převrátil jeho smysl, změnil trest smrti na slib božství a přemluvil Evu,aby přijala jeho "nový" a atraktivní výklad Božího Slova...
Eva našla "proroka", jehož pokroucení pravdy bylo neodolatelné. Bible varuje, že přijde čas, kdy církve budou plné učitelů, kteří "odvrátí uši lidí od pravdy" (2 Timoteovi 4:4). Ovšem, ti lidé  jsou právě tak odpovědní, protože takové učitele podporují. Osobní odpovědnosti se nedá vyhnout - Bůh jistě považoval Evu za odpovědnou..
Každý kult má svůj původ ve stejném podvodu - ať už jej  prohlašuje guru, nebo prorok který má patent na správné vysvětlení toho, co řekl Bůh. A ti nejsvůdnější falešní proroci servírují na různých podnosech tu stejnou lež, kterou uvěřila Eva  a kterou každý chce slyšet: Lež, že můžeme uniknout Božímu soudu a jeho následkům jako utrpení, nemocím, smrti. Tím že budeme "uvedeni" do tajuplné znalosti, která otevírá dveře k našemu "božství", můžeme kontrolovat náš vlastní osud. Můžeme být, tak nějak jako Bůh....

ZLÝ PŮVOD SEBESMU.

Satanův svod byl tou původní výzvou k "Já". "Budete jako bozi" (nebo jako Bůh - podle výkladu), byl atraktivní slib. Něco uvnitř Evy na to zareagovalo. Byl to okamžik, kdy se "Já" zrodilo a posadilo se na trůn....
Byl to hrozný pád člověka od života Boha v duši, k životu "sebe" a klamu pýchy. Lloyd Jones nazývá "hříšné já" největší kletbou života. "Je to důsledek Pádu" (Lloyd Jones, "Wisdom"). Eva  podlehla tomu stejnému svodu, kterým její svůdce už dříve podvedl sebe, ke své vlastní zkáze. O té, kdysi tak krásné a dobré bytosti Bible prohlašuje: Byl jsi dokonalý v moudrosti i kráse. Byl jsi v Boží Zahradě Edenu, pomazaný andělský strážce, dokonalý dokud se v tobě neobjevilo zlo... Ezechiel 28:12-15....
"Jak jsi padl z nebe, Ó, Lucifere, synu jitra... Řekl jsi si  v srdci “Vystoupím do nebes, pozdvihnu svůj trůn nad hvězdy Boží, budu jako Bůh.” A přesto budeš sražen dolů do pekel, do jejich  nejhlubších částí..” Izaiáš 14:12-15.
Zde se zrodila nová teologie a předchůdkyně všech falešných teologií, které následovaly. Každá z nich byla inspirovaná tím stejným géniem zla, který je "bohem tohoto světa" (2  Korint.4:4). Satanův výkřik: "Budu jako Nejvyšší!", bylo odmítnutí  monoteismu a prohlášení polyteismu. Satana nemůžeš obvinit  z ateismu! Satan nepopřel Boží existenci, ale zpochybnil Jeho unikátnost tím, že se chtěl stát stejným jako On... Neobviňujme  Lucifera, že chtěl být VĚTŠÍM než Bůh - to není pravda! On jen měl ambice stát se sám bohem, v Boží třídě se všemi silami  k disposici.
Luciferův Pád nám dává velmi vážnou lekci. Byla to právě ta moudrost a moc, kterou dostal od Boha, které Satana zkorumpovaly: Počal se na ně dívat jako na něco, co mělo původ v něm samém. Bůh o této tajné pýše věděl okamžitě a v tom okamžiku tato moudrá a nádherná bytost ztratila své postavení v nebi a stala se hlavním nepřítelem Boha a symbolem zla. Pozor! V okamžiku, kdy se začneme domnívat, že je v nás něco dobrého, co je z nás, stáváme se partnery Satana v pýše.
Když pýcha z krásy (tvé srdce se stalo pyšné pro tvou krásu  - Ezechiel 28:17) narušila jeho velikou moudrost, jak mnohem dříve bychom podlehli my, kteří nemáme takovou moudrost  - kdybychom začali považovat krásu - ať už morální, fyzickou či intelektuální - za něco, co pochází přímo z nás.... V žádném případě to nebylo nějaké "negativní", ale vysoce "positivní  sebe-ocenění", které způsobilo Satanův Pád!
William Law napsal:
Sebe-láska, sebe-ocenění, a hledání sebe-sama je základ a život pýchy.... Ďábel, otec Pýchy, není nikdy bez těchto vášní a prosazuje skrze ně vliv na druhé...
Každý Adamův syn je ve službě sám sobě - bez ohledu na vzdělání, nebo postavení ve společnosti - dokud pokora, která  přichází pouze a výhradně z nebe se nestane jeho, skrze Krista, který v něm počne žít...

KOSMICKÉ SPIKNUTÍ.

