David Hunt‎ > ‎

Další svod křesťanství


Další svod křesťanství
BEYOND SEDUCTION
A Return to biblical christianity
Dave Hunt
Author of the Svod křesťanství
Preložil Tony Uhlíř, Praha
Úvod.

ZPĚT K PRAMENU.


V srpnu 1985 byla vydaná kniha "Svod křesťanství", kniha, na které jsem spolupracoval. Její přijetí bylo ohromné. Někteří kritici ji prohlásili za nejdůležitější křesťanskou knihu desetiletí. Jiní, neméně upřímní, ji nazvali tou nejzhoubnější. Zatím co mnoho pastorů napříč Amerikou nadšeně kázali o "Svod křesťanství", v tu stejnou dobu byla odsuzována z jiných kazatelen, rádia a televize. Mnozí varovali, aby se tato kniha nečetla. Přesto málokdo byl schopný ignorovat její zprávu, nebo zůstat neutrálním když poznal všechny implikace. Téměř všichni souhlasili, že skrze vydání této knihy, problémy, které znepokojovaly mnoho Křesťanů, se konečně dostaly do otevřené diskuse.

Tak silná reakce mně překvapila. Bylo to jak ohromující, tak i trochu ponižující, že nastala náhlá a nečekaná revoluce. Někteří vyzdvihovali knihu jako počátek tolik potřebné očisty, druzí předpovídali, že povede k velikému schizmu v Křesťanství. Jedna z několika knih, které vyjadřovaly názor druhý, prohlásila, že "Svod křesťanství"udělala víc k rozdělení Křesťanstva, než kterákoliv jiná událost moderní historie. (Thomas F.Reid and Mark W.Virkler, "Seduction? A Biblical Response", 1986). Toto obvinění mně zarmoutilo, protože jak D.Martin Lloyd-Jones poznamenal "Musíme pokládat schizma za závažný hřích" (D.Martin Lloyd-Jones, "The Basis of Christian Unity",1983).

Přesto však dodal slovo obezřetnosti: "Ale i když jsem řekl toto, musím také dodat, že existuje veliký zmatek a nesouhlas v tom, co vlastně tvoří jednotu, a jak je třeba jednotu získat a udržet. (stejný zdroj).

Jinak byla reakce drtivé většiny čtenářů na knihu příznivá. Dochází tisíce dopisů s vyjádřením vděčnosti za pomoc v osvobození se od falešných doktrín a praxí. Píší i takoví, kteří se k Bohu obrátili zády, protože byli zklamáni učením některých prominentních učitelů a kteří se opět k Pánu vrátili. Mezi malým počtem dopisů kritických byly i takové, které přetékaly jedem a odsouzením, právě tak, jako některé recenze.

Co zapříčinilo takovou kontraverzi této knihy? Hlavní příčinou se zdá být její poukaz na to, že mnoho velmi vážených a dobře zamýšlejících církevních vůdců - některé z nich kniha cituje - propagovali učení a praktiky, které odváděly Křesťany od biblické pravdy. Kromě toho "Svod křesťanství" spojila mnohé z jejich pochybných věr a metod se starodávným šamanismem, magií, čarodějnictvím. Bylo vzneseno obvinění, že základní Hindu/Budhist okultismus pronikl nejenom do moderní společnosti ale i do Křesťanství, kde byl akceptován pod pláštíkem psychologické terminologie a údajných charismatických zkušeností. Kniha dokumentuje obvinění Charlese Colsona že "jsme se se světem sbratřili - místo abychom odhalili jeho pošetilosti", "Svod křesťanství" se pokusila identifikovat "pošetilosti" světa v dnešních církvích ne jako pouhou nemorálnost, ale jako svůdnou a ničivou formu "světskosti": Kultivaci okultních sil přiřknutých lidskému potenciálu, s jeho zlem: modlářským zbožštěním sama sebe.

Problém pohanských a okultních vlivů a jejich infiltrace do Křesťanství, jej ohrožoval od samých počátků. Můj úmysl ve "Svodě křesťanství" byl dodat extenzívní dokumentaci, abych dokázal obvinění, že šamanizace Křesťanství se rapidně šíří v zjevném splnění proroctví Ježíše Krista a Jeho apoštolů, že poslední dny před Jeho Druhým Příchodem budou charakterizovány největším náboženským klamem a odpadlictvím v historii... Další pozorovatelé učinili podobná obvinění. Charles Colson opakuje varování teologa Donalda Bloesche, že pro dnešní Křesťanství v USA "primárním nebezpečím není pronásledování - ale svod"(Charles Colson, "Who Speaks For God?", 1985).

"New Age" šamanismus, který tak vřele svět přijal (zvláště jeho Hindu a Buddhistické formy) svádí také Křesťanství. Několik příkladů tohoto jevu bylo v "Svod křesťanství" s podotknutím, že spojení pseudo-Křesťanství se šamanismem je životně nutné pro vytvoření Antikristova světového náboženství. Toto bude možné až - a tendence k tomu je už vidět dnes - bude zdravá a pravá biblická doktrína odstrčená na stranu, ve prospěch "skutků", "zážitků", "nových odhalení", "zjevení" apod... Jeden z mých hlavních záměrů v napsání "Svod křesťanství" bylo dokumentovat svědomitým, detailním a nenapadnutelným způsobem, že toto spojení už probíhá skrze rostoucí akceptování, propagaci a praxi základních šamanských technik popsaných antropology: visualizace, psychoterapie, Positivní Myšlení, Positivní Zpověď. (Michael Harner, "The Way of the Shaman", 1980). Toto spojení se děje nejenom v liberálních církvích, ale také mezi evangelicko/fundamentálními, Letnicovými a Charismatickými...

Od vydání "Svod křesťanství" apostázie, před kterou ta kniha varovala a populární klamy nezmizely. Daleko pod projevení lítosti a omluvy - ti, kteří propagovali pochybná učení - až na několik vyjímek, své pozice ještě více zatvrdili. Kritika - ve většině - namítala, že citáty v "Svod křesťanství" byly vytrženy z kontextu.(Review by Rick Bradford in PRRM Renewal News, 1986 - Robert Wise, "Speaking Out:Welcome To The Inquisition" in Christianity Today, May 1986 - Terry C. Muck,"Open Season", Christianity Today Nov. 1986). Ovšem důkazy k tomuto tvrzení jsou uváděny velmi zřídka. V Svod křesťanství bylo vytištěno téměř 450 poznámek aby každý čtenář, pakliže si přeje, mohl si všechno ověřit. V této knize je takových referencí téměř 600 ze stejného důvodu.

Pokus, který kniha "Svod křesťanství" udělala aby opravila či jen vzala na potaz některá učení byl označen některými lidmi "rozvratným". Ale proč by měl být považován "rozvratným" pokus, položit Bibli vedle některého populárního učení a porovnat je? Jako jasná reakce na "Svod křesťanství" je slyšet volání po "jednotě" založené ne na zdravé biblické doktríně, ale pod heslem "já nebudu kritizovat Tebe, Ty nebudeš kritizovat mně"... Biblická jednota není něco, na čem se dohodneme na nějaké ekumenické diskusi skrze kompromisy a dohodu že nebudeme nesouhlasit jeden s druhým. My máme udržovat jednotu, která byla ustavena Božím Duchem (Efezským 4:3). Kristus o Něm řekl: "Až On, Duch Pravdy přijde, povede vás do vší pravdy"..(Jan 16:13). Křesťané jsou jednotní v Kristu - ne skrze nějakou spojenou snahu, kterou vynakládají, ale Svatým Duchem, který obývá každého člena svého těla a v pravdě, kterou každý z nás přijal. Taková jednota se kompromisem neudržuje, ale ničí!!! Kromě toho "jednota víry" (Efez.4:13), může být udržena tím, že každý bude "poctivě zápasit o víru, která byla jednou pro vždy dána Božímu lidu" (Juda 3). Tato jednota je odpírána těmi, kteří považují zápas o víru za nepotřebný, nebo rozvratný....

Musíme si být jistí, že to co věříme, učíme a žijeme je pevně zakotvené v Božím nezměnitelném Slovu. Jediný opravdový lék na apostázii (odpadnutí) je vrátit se k solidní biblické základně pro křesťanský život. Stává se víc a víc nezbytným nejenom rozpoznávat to, co je falešné ve světě kolem nás, a co se už dokonce nastěhovalo do církví, ale také znát a milovat pravdu!! Nezapomínejme Kristovo nabádání k těm, "kteří v Něj uvěřili": "Pakliže budete pokračovat v mém slově, potom jste skutečně mými učedníky, budete znát pravdu a ta pravda vás osvobodí" (Jan 8:31-32).

Následující stránky jsou nabídnuty s nejupřímnějším přáním, aby povzbudily ty, kteří touží po oživení Křesťanství, pro vylepšení spirituálního zdraví, a jako protijed na populární klamy, které zaplavují církve. Cíl, který nám Bible ukazuje musí být tím jednotu tvořícím faktorem každého Křesťana, jak prohlásil Pavel:

"až bychom všichni dosáhli jednoty víry, a poznání Božího Syna a tak vyrostli do zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Potom už nebudeme jako děti zmítané a unášené závanem kdejakého učení - lidskou falešností, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Mluvme pravdu v lásce abychom rostli v Kristu. On je hlavou a z Něho roste celé tělo".. Efezským 4:13-15.

Jádrem věci je dospělost a stabilita ve víře, zdravá doktrína a prohlašování pravdy - to všechno musí být předáváno s láskou. Jistě, existují - a vždy existovaly - nějaké okrajové názory a víry, ve kterých se Křesťané vždy lišili a lišit budou. Ale jsou další pravdy - důležité pravdy, které musíme hlídat a obhajovat proti veškeré opozici a kompromisům. A v srdci toho všeho je Bůh, kterého lze poznat ne skrze mlhavé a falešné hypotézy, ale jen jak On je, a za Jeho podmínek. Ježíš pravil: "A toto je věčný život, když poznají Tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, kterého jsi poslal".. Jan 17:3.

Vše, o co v té konečné analýze jde, je záležitost osobního vztahu k Bohu, skrze Ježíše Krista. Jestli opravdu Boha známe, nebo ne, tvoří rozdíl mezi věčným životem a věčnou smrtí. Hned potom na čem záleží nejvíce je jak mnoho a jak opravdově si Ho poznat přejeme. Tato touha se zdá být málo viditelná v dnešních církvích. Jako důsledek, vzniká defektivní znalost Boha.

Jak jeden známý křesťanský vůdce napsal: Proč je Křesťanství slabé? Proč je jednotlivý Křesťan slabý? Je to proto, že dovolili své mysli, aby se přizpůsobila "duchu této doby"... Zapomněli, kdo Bůh je... Požádej průměrného Křesťana, aby o Bohu mluvil. Když se dostanete za očekávané odpovědi, shledáte že jeho bůh je malým bohem kolísavých pocitů..(James Montgomery Boice, "Foundation of the Christian Faith", 1986).

Bůha nemůžete poznat obyčejnou intelektuální zvědavostí, ale v opravdové žízni!!! "Naleznete mně, budete-li hledat celým vaším srdcem" (Jeremiáš 29:13). To je Jeho slib. On si přeje uspokojit vaší žízeň. Je nesmírně tragické že i přes ty tisíce, které současná situace bolí, převážná část církví se zdá spadat pod dva primární hříchy, kterými Bůh obvinil Israel: "Můj lid spáchal dvojí zlo: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, rozpraskané cisterny, které vodu neudrží"..(Jeremiáš 2:13).

"Svod křesťanství" identifikovala mnoho rozpraskaných cisteren a varovala před nečistotou, která vytéká z prasklin a před smrtí, která se živí v těchto vodách. Cíl této knihy, je volání po návratu k biblickému Křesťanství...

Dále má tato kniha dodat odvahy těm, kteří tuto nadějí sdílí, tím, že ukazuje cestu "za svod" zpět k fontáně živých vod - k Tomu, který je jediným zdrojem života a uspokojením pro nejhlubší touhy srdce. Ježíš prohlásil:

"Pakliže kdo žízní, nechť přijde ku mně a napije se. Ten, který ve mně věří, jak Písmo říká, z jeho nejniternějšího nitra potečou řeky živé vody. (Jan 7:37-38).

"Kdokoliv pije vodu, kterou mu dám já, nebude už nikdy žíznit; voda, kterou mu dám, bude jako studně vody tekoucí do věčného života".(Jan 4:14-15).

I když chceme věnovat co nejméně místa na další dnešní omyly, které jsme ukázali ve "Svodě křesťanství", identifikovat nemoc je počátek léčení. Kdykoliv potřebná dokumentace vyžaduje jména jednotlivců, čtenář si musí uvědomit, že nemůžeme citovat každého. Kromě toho by každý měl pochopit, že zde nezkoumáme srdce a motivy, ale doktríny a že jsou omyly různých stupňů. Bible nemůže být prezentována ve vzduchoprázdnu, ale jako protijed jak proti svodu sekulární společnosti, tak i proti falešnému učení která přicházejí do církví. Veliká část Bible byla k tomuto účelu napsána. A proto: Máme-li být věrní Božímu Slovu, bude potřeba na omyly poukázat - i když to budeme držet na minimu. Naším cílem je vždy návrat k biblickému Křesťanství.....

Chtěl bych tímto vyjádřit díky za tisíce dopisů - jak kritických, tak podpůrných, které došly jako reakce na "Svod křesťanství". Velmi jsem se z nich poučil a pohledy, které mi daly, velmi pomohly při psaní této knihy. Je nabídnuta v bázni a s upřímnou modlitbou aby ji Bůh použil pro svou slávu....

1. Návrat k biblickému Křesťanství.


"Žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti (nespočívá na vlastním výkladě) - proroctví nepřišlo z vůle lidí, ale Boží lidé mluvili, jak je vedl Boží Duch". 2 Petr 1:20-21.

"Ponížil tě a nechal tě hladovět...tak ti dal poznat, že nejenom chlebem živ je člověk ale každým slovem, které vychází z úst Boha." Deuteronomy 8:3.

Když řekneme "znát Boha" nebo "žíznit po Bohu", okamžitě vyskočí několik důležitých otázek: Co znamená "znát Boha", jak se člověk dostane k tomu aby "Ho poznal" - na rozdíl od "vědět o Něm" a jak se ta univerzální žízeň uhasí? Stále se stává populárnějším a to ne pouze na Východě, ale i na Západě - hledat Boha v mystických zážitcích prožitcích, zkušenostech. Bohužel, tento trend ve světě, ovlivnil také myšlení některých křesťanských vůdců a - skrze jejich učení - má dopad na Křesťanství....

Nežli se však začneme pokoušet o "prožitky", nebo "spojení" s Bohem, skrze některé zaručené techniky, náš první zájem by se měl především soustředit na psané Slovo Boží, ve kterém Bůh velmi pečlivě podává zprávu celému lidstvu. Náš postoj k Bibli by měl být podobný Jeremiáši: "Jakmile se objevila Tvá slova, snědl jsem je; Tvé slovo bylo pro mně veselé a radostí pro mé srdce"

Jeremiáš 15:16...

Pro každého, kdo se vydá na spirituálního cestu za poznáním Boha, ten nejlogičtější začátek je u Jeho Slova - Bible.... Přesto, že je - rok za rokem "best-sellerem" č.1. ve světě, Bible, pro mnohého čtenáře není právě jednoduchá kniha ke čtení a většinou skončí, zapomenutá někde na poličce. Nepřekvapuje to! Taková reakce čtenáře je přesně to, co by člověk očekával při čtení knihy, která o sobě tvrdí, že je od Boha! A jejím účelem není pouze vést - ale hlavně vést k Boží disciplíně, velmi často rebelující tvory! Kdy byla disciplína či pokárání populární?

Ale reakce člověka na Bibli přináší zajímavou otázku: Pakliže absolutně moudrý Bůh skutečně inspiroval pisatele Bible, proč tato obsahuje tolik - zdánlivě "negativního" materiálu? Proč ten Bůh nepřihlédnul k možné "psychologické újmě", který tím Jeho podáním Písma musí přece nevyhnutelně vzniknout "ubohým křehkým duším" Jeho tvorů a jejich "sebe-obrazům". James Montgomery Boice píše ve své knize "Foundation of the Christian Faith" :

Kdyby se podnikoví vedoucí na Madison Avenue pokoušeli získat lidi pro Křesťanství, kladli by určitě důraz na jeho positivitu a sebe-uspokojující zřetel... Bohužel my, kteří žijeme na Západě jsme tak vychováni naším prostředím, že nám vyhovuje přesně tento způsob křesťanské evangelizace. Jsme téměř šokováni, když si pak uvědomíme, že první princip Křesťanství je negativní! Není to, jak se říká: "Pojď, přijmi Krista - a všechny tvé problémy zmizí jak sníh na slunci". Křesťanství je, jak kdysi Ježíš prohlásil: "Kdokoliv chce za mnou přijít, ať popře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mně".

Není divu, že Bible ztrácí svou přitažlivost, svůj půvab - a je podrobována kompletní změně výkladu hlavně nyní, když "sebe-ujištění, sebe-ocenění a pozitivní postoj mysli je přijímán tak mnoha lidmi jako univerzální všelék... Na druhé straně, Bible měla vždy svou silnou opozici. Bylo by možné, že psychologické studie dneška pouze dodávají kultivovanější ospravedlnění pro náš vzpurný postoj vůči Bohu?

ČELIT DŮKAZŮM.


Fakt, že si činí nárok na inspiraci, neomylnost a doktrinální čistotu, není pouze prohlášen za absurditu a vyhozen do koše, ale Bible je zuřivě napadána po staletí. A to přesně svědčí o její přesvědčující síle, s jakou mluví! Vlastně to tvrzení, že, je slovem Boha k člověku - a Jeho otevřeně "negativní" odsouzení všech ostatních druhů náboženství, posvátných knih a bohů vyvolává silnou nelibost a rozzlobenou opozici. Skutečně - málokdy se najde člověk - ať už ateista, nebo náboženský horlivec, který by lehce přiznal omyl, zvláště v tom nejvíce kontroversálním a emociálním subjektu jako je náboženství!!

