Skutky apoštolské

Skutky Apoštolské



Úvod

Tato kniha, která je občas nazývána pátým evangeliem, je pokračováním Lukášova evangelia. Dr. Lukáš se představuje jako lidský autor v prvním verši. Sir William Ramsey po kritické studii Lukášova díla prohlásil, že Lukáš byl největším historikem, jak starověkým, tak i novověkým. Kniha Skutků je pozoruhodná v mnoha směrech. Tvoří jakýsi most mezi čtyřmi evangelisty, Listy Pavla, Jana, Petra, Jakuba, Judy a listu Židům, kde je autor sporný. Celý Nový Zákon bez této knihy Skutků by byl jako otevřená rána, která se nedá uzavřít. Poslední záznam o Ježíši Kristovi v Matouši je Vzkříšení. Je popsáno ve Skutcích 1. Poslední zmínka o Kristovi v Markovi je Jeho odchod domů. Je zaznamenán také ve Skutcích kap. 1. Lukáš má na závěr zmínku o Svatém Duchu (verš 49). Je také ve Skutcích 1. A nakonec poslední příslib v Janovi je Jeho návrat - "dokud  nepřijdu" (verš 23) a ten je opět ve Skutcích 1. Také to naše Velké Poslání "Jděte do světa a učte!" které je ve všech čtyřech evangeliích, je ve Skutcích 1. Tato kniha není kompletní. Pojednou jakoby se zlomila ve chvíli, kdy Pavel žije v pronajatém domě v Římě. Skutky Apoštolské nemají řádný klasický konec! Víš proč? Protože tyto skutky  neskončí, dokud se  nevrátí Kristus! Tato kniha pokračuje v nás! V těch, kteří se rozhodli podávat svědectví o Jedné Velké Lásce Věčného Boha ke tvorům, kteří si to nezasloužili! Podle mého názoru by se tato kniha měla spíše jmenovat "Kniha Skutků Božího Ducha." Všechno, co ti první Křesťané dělají, je jen a jen s pomocí Svatého Ducha! V první polovině knihy je prominentní osobou Petr, ve druhé  Pavel. O všech těch ostatních apoštolech je zde velmi podivné ticho. Nerozumím tomu, ale věřím, že Bůh měl dobrý důvod k prominenci těchto dvou. Klíč této knihy bych viděl ve verši 1:8. "Jeruzalém, celá Judea a Samaria - a nakonec celý svět." Jak to plnili naší první bráškové? Kapitola 1-8. je Jeruzalém. Kap. 8-12. Judea a Samaria. Kapitola 13. popisuje "invazi" do světa. A tak to jde i dnes a bude to pokračovat až do Rapture.


Kapitola 1.

Verše 1:1-5. Dr. Lukáš se tu představuje jako ten, který píše. "První knihou" má na myslí pochopitelně evangelium Lukáše "o Tom, který se po své smrti ukázal a tím prokázal své vzkříšeni." (volně) My dnes Krista neznáme jako Toho, který cestoval po prašných silnicích Palestiny - my Ho známe jako Vítěze - Šampióna, Boha-člověka, který sedí po pravici Otce. On je tam doma a je právě tak skutečný, jako Ty nebo já! To nikdy nezapomeň! Jak často dnešní církve tuto pravdu ztrácejí někde v moři sémantiky...

Jsou lidé, kteří po celý život chodí do kostela, snaží se být pobožní a dobří. Projdou všemi předepsanými rituály a domnívají se, že jsou Křesťany. Potom najednou uslyší nezředěné Boží Slovo a zjistí, že vlastně toho, který to Křesťanství založil, ani neznají! V tom leží tragedie milionů lidí od prvních dnů Kristova odchodu domů. Dnešní ateista nemá nedostatek důkazů, ale nedostatek vůle uvěřit! Existuje přirozená snaha člověka utíkat od Boha! Začal to Adam a trvá to po dnes! Pakliže nevěříš, vada je v Tobě, ne v Písmu! Pakliže skutečně vědět chceš, vědět můžeš! Neodmítá Tvůj rozum, ale Tvá vůle...

Jen pro zajímavost: Od verše 1 až do konce verše 4 je to v řečtině jedna věta! Apoštolé mají čekat na příchod toho, kterého Kristus slíbil. Dokud se tak nestane, mají zůstat v Jeruzalémě. Nakonec se stalo, že namísto aby šli do Judeje, Samarie a do celého světa, stále zůstávali v Jeruzalémě! Kdyby nenastalo pronásledování té první kongregace, kdy museli z města uprchnout, byla by se z Křesťanství stala malá, bezvýznamná židovská sekta, která by brzy zanikla. Ale Bůh měl trochu jiné plány...

Verš 1:6. Byli a jsou komentátoři, kteří vyčítají apoštolům tuto otázku. Domnívají se, že udělali chybu. Nezdá se, že by Kristus s tímto pohledem souhlasil. Jejich otázka byla zcela oprávněná! Všichni z nich byli vychováni a vyškoleni Starým Zákonem. Oni přece čekali na svého Mesiáše a bylo jim jasné, že Mesiáš bude ten, kdo založí Království na Zemi! To byla jejich naděje - a je to stále naděje pro tento svět. Bůh se nevzdal svého plánu pro tuto planetu, i když je tak malá, že by ji - se vší tou špínou - snadno zametl pod svůj koberec! Ale On to neudělá! Bůh vždy plní své sliby! Ještě nežli zavěsil tuto kuličku na její dráhu, už věděl přesně, co s ní udělá!  

Verš 1:7. Říká jim, že oni nepotřebují vědět všechno a že v této době Království založeno nebude. Místo toho svolává lidi ze všech konců světa pro svou Církev, pro svou Rodinu. A až "skončí doba Pohanů" (Lukáš 21:24), vrátí se zpět, aby to slíbené království založil...

Verš 1:8. Velké Poslání (Great Commission) je vlastně klíč ke Skutkům. To je náš úkol na Zemi! A pozor, příteli, přítelkyně: Toto není příkaz pro Církev! Toto je individuální pověření! Kristus mluví k Tobě, ke mně, k támhle té a k támhle tomu! Velké Poslání je pro jednotlivce! Naším úkolem není přitáhnout lidi ke Kristu, to dělá Otec! (Jan 6:44) My máme za úkol svědčit - říci lidem o jedné Velké Lásce. Lidé povětšinou říkají: "To je záležitost misionářů a kněží." Omyl! To je Tvá záležitost! A pamatuj si, pakliže Tvé okolí ví, že jsi Křesťan, jsi svědkem, i když nikdy neotevřeš ústa! Tvůj život je Tvým svědectvím!  Buď budeš dobrým nebo špatným svědkem!

Verš 1:9. Cestování ve vesmíru není žádné novum! Kristus nám ukázal "take-off" bez jakékoliv odpalovací rampy! "Zastřel Ho oblak." Myslíš si, že to byl mrak? V Janově kapitole 17:5, 22, 24, prosí Ježíš o slávu, kterou nechal doma! To je ta sláva, která naplnila Stánek v poušti (Exodus 16:10) a Chrám (2. Letopisy 5:14, 7:1,2,3).

Verše 1:10-11. Nezapomeň: "Tento Ježíš, který dnes odchází..." (volně) Už přišlo hodně "kristů" a "mesiášů" za tu dobu. Toho našeho poznáš tím, že přijde stejným způsobem, jakým odešel! Přečti si Zachariáše 14:4! Jeho ovce poznají Jeho hlas!   

Verše 1:13-14. Je mezi nimi i Marie, jejíž "reputace" je očištěna. Tuto chvíli bylo již zcela jasné, že Ježíš je Boží Syn, narozený z panny, jak ona vždy tvrdila. Tam v tom Horním Pokoji byla situace, kdy nebylo jediného rozporu - jejich jednota byla dokonalá. Teď pozor, přátelé: Toto byla jedinečná situace nejenom v historii, ale i v časoprostoru! Něco, co se nedá duplikovat! Nezapomeňte, že je to období mezi Jeho odchodem a příchodem Svatého Ducha! My už nemůžeme žít v podobné situaci! Toto se nedá opakovat! My nečekáme na Božího Ducha - ten přišel před devatenácti sty lety!

Verše 1:15-18. Jenom poznámku: Zdá se, že je nesrovnalost mezi Matoušem 27:5 a Skutky 1:16-25. Přesto, že Jidáš hodil ty peníze na zem v Chrámu, byly legálně jeho, protože to byla "cena krve!" A tak, i když - řekněme Farizeové za to koupili ten pozemek - koupil jej ve skutečnosti Jidáš! Druhé: Jidáš se pravděpodobně oběsil na svém provazovém opasku, který praskl a on spadl na ostré skály dole. Tím se stalo to, co popisuje Petr.   

Verše 1:19-26. Zdá se mi, že tuto volbu dělal Petr - ne Svatý Duch! Ten ještě v té době nepřišel. Byl Matěj skutečně tím dvanáctým apoštolem? Vše nasvědčuje tomu, že Boží Duch Matěje ignoroval. Podle mne byl tím dvanáctým apoštolem Pavel z Tarsu! Proč? Přečti si Galatským 1:1!



Kapitola 2.

Kapitolu druhou lze rozdělit na dvě části. Verše 2:1-13 popisují příchod Toho, kterého Ježíš slíbil, verše 2:14-47 nám ukazují první kázání "křesťanské éry," které měl tu čest pronést rybář Petr. Letnice se držely padesát dní po dni Prvních Snopků (Numeri 28:26), což symbolizuje Kristovo Vzkříšení. (1. Korintským 15:23) Den Letnic byl původně dnem obětování. (Dva bochníky jemné mouky pečené s droždím. Leviticus 23:17). Pět minut před verši 2:2-3 Církev ještě neexistovala!

Teprve po těchto dvou verších počal křesťanský věk. Jinými slovy: Čím byl Betlém k narození Ježíše Krista, tím byl Den Letnic k příchodu Svatého Ducha. Svatý Duch počal okamžitě "křtít" první Křesťany. To znamená, že je počal ztotožňovat s Kristem a vytvářel tím Jeho Tělo zde na zemi. (1. Korintským 12:13) Chtěl bych tě upozornit na jednu skutečnost: Když Boží Duch přišel, nebyl viditelný. Nechal se však představit skrze cesty, kterými my lidé dostáváme informace: Ucho a oko. Skrze uši slyšeli něco jako silný vítr. Ten zvuk naplnil celou místnost. Uvědom si laskavě, že to nebyl vítr, ale něco "jako vítr." Znělo to jako tornádo - jistě celý Jeruzalém to mohl slyšet! A právě tak "jakoby ohnivé jazyky." Prosím, neplést s pojmem "křest ohněm!" (Matouš 3:11) To znamená soud a ten přijde v den Boha! Lidé, kteří odmítají křest Svatým Duchem, obdrží jednou křest ohněm.  

Verš 2:4. Tento verš říká, že byli "naplněni," zatím co já píši "pokřtěni." Jistě že byli také pokřtěni. Proč? Protože to říká Ježíš! (Skutky 1:4-5) Pokřtěni, naplněni a za třetí "zapečetěni" věčnou pečetí do Boží Rodiny. (Efezským 4:30)   

Je zcela možné zarmoutit Božího Ducha, ale je vyloučeno zarmoutit Ho natolik, že by odešel! Rozdíl mezi křtem a naplněním Svatým Duchem? Křest není zkušenost, zážitek. Je to čin Boží. Každý, kdo přijal Krista, je jak už jsem se zmínil, provždy zapečetěn do Kristova Těla! Naplnění Božím Duchem je uschopnění pro službu. Naplnění Duchem je příkaz! (Efezským 5:18-19) Po tom když byli naplněni, počali mluviti jinými jazyky. "Jiné jazyky" nejsou nějaké neznámé jazyky. Tyto byly mluveny Židy po celé římské říši! Uvědom si, že existovala povinnost pro všechny mužské potomky, přijít do Jeruzaléma na tři z ustanovených svátků. Proto také bylo ve městě mnoho Židů, kteří vyrostli mimo Palestinu a neuměli hovořit hebrejsky či aramejsky. To není nezvyklé ani dnes. Do Izraele se vrací tisíce Židů z celého světa, kteří neumějí ani slovo hebrejsky a musí navštěvovat školy, aby se naučili. Dnes se opět mluví v Izraeli hebrejština.

Chtěl bych, aby sis uvědomil jednu pravdu: Den Letnic, tak jak se odehrál, nelze duplikovat! To byl jedinečný okamžik v dějinách. Nelze jej opakovat právě tak, jako nelze duplikovat narození Ježíše z Nazaretu v Betlémě! Dejme tomu, že by se v roce 2. objevili před Herodem mudrci z Východu: "Hledáme židovského krále, který se narodil v Betlémě!" Řekněme, že by Herod řekl: "Nebyli jste zde vloni?" "Ano." "No a našli jste Ho?" "Ano." "Tak tedy, když se narodil v Betlémě minulý rok, nenarodí se tam přece letos zase!" "Ale, když ono to bylo tak něco nádherného, když jsme Ho tam viděli!" Na to by Herod mohl říci pouze: "Podívejte se pánové, to se přece nedá duplikovat!" Proč to píši? Protože právě tak se nedá duplikovat ten specifický Den Letnic, který se odehrál, jak se odehrál v Jeruzalémě ten rok! Duch Svatý ten den přišel. Už Ho není třeba prosit, aby přišel! On je dnes ve světě. Pakliže patříš k těm Jeho, Duch Svatý je v Tobě! Ježíš přece vysvětlil, co se stane, až Duch přijde: "On bude oslavovat mne, obdrží ode mně a ukáže vám." (Jan 16:14) "Jak jim Duch dával promlouvat." Tito apoštolé byli z Galileje. Oni neznali všechny tyto jazyky. Mluvili tak, jak jim umožnil Boží Duch. Tito rybáři nemluvili v nějakých nesrozumitelných zvucích, jako třeba africký medicine-man či šaman ze severní Asie! Mluvili v dialektech přítomných lidí! Je zde ovšem ještě jedna možnost: Někteří bibličtí scholastikové se domnívají, že apoštolé nemluvili v cizích jazycích vůbec - že mluvili jejich vlastním galilejským dialektem a že ten zázrak byl ve slyšení - protože každý slyšel svůj vlastní jazyk. Byl ten zázrak, který odstranil tu jazykovou bariéru v mluvení či slyšení? A znovu: Toto nebyly nějaké neznámé jazyky - to byly jazyky, kterým lidé rozuměli! Dnes, v naší době, nepotřebujeme "naplnění Duchem," abychom mluvili v cizích jazycích, dnes potřebujeme "naplnění," abychom měli sílu a moudrost přinášet Kristovo evangelium druhým! Každý člověk je jiný a každý vyžaduje rozdílný přístup! A odhadnout účinný přístup, vyžaduje moudrost! Takové "naplnění" potřebujeme každý den!

Petrova řeč. Musíš si uvědomit, z koho se ta první kongregace skládala! To byli muži z Judeje. Jeruzalém byl v té době čistě židovské město! Pilát a jeho vojáci žili v Césareji, ne v Jeruzalémě. První křesťanská kongregace byla na sto procent židovská! Byla založena Židy a povstala z Židů. Církev počala v Jeruzalémě, přišla do Judeje, potom do Samarie a nakonec do celého světa.

Petr na úvod říká: "Proč si myslíte, že je to něco podivného? Vždyť už prorok Jóel se o něčem takovém zmiňuje!" Petr ovšem netvrdí, že to, co se ten den odehrálo, bylo splněním Joélova proroctví! Měsíc nezkrvavěl, slunce neztemnělo, ani krev, ani oheň, ani kouř. Joél 2:28-32 se splní v Době Strastí... Petr chce říci, že všechny tyto události byly Bohu známy, ještě než se staly. Boha nemůže nic překvapit. Ovšem - Petr pokračuje -  toto nás nezbavuje zodpovědnosti! Sice ukazuje prstem na Izraelce, ale Ježíš zemřel na římském kříži! Vina za Jeho smrt je na nás všech! Na ten kříž Ho přibily naše hříchy! Podívej se, co říká Jan 10:17-18. Ale toto není to nejdůležitější, co chce Petr říci. Hlavním předmětem Petrovy řeči je verš 2:32. A proto, že On přemohl Smrt, mohli všichni teď zázračně slyšet!    