Zdá se, že Satan vidí lidskou rasu jako prostředek k prosazení svého nároku na rovnost s Bohem.. Když se zamyslíte nad sporem mezi Bohem a Satanem v knize Job o Jobovu věrnost a důvody pro ní, jak to viděl Satan, vypadá, že lidstvo hraje v tomto boji  zvláštní roli... Satan musel usoudit, že Evu bude snazší podvést slibem božství. Pochopitelně jí neřekl, že se stane falešným bohem a že ten "elitní" klub bohů do kterého se dala se skládá z démonů, kteří jsou již pod Božím soudem.
Přesto že Adam podvedený nebyl, (1 Timoteovi 2:14) k rebelii se přidal - zřejmě pro to, aby neztratil Evu. Byli vyhnáni v hanbě z Boží přítomnosti, z Ráje a od stromu Života, jehož ovoce by je jinak udrželo na životě navždy. Bůh nechtěl mít věčného člověka v jeho padlém stavu, ale slíbil, že jednoho dne "semeno ženy", (to znamená Mesiáš narozený z panny) přijde a  rozdrtí Satanovi (hadu) hlavu a tím zaopatří spravedlivý  prostředek odpuštění pro rebely,  kteří budou ochotni jej přijmout...
Toto krátké scenário, které prvních pár stránek Bible uvádí, staví kulisy pro všechno ostatní, co Písmo říct chce - a  představuje zápletku tak fascinující, která daleko převyšuje všechno to, co by byl schopen napsat ten nejgeniálnější autor... Toto drama, které se neomezuje pouze na Zem, ale zasahuje přes Galaxie až k samotnému trůnu Boha v gigantické bitvě o kontrolu  vesmíru.... Co tvoří, tuto klasickou "povídku" ještě více fascinující je fakt, že ten stejný kosmický boj zuří v srdci každého z nás a zahrnuje zároveň povahu naší budoucnosti na věky.  Každý z nás se stal obětí klamu pýchy, který zničil Satana a prostředků, které používá aby se sebou zatáhl také celý vesmír do hořícího jezera a tím zmařil plány Boží lásky...
Francis Schaeffer se pokoušel probudit Křesťany k realitě této bitvy a k roli, kterou každý musí hrát:
Skutečně věříte, že jste zapojeni v tomto kosmickém boji? Opravdu věříte, že existují "síly tohoto světa tmy", které v našem věku vládnou? .... Ta primární bitva je spirituální, v nebesích.... ale právě tak běsní válka zde na Zemi, ve viditelném světě, v myslích mužů a žen a v každé sféře lidské kultury... Jestliže máme vyhrát tu naší na bojišti lidské historie, bude to chtít - život odevzdaný Kristu... založený na pravdě, prožívaný ve spravedlnosti a postavený na evangeliu"....  (Francis Schaeffer, "The Great Evangelical Disaster", 1984).
Naší jedinou nadějí je stát ve vítězství, které Kristus už na kříži vyhrál. "Náš boj není s lidským nepřítelem, ale proti mocnostem, silám a vládcům tohoto věku tmy, proti nadzemskému  zlu".(Efezským 6:12). Je právě tak důležité si uvědomit strašnou pravdu že Satan a jeho nohsledi mají spojence uvnitř našich srdcí, který nás okamžitě zradí a vydá do jejich rukou - pakliže nezničíme náš "sebesmus" skrze naše ztotožnění se s Kristem v Jeho smrti na kříži. Jan nám píše "recept" na toto vítězství:  A ten velký drak, starodávný had, který se jmenuje Ďábel nebo Satan, ten který svádí celý svět, byl svržen na Zem se svými anděly"... A oni (Křesťané) jej přemohli skrze Beránkovu krev a skrze slovo jejich svědectví; svůj život nemilovali natolik, aby se báli smrti".Apokalypsa 12:9, 11..

CO JE TO "JÁ"?

Lloyd Jones prohlásil: "Celý problém života je každopádně zájem o sebe sama" (Lloyd Jones, "Wisdom"). Zcela opačný názor má  jeden z nejlépe prodávaných křesťanských autorů, který už dávno prohlásil Křesťanství jako "dobrodružství v sebe-objevení", které pomůže věřícímu, aby si uvědomil své "vrozené dobro". Norman Vincent Peale a Smiley Blanton, "Faith Is the Answer", 1950). Tento druh učení se stal tak populárním, že mnoho Křesťanů zcela  zapomnělo že "Já" je jejich největším nepřítelem. Bohužel, vliv psychologie v Křesťanství vedl k posedlosti s "Já" a jeho oslavování...
Měli bychom - logicky - nejprve "Já" definovat, nežli o tom budeme dále diskutovat. To ale není lehké! Bible nám žádnou definici nedává, a encyklopedie říká něco jako "vlastní osoba,  jako zřetelně odlišná od všech ostatních", což mnoho nepomáhá. Neříká nám nic o "Já" kromě toho, že je to vylučující termín "sebe" referuje výlučně ke mně, k odlišení všech ostatních  bytostí. A tak, být sobecký, znamená postavit "sebe" před  "tebe"... Člověk jasně vidí, že Eva postavila "sebe" před Boha i Adama. A přesto takový postoj, vlivem humanistické psychologie  je dnes doporučovaný nejenom ve světě, ale i v církvích...
Jeden z evangelických vůdců prohlásil: "Doufám, že se moje  žena se mnou nikdy nerozvede, protože ji miluji celým svým  srdcem. Ale kdyby někdy v budoucnosti pocítila, že ji podceňuji,  nebo že v ní, kvůli mně, vzniká pocit méněcennosti, nebo kdyby se domnívala že jí stojím ve světle které ona potřebuje aby se stala osobou, jakou Bůh chce aby se stala, doufám, že bude mít odvahu mně vyhodit, i kdyby jí bylo sto let. Existuje něco mnohem důležitějšího, než naše společné manželství - a má to co do činění s integritou, s osobností, se smyslem". (Bruce Larson,  "The Relational Revolution", 1979).
Takováto falešná "integrita" zneucťuje Boha, Jeho Slovo a manželské sliby ve prospěch hesla "buď věrný sám sobě". To je ten "sebesmus", který začal v Edenu a byl od té doby viděný jako  "kořen zla", je dnes oslavovaný jako odpověď na naše problémy, díky vlivu psychologie. "Sebesmus" humanistického psychologa Carla Rogerse silně ovlivnil křesťanskou psychologii. Když  vysvětluje, proč nebyl schopný věnovat své ženě po mnoho let pozornost kterou potřebovala a právem očekávala poslední měsíce její terminální nemoci, Rogers píše: "Uvědomil jsem si, že bylo pro mé přežití nutné, žít můj život a že to má přednost, i když  Helena byla tak těžce nemocná".. (Carl Rogers, "A Way of Being").
To, do čeho Satan svedl Evu, byl jeden z druhů "sebesmu". Byla pokoušena představou, jak chutné to zakázané ovoce bude, jak moudrou jí udělá, a jak slavné to slíbené božství bude... Evě nikdy nepřišlo na mysl, že by konala nějaké zlo. Jak McCandlish Phillips kdysi tak dobře řekl:" Jednou ze Satanových taktik je přemluvit lidi neuposlechnout Boží Slovo, je, že z toho nakonec vzejde dobro. Phillips, "Supernatural". Eva se prostě učila starat se v první řadě "o číslo jedna". Její motivace byl sebe zájem, a sebe uspokojení. Potřebovala spoustu sebe-ujištění, prostě všechny kvality, které jsou dnes tak oceňované aby se  člověk stal "svou vlastní osobou".
Tím že byla zcela ponořena v pomyšlení na to "co z toho bude mít", Eva totálně potlačila jakoukoliv myšlenku na to, co by udělat měla! Neexistovalo žádné "raději bych". Nic takového  necítila. Žádný smysl pro povinnost, morální závazek či pokus omezit svou touhu - vlastně by se to dalo popsat jako "úplný nezájem o kohokoliv jiného, než sebe".
Eva odmítla čest i poslušnost, jako kdyby nedlužila alespoň vděčnost Tomu, kdo ji stvořil a láskyplně postavil do této nádherné zahrady. Eva pošlapala věrnost a lásku ve svém spěchu za něčím, co se dnes nazývá "sebe-realizace nebo sebe-aktualizace. Konec vypadal tak nádherně, že cesta k němu přece nemůže být špatná! Její rozhodnutí bylo totálně egocentrické a proto ji odsoudilo k pocitu viny, smutku a smrti...
Od toho tragického okamžiku se život stal živou smrtí, na které se podílíme my všichni - beznadějné denní pokusy o popření zřejmé pravdy, že naplnění nikdy nenajdeme v sobě, ale v Bohu. Ne v tom, co my si přejeme a považujeme za to nejlepší, ale to, co On ve své nekonečné Lásce a Moudrosti pro nás připravil. Tragické následky té volby zůstávají s námi podnes. Odříznut od Stvořitele vlastní svévolí, Člověk je jak ryba bez vody, lapá po vzduchu,  rve se o život, svíjí se ve strachu před smrtí, umírá a přitom se  zoufale drží i stébla, které by mu slíbilo únik před Božím soudem a sebe-uspokojivý život...