Simon Greenleaf, profesor Harvardské Univerzity, který společně se soudcem Nejvyššího soudu Joseph Story byl označen, "že pozdvihl Harvard Law School k jejímu eminentnímu postavení" (Wilbur M. Smith, "Therefore Stand:Christian Apologetics") opustil své přesvědčení agnostika po několika měsících pečlivého studia a zkoumání svého srdce. Uznávaný v Americe jako největší autorita na právní důkazy, Greenleaf se pojednou ocitl v situaci, kdy po delším a kritickém zkoumání byl logicky donucen k závěru, že literární a historická smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista, Božího Syna, jako výkupné za naše hříchy bylo dokázáno se zdrcující a nevyvratitelnou evidencí...

V plném souhlasu s tímto soudem, profesor Thomas Arnold, který měl katedru moderní historie v Oxfordu píše: Po léta jsem studoval historie jiných dob, zkoumal a vážil evidenci těch, kteří o ní psali a nepoznal jsem žádný jiný fakt v historii lidstva, který by podával lepší a plnější evidenci všeho druhu pro porozumění poctivému hledači, a že to veliké znamení, které nám Bůh dal je to, že Kristus zemřel a znovu vstal. (Profesor Thomas Arnold, "Sermons On the Christian Life", 1859).

Mnoho jiných význačných autorit došlo ke stejnému závěru, mezi nimi Lord Lyndhurst, uznávaný jako jeden z nejlepších právnických mozků v britské historii. Napsal: "Velmi dobře vím, co to je evidence; a říkám vám, že taková evidence, jaká je pro Vzkříšení, nebyla ještě nikdy vyvrácena". (Josh McDowel, "Evidence That Demands A Verdict", 1972).

Irwin H.Linton ve své knize "A Lawyer Examines The Bible", tvrdí že jelikož mají školení "ve zvažování a prozkoumávání důkazů ve sporných případech", vyšší procento právníků než ve kteréhokoliv jiném povolání uznavá nároky a tvrzení Ježíše Krista - pakliže si dají čas a poctivě se podívají na evidenci.. (Irwin H.Linton, "A Lawyer Examines The Bible", 1943).

Pro většinu lidstva (včetně právníků) i když hlava je nucena evidenci přijmout, tato není přijata srdcem, protože Bible "se zdá obsahovat mnoho negativního". Profesor Greenleaf, když psal svým kolegům, nijak si nevybíral slova: Náboženství Ježíše Krista nemá menší cíl, než svržení všech ostatních náboženských systémů světa. Odsuzuje je jako nedostačující pro potřeby člověka, falešné ve svých základech, nebezpečné v jejich tendencích... Toto nejsou běžná tvrzení a nároky. Zdá se být téměř vyloučené, aby racionální bytost k nim mohla být indiferentní, či dokonce pohrdlivá. (Simon Greenleaf, ""Testimony of the Evangelists").


KONFRONTACE SEBEKLAMU.


Bohužel, čím lepší evidence a silnější důkazy, tím větší opozice vzniká v těch, kteří odmítají přijmout důsledky. Není proto překvapující, že žádná kniha v historii lidstva nebyla tak brutálně a neustále napadána jako Bible. Ale právě tyto útoky přispěly k dokázání nároků Bible. Jak napsal Tim Stafford, editor "Campus Life": To pravé evangelium nesrazíte několika nemotornými otázkami. Pouze vaše iluze se rozsypou aby pravda byla vidět ještě jasněji.. (Tim Stafford, "Knowing the Face of God", 1986). Reakce drtivé většiny lidstva byla odmítnutí zprávy Bible. Toto se ukazuje ve dvou rovinách. Jsou lidé, kteří otevřeně přiznají svou nechuť, podřídit se Boží disciplíně. Mnozí jiní zabalí své "ne!" do zbožného pláště v předstírání náboženské horlivosti a oddanosti....

A jako kdyby byli oklamáni vlastním pokrytectvím, obhajují svou nevinu. "Ale Pane, všechno jsme činili ve Tvém jménu".. Sobecky si usmyslili vykládat Bibli tak, jak oni si přejí aby mluvila, než tak, jak Bůh zamýšlel. Toto je běžná tendence před kterou každý, kdo Bibli studuje se musí mít na pozoru.. Nikdy tolik lidí nectilo nějakou knihu, aniž by měli upřímnou touhu se jí podřídit. Dokud se neosvobodíme od našeho ego-centrismu, naším přirozeným zájmem jsme my - ať už prohlašujeme náš zájem o Boží království jakkoliv hlučně.

Po tom, co cituje několik "best-sellers" jako "Looking Out For Number One", "Crisis Investing", "How To Prosper In the Coming Bad Times", Charles Colson navrhuje, aby i ti Křesťané, kteří se považují za spirituální, potřebují se občas podívat na své pravé motivy. Píše: "Zatím co miliony Američanů, včetně mně, se horlivě modlí za oživení (Revival), musíme se zeptat sami sebe zda prosíme Boha aby zachránil naší společnost, nás nebo naše duše. Hlavní problém spočívá v tom, že my Křesťané, nejsme ochotní přijmout evangelium tak jak je. Neříká nám o žádné jiné spáse - než spáse naší duše" (Colson, "Who Speaks For God?).

Modlitby - i ty za "oživení" se příliš často stávají metodou, jak dostat Boha aby požehnal našim vlastním plánům. Rozhodneme, co bychom si přáli, a potom strávíme "blaženou hodinu modlení" a snažíme se přemluvit Boha, aby to za nás udělal. A když někdo nabídne "zaručený způsob" jak dostat vyslyšené modlitby skrze visualizaci či positivní myšlení nebo mluvení, mnoho Křesťanů vezme celý ten balíček a zapomínají, že to vlastně - velmi efektivně - mění Boha na kouzelného džina, který slouží, pakliže "otřete lampu" tím správným směrem...

Lidská kapacita pro sebe-klam je tak veliká, že můžeme být slepí ke své vlastní neupřímnosti! V procesu vyšetřování předsudku, který je často považovaný za víru, Charles Farah dochází k závěru: "Síla lidské mysli podvést sama sebe se zdá být bez hranic". (Charles Farah, "From The Pinnacle of the Temple"). Davidovo poznání dvojakosti vlastního srdce způsobilo výkřik, který musí být v každém, kdo hledá Boha a pravdu:

"Prozkoumej mně, Bože, a poznej mé srdce; vyzkoušej mně a poznej mé myšlenky; pohleď, zda ve mně nesídlí zlá cesta, a veď mně cestou věčnosti.." Žalm 139:23

Dokud stejný výkřik se nestane vášní každého srdce, nemůže nastat osvobození od sebe-klamu, který je univerzální slepotou lidstva. Jay Adams poukazuje na dva doktory, kteří studovali víc jak 200 zločinců, a kteří zjistili, "že z celé té skupiny nebyl ani jeden jediný zločinec, který by věřil, že je zlý". Každý z nich se viděl jako "v podstatě dobrým člověkem" i v té chvíli, kdy plánoval svůj zločin. Toto a jiné studie se stejnými výsledky jsou v přímé kontradikci s haldou knih, napsaných křesťanskými psychology, a s nesčetnými kázáními, přednesené upřímnými pastory a evangelisty z kazatelen, v rádiu, a televizi, které propagují sice nebiblickou, ale populární teorií, že dnešní primární potřeba je bojovat s řádící epidemií "nemoci špatného sebe-ocenění". R.J.Stuart, "How To Get Along With Yourself - You Are Important"). Jsme varováni že "tato strašná nemoc" (Randy Smith, "Combatting the “Epidemic” of of Low Self-Esteem",1985) zasáhne 90 procent našich dětí, které dnes vyrůstají. Nic nemohlo být lépe naplánováno k umlčení Bohem daného hlasu svědomí, než "sebesmus" humanistických teorií, které se valí jak společností, tak i církvemi.

Jeden z hlavních účelů Bible je opravit a usměrnit vysoké mínění člověka o sobě. To je dnes interpretováno dnešními křesťanskými vůdci zcela opačně. Jak se mohou tvorové, jejichž hlavním hříchem je právě fakt, že si o sobě příliš myslí, domnívat, že jejich hlavním problémem je ve skutečnosti špatné sebe-ocenění? Jeremiáš zodpověděl tuto otázku před 2600 lety:

"Srdce je zrádné nade všechno a zoufale zlé; kdo jej zná? Já Bůh zkoumám srdce"... Jeremiáš 17:9-10.


VYKLÁDAT BIBLI.


Další klasická výmluva pro vyhýbání se "negativním" aspektům Božího Slova, kterému člověk nechce uvěřit či uposlechnout, je velmi často používaná "stížnost": "Bible se dá vyložit tak, aby řekla cokoliv chcete".. Narážka se snaží tvrdit, že Bible je sepsána tak chytře a tak prohnaně, že každý z tisíce možných významů padne právě tak dobře, jako kterýkoliv jiný. A tím jsme zbaveni odpovědnosti porozumět a poslechnout to, co Bůh řekl ve svém Slovu. Kdyby to byla pravda, už tato skutečnost by dělala z Bible zázračnou knihu! Sestavit dohromady slova ve věty tak, aby mohly být nesčíslné, vzájemně konfliktující myšlenky použity ve stejné rovině - to je nemožný úkol! Kromě toho, už ta skutečnost, že mnoho lidí nesouhlasí s tím, co Bible učí je dostatečným důkazem, že prostě nepodporuje každý názor. Pokusit se o něco takového, by bylo nepoctivé...

Samozřejmě, mohou být poctivé potíže ve vykládání Bible. Protože je zamýšlena učit nás to, co bychom jinak nevěděli, může se vyskytnout legitimní nedostatek porozumění. Pakliže jsme, jak Bible prohlašuje, rebelové, kteří jsou zaslepení pýchou a hříchem, oklamaní vlastním sobeckým chtíčem a ambicemi, a zvyklí na život ve světě a vyzdvihování člověka který zapomněl na Boha, potom není snadné zbavit se starých způsobů myšlení a začít se dívat skrze nové oči a z Božího pohledu. Bible se nepodbízí našemu sebe-klamu, ona jej opravuje!

Musíme projevit ochotu nechat Boha, aby nás změnil kompletně od toho co jsme, do toho, co On si přeje abychom byli. Boice říká: "Nesmíme předpokládat, že plně porozumíme kterékoliv části v Bibli, dokud nebudeme ochotni se jí nechat změnit". (Boice, Foundation"). Vykonat tuto nadpřirozenou změnu (transformaci, opravu), je hlavní účel instrukční příručky našeho Stvořitele... A dokud nebudeme ochotni uposlechnout to, co Bůh ve svém Slově řekl, i ta nejoddanější praxe toho, čemu říkáme Křesťanství nebude nic víc, než pokus vyhnout se Boží pravdě v našich životech, zatím co Ho uctíváme svými rty. Náboženským vůdcům Jeho doby udělil Ježíš přísnou výtku:

"Vy pokrytci - dobře o vás prorokoval Izaiáš, když řekl: Tito lidé mně ctí rty, ale jejich srdce je daleko od mne".... Matouš 15:7-8...


BIBLICKÉ KŘESŤANSTVÍ.


Spirituální transformace kterou lidstvo tak zoufale potřebuje, je zcela nedosažitelná vlastní snahou člověka, ale je přesně to, co Bůh nabízí ve své milosti a lásce. Biblické Křesťanství není seznam morálních požadavků, které jeden musí žít, aby se dostal do nebe. Pokus přinutit hříšníky pod hrozbou věčného pekla, aby žili jako světci, když ve skutečnosti nemají ani srdce, ani sílu tak učinit, může vyprodukovat pouze pokrytce! Ten pravý Křesťan má nové srdce a novou mysl. Jeho výhled na život se kompletně změnil. Miluje Boha a Jeho spravedlnost a nenávidí hřích. Jeho radostí je dělat radost Bohu a žít podle Jeho vůle. Skrze víru v Krista se Kristus stává Křesťanovi životem.

Jak Andrew Murray řekl: "Toto je kořen křesťanského života: nebýt ničím před Bohem a lidmi, sloužit pouze a pouze Bohu, prožívat radost v Kristu, napodobovat Krista, učit se od Krista, od toho pokorného a poníženého". (Andrew Murray,"The Inner Life"). Na druhé straně cítí Křesťan bezmocnost splnit své nové tužby, protože - konečně ve světle Božího Ducha vidí, jak špatný ve skutečnosti je a volá jako Pavel:

"Vím, že ve mně (to znamená v mém těle), není nic dobrého, protože vůle ve mně je, ale jak udělat to, co je dobré nenacházím. To dobré, co bych měl, dělat, nedělám a zlo, které dělat nechci, to dělám.. Jaký jsem to ubožák! Kdo mne vysvobodí od těla smrti? Římanům 7:18,19,24.

Dokud se člověk neuvidí jako beznadějný otrok hříchu a sama sebe, potud neporozumí nebo neprožije to, co Pavel pronesl dále: "Děkuji Bohu, skrze Ježíše Krista, našeho Pána".. Proč Pavel děkoval Bohu nejenom za osvobození od hříchu skrze Ježíše Krista, ale také za to, že mu odhalil jeho beznadějnou situaci? Protože teprve v tomto okamžiku si člověk, který se chce obrátit, může uvědomit že není schopný "imitovat" Krista, skončí své pokusy žít křesťanský život vlastní silou. Tato pravda transformovala život Johna Wesley-ho. Aby mohl sdílet svou radost s druhými, Wesley napsal: Pakliže víš, že On vzal tvé hříchy - tím spíše se před Ním skloň ve stálém pocitu totální závislosti na Něm pro každou dobrou myšlenku a čin, a u vědomí totální neschopnosti k čemukoliv dobrému, dokud On tě nebude "zalévat" každým okamžikem". (John Wesley Teology",1982).

Vyznat takovou pravdu znamená připustit bolestnou, ale osvobozující skutečnost, že pro člověka je zcela nemožné žít křesťanský život - nikdo v celé historii toho nebyl schopen - kromě Krista! Osoba, která toto vidí, je na dobré cestě uvědomění si, že tajemství hojného života a nevyslovitelné radosti, je prostě vírou dovolit Kristu, žít tento nadpřirozený život skrze nás. A všechno začíná přiznáním, které Charles Spurgeon tak dobře vyslovil: "Ježíš nezemřel pro naší spravedlnost, ale za naše hříchy. On nepřišel proto, že jsme za to stáli, ale protože jsme byli totálně bezcenní, zruinovaní a vyřízení. On nepřišel na zem z nějakého důvodu, který by byl v nás - ale pouze a výlučně z důvodů, které on vynesl z hlubin své vlastní Božské lásky. V čase, který On zvolil, zemřel za ty, které popisuje ne jako dobré ale jako špatné - připisuje jim tak beznadějné přídavné jméno, jaké jen mohl vybrat..(Charles Spurgeon, "All of Grace", Moody Press).

A toto je evangelium, Boží "dobrá novina" člověku. Není naplánovaná vybudovat sebe-ocenění, které - jak se nám někteří křesťanští vedoucí snaží namluvit: že je " největší potřeba, které lidstvo dnes čelí" (Robert Schuller, "Self-Esteem: The New Reformation", 1982). Ani se Boží zpráva nesnaží obnovit něco jako "ztracenou hrdost lidské bytosti" R.Schuller - stejný zdroj). Smysl Bible není v glorifikaci člověka, ale Boha! Nechce nás naplnit lží o sebe-důležitosti, ale aby nám řekla pokořující, přesto však pravdu, která vezme naše břemeno.

"Máš vinu věčné smrti" říká John Wesley, "vzdej se myšlenky, že sám sebe spasíš. Tvou nadějí budiž omytí Jeho krví a očistění Duchem toho, kdo sám nesl tvé hříchy ve vlastním těle na tom kříži. A.W.Tozer kdysi řekl: Pravá víra vyžaduje, abychom uvěřili všemu, co Bůh řekl o sobě, ale také všemu, co řekl o nás! Dokud neuvěříme, že jsme tak špatní, jak Bůh říká že špatní jsme, nebudeme moci uvěřit, že On pro nás udělá to, co On řekl že udělá". A to je místo, kde populární náboženství padá.. (A.W.Tozer, "Gems From Tozer", 1969).

Kristus řekl: "Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky". Lukáš 5:32.

Ovšem je mnoho lidí, kteří nazývají Ježíše svým Spasitelem a nerozumí, že je Kristus nespasí pouze od pekla, ale také od "sebe". Bohužel tato biblická spása se líbí velmi málo lidem, kteří si říkají Křesťané, protože křesťanské knihy, rádio, televize a kázání bombardují církve novým náboženstvím "sebesmu": sebe-přijetí, sebe-uznání, sebe-obrazem, sebe-představou, sebe-diskusí, sebe-lásky, sebe-důvěry. Pýcha je příčinou všech našich potíží a není to překvapující" píše D.Martyn Lloyd Jones. Všechno nám říká a radí, abychom věřili sami v sebe, všechno se podbízí naší pýše, buduje nás, nafukuje nás". D.Martyn Lloyd Jones, "The Cross". Nic není tak přijatelné lidské mysli, jako lichocení" říká John Calvin.

Andrew Murray ukazuje plný souhlas Božích lidí z minulosti až po dnešek - a kontrast mezi tím, co Křesťanství vždy věřilo a dnešním stále populárnějším psychologickým evangeliem v jeho knize "Absolute Surrender:" Největší naší kletbou je "JÁ". Ale díky Bohu, Kristus přišel, aby nás od něj osvobodil. A zde máte důvody proč se tolik lidí modlí za sílu k Svatému Duchu - a dostanou tak málo - protože se modlili za sílu pro činy a požehnání, ale ne za sílu pro osvobození sama sebe od "sebe". Andrew Murray, "Absolute Surrender").

Chce to jen jednoduché, ale pevné rozhodnutí založené na faktech, vyměnit "JÁ" život za Kristův život. Když poznáme tu nechutnou pravdu o nás, a nádhernou pravdu o Kristu - kdo by nechtěl takovou změnu udělat? Takové pečlivě uvážené a inteligentní rozhodnutí značí počátek zázračného žití...Toto rozhodnutí musí být stále obnovováno. Má-li to být ta víra v Krista, kterou potřebujeme, má-li On žít Jeho vzkříšený život, v nás, musíme toto obnovovat moment za momentem. Biblické Křesťanství není nic než zázračné. Dnes se dává tolik důrazu na zázraky a na "znamení a divy" - ale zdaleka největší a nejpotřebnějším zázrakem je vnitřní transformace od "sebe-vůle, k absolutnímu a radostnému odevzdání se. O takovém biblickém Křesťanu Tozer píše: "Jeho zájem se posunul od sebe ke Kristovi. Co on sám nyní je, to ho už nezajímá. Kristus žije tam, kde dřív bylo "JÁ". Tento člověk je nyní v Kristu, ne v "sobě". Na sebe zapomněl v té veliké radosti z Krista"....