Verš 2:38. Toto je hlavně těm, kteří znají Boží Slovo a kteří znají proroctví. Mysleli si, že mají Bohem dané náboženství, ale byli na cestě od Boha. Říká jim, aby se obrátili (metanoia) a dali pokřtít na důkaz, že se obrátili! Křest jako svědectví, jako důkaz, že přijali vírou Ježíše Krista. "A dostanete dar Ducha Svatého!" Každý, kdo uvěří v Krista, tento dar dostane!  

Verš 2:39 neznamená jen vzdálení v prostoru - ale i čase. Petr mluví o nás. Před 1900 lety jsme byli skutečně "daleko…"

Verš 2:42. Kdysi jsem viděl malou knížku s názvem: "Otisky prstů viditelné Církve." Otázka: Jak poznáš správnou, pravou, křesťanskou kongregaci? Za prvé: Šli podle učení apoštolů! Správné učení bylo zřetelným znamením Křesťanů. Za druhé: Láska a přátelství mezi členy kongregace. Za třetí: Lámání chleba není jen rituál Poslední Večeře! Je to hlavně společný vztah ke Spasiteli. Za čtvrté: Modlitba. Vím, že společná modlitba je biblická. Jistě. Ale, snad proto, že v posledních stoletích nabrala společná modlitba na sebe takový okázalý formalismus, dávám přednost Matouši 6:6. Obojí je biblické...

Verš 2:45. Nikdy nebyla Církev tak silná, jako v tu dobu! Na tento verš se odvolávají ti, kteří tvrdí, že není rozdíl mezi původní Církví a komunismem. Kdyby toto společenské uspořádání bylo správné, tak: a) Bible by jej doporučila. b) Tento "socialismus" by se nebyl mezi Křesťany rozpadl! Člověk není "stavěn" pro společný majetek. Jsou lidé, kteří pracují jako včeličky, protože chtějí zbohatnout - jsou jiní, kteří se budou po celý život "flákat," protože buď jim na majetku vůbec nezáleží nebo jsou líní. Nakonec to vždy dopadne tak, že "všechna zvířata jsou si rovna - pouze některá jsou si rovnější," jak napsal už v třicátých létech George Orwell ve "Farmě Zvířat"...


Kapitola 3.                 

Verše 3:1-26. V této části Skutků pracuje Duch Svatý skrze apoštoly. Petr a Jan jdou ve tři odpoledne do Chrámu k večerní oběti, kdy kněz nabídne vonný kouř a modlitbu. V první části Lukáše to právě koná Zachariáš, když se mu zjeví anděl. Tento první zázrak nové Církve popisuje Dr. Lukáš, nezapomeň! Proto také dává větší podrobnosti, než kdokoliv jiný. "Zlato a stříbro nemám." Kdyby všechny církve dvacátého století daly dohromady veškerý majetek, který vlastní - kam by se hrabal Standard Oil nebo General Motors! Křesťanstvo má dnes sice bohatství, ale žádnou sílu!    

Lidé rychle rozpoznali velikost zázraku - vždyť toho chlapíka tam vídávali denně! Za posledních pár týdnů se toho v Jeruzalémě stalo mnoho! Ukřižování Ježíše, prázdný hrob za tři dny později, podivný den Letnic - a nyní tento zázrak! Netvoří se zde to slíbené Království? Všichni běží za Petrem a Janem, ale Petr velmi důrazně vysvětluje, že se to nestalo z jejich vlastní síly. A ihned je vede do Starého Zákona, kde Bůh slibuje podobné zázraky, pakliže se národ k Němu vrátí. Židé si měli uvědomit, že obraz toho mrzáka byl v miniatuře obraz Izraele!

Verše 3:13-15. Petr přichází znovu s tou stejnou zprávou. Od této doby tento člověk neudělá jediné kázání, jedinou "přednášku", bez zmínky o Vzkříšení! A přesně to stejné dělá trochu později Pavel! Jaká škoda, že dnes - v "moderním" Křesťanství - se o tom doslechneš tak nejvýš na Velikonoce! A to ještě ta událost bude tak "spiritualizována," že nakonec nevíš, kdo vlastně z toho hrobu vyšel - duch, přízrak, či lidská bytost! V tom směru se moderní křesťanští liberálové mnoho neliší od Svědků Jehovy!

Verše 3:19-20. Pamatuji se, jak můj starý, dobrý učitel McGee kdysi položil otázku: Kdyby bývali v této době Židé přijali Ježíše Krista jako Mesiáše, byl by se vrátil? Na to Vernon McGee odpovídá: Ano. Měl jsem toho člověka velmi rád, hodně mne naučil, ale zde nesouhlasím! Domnívám se, že je nesmyslné dumat nad nějakým kdyby! Bůh, ještě před existencí vesmíru, věděl, že Židé Ježíše odmítnou a že bude třeba "vypracovat" plán, který toto odmítnutí "zaregistruje" jako budoucí fakt!    

Verše 3:20-21. "...kdy bude všechno nové..." Tento překlad je špatný! To řecké "apokatastatis" znamená "restituci," "restauraci." Ten výraz "všechno" dal mnoha scholastikům "půdu" pro názor, že jednou všechno v tomto vesmíru bude spaseno a vrátí se k Bohu. Už jsem o tom někde psal. Jeden z nejlepších křesťanských filosofů 20-tého století, C.S.Lewis, do této "obnovy" zahrnuje i Satana! Podívejme se na to nejprve slovesně, potom biblicky: Když Pavel (Filipských 3:8) píše: "a vůbec všechno pokládám za ztrátu..." Myslí tím skutečně všechno v tomto vesmíru? Jistě že ne! To za prvé. Za druhé: Když se podíváš do Apokalypsy 20:10 zjistíš, že "eís tous aíônas, tôn aíônas" = "budou trápeni po věky věků - bez konce!" A tak to říká Boží Slovo.

Toto byla transitní doba. Židé dostali poslední příležitost přijmout Mesiáše. A jelikož odmítli, krátce potom přijde Pavel na scénu jako Boží vyslanec k nám, Pohanům. Co by se bývalo stalo, kdyby - je pouhá spekulace! Zbytečná spekulace. Oni se pro Něj nerozhodli! Bůh není nikdy překvapen tím, co si člověk vytáhne z rukávu! Bůh Syn věděl ještě před Adamem a Evou, že bude muset projít potupnou smrtí na tom malém kopečku za městem, které se bude jmenovat Jeruzalém. Nikdo Ho nepřekvapil...    


Kapitola 4.

Verše 4:1-4. První pronásledování Křesťanů. Chtěl bych poukázat na jednu skutečnost: Kdo byl původcem Ježíšova pronásledování? Náboženští vedoucí! Ti byli Jeho hlavní nepřátelé v době, kdy pobýval na této zemi! Zprvu to byli hlavně Farizejové. Ale později vidíme, že někteří z Farizejů uvěřili - jako Nikodémus, Josef z Arimatie a Farizejové z 15:5. Hlavními nepřáteli se potom stali Saducejové, kteří nevěřili v nic!

Shledal jsem, že největšími nepřáteli pravého Křesťanství nejsou zloději, vrahové, ožralkové, holky z Perlovky, somráci či členové kterékoliv Mafie! Ne! Jsou to tak zvaní náboženští vůdci, liberální nábožníci, kterým opět vadí heslo: "Sola Scriptura!", jako kdysi těm chlapíkům na Kostnickém Sněmu! Jedněm vadí nadpřirozeno, druhým pohled, že Bible je kompletní Boží Slovo a že to, co je navíc, není od Boha! Drahý Křesťane: Můžeš učit Ježíše, když z Něj uděláš milého, příjemného učitele, kazatele, zakladatele náboženství, který souhlasí se vším a s každým, ať už je to Muslim, Buddhista či člen Satanické kongregace! Já jsem OK, Ty jsi OK, celý svět je OK! Ale jakmile začneš mluvit o Ježíši, který přišel na tento svět, odsoudil hřích, zemřel na kříži za špínu lidstva a vstal z mrtvých, pak spadneš rovnýma nohama do vosího hnízda! Tuto zprávu svět nenávidí! Když ji počali učedníci rozhlašovat, spadli do "lapáku" rychleji, než "namydlený blesk!"

A Petr s Janem se setkávají se známými "výtečníky." Už jsme je tu měli dříve, že? Náš Petr, jak jsme ho znali před odchodem Krista, kdykoliv otevřel ústa, vždy něco zbabral. Ale nyní - už podruhé - je bez konkurence! Je naplněn Duchem Svatým a ví, o čem mluví!

Verš 4:12 si ulož do srdce! Kdyby bylo pravdou, že se dá jít k panence Marii, Kryšpínovi, Terezce a dalším stovkám svatých, jistě by se o tom byl Petr zmínil! Nakonec to vlastně mluví Boží Duch! Ale pro Petra je pouze jediné jméno v tomto vesmíru a to je Boží Syn, Ježíš Kristus! Není jiné jméno, které by tě mohlo zachránit! Zákon tě nezachrání! Náboženství ti nepomůže! Jakákoliv ceremonie, rituál nespasí!

Není zajímavé, že v celé té dlouhé historii náboženství a dogmatismu, který tato náboženství prosazují - ani jedno z nich nezaručí jistotu spásy? Zeptej se kněze kteréhokoliv náboženství, které tvrdí, že musíš být pokřtěn, abys mohl být spasen! Zeptej se ho, zda Ti tedy, v případě křtu, může dát stoprocentní jistotu spásy! Ve sto případech ze sta Ti odmítne takové ujištění dát! Na druhé straně, já Ti zaručuji na tisíc procent, že v okamžiku, kdy přijdeš před Boha, upřímně jako ztracený hříšník a povíš Mu, že jsi uvěřil v Kristovu oběť za Tvé hříchy - jsi spasen na věky - a můžeš zahodit všechny starosti o budoucnost na smetiště! Proč? Protože Bůh slíbil, že takového člověka spasí a adoptuje do své rodiny! "A nikdo je z mé ruky nevytrhne!" (Jan 10:27-29). Tady máš tu jistotu!

Verše 4:13-22. Ani Saducejci té doby nemohli popřít zázrak! K popření možnosti zázraků musíš zajít za dnešními intelektuály, spisovateli, politiky, profesory a učiteli dvacátého století! Před několika dny dělali po Praze takový nenáročný průzkum mínění. Otázka zněla: "Věříte, že existuje Bůh?" Vím, že to nelze udělat přesně, ale přes to mně ten jejich výsledek šokoval! Podle těch, kteří tento průzkum dělali, je u nás asi tak kolem 20 procent lidí, kteří věří, že existuje Bůh (který je stále ještě hrozně daleko od Otce Ježíše Krista!) Neznám zemi na této planetě s nižším výsledkem, než tento! Ani v Rusku!

V USA to většinou vychází na 86 – 90%. Právě tak v Kanadě. Škoda, že ti lidé, kteří ten průzkum dělali, neotočili tu otázku na těch 80% jako: "Jaké jsou vaše hodnoty? Jaký je váš smysl života? Pakliže jsme podle vás vznikli z nemyslící, nesmyslné, neživé hmoty, proč se domníváte, že vaše názory, vaše závěry na smysl existence, by měly dávat smysl?" Jsem si vědom toho, že to pravé Křesťanství je v drtivé menšině v tomto systému lidských hodnot - ale je nás opravdu tak neuvěřitelně málo? Ale nakonec, příteli: Poctivě se zamysli, podívej se do knih a snaž se najít v historii našeho národa dobu, kdy byl tento opravdu křesťanský! Přijdeš-li na něco, brnkni mi nebo napiš! Ovšem, nepiš mi o Husitech! Táboři, Sirotci, Adamité, umírnění Husité kromě toho, že mordovali druhé, mordovali se právě tak nadšeně mezi sebou! Ježíš nám, než odešel, neřekl: "Jděte a bijte po hlavě každého, který ve mně neuvěří a nebo věří jinak než vy!" To dělal Řím od začátku středověku a Protestanti - včetně  Luthera a Kalvína - později, když se dostali k moci!

Zpět k tomu zázraku. Dnes lidé tvrdí, že kdyby nějaký ten zázrak uviděli, že by uvěřili. Nesmysl! Víme, že lidé viděli čtyři dny mrtvého člověka, jak klidně vyjde z hrobu a jde se domů najíst! Kolik zázraků viděl ten dav kolem Krista? A kolik jich bylo nakonec shromážděno v tom Horním Pokoji? Kolik jich bylo? Jedno sto dvacet! Vidět neznamená uvěřit! A znova: To není problém mysli, ale srdce a to je nakažené rakovinou sekulárního humanismu!

Verše 4:23-24. Modlitba, kterou zde čteme, byla v té době tak silná svou jistotou! Obávám se, že dnešní církve si nejsou tak jisté, že Bůh je Stvořitelem všeho, jako ti první Křesťané! Dnešní církve už o tom raději mnoho nemluví! Co kdyby Lamarck, Darwin, Spencer či Marx, měli nakonec pravdu? Povšimni si, že tito první Křesťané neprosí Boha o zastavení persekuce, ale o sílu a odvahu toto pronásledování vydržet! Jaký rozdíl od světa! Ti lidé chtějí od Boha odvahu, aby mohli dělat právě to, za co jsou pronásledováni! Jediné, co chtějí, je nadále mluvit lidem o Kristu!

            

Kapitola 5.

Verše 5:1-11. Tato kapitola nám ukazuje pokračující následky Petrova prvního kázání. Potom zde máme tu událost s Annaniášem a Safírou, kteří sice byli Křesťany, ale stále ještě s jednou nohou ve světě. To bylo něco, co si začínající Církev nemohla dovolit! Totiž, jak to vidím já, Annaniáš a Safíra viděli, jak Barnabáš získal pozornost, když ve čtvrté kapitole prodal majetek a daroval peníze kongregaci. To bylo lákavé! Ale ti dva to nechtěli "přehnat", tak udělali to, co udělali. To že si nechali nějaké peníze pro sebe nebylo nic špatného! To bylo jejich právo! Co bylo špatné, byla ta lež a touha po získání "slávy". A to ještě za pomoci nepravdy! Víš, kdysi jsem slyšel, jak McGee vyprávěl o lidském "dávání". Poznal ze zkušenosti, že lidé, mohou-li dávat veřejně, aby to každý viděl, dají až desetkrát víc, než když dávání je tajné! A to jsou Křesťané! Proto znovu, jak už to učím po celou tuto knihu: Kdyby zachování naší spásy, našeho věčného života, záviselo na našem chování, na kvalitě našeho života, udrželi bychom ten dar tak půl dne! Proto Pavel píše s jistotou: "Vím, komu jsem uvěřil a jsem přesvědčen, že On je schopen udržet to, co jsem Mu svěřil, až do toho dne." Volný překlad 2. Timoteovi 1:12. To je jistota Křesťana! Ne v sebe, ale v Něj!

Tento hřích byl jeden z těch, které Jan popisuje jako "hřích k smrti" (1. Jan 5:16). Nejedná se však o ztrátu spásy, jak učí římsko-katolická církev! To by Ježíš ztrácel jednu ovci za druhou! Bůh Tě může, pakliže se rozhodne, že už nejsi na světě k ničemu, zavolat domů! Ten dar věčného života Ti už nevezme - ale odměny nebudou! On má plné právo zakončit Tvůj pozemský život! Nezapomeň, že jsi Jeho tvor. Dýcháš Jeho vzduch, piješ Jeho vodu, ohříváš se na Jeho slunci, používáš tělo, které On ti dal!   