POPŘENÍ "NENÁVIDĚNÉ" MODLY.

Nemá cenu spekulovat o tom jaký druh ovoce Eva jedla, jak svádivé bylo či jak nádherně vypadalo. Detaily jsou imateriální. Pro Evu to znamenalo klíč k "uvědomění si svého potenciálu", ale byl to čin úmyslné neposlušnosti. A neposlušnost, jak již víme, je čin sebe-uplatnění nebo sebe-zájmu. Satan svedl Evu do prvního sobeckého činu v lidské historii. Není přeháněním prohlášení, že "Já" je kořenem hříchu. J.Gregory Mantle nazývá "Já" nenáviděnou modlou a hovoří o těch, kteří jsou zaujatí "sebesmem" a sebe láskou že "klečí u oltáře vlastního "Já".(Mantle,"Beyond  Humiliation",1975).
Skotský kazatel sedmnáctého století, který se jmenoval Samuel Rutheford - tak dobře známý pro své inspirující dopisy napsal: Běda! Ta modla, to děvkařské stvoření "Já" je modla, které se všichni klaníme! Co hnalo Evu k tomu zakázanému ovoci, než "Já"?  Co štvalo bratrovraha, aby zabil Ábela? To nezkrocené "Já"!....  Každý hází vinu za své hříchy na ďábla; ale ten veliký ďábel, ten který žije v domě každého člověka, ten ďábel který jí a leží na  prsou každého z nás je tou modlou, která zabíjí všechno - "Já".  Jak šťastní jsou ti, kteří dovedou popřít sama sebe a postavit Krista namísto "Já". Jak sladká jsou slova: "Já nežiji, ale Kristus žije ve mně".... (The Letters of Samuel Rutherford).
Přes to, že nemůžeme definovat "Já" o nic lépe, než jsme schopní definovat duši, bytí nebo krásu, vidíme jasně kde se "Já"  poprvé předvedlo, jak se to stalo a jeho věčné důsledky. Dále  vidíme, že "Já" odlišuje jednu osobu od druhé, ale také definuje člověka jako jasně odlišného od Boha.
Co se zdá Bible naznačovat je, že "Já" odřízlo člověka od Boha a počalo jednat a vlastnit nezávisle na Něm. To je proč Ježíš udělal odmítnutí sebe sama jako podmínku pro "učednictví" a to je, kde leží fatální omyl teologie sebe-ocenění..
Musíme také rozlišovat mezi humanistickým popřením sebe sama a biblickým. V tom prvním případě to "Já" stále sedí na trůnu ale odepírá si určité příjemnosti; to druhé je smrt sama sebe skrze ztotožnění se s Kristem v Jeho smrti za naše hříchy. Jestliže "Já" není usmrceno, zbožští sama sebe! Chambers říká, že pýcha je zbožštění sama sebe. (Chambers, "Utmost"). Podívejte se na kontrast v Kristu - dokonalém člověku: "Mým jídlem je činit vůli Toho, kdo mně poslal a dokončit Jeho práci" - Jan 4:34.
"Po pravdě vám říkám: Syn nemůže dělat sám od sebe - pouze  to, co vidí dělat Otce... Sám od sebe nemohu dělat nic.... Přišel jsem s nebes konat ne svou, ale vůli toho, kdo mne poslal". Jan 5:19,30, 6:38.
"Slova, která vám říkám nejsou ze mně, ale Otce, který ve mně žije, On vykonává ty činy".. Jan 14:10.
Bohužel oslava "sebe", která se dostala do církví skrze vliv křesťanských psychologů, obrátila žebříček křesťanských hodnot vzhůru nohama. Jeden z křesťanských vedoucích mi řekl, jak účast ve skupině terapie mu dovolila - sice psychologicky, ale ne biblicky - aby mohl jednat s dlouho drženým hněvem proti "Bohu, Církvi, jeho otci, jeho manželce a i proti sobě"..Jeho žena měla podobný zážitek: "dostala se to styku s jejím vlastním hněvem", a jak dále vysvětluje "to byl náš konec jako manželů". Rozvedli se, ale s novým pohledem "sebesmu" se rozhodli, že to byl vlastně  "zdravý nový začátek pro každého z nich" (K.F.P.,"Feeling as  Guide, Goal and Ground of Being", in Pastoral Renewal, 1979).
Jeden autor odsuzuje takovouto pošetilost a komentuje: Překvapující je, že (on) v tomto nachází princip pro křesťanský  život. (On) se přirovnává k Abrahámovi, který byl vírou povolaný opustit bezpečí manželství a vydat se na spirituální cestu. Dále vědomě oceňuje nedefinované pátrání po individuální emociální originalitě nad křesťanské volání po závazku, věrnosti a vytrvání v manželství. (Stejný pramen).
Je smutné pozorovat, jak stále rostoucí počet Křesťanů tím že věří ve "vědeckost" psychologie, přijímají názory, které dokonce i nekřesťané považují za pošetilé a nebezpečné. Jedna nedávná kniha, která vznikla na podkladu pětiletého studia skupinou z různých univerzit varuje že "Americký kult individualismu ničí naše schopnosti zůstat spojeni " s rodinou, přáteli a morálními hodnotami...
Tato studie poukazuje na skutečnost, že mnoho Američanů v terapii "porodí sami sebe" a tím způsobí nedostatek morální podstaty, na které se zakládá rozhodnutí jiné, než momentální  rozmar... Autor dále pokračuje: Člověk potom rozvíjí hodnoty na bázi přání a potřeb - co je ochoten dát za to, co on chce a co není. Tím si v sobě vytvoří chápání světa, které má co do činění více s tím, jak věci "fungují", než jak by "fungovat" měly... Otázka: Je to správné, nebo není? se stane otázkou: Bude to pro mně fungovat? (Fredrick Brewster, "Habits of the Heart" 1986).