TEN KŘÍŽ A "JÁ".


A jak to biblický Křesťan dokáže? Je to nádherně jednoduché. Uvěří, že Boží láska pro něj je nekonečná a osobní, že Bůh je absolutně moudrý a proto také schopný naplánovat tu nejlepší cestu pro jeho život. Potom se Křesťan kompletně vzdá do Jeho rukou. Není to nějaká zdráhavá oběť ale radostné privilegium a věčný závazek, od kterého se už nikdy neodvrátí, protože jenom dokonalý hlupák by odmítl nekonečnou lásku a moudrost, aby řídily jeho život a osud!!

Pravda, může vzniknout hluboká bolest a i momentální strach, když si jeden poprvé uvědomí plné důsledky kříže Ježíše Krista. Smrt vlastního "JÁ" skrze Jeho smrt, se stane hrůznou realitou. Ale strach a bolest se změní v nepopsatelnou radost, když si Křesťan uvědomí, že se konečně zbavil okovů svého "JÁ". Jaká dokonalá svoboda! C.S.Lewis o tom napsal: Je to pocit nekonečné úlevy, když se konečně zbavíte celého toho směšného nesmyslu "vlastní důstojnosti", který vás činil neklidným a nešťastným po celý život" (C.S.Lewis, "Mere Christianity",1952).

Nic nemůže vypsat ten veliký pocit útěchy - nic nemůže vzít tu nebeskou radost když všechno, co člověk je, nebo toužil být, je přibito na kříž s Kristem, a Kristus se stane tvým vlastním životem skrze sílu Jeho vzkříšení. Nepokládejte tuto hlubokou satisfakci za to pocukrované a mělké nadšení "Křesťanského Show Byznysu", který se občas tak bolestně ukazuje v televizi! Dnešní zpopularizovaný druh Křesťanství se světu líbí a dává růst falešným učedníkům: Namísto sebe-zapření, nabízí sebe-ocenění, sebe-lásku, vysoký pocit vlastní ceny, a pozitivní sebe-obraz. Ten kříž už není nástrojem smrti, ale tak nějak posvěcuje rozlet vlastního "JÁ".

Tozer to komentuje velmi sarkasticky: "Pakliže to vidím správně, kříž populárního evangelismu není křížem Nového Zákona. Je to spíše jedna veliká placka - odznak, na klopě sebejistého, tělesného Křesťanství.... Ten starý kříž lidi zabíjel; nový je zabavuje. Starý kříž odsuzoval, nový je obveseluje. Starý kříž zničil důvěru v tělo, nový ji povzbuzuje... Tělesnost, smějící se a sebevědomá, káže a zpívá o kříži. Před tím křížem se klaní, směrem k tomu kříži ukazuje s pečlivě nastudovanou afektovaností. Ale na tom kříži zemřít nechce - a jeho výčitky či obvinění odmítají přijmout jako vlastní.(A.W.Tozer, "The Divine Conquest", 1952).

Co je tou největší překážkou nového života v Kristu? Je to strach ze smrti vlastního "JÁ", je to strach vzdát se života, který žijeme a vyměnit ho, za život, který nabízí Kristus. Biblické Křesťanství není náboženství - je to vztah k Bohu skrze Ježíše Krista, který začíná u toho kříže, kde skrze přijmutí Kristovy smrti, na místo mé smrti za mé hříchy, přiznávám, že si zasloužím zemřít a v tomto přiznání se vzdávám života, který bych žil, abych mohl prožít Kristův vzkříšený život jako svůj vlastní. Moje vůle se - jednou pro vždy - podřídila Jeho vůli.

Ježíš řekl: "Ten, kdo svůj život miluje, ztratí jej. Kdo nenávidí svůj život v tomto světě, udrží si jej do života věčného".. Říká nám, že když se budeme života držet sobecky, máme v nejlepším, pár roků žít jak chceme my, ale když se vzdáme svého života pro Něho, obdržíme zpět život, který nikdy nekončí. Jim Elliot, misionář řekl: Není hlupákem ten, kdo se vzdá něčeho, co nemůže udržet, výměnou za něco, co nemůže ztratit...

Je to strach ze smrti, co nás drží v otroctví. Je to strach ze ztráty všeho, co je v životě zahrnuto - všechny ambice a rozkoše, které poletují kolem "JÁ". Znamená to strach ze ztráty souhlasu lidí kolem sebe, ve škole, v práci, dokonce i v církvi. Strach ze ztráty povýšení, ze ztráty nějakého požitku nebo přání, kdybychom skutečně za Kristem a Jeho Slovem stáli. Ale ovšem ti, kteří byli s Kristem ukřižovaní, takové obavy nemají. Hřích ztratil svou přilnavost. Mrtví lidé se nerozčilují, ani nemají strach či závist.

Když jsme přijmuli Kristovu smrt za naší vlastní - protože On na našem místě zemřel, potom jsme ztratili strach ze ztráty života, a Satanovo sevření povolí. Toto je hlavní námět Nového Zákona, jádro řešení, které je v evangeliu nabídnuté. Uvažuj nad následujícími slovy:

"Víme přece, že starý člověk v nás byl ukřižovaný s Ním, aby tělo hříchu mohlo být zničeno a abychom od té doby nesloužili hříchu. Ten, kdo je mrtvý, je osvobozen od hříchu. A tak, jsme-li mrtvi s Kristem, budeme také jednou s Ním žít. Tak i vy si uvědomte že jste mrtvi hříchu, ale živí Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Ať tedy hřích neovládá vaše hříšné tělo, aby jste dělali to, co se mu zachce. Římanům 6:6-8,11,14...


JEDINÁ SKUTEČNÁ BARIÉRA.


Zde konfrontujeme tu jedinou opravdovou bariéru k porozumění Bible. Ten největší problém není intelektuální, ale morální. Není to že bychom nemohli porozumět - my chápeme velmi dobře Biblickou snahu naše životy opravit - ale nejsme ochotní přijmout důsledky toho, kdybychom dali Bohu volnou ruku v našich životech. A čtenáři, uvědom si, že toto obvinění neplatí pouze na ty druhé! Nikdo z nás není imunní vůči egocentrismu. Naše srdce jsou všechna stejná, ale každý z nás může dovolit Bohu, aby v nich udělal změnu, o jaké mluví Pavel:

"Jsem ukřižovaný s Kristem; přesto žiji, i když ne já, ale Kristus žije ve mně a život který žiji v těle, žiji vírou v Syna Boha, který mně miloval a obětoval se za mně"..

Galatským 2:20.

Když čteme Bibli, musíme být velice opatrní abychom tak dělali s poctivým a pokorným srdcem a duchem, který se nechá učit, dychtiví a ochotní, nechat si naše myšlení změnit do souhlasu s Boží vůlí.. Musíme se vyvarovat vnucovat Bibli naše vlastní názory, myšlenky a předsudky - nebo hledat verš zde, verš támhle, které podporují to, co se nám líbí.. Dále se musíme vyvarovat výkladů Bible, které závisí na znalosti zvláštních zvyků, určité kultury během některého období - zvláště naší vlastní. Dále musíme být opatrní, abychom neupadli do modernismu v naší upřímné snaze vysvětlit evangelium modernímu člověku. Jak Oswald Chambers zdůraznil: Nesmíme nikdy poplést naše přání aby lidé přijmuli evangeliem s vytvořením evangelia, které je lidmi přijatelné! Ale modernismus dělá právě to! Vezme poslední myšlenky světa a zabalí je do biblického jazyka a vydává je za pravdu evangelia. Mnoho podobného se představuje denně na rádiu, televizi, v knihách a ve velikých "úspěšných" kongregacích pod maskou pravého Křesťanství...

Existují populární učení a praktiky vlídně přijímané v církvích, které nevznikly z pochopení Boží neměnné pravdy získané když muži a ženy studovali na kolenou Bibli... Namísto toho, poslední ego-centristické teorie z psychologie, sociologie nebo z úspěch-motivačního školení byly přijaté a přizpůsobené tak, aby se zdálo, že to Bible vždy učila. V rozhovoru s církevními vůdci Lewis varoval:

Naším úkolem je vzít to, co je nadčasové (stejné včera, dnes i zítra) a podat to v v jazyku naší doby.... Špatný učitel či kazatel dělá právě to opačné: vezme myšlenky naší doby a zahalí je do tradičního jazyka Křesťanství"..(C.S.Lewis, "The Grand Miracle and Other Selected Essays on Theology and Ethics from God In The Dock", 1970).

BŮH PROMLUVIL.


Pakliže Bůh, jak Bible tvrdí, skutečně k lidem promluvil - je to sice úchvatné, ale také děsivé. Jestli je tomu opravdu tak, potom si to vyžaduje opravdovou, poctivou a individuální reakci! A tato reakce, kterou někdo projeví, rozhodne o věčném osudu toho či onoho. Měli bychom mít posvátnou bázeň z Božího Slova, jak mívali lidé v minulosti. Ale tento uctivý respekt vůči svatému a čistému Bohu, už není příliš známý v dnešní době. Není to dílo ateistů, kteří strhli Boha na úroveň člověka, ale těch, kteří tvrdí že Boha milují a uctívají - dokonce se prohlašují za Jeho mluvčí...

Člověk pozoruje s úžasem - a někdy i s hrůzou, jak populární televizní kazatel přeruší dramaticky kázání, nastaví ucho k nebi, má "konverzaci" s Bohem. Potom zdvihne ruku, aby upozornil Boha, že už "mluvil" dost dlouho a prozradí audienci, co mu Bůh - údajně - sdělil. To všechno s nádechem mystérie, která nemůže být prozrazena nyní, ale možná - Bůh to dovolí později. Taková vystoupení jsou prováděná s takovým impertinentním náznakem "kamarádství", jako by Bůh existoval pro jeden účel: Prováděl cokoliv na rozkaz. (pozn. Překladatel byl očitým svědkem několika takových "představení" v USA na Floridě).

Jak neuvěřitelně rozdílné jsou biblické scény Božích setkání s proroky a apoštoly v minulosti! Podívejte se na Mojžíše na Hoře, když mu Bůh dává Zákon, nebo Izaiáše jak volá: "běda mi, jsem člověk nečistých rtů!" Nebo apoštol Jan padá jako mrtvý na zem, když vidí vzkříšeného Krista, jehož hlas byl jako zvuk mnoha vod a oči jako ohnivé plameny. Jak vhodné je Toznerovo vážné pokárání: "Křesťanská koncepce Boha, běžná v polovině dvacátého století, je tak dekadentní, že je totálně pod důstojností Velkého Boha a vlastně vytváří, mezi těmi kteří se prohlašují za Křesťany morální katastrofu. Se ztrátou pocitu majestátu se dostavila další ztráta náboženské posvátné úcty a uvědomění si božské Přítomnosti.

Když tak jeden rozpačitě pozoruje křesťanské televizní osobnosti které naznačují, že mají speciální soukromou linku k Bohu, dostává dojem, že pozoruje estrádní umělce. Jacques Ellul odsuzuje tendence masových médií rozptylovat a pobavit, než podpořit úvahy (Jacques Ellul,"The Humiliation of the Word" 1985). Nedá mnoho přemýšlení poznat, že pod tím chvástáním a superlativech a nestydaté exhibici křesťanských osobností je něco vyloženě špatné, chybné.... S velikým zájmem píše Colson: Pro mně je zázrakem to, že na nás Bůh ještě neposlal soud za celou tu dnešní apostázii (odpadnutí).. žijeme ve věku kdy Křesťané hladkými slovy říkají klišé jako "Bůh mi řekl" to nebo ono. Někteří kazatelé - obzvláště ten televizní druh znějí, jakoby právě zavěsili telefon po rozmluvě s Bohem. Naší bibličtí předkové neměli takový ležérní pohled na Boží svatý hlas. Když děti Israele obdrželi Desatero, padli na tváře.. Není v tom nic lehkovážného, slyšet Boží hlas a každopádně je hrůzné, když někdo předstírá, že mluví za Boha. Martin Luther tvrdil, že když kázal, podlamovaly se mu nohy. Spurgeon, ten brilantní britský kazatel říkal že se chvěl, aby nevyložil Boží Slovo chybně. (Colson, "Who Speaks For God?).

Ten pocit bázně, strach z vadného vyložení Slova, strach z neuposlechnutí, obava z ubrání, či přidání k Božímu Slovu - to všechno se někam ztratilo když se Bible stala psychologickou příručkou, kterou nám Bůh dal abychom se: cítili lépe, aby zvýšila naše uvědomění sebe-ceny, aby nás inspirovala k osobnímu úspěchu. Jako jeden z vedoucích televizních pastorů prohlásil: "Bible je Boží knihou úspěchu - kniha úspěchů jakou můžete číst". (Robert Tilton, "God’s Laws of Success",1983).

Jako mnoho dalších vedoucích "Positive Confession Movement", dává velmi silný důraz na finanční úspěch. Žena jiného vůdce stejného hnutí píše: Tělo Kristovo nakonec bude mít všechny peníze, protože Boží vůlí je prosperita". (Gloria Copeland, "God’s Will Is Prosperity",1978). Jak podivná se potom zdá být kapitola 11 knihy Židům, kde jsou zvěčnění hrdinové víry, kteří "byli ukamenovaní, rozřezaní na kousky, pobití mečem, potulovali se v ovčích a kozích oděvech, nuzní, postižení, mučení" (11:37). Vyměnit pronásledování za slíbený blahobyt, se zdá být "dobrým kšeftem z hlediska světa, ale z pohledu věčnosti se jednou ukáže jako výměny nebeského dědictví za "mísu čočovice", jako to jednou udělal Ezau.

Tím nechceme říci, že Bůh nemůže udělit prosperitu, úspěch, bohatství tam, kde to je částí Jeho plánu - ale to také nese velikou odpovědnost. Křesťané by měli být ve své práci dobří, nebýt líní. Ale, a to hlavně - máme být "horliví v duchu, ve službě Bohu". Je zcela možné že Bůh dovolí, aby jeden Křesťan se dostal až na nejvyšší postavení v nějaké mamutí společnosti, zatím co druhý Křesťan, stejně nadaný a pilný, je přehlížený pro to, že je Křesťanem... Není třeba žádné lítosti - jeho odměna je v nebi právě tak, jako toho druhého, pakliže to nedělal pro vlastní chtivost a slávu lidí...

CO SE STALO S BÁZNI BOŽÍ?


Ježíš varuje své učedníky: Dávejte pozor, když všichni lidé o vás budou mluvit dobře!" (Lukáš 6:26). Ti, kteří hledají popularitu v tom, že prezentují to, co lidé slyšet chtějí, budou jednou Bohem souzeni a ti, kteří je podporují budou taktéž odpovědní. Žalmista napsal o bezbožných své doby: Není bázeň Boží v jejich očích" (Žalm 36:1). To stejné obvinění platí na mnohé, kteří se nazývají Křesťany v našem čase. Dnes už není v módě "Bát se Boha a plnit Jeho nařízení". (Kazatel 12:13). Hlavní vina leží na programech křesťanské televize které dělají obchod a zábavu z evangelia a prezentují Boha jako na služebníka, který čeká, aby splnil naše přání. Říkají: Bůh je můj pastýř místo: Bůh je můj pastýř. A v tom je rozdíl věčnosti!!!!

Joyce Main Hanks, který přeložil "The Humiliation of the Word" (Jaques Ellul), činí podobné obvinění křesťanských médií v předmluvě k této knize: .."rozmazlují naše touhy "cítit se dobře" místo, aby reagovali na naší potřebu být spirituálně osloven a místo aby nás "krmili" solidním výkladem Písma. Elektronické Křesťanství se obzvláště podbízí naší chuti na zábavu více, než skutečnému učednictví a růstu.(Ellul, "Humiliation").

V době "positivního myšlení" je strach považovaný za něco "negativního" a proto se mu má jeden vyhnout. A přesto nám Bible říká, že Noé vírou, "byl pohnutý bázní", když byl varovaný Bohem, a výsledkem bylo zachránění jeho rodiny před Potopou (Židům 11:7). Bázeň Boží, která je počátkem poznání" (Přísloví, 1:7) a která přináší pravou úctu a uctívání, dnes velmi nápadně chybí v mnoha kongregacích. To je jasně vidět v tom, jak nedbale se zachází s Jeho Slovem. Tragicky, nejenom svět, ale i značná část Křesťanství,zdá se, nemá ducha Boží bázně, kterou je vidět skrze celou Bibli a která je Bohu tak příjemná: "Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem" (Izaiáš 66:2).

Proč je dnes tak málo poukazu na tuto bázeň Boží? Lidé se bojí více lidí, obávají se víc urazit lidi, než Všemohoucího Boha. Bojí se ztratit odměny, které dávají lidé - peníze, slávu, či vliv mnohem víc, než ztratit věčnou odměnu, kterou pouze Bůh může dát. Touha po úspěchu je svádivější, než žízeň po rozkoši, z toho důvodu, že rozkoš se dá velmi snadno poznat jako nesprávná, kdežto touha po úspěchu je obdivována všude...

"Bázeň Boží je čistá, přetrvá věky" (Žalm 19:9). Přináší Boží ochranu a osvobození (Žalm 34:7 (8 ekum.) právě tak, jako Jeho spásu (Žalm 85:9 (10 ekum) a požehnání (Žalm 115:13). Je naší "silnou důvěrou" a "pramenem života" (Přísloví 14:26-27). Nedostatek této bázně prozrazuje nemoc dnešního populárního Křesťanství...

PODÍVAT SE NA PRAVDU.

Jestliže má být návrat k biblickému křesťanství, bude nejprve nutné si přiznat, že je něco vadného v "Křesťanství", jak se dnes všeobecně učí a předkládá. V pokusu vzbudit církve k tomu, co považuje za "nepříjemnou pravdu", Charles Colson volá pozornost k šokující kontradikci toho, že na jedné straně roste biblický analfabetismus a pokles morálky, zatím co na straně druhé, vliv Křesťanství má vzestupnou tendenci.. Cituje průzkum, který odhalil následující: "81 procent se považuje za Křesťany, ale pouze 42 procent vědělo, že Kristus pronesl Kázání na Hoře.. mezi roky 1963 a 1982 procento Američanů, kteří věřili, že Bible je neomylná, kleslo ze 65 procent na 37 procent. Když 1382 lidí bylo dotázáno, která kniha nejvíce ovlivnila jejich život, patnáct z nich označilo Bibli jako tu knihu - jen trochu víc, než 1 procento!! (Colson, "Who Speaks For God?").