Verše 5:12- 32. Víš, jaký je rozdíl mezi tehdejším a dnešním hojením? Moderní "hojitelé" nikdy nevyléčí všechny! Apoštolé měli dar od Boha! Musíš si uvědomit, že v té době nebyl ještě žádný Nový Zákon napsaný! Církev stojí na Ježíši Kristovi. On je základní kámen, apoštolé jsou Jeho svědci. Tyto dary dostali, aby mohli demonstrovat, že mluví skutečně za Boha! Dnes máme - jako jediný standard pravdy - Nový Zákon, který demonstruje a vysvětluje všechno, co Starý Zákon připravil! To, co říkají ve verši 29. je naším vodítkem. Očekává se od nás, řídit se zákony země, pokud tyto nejdou proti zákonům našeho Boha! Na Tobě potom spočívá posoudit, jak daleko v tomto hodnocení půjdeš! Toto bude Tvůj individuální soud - nespoléhej se na druhé, nedojdeš nikam! Každý z nás má svou pomyslnou hranici, za kterou nepůjde. A nejde pouze o nějaké zákony. I to, jak blízko si pustíš tento svět k tělu, je vyloženě Tvá individuální volba, za kterou jsi zodpovědný pouze svému Spasiteli! Žádný člověk Ti v tomto nemůže poradit - už víš z Jana, že to co si mohl dovolit Jan, bylo nebezpečné pro Petra! Kde je hranice Tvé bezpečné zóny ví ten,  který je ve Tvém srdci. Spolehni se na Něj!

Verše 5:33-39. Gamaliel, u kterého také studoval Pavel, byl velmi moudrý muž: "Jenom čas může prokázat pravdu lidských ideí a jejich tvůrců." Idea věčného Říma vydržela tisíc let, sen Vladimíra Iljiče kolem sedmdesáti, Nový Řád Adolfa Hitlera se dožil sotva dvanácti!

Verše 5:40-42. Opět něco proti právního: Pakliže byli nevinní (a to zřejmě byli, jelikož je Sanhedrin propustil) bylo jasně protizákonné, trestat je tělesně! Já Ti něco povím: Tito naši první "bráškové" byli "někdo"! Za svůj život jsem nepotkal člověka, který by děkoval Bohu za to, že může trpět pro Ježíše Krista! A oni pokračovali v učení. Co je vlastně to učení? Je to osoba Ježíše Krista! Ne jestli máš jíst maso - ať už v pátek či pondělí, ne  jestli je ti bližší Marie či Kryšpián, ne zda dítě, které zemře bez křtu, jde do pekla či do nebe! Předmětem jejich učení byl Bůh-Syn, Spasitel. A to učení přetrvalo dodnes. Buď máš Krista v srdci nebo nemáš! Buď Mu věříš nebo nevěříš! Buď je tvým Spasitelem nebo není! A to je ta zpráva!    


Kapitola 6.

Verše 6:1-15. V této kapitole vidíme výsledek prvního "maléru" v nové Církvi. Annaniáš a Safíra byli spasení Křesťané, kteří "padli na nos" a nemohli zůstat v té začínající kongregaci! A to nakonec zapříčinilo volbu starších (diákonů). Musíš mít na mysli, že toto se děje na samém počátku Církve. Mysleli si, že takové společenské "komuny" budou vhodné. Nebyly. Karnalita, jinak česky materialismus, se dostal mezi ně.

Teď se dohadují Helénisté (řecky mluvící Židé) s Hebrejci. Jedni měli výchovu v řecké kultuře, druzí byli vychováni v Zákoně Mojžíše. Povstalo nedorozumění. Ani ta původní Církev nebyla dokonalá - my prostě dokonalosti schopni nejsme! Těch sedm chlapíků bylo vybráno, aby apoštolé měli dost času učit. Ale i ti museli mít srdce naplněná Kristem, aby mohli splnit to, co se od nich očekávalo! Když se podíváme na Štěpána, vidíme, že měl všechny kvalifikace - ale, a to hlavně - Štěpán si byl jistý svou vírou! Nejenom vírou, která spasila jeho duši, ale vírou, která byla schopná přesvědčit další!    

Verš 6:6. Dnes je po celém křesťanském světě spousta lidí, kteří připisují velkou důležitost na "vkládání rukou." Domnívají se, že se tím předává nějaká zvláštní moc, síla. Příteli, jediné, co tím můžeš předat, jsou nějaké stafylokoky či streptokoky! Pochybuji, že bys kromě těchto mohl přenést cokoliv jiného! Co vlastně znamená vkládat ruce? Viděli jsme v Levitiku, jak hříšník pokládá ruce na obětní zvíře (Leviticus 3:2,8,13, 4:4,15) a tím naznačuje, že to zvíře má být obětováno za jeho hříchy! Oběť byla ztotožněna s hříšníkem. Když apoštolé vložili ruce na další, naznačovali, že se s nimi ztotožňují jako s partnery! Že budou společně s nimi ve službě našemu Spasiteli. Všimni si poznámky, že se "mnoho kněží" připojilo. Na konci kapitoly se dostává do obrazu Štěpán. Stojí před Sanhedrinem a kolem samozřejmě halda falešných svědků. Celý ten nahraný proces se odehrává v příští kapitole.

       

Kapitola 7.

Verše 7:1-60. Tato kapitola je Štěpánův projev na svou obhajobu. Je to vlastně opakování historie národa Izrael a jeho rebelie proti Bohu. Nakonec obviní celou židovskou radu z vraždy Ježíše z Nazaretu. To jasně nepřidalo na jejich lásce vůči němu! Ovšem, ať už se Izrael jakkoliv odklonil od Boha, vždy zůstal v národě zbytek věrných. Bůh nezůstal nikdy v celé historii lidstva beze svědků! A tak je tomu i dnes. Zdaleka ne každý, kdo navštěvuje nebo je členem jakékoliv křesťanské kongregace (denominace, kostela, církve), je opravdovým Křesťanem! Právě tak jako v Izraeli i přes odpadlictví zůstala malá skupina oddaných Yahwe-mu, tak i dnes je malá (?) skupina těch, kteří nečekají na nějaký ekonomický zázrak "Pochod do Evropy," nebo "zašití ozónové díry," ale čekají na ten Hlas, který je zavolá domů. Štěpán se stal první obětí pronásledování Křesťanů. Začala to malá skupina Židů, ke které si "přisadil" král Herod (Skutky 12:2). Ten malý potůček odporu k něčemu novému se rozlil v řeku krve, ďábelskou nenávistí Nerónovou, závistným strachem Domitiánovým, chladným opovržením Marcusovým, čistkami Decia, vychytralými intrikami Valeriána a nakonec chladnou právní myslí Diokleciána. O této době je známo tak málo - a to nejen v naší zemi - tak mi dovol, abych věnoval malou chvíli vzpomínkám, vděku a úcty k těm, kteří zaseli vlastní krví ta první semínka toho, co jsme přijali i my. Čti...

Žádná jiná víra (vyhýbám se výrazu náboženství) by nikdy bývala nepřežila tak dlouhé období kombinované opozice židovských bigotů, řecké filosofie a politické síly Říma! Nic než Boží dílo mohlo nakonec zvítězit nad tolika nepřáteli pouze morální a spirituální silou - bez použití jakýchkoliv lidských zbraní! Tyto trpící ctnosti - odvaha, víra až na smrt, jsou ty nejsladší a nejšlechetnější plody Kristova Těla! Není to ani tak můj obdiv k utrpení, kterým tito naší bratři a sestry procházeli - i když to samo o sobě bylo strašné - ale k tomu duchu, skrze který byli schopní to unést!

Muži a ženy všech společenských vrstev, urození senátoři, učení biskupové, negramotní řemeslníci a nemajetní otroci, milující matky, krásné, křehké, mladé panny, mladí chlapci, mladí muži, nevinné děti. Všichni jistě měli své životní sny. Všichni ti - ne v nějaké slepé indiferenci či v tvrdohlavém vzdoru, ale tak, jako kdysi jejich Spasitel - přijímali svá neuvěřitelná muka ve skromné rezignaci, v něžné pokoře, v radostné víře a s odpouštějící láskou! To muselo pohnout i tím nejchladnokrevnějším katem! "Jen si poslužte," posmívá se Tertulián vládcům. "Oheň, meč, dravé šelmy nás drtí na prach. Čím více nás zabíjíte, tím rychleji se rozmnožujeme!" Jistě, byly i případy, kdy povrchní (dnes bych řekl nominální) Křesťané se uchylovali k podplácení autorit (libelatici), nabízeli zápalné oběti bohům (thurificati), nebo se vzdali Písma a odevzdali je autoritám (traditores). Podle svědků jich mnoho nebylo. Tito byli povětšinou z kongregací vyloučeni  a dokonce v některých případech jim bylo odmítnuto znovu přijetí! Osobně bych s tím v žádném případě nesouhlasil - Ježíš Petra také nevyloučil!

I když přijmeme tyto výjimky, mučednictví prvních třech set let zůstává velkolepým jevem v historii a jasným důkazem Božského původu Křesťanství. Druhá fáze pronásledování Křesťanů - ať už je to vyvraždění Albigenských, Valdenských, masakr Hugenotů v Paříži, Španělská Inkvizice pod Torquemadou, vraždění Protestantů v Holandsku za knížete z Alvy, John Wycliff, Jan Hus, poprava českých pánů po bitvě na Bílé Hoře a další - byla jistě mnohem početnější co do obětí, ale musíme brát v úvahu celkový počet Křesťanů v první fázi a Křesťanů ve fázi druhé! Jistě, pouze za 18 let Španělské Inkvizice za života Torquemady bylo "potrestáno" asi 105 tisíc lidí, z toho osm tisíc osm set upáleno za živa! Měl bych toho mnohem, mnohem víc, ale nechci nyní zabíhat do dob, kdy tak zvaní Křesťané (četl někdo z vás záznamy z Kostnického sněmu?) proto, že měli moc a báli se o ní, zabíjeli nelítostně každého, kdo prohlašoval, že jediný standard pravdy je Bible! Ovšem nelze odsoudit Křesťanství za zločiny konané ve jménu Krista! Co učí Ježíš v Marku 9:38-40 a v Lukáši 9:49-50? On je naším vzorem! Ale vraťme se k těm prvním Křesťanům. Z lidského hlediska to vypadalo, že by mohlo dojít k totálnímu vybití Křesťanů! Počal se rozšiřovat názor, že nakonec i Kristus učil: "Budou-li vás  pronásledovat v jednom městě, uprchněte do druhého!" (Matouš 10:23) Kongregace ve Smyrně vydala prohlášení, že "odmítá chválit každého, kdo se úmyslně vydává svým katům." "Bible tak přece neučí!"

Ale jak tam Štěpán umírá pod sprškou kamenů a s modlitbou k Bohu za své vrahy, Bůh už v tom krvežíznivém davu má "na mušce" mladého vzdělaného Farizeje, který tam hlídá pláště katů Štěpána a který se stane apoštolem. A skrze tohoto svého vyslance nám Bůh vysvětlí všechny ty doposud nepochopené Boží pravdy. Pavel nám ukáže rozdíl mezi Zákonem a Milostí, mezi náboženstvím a Křesťanstvím, mezi spásou jako odpracovanou odměnou a Spásou, jako Dar Boží Lásky. Štěpán umírá, ale jeho pochodeň dostane do ruky další "závodník" (Filipským 2:16), který ovšem o tom ještě nemá ani potuchy! Až jednou, tam někde na  cestě do Damašku, pozná Šavel z Tarsu smysl svého života.                       

A za nějakých devatenáct set let později to vysvětlí i mně. Jak už jsem napsal na konci knihy Jozue: Těším se na ten den, kdy se budu moci posadit s Pavlem někde u kulatého stolku zahradní restaurace v Novém Jeruzalémě a poslechnout si, jak to viděl on...     


Kapitola 8.

Verše 8:1-25. Předešlá kapitola končí první částí 1:8: Jeruzalém! Další Kristův příkaz byl Judea a Samaria. To nám ukáže tato kapitola. Šavel pronásledováním Církve vlastně Církvi pomáhá! Většina, kromě apoštolů, se rozprchne po okolí, a začnou svědčit mimo hlavní město. Jak zde čtu poznámku o Štěpánově pohřbu, napadla mne jedna debata, kterou jsem slyšel kdysi před lety. Způsob křesťanského pohřbu. Není kremace pohanská? Bible o tom nic neříká a to je to hlavní! Nikdo spásu neztratí, nechá-li se spálit! Jenom mně napadá verš z Jana 12:24! Já osobně vidím pohřeb Křesťana, jako když ukládáš tělo do motelu, aby si odpočinulo, než si ho jednou "vyzvedneš." To je můj názor. Jistě, jsou lidé, kteří se domnívají, že nám hrozí nedostatek míst v zemi. Víte, tato země přijímala těla po tisíce let - a stále je tam místa dost!

Saul se snaží zničit Církev, a je přesvědčený, že dělá Bohu službu! Já se domnívám, že nikdo nemůže zranit Církev "z venku!" Na druhé straně rána "zevnitř" je vždy nebezpečná - a jak bolí! Teď skrze Filipa jde Slovo do Samarie. Právě tak, jako měl schopnost dělat zázraky Štěpán, tak ji měl i Filip. Tento dar neměl každý - pouze ti, kteří byli ve vedení, kteří roznášeli tuto zprávu do světa. Později přišel den, kdy tyto dary zmizely. Zmizely brzy po odchodu apoštolů. V čase, kdy Písmo bylo kompletní, začala být znamením správná doktrína, správné učení, nikoliv schopnost dělat zázraky!  Protože se Křesťanství rozšiřovalo velmi rychle, dostali se tam i lidé, kteří ve skutečnosti nevěřili, přesto že tvrdili, že věří. S jedním takovým se setkáváme. "Velký mág" Šimon, nebyl právě tím nejskromnějším člověkem v Samarii! Lidé ho považovali za boha. Dodnes se nezměnili. Nenech se nikdy oslnit nějakým "zázrakem," zkontroluj si, zda ten či ta správně učí Boží Slovo! To je důležité! Když se díváš na člověka, zapomínáš na Krista! A ne každý, kdo říká  že je Křesťanem, jím opravdu je! Samaria, kde Filip učil, je na sever od Jeruzaléma. Teď je mu řečeno, aby odešel na jih od města. Ten eunuch mi připomíná dnešní lidi, kteří si stěžují, že se Bibli nedá rozumět. Jistě, na 53. kapitolu Izajáše se Židé dívají zcela jinak, než my. Filip tam stojí jako "stopař" a ta otázka musela znít jako nebeská hudba!       

Člověk, hledající pravdu - a Filip, který tu pravdu zná! Ti dva nemají nějakou intelektuálně-filosofickou debatu. Filip mu říká o Kristu. Jedině když slyší slovo Boží, může být člověk spasený. Filip měl zkušenost se Šimonem-kouzelníkem a tak si chce být jistý, než toho chlapíka pokřtí. Nakonec eunuch vyjíždí ze stránek Písma a je zcela možné, že tak nějak počalo křesťanství v Habeši! Koptická církev je jednou z nejstarších církví světa. Filip také odchází z Bible někde na náměstí v Césareji...


Kapitola 9.

Verše 9:1-25. Toto je snad nejznámější obrácení v historii. Šavel z Tarsu. Vzdělaný, rozhodný, neúprosný nepřítel mladé, rozvíjející se Církve a Krista, se promění v apoštola Pavla, kterého hlad, zima, vyhrůžky či nebezpečí, neodradí od namáhavé cesty z města do města, ze země do země, kde učil, a hlavně interpretoval vůli svého Spasitele, do posledního dechu v římském vězení Marmora.