SEBEOSPRAVEDLNĚNÍ.

Ve šlépějích svých předků, moderní člověk stále komplotuje ve snaze o znovu vytvoření Edenu, které "Já" ztratilo. Pokouší se o to skrze legislativu, technologii a psychoterapii (a jinými druhy "samo-pomoci"), právě tak jako v oživení mystických a okultních praktik. Když následně se najde nějaká "vada" v našich plánech (a ty jsou nevyhnutelné!), morální vina se nikdy neklade jednotlivci. Vždy za to může společnost, okolnosti a nebo špatná výchova v dětství...
Takové argumenty se snaží popřít ztrátu Ráje a i existenci hříchu, který to zavinil. Je to šílený plán odmítnout naší odpovědnost, tu zřejmou pravdu - že jsme to my, kdo tento svět  zničil - a když už padnou všechny důkazy naší neviny, potom prohlásíme obžalovaného (sebe), za neodpovědného z důvodu duševní choroby.
Psychiatr Thomas Szasz prozkoumal všechny zprávy a názory o masové vraždě/sebevraždě 900 lidí v Guayaně a shledal, že jak právníci, politikové, žurnalisté, psychiatři, tak i ostatní  "experti" všeobecně usoudili, že Jim Jones byl šílenec. J.Reston, novinář z New Yorku, se zdál mluvit za všechny, když napsal, že Jones byl dementní. A přesto Szasz nemohl najít ani jeden poukaz na to, že by býval kdokoliv pochyboval o Jonesově normalitě před tím, než se stala ta tragedie.
Naopak, slavnostní večeře na jeho počest - za účelem získání financí, byla schválena 75 prominentními vedoucími a měla se konat v prosinci 1978 v San Francisku. Byla zrušena po tom masakru. Szaszovo vysvětlení dává více smyslu: "Myslím, že Jones byl zlo".. Co je zde pozoruhodné je ta skutečnost, že lidé činí závěr že taková monstrosita jako smrt 900 lidí musí být následkem šílenství; tito lidé už nevěří (pakliže kdy vůbec věřili), že zlé skutky dělají zlí lidé...
David G.Meyers, sám profesor psychologie, poukazuje na fakt, že "výzkumy psychologů se příliš o zlu nevyslovují". Ve slovníku "Psychological Abstracts" slovo "zlo" se ani v indexu nenalézá! Z téměř 300 tisíc titulků citovaných mezi 1967 až 1978 se vyskytuje pouze 17 krát. (D.Meyers, "The Inflated Self").
Taková očividná a slepá tendence infikovala i Křesťany a ovlivnila proklamaci evangelia které musí být  "spozitivizováno", protože "člověk je v základě dobrý a je pouze  třeba, aby si toto uvědomil"....Jak jeden z kritiků "Nové Reformace" napsal: On (Schuller) říká že "neobrátíme lidi tím, že jim řekneme co skutečně jsou (hříšníci), ale tím, že jim povíme že jsou takoví, jakými bychom byli rádi aby byli"... (Richard  Belcher, "The Impossibility Thinking of Robert Schuller", 1983).
Člověk se může jen divit, k "čemu" toto nové Kristovo evangelium lidi zachraňuje, když namísto zprávy "Kristus přišel aby spasil hříšníky (1 Timoteovi 1:15), je hlavním cílem zachovat jejich důstojnost! Jak odlišný přístup nalezneme v "Alarm To the Unconverted" od Josepha Alleine. Jeho úspěch v získávání duší pro Krista byl považovaný za vyjímečný i v době Puritánů jeho doby. Zamyslete se nad jeho upřímnou výzvou. Výzvou člověka, který  zemřel v 1662, když mu bylo 34 let, po tom co byl dvakrát pro svou víru ve vězení:
"Nedávám na svůj háček řečnické umění, ani se nesnažím ulovit váš potlesk - pouze lovím vaše duše. Mým cílem není vás pobavit, ale zachránit".. Kdybych chtěl potěšit vaše uši, zpíval bych jinou píseň. Ale jak mnohem lepší jsou rány od přítele, nežli krásná řeč od prostitutky. Vím, že když nebudu mít úspěch, budete ztracení, na věky zahynete.. (Joseph Alleine, "An Alarm To the  Unconverted", 1671 - reprinted 1964).