Takové ohromující statistiky by měly zapříčinit vážné přehodnocení nejenom osobního života každého Křesťana, evangelia které prezentujeme světu a i způsob, jakým Kristovu zprávu prezentujeme. Zdá se, že něco základního se ztratilo z Křesťanství v procesu snahy přednést takové evangelium, které by se líbilo celému světu. Křesťané, místo aby ukázali světu svou spravedlnost a čistotu životů, se zdají mít "visi", jak to, co se zdá být ve světě nejlepším, zformovat do Křesťanství (Frankie Schaefer, "Bad News For Modern Man", 1984).

McCandlish Philips na to poukazuje: "Můžete mít náboženství - aniž by jste znali Boha. Satan nemá nic proti náboženství - větší část z nich stejně založil on". (McCandish Philips, "The Bible, The Supernatural and the Jews", 1970). Příliš často jsou "dary" oceňovány nad ovoce Ducha a honba za "zázraky" a "nová zjevení", ponechává velmi málo času na Dárce a co On už ve svém Slově řekl. Křesťanství se může stát zase jedním "náboženstvím" jako zbytek, je-li praktikováno pro sobecké "bonusy" hojení a prosperity.

J.I.Packer podává více biblické perspektivy: Je mnoho z nás, kteří dávají přednost "vzorovému modelu" Joni Earecsonové raději, nežli Johna Wimbera. Vidíme síly království operovat, ale hlavně v oživení, posvěcení, duchovní útěchy a transformace vnitřního života raději, než fyzické zázraky které už svou skutečností zabraňují jiným aktivitám když se lidé naučí žít se svými těžkostmi a oslavují Boha...

Ve svém střízlivě kritickém ocenění A.W.Tozer řekl, že anděl, který byl zvyklý na blaženost blízkého společenství s Bohem, by shledal velmi obtížné pochopit ten nenucený, familiární snadno uspokojitelný duch, který charakterizuje dnešní většinu evangelistů. A kdyby znal tak zapálené duše jako Mojžíše, Davida, Isaiáše, Pavla, mohl by udělat logický závěr, že Křesťané dvacátého století neporozuměli hlavní doktríně víry..a zůstali stát na své cestě za poznáním Boha...

Navzdory tomu, co ukazuje skutečnost (a to by nás mělo položit na zem před Bohem), mnoho z dnešních - nejvíce vlivných vedoucích církví se zdá být upřímně přesvědčeno, že jsme uprostřed "největšího oživení, v historii Křesťanství". (John Wimber, interview v "New Vine"). V tomto novém "hnutí Ducha", jak se to nazývá (napsal Vinson Synan, předseda ekumenického "Všeobecného Kongresu o Svatém Duchu & Světové Evangelizaci", kde se má setkat, v červenci 1997 asi 70 tisíc Křesťanů v New Orleánsu). "Boží Duch se snáší"... zázraky se dějí. (Paul Crouch, TBN, February 1986).

Jiní Křesťané jsou přesvědčení právě o opaku. Leták, který uváděl 1984 "Congress On The Christian World View", který se konal v Denveru za účasti velkého počtu evangelických vůdců měl tuto hlavní otázku: Souhlasíte s tím, že Evangelická církev je nemocná, postrašená, zmatená, nesvatá, která potřebuje oživení, obnovu a reformaci? (Třetí Kongres, 1986 Washington, DC.). Boice píše: Nemáme ani silnou církev, ani mnoho silných Křesťanů (Boice "Foundation"). Zdá se, že je velký nesouhlas v tomto důležitém námětu.

OŽIVENÍ DNEŠNÍHO KŘESŤANSTVÍ.

Jsou lidé, kteří přirovnávají dnešní Křesťanství k Israeli když padly hradby Jericha a pochodovalo se do zaslíbené země s plnou fanfárou. Ovšem, situace po porážce u Aje, se zdá být podobnější! Jozue leží na tváři před Bohem a když mu Pán říká aby vstal - protože modlitba v tomto případě je zbytečná. V táboře byl hřích, který musel být vynesený na světlo a vyznaný Bohu, než mohl Israel obdržet Boží požehnání! Nesmíme příliš kritizovat touhu po oživení - ale zdá se, že není tak mnoho zájmu o kvalitu "Křesťanství", které má růst...

Tato střízlivá slova A.W.Tozera se zdají být velmi aktuální: "Tak silný je závan, který tlačí pro "oživení", že jen někdo má odvahu se opřít větru... Věřím, že dnešní potřeba není pouze oživení, ale radikální reformace, která by šla až na kořeny naší morální a spirituální choroby a jednala spíše s příčinou, než s následkem - raději s chorobou, než s příznaky... Je mým názorem, že - za současné situace - oživení nepotřebujeme. V Křesťanství, jak ho dnes známe v Americe, široko zasahující oživení by mohlo způsobit morální tragedii, ze které bychom se nevzpamatovali za sto let... (Tozer, "Keys").

I když to zní depresivně, ve skutečnosti to osvobozuje. Zoufale nemocný člověk, který se domnívá že je zdravý, nikdy nepůjde k lékaři. Nejprve musíme přiznat, že je něco vadného a potom budeme hledat lék. Tozer nemá na mysli biblické Křesťanství, ale jeho moderní padělek! Není chyba v "Příručce Výrobce" - vada je v uplatnění! Pakliže něco základního schází, víme, kam se obrátit pro odpovědi. Když se chceme vrátit do biblického Křesťanství, potom pochopitelně se dáme vést Biblí. Je zásadně nutné mít touhu Boha poznat, potom se ponořit do Jeho Slova a přemýšlet o něm. Tam je vítězství nad hříchem a "sebesmem", které Bůh zajistil skrze Krista, ale dnes tomu není dávána taková důležitost, jakou si zaslouží. Možná, že následující slova pastora devatenáctého století Charlese Spurgeona, vás bude inspirovat, aby jste v Kristu našli ten lék, který hledáte:

".....jestliže jste trápení mocí hříchu a tendencí vaší přirozenosti, jak se často stává, existuje pro vás slib: “Nové srdce vám dám, a do nitra vám vložím nového ducha". Ezech.36:26. Jaký to nádherný slib! Chyťme se jej, přijměme jej za pravdu a přivlastněme si jej. Teprve pak se v nás splní a my budeme zpívat o nádherné změně, kterou v nás Bůh udělal. Ten, který to slíbil, má odpovědnost toto dodržet a On na to stačí! Bůh, který tuto nádhernou změnu slíbil, ji určitě vykoná na všech, kdo přijali Krista - protože "těm všem dal moc státi se Božími dětmi".

Co Křesťanství zoufale potřebuje.


"Šťastný je ten, koho Bůh trestá; Jeho kázeň neodmítej.." Job 5:17.

"Koho Bůh miluje, tomu domlouvá, jako otec, který miluje".. Přísloví 3:12.

"Hlásej Slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování.." 2 Timoteovi 4:2.

Přesto že to předešlé prohlášení A.W.Touzera o potřebě reformace před oživením, bylo řečené před více jak 30 lety, není to méně pravdou dnes. Ve skutečnosti je situace ještě zoufalejší, protože křesťanská média jsou dnes ovládaná učiteli Positive a Possibility Thinking a Positive Confession. Důsledkem toho, miliony Křesťanů nedostanou příležitost si poctivě porovnat, zda varování lidí jako Boice, Colson, Stafford, Tozer jsou či nejsou oprávněná...

Tito jsou přesvědčení, že už jenom přemýšlení o "negativní" myšlence způsobí neblahý vliv v životě člověka a mohou se dokonce realizovat, mluvíte-li je nahlas! Nejenom extrémisté v hnutí Positive Confession, ale - do určité míry téměř všichni Křesťané byli ovlivnění syndromem "positive mental attitude". Ten je všude v dnešní, na úspěch orientované společnosti.

ROSTOUCÍ POPULÁRNÍ KLAM.


Jeden z nejsvůdnějších módních výstřelků světa, který byl kdy oblečený do křesťanské terminologie a přijatý Křesťanstvem jako svatosvatá pravda je víra, že "positivní" je každopádně dobré, zatím co "negativní" je právě na opak - špatné. Ve snaze držet krok s tímto klamem, hlavní zpráva ze všech kazatelen některých největších kostelů Ameriky a křesťanských televizních programů je zdůrazňovat to, co je v Bibli "pozitivní" a "pozdvihující", a potlačovat vše "negativní". Pastor největší kongregace světa píše:

"Naplňte si hlavu úspěchem a stanete se úspěšnými... Žádám své lidi, aby nikdy nedovolili negativní myšlenky do svých myslí - pouze pozitivní. (Paul Yonggi Cho, "The Fourth Dimension"). Toto je na hony vzdálené od biblického Křesťanství! Tato subtilní a velmi lákavá nepravda zabezpečuje ideální důvody pro vyhnutí se opravám a domluvám, které Bůh pro naše poučení a nápravu do svého Slova dal. Není zapotřebí nijaké zvláštní inteligence abychom si uvědomili že "pozitivní" a "negativní" mohou být zcela amorální, humanistické pojmy, pakliže jsou použité ve špatném kontextu. "Positivní přístup", nebo "positivní postoj" jsou populární fráze ve světě, ale v Bibli je nenajdete! Tyto by neměly být nikdy používané jako náhražka za víru nebo jako útěk ze skutečnosti.

Positivní a negativní mají svůj definitivní význam v elektřině, matematice či fyzice, ale tyto pojmy nemají nic společného s pravdou, spravedlností, svatostí, poslušností k Bohu a Jeho Slovu, s evangeliem Ježíše Krista, nebo mocí Svatého Ducha v křesťanském životě. Když je použijete v takové souvislosti, dostanete zmatek. Kolikrát někdo upřímně řekne: "Nevidím nic špatného na tom, co Pastor XY učí - on je vždy tak positivní!". Je k nevíře, kolik Křesťanů klade rovnítko mezi "positivní" a "pravdivé". Filipským 4:8 je oblíbeným veršem pro ty, kteří tvrdí, že Bible učí positivní myšlení. Toto je dokonalá ilustrace zmatku, který vznikl.

Tak nějak se pojem "positivní" mylně spojuje s "pravdou", ale vidíme jej jako ekvivalent pojmů "poctivý", "čistý", "milý" atd. Těžko by jste nazvali soudce spravedlivým, kdyby neodsoudil zločince jenom proto, že chtěl být "positivní". Někteří lidé mají velmi positivní postoj k sexuální promiskuitě, ale těžko by jste to mohli nazvat "čistým". Ani jeden pojem z Filipským 4:8 není ekvivalentem "positivního". Prohlásit, že tento verš propaguje "positivní myšlení", by znamenalo specifické morální, etické a duchovní hodnoty o kterých máme, podle toho verše, meditovat! A je to popření svatého Božího charakteru, nazvat Ho - slovy vůdce "Positive Confession" hnutí "největším positivním Myslitelem, který kdy byl".(Kenneth Hagin, "The Word of Faith", 1984).

Nejčastěji se to, čemu říkáme "positivní", považuje jednoduše za příznivé, příjemné - zatím to nepříjemné, se nazývá "negativní". Tento relativistický a egocentrický postoj odráží dnešní sekulární mentalitu a je destruktivní v morálce a spirituálních hodnotách. Ve skutečnosti nejde o to, zda něco je "positivní", ale zda něco je pravda nebo lež, biblické či nebiblické. V tomto kontextu pojmy "positivní" a "negativní" nejsou pouze nerelevantní, ale jsou jako kouřová clona, která zakrývá skutečné problémy. Aplikovat taková slova na biblické pravdy je urážkou Boha, jehož Slovo je plné "negativních" oprav a varování před soudem.

Chtěli bychom zdůraznit, že nebereme na potaz křesťanskou vlastnost vidět a poukazovat na to dobré v druhých, když to slouží věci pravdy. Pavel povzbuzuje Filipské (a všechny Křesťany) aby zaměstnávali své myšlenky tím, co je hodnotné a co posílí jejich morální charakter. My ale voláme kletbu na hnutí, které zlehčuje pravdu a Boží domluvy tím, že "positivuje" Boží Písmo, které má dvě ostří. Totiž je to nejenom výsměch Bohu, ale zároveň to nepozorovaně osvobozuje křesťanské vedoucí od odpovědnosti z titulu názoru, že by domluva podle Písma mohla být "negativní".

Takový názor dnes mezi Křesťany převládá, navzdory velmi dobře známé skutečnosti, že Křesťané v Beroji byli pochválení za to, že kontrolovali denně Pavlovo učení porovnáváním v Bibli. (Skutky 17:11). Naší odpovědností je podrobit učení dnešních křesťanských vedoucích tomu stejnému zkoumání - i když je zde riziko, že budeme považovaní za "negativní".... Nahradit morální obsah víry za "pozitivní myšlení" nám dává uboze mělké Křesťanství, které je ponejvíce zaměstnané "úspěchem". Pomýlené učení, že bychom měli být imunní vůči utrpení nás zavedlo k nevyváženému důrazu na hojení a zázraky! Co dnes schází je žízeň po čistotě a po tom Bohu, který přitahoval do své blízkosti svaté z dávných časů. Dále nám schází opravdový zážitek Jeho přítomnosti a Jeho síly. Povrchnost, ohromující neschopnost rozpoznávat a často otupělé svědomí jsou viditelným výsledkem....

BOŽÍ "NEGATIVNÍ KONFESE".

Mnozí z těch, kteří jsou nadšenými obhájci "Positive Confession" považují Bibli za "nej-PMA (Positive Mental Attitude) knihu všech knih". Kdyby se vám to chtělo zkontrolovat tak zjistíte, že v celé Bibli neexistují slova "positivní", nebo "mentální". Ta nej-PMA kniha ani tento koncept nezná! Ve skutečnosti je Bible jednou z těch nejvíce "negativních knih, které byly kdy napsané! Kromě toho je plná příkladů těch, kteří dostali Boží požehnání a vítězství skrze to, co by dnešní "učitelé víry" nazvali negativní konfesí. Jak ukazuje leták "Assemblies of God" (umírněná část Pentacostálního [Letničního] hnutí) namířený proti "Positive Confession": Král Jošafat připustil, že nemá dost sil proti spojenému nepříteli, ale Bůh mu dal vítězství. (2 Letop.20). Pavel přiznal svou slabost a prohlásil že je nejsilnější, když je slabý (2 Korint.12:9-10). Když učedníci přiznali, že nemají čím by nasytili dav, Ježíš udělal zázrak (Lukáš 9:12-13). Nikdo jim neřekl, aby jejich pohled byl positivní - což by odporovalo skutečnosti. Učit, že vůdci ranných dob Křesťanství žili ve strastích a chudobě, protože nechápali Slovo, znamená neříkat pravdu. Doktrína musí zahrnovat totální učení Bible! (The Believer & Positive Confession, 1980).

Základ ("Positive Confession") hnutí je víra, že slova mají v sobě inherentní sílu, která vytváří to, co se vysloví - proto člověk musí mít pouze "positivní" prohlášení. E.W.Kenyon, zakladatel tohoto hnutí učil, že Ježíš měl "vždy positivní zprávu". (E.W.Kenyon & Don Gossett, "The Positive Confession of the Word of God", 1981). Člověk nemusí dojít daleko v Novém Zákonu, aby mohl toto prohlásit za nepravdivé. Ve skutečnosti, pakliže vytváříme to, co mluvíme, potom bychom museli obvinit Krista z toho, že přivodil katastrofu nejenom na sebe, ale i na druhé. Jeho četná "negativní" prohlášení jako: "Lišky mají nory, ptáci svá hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by složil hlavu" (Matouš 8:20) zřejmě zapříčinila chudobu, ve které žil se svými učedníky! To stejné se dá říci o Jeho častém prohlašování ku svým následovníkům, že bude ukřižovaný a - dokonce vyčinil Petrovi, který se Mu snažil naočkovat "positivnější" pohled na věc. (Matouš 16:21-23).

Pakliže "dostanete, co jste řekli" - bylo Kristovo negativní prohlášení o přicházejícím zničení Jerusaléma, tou příčinou, která přivodila městu zkázu? A nejsou předpovědi, které pronesl On i apoštolové o Době Strastí, o přicházejícím Armageddonu "negativní konfese, které to na svět přivolají? A co Izaiáš, Jeremiáš, Ezekiel a jiní ze Starého Zákona, kteří opakovali "negativní konfese" proti Israeli a jiným národům?

I povrchní studie Bible nás donutí k závěru: Aby jeden mohl být Božím prorokem, musí každopádně pronášet "negativní konfese"! Co s nimi uděláme? Máme je "vyznat" tak jak jsou? Pakliže ano, jak potom můžeme takové vyznání prohlásit za "positivní"? Nebo máme tato proroctví obrátit do "positivních", které přinesou mír, blahobyt, hojení, spásu a oživení místo bitvy u Armageddonu? A nebo je to tak, jak jsme poznamenali, že "positivní" a "negativní" jsou zcela nevhodné pojmy, když se jedná o Boží vůli a Jeho Slovo?

SÍLA NEGATIVNÍHO MYŠLENÍ.

Každé oživení v minulosti se vyznačovalo hlavně lítostí nad hříchem. Dnešní, tak hlučně prohlašovaná oživení, mají svůj základ v "positivní konfesi" k našemu božskému právu na zázraky. Hojení těl, se zdá mít přednost před spásou duše. Přesto že mnoho vedoucích odsuzují tento nešťastný výsledek, bylo to jejich falešné učení, které prosadilo "sebesmus" .. Jak píše J.I.Packer: Nakonec, co vlastně dnes většinou kážeme, učíme a produkujeme na televizní obrazovce? Hlavní odpovědí na mou otázku by bylo: Úspěch a nadšení; dostat od Boha zdraví, bohatství, svobodu od starostí a stálý pocit štěstí".(J.I Packer, "Put Holiness First", 1985).