Můj učitel McGee tvrdí o Pavlovi, že nikdo z lidí tak netrpěl pro Kristovu pravdu, jako Pavel. Můj obdiv pro tohoto snad nejinteligentnějšího Křesťana prvního století je veliký, jak už víš - ale ve světle utrpení těch našich prvních "sourozenců," o kterých jsem se zmínil na předešlých stránkách - bych s tím nesouhlasil. Na druhé straně od okamžiku, kdy Pavel potkal Krista na cestě do Damašku, až do posledního záznamu, který o něm máme - tento muž neměl ani okamžik pochyb, strachu, zaváhání, nebo zlomu, ve smyslu Petrova zapření Krista! Kromě toho - a to hlavně - nám Pavel vysvětluje Kristův odkaz tam, kde by mohly vzniknout rozporné názory. Neznám nikoho (dnešní "experty" nevyjímaje), kdo byl schopen lépe zobrazit ducha toho skutečného Křesťanství, a tím i povahu našeho Boha lépe, nežli můj milovaný Pavel. Proč začal Saul okamžitě učit o Kristu? Protože byl naplněn Božím Duchem! Počal učit v synagogách, že Ježíš je Božím Synem. Příteli, nejdříve musíš vědět, kdo Kristus je, než budeš moci uvěřit, co udělal!  Jenom proto, že je Bohem-Synem, mohl zemřít za naše hříchy! Já bych to udělat nemohl - nemohu zemřít ani za své vlastní! Žádná lidská bytost by nemohla svou smrtí zaplatit za hříchy jiné lidské bytosti. Jenom Bůh to mohl udělat… A to je první pravda, kterou musí každý pochopit...

Verše 9:26-31. Není divu, že Pavlovi v Jeruzalémě nevěřili. Něco takového vzbuzuje stejnou důvěru, jako když bývalý estébák horuje dnes pro demokracii! Ale starý dobrý Barnabáš to všechno zachránil. Zaručil se za Pavla a tím napětí pokleslo. Nakonec byl Šavel, který začíná být Pavlem v 13:9, přijat do kongregace. Pouze Židé řeckého původu, se proti němu postavili tak silně, že plánovali jeho smrt.

Verše 9:32-43. Petr, jako ostatní apoštolové, měl tento zázračný dar nejenom hojení, ale i obnovení života. Někdo by se mohl otázat: Je šití také dar Ducha? Jistě, pakliže ten dar používáš pro Boží slávu! Někdo umí učit, někdo vysvětlovat, někdo utěšovat, někdo péct dobré buchty, někdo uklízet. Záleží na tom, co je v Tobě, proč děláš to, co děláš! Služba Bohu není jenom se ohánět Biblí a každému povídat, jak to vidíš Ty! Někdo neumí příliš mluvit, učit či vysvětlovat - ale pakliže to, co dělá, vykonává s vědomím služby pro Krista - je to v očích Boha stejné, jako když přednášíš davům! Nezapomeň, že pro Boha je důležitější motiv než výsledek!  


Kapitola 10.

Verše 10:1-48. Celá kapitola pokračuje službou Petra. Petr později pomalu zmizí ze stránek a jeho místo převezme Pavel. Přestože Pavel je apoštolem, kterého Bůh poslal mezi Pohany, byl to Petr, který ty dveře pro nás otevřel!

Uvědom si, že Pavel je v té době v Césareji (9:30) a je možné, že zbytek apoštolů učil podél pobřeží. Dnešní Tel Aviv je ve skutečnosti částí staré Joppy. Kornelius byl centurion-setník, což znamená, že byl velitelem nad jedním stem římských vojáků. Byl člověkem, který ve spirituálním smyslu uznával Boha a svou závislost na Něm. Dnes by se mohlo říci, že je to člověk, který chodívá občas do kostela, je přátelsky nakloněný k náboženství, ale Křesťanem není. Tak by mohl dnes vypadat náš Kornelius. Na tohoto člověka by se asi vztahovaly Pavlovy verše 1:19-20 v knize Římanům. Kornelius žil podle světla, které v sobě měl. A zde je Boží odpověď na tu věčnou otázku: A co ten chudák Pohan, který nikdy neměl příležitost poznat Boha? Je ztracený? Odpověď je: Bůh vždy dodá dostatek světla tomu, kdo upřímně hledá, a umožní mu, aby slyšel tu zprávu!

Pavel bude jednou tím velikým apoštolem k nám, Pohanům, ale nejdřív si ho Bůh podrží na čas někde v Arabské poušti na "přeškolení", viz poznámku v Galatských 1:17. Ale nyní je zcela nutné, aby Petr byl připraven Bohem! Za prvé: Petr neměl zdaleka bystrost a vzdělání, které měl Pavel, a tak ho Bůh používá zcela jiným způsobem.

A je to Šimon Petr, který musí otevřít ty dveře pro Pohany. Proč? Bůh zde použil jednoho z těch zarytých bigotů, extrémistů té doby - aby udělal něco, co by si nikdo jiný nemohl dovolit! Jedině ortodoxní, konservativní judaista mohl přesvědčit ostatní Židy, že ho k tomu pověřil Bůh! Pavlovi by Židé nikdy neuvěřili, protože se mylně domnívali, že Boží spása je pouze pro vyvolený národ! Později poznáš, co to dalo Pavlovi práce vysvětlit tomuto národu v dopise Římským, že spása je pro celý svět!

Verše 10:25-26. Jaký kontrast nabízí Petrova reakce, když vidíme - tak často až uvěřitelnou - servilitu projevovanou vůči hodnostářům některých náboženských denominací! Když Petr vešel do domu, opět padla jedna tisíciletá tradice: Žid v domě Pohana! A Petr, i když je mu jasné, že je poslán Bohem, necítí se zcela jistě. Nakonec i ta jeho první věta není zrovna přívětivá. Jak by se Ti líbilo, kdyby k Tobě přišel někdo na návštěvu a na úvod by řekl: "Přicházím do domu, který nepovažuji za čistý"? Petr to zjemnil druhou částí věty. Zdálo by se podivné, že se Petr ptá, proč ho pozvali, když to ví od Boha - ale myslím, že je v této chvíli u volantu Svatý Duch a nenechá Petra, aby začal hned povídat a povídat. Nedovolí mu, aby začal amatérsky. Nakonec Kornelius je první ze stamilionů! Ta celá událost je občas nazývána "Pohanské Letnice". Petr stojí v úžasu, když vidí, jak první Pohané dostávají Božího Ducha! Ty jazyky, které slyšel, mu byly důkazem, že Bůh je ochoten spasit kohokoliv, kdo přijme Jeho Syna! Ještě jednu zajímavost: v Písmu máme tři pozoruhodné konverze: Habešský eunuch, Pavel a Kornelius. Ze třech synů Noého vzniklo dnešní lidstvo. Chám, Šém a Jefet. Eunuch byl potomkem Cháma, Pavel Šéma a Kornelius Jefeta. Ve všech třech případech to byl Duch Boží, který použil člověka a Boží Slovo...

          

Kapitola 11.

Verše 11:1-30. A hned začíná první roztržka: "Ty jsi vešel do nečistého domu a jedl jsi tam! To byla strašná věc!" Upřímně řečeno - ještě měsíc před tím by Petr určitě souhlasil, že je to něco odporného vejít do domu Pohana a pojíst s ním. Nakonec i ti nejnáboženštější nábožníci museli sklapnout pusy a přiznat, že to byla Boží vůle! Ovšem, ještě i nadále byl Kristus kázán pouze Židům - ať už hebrejským nebo helénským. Začíná se nám představovat Barnabáš. Musel to být výborný člověk, jak ho uvidíme později. A tak Jeruzalém posílá Banabáše do druhého největšího střediska Křesťanů - Antiochu. Jak tak kongregace vzrůstala, Barnabáš viděl, že bude potřebovat pomoc. A koho jiného, lepšího by našel? On ví, kde hledat! Vypraví se do Tarsu a najde Saula. Zde v Antiochu jsme dostali to nádherné jméno "Křesťané." Na konec Saul posílá pomoc a podporu kongregaci, kterou pomáhal kdysi ničit. A to je Křesťanství, jak má být!

         

Kapitola 12.

Verše 12:1-25. "Král Herodes" je Herod Agrippa I. Vnuk Heroda Velikého. Toho, který chtěl zabít Ježíše. Zdá se, že nikdy nebyla rodina tak silně spojená v nenávisti vůči Bohu, jako všichni ti Herodové! Pokud víme, žádný se nikdy neobrátil. Antikřesťanská persekuce, která začala na náboženské bázi v kruzích farizejských, potom saducejských, přešla na bázi politickou. Je možné, že si král chtěl "šplhnout" u některých z těch vlivných skupin. Janův bratr Jakub je druhý po Štěpánovi, který je jmenován jako oběť persekuce. Celá ta událost s Petrem - jistě, je to zázrak - ale nejvíc se mi líbí verš šestý! Petr má být ráno popraven a spí jako dudek! Ano, to už je jiný Petr, než tam v tom paláci! Tento Petr opravdu ví, že ať se stane cokoliv, Bůh se o něj postará! V tom smyslu napsal později Pavel v knize Římským 8:28 to, co napsal… V tom je ta síla!

Verš 12:12. To co nazýváme "kostel," začalo mnohem později. Nejméně 150 let později. První Křesťané se scházeli po domovech. Vlastně "kostel" je pouze budova, ve které se "kostel"- kongregace schází. Kostel je kongregace věřících, kteří se scházejí v určité budově. V angličtině je to jasné: "church" je kongregace, Church = Církev, jsou ti skuteční Křesťané z celého světa. Nakonec Bůh drží Heroda, zodpovědného za světlo, které dostal a odmítl. Obléknutý do drahých, zlatem protkaných šatů, uprostřed - jak se domníval - slávy a potlesku, umírá hůř než pes! Jak se zdá, podle verše 12:24, celá ta persekuce Církvi vůbec neublížila. Barnabáš a Saul opouštějí Jeruzalém, berou sebou Jana Marka, a kapitolou 13. začíná další kapitola v Křesťanství: Invaze do světa!


Kapitola 13. a 14.       

Toto je poslední hlavní rozdělení knihy Skutků. Opět se vracím k verši 1:8 "Budete mými svědky!" To je cesta, kterou se Kristovo evangelium dostalo k mým a k Tvým předkům! My dnes víme, co víme, věříme, co věříme proto, že nějaký ten náš křesťanský bráška nebyl líný, vydal se na cestu a poslal to dál! A právě tak je povinností naší generace poslat to dál. Ale stále je nás tak hrozně málo, v poměru k obyvatelům této planety!

V té vlně křesťanské invaze do světa se stane Pavel dominantní osobností a Petr pomalu odchází ze scény. Bůh jej použil pro židovský národ tam, kde by Pavel nikdy neuspěl, ale hlavně - Petr otevřel dveře pro nás, Pohany. Opět: Nikdo jiný neměl autoritu a důvěru legalistických Židů, aby to mohl s úspěchem vykonat! Povšimni si, že je nevysílá kongregace v Jeruzalémě - ale z Antiochu. Jeruzalém neměl tak nadšeného misionářského ducha jako Antioch. První misionářská výprava začala jako "Barnabáš & Šavel." Netrvalo dlouho a Bible představí namísto Šavla, Pavla (verš 9) a změní i pořadí: Pavel a Barnabáš. Mají sebou i Jana Marka. Od samého počátku adoptoval Pavel metodu, kterou nikdy nezměnil. Ať byl kdekoliv, nejprve použil místní synagogu jako odrazový můstek, odkud začal učit evangelium. Proč změnil své jméno? Pavel znamená "malý." Slyšel jsem názor, že to Pavel učinil ze skromnosti - že už nechtěl nosit to hrdé jméno Šavel (Saul). Druhý pohled je, že se nechal přejmenovat podle svého prvního konvertita, který se jmenoval Sergius Paulus ze Salamisu. Kdo ví... Chtěl bych upozornit, že Pavel měl ty stejné zázračné dary, jako ostatní apoštolé. Když chtěl mluvit o Kristovi na Paphosu, nemohl jim říci, aby si to zkontrolovali v Novém Zákonu! Nemohl říci: Podívejte se do dopisu Římanům, Efezským, Filipským a tak dále - protože ani jedna řádka z těchto nebyla ještě napsána! Oni se nemohli podívat na stránky Janova evangelia - Jan ho ještě nenapsal!

Jak rozeznají Pavlovu autoritu? Jen skrze jeho schopnost nadpřirozených, fyzicky nevysvětlitelných činů! Jak jinak? Ale dnes, když už máme celou tu pravdu na papíře, máme zcela jinou autoritu: "Pakliže k vám přijde někdo, kdo nemá toto učení, nepřijímejte ho do svého domu, ani mu nepopřejte šťastnou cestu!" Tak se na to dívá Jan, v druhém dopise, desátý verš. A to je Boží příkaz Nového Zákona.

Verš 13:13. Doktor Lukáš se chová jako dokonalý gentleman. Ani trochu ostré kritiky na hlavu Jana Marka, který se zřejmě rozhodl desertovat, ať už z jakýchkoliv důvodů. Možná (a to je pouze spekulace) když uviděl v Perga, a Malé Asii vůbec, skutečné, démonické Pohanství, nebezpečí, nepřátelství a nenávist, utekl domů k mamince! Později uvidíme, že se tato skutečnost stane podnětem k vážnému rozporu mezi Pavlem a Barnabášem - až je to rozdělí. Tentokrát Pavel pravdu neměl! A já jsem rád, protože přes naše slabé chvíle máme jistotu. Nakonec se Marek rehabilituje i v očích Pavla. (2.  Timoteovi 4:11).

Jedno z nejkrásnějších kázání, které - podle mne - Pavel pronesl, bylo v Antiochu Pisídijském. A zase vidíš, že jádrem jeho přednášky je smrt a vzkříšení Ježíše Krista! Petr je učil, Pavel je učí. Ať mi nikdo neříká, že ti dva spolu nesouhlasili!

Verš 13:33 poukazuje na Žalm 2:7, který nehovoří o Kristově narození, ale o Jeho vzkříšení! Tato "přednáška" musela dát vznik mnoha diskusím! Nakonec se Židé postavili proti Pavlovi. Na druhé straně Pohané chtěli slyšet víc. A to se bude opakovat. Pavel bude nejdříve kázat Židům, a potom Pohanům. Ve čtrnácté kapitole Pavel a Barnabáš čelí téměř neproniknutelné hradbě Pohanství v Galacii. Je zcela možné, že to byla ta nejobtížnější misijní oblast ze všech! Stačí si přečíst Pavlův dopis Galatským. Napsal ho skupině lidí, jejichž spirituální oči se dívaly na zcela jiný cíl, než jaký učil Pavel. Podívejme se na ně na okamžik - historicky: Tento lid keltického původu se jmenoval Galové. To znamená, že měli stejné předky jako ti, kteří obývali Francii. Ve čtvrtém století před Kristem udělali invazi do Římské říše a dobyli Řím. Později vtrhli do Řecka a obsadili Delfy. Na pozvání Nikomeda 1., krále Bithynie, vtrhli do Malé Asie, a pomohli mu v občanské válce. Byli to rození válečníci. Nakonec se usadili i v Malé Asii. V roce 189 před Kristem byli porobeni Římem a stali se římskou provincií. Jejich hranice byly pohyblivé a po mnoho let si udrželi své zvyky a jazyk. Kongregace, které Pavel založil na své první misijní cestě, byly zahrnuty politicky do teritoria Galacie, a tak je také Pavel pojmenoval. Byli to světlovlasí orientálci, o kterých Julius Caesar kdysi napsal: „Jejich slabostí je, že jsou nestálí ve svém rozhodnutí, milují změnu a nedá se jim věřit!“ Jiný spisovatel o nich píše: Jsou upřímní, prudcí, citliví, velmi inteligentní, marniví, nestálí... Většina západního světa, Spojených států a Kanady jsou z jejich krve. To je také důvod, proč tolik "ismů" a kultů vzniklo právě v této části světa! Prostě lidé nestálí. Jeden den následují jednoho silného vůdce, druhý den se jim líbí jiný. A proto také potřebovali tak ostrý dopis, jaký jim napsal Pavel!