ZTRACENÝ RÁJ - ZÍSKANÉ NEBE.

Byl to "spirituální hlad po slávě" který dostal Evu do problémů a Bohu zřejmě vůbec nevadilo že "urazí jejich důstojnost" a vyhodil je z Ráje aniž by se pokusil opravit jejich "zničené sebe-ocenění". Bůh jednal jak spravedlivě, tak i láskyplně! Odstranil člověka od Stromu Života, protože to by nebyl čin lásky ale kapitulace lidské sebelibosti, kdyby dovolil aby tento žil věčně v jeho padlém stavu. Jedna z vlastností těch, kteří skutečně potkali Krista je ochota vidět dobro tam, kde by jinak protestovali. Jeden mladý muž napsal z vězení: Jsem spasený a naplněný Duchem už déle než jeden rok a mám takový hlad po spirituálním poznání, jaký jen přítel Křesťan může pochopit. Ve vězení jsem již téměř dvacet měsíců a - věřte tomu nebo ne  - děkuji za to Bohu, protože jinak bych se nezastavil natolik, abych mohl vyslechnout Kristovo evangelium a zareagovat na něj"..
Dnes je velmi populární hovořit o "bezpodmínečné lásce", kterou lze přeložit do slov: Miluj mně ale neopravuj mně!.. Ale láska nepracuje ve vzduchoprázdnu - pravá láska vychovává a opravuje: Koho Bůh miluje, toho vychovává přísně..Žid. 12:6. Láska mluví pravdu, aplikuje pravdu. Cokoliv méně není láska ale pouhá sentimentalita! Když láska přestane jednat podle pravdy a spravedlnosti, ztrácí svou čistotu a klesá na úroveň chtíče, nepříčetnosti, nebo slepého sebe uspokojení... V Boží reakci na vzpouru Adama a Evy vidíme pravou lásku v akci. Boží láska neporuší pravdu či spravedlnost, a aby On mohl udělit pardon, který Jeho láska udělit touží, člověk musí přiznat svůj hřích, obrátit se a přijmout lék, který Bůh zaopatřil v Ježíši Kristu.
To konečné Peklo, ve kterém se jednou ocitnou všichni rebelové,  kteří odmítli uznat svou vinu, bude stav nezávislý na Božím  standardu - stav po kterém toužili - se svobodou po které volali, aby si mohli dělat co chtějí. Příliš pozdě si plně uvědomí tu bezednou samotu, kterou vytváří oddělení sebe od Stvořitele a tím také od zdroje Života, Lásky, Radosti a všeho toho pro co má cenu  žít. Pohlceni beznadějným zoufalstvím, tito ztracenci pochopí, že ten, který je podvedl je falešným bohem, který podvedl sám sebe, je také sám a není schopen vydrápat se z toho věčného hrobu, který si sám vykopal...
Nebe pro člověka znamená návrat do Ráje, což je v základu návrat k Bohu. A proto to musí být za Jeho podmínek, nebo se to neuskuteční. Tyto podmínky jsou jasně popsané v počátečních kapitolách knihy Genese. Hřích postavil plamenný meč mezi člověka a Strom Života: A tak je Bůh vyhnal ze Zahrady a na východ od  Zahrady Edenu postavil cheruby a plamenný meč aby střežili cestu ku Stromu Života....Genese 3:24.
Nebyl to nějaký mstivý čin, když Bůh uzavřel pro člověka cestu k věčnému životu, protože v poslední kapitole Bible vidíme člověka - spaseného člověka - opět v Ráji, jak svobodně jí ovoce Stromu Života. (Apokalypsa 22:2). Co se stalo s Mečem Soudu, od  kterého všichni ve strachu prchali a proti jehož tvrdému a konečnému úderu všichni protestovali? Na rozdíl od ostatních, jediný Člověk - jediný, který mohl - přišel jednoho dne k tomu Meči a přijmul jeho smrtelný úder za nás všechny. Meč Soudu skončil v pochvě Jeho srdce a plamen byl uhašen Jeho krví. On sám neměl jediný hřích, a tak mohl zemřít za nás. A to je ten důvod, proč Kristus přišel. Na rozdíl od Buddhy, Krišny, Konfucia  a všech zakladatelů světových náboženství. On jediný mohl  prohlásit: Já jsem ta Cesta, Pravda, Život. Nikdo nepřijde k Otci, než skrze mne. Aby se mohl pro nás stát tou Cestou ke Stromu Života, musel na sebe vzít Soud, který jsme si zasloužili.
Ráj znovu nabytý je ale mnohem lepší, než Ráj, který jsme ztratili. Restaurovat ten původní, který Adam s Evou ztratili, by nebylo žádné trvalé řešení! My bychom jej ztratili právě tak jako  ten první pár. Bylo zapotřebí něčeho navíc. Nový Ráj je pod vládou "nového Adama" z panny zrozeného, "semeno ženy", který je zároveň Božím Synem. Ježíš Kristus je nazvaný "posledním Adamem, a také "druhým člověkem" (1 Korint.15:45,47). Znovu nabytý Ráj už  nikdy ztracený nebude - Kristus je zárukou.
Ježíš Kristus je předchůdcem "nové rasy" lidí, kteří se narodili znovu skrze víru v Něj a kteří jsou předurčení osídlit nový vesmír našeho Boha. Do nového Ráje už hřích nikdy nevstoupí.  Bude pod vedením Toho, který prolil svou krev na Kalvárii. Vykoupený člověk už nikdy nebude vyhnán od Boží tváře a Kristus už navždy bude udržovat dokonalé spojení mezi člověkem a Bohem. "Cesta kříže", říká Dave Wilkerson, "znamená vzdát se všeho co je nám drahé v tomto životě. Musíme následovat Krista po této cestě do nového Ráje. Jiná cesta není". (Dave Wilkerson, "Straight Talk  - The Fellowship of His Suffering", in "The Evangelist"  Oct.1986).
Toto není dnes velmi populární učení, teď když "nová teologie získala tak pevnou půdu. Jak řekl Tozer: Mezi plastickými svatými naší doby musí Kristus vykonat všechno to umírání zcela sám - a vše, co chceme slyšet je další kázání o Jeho umírání. Žádný kříž pro nás, žádné svrhnutí s trůnu, žádné umírání... Zůstáváme králem v našem malém království "Sebe", s malou korunou z pozlátka na hlavě a s pýchou Caesara v srdci. Ale tím se odsuzujeme do stínů, slabostí a spirituální neplodnosti". (Tozer,  "Gems").