Ten převládající trend "buď-positivní-za-každou-cenu" činí velmi obtížným podívat se pod povrch "růstu" a "zázraků" a vidět skutečnou pravdu. To by bylo "negativní" a to je dnes hřích. Pavel varoval, že ti, kteří nebudou milovat pravdu, dostanou "mocný klam" aby uvěřili lži Satana (2 Tesalon. 2:9-12). Ta populární náhražka "positivní" místo pravdy se zdá vést k prorokovanému klamu. Faktu, že Bible obsahuje množství negativních prohlášení, neuniknete. Obzvláště důležité je varování, které toto vykresluje jako primární charakteristiku klamu posledních dnů - náboženského klamu, jaký svět nikdy před tím nezažil...

Ježíš sám prohlašoval stále "negativní" soudy nad těmi, kteří odmítnou pravdu a neustále varoval před přicházejícím soudem. Nikde není ani náznak toho, že by správná reakce na vzestup Antikrista, Dobu Strastí, či Armageddon byla buď politická akce nebo "positivní prohlášení” - nebo že apostasie, která musí přijít před Kristovým příchodem (2 Tesalo.2:3) by se stala "největším oživením v historii Křesťanství", pakliže to tak prohlásíme!

Toto přece není záležitost nějaké obtížně vysvětlitelné části, či částí Písma, ale něco, co se zdá být jednoznačně jasné, od Genese až po Apokalypsu. Ten stejný Bůh, který prohlásil "všechno dobré" v kapitole první, varuje Adama a Evu, že "následkem neposlušnosti je smrt", v kapitole druhé. (Genese 2:17). Nic nemohlo být víc negativní, než toto prohlášení, ale přesto to byla pravda! Na druhé straně - nic nemůže být positivnější, nežli Stanův slib, že budou jak bozi, vezmou-li si zakázané ovoce - a byla to lež! Jasně Eva zdůraznila "positivní" a odmítla "negativní" a výsledek? Byla to otázka poslušnosti - právě jako dnes...

Tvrdit, že Křesťanství musí být vždy "positivní", znamená se vysmívat Bohu a vést duše od pravdy. Nejprve se musíme řídit Božím slovem, dovolit mu, aby nás očistilo a potom začít žít podle jeho rad. Potom musíme varovat a zachránit co největší počet těch, kteří žijí v klamných iluzích dnešní doby. Přesto že veliká většina světa se žene k soudu, my bychom měli být živým příkladem radosti a vítězství, které jsou v Kristu...

Pavel byl inspirovaný aby napsal, že "celé Písmo je nám dané pro doktrínu, pro pokárání, opravu, a instrukci k spravedlnosti". (2 Timoteovi 3:16). Tyto čtyři prvky jsou absolutně nezbytné k biblickému Křesťanství a přesto jsou povětšině nepřítomné v dnešní-době ve křesťanské literatuře. Právě tak by jste je těžko slyšeli v kázání, dnes tak populárního "positivního" trendu. Většina programů na křesťanské televizi se zaobírá senzačním svědectvím, sentimentálním zpěvem a dramatickými - ale většinou neúspěšnými pokusy hojení.. ale kde je doktrína, kárání, oprava, a instrukce ve spravedlnosti? Jaké to máme Křesťanství, když právě ty nejdůležitější prvky, hlavní témata Bible chybí?

Ve své, pochybně zamířené horlivosti být za každou cenu positivní, mnoho dnešních křesťanských vůdců se zahnalo do kouta, kde musí ignorovat většinu z Bible - ze které oni tvrdí že učí. Tímto jemným způsobem byly církve a sami křesťanští vůdci okradeni o ten opravný vliv, který Bůh do svého Slova dal...

ZOUFALÁ POTŘEBA OPRAVY.

Oprava je tou nápadně nepřítomnou, a přesto tak potřebnou složkou v dnešním Křesťanství. Jsou takoví, kteří se vyhýbají opravám a káráním tím, že se schovávají za Kristova slova: "Nesušte, aby jste nebyli souzeni" (Matouš 7:1). Pohodlně se zapomíná, že Ten, který toto řekl, na druhé straně varoval "..suďte spravedlivým soudem"..(Jan 7:24), dále řekl "soudit ovoce proroků" (Matouš 7:16) a slíbil svým učedníkům, že budou "soudit Israel". (Matouš 19:28). Z kontextu a zbytku Bible je jasné, že nás varuje, abychom nesoudili motivy, o kterých nic nevíme. My se musíme vyslovit o tom, co druzí říkají a dělají bez toho, abychom soudili jejich srdce, které zná pouze Bůh. Ovšem, my musíme soudit doktríny a činy.....

Pavel vyzýval Timotea, "kárej, odmítni, vyzývej se vší trpělivostí a doktríně". Na jaké bázi by jeden káral či opravoval aniž by posoudil chování nebo doktrínu? Taková oprava je hlavním námětem Bible! Veřejné učení falešné doktríny musí být pokáráno veřejně. Pavel připomíná Timoteovi "ty, kteří hřeší, pokárej přede všemi, aby se odstrašili druzí". (1 Timoteovi 5:20).

Do Korintu Pavel píše: "nechť dva, nebo tři hovoří, a nech druhé, aby soudili" (1 Korint. 14:29). Veřejné učení, ať v kázání, ve zpěvu, nebo v darech Ducha, musí být veřejně souzené zda je biblické. Toto by mělo být děláno pastorem a staršími v čase učení ačkoliv toto se stává zřídka kdy...Mnohem, zásadnější je ovšem, aby učení, které vychází z mocných a vlivných médií, jako rádio, televize, časopisy a knihy byly posouzeny a pakliže je v nich něco vadného, veřejně opravené... To stejné se týká i této knihy a jejího autora...

Pavel považoval za správné a nutné veřejně jmenovat Hymanea a Philetusa, protože veřejně učili falešné doktríny, které "podvracejí víru některých bratří" (2 Timoteovi 18). Jak mnohem více nutná by byla veřejná oprava, kdyby moderní Hymaneus nebo Philetus jako oblíbení autoři knih, nebo jako populární kazatelé na křesťanské televizi vedli miliony do omylu? Namísto pomýšlet na reputaci těch, kteří takto učí, neměli bychom mít více na mysli ty miliony, kteří jsou vedení do omylu? Takový postoj by měl zaujmout každý, kdo je skutečným synem, nebo dcerou Boha...

Ti, kteří kontrolují většinu programů křesťanské televize, většinou odmítají povolit přístup těm, kteří by uvedli jejich učení v pochybnost. Nadto, místo aby připustili soudy ve vlastních řadách, odsuzují opravy jako "rozvratné" a propagují "jednotu" založenou ne na pravdě, ale na dohodě neprojevovat nesouhlas jeden vůči druhému. Stále se hovoří o lásce, jako kdyby tato vylučovala opravy. A přes to Bible učí, že láska mluví pravdu (Efezským 4:15), která může být "negativní". Pravá láska opravuje ty, které miluje. "Koho Bůh miluje, toho kárá s trestá" (Židům 12:6). Ježíš sám prohlásil: "Všechny, které miluji, kárám a trestám" (Apokalypsa 3:19). Není divu, že Šalamoun říká: Pokárej moudrého, a bude tě milovat" (Přísloví 9:8). Moudrý člověk si přeje, vítá opravu a považuje ji za laskavost - ne za útok.

Šalamoun, pod inspirací píše: "Velký trest postihne toho, kdo sejde z cesty, kdo nenávidí kárání, zemře"... Nedomlouvej posměvači, nebo tě bude nenávidět - pokárej moudrého a bude tě milovat... Počátek poznání je bázeň před Bohem, jen pošetilci pohrdají moudrostí a disciplínou".. (Přísloví 15:10, 9:8,10, 1:7).

BIBLICKÝ PŘÍKLAD.

Od Genese až po Apokalypsu, hlavní téma Bible je oprava. Je to proto, že Bůh nás miluje a přeje si nás vést od smrti a soudu, k věčnému a bohatému životu v Kristu. Když Pavel mluví o příbězích Starého Zákona prohlašuje, že "jsou napsané pro naše napomenutí" (1 Korint. 10:11). Většinu z toho, co učil Ježíš, bylo ve formě kárání, zaměřené na náboženské vůdce, ale také na typické Židy Jeho doby. Je nepoctivé, zaměřit se pouze na to, co jeden pokládá za positivní aspekty Kristova učení, a opomenout si vzít k srdci a aplikovat na vlastní život to, co On kárá a opravuje....

Ježíš neváhal nazvat náboženské vůdce "pokrytci" "obílené hroby" "slepí vůdci slepých", a vlastní učedníky "nechápavými hlupáky" (Lukáš 24:25, anglická verze). Ježíš zřejmě nechodil do kursu "Jak si získat přátele" a nijak se nesnažil být positivním, ani to nepovažoval za nejlepší způsob, jak říci pravdu! Pastoři, evangelisté, a televizní učitelé, kteří pomíjejí opravné učení Ježíše Krista, protože nechtějí být negativní, nejenom že ignorují Jeho příklad, ale opakují ten stejný hřích, pro který On káral náboženské vůdce své doby!

Drtivá většina Nového Zákona byla napsaná aby se napravily chyby a omyly, které už se do Křesťanství dostaly... Dopisy Pavla, Petra, Jakuba, Jana a Judy zahrnují v sobě hlavní opravné doktríny Křesťanství, které - pochopitelně - jsou platné i dnes! Vůdci ranných kongregací měli za úkol - mimo jiné - tyto opravy učit. Bohužel, mnoho dnešních populárních vedoucích církví se zdají být zcela neochotní ať už soudit učení druhých křesťanských vůdců, a nebo přijmout kritiku svého učení...

Někteří tvrdí, že otevřené zkoumání nebo opravy doktrinálního učení je "rozvratné", jako kdyby každá neshoda byla zhoubná a mělo by se jí vyhnout. A přesto Ježíš prohlásil, že přinesl rozdělení (Lukáš 12:51), a to Ho provázelo všude, kamkoliv šel (Jan 7:43, 9:16, 10:19 atd). Rozdělení, které přinesl bylo to zásadní: mezi pravdou a omylem, mezi světlem a tmou. Verš 16:17 v dopise Římanům je oblíbeným veršem těch, kteří volají "rozkol", aby zabránili opravě, ale vždy jej citují pouze částečně: "dávejte pozor na ty, kteří působí roztržky" ... ovšem dál je: "proti učení, které jste se naučili". Tím dává jasně najevo, že problémem byla správná doktrína! Jsou to právě ti, kteří odmítají posuzování svého falešného učení, kteří roztržky dělají, ne ti, kteří "zápasí o víru, jednou pro vždy danou Božímu lidu" (Juda 3). Nemůžeme dělat kompromisy proto, abychom se vyhnuli kontroverzi. J.I.Packer nám připomíná:

Za prvé, není nic nebiblického v kontroverzi, když to vyžaduje dobro pro duše, jako se stávalo v kontroverzích Ježíše a Pavla a když dobrý úmysl jednoho z oponentů je respektovaný. Za druhé, motivy těch, kteří dělají ctnost z vyhýbání se kontroverzi není pravděpodobně nic ušlechtilejšího než sebe-ochrana lidí, kteří jsou nafoukaní, mají tenkou kůži a možná si neuvědomují hodnotu pravdy. (J.I.Packer, "Keep in Step with the Spirit,1984).

NESAHEJTE NA MÉ POMAZANÉ.

Pakliže má být skutečný návrat k biblickému Křesťanství, potom nikdo z Křesťanů se nemůže činit nárok na imunitu před opravením. Existuje bohužel, druh křesťanského "guruismu", který postavil některé z vůdců do říše neomylnosti. Zpochybnit cokoliv, co vyjde z jejich úst je považováno za "dotýkání se mých pomazaných" (žalm 105:14) což bylo zakázáno ve Starém Zákonu jak v příkladu tak i přikázáním. Kdo jej porušili, spadali pod Boží soud. Toto nemá nic společného s oprávněnou opravou, kterou si Bůh přeje pro všechny a hlavně pro své pomazané. Kdo jsou tito "pomazaní" a do jaké kategorie by spadali dnes? Ve Starém Zákonu proroci, kněží a králové byli "pomazaní" do těchto úřadů tím, že se jim polila hlava speciálním olejem. Od té chvíle byli "pomazaní Bohem". Všechny tyto tři úřady měly najít spojení v tom slíbeném Mesiáši, jehož řecký překlad je Kristus, což je hebrejsky "pomazaný"...

V Novém Zákonu, Kristovi stoupenci jsou s Ním identifikovaní tak silně, že oni, jako členové Jeho těla - Církve, nesou, v Jeho jménu tyto tři úřady, proroka, kněze a krále. Každý Křesťan je "pomazaný", protože Kristus, který je tím "Pomazaným", žije v nás a my v Něm. A to je to "pomazání" Svatým Duchem, které brání tomu, abychom uvěřili lžím Satana, když si dáváme pozor na to, jak nás Duch vede. Jan prohlásil:

"Tyto věci jsem vám napsal, co se týká těch, kteří vás svádí. Ale to pomazání, které jste od něj obdrželi je ve vás, a nepotřebujete, aby vás někdo učil. To stejné pomazání vás všechno učí - je pravda - žádná lež, a jak vás učí, tak i ve vás zůstává. A až se zjeví, můžeme mít jistotu a nebýt zahanbení před Ním až se vrátí. (1 Jan 2:26-28).

Cokoliv to znamená "nedotýkej se mých pomazaných", platí na každého Křesťana - ne pouze na vůdce. Co to znamená? Tento výraz je poprvé použitý Davidem na krále Saula. Pronásledovaný Saulem a jeho armádou, David s těmi svými se ukryl v jeskyni, když Saul ulehl k odpočinku. Davidovi lidé chtěli, aby jej David zabil. Domnívali se totiž, že tímto Bůh vydal Saula do Davidových rukou. David na chvilku zaváhal, ale potom se v něm "probudilo srdce" a řekl svým vojákům: "Bůh chraň, abych vztáhl ruku na pomazaného Bohem". (1 Samuel 24:6). Později se odehraje ještě jeden podobný případ a David říká totéž.(1 Samuel 26:9) Zabít krále by bylo v tomto případě špatné.

Sotva je pravdou to co se učí, že tato starozákonní fráze znamená neuvádět v pochybnost učení křesťanského vedoucího. V obou případech David krále sice nezabil, ale pokáral" pomazaného" veřejně, před celou jeho armádou. Správné použití tohoto verše by bylo pokárání kohokoliv z pomazaných za to, že dělají nebo učí něco, co by neměli. Pavel pokáral Petra před všemi (Galatským 2:14). Špatným příkladem Petr zaváděl mnohé. Bylo by bývalo zcela nevhodné, kdyby si Pavel vzal Petra stranou a vyčinil mu. Není to Matouš 18:15. ("když tvůj bratr proti tobě zhřeší..." ekumenická Bible má nesprávný překlad). Petr nezhřešil proti Pavlovi ale dával špatný příklad v církvi. A každý Křesťan dnes má stejnou povinnost. Zřídit elitní třídu vůdců, jejichž učení a činy nemohou být zpochybněné, je první krok ke kultu!

V RUKÁCH MISTRA HRNČÍŘE.


Převládající názor naší doby je, že oprava je negativní, zatím co je vlastně velmi positivní. Bylo by dobré připomenout, že každý předmět určité hodnoty je oprašovaný a očisťovaný. Zručný sochař otesává kámen ne aby ho poškodil, ale aby ho dostal do žádaného tvaru. Umělec udělá krok vzad a dá výtvoru kritický pohled; potom přistoupí a udělá opravu. Bůh dělá totéž s námi. A Jeho Slovo má být naším vůdcem v tomto procesu, který se stále opakuje.

Dnes se mnoho hovoří o úspěchu a hledání dokonalosti ve světě kolem nás (a hodně z té mentality přišlo též do církví) Ale co s tím, co chce Bůh udělat v našich srdcích? Existují hlubiny pokory a výšky radosti, které si nedovedeme ani představit a Bůh potřebuje naší ochotnou spolupráci a dychtivé podílení se na tomto procesu. V okamžicích, kdy jsme se sebou nejvíce spokojeni a domníváme se, že už vylepšení nepotřebujeme - v těch chvílích jsme právě nejdále od toho, co bychom být měli!!

Andrew Murray napsal:
Ve snaze po vyšších prožitcích křesťanského života, věřící je občas v nebezpečí zaměřit se a radovat se v něčem, co bychom nazvali "lidské ctnosti". Takové jsou odvaha, radost, pohrdání světem, horlivost, sebe-obětování... to už učili a i praktikovali staří Stoikové. Na druhé straně ty mnohem hlubší, jemnější, více božské a nebeské vlastnosti už tak vyhledávané nejsou... To jsou ty, které učil Ježíš - přinesl je s sebou z nebe - skromnost, poníženost, nepovýšeného ducha, pokora.

Učitel spirituální pravdy, který má kolem sebe zbožňující posluchače, nadaný lektor, odhalující s podia tajemství nebeského života, křesťan dávájící své svědectví, které má vliv na posluchače, evangelista, který triumfálně dává požehnání tisícům, skrze svou zprávu - nikdo nemá tušení o skrytém, nevědomém nebezpečí, kterému jsou tito vydáni.. Právě ve chvíli, kdy se nám zdá, že se naše srdce stává chrámem Páně, "vidíme" jak dva muži vstupují do Chrámu, aby se modlili. A publikán si uvědomí, že nebezpečí pro něj neleží ve Farizeji, který tam poblíž stojí a opovrhuje jím, ale ve "farizeji", který leží hluboko v jeho vlastním nitru, které se chválí a oslavuje... Ano, dokonce i v Chrámu, kde jsou slyšet pouze slova lítosti a důvěry v Boží milosrdenství, Farizej může pozdvihnout hlas ve chvále a díky Bohu - a vlastně bude gratulovat sám sobě. Pýcha se snadno zahalí do pláště chvály a lítosti. (A.Murray,"Humility").

Nikdo z nás není ještě žádným "mistrovským dílem!" Každý z nás je ještě na hrnčířském kruhu, kde Mistr nás ztvárňuje do tvaru podle Jeho představy. Když si uvědomil, že je ještě tak mnoho, co je třeba o Bohu poznat, tolik čistoty a radosti k pochopení, tolik více Jeho nepopsatelné radosti a útěchy v prožívání Svatého Ducha v nás, Pavel prohlásil:

Ne že bych již byl u cíle, nebo dosáhl dokonalosti - ale jdu za ní aby mi patřila, protože já patřím Kristu".... Bratří, já si nemyslím, že jsem již všechno pochopil, ale jedno vím: zapomínám na to co je za mnou a jdu za tím, co je vpředu, běžím, abych získal cenu Božího povolání, která je v Ježíši Kristu"...