Když bys sledoval Pavlovu cestu na mapě, viděl bys že přešli podélně Kypr, potom se plavili do Pergy, Antiochu, Ikonie, Lystry a Derbe. To byla města Galaxie, v srdci Malé Asie. V Ikonii se jim příliš nedařilo, i když vidíme, že se přes Ikonii vraceli zpět, to znamená, že tam museli přece jenom pár Křesťanů získat. Lystra… Vidíš, že měli větší práci s lidmi po tom zázraku, než se zázrakem samotným! Chovají se přesně tak, jak je všichni popsali. Jeden den se Pavlovi klaní jako bohu, druhý den jej ukamenují k smrti!

Byl Pavel mrtvý? Jsem přesvědčen, že ano! A věřím, že se o tom zmiňuje v 2. Korintským 12:2-4. "Ten člověk" je Pavel! Pavel, podle mne, tam ležel mrtvý - a Bůh ho vzkřísil. Už to, že po ukamenování, které, i kdyby nekončilo smrtí, zanechá člověka při nejmenším s polámanými kostmi a rozbitou hlavou - se Pavel zdvihne, otřepe a jde dál - to samo o sobě je již zázrak! Nakonec se Pavel s Barnabášem vracejí, aby podali zprávu kongregaci, která je vyslala. Když se Kristova zpráva vydala do světa, její přívrženci se skládali totálně z Hebrejců. Jak tak vznikaly kongregace v Galacii, skládaly se v drtivé většině z Pohanů. Tu a tam snad se mohl přidat nějaký ten Hebrejec, ale ve většině případů Pavlova učení po synagogách Židé zprávu odmítli. Když potom přednášel Pohanům, ti byli ochotni uvěřit.

          

Kapitola 15.

Verše 15:1-41. A teď, když začínají vznikat kongregace složené pouze z Pohanů, přicházíme k první krizi mezi Křesťany. V Judeji bylo mnoho křesťanských konvertitů z řad Farizejů, kteří neměli nejmenší úmysl vzdát se Mosaického systému! Tvrdili, že Pohané se mohou stát Křesťany pouze skrze Zákon. Ve skutečnosti věřili, že nikdo nemůže být spasen, aniž by byl nejprve obřezán! A tak vznikly nové otázky, a apoštolové musí tuto krizi řešit! A tak se sešel první sněm v Jeruzalémě. Celou historií Křesťanství vidíme Sněmy, které musely řešit veliké a důležité otázky a problémy, jako například platnost a neomylnost Písma, Kristovu božskou podstatu a na druhé straně Jeho lidství, a podobné. I dnes by bylo zapotřebí křesťanského sněmu, ale to už je zřejmě nemožné. Příliš mnoho církví se vzdálilo od osoby Ježíše Krista! Problém není v nějakém rituálu, či členství v té, či oné denominaci - centrální otázka je osobní vztah každého jednotlivce k osobě Krista!

Mnoho lidí nosí velké Bible pod paží, zpívají hlasitě na kůru, či ve sboru v neděli, ale v pondělí ráno, je jejich Kristus v nějakém tom šuplíku almary, aby byl opět vytažen a oprášen příští neděli. Verš první představuje spornou otázku. Teď nejde o to, zda má být člověk obřezaný, zda má jíst maso, nebo ne - ale: Musí člověk tyto věci konat, aby mohl být spasený? Budu se snažit vysvětlit a hlavně osvětlit tento jejich problém, který se táhne jako stará žvýkačka bez chuti - po staletí, a drží se nás dodnes. Doktor Lukáš píše v originále: "a dostali se do nemalého sporu." To znamená, že to byla velmi horká debata! Musíme si uvědomit, že je zde - na potazu - celé Kristovo evangelium!

Tak tedy: Za prvé zde máme fakta evangelia. Pavel nám tato dává v prvních pěti verších 1. Korintským 15. Jsou to smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista! Za druhé je tu interpretace těchto skutečností. Tato tvoří základní pravdu v dopise Galatským a "crux" této pravdy je v 3:22, hlavně ve třech slovech: "těm, kteří uvěří..." "Co musím udělat, abych byl spasen? Nic více, nic méně než uvěřit! A opět Galatským 2:16: "Našimi skutky nebudeme spaseni." (volně) V tom prvním století Judaisté-legalisté nikdy fakta evangelia nepopírali - bylo příliš mnoho svědků! Hádka, či "horká diskuse" byla o interpretaci těchto faktů!

Co pro nás Ježíš na tom kříži udělal? Je to, co On udělal, dostatečné pro naši spásu? Nebo musíme jít ještě navíc skrze nějaký rituál, abychom byli spaseni? Musíme jít ke Kristu skrze Zákon? To jsou otázky, které se ptali.

Verš 15:5. Vidíš, že chtějí něco přidat k evangeliu Krista! Příteli, jakmile něco přidáš k tomu, co vykonal Kristus - nemáš Křesťanství, ale náboženství! Jediný přístup ke Kristu, je skrze víru! On nic jiného nepřijme! Je pouze jedna otázka, kterou dal Bůh ztracenému světu: "Co jsi udělal s mým Synem, který za tebe zemřel?" Bůh nám nedává nedělní školu slovy: "Chci, abys byl hodný, chodil do kostela každou neděli, dělal to a to!" To je učení každého náboženství! To nepřichází od Boha! Bůh se ptá: "Můj Syn za Tebe zemřel. Co s Ním uděláš?" A odpověď na tuto otázku rozhodne o Tvé budoucnosti... A to je, co ve skutečnosti probírali na tom prvním sněmu.

Pro Petra to není nějaké nové rozhodnutí. Uvědom si, že ho Bůh poslal do nečistého domu nečistých Pohanů, kteří nedodržují Zákon, nejsou obřezaní a jedí vepřové! Petr byl očitým svědkem, jak je Bůh – v okamžiku spasil pouze skrze evangelium Krista! Ne skrze Mosaický Zákon a oběti! Petr sám se musel poučit, že spása nezáleží na tom, co piješ, či jíš, zda dodržuješ sabat či čtvrtky, či nic, zda chodíš do synagogy či ne! Spása je jen a jenom skrze víru v to, co pro nás udělal Kristus!

Příteli, Ty nemůžeš ani pohnout prstem, aby sis vysloužil spásu! Ježíš Kristus to všechno už udělal před devatenácti sty lety! Vše, co od Tebe Bůh vyžaduje je, abys přijal Jeho Syna, který za Tebe zemřel. Petr říká ve verši deset ohromující přiznání! Říká, že ani on, ani nikdo jiný, byl kdy schopen plnit Zákon! Bůh nemůže spasit skrze Zákon, protože ho nikdo nebyl schopen dodržet! Teď bych se Ti chtěl podívat do očí a zeptat se: Proč nepřiznáš, že jsi ztracený hříšník? Proč neřekneš, že Bůh z Tebe žádnou radost mít nemůže, že nejsi ani schopen být dobrý? Proč nejdeš k Bohu jako ztracený člověk a neřekneš Mu, že chceš Jeho Syna jako svého Spasitele? On Tě přijme! (Jan 6:37) Byl to jistě velmi silný tabák pro všechny přítomné. Bylo to, jako by stáli s nosy přimáčknutými na okno do nové budoucnosti, která se zrodila na svátek Letnic. Ještě byla v plenkách! Někteří lidé dodnes nepochopili, že žijeme v období milosti, kdy Bůh spasí jenom skrze víru a proto raději nekritizujme tyto chlapíky, kteří stáli na jejím prahu!

Nakonec celý sněm se shodl na tom, že pohanští Křesťané nebudou povinní držet Zákon. Jenom by je žádali, aby se zdrželi požívání krve. Ne jako hříchu, ale jako výrazu slušnosti vůči židovským Křesťanům, kterým požívání krve bylo odporné. O mase, které bylo obětováno bohům a potom prodáváno v obchodech píše Pavel - ale to vezmeme později. Proč je nabádají, aby se vzdali smilstva? Smilstvo bylo mezi Pohany tak běžné, jako oběd! Dokonce bylo obsaženo v náboženských rituálech. Jejich svědomí bylo zcela otupené, je správné, že jim to připomněli! Víš, když porovnáš evangelium Ježíše Krista a Mojžíšův Zákon, vidíš hned ten ohromný rozdíl: Zákon odsuzuje! Zákon je zrcadlo, které ukazuje Tvou špínu. Když se do něj podívám, řekne mi: Ty jsi samá špína! Podívej se, jak vypadáš! Jak daleko od Boha jsi se dostal! S Tebou se nedá už nic dělat! Jsi mimo možnost opravy! Ale podívej se na Kristovo evangelium: Pojď se mnou domů! Pojď - ať jsi jakkoliv špinavý, já Tě očistím! Miluji tě - zemřel jsem, abys Ty mohl žít! Uvěř mi a budeš šťastný! Vidíš ten rozdíl…?

Pavel a Barnabáš... Víme už, že Barnabáš byl velmi srdečný, štědrý chlapík. Je ochoten dát Markovi ještě jednu příležitost. Ovšem i on je velmi tvrdohlavý, když už se rozhodne. Pavel, má také své názory. Víš, je to zcela uklidňující, když se tak na ně jeden dívá. Učí mně to, že lidé nebudou vždy souhlasit, ani Křesťané, ale - a to hlavně - neroztrhli se tak, že by každý založil svou vlastní kongregaci či denominaci! Ani Církev tím nijak neutrpěla! Jediné, co mezi nimi bylo, je skutečnost, že spolu nesouhlasili! To je všechno. Další stránky už Barnabáše neuvádějí. Odplul na Kypr a měl tam výbornou kongregaci. Nakonec to byl jeho domov. Jeho slovo se později rozšířilo do Severní Afriky. Od této chvíle, budeme mít na očích pouze Pavla...


Kapitola 16.

Verše 16:1-40 Začátek druhé Pavlovy misionářské cesty se otevírá již v posledních verších předešlé kapitoly. Pavel s Barnabášem založili mnoho kongregací, Pavel jde zkontrolovat hlavně kongregace v Galacii, kde nastal problém s legalistickými Židy, kteří se je snažili dostat pod Mosaický systém. A proto Pavlův dopis Galatským je jeho nejsilnější obhajoba doktríny o spáse pouze skrze víru. Nejenom je hříšník spasen Boží milostí skrze víru, ale je v té spáse - po celý jeho život na zemi - udržován v Boží rodině -  opět, ne vlastní snahou, ale milostí! Pavel přichází znovu do Derby a odtud do Lystry, kde najde mladého pomocníka Timotea. Znal jeho babičku a matku a sám získal toho mladého muže pro Krista za předešlé návštěvy. A tak ho bere s sebou. Tento nový "team" je Pavel, Silas a Timoteus. Chtěl bych ještě poukázat na Pavlovu metodu. Když navštívil Jeruzalém, měl sebou Tita, který nebyl obřezaný - a Pavel neměl žádný úmysl ho obřezat! Ale když jde na misionářskou cestu, nechá Timotea obřezat, protože chce, aby i on mohl získávat lidi pro Krista bez jakýchkoliv problémů. Ne že by bylo něco na obřízce, ale Pavel se chce vyhnout sporným debatám… Existují základní doktríny Kristova evangelia, kde není možno uhnout ani o milimetr! Potom máme různé zvyky a rituály, které nejsou důležité pro spásu člověka, a tam je přípustná jistá "pružnost." Tak to cítil Pavel, tak to cítím i já. Timoteova obřízka neměla žádný vliv na jeho spásu, ale skrze tento rituál byl Timoteus v lepším postavení ve styku s Židy. I ta druhá výprava měla veliký úspěch! Nejenom že se rozrůstaly původní kongregace, ale vznikaly i nové! Ta celá hustě obydlená oblast, byla centrem řecké kultury.

Když Boží Duch Pavlovi komunikoval, že - alespoň v tom čase – nechce, aby cestoval do Asie, Pavel se domníval, že tedy místo na jih, půjde na sever do Bithynie (dnešní Turecko). Ale ani tam mu Bůh nedal cestovat! A tak se Pavel otočil na západ, až se ocitnul v Troadě. Víš, kdyby to bylo možné vrátit se nazpět do té doby a zeptat se Pavla, jak tak "trčel" v Troadě: "A kam vlastně Pavle jdeš?" Jsem si jist, že by odpověděl: "Nevím!" Zde by se hodila následující otázka: "Pavle, ty - Veliký Apoštol pro Pohany - nevíš, kam jdeš? Přece ty - když už nikdo jiný - znáš Boží vůli pro svůj život, ne?"

Pak by si člověk s Pavlem sednul někde na trávu a přečetl mu všechny ty "poučné" knížky o tom "Jak rozpoznat Boží vůli v našich životech."  Bohužel Pavel neměl ani jednu z těch "moudrých" knížek! Pavel nezná Boží vůli pro svůj život! Proč? Protože je veden Božím Duchem a vždy čeká - ze dne na den - na nové pokyny! A tak Pavel cestoval na západ, až ho zastavilo moře. Na druhé straně ležela Evropa. Přes Egejské moře přijde k němu vidina muže z Macedonie. A tak Kristova zpráva jde k nám...

Nemám ponětí, proč Bůh dal přednost Evropě před Asií, ale jsem Mu za to strašně vděčný! Nechtěl bych dnes točit modlitební mlýnky, pálit voňavé santálové tyčinky před sochou tlustého, usměvavého boha, klanět se krokodýlům, vyhýbat se na ulici  posvátným kravám, aniž bych je mohl sníst i když umírám hlady, považovat kobru za boha, který mi může pomoci! Pěkně děkuji! Mojí předkové byli Pohané, kteří uctívali mnoho ošklivých bůžků, klaněli se stromům a kamenům. Byli to divoši, o nic méně divocí, než kteříkoliv jiní na této Zemi! A můj Bůh tohle všechno pro mně změnil!

Verš 16:10 to v češtině tak zřetelně nevyjadřuje - ale zde začíná první "zápis" Dr.Lukáše v první osobě. Do tohoto verše to bylo vždy „on,“ „oni" a podobně. Proč? Dr.Lukáš se zapojil do "spolku!" Teď je to kvartet. A to je nějaká "delegace," která jede do Evropy!

Filipi byla makedonská kolonie, což znamená, že byla kolonií římskou. Tito lidé měli římské zvyky a mluvili latinsky. Později uvidíme, že kongregace ve Filipi milovala Pavla a Pavel miloval je. Místo chlapíka, který se objevil Pavlovi v zjevení, je to Lýdie z Thyatiry. Z města, které nám popisuje Apokalypsa 2:18. Tato žena sice uctívala Boha, ale nic o Něm nevěděla. Lýdie se stane prvním Křesťankou Evropy. Ta událost ve Filipi… Nezapomeň, že to byla římská kolonie, která byla vyloženě pohanská. Pavel a jeho lidé byli obviněni ze snahy o změnu. Ovšem ten hlavní důvod byl, že ten chlapík ztratil zdroj příjmů! Pavel a Silas jsou zbiti a v železech drženi ve vězení. Musíš pochopit toho žalářníka, který ručí svým krkem za vězně. V okamžiku, kdy se domnívá, že oba uprchli, chce dát přednost sebevraždě před jistou popravou. A v té stejné náladě jim dává, tu nejdůležitější otázku.  