PROTIKLADNÉ POHLEDY NA "SEBE".

Bohužel, lidská historie je jedna dlouhá povídka o člověku, který odmítnul Boží řešení a mlátí prázdnou slámu v pokuse znovu zřídit Ráj svou vlastní cestou... "Sebesmus" v jakékoliv podobě  či formě je propagovaný jako žádoucí nejenom ve světě, ale i v církvích.. J.I. Packer to popsal velmi věrně: Moderní Křesťan je slaboulinká pomazánka biblického učení přes míchanici populární psychologie a selského rozumu, který nabízí - ale celkový přístup jasně poukazuje na narcisismus "sebesmu"  "Já-ismu" - a to je svět moderní společnosti..(J.I.Packer,"Keep  In Step with the Spirit").
Jako výsledek toho, že církve staví psychologickou "pravdu" na stejnou rovinu s Biblí, vznikl nový pohled na "Sebe", který je úplným opakem toho, který zde byl po dva tisíce let. "Křesťanská Asociace Psychologických Studií", by nám ráda namluvila, že: Pokora a sebe-ocenění nejsou založeny na sebe negaci, nebo vzdaní se sama sebe. Tyto mají svou bázi v Božím míněním vůči nám".  Craig W.Ellison, "Self-Esteem", 1976)... Robert Schuller  prohlašuje: Sebe "spozitivnění" je cesta k sebe popření".  (Schuller,"Self-Esteem). A tak Kristovo přikázání k sebe zapření  je přeloženo jako "sebe-potvrzení...
Jak mnoho "Já" dluží psychologii! Místo aby se popřelo, "Já"  je dnes milováno, oceňováno, propagováno. Ve skutečnosti je nám  denně prohlašováno z rádia, z televize, z kazatelen i knih, že největší potřeba pro dnešního Křesťana je rozvinout sebe-lásku, sebe-ocenění, pozitivní pohled na sama sebe. Jeden z křesťanských vedoucích nazývá sebe-ocenění největší potřebou, kterou dnešní  lidstvo má. (Schuller, "Self-Esteem). Je zřejmé, že mezi tím co řekl Ježíš a co říká "nový" pohled na Křesťanství.
Zamyslete se nad tím, co píše John Calvín ve své klasické  "Institutes of the Christian Religion": V každé době ten, kdo je nedále v pochvale lidské povahy dostává největší potlesk. Ale  toto vychvalování lidské dokonalosti nedělá nic více, než omámí svou sladkostí a potopí do zkázy každého, kdo podlehne. Kdo tedy bude naslouchat učitelům, kteří nás pouze zaměstnávají  v přemýšlení nad našimi kvalitami, nedozví se nic a upadne do  zhoubné ignorance"...
Naštěstí jsou zde ještě stále hlasy, volající po návratu k biblickému Křesťanství. J.Gregory Mantle nám připomíná, že lidský egocentrismus je tím nejstarším problémem člověka. Humanismus, pochopitelně má hodně společného s tím novým "Já" evangeliem. John Vasconcellos, státník z Kalifornie věří, že obnovení sebe-ocenění je velmi potřebné, je v předních řadách těch, kteří se snaží navléknout lidstvu kabát humanismu, protože upřímně  věří, že je to naše jediná naděje. Vysvětluje: Problémem bylo vždycky, zda věříme či nevěříme že lidé jsou inherentně dobří, důvěryhodní a odpovědní. Tato otázka se stala ústřední sociální i politickou výzvou našich dnů: Transformovat naše vztahy (osobní i politické) aby se konformovaly nově-nalezenému věrnému smyslu nás všech. Je to jediná cesta k životu! Hledáme prostředky k otevření našeho vrozenému potenciálu pro dobro - znovu si osvojit naše sebe-ocenění.. (John Vasconcellos and Mitch Saunders, "Humanistic  Politics", 1985).
Podobné názory jsou propagované křesťanskými vedoucími, kteří argumentují, že "prvním cílem evangelia musí být naplnění hluboké potřeby člověka - jeho hlad po sebe-ocenění, sebe-hodnoty a osobní důstojnosti". (Schuller, "Self-Esteem). Je ovšem mnoho jiných, kteří jsou přesvědčeni, že ten pravý hlad člověka je po Bohu, a že o co jde, je to Boží sláva a ne osobní důstojnost člověka... Existuje skutečná touha, kterou Bůh dal do našich  srdcí: Najít smysl a význam naší existence. Omyl humanismu a psychologie je v tom, že hledá u lidí to, co pouze Bůh může dát. "Vím že cesta člověka není v něm - člověk nemůže ani řídit své kroky" (Jeremiáš 10:23). Augustin kdysi řekl: Udělal jsi nás pro sebe, a my nenajdeme klid, dokud nespočineme v Tobě. "Sebesmista" se pokouší najít klid ne v Bohu, ale ve víře v sebe. Pascal kdysi  mluvil o Bohem vytvořeném vzduchoprázdnu, které může naplnit  pouze On. Ale dnešní pocit prázdnoty se vysvětluje nedostatkem sebe-ocenění. Humanista nemůže ukojit naší žízeň po Bohu....
A jsme zpět u toho osudného omylu, o kterém jsme pojednávali  již dříve, i když v trochu jiné formě: Vidět Boha ve skutečnosti jako trochu víc než cestu k sebe-naplnění a dívat se na všechno co On udělal - včetně kříže Ježíše Krista - ze sobecké perspektivy "co se dá z toho dostat". Je to stále stejná rebelie, pouze ospravedlněna psychologickou teorií. Obrácením pozornosti od Boha k člověku, evangelium "sebesmu" se zbavilo milosti, která nemá co dělat v oblasti sebe-ocenění, sebe-hodnocení.