Filipským 3:12-14.

Křesťanská psychologie přesvědčila mnohé z dnešních křesťanských vůdců, že evangelium Ježíše Krista potřebuje nový oblek, že se potřebuje přispůsobit populárnímu "sebesmu" aby ho to udělalo "přitažlivým" pro světskou mysl. To je jako léčit rakovinu aspirinem. Pacient se může cítit lépe po nějaký čas, dávka musí být zvětšovaná, až nakonec pacient zemře. Evangelisté minulosti tak pošetilí nebyli. Spoléhali se prostě na Boží Slovo a nezměnili jeho význam aby to vyhovovalo "moderní" chuti. Nakonec navrhli řešení, které přineslo opravdové vítězství. Zde je prohlášení, které Spurgeon nabízí jako řešení hříšným srdcím:

Chceme být očistění právě tak, jako omilostění. Ospravedlnění bez posvěcení není spása. Nazvali bychom nemocného zdravým a on by zemřel na svou nemoc. Odpustilo by to vzbouřenci a nechalo by ho v táboře nepřátel krále. Přehlédlo by to následky, ale přešlo by příčinu. Uvědom si, že Ježíš přišel vzít hřích třemi způsoby. Odstranil trest za hřích, sílu hříchu a přítomnost hříchu. Kéž by jste Mu uvěřili pro nové srdce s správného ducha, protože On je tím jediným, kdo vám je může dát.(Spurgeon, Grace).

Zápas o víru.

"Drazí, přál jsem si psát o naší společné spáse, nyní však pokládám za nutné připomenout vám, abyste bojovali za víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu". (Juda 3).

S tolika zdroji, které nám nabízí moderní svět, je tak lehké se spokojit s tím, že si pustíme křesťanský televizní program, nebo si prohlédneme stránky posledního křesťanského časopisu abychom se poučili názory expertů, místo abychom sami každý problém v naší mysli rozebrali. Křesťanství nebylo nikdy zamýšleno jako nějaký kult: "Hurá-slepě-za-vůdcem! Je osobní odpovědností každého individuálního Křesťana či Křesťanky zabrat se do Božího Slova, poctivě jej studovat, meditovat nad tím a PAK HO ŽÍT! Křesťanský život je 24 hodin denně, sedm dní v týdnu "úvazek", ne nějaký koníček, který si občas "zahrajeme".. Není to ani klub, do kterého se člověk zapíše, a potom dodržuje rutinu podle předpisů, v určité doby - a když to všechno "projde", cítí uspokojení, že splnil svou povinnost a vrací se do "skutečného" světa...

POSVÁTNÁ DŮVĚRA.

Bůh neměl nikdy v úmyslu, aby elitní sbory specialistů se staly výlučným vlastníkem biblické pravdy, ale aby každý Křesťan věděl sám od sebe: Co věří a proč tak věří na základě jeho osobní studie Bible!

Carl F.H. Henry jednou řekl: "Bible se musí stát přednostním čtením pro nás a naší generaci"."Shall We Fear God? An interview with theologian C.Henry ). VÍRA JE INDIVIDUÁLNÍ ZÁLEŽITOSTÍ. Pastoři, evangelisté či teologové nejsou jediní "obránci víry"; to je svatá odpovědnost každého Křesťana" Je to Boží Slovo, které dodává pravou víru. "Víra přichází skrze slyšení Božího Slova". Toto Slovo, které Bůh promluvil k člověku, které se neodvážíme ani ignorovat ani falešně vykládat, shrnuje pravdu, kterou musíme věřit abychom poznali Boha a byli spaseni od Jeho soudu nad hříšníky.

"Svatí", kterým tato víra byla kdysi dána aby ji chránili a podávali dál, nejsou žádná "speciální třída" která tento titul obdržela po své smrti, skrze nějaké úřední hlasování. Dopisy Nového Zákona byly psány "svatým" kteří žili v Říme, Korintu a Efezu a také dnes nám, protože podle Římanům 1:7,1 Korint. 1:2, Efezským 1:1, je to označení každého Křesťana. Proto máme žít čistý, svatý život pro Boha. Jak říká J.I Packer: Svatost je přikázána: Bůh ji chce, Kristus ji vyžaduje, Písmo předpisuje. Celá záplava textů a teologických argumentů může tento bod dokázat. (Packer, "Christian Life"). A každému z nás svatých, byla svěřená svatá důvěra tuto víru chránit - nejenom před útokem zvenku, ale hlavně proti mnohem nebezpečnější diverzi od lidí uvnitř vlastních řad Křesťanství! (Skutky 20:28-32, Apokalypsa 2:12-29, 2 Petr 2:1-3.)

ZÁKLADNÍ PROBLÉM.

Všichni Křesťané budou nepochybně souhlasit s tím, aby ta největší důležitost položená na víru. Bible nás ujišťuje, že jsme "spasení skrze víru" (Efezským 2:8), že "spravedliví žijí vírou" (Římanům 1:17) a že "bez víry není možné zalíbit se Bohu" (Židům 11:6). A na konec je nám řečeno abychom si vzali "štít víry", základní obranu Křesťana proti zbraním nepřítele jeho duše. Je jasné, že správný pohled víry je životně důležitý pro biblické Křesťanství. A proto, nechat si uloupit část víry, či být zmatený ve věcích víry, je velmi vážná věc...

Je také pochopitelné, že ve svém plánu svést lidskou rasu, se Satan zaměří primárně na víru aby ji zničil, či alespoň diskreditoval v myslích lidí. Mistr Lež by nás chtěl ukolébat do falešné jistoty - což by byl smrtelně nebezpečný klam. Bohužel, mnoho dnešního učení o víře uvnitř církví hraje Satanovi do rukou. Velmi často ti, kteří zdůrazňují víru nejvíc, se zdají být nejméně bibličtí a kroutí Písmo, aby jej přizpůsobili jejich zvláštním myšlenkám a učení. Výsledkem toho je fakt, že mnoho Křesťanů je zmateno ve věci víry tak, že nejsou schopní pomoci upřímným hledačům, nebo odmítnout kritiku.

Jedním ze základních omylů, který je přijímaný nejen ve světě ale i v Křesťanství je názor, že víra je nějaký druh síly. Jeden z velmi populárních autorů a učitel Bible prohlašuje: Boží Slovo ve vašich ústech vyprodukuje sílu zvanou "víra" ..... vytváří spirituální sílu, která se jmenuje "víra". (Charles Capps, "Seedtime And Harwest", 1986). Jsou Křesťané, kteří hledají Boží moc aby jim požehnala, ale nedovolí Jeho Slovu aby je opravilo a mají málo zájmu o doktrinální čistotu. Chuck Swindoll si stěžuje, že "podstata, časem zhodnocený a uznaný biblický obsah, je velmi nápadný svou nepřítomností". (Charles R.Swindoll,"Growing Deep in the Christian Life", 1986).

Ta myšlenka neosobní síly je líbivá, protože se dá použít pro vlastní cíle - zatím co osobní Bůh chce použít nás - pro naše dobro a pro svou slávu. Ta první vnitřní milost, kterou víra vytváří je poslušnost. Je to podřízení se Kristu ne zaujetí mocí. David Wilkerson varuje: "Kristus se stává v našem středu cizincem, když chceme Jeho sílu více, než Jeho čistotu". (David Wilkerson, "Last Days Ministries Tract").

Jeden z nejpopulárnějších "faith teachers" převrátil Kristovo Veliké Poslání - jít do světa a učit pod Jeho autoritou všechny, kteří uvěří "uposlechnout všechno, co jsem nařídil vám" (Matouš 28:18-20) ve své vlastní parafrázi takto: Ježíš řekl, “Veškerá moc je mi daná - a proto si ji vezměte a použijte ji". (K.Copeland,"Questions and Answers", 1986). Tento "učitel víry", který říká "víra je vaším sluhou", také nazývá víru "silou jako je gravitační síla", kterou můžeme použít, protože jsme "částí Boha" a "máme všechny Jeho schopnosti".(Copeland v interview a v "Believer’s Voice").

V odmítnutí takového omylu Tozer napsal: "Když budeme věřit dostatečně silně, nějak se to stane. Tak zní populární písnička. Co věříte už důležité není - jen když věříte". V pozadí tohoto je mlhavá idea, že víra je všemocná síla, která teče skrze vesmír a do které se může každý "napojit".

Když přijde, pryč je pesimismus, strach, poraženectví. Přichází optimismus, důvěra, osobní ovládání, stálý úspěch v boji, lásce, sportu, obchodu a politice. Co se přehlíží je skutečnost že víra je dobrá jen tehdy, zabývá-li se pravdou...(Touzer, "Gems").

Hlavním problémem je víra. Co věříme a komu věříme rozhoduje o tom, zda naše víra není zaměřená na něco, nebo někoho, kdo nemůže pomoci. "Víra nikdy neví kam je vedená, ale miluje a věří tomu kdo ji vede" (Oswald Chambers, "My Utmost for His Highest"). Pravá víra spočívá na Boží lásce a péči, které nás zbavují všech břemen a produkují mír, který je za hranicí našeho chápání... Světský padělek víry se nazývá "positive mental attitude". PMA a vliv hnutí motivace/úspěchu je zvyšovaný velmi populární literaturou jako: "Power of Positive Thinking" (Norman Vincent Peale, 1983), "The Magic of Believing" (Claude Bristol, 1948), Success Through a Positive Mental Attitude" (Napoleon Hill & Clement Stone, 1960), a spousta dalších knih stejného žánru.

Bohužel, tato atraktivní "míchanice" pravdy a omylu udělal úspěšnou invazi do Křesťanství a positivní mentální přístup je mylně považovaný za víru! Vezměte na příklad Peale-ho "12 Magic Principles": "Když se dostaví negativní myšlenka, snaž se ji zrušit myšlenkou positivní plus ujištění. Snaž se praktikovat ujištění jako: "Život je OK." - "Já věřím" - "Lidé jsou nádherní" - "Bůh mně miluje". Taková ujištění tě pozdvihnou do oblasti nekonečné síly". N.V.Peale, "Confident Living",1974).

V takovémto uvažování není otázkou pravda!!! Každý, ať už svatý, nebo hříšník, Křesťan či Pohan, BEZ ROZDÍLU NÁBOŽENSKÉ VÍRY, je vyzván aby si přivlastnil a trval na svém "Božském původu". "Řekni si: "Jsem Boží dítě" (Totéž, Peale). Raději, než se zaměřit na pravdu Božího Slova a objektivní skutečnosti, Pealeova "magie" se zdá existovat, aby vytvořila to, co bylo prohlášeno-ujištěno. Učení, že upřímné prohlášení-ujištění zapříčiní to, co bylo prohlášené, vedlo mnoho lidí k srovnávání metafyzickou sílu mysli s vírou. Ano, Peale jasně učí: "Positivní myšlení je jen jiný výraz pro víru"...Nepřekvapuje, že Chuck Colson odsuzuje dnešní laciné evangelium, které nás ujišťuje, že "mentální postoj může přinést smysl a pořádek" a přirovnává to ke gnostikům prvního století. (Ch. Colson, "Who Speaks for God?).

VÍRA, KTERÁ HORY PŘENÁŠÍ.

Mnoho Křesťanů si představuje, že víra znamená, že se stane to, za co se modlíme. To není víra, ale arogantní domněnka. Pakliže se stane to, za co jsme se modlili, PROTOŽE JSME VĚŘILI ŽE SE TO STANE, POTOM BŮH V TOM ŽÁDNOU ROLI NEHRAJE, ALE MY JSME "VYPRODUKOVALI" VÝSLEDKY SILOU NAŠÍ VLASTNÍ VÍRY. Je strašný rozdíl ve víře, že to, za co se modlím se stane, protože jsem věřil že se to stane, anebo věřit že to Bůh udělá v reakci na mou prosbu!!! Pochopit ten rozdíl, je životně důležité pro porozumění toho, co řekl Kristus:

"Věřte v Boha. Po pravdě vám říkám, kdokoliv řekne této hoře “Odejdi a vrhni se do moře” a nebude pochybovat ve svém srdci, ale uvěří že to co řekl se stane, bude mít cokoliv řekl. A proto vám říkám: Cokoliv si přejete, když se modlíte, věřte že to obdržíte a budete to mít"..

Marek 11:22-24)

Mnoho Křesťanů dělá mylný závěr, že víra je síla, která umožňuje těm, kteří ji mají, stěhovat hory na rozkaz, a splnit si každé přání jednoduše skrze positivní vyznání. Že to není pravda vidíme z věty, kterou řekl Ježíš před tímto prohlášením: Mějte víru v Boha! Spíše než aby byla silou, kterou my usměrňujeme, víra je důvěra v Boha a v to, co udělá On... Hlavním faktorem je znát Boží vůli! Pochybuji, že by chtěl někdo svou vírou vytvořit něco, co je proti Jeho vůli - i kdyby to bylo možné. A právě tak by Bůh nikdy nedal nikomu víru v něco, co není v Jeho vůli. Pokusit se věřit v něco, o čem si nejsme jistí, že to Jeho vůle je - by bylo arogantní a domýšlivé.

Jisté je, že nemohu mít víru v Boha a rozkázat hoře aby se pohnula v Jeho jménu, pokud si nejsem jistý, že vím, kdy a kam Jeho vůle tu horu pohnout chce, a také, zdali jsem to já, koho si Bůh k tomu úkolu povolal... Právě tak nemohu věřit, že obdržím to, za co se modlím pokud to není Jeho vůle a pokud nejsem v čistém vztahu poslušnosti k Němu. (1 Jan 3:22, 5:14-15). D.Wilkerson píše: "Kdysi Křesťané vyznávali své hříchy, dnes vyznávají svou spravedlnost". (Wilkerson, "Last Days"). V plném souhlasu s tímto prohlášením Charles Colson říká: Populární knížečka denní zbožnosti cituje Žalm 65:9 (10) ("Boží potoky jsou plné vody") a parafrázuje jej takto: Naplním svou mysl až po okraj myšlenkami na prosperitu a úspěch. Vyznám, že Bůh je mým zdrojem a Bůh je neomezený. Komentuje Colson: Toto není jen nějaká náboženská adaptace dnešních hesel jako "starej-se-o-číslo-jedna", "vítěz-bere všechno", "Bůh-pomáhá-těm-kteří-si pomohou-sami". Toto není evangelium - toto je hereze!!" (Colson, "Who Speaks for God?").

VÍRA A KŘESŤANSKÁ MÉDIA.

Smrtelně nebezpečný omyl, že víra je nějaká síla, do které se dá "zapojit", je široce přijímaná nejenom ve světských kruzích (jako filmy "Star Wars") ale - překvapivě i v křesťanském rádiu, televizi, v knihách i časopisech. V jakékoliv úvaze o tom, jak se církve mohou vrátit k biblickému křesťanství, úžasný potenciál křesťanských médií buď pomůže tomuto obrodnému hnutí, a nebo budou muset být konfrontovaná... Televize je tou nejmocnější větví médií. Je proto alarmující, že hlavní křesťanské sítě, namísto aby byly pod direktivou křesťanských vedoucích všech církví, jsou kontrolovány malou hrstkou jednotlivců. Tito mají absolutní autoritu nad nikdy před tím neexistujícími prostředky, které mohou buď rozšiřovat pravdu nebo apostázii (odpadnutí), a jsou zcela isolováni od zásahu či opravy Těla Kristova - Církve.

Takoví, kteří se odváží postavit se proti jejich názorům, jsou, většinou vyloučeni ze sítí a stanic. (Toto neznamená, že nejsou stále ještě výborné programy na křesťanské televizi, se solidním biblickým obsahem, který povzbuzuje a produkuje skutečnou lásku k Bohu a bližší život s Ním). Záleží pochopitelně na odpovědnosti každého individuálního posluchače - nebo čtenáře knih jako třeba právě tato - aby sám rozlišil co je z Boha a podle Jeho vůle, a co není. Bez ohledu na to, jak mnoho času stráví průměrný posluchač pozorováním křesťanské televize, stále je to nejsilnější komunikační prostředek. Je to někdy jediný "kostel", který mnoho lidí navštíví. Žádný pastor či kongregace nemůže vážně soutěžit s televizí, či za 30 minut opravit falešné učení, které lidé absorbují každý den u obrazovek. V menším ale také důležitém dopadu na lidi má rádio, knihy, časopisy a filmy. Má-li být návrat k biblickému Křesťanství, musí začít jak ve všech křesťanských médiích tak i v místních kongregacích.

KŘESŤANSKÁ TELEVIZE A "CHARISMÁNIE".

Většina lidí si neuvědomuje, že "Positive Confession" a "Rhema" učení, které tolik dominují na křesťanské televizi, nebyly nikdy přijaté hlavními křesťanskými denominacemi. Kromě toho, toto falešné učení bylo odmítnuto hlavními Letničními denominacemi, jako na příklad "Assemblies of God".(Assemblies of God, "The Believer"). Ano, víra se učí, ale je to z drtivé většiny víra jako síla pro získání zdraví, bohatství a osobní požehnání. Víra, která má obsah morální - která vyžaduje čistotu, poslušnost a produkuje mír a radost - je většinou opomíjena. A i když se Slovo Boží zdůrazňuje, je většinou krouceno a znevažováno těmi, kteří se vyhlašují za jeho propagátory. Extrémní charismatické učení, které dominuje ve většině křesťanských televizích by nemělo být zaměňované za starou linii Letníčního hnutí, které tomuto většinou oponuje. Ve svém výborném projevu na Oral Roberts University, Daniel Ray McConnell vysvětlil jádro problému:

Člověk marně hledá tak zvanou "charismatickou teologii". Prostě neexistuje - a nikdy ani neexistovala. Teologická "pupeční šňůra" k Matce Církvi byla přeříznutá a charismatické dítě se toulá kolem dokola a hledá na nějakých podivných a nebezpečných místech podivná individua na doktrinální podporu pro své vlastní přežití. Netřeba dodat, že proces růstu může být velice nebezpečný. (Daniel Ray McDonnell, "The Kenyon Connection: A Theological and Historical Analysis of the Cultic Origins of the Faith Movement", 1982).