A pakliže Tvůj dům, tvá rodina uvěří stejně, budou spaseni skrze tu stejnou osobu. Žalářník se stal někým jiným. Nejdříve jim ty rány způsobil, teď je ošetřuje. Když nadešel den, městské vedení si uvědomilo, že to, co se stalo, bylo ilegální. A teď by nejraděj, aby tito vězni byli na míle od města! Ale Pavel, a to zcela správně, trvá na satisfakci. Jak jsem Pavla poznal, není to k vůli jeho vlastní osobě nějaká uražená ješitnost! Nezapomeň, že Pavel za sebou zanechá spoustu nových Křesťanů, kteří dostanou zcela jiné společensko-právní postavení, pakliže se veřejně prokáže nevina jejich vedoucích! Nakonec si celý ten "kvartet" odpočinul u naší první Křesťanky v Evropě, než se vydali na další cestu do nového kontinentu...


Kapitola 17.

Verše 17:1-9. Jak už jsme si řekli dříve, Pavel používal v každém městě synagogu jako odrazový můstek do sociálního středu společnosti. Židů, kteří uvěřili, mnoho nebylo. Nejčastěji ho odmítli a to ho vedlo k Pohanům. Tesalonika ležela asi 60 kilometrů západně od Apolonie na Egnacké Cestě. Byla to římská "dálnice" a zároveň důležitá obchodní trasa. Tesalonika sice ležela na pevnině, ale byla přístavem, protože tudy protékaly tři řeky do moře. Jeden ze  čtyřech generálů Alexandra Velikého vládl kdysi nad touto oblastí, která nyní byla římskou kolonií.      

Všimni si, že ať už Petr, nebo Pavel nepronesou jedinou řeč bez zmínky o smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Dnes se mluví povětšině o kříži. Ale Kristus už dávno na tom kříži nevisí! Chceš-li vidět jak dnes náš Spasitel vypadá, podívej se do první kapitoly Apokalypsy, verše 13-15! Jaký je tvůj vztah k tomuto vítěznému Kristovi? A zase ta stejná písnička: Někteří uvěřili, jiní ne. To se stane vždy, když nabídneš Boží slovo. Menšina uvěří, většina ne. Z toho vznikla ta "mela!" Nezapomeň, že když Křesťanství vešlo mezi Pohany, vznikla úplná revoluce! Dnes už z toho "rozruchu“ moc nevidíš! Tam, kde se společnost zdá křesťanskou - je to převážně pokrytectví, předstírání. Svět je v drtivé většině agnostický, skeptický, ateistický. Většina křesťanské formy je jen přetvářka!

Beroja byla jasnou výjimkou. Toto byli zcela rozumní Židé, kteří nejdříve prozkoumají, co se nabízí, než přijmou, nebo odmítnou. Bohužel, to je výjimka. Odmítavý postoj nevzniká ze znalosti, ale z neznalosti pravdy! Jsem pevně přesvědčený, že drtivá většina lidí jsou Katolíky, Mormony, Svědky Jehovy, Ateisty, Adventisty, a já nevím čím ještě proto, že se v tom prostředí narodili! Nepotkal jsem se ještě ani s jediným, který by si tu pravdu, ve které byl vychován, ověřil alespoň tak, jako obyvatelé Beroje!          

Pavel se vydal sám do Athén a bude tam čekat na Silase a Timotea. Toto město bylo v té době kulturním střediskem světa. Jistě, Číňan a Ind by se mnou nesouhlasili, ale já se na to dívám očima Evropana! Pochopitelně, Athény byly plné modlářství všeho druhu. Představit si Pavla v takovém prostředí! Byl vyučený ve zhotovování stanů (každý, i zámožný Farizej se musel vyučit nějakému řemeslu) a tak ho vidím, jak možná prodává stany, a při tom mluví o Bohu, který navštívil tuto planetu. Jako vždy začíná v synagoze, potom na trhu. Filosofie Epikurejců byla asi takováto: Dej tělu, co chce, a pouze tak ho ovládneš! Alkohol? Sex? To všechno si dopřej - a víc! Stoik, na druhé straně, věřil v omezování tělesných chtíčů, k dosažení vlády nad tělem...  

Filosofové z obou skupin přišli k Pavlovi, zvědaví na "novou" filosofii. Pavel už tam nějaký čas učil a diskutoval a ti mudrci ho nazývali kecálkem. Toto vydání to překládá podivně, jako “nedovzdělanec.“ Řecké “spérmôlôgôs“ pochopí i ten, kdo nezná řečtinu! Sperma-semena, lôgôs-slovo. Dalo by se říci: "Ten, který moc mluví," ale ne "nedovzdělanec!" Když Pavel otevřel ústa, každý musel slyšet, že Pavel byl inteligentní a vzdělaný člověk!

Občas jsem slyšel, že Pavel našel svou filosofii v Platónovi. Říkají, že Pavel ve skutečnosti nevěřil ve fyzické vzkříšení, ale v platonickou ideu vzkříšení duchovního. Podle nich to byl vliv, který naplňoval tehdejší společnost. Dnes to najdeš na příklad v názorech Svědků Jehovových. Nechci těm filosofům křivdit, ale zdá se mi, že Pavel byl pro ně příliš hluboký! Nepochopili ho. Ale přesto ho chtěli slyšet.

Aeropagus je zvláštní skalní formace na vrcholku, kde stojí Parthenon a ostatní budovy. Teď se ho ti filosofové zeptají: "A co je to za nové učení, které přednášíš?" Já Ti něco povím příteli, přítelkyně: Tito filosofové jsou na tom mnohem hůř než Galatští, Thesalonští, či Filipijští Pohané! Proč? Protože se domnívají, že něco vědí! Nejtěžší případy jsou ti, kteří chodí občas do kostela! Ti se domnívají, že nic víc nepotřebují! Oni si myslí, že Kristovo evangelium je pro vandráky, alkoholiky, somráky, zločince, holky z D-55, nebo z Perlovky! Někteří nábožníci budou bezcitní a vyloženě hříšní - přesto nerozeznají potřebu Spasitele ve svých životech! Kolik takových rodin znám já sám!

Athény byly plné takových lidí. Nepracovali, chodili po tržnicích a poslouchali - ale nejraděj mluvili o nových idejích, o nových teoriích. To nejdůležitější v celém vesmíru neznali! Četl jsem komentáře, že Pavel na Aeropágu "zkrachoval." Já s tím totálně nesouhlasím! To byla dokonalá řeč! To, "že jste v uctívání bohů velice horliví", se dá přeložit, "že máte bohy na všechno." Měli bohy malé, bohy velké, bohy střední... Jejich bohům nebyl konec! Někdo říká: "Lidé jsou příliš špatní, než aby mohli být spaseni." Ne! Lidé jsou příliš „dobří,“ než aby mohli být spaseni! Domnívají se, že jsou dostatečně dobří s tím jejich náboženstvím, že nepotřebují hledat dál.. To je ta tragedie!

Na tomto světě existuje mnoho lidí, kteří potřebují ztratit své náboženství, aby našli Krista! Lidé nehledají toho pravého Boha - lidé hledají boha!

Verš 17:26 nemluví o "bratrství" všech lidí, ale o bratrství lidí "v Kristu!"

Verš 17:28 neznamená "děti," ale "génôs," což je "generace." Víš, proč se mu smáli? Protože Platón popíral fyzické vzkříšení! To byl jeden z jeho rysů. Když dnes slyšíš lidi hovořit o spirituálním vzkříšení, slyšíš Platonismus. A opět: Nevěřím, že Pavel měl "krach" v Athénách. Neměl! Vždy budou lidé, kteří se Ti vysmějí - ale na druhé straně budou ti, kteří uvěří! Podívej se na verš 17:34.  


Kapitola 8

Verše 8:1-17. Z Athén do Korintu jezdí dnes pohodlný autobus - tenkrát těch - asi tak 85 kilometrů - musel šlapat pěšky. Cesta vede kolem ostrova Salamina (Ithaka), kde v r. 480 před Kristem porazili Athéňané Peršany, jelikož perské veliké lodě nemohly tak rychle manévrovat. Korint byl něco jako Las Vegas dnešní doby. Město, kam bohatí jezdili, aby se "odvázali!" Ale já mám před očima něco jiného. Aquillu a Priscillu. Dva manžele, kteří se seznámili s Pavlem v Korintu. Proč se o nich zmiňuji? Uvědomuji si, že to není nutné znát pro spásu duše, jistě. Ale čím více budeš studovat Bibli, tím více Tě budou přitahovat všechny podrobnosti té knihy!         

A jestli je tato kniha - jak jsem pevně přesvědčen - dopis od Boha, chci ji pochopit co nejvíc! Někteří lidé čtou s oblibou časopisy, kde se dozví třebas o světovém rekordu v plivání na dálku, o milostném životě kudlanky nábožné, nebo proč je elektrický rejnok elektrický! Já zase bych hrozně rád věděl, kdo založil kongregaci v Římě! Podle tradice (Irenaeus 104-202 AD) ji založili jak Petr, tak i Pavel. Tak dalece "Madame Tradice." Když ale člověk začne vidět, co píše Bible (jako ti v Beroji!), tak zjistí toto: V dopise Římanům hned z počátku (1:13) čteme, že "často už jsem zamýšlel vás navštívit - ale ještě mi to nebylo umožněno." Dále (15:20): "Zakládám si na tom, že káži (učím) tam, kde ještě Krista neznají, abych se snad nemíchal do práce někoho jiného (můj volný překlad). Potom na konci poslední kapitoly Pavel zdraví 27 známých. Kde je Petr? Že by na něho zapomněl? Teď: Když ne Pavel, ani Petr - tak kdo? A zde máme Aquillu a jeho ženu Priscillu! V roce 52 AD byli císařem Klaudiem vyhnáni Židé z Říma. Tito dva byli římští Židé, že? Já se domnívám, že ti dva se stali Křesťany vlivem Pavla během jejich soužití v Korintu. Potom, když se mohli opět svobodně vrátit do Říma (jako další Židé), založili tam římskou kongregaci, které Pavel píše. Římský Katolík by mne za to zřejmě upálil, ale já jdu podle Bible, ne lidí! Nechápu, proč se na to Irenaeus nepodíval podrobněji!

Od verše 8:6 vidíme, že Pavel udělal ten "zlom," který ho zavedl výlučně k Pohanům. Pavel strávil asi 18 měsíců v Korintu a měl tam veliký úspěch. Je překvapující, když Bůh říká Pavlovi, že "má mnoho lidí v Korintu." V tomto městě by jich člověk mnoho nečekal! Ke konci jeho mise ve městě přece jen Pavla dostanou před soud. Ovšem, když mluví o "rozporu se zákonem," mají na mysli Mosaický Zákon. Jak se zdá, místodržitel Gallio byl prvním politikem, který se rozhodl pro odluku církve a státu! Ovšem dnes bohužel pod pláštíkem odluky církve od státu bylo okleštěné mnoho křesťanských svobod hlavně na školách. Mám na mysli USA - zde v Čechách žádné Křesťanství na školách neexistuje!!          

Bylo mnoho "expertů", kteří vyčítali Pavlovi, že na jedné straně hlásá křesťanskou svobodu a na druhé dělá závazky a sliby. Oni tvrdí, že když nežijeme pod Zákonem, ale pod Milostí - závazky ruší naší svobodu! Tito lidé vlastně dělají "Zákon" pro Pavla! V éře milosti příteli, chceš-li udělat slib Bohu, uděláš slib Bohu! Nechceš-li, neuděláš. Pakliže Pavel chtěl udělat slib - je to jeho záležitost! Je mnoho "super Křesťanů," kteří by rádi vytvořili takové osobní "spolky," a nařídili pro Křesťany zákony, nařízení a pravidla. Dovol, abych zdůraznil (asi po padesáté), že náš vztah je k Ježíši Kristu - a je to záležitost vděčnosti a lásky! Miluješ-li Ho, nebudeš tento vztah ničit! Proto se budeš snažit - ne vždy úspěšně! - žít tak, aby nic ten vztah nenarušilo! Když chce někdo jíst maso - nech ho jíst maso! Nechce-li někdo jíst maso, má svobodu maso nejíst! "Ať už jíte, nebo pijete, dělejte všechno pro slávu Boží…“ (1. Korintským 10:31).  

Po skončení své misionářské cesty se Pavel vrací do Antiochu. Když se vydal na tuto cestu, Boží Duch mu nedovolil, aby zůstal v Efezu. Teď se tam zastaví, ale ne na dlouho. Potom navštívil Jeruzalém, podal zprávu a vrátil se do Antiochu.

Ve verši 8:23 se Pavel vydává na svou třetí cestu skrze Galacii. Zastaví se v Efezu a založí tam dobrou kongregaci. Ale právě teď je v Efezu někdo jiný. Je to Apollos, velký učitel ranného Křesťanství. Apollos byl Žid, což znamená, že je vychovaný v Mosaickém Zákonu. Má řecké jméno, byl zřejmě helénského původu. Narodil se v Alexandrii v Severní Africe. Athanasius, Tertulian a Augustin - tři velikáni ranné Církve pocházejí odtamtud. Philo, Apollosův současník, míchal řeckou filosofii s Judaismem. A Apollos byl zřejmě ovlivněn. Učil ovšem podle Starého Zákona až po křest Jana Křtitele. Ježíše neznal. Aquilla a Priscilla ho pravděpodobně pozvali na oběd, když poznali, že Apollos má pouze omezené vědomosti. Zdá se, že to byl velmi inteligentní chlapík, který ihned pochopil evangelium Ježíše Krista, a počal velmi brzy sám učit. Později se dokonce vydal sám na cestu po Řecku. Apollos - alespoň pro mne - je jasným případem člověka, který objeví pravdu a uvědomuje si, že vlastně není nic důležitějšího v tomto životě, než tuto pravdu předávat dalším! Tento pocit znám velmi dobře.    


Kapitola 19

Verše 19:1-41. Pavlova třetí cesta počala, když v 18:23 opustil Antioch. Přichází do Efezu, kde učí po dva roky na škole Tyrannus. Připomeňme si, že Pavel procházel Efezem na zpáteční cestě druhé výpravy a slíbil, že dá-li Bůh, vrátí se. Mezitím tam byl Apollos, který jak už víme, do určité doby neznal evangelium Ježíše Krista. A tak zprvu za sebou zanechával lidi, kteří uvěřili, co je učil a dali se i pokřtít - ovšem aniž byli spasení!        

Pavlova otázka by se dala přeložit lépe: "Když jste uvěřili, obdrželi jste Svatého Ducha?" Jejich odpověď je pochopitelně negativní. Jak mohou přijmout toho, kterého Kristus poslal, když neznají Krista! Pakliže Ježíš Kristus je jediná cesta k Bohu (Jan 14:6), pak tuto cestu musejí nejdříve poznat! Jak už jsme si řekli dříve: křest Jana Křtitele byl pouze přípravou na příchod Spasitele. Jsou lidé, kteří se domnívají, že sice byli spaseni a teprve později obdrželi Svatého Ducha. To nehraje s Biblí! Tito lidé mohou nyní mluvit i jinými jazyky. Efez byl mnohonárodní město a tak tento dar byl velmi potřebný, právě tak, jako ve svátek Letnic v Jeruzalémě. Z těchto dvanácti lidí vznikla efezská kongregace. Pavel měl veliký úspěch v Korintu a ještě větší v Efezu. Jak je vidět z verše 19:8, Pavel se snažil i v místní synagoze. Když neuspěl, počal učit pouze na škole. Škola Tyrannus byla pravděpodobně zcela normální škola pro lidi Efezu. Jak bývalo zvykem, Pavel si pronajal třebas polední hodiny, kdy se neučilo a tak konal své přednášky. Toto poznání nám dává obraz, jak se Slovo v té době rozšiřovalo.