JE SEBE-OCENĚNÍ NUTNÉ?

Hlavní apoštol nové reformace připouští, že "bylo jistě správné pro Luthera a Kalvína myslet teo-centristicky", ale dnes je teologie, která se točí kolem Boha zastaralá a musí být  nahrazená teologií, která je "soustředěna na člověka a zahrnuje psychologii". (Schuller, "Self-Esteem"). "Je rouháním tvrdit, že potřebujeme novou teologii, soustředěnou na člověka, aby nahradila starou, která se točila kolem Boha" volá Jimmy Swaggart  (Jimmy Swaggart, "The Message of the Cross", 1986). Kdyby Andrew Murray byl ještě naživu, určitě by s touto teologií nesouhlasil!  "Být Nikdo - před Bohem i lidmi, čekat jen a jen na Boha, imitovat Krista, prožívat v Něm radost, v Tom pokorném a poníženém - to je ten jediný klíč ke Škole Krista, jediný klíč k poznání Písma" (Andrew Murray, "The Inner Life", 1980).
Na obhajobu "nové reformace", její hlavní propagátor rozeslal asi 250 tisíc knížek zdarma pastorům, seminářům, a křesťanským univerzitám, s finanční pomocí "Napoleon Hill Foundation", kde píše: Tam, kde Reformace 16 století vrátila naší pozornost k Bibli, jako jedinnému neomylnému pravidlu pro víru a její uplatňování, nová reformace obrací naší pozornost ku svatému právu každého člověka na sebe-ocenění...(Schuller,  "Self-Esteem").
Nadšenci "sebesmu" tvrdí, že člověk nemůže být šťastný bez pocitu vlastní ceny, positivního sebe-obrazu a sebe-hodnocení. A proč tomu tak je? Mluvíme o nesobecké lásce, protože to je  vlastně jediná láska, která je. Mluvíme o nesobecké službě, o sebe obětování pro dobro druhých. Evangelium "co je v tom pro mně?", není biblické! Dokonce i průměrný človíček "světa" to vidí a opovrhuje tím, i když není možná ochotný jít cestou kříže.
Donald Grey Barnhouse se na to dívá z biblického pohledu: Kdykoliv povyšujete člověka, zároveň tím ponižujete Boha. Ale když vyzdvihujete Boha tak, jak by měl být vyzdvihnut, člověk ihned přijme postavení, které mu přísluší: totální bezcennosti!  A jedině potom najde své skutečné povznesení, které přichází skrze Boží milost v Kristu.... Člověk potom může dosáhnout výšek, o kterých ani nesnil tím, že zaujme své místo dole... Je to prostě ten božský princip že "kdokoliv se povyšuje bude ponížen, kdokoliv se ponižuje, bude povýšen".. (Barnhause, "Romans,  Vol.1. Man°s Ruin", 1952).
Křesťan by neměl pomýšlet na sebe ale na to, jak by oslavil a potěšil svého Vykupitele. Jednou v nebi bude veškerá pozornost  soustředěna na Pána a ne na nás! Ani si nějakou pozornost přát nebudeme, protože to by obrátilo nebe vzhůru nohama! Ano, je pravda, že tam budeme v naších oslavených tělech; je pravda, že budou rozdávány koruny a odměny a uslyšíme "jsi dobrý a věrný služebník, vejdi do radosti Páně".. Ale to nám přece nedává  "positivní sebe-obraz", "sebe-hodnotu" či "sebe-ocenění", abychom měli o sobě "positivní a dobrý pocit"!!!!!!
C.S.Lewis píše: Dítě, které je poplácáno po zádech za to, že udělalo dobře úlohu, žena, jejíž krása je pochválena jejím milencem, spasená duše, která slyší: "dobrá práce!", jsou potěšení a také mají důvod. Totiž potěšení nevzniká z toho co jste, ale ve skutečnosti, že jste potěšili někoho, koho jste potěšit chtěli!!! Potíže počnou, když přejdete od: "potěšil(a)  jsem Ho, je to dobré" k myšlení: "Jak jsem dobrý(á), že jsem to udělal(a)". C.S.Lewis, "Mere Christianity").
Na tom, co říká Lewis, se Církev shodovala od počátku."Sebesmus" přišel na scénu velmi, velmi pozdě a má těžkou práci dokázat, že je "vírou, která byla kdysi - pro vždy - odevzdaná Božímu lidu".  My se učíme mnoho o původní doktríně Církve z hymnů, které vydržely útok času. Zamysli se nad slovy, které byly inspirovány dopisy Samuela Rutherforda a napsané Anou Ross Cousin asi tak sto let před námi a povšimni si, jak se rozcházejí s novým "sebesmem" ale hlavně, o co lepší jsou:

Nevěsta nehledí na krásu svých šatů
ale na tvář svého drahého;
ani já nebudu hledat slávu,
ale svého Krále Spásy....
Ne na korunu, kterou mi podává
ale na Jeho probodnuté ruce
Na Krista ve vší Jeho slávě,
v Božím Království...