Když pak exotická učení a praxe, které Chuck Smith nazývá "Charismánie" (Chuck Smith, "Charisma Versus Charismania", 1983), převládají na televizi, situace se stává extrémně hazardní pro celé Křesťanství. Mnoho programů křesťanské televize chrlí denně učení, které většina křesťanských vůdců pokládá za falešné. Protesty znepokojených pastorů nepřinesly nijakou změnu, a zmatek vládne v Těle Ježíše Krista celosvětově. Tento problém je tak důležitý, že si žádá pečlivé přezkoumání hlavních herezí, které k tomu patří. Nejdříve bude nutné prozkoumat specifická učení těch, kteří prohlašují, že jsou tak blízko "Slovu", že se nazývají "Učitelé Slova". Proto uděláme krátké, ale velmi nutné odbočení, kde budeme dokumentovat jak biblické křesťanství stojí v ostrém kontrastu k pomýleným výkladům Bible, které převažují v "Positive Confession Movement".

"POSITIVNÍ VYZNÁNÍ BOŽÍHO SLOVA".

Nejrychleji rostoucí část Křesťanství v posledních letech byla v kongregacích, spojených s "Positive Confession Movement", jinak také zvaný "Faith Movement". Ještě sice novou denominací není, ale každopádně representuje nové učení stranou hlavního proudu Křesťanství. McConnell poukazuje na to že: "každé nové náboženské hnutí (protestantské), musí projít tato dvě kritéria: Biblicky věrná a historicky ortodoxní. (McConnell, "Connection"). Bohužel, Positive Confession propadá v obou!! Historické kořeny tohoto hnutí, které Charles Farah nazval "Faith Formula Teology" (Charles Farah, "A Critical Analysis: The Roots and Fruits of Faith Formula Teology", 1980) leží v okultu a později v "New Thought" a jejích odnoží, "Mind Science" kulty. Jejich biblický základ lze najít pouze v podivných výkladech jeho zakladatelů, ne ve všeobecně přijaté křesťanské teologii..

Její základní články víry se dají shrnout takto:

1). Víra je síla, kterou může používat jak Bůh, tak i člověk. "Víra je síla právě tak, jako elektřina či přitažlivost" (Kenneth Copeland v TBN interview). "Je to substance, ze které Bůh tvoří cokoliv existuje" (Charles Capps, "The Tongue-A Creative Force"). "Bůh používá víru a tak můžeme i my, přesně tím stejným způsobem skrze poslušnost k těm stejným "zákonům víry (Capps, totéž), které Bůh použil při stvoření. Máte ty stejné schopnosti (jako Bůh), které jsou uvnitř vás (Capps, "Tongue"). My máme schopnosti Boha. My máme Jeho víru". (Kenneth Copeland, "Believer’s Voice).

2). Víra je síla, která se uvolní promluveným slovem. Slova jsou tou nejmocnější silou ve vesmíru" Capps, Tongue), protože jsou ”nádržkami”, které nesou jak víru tak i strach a produkují podle toho co nesou" (Copeland, "The Power"..) "Bůh operuje skrze ty stejné zákony". Bůh má víru ve svá slova"... Bůh má víru ve svou víru, protože řekl slova víry a stalo se tak" (Kenneth Hagin, "Having Faith In Your Faith"). "Tato síla víry byla transportována slovy" (Capps, "Seedtime"). "Druh Boží víry se uvolní slovy vašich úst" (Capps, "Tongue"). Tvořící síla byla v ústech Boha a je ve vašich ústech také" (Capps, "Tongue").

3). Člověk je malým bohem v třídě Boha. "Člověk byl ustanoven nebo stvořen Bohem, aby se stal bohem tohoto světa" (Robert Tilton, "God’s Laws of Success", 1983)."Adam byl bohem tohoto světa ale prodal se Satanovi, a ten se potom stal bohem světa" (Hagin, "Faith"). "Byli jsme stvoření, abychom byli bohy nad zemí, ale nezapomeňte to psát s malým “b". (Capps, "Image"). "Adam byl stvořený v Boží třídě, aby vládnul jako bůh tím, že bude mluvit" (Copeland, "The Power). "Člověk byl stvořený do Boží třídy. My jsme třída bohů"... "Bůh nás zplodil ze své nejniternější bytosti (Copeland, interview, 1986). "My jsme v Bohu, a to nás činí částí Boha" (Copeland, Believer’s Voice).

4) Každý - okultista či Křesťan může použít moc víry. Protože člověk je malým bohem "v Boží třídě", schopný operovat na té stejné rovině víry jako Bůh (Capps, "Tongue") a protože všichni lidé jsou duchovní bytosti, (Hagin, "Faith") proto každý, ať Křesťan nebo Pohan, může uvolnit tuto "sílu víry" tím, že mluví slova, pakliže věří ve svá slova tak jako Bůh věří ve svá" (Hagin, "Faith")."Bůh je Bohem víry. Bůh uvolnil svou víru ve Slovech" (Capps, "Tongue") "a my musíme činit to stejné: Cokoliv řeknete (positivní či negativní( se stane" (Capps, "Tongue"). "Spirituální věci se tvoří skrze slova. Dokonce i přirozené, fyzické věci se tvoří slovy" Kenneth E. Hagin, "Words", 1979).

5). Dostaneš to, co jsi vyznal.. Tím klíčem je vyznání, nebo hlasitá mluva, kterou uvolníš sílu víry. "Dostaneš to, co jsi prohlásil, vyznal" (Hagin, "Words", Don Gossett, "What You Say is What You Get", Frances Hunter "How To Develop Your Faith" 1979). "Pouze ústním vyznáním může být moc víry uvolněna, tím dovolí aby se staly ohromné věci" (Paul Yonggi Cho, "Fourth Dimension"). "Uvědom si, že klíčem k obdržení tužby tvého srdce je když tvá slova souhlasí s tím, co si přeješ" (Gloria Copeland, "God’s Will Is Prosperity", 1978). "Cokoliv vyjde z tvých úst, bude vyprodukováno ve tvém životě" (Tilton, "Laws"). "Už je jim (jeho dětem) přes třicet, a já si nemyslím, že jsem se za ně modlil víckrát než pětkrát v životě. Proč? Protože můžete mít vše co vyslovíte, co řeknete - a já už jsem to řekl" (Hagin, "Words").

6). Nikdy nedělej negativní vyznání! "Tvůj jazyk tě může zabít, nebo v tobě uvolnit Boží život"...ať už věříš dobře či špatně - je to stále zákonem" (Capps, "Tongue"). "Vyznáš-li nemoc, dostaneš ji, vyznáš-li zdraví, budeš zdravý" (Kenneth Hagin, ""New Tresholds of Faith", 1974). Víra je jako sémě - zasadíš jej tím, že mluvíš" (Capps, "Seedtime"). "Promluvené slovo uvolňuje moc - pro dobro nebo pro zlo" (Don Basham, "On The Tip of My Tongue: How your words can curse and destroy, or bless and restore", 1986). "A proto je velmi důležité nikdy nemluvit nic negativního ale dělat pouze positivní vyznání, prohlášení a proto také jméno "Positive Confession Movement".....

POKŘIVENÉ POHLEDY.

Zatím co vůdci "Positive Confession" se zdají být upřímní Křesťané a občas učí čisté biblické evangelium, není pochyb o tom, že jejich omyly jsou extrémně vážné a mohou být osudné - když ne pro ně, tak každopádně pro jejich následovníky, kteří to, co je jim k věření předkládáno, dovedou až k logickému závěru. Tito mají pokřivený pohled na víru: Místo důvěry v Boha jako objekt víry, víra je pro ně metafyzická síla. Mají pokřivený pohled na Boha:

On není dostatečný sám o sobě, ale On může dělat to co dělá pouze používáním této univerzální síly víry v poslušnosti k jistým kosmickým zákonům. Mají pokřivený pohled na člověka: On je malým bohem v Boží třídě, který má stejné síly jako Bůh, a může používat stejnou sílu víry tím, že bude poslouchat ty stejné zákony, které musí poslouchat Bůh. Mají také pokřivený pohled na vykoupení a na kříž Ježíše Krista, jak uvidíme později. Je snad jasné, jak nebezpečné je mít pokřivený názor v těchto věcech.

Lloyd-Jones připomíná: Člověk, jehož doktrína stojí na písku, bude stát na nejisté půdě celý svůj život. Je téměř zákonité, že když jste "vedle" v hlavních, centrálních pravdách víry - jste většinou "vedle" ve všech druhých bodech. ("The Wisdom of Martyn Lloyd-Jones", 1986). Učení, že jsme bozi se šíří mezi evangelikály a nechává za sebou ničivý zmatek. Zatím co někteří, kteří tuto doktrínu učí se zdají ji jedním dechem prohlašovat i popírat, další vůdci "Positive Confession Movement" potvrzují toto učení velmi odvážně jak na rádiu, tak i na televizi. (Kenneth Copeland, TBN, "Praise the Lord", 1986). Ve své poslední knize, jeden z nejpopulárnějších autorů tohoto hnutí prohlašuje:

Kde dostal Satan titul "boha" tohoto světa? Od Adama. Adam byl bohem nad zemí - ale píše se to s malým "b". Někteří lidé mají představu Boha 120 metrů vysokého, s rukama jako vysoký dům. Ale proč by Bůh dělal člověka jiných rozměrů než je On sám? Já jsem přesvědčený, že ho udělal přesně podle sebe... Byli jsme stvořeni abychom byli bozi na této zemi - jenom nezapomeňte to psát s malým "b"... (Charles Capps, "God’s Image In You",1985).

Je pouze jeden pravý Bůh. Ten řekl: "Já jsem Bůh a žádný jiný není" (Izaiáš 45:22). Jistě, falešných bohů je mnoho, ti se píší s malým "b". A žádný z nich neunikde Božímu soudu, protože On to řekl o všech bozích: "Bozi, kteří nestvořili nebesa a zemi zahynou jak na zemi, tak i pod těmito nebesy" (Jeremiáš 10:11).

PŘEKRUCOVÁNÍ PÍSMA A UNIVERZALISMUS.

Jak se může takový omyl vůbec objevit, když vůdci tohoto hnutí dávají takový důraz na Bibli? Stalo se to tím, že pokroutili Boží Slova, aby se konformovala jejich učení. Na příklad fráze "Bůh řekl", která se vyskytuje u každého aktu stvoření je citována jako důkaz, že je síla ve vysloveném slovu. (Capps, "Tongue"). To není ani biblické, ani logické. Naopak - to co Bůh řekl se nestalo proto, že to Bůh řekl, ale proto, že to byl Bůh, kdo to řekl!! Kdokoliv jiný by mohl opakovat ta stejná slova kolem a kolem a nic by se nestalo. Kromě toho Bůh může tvořit či počít akci prostě tím, že si to přeje. Síla je v Bohu - ne ve slovech. Ovšem, pakliže dáme důraz na důležitost slov, potom člověk může napodobit a imitovat Boha v mocném tvoření. Pakliže Bůh dělá všechno vírou v sílu svých slov, potom člověk může dělat totéž, jelikož i on má přístup ke slovům skrze víru.

Uznávaný vůdce Positive Confession Movement píše "Bůh měl víru ve svá slova ...Ježíš měl víru ve svá slova také... On sám měl Boží-druh-víry. Potom řekl svým učedníkům "I vy mějte tento druh víry". (Hagin, "Faith in Faith"). ... Šalamoun napsal: Smrt i život jsou v moci jazyka (Přísloví 18:21). Král jako Šalamoun, a on píše svému synu, který se stane králem jako on sám, měl moc odsoudit i osvobodit. To stejné platí v případě soudce nebo porotce dnes. Svědek u soudu má občas stejnou moc. Pomlouvač může otrávit život a dokonce zničit rodiny.”

Ovšem učitelé formulky víra-slova-síla vykládají Šalamounova slova tak, že je nějaká metafyzická síla inherentní ve slovech, která se uvolní když jsou vyslovena a nevyhnutelně vyprodukují to, co bylo řečeno, ať už negativní, či positivní... Ve světě okultu metafyzická "síla mysli" je zesílená, vysloví-li se nahlas. Tento čin uvolní, jak okultisté tvrdí, "tvůrčí sílu slov" když jsou vyslovena nahlas. Ta potom vykoná to, co bylo řečeno. Tato okultní myšlenka tvoří bázi pro mantry, zaříkávání, očarování... Přes všechno toto, učitelé "víry" pokračují v rozšiřování této nebiblické a okultní teze a přednášejí ji na rádiu, televizi a v knihách jako na příklad "The Tongue - A Creative Force" (Capps, "Tongue") a "You Can Have What You Say" (Kenneth Copeland, "You Can Have What You Say").

Dopis Židům, 11:3 říká" Skrze víru chápeme, že světy byly stvořené Božím Slovem", ale učitelé "víry" toto prohlášení postaví na hlavu a učí: "Chápeme, že to bylo skrze víru jak Bůh stvořil světy". Tímto jednoduchým převrácením smyslu víra neznamená "víru v Boha a v to co nám odhalil", ale sílu, kterou Bůh použil aby stvořil vesmír a člověk může totéž, když bude tvořit tím stejným "zákonem víry". Pozornost je nenápadně odvrácena od Boha k "víře" a výsledky jsou katastrofální! Mezi tisíci dopisů, které jsme obdrželi jako reakce na "Svod křesťanství", ten následující příklad je typický: "Není divu, že mé Positivní vyznání nemělo úspěch. Tolik let mého křesťanského života jsem se snažil dostat víru, "která pohne horou", zatím co vše co bylo zapotřebí, byla víra v Boha, který "pohne horou"....

Nejheretičtější prvek, který je zahrnutý v tomto hnutí, je učení, že "síla víry" je univerzální síla, která slouží každému, kdo následuje "zákon víry". Zdali má vztah s Bohem skrze Ježíše Krista není relevantní když přijde k vykonávání "zázraků" skrze "zákony čtvrtého (to je spirituálního) rozměru. A tak nekřesťané a i okultisté (Paul Yonggi Cho, " Fourth Dimension") mohou využít ten stejný zákon, který použil Bůh při stvoření vesmíru...

Tento populární vůdce "Positive Confession" píše: Ježíš řekl, že má druh Boží víry. Povzbuzoval své učedníky aby použili tento druh víry a řekl že "kdokoliv" to může dělat. Proč řekl kdokoliv? Protože jsme spirituální bytosti. Kdysi mně to zlobilo, když jsem viděl nespasené lidi, jak dosahují výsledků a členové mé kongregace úspěch neměli. Potom mi to došlo a uvědomil jsem si, co ti hříšníci dělají. Spolupracovali s Božím zákonem - zákonem víry" (Hagin, "Faith in Faith").

VÍRA VE VÍRU.

Tato charismatická verze metafyziky kultů "Mind Science" získává na popularitě v církvích. Je to velmi nebezpečná hereze! Předmětem víry se stává víra sama, jako kosmická síla. Pozornost je věnována technikám pro získání "víry ve víru" místo víry v Boha, jak učil Ježíš. Abychom mohli fungovat jako bozi - k čemuž jsme také byli stvořeni, musíme vyvinout víru v naší víru právě tak, jak - údajně - má Bůh víru ve svou víru. Nikde Bible neučí, že máme mít víru v naší víru. My máme víru v Boha - totální, absolutní, nepochybující důvěru, protože On je důvěryhodný a všemocný. Jak kdysi W.H. Griffith Thomas řekl ve svém komentáři na dopis Římanům: Víra sama o sobě nemá ani cenu, ani nijakou zásluhu sama o sobě, protože neodvozuje svou efektivitu, sílu z toho kdo věří, ale z osoby, které věřeno je"... (W.H.Griffith Thomas, "St.Paul’s Epistle To The Romans", 1974). Víra ve víru je nejenom nebiblická, a logické absurdum, ale hlavně ničí pravou víru v Boha. A.W.Tozer varoval: "Víra ve víru je víra zbloudilá. Naděje na nebe pomocí takové víry je jako řídit automobil po tmě, přes hlubokou propast, po mostě, který zcela nedosahuje druhou stranu". (Tozer, "Of God and Men", 1960).

V knize "How To Have Faith In Your Faith" z roku 1986, jeden z vůdců "Faith Movement" vysvětluje: "protože víra v Boha přichází slyšením Božího Slova", proto "víra ve vaší víru přichází tím, že slyšíte sama sebe prohlašovat svou víru". (Charles Capps, "How To Have Faith In Your Faith", 1986). V té, výše zmíněné knize, jeden z hlavních vůdců Positive Confession" píše: To je to, co se musíte naučit dělat, abyste dostali věci od Boha: Mějte víru ve svou víru. Aby jste dostali víru až k vašemu duchu, pomohlo by říci nahlas: "Víru v mou víru". A říkejte si to tak dlouho, až se to zanese do vašeho srdce. Vím, zní to podivně, když si to řeknete poprvé; vaše mysl se proti tomu téměř bouří".

Jistě že se proti tomu mysl bouří! Ale je nám řečeno, abychom dali stranou rozum, zdravou úvahu a jasnou pravdu Božího Slova a počali opakovat tuto frázi tak dlouho, až ji nakonec akceptujeme. Toto je procedura vymývání mozku, která vedla nesčetné Křesťany do zklamání a beznaděje, a nakonec je dostala až tam, kde popřeli Boha a ztratili v Něho veškerou víru. Opakovaně a opakovaně vyznávali nahlas své zdraví, blahobyt, nedostali nic a cítili se odsouzení pro nedostatek víry. Nakonec opustili všechno. Jiní, na druhé straně se zbavili tohoto ničivého klamu tím, že se obrátili od víry ve víru k víře v Boha. Následující výňatek z dopisu je typický:"Jako bývalý vyznavač učení "Word of Faith", můj život byl peklem po celé tři roky. Toto bylo ještě zkomplikované tím, že jsem žil po tu dobu v nějaké mystické "mlze" - totálně vzdálený od reality. Před třemi lety, když jsem opustil "Word", kde jsem byl varhaníkem, jsem jednoho dne navštívil knihkupectví, kde jsem si koupil starý zpěvník "Christian Science". Ke svému úžasu jsem zjistil, že by se mohl použít bez úprav v kongregaci "Word".

Od té doby, kdykoliv potkám své staré přátele z mé bývalé kongregace, nikdy jim neopomenu říci, že to jejich náboženství je Letniční forma Christian Science, což je americká obdoba Bráhmanismu - Hinduismu.

CHRISTIAN SCIENCE SPOJKA.