Z výchozího bodu, Efezu, se znalost Krista dostala také do Kolosu. Nezapomeň, že Pavel psal do Kolosu (stejně jako do Říma) ještě před tím, než ta místa navštívil! A přesto byl Pavel zakladatelem i těchto kongregací, protože to vycházelo z jeho učení v Efezu. Když ho Korintští žádají, aby přišel, odpovídá jim z Efezu, proč ještě musí zůstat. (1. Korintským 16:7-9) Těch sedm kongregací v Malé Asii (Apokalypsa) se pravděpodobně dostalo do existence skrze Pavlovo učení na efezské škole Tyrannus. V řečtině Nového Zákona jsou dva výrazy pro "zázrak" – "séméíón" ve smyslu "znamení" a zde, ve verši 11, je použit výraz "dunamis," od kterého máme slovo "dynamo." Myslí se tím "akt moci."  

Bůh měl svůj důvod, proč pověřil takovou speciální silou apoštola Pavla. V Efezu bylo velké náboženské centrum. Uctívání zde bylo jasně satanické. To byla příčina tak silného odporu vůči Pavlovu učení a proto mu zřejmě Bůh dal speciální sílu k zázrakům. Samozřejmě to také lákalo lidi k napodobeninám. Jeden z těch případů skončil dosti trapně. Ale nakonec i to přispělo k rozšíření Kristovy zprávy.

Verš 19:19 Přiznám se, že nemám potuchy o tom, jaké druhy knih tam pálili a proto nemohu komentovat. Mám dost "čerstvé" vzpomínky na Antonína Koniáše (1691-1760), jezuitu, zarytého nepřítele Reformace. Vydal seznam "libri prohibiti," či knih zakázaných, a podařilo se mu jich za život spálit na 30 tisíc... Viděl jsem, jak na počátku třicátých let pálili nacisté po ulicích německých měst tisíce knih hlavně židovských autorů. Necítím se být dostatečně moudrým, abych k tomu měl jasný názor... Jedno však vím na sto procent: Kdyby mi dnes řekl Bůh, abych spálil všechny mé knihy - kromě Bible - neměl bych nejmenších potíží - kdybych si byl jistý, že to skutečně mluví Bůh…  

Verš 19:22. Zřejmě to bylo v čase, kdy Pavel psal svůj dopis (který v pořadí, nevím) do Korintu, Timoteus a Erastus byli vysláni jej doručit. I když byl adresován Korintským, dostane se do Makedonie, což zahrnovalo Filipi, Tesaloniku, kongregace v Achaii, a tím také Athény a Korint.

Křesťanství nemělo v té době speciální jméno a tak Dr. Lukáš to nazývá "tou Cestou." Nezapomeň, že neexistovaly nějaké různé denominace, jako dnes! Chrám Diany byl velký pohanský chrám a zároveň střediskem obchodu. Je zřejmé, že všichni, kteří se živili výrobou suvenýrů a připojeného obchodu, nebyli právě nadšeni Pavlem, a jeho učením. Demetrius byl zřejmě nejprůbojnější. Ten dav by býval Pavla roztrhal - o tom není pochyb! Vzpomeň si na Lystru! Chlapík, co Pavlovi rozmluvil jakékoliv veřejné vystoupení, byl jeden z civilních vedoucích, kteří se nazývali "Asiarchs." Alexandr, který byl pravděpodobně Pavlův konvert, chtěl utišit ten dav. Když se ale dozvěděli, že je Žid,  začali se chovat opět jako dav. Nakonec je utišil městský úředník, či jak bych ho pojmenoval: "Nebojte se, podívejte se na ten chrám! Co se mu může stát?" Chrám Diany byl jedním ze sedmi divů světa starověku a ten chlapík jistě cítil logiku a moudrost svého tvrzení. Škoda, že nemá možnost vidět ruiny "Divu světa" dnes!


Kapitola 20

Verše 20:1-12. Po této události v Efezu odjeli do Makedonie. To "čekali na nás" ve verši 5. ukazuje, že doktor Lukáš je stále s Pavlem. Ta poznámka "přišel do Řecka" znamená, že navštívil Athény a Korint. Je jich celá skupinka a zdá se, že už s Pavlem cestovali dříve. Možná, když Pavel učil ve větších městech jako Korint, se ti druzí snažili evangelizovat okolí. Až budeš číst dopis Koloským 1:6, zarazí Tě možná poznámka "po celém světě." Zní to neuvěřitelně, ale tehdejší "svět" byl římský svět! To nebylo řečnické gesto! A Kristova zpráva ten římský svět obešla za necelé tři dekády do smrti apoštolů kromě Jana, který žil déle. Ten "výlet", který jim trval pět dní, můžeš dnes udělat za 55 minut! Ano, doprava je dnes rychlejší, ale oni byli účinnější, v rozšiřování evangelia! Pavel zřejmě učil a kázal "přes čas." Nakonec už byla půlnoc. Já jsem viděl lidi usnout v kostele před polednem! Pavel měl také moc křísit mrtvé. Petr vzkřísil Dorku, jak si pamatuješ. Když potom byl celý Nový Zákon napsaný a koloval mezi lidmi, tato moc skončila. A Pavel pokračoval svou přednášku až do rozednění! Víš, někdo by řekl: "Pavla bych jistě mohl poslouchat po hodiny bez únavy!" Nenech se mýlit! Pavel nebyl - jako řečník - žádná hvězda! Přečti si, co o něm říkají v 2. Korintským 10:10! Ne, ti lidé prostě byli hladoví po Božím Slovu!  

Verše 20:13-38. Jen tak spekuluji, že Pavel šel pěšky (verš 13.) proto, aby mohl po cestě učit. Jelikož však chce být v Jeruzalémě na Letnice, začíná trochu spěchat, ale přesto se musí zastavit v Miletusu, což byl přístav Efezu. Dnes je Efez asi tak pět kilometrů od vody, jak řeky přinášely zeminu při záplavách...

Ano, Pavel byl věrným svědkem pro Ježíše Krista! Nic nezatajoval, učil plnou pravdu, protože si tou pravdou byl jistý na sto procent! Každý z těch, kteří učili, vysvětlovali, komentovali kdy Boží Slovo, nebyli zdaleka tak originální! Pavel to všechno dělal už před devatenácti sty třiceti lety a byl věrný v každém slovu, i přes tu silnou opozici Judaismu...

Zde je jeden bod, kde se názory rozcházejí. Jsou studenti Bible, kteří se domnívají, že Pavel udělal chybu, když se rozhodl pro cestu do Jeruzaléma. Dokonce mají pocit, že Boží Duch mu v tom zbraňoval. Vraťme se, na okamžik zpět do verše 16:6, kde mu Boží Duch  nedovolil jít do Asie. Pavel poslechl bez váhání! Co zde říká, je asi toto: "Vím, co mne v Jeruzalémě čeká, ale já si svého života nijak necením, já jsem ochoten za Krista zemřít."  Pavel ví, že tyto své přátele už v tomto životě neuvidí. Ale také ví, že to co dělal, dělal poctivě. Věřím, že kdybych se ho mohl zeptat v době, kdy psal svůj pravděpodobně poslední dopis Timoteovi: "Pavle, když se tak díváš nazpět na všechno, co jsi řekl a napsal - je tam něco, co bys řekl, či napsal jinak?" Jsem si jistý, že by byl odvětil: "Ne!" A jak se zde dosti smutně loučí, upozorňuje na jedno nebezpečí:

Každá kongregace, kde se učí, nebo se bude učit celé a nezředěné Boží Slovo, představuje nebezpečí pro Satana i jeho armádu a bude vždy cílem jeho útoků! Nějaká ta kongregace, nebo denominace, která má na programu hlavně světový mír, čistý vzduch a vodu, ozónovou vrstvu a oteplovací efekt - ta bude "vegetovat" bez potíží! Ale tam, kde se učí:

"Ježíš Kristus je Bůh, zemřel za Tvé hříchy, abys Ty mohl žít - co s tou zprávou uděláš?"   tam budou problémy "zvenku!"

            

Kapitola 21.

Verše 21:1-26. Pavel se vrací do Izraele. Z Miletu se plaví do Patary. Tam přesedne na jinou loď do Týru na sever od Caesareje. Dnes je to Libanon.

Verš 4. je ten, který používají lidé, kteří se domnívají, že Pavel šel do Jeruzaléma proti Boží vůli. Teď mi dovol, abych mluvil za Pavla! Pravda, měl sentimentální důvod pro tuto návštěvu, ale byl to dobrý důvod! Nesl jeruzalémské kongregaci peněžitou pomoc od všech těch "brášků a sestřiček" z nových skupin založených Pavlem. Pavel, který se kdysi snažil zničit kongregaci v Jeruzalémě, teď přináší pomoc! Dovedu si představit, jak mu asi bylo! Další důvod proč si myslím, že Pavel nešel proti Boží vůli, je v jeho dopisech, jako Filipským 1:12. Pavel není vůbec na pochybách!

Nyní cestuje podél pobřeží dolů na jih. Filip byl také učitelem Božího Slova a jeho dcery měly dar proroctví. To všechno je před ukončením Nového Zákona, nezapomeň! Ve verších 10 a 11 se vlastně Bůh ptá Pavla: "To je, co Tě tam čeká. Jsi ochoten to udělat? Bůh nechce, aby si Pavel myslel, že se dostal do pasti bez varování. To přivítání v Jeruzalémě muselo být jako hojivý balzám na Pavlovu duši. Teď už je ostříleným veteránem, teď už je na stejné úrovni s kýmkoliv!  

A nyní se dostáváme k dalšímu sporu. Proč Pavel udělal ten slib a choval se jako pod Zákonem? Židé, kteří přijali Ježíše Krista jako Mesiáše, nežádali na svých pohanských bratřích, aby se řídili podle mosaického Zákona. Ale právě tak Pohané nemohli žádat od Židů, aby se zcela zbavili zvyků Zákona, pakliže to nebrali jako nutnost pro spásu duše! Víme, že Petr nejedl nic, co bylo zakázáno Zákonem, dokud se nesetkal s Pavlem v Antiochu. Právě tak židovští věřící měli odpor ke všemu, co bylo obětováno bohům. To, zase nevadilo svědomí Křesťanů pohanského původu. V 1. Korintským 7:17-20 to Pavel rozebírá a aplikuje tento princip při získávání lidí pro Krista. Žid, který přijme Krista, zůstává Židem! A Pavel, aby získal pro Krista Židy, udělal to, co udělal.

Verše 21:27-40. Jak už jsme viděli v Lystře a Efezu: Dav většinou jedná na základě domněnek a špatných informací. Všimni si té nenávisti proto, že Pavel učí o neschopnosti Zákona spasit lidskou duši! Pavel byl zcela v právu v tom, co dělal. V období Boží milosti, můžeš držet jakoukoliv speciální dietu - nemusíš držet jakoukoliv dietu! Dieta může mít vliv na tvé zdraví - ne však na tvůj vztah k Bohu! Ten dav by býval Pavla zabil nebýt příchodu vojáků. Kapitán Pavla pochopitelně neznal. Jistě nezvolal: "Podívejme se Pavel, ten velký apoštol pro Pohany!" On o něm v životě neslyšel! První dojem byl, že Pavel je nějaký ničema, který - při nejmenším - pojídá malé děti! Když se dozvěděl, kdo Pavel je, dovolil mu, aby k davu promluvil. Jelikož hovoří v hebrejštině, dav se uklidní a poslouchá. Poslouchá, dokud neuslyší jedno jediné slovo…      

          

Kapitola 22.

Verše 22:1-30. Pavel pro ně cítí sympatii - vždyť byl jedním z nich: Hebrejec a Farizej! Pozadí Pavlova vzdělání bylo víc než nadprůměrné! Nejlepší řecká universita nebyla v Athénách, ale v Tarsu! Není pochyb o tom, že Pavel byl vyškolen na této univerzitě a dostal řeckou výchovu, ale také studoval pod Gamalielem v Jeruzalémě.

Ve verši 22:4 Pavel neříká "víru v Ježíše Krista," ale: pronásledoval jsem "tu Cestu." Používá výraz, kterému všichni rozumí. Chce říct: "Já vím, jak cítíte. Já jsem tu "Cestu" také pronásledoval." Zde se na okamžik zastavím. Ve verši 9:7 Pavel říká: "A ti, kteří se mnou cestovali, nebyli schopni řeči. Slyšeli hlas a nikoho neviděli." Zde ve verši 22:9 se zdá být kontradikce. Není. Muži slyšeli hlas, ale nerozuměli, co ten hlas říká.  Zdá se, že Pavel nikdy nezapomněl na to, že stál u popravy první oběti - Štěpána. Zřejmě to vypálilo v jeho mysli obraz, který nikdy nezmizel a který také - jistě - přispěl k jeho obrácení. A teď přijde to slovo, které rozzuří dav do nepříčetnosti:  "Jdi, neboť já tě chci poslat daleko k Pohanům." Nezapomeň, že Pavel mluvil v hebrejštině a ten kapitán neměl potuchy, o čem je řeč. Pavel je vlastně nepochopen celou tu dobu! Židé se domnívají, že Pavel přivedl do Chrámu Trofíma, což nebyla pravda. Kapitán se domníval, že Pavel je buřičský Egypťan a také to nebyla pravda! Pavel je Hebrejec, který mluví plynně řecky a při tom je římským občanem. Nyní se odvolává na svou příslušnost, aby odvrátil trest bičování...   

Verše 22:26-28. Abys porozuměl: Kapitán býval kdysi otrokem, získal nějakým způsobem peníze a vykoupil se na svobodu. Počal svou kariéru v římské armádě, až se vypracoval do hodnosti kapitána. Je zcela překvapený, že drží vězně, který je občanem Říma a při tom se už svobodným narodil! Ten voják vidí člověka, který není nějaký nízký ničema. Vzdělaný muž, který hovoří plynně řecky. Je to Žid, ale je zároveň římským občanem.

Kapitán cítí, že musí postupovat opatrně! A tak zařídí slyšení před židovským kněžstvem a jejich nejvyšší radou - Sanhedrinem.  


Kapitola 23.

Verše 23:1-5. Pavel zůstává od této doby vězněm až do konce knihy Skutků a kromě učení a kázání většinu času stráví obhajobou toho, co učí. Bude stát před několika vládci, bude na něj plánován "atentát." A jak tak budeme sledovat zbytek jeho života, uvidíme jasně Boží ruku, zasahující do jeho osudu. Je mnoho lidí, kteří jdou až do extrémů, aby měli nějaký "vysoce spirituální," nebo emociální prožitek. Něco jako měl Pavel tam, na té Damašské cestě. Nemyslím si, že to potřebujeme. Dokonce jsem si téměř jistý, že nic takového v Tvém životě nepoznáš. Ke Kristu přicházíme zcela obyčejnou vírou, která ani nemusí být "hlučná…"

       

Pavel stojí před Sanhedrinem. Nálada proti němu je jasně vidět z toho, co udělal ten velekněz. Podle římského zákona žádný člověk nemohl být potrestán před vynesením rozsudku. Ale i tento zákon byl občas přehlédnut, viz zbičování Ježíše Krista ještě před rozsudkem - a nyní tento případ. Zákon může být dobrý, záleží na tom, kdo jej provádí. Pavel nevěděl, že tento člověk je veleknězem! Přece by normálně velekněze musel poznat, vždyť býval Farizejem v Jeruzalémě! Domnívám se, že je to další náznak toho, že Pavel měl nějakou oční nemoc a neviděl příliš dobře. Později se s tím setkáme v jeho dopisech.   

Verš 23:5. Něco, co dnes už příliš neexistuje. Vím, už jsme se narodili v době, kdy autorita mnoho neznamená. Už jsem o tom psal, ale chtěl bych to připomenout. Když jsem poprvé četl třináctou kapitolu dopisu do Říma, viděl jsem "všechno červeně!" Pavel mne nabádá k úctě k autoritám a v Praze vládla banda komunistů, kteří nejenom že byli surovými zločinci, ale ještě k tomu, přes všechny jejich tituly, byli směšně tupí jak v ekonomice, tak i ve vedení národa!