Ani stopa po myšlence na sebe! Člověk by sotva mohl říci, že když Kristu patří "všechna sláva" že jsme nějak "zchudli", kdy se necítíme právě O.K. o nás samých! Muž, který byl opravdu naplněný láskou a mírem Pána, než zemřel v 1661. Umíral a volal: "Všechnu  slávu Jemu! Všechnu slávu! Je nám jasné, že Rutherford při tom nemyslil na sebe, ale na Krista....
Ani sebe-ocenění, ani sebe-láska, ani žádný jiný "sebesmus"  nehrají pražádnou roli v "lásce, radosti, míru, trpělivosti, laskavosti, dobrotě, víře, pokoře, sebeovládání" - v tomto ovoci  Božího Ducha (Galatským 5:22-23), které je vrcholným vyjádřením Kristovy přítomnosti v životě Křesťana. Žádného "sebesmu" není zapotřebí! Ve skutečnosti ti, kteří prosazují tuto novou teologii  ať už jakkoliv upřímně, přinesli jinou, cizí notu, která se sráží se vším, za čím Křesťanství stálo po dva tisíce let: S jeho hymny i prózou, svědectvím mučedníků - i nakonec se samotnou Biblí...

PROČ JE "SEBESMUS" TAK DŮLEŽITÝ?

A přesto teoretikové "sebesmu" trvají na tom, že tento je nejenom nutný, ale že je základní přísadou k lidskému naplnění a štěstí. Jsou rozhodnuti držet se "Já" za každou cenu, ale aby  tak nějak zachránili "pověst" tohoto falešného boha, snaží se nám namluvit, že tím uctíváme toho Boha pravého. Pokus pokřtít humanistickou psychologii do Křesťanství, jde proti celému duchu Bible. Není jeden jediný hrdina nebo hrdinka víry v celé Bibli, na které by se dalo poukázat jako na příklad osoby, která si udržovala positivní "sebe-ocenění" či positivní "sebe-obraz", a nebo kteří "trpěli" nedostatkem jakéhokoliv "sebesmu". Prosazování "Já-ismu" zcela chybí v kterékoliv knize Písma. Na příklad Pavel, projevuje své sebe-ocenění v tom, že se nazývá "hlavním hříšníkem" (1 Tim.1:15) a "ubohým člověkem" (Řím.7:24).
Pavel učí Filipské: "V poníženosti mysli, nechť každý považuje druhého za lepšího, než je on sám" (Filipským 2:3). Pakliže naším problémem je nedostatek "sebesmu", je podivné, že nás o tom nikde Bible nevaruje. Zřejmě tento nedostatek neexistuje - zato pýcha ano! C.S.Lewis přiznává je zcela daleko od nedostatku "sebesmu" a že jeho problém stojí na zcela opačné  straně: "Myslím si o sobě, že jsem docela dobrý chlapík? Obávám se že občas ano - a to jsou mé nejhorší chvíle... Ale jděme dál. Ve chvílích, kdy "mi to myslí", nejenom že si nemyslím, že jsem dobrým člověkem, ale naopak - velmi špatným. Dnes se dívám na některé věci které jsem udělal, s hrůzou a odporem"...

NE JÁ, ALE KRISTUS.

Problém, který před námi leží je trochu větší nežli plusy a mínusy psychologických teorií "sebesmu". Pakliže vezmeme Ježíše seriózně, potom rozdíl mezi Jeho příkazem, že učedníci musí popřít sami sebe - a novým evangeliem sebesmu může také dost dobře být rozdíl mezi nebem a peklem. (Matouš 16:24-25). Je jasné že jsme zde konfrontováni otázkou nejvyšší důležitosti. Je hrozné si uvědomit, že psychologie ovlivnila Křesťanství do té míry, že pocta sama sobě, se stala hlavním tématem v církvích.
David Wilkerson píše: Jdi do kteréhokoli knihkupectví a spočítej knihy, které jednají o lidské bolesti jako deprese, strach, odmítnutí, rozvod, osamělost, a.t.d. Přes to všechno - jak málo je psáno o tom, jak sdílet utrpení Ježíše Krista, našeho Pána. (The Evangelist, 1985).
Georgi Vins, dlouholetý vězeň v Sovětském Svazu, dokud ho ta historická výměna nedostala na Západ, nás vyzývá k zamyšlení nad volbou, kterou on a další Sovětští Křesťané udělali v poslušnosti ke Kristovi v 1962: Po celé zemi Křesťané zaujmou postoj proti apostázii. Tento pohoršující stav v našich církvích nás donutil přezkoumat naše vlastní životy". Toto přineslo předsevzetí složit všechny záležitosti života a víry "pod absolutní autoritu Bible".  (Prisoner Bulletin, ed.Georgi Vins, 1986).
To byl počátek "oživení" (revival), které pokračuje dodnes...  Přesto že vytrpěl mnoho pronásledování a je ve vězení, (zřejmě za komunistů) president nezaregistrovaných Baptistických církví v (bývalém) Sovětském Svazu, Gennady Kryuchkov píše (a povšimni si té vítězné radosti!): "Vše jsme zanechali za sebou. Vyšli jsme z nich. Nemáme než naší víru a sliby našeho Boha. Vešli jsme do hojnosti Božího požehnání. Nechť Pán pokračuje v Jeho mocných činech mezi námi, dokud se nevrátí. Náš zpěv chvály a díků, který počal v tomto slzavém údolí, ať pokračuje po celou věčnost v Jeho Nebeském Království"...(tamtéž).

"Já" zde zřejmě problémem není - ani žádný "sebesmus" - pouze Kristus. Máme-li Mu býti věrní, musíme praktikovat čisté biblické Křesťanství.Takové najdeme v Pavlových dopisech, které on psal z vězení. Takové Křesťanství je také vyjádřené v dopisech z komunistických koncentráků celého světa.

Sebe-velebení a pokora.
"Mějte v sobě tu stejnou mysl která byla i v Ježíši Kristu. I když byl v podobě Boží, netrval na tom aby byl Bohu roven, nýbrž se sám pokořil, vzal na sebe úlohu otroka a stal se jedním  z lidí, ponížil se, byl poslušným až k smrti na kříži. A proto také Ho Bůh povýšil nade všechno a dal Mu jméno, které je nade všemi jmény - aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno...aby každý jazyk vyznal že On, Ježíš Kristus je Pán, pro slávu Boha Otce... Filipským 2:5-11.