Vedoucí učitelé "víry" občas učí to prosté evangelium, jak Kristus zemřel za naše hříchy. Je to ta míchanice zdánlivé pravdy a vyloženého omylu, co dělá jejich učení tak zmatené. I když se to zdá být dosti drsné nazvat "Positive Confession Movement" charismatickou formou Christian Science, která je americkou verzí Hinduismu, toto obvinění bylo proneseno již několikrát a dá se prokázat srovnáním podobností v jejich společné víře. Vedoucí tohoto hnutí si jsou vědomí těchto podobností a obvinění popírají: "Víte, někdy když začnu toto učit, občas se někdo ozve “to zní jako Christian Science”. V Texasu jedna paní postrčila svého manžela a řekla (moje žena to zaslechla): "to zní jako Christian Science"... Není to Christian Science. Líbí se mi to, co řekl bratr Hagin: "Je to Christian sense" (smysl-slovní hříčka).

Positive Confession je v základě znovu ohřátá New Thought oblečená do evangelicko/charismatickém jazyka. "New Thought" se objevila v Americe na konci minulého století. Má původ u Phinease P. Quimby - 1802-1866, jehož studie hypnózy, spiritismu a příbuzných jevů položily základ pro novou stavbu ve světě myšlení. (Horacio W.Dresser, "The Quimby Manuscripts", 1980) a který byl považován za zakladatele New Thought hnutí. (Charles S. Braden, "Spirits In Rebelion: The Rise and Development of New Thought, 1966). Tento hypnotizér z Nové Anglie, který vyléčil Mary Baker Patterson (později Edy - zakladatelka Christian Science) má zásluhy o geniální zamaskování starodávného šamanismu do vědecké terminologie do formy, která se nazývala "The Science of Christ or Truth" (Dresser, "Quimby"), která byla později přejmenovaná na "Christian Science".

Není pochyb o tom, že Mary Baker Edy si nejenom vypůjčila název "Christian Science", ale odvodila od Quimbyho většinu jeho základních myšlenek, o kterých později tvrdila, že je dostala "zjevením". Tyto se potom staly bází kultu "Mind Science", který ona založila. Dnes se jmenuje "Christian Science". Vliv Quimbyho pokračuje v mnoha "Mind Science" církvích, které nyní společně tvoří "The New Thought Alliance". Na Národním Congressu v r.1996 president Alliance, představený "Unity Church of Christianity", Blaine C.Mays, prohlásil: "Konečně to vychází na světlo. Když je člověk poslouchá (Norman Vincent Peale a Robert Schuller) slyší zprávu New Thought. Schulerovo "possibility thinking" není nic jiného, než náboženství New Thought, i když vedoucí Crystal Cathedral v Jižní Kalifornii to nepřiznává". (Houston Chronicle).

Není to jen náhodou, že právě jako Positive/Possibility Thinking, Positive Confession zní jako Christian Science. Jak McConnell poznamenává, E.W.Kenyon, skutečný zakladatel Positive Confession "se držel náboženského scientismu nebezpečně blízko Christian Science".(McConnell, "Connections"). Nejenom Charles Capps, Frederick Price, ("Faith,Foolishness or Presumption?,1979) a Kenneth Hagin také připouštějí zavádějící podobnosti ale nezdá se, že chápou ten důvod. Hagin píše: Když káži o mysli, postraší to mnohé kongregace. Hned si vzpomenou na Christian Science. (Hagin, "Right and Wrong Thinking", 1966).

ZÁPAS O VÍRU.

Tak dlouho, pokud budeme hledat víru jako sílu, kterou můžeme použít k zabezpečení sebe a druhých, popíráme tu pravou víru a hrajeme do rukou toho, který přijde "v satanské moci a bude činit zázraky"..(2 Tesal.2:9). Pavel varuje, že opozice k Boží pravdě proti které se musíme chránit a zároveň bojovat v posledních dnech, nepřijde primárně od těch, kteří budou popírat nadpřirozeno, ale od těch, kteří se budou zdát konat zázraky. Pavel připomněl kouzelníky faraóna, kteří napodobili do určité míry zázraky Mojžíše a varoval, že přijdou podobní, kteří se postaví proti pravdě, lidé se zvrácenou myslí..(2 Timot.3:8).

Písmo jasně učí, že pravé zázraky budou také pokračovat až do posledních dnů. Jinak, by pochopitelně bylo všechno zázračné snadno identifikovatelné jako přicházející od Satana. Ale protože zázraky nepřestaly, jsme varováni, že je zapotřebí rozlišovat mezi pravými Božími zázraky a Satanovými padělky. Toto varování je velmi vážné a my jej nemůžeme ignorovat! A opět Pavel připomíná, pravda je to nejdůležitější. Otázka je v co věříme, ne zdali věříme!!! A to není proto, že bychom snad byli schopní vírou cokoliv stvořit, ale jednoduše: buď budeme věřit Boží pravdě, nebo Satanově lži...

Musíme být velmi opatrní, abychom nekroutili Boží Slovo tak, aby sloužilo našim sobeckým a i - někdy dobře míněným přáním či teoriím. Nechme se jím vést i učit. Dále se musíme odvrátit od jakékoliv zprávy či učení, které se zaměřuje na člověka místo na Boha. Takové sledují zabezpečení požehnání pro sebe, místo odmítnutí sebe sama a oslavení Boha... Charles
Colson píše celým srdcem:

Pro Křesťanství by toto měla být hodina příležitosti. Jenom ono samo může zajistit morální vizi pro bloudící lidstvo. Jenom Křesťanství může vstoupit do toho vakuua a prokázat, že opravdu existuje svrchovaný živý Bůh, který je zdrojem Pravdy.... Ale bohužel, Křesťanstvo je téměř ve stejných potížích jako kultura, protože se zaprodalo stejnému systému hodnot jako svět: Sláva, úspěch, materialismus, věhlas... A tím také korumpovalo celou svou křesťanskou zprávu pro lidstvo... Když jsem se jednou zeptal asistenta jednoho známého televizního pastora na příčinu jeho úspěchu, odvětil: "Dáme lidem to, co chtějí"....

Tato hereze je u kořene té nejnebezpečnější zprávy, která se dnes káže: Co-je-v-tom-pro-mně?-evangelium..(Colson, Who Speaks For God?).

Nemůžeme - nesmíme - postávat kolem a mlčet z obavy, že bychom se někoho dotkli, někoho urazili, způsobili rozkol, zatím co TA VÍRA, která byla pro vždy dána Křesťanům, je překrucována. Nemůžeme si dovolit kompromis - ten nikdy nepomůže, ale brzdí postup pravdy. Nebojovat poctivě a upřímně za víru zneuctí Boha a i když možná bychom možná neublížili a nepoškodili nějakou tu reputaci a nafouklé "ego", zničilo by to duše, pro které Kristus zemřel! Pakliže jsou naše srdce řízená láskou pro Krista, potom budeme upřímně bojovat za víru, kterou nám On kdysi dal...

Podřídit se lásce.

"Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. A ta slova, která ti dnes přikazuji budeš mít v srdci".. Deuteronomy 6:5-6.

"Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v Jeho lásce" Jan 15:10.

"A láska je, když žijeme podle Jeho přikázání" 2 Jan 6.

"Když přišli blíže a uviděl město, dal se nad ním do pláče" Lukáš 19:41.

Láska a Poslušnost, jsou neoddělitelně svázány v celém Písmu. Bůh, protože nás miluje, chce, abychom Jeho přikázání dodržovali, protože "nejsou těžká" (1 Jan 5:3), ale jsou pro naše dobro. Pravá víra roste v láskyplném vztahu k Bohu. A jak tak poznáváme Jej a Jeho lásku, stáváme se jistější a jistější, že Jeho cesta je ta nejlepší, a cokoliv On dovolí, aby se v našich životech stalo - i když to někdy bolí a je nám to v tom čase nepochopitelné - je v první řadě pro Jeho slávu, ale zároveň to přináší požehnání, protože my patříme Jemu. My nechceme nějakou "sílu" od Něj, abychom se stali pány našich životů a přizpůsobili je podle našeho přání, ale chceme poslechnout Boha, aby On byl v nás oslaven "ať už naším životem či smrtí" (Filip.1:20).

Jedna z nejméně pochopených pravd Písma je že taková poslušnost není vnucené dodržování Zákona, ale dobrovolné podřízení se Lásce tak obrovské, že jsme vlastni ještě ani nezačali tušit, jak hluboká ta Láska je!!! Na to bude zapotřebí věčnost!!!

Oko lidské nevidělo, ucho neslyšelo a ani nevešlo do srdce člověka to, co Bůh připravil pro ty, kteří Ho milují" 1 Korint. 2:9.

Tomu, kdo svou mocí může pro nás učinit neskonale víc, než bychom si přáli a než si dovedeme představit... Efez.3:20.

Aby v čase, který přijde mohl On ukázat nezměrná bohatství své milosti laskavostí k nám skrze Ježíše Krista.. Efez. 2:7.

Jak už jsme ukázali, hlavní problém Positive Confession právě tak jako s jeho světskými protějšky: Positive Mental Attitude, Positive/Possibility Thinking a Mind Science je egocentrická orientace a tím mělké pochopení příčiny bolesti a smrti a jejich vnucení simplistického řešení problému. Jako výsledek: Bůh je vyhledáván pro dary které dává, místo pro to co On je! Hlavní lidská honba je za požehnáním, ne za Tím který žehná, za dárky, místo za Dárcem, za mocí namísto za čistotou, za hojením spíše než za svatostí....

Žízeň po "mít něco" nahradila žízeň po Bohu. Ale i když je získán majetek, prosperita je ubohá náhrada za lásku!!! Je zde pokus skrze formule a formulky založit Boží Království na falešné bázi a předčasně - a "Sebe" jako krále...

KOŘENY POSITIVE CONFESSION MOVEMENT.

Pojmenován "dědečkem všech faith učitelů" magazínem "Charisma", Kenneth Hagin je považovaný za zakladatele Positive Confession Movement. Většina z dnešních vedoucích tohoto hnutí považují Hagina za svého mentora a je to jeho evangelium, které oni učí. Po nich přichází rostoucí množství mladých pastorů a učitelů "víry" (mnozí graduovali v "Hagin’s Rhema Bible Training Center" v Tulse, Oklahomě) kteří jsou - doktrinálně - dokonalé kopie buď Hagina, nebo jeho nejúspěšnějšího studenta jménem Kenneth Copeland. Tito lidé se netají vlivem, který na ně Hagin měl. Typický komentář měl Frederick K.C.Price: "Kenneth Hagin měl ten největší vliv na život každého žijícího člověka...jeho knihy...zrevolucionalizovaly a změnily můj život. Charles Capps se připojuje: "Bratr Hagin byl tím největším vlivem v mém životě". Kenneth Copeland přiznává, že Haginovy audio kazety pozdvihly celou jeho práci...

Ovšem, evangelium Kenneth Hagina nezačíná u něho, ale většina jeho učení se dá vystopovat k literatuře E.W.Kenyona, který jako první učil "positivní vyznání Božího Slova"(Kenyon a Gossett,"Positive") a musí být uznán jako pravý zakladatel dnešní "Positive Confession Movement". Byl to Kenyon, kdo první přednesl myšlenku "teď víra" ("now faith") (E.W.Kenyon, "The Two Kinds of Faith: Faith’s Secrets Revealed, 1942), že "víra je vyznání", že "co vyznám, to mám", a že my tvoříme realitu slovy v našich ústech (Faith confession creates realities"- Kenyon,"The Hidden Man"). Kenyon také učil základní principy, které Positive Confession umožnily: že člověk je malým bohem v "Boží třídě" a tím může používat ty stejné vesmírné síly jako Bůh - a které jsou k použití jak pro Křesťana, tak i pro Pohana. Kenyon založil základy pro to, co Hagin prezentuje jako "Víra ve víru" a co Paul Yonggi Cho vyvinul detailně v jeho "Čtvrtém rozměru". Kenyon dokonce přiznal, že Mind Science kultisté mohou používat tyto "spirituální zákony" také:

"Přirozený člověk může vyvinout svého ducha tak, až se stane silou. Vidíme to u Christian Science, Unity, Spiritualismu a jiných náboženství psychologie. Málokdo z nás si uvědomuje, že ty největší síly nejsou materiální ale spirituální". (Kenyon, "Hidden Man")... Velký počet "Kenyonismů" bylo popularizováno Haginem a napodobeno jeho následovníky. Kenyonův koncept "tvůrčí víry" vytvořil základ pro Haginovo učení, že každý tyto "zákony víry" může využít. Kenyonovo učení o "síle slov" a varování "nikdy neučinit negativní vyznání" nejenom hluboce ovlivnilo Hagina, ale také změnilo myšlení mnoha jiných, kteří jsou dnes považováni za vedoucí tohoto hnutí. Charles Capps nazývá Kenyona jako "člověk, který se narodil před svým čase"..."s velkou znalostí odhalení". Další učitel "víry" přiznává: Pojednou jsem si uvědomil, že jsem ovlivněný - a to silně - písemnostmi Dr.Kenyona.. Většina z těch, které Kenyon ovlivnil, nemají ani tušení, že se zapsali charismatickému okultismu. Farah to nazývá "charismatický humanismus". A přece příbuznost Positive Confession s New Thought vědeckým šamanismem je jasný! Podobnosti se nedají popřít!!

KENYON A NEW THOUGHT.

Bylo to pravděpodobně ke konci minulého století, během jeho první návštěvy "Emerson College of Oratory in Boston", kdy se Kenyon po prvé seznámil s metafyzickými myšlenkami které později "oblekl" do biblického jazyka a tím vytvořil základ pro dnešní Positive Confession Movement...McConnell prohlašuje, že je historicky potvrzené, že se Kenyon naučil svou filosofii ve třídě Emerson College. (Connections). Ve své shrnující práci McConnell poukazuje na Normana V.Pealeho jako na člověka, "skrze jehož přednášky a propagaci byly myšlenky New Thought představeny v Americe.. Charles S.Braden dává přehled o hlavních článcích: "Tři nebo čtyři slova velmi dobře popisují New Thought a její odnože: Zdraví nebo hojení, hojnost či prosperita - někdy i bohatství, a štěstí, spokojenost".

To - "někdy i bohatství" je podsázka, když přijde na prosperitu, kterou Positive Confession má přinést. Hagin učí, že "každý pastor, který jezdí v Chevroletu, namísto luxusního auta, “není skromný nebo pokorný - ale ignorant, který neví nic o Božím "zákonu prosperity", který funguje pro každého - pro svatého nebo hříšníka". "Dokonce i nekřesťan ctí Boha, když použije tento zákon".(Hagin, "Word of Faith" 1974).

Gloria Copeland je úplně "vedle" a nechápe to, co měl Ježíš na mysli, když nadšeně prohlašuje: "Věnujete 1 dolar na evangelium a 100 dolarů patří vám; dáte deset a dostanete tisíc; dáte tisíc a obdržíte sto tisíc. Vím, že umíte násobilku, ale chci abyste to viděli černé na bílém"... Věnujte jedno letadlo a dostanete stonásobnou hodnotu zpět. Dejte jedno auto a dostanete zpět hodnotu na auta do konce vašeho života. Prostě Marek 10:30 je velmi dobrý "kšeft!" (Gloria Copeland, "God’s Will", str. 54).

Lidé, kteří prohlašují toto učení prosperity rychle bohatnou stálými požadavky o příspěvky. Potom ukazují sami na sebe jako na důkaz že "evangelium prosperity funguje", jako by peníze pršely z nebe. Ve skutečnosti tyto peníze obdrželi od těch, které přemluvili aby tak učinili pod dojmem, že "zasévají zrno víry", které se vrátí stokrát zpět... Ovšem následovníci těchto učitelů "prosperity" jsou pochopitelně v nevýhodě když se pokusí dát to do praxe - většinou dostanou dojem, že "mají malou víru". Billy Graham vyjádřil svůj názor na některé z těchto "televizních evangelistů". Prohlásil, že dávají velmi špatný příklad důrazem na peníze a jejich honosným životním stylem. Graham řekl: Poškozují Kristovu zprávu. Myslím si, že by náš životní styl měl odpovídat naší práci"... (Media Spotlight, News, 1986).

EVANGELIUM BOHATSTVÍ A ZDRAVÍ.

Zdá se, že není nijaký nedostatek chtivých Křesťanů, kteří jsou zamilovaní do "evangelia prosperity". Je možné, že někteří jsou upřímně podvedeni autoritativním chováním svých učitelů a těch je třeba politovat. Tito naivně přehlížejí jasné kontradikce v opakovaných připomínkách televizních učitelů "víry" jako: "potřebujeme, aby jste pokračoval v podpoře této organizace"..."nezapomeňte přiložit vaše "sémě- víry" příspěvek" (Kenneth Copeland v "Prayer Partner Newsletter", 1986). Zklamání přijde až si lidé uvědomí, že "sémě-víry" příspěvky - místo aby se "stonásobně" vrátily, udělaly boháče z těch, kteří tuto falešnou doktrínu vynalezli a učí ji své "ovečky"..... Ti, kteří odpadnou, jsou rychle nahrazení dalšími, kteří jsou právě tak chtiví zbohatnout "dáváním Bohu". Pakliže očekáváte finanční zisk, potom to není biblické dávání, ale sekulární investice! I když je zcela zákonné si uložit peníze v bance a pobírat úrok, žádná věčná odměna se za to nedostane! A dávat peníze dobročinnému spolku nebo křesťanské věci za účelem peněžní odměny zde na zemi, zbavuje dárce věčné odměny v nebi... Obě dvě mít nemůžeme. Ježíš řekl: "neukládejte si peníze na zemi, kde je moli a rez zničí - zloději se vloupají a ukradnou. Raději si uložte poklady v nebi, kde je neničí ani moli ani rez - kde je zloději neukradnou. Protože kde je tvůj poklad, tam je i tvé srdce".. Matouš 6:19-21.

Pavel učil, že "kdybych dal chudým všechno co mám" a dokonce i "kdybych se nechal upálit", mi nepřinese žádnou odměnu v nebi, nedělám-li to z čisté lásky. A vysvětluje, že "láska nehledá nic pro sebe, a neočekává nic na oplátku" (1 Korint.13:1-8). Jako pokus ospravedlnit koncept "sémě-víry", jeden z vůdců tohoto hnutí prohlásil na národní televizi v roce 1986: Pakliže při dávání Bohu, neočekáváme stonásobně zpět, "posmíváme se Bohu". Toto je, jak vysvětloval, význam verše “Neklamte se, Bohu