Později jsem si uvědomil, že Pavel psal svůj dopis v době, kdy vládl Nero - ten šílený Nero! Je možné, že jsem se dodnes ještě zcela nevyrovnal s pravdou, kterou mně zde Pavel učí, že Stalin, Gottwald, Urválek, Brežněv a podobné lidské zrůdy tam byli z vůle Boží! Nakonec, nikdy nebudu v tomto životě dokonalým tvorem! Jistě, jako Křesťan to budu respektovat - musím - je to Boží Slovo! Ale jako zcela nedokonalý človíček se s tím budu rvát - někde uvnitř - do konce tohoto mého života na zemi!

Pavel zcela chytře používá rozporu mezi Farizejci a Saducejci. Už jsem to vysvětloval: Farizejové věřili v posmrtný život, Saduceji ne. Na konci té hádky byl Pavlův život opět  ohrožený a tak ho kapitán zachraňuje, aniž by se dozvěděl důvod jejich nenávisti vůči Pavlovi.

Verš 23:11 ukazuje jasně, že Pavel nejedná proti vůli Boží, když se rozhodl pro Jeruzalém. Kristus mu nakonec slibuje, že bude moci svědčit i v Římě. Ano, byla to Boží vůle, aby Pavel šel do Jeruzaléma! Kristus neříká: "Nenakázal jsem ti, abys do Jeruzaléma nešel? Teď to máš!" Nic takového! Spíše Pavla povzbuzuje.

Verš 23:12. Zde je vidět ta hluboká nenávist Židů vůči Pavlovi. Mám pocit, že si uvědomovali, jaké nebezpečí pro jejich "světový názor" a také pro jejich tradice vzdělaný a inteligentní Pavel představoval! Hebrejec, Farizej, školený pod Gamalielem, který se pojednou, a ještě tak dost dramaticky, otočí o 180 stupňů a učí o neschopnosti - jejich milovaného Mojžíšova Zákona zachránit lidskou duši! To je strašná hereze, a ta si zaslouží jenom smrt!  

Doufám, že ti chlapíci, kteří se zavázali nejíst a nepít, dokud Pavla nezamordují, změnili později svá rozhodnutí! Nakonec kapitán vidí, že je to nad jeho moc, a řekněme si poctivě: Klaudius Lysias vlastně nikdy nepochopil jádro sporu! Podle římského zákona byl Pavel zcela nevinen! A tak se rozhodne poslat Pavla před guvernéra Felixe. Jak už jsme měli dříve: vedoucí Římané měli sídlo v Caesareji. To bylo i v případě Piláta. Všimni si dobře, jak Pavel nebude tak mnoho mluvit na svou obhajobu, jako svědčit pro Ježíše Krista!       


Kapitola 24.

Verš 24:27. Zdá se, že Pavel neměl mnoho úspěchu v získání alespoň několika Farizejů ze Sanhedrinu na svou stranu. To může být také důvodem pro Kristovo povzbuzení v minulé kapitole. Slíbil mu, že bude svědčit - neslíbil mu, že to bude snadné…

V této kapitole vidíme, jak obžalovatelé Pavla nemarnili čas, aby ho mohli obvinit. Vzali sebou také svého právníka, který měl fungovat jako prokurátor. Tertullus začal lichotkami vůči Felixovi, které neměly nic společného s případem. Tento chlapík byl nejenom chytrý, ale také dobře připravený. Nazývá Pavla vedoucím sekty Nazarejců, jak je nazýval. Ovšem, dokázat to nemohl. Přidává také stížnost proti kapitánovi, který Pavla zachránil. Celkové obvinění proti Pavlovi je: Vůdce sekty, která pobuřuje, znesvětil Chrám. Felix byl již soudcem delší dobu, jak jistě jak naznačuje Pavel, bude dobře znát "tu Cestu" (jinak Křesťanství). A protože Felix znal židovské zvyky, chápal, proč Pavel šel uctívat podle Zákona. Pavel poukazuje na skutečnost, že ti praví svědkové se nedostavili.  Felix to nakonec odložil a nechal povolat Lysiase, který, jak už víme, o tom nevěděl vůbec nic! Guvernér zřejmě nechtěl o tom rozhodnout. A tak Pavel zůstal - jakoby v domácím vězení, a mohl přijímat i návštěvy.  

Verše 24:24-25. Felix něco o Cestě musel vědět, a proto se mu to dostalo pod kůži. Evangelium, které člověka obviňuje z hříchu a volá k zodpovědnosti každého, není nic příjemného pro toho, kdo se nemá v úmyslu obrátit! Bible nepopisuje Felixe tak negativně, jako to činí světská historie. Tehdejší záznam byl: Felix, bývalý otrok, který se dostal nahoru krutostí a brutalitou. Oddával se hlavně tělesným požitkům. Římský historik Tacitus píše: Skrze svou krutost a prostopášnost měl autoritu krále a ducha otroka. Jeho žena Drusilla seděla vedle něj. A opět světský záznam: Byla dcerou Heroda Agrippy Prvního. Její otec zabil apoštola Jakuba. Prastrýc Drusilly zavraždil Jana Křtitele. Její pradědeček chtěl usmrtit Ježíše Krista v Betlémě. Prostě ti dva tvoří dokonalý pár! A přes to všechno jim Bůh nabízí svůj dar skrze Pavla! Nakonec jaká nízkost! Guvernér očekává úplatek od vězně! Pakliže považoval Pavla za nevinného, měl ho propustit. Místo toho, aby se zalíbil Židům, nechá Pavla v poutech! Je vidět, že římská spravedlnost nebyla lepší než lidé, kteří ji vykonávali...

             

Kapitola 25.

Verše 25:1-12. Pavel byl nevinně držen ve vězení po dva roky. Novým guvernérem po Felixovi je Festus. Pavel stál před všemi těmito vládci, a obávám se, že to nebyl nejlepší čas jeho života. Ale ve verši 9:15 o něm Kristus říká, že "bude svědčit králům i národům." A tak se stalo a Pavel jde podle Božího plánu. Nakonec i Felix dostal příležitost, ale býval byl dal přednost úplatě před spásou. Ta dvě léta jsou sice "tichá" s hlediska venkovního pozorovatele - ale, jak už jsme ho poznali - Pavel jistě tichý nebyl! Slyšel jsem názory, že Pavel udělal chybu, když se odvolal k Caesarovi. Domnívají se, že to měl nechat na Festusovi. Ale je jasné, že guvernér ho zamýšlel použít k politickým účelům!

Nepochybuji, že by býval byl schopen vydat Pavla jeruzalémskému davu za odpovídající cenu! A tak Pavel, který to jistě viděl lépe než my devatenáct století později, použil práva římského občana. Festus je - ve skutečnosti - v právním "limbu." Žaloba zní "pobuřováni," a za to může být trest smrti. Ale Pavel není vinen a nad to se odvolal k Caesarovi! Chudák Festus potřebuje radu, a tak si pozve krále Agrippu. V příští kapitole podává Pavel jednu z jeho nejlepších řečí. Nezapomeň, ani král, ani guvernér mu nemohou ani pomoci, ani ublížit. Jede před soud k Caesarovi! A tak tato řeč není obhajoba - ale svědectví! Pavel mluví o Kristovi...

          

Kapitola 26.

Verše 26:1-32. Tato kapitola, jak už jsem napsal, není Pavlovou obhajobou - je jeho svědectvím. Mám takový pocit, že je to vrcholný bod Pavlova apoštolského života! Můžeš namítnout, že neměl úspěch. Jistě, ale Bůh na nás nepohlíží ve smyslu úspěchu či neúspěchu, ale jak jsme byli věrní! Už jsme měli příklad Jeremiáše. Z Bible vidíme, že za celý svůj život, nezískal jednoho člověka pro Boha a jaký to byl Boží muž! Nevzdávej se, když tě lidé odmítnou - odmítli i samého Krista! Pavel mluví k muži, který je nejenom inteligentní, ale zná Zákon a celé židovské pozadí. Pavel, na rozdíl od Agrippy, má ještě  Krista a Zákon má pro něj jiné mínění. Dva lidé - Pavel a král Agrippa. Jeden je pozemským králem, který nemohl osvobodit ani Pavla ani sebe! Pavel je vyslancem Krále, který osvobodil Pavla, a byl schopen - a také ochoten - osvobodit i Agrippu! Ano, Pavel má pravdu. V určité době neměl Kristus většího nepřítele než Pavla! Nakonec uzavírá nepřímou otázkou: "Králi Agrippo. Poslechnul jsem tu nebeskou vizi. Co bys býval udělal ty?"   

Verš 26:28 ukazuje na tu největší tragedii v lidském životě: Příteli, doufám, že je Ti jasné, že můžeš být "téměř" Křesťan a skončit na věky v pekle? Chápeš tu tragedii? "Skoro" nestačí! Buď jsi, nebo nejsi! Buď Krista přijmeš, nebo Ho nepřijmeš! Žádný teolog není schopen racionálně pochopit hloubku spásy skrze Krista! A přesto, prostí lidé jako my, porozumí! Příteli: Zde neexistuje "middle ground," něco jako "sedět na plotě!" Jsou miliony lidí na této planetě, kteří věří v náboženství, v kamenné postavy bůžků, v oběti bohům, ať už jsou to krávy, opice, krokodýlové, posvátné stromy, duše zemřelých předků, či ve svou vlastní "dobrotu." Mohou se dohadovat o tom, že ta jejich cesta je tou správnou cestou, že ta jejich pravda je opravdovou pravdou. Mě zajímá, zda někdo překonal smrt - a pakliže ano, jestli mi tu nechal "návod" jak to udělat.   


Kapitola 27.

Verše 27:1-24. Pavlovo mořské dobrodružství a i pobyt v Římě, bychom mohli nazvat "čtvrtou misijní výpravou." Nakonec byl právě tak aktivní, jako kdy jindy, dělal kontakty, a kázal tak věrně, jako kdy před tím. I když prodělal celou cestu v řetězech, řetězy mu nevadily (2. Timoteovi 2:9). Jediný rozdíl je v tom, že tato cesta je na náklady Římského Impéria. Je zcela rozumné usoudit, že Pavel byl jediným římským občanem celého spolku. Tato cesta je sice konečná, ale zato je tou nejnapínavější ze všech předešlých! Kdybys to chtěl sledovat na mapě, tak bys viděl, že se neplaví přímo. Nic jako: Adramyttea - Řím, nonstop! Plaví se podél izraelského pobřeží, potom jižně od Kypru, podél jižního pobřeží Malé Asie. Myra je takový odrazový můstek, kde vyměnili lodě. Setník objevil loď, která plula ze Severní Afriky do Itálie.

Verše 27:10 a 11 ukazují, že setník důvěřoval více kapitánovi té lodě, než Pavlovi - očekával, že kapitán bude mít více zkušeností, než Pavel. V této situaci je ale Pavel daleko před nimi. Jeho spirituální superiorita je jasně vidět. V jeho chování neuvidíš ani  okamžik nejistoty, váhání, nebo zoufalství. Pavel prostě žil jako člověk ve styku s Bohem. A zde bych chtěl něco poznamenat: Když byl Pavel v Efezu, který byl v tom čase tím největším úspěchem evangelia, vyslovil velkou touhu podívat se do Říma (Skutky 19:21). Černé mraky v jeho životě nastaly v Jeruzalémě. Potom ho Bůh povzbudil a od té doby je Pavlovi nad všechny pochyby jasné, že se do Říma dostane. Nakonec setník přece jen počne Pavlovi naslouchat, když situace začíná být nebezpečná. Já osobně věřím, že Bůh nás občas pošle do bouře úmyslně. Nesmíme zapomenout, že On nám neslíbil v tomto životě klid od bouří - ale klid v bouřích! Nikdy neslíbil, že se bouřím života vyhneme, ale že On tam bude s námi, že nakonec do přístavu doplujeme. To celé ztroskotání bez ztráty na životech by se mohlo považovat za zázrak - i když to zázrak být nemusel. Nakonec Bůh slíbil, že Pavel, a všech těch 276 lidí se dostanou bezpečně na břeh. Rád bych se podíval na tu příhodu Pavel a zmije. Je mnoho lidí, kteří se domnívají, že toto platí až podnes. Občas jsem na americké televizi viděl, jak to lidé zkoušejí (spíše pokoušejí!), zda Marek 16:17-18 je pravda. Byli takoví, kteří tu zkoušku nepřežili...

A opět to, o čem jsem přesvědčený: Tyto dary, tato znamení, byly dány pro období ranného Křesťanství, kdy nebyl ještě dokončený Nový Zákon, a kdy bylo třeba nadpřirozených důkazů o tom, zda ten či onen přináší pravou, nepozměněnou zprávu. Nakonec, Pavel se nedotkl toho hada, aby něco dokázal! Bylo to neúmyslné!!

Všimni si, že ti Pohané měli smysl pro spravedlnost. Usoudili, že ten chlapík je určitě ničema, možná i vrah - a i když unikl moři - spravedlnosti bohů neušel. Ovšem, po chvíli, když se nic nestalo, otočili svůj názor o 180 stupňů, a udělali z Pavla boha. Ta celá příhoda ukazuje, že smysl pro spravedlnost byl rozšířený po celém Římském Impériu. Pohanský Řím byl - v určitém smyslu - příspěvkem k civilizaci! Ovšem, byl znán pro spravedlnost - ne milosrdenství! Řím hříchy neodpouštěl! Překročil jsi zákon, zaplatíš za to! Pod botou Říma svět hledal milost a tím byla připravena půda pro Spasitele. Slyšel jsem poznámku, že Pavel na Maltě neučil Kristovu zprávu. Jistě že učil! Myslíš si, že ve verších 7-10 Pavel chtěl budit dojem, že to dělá vlastní silou? Pavel učil evangelium a výsledkem bylo to uzdravení!

Docházíme ke konci knihy a celá ta maltská příhoda je popsána velmi krátce a stroze. Dr. Lukáš, jak se domnívám, očekává od nás - po tom všem, co o Pavlovi napsal - jistotu v tom, co Pavel udělá! Nezapomeň, že Pavel je ten, který napsal: "Rozhodl jsem se neznat mezi vámi nic než ukřižovaného Krista!" Víte, ať už byl Pavel silný jak byl - když na té slavné Appijské cestě potkal první Křesťany, kteří se nějak dozvěděli, že se plaví do Říma - Pavla to posílilo! A nyní v Římě má svobodu žít v soukromém domě - ale vždy je tam přítomná římská stráž. Je vidět, že měl dostatek svobody přijímat i větší počet návštěvníků.

Poznámka na konec: verš 28:30! Až Ti zase bude nějaký ten "mudrc" tvrdit, že Bible byla napsána kdo ví kdy, a že se po staletí předávala ústně - potom poukaž na tento verš! A proč? Podle mimobiblických pramenů byl Pavel popravený v době Neronova pronásledování buď A.D. 64, nebo A.D. 65. Dále: Dr. Lukáš, jak víme z první věty Skutků, napsal nejprve evangelium Lukáše, a potom jako pokračování "Skutky." Jak vidíme, Pavel byl ještě naživu, když Lukáš dokončil knihu Skutků. To znamená, že tato kniha byla dokončena před smrtí apoštola Pavla, t.j. před AD 65! A jelikož víme, že Lukáš použil některá fakta z Marka, když psal "Lukáše," vidíme, že tohle všechno se dostalo mezi lidi ještě v době života většiny apoštolů! To znamená maximálně 30 let po ukřižování Ježíše Krista!

To jen, abys na tuto skutečnost nezapomněl, až zase někdo bude "hodnotit" historičnost Bible, jako na příklad nedávný televizní program "Život a doba Ježíše Krista!" Ta skutečnost, že autoři mají diplomů plný šuplík, ještě neznamená, že znají Krista!          

         

                                                                                  

Antonín Uhlíř, dopsáno v březnu 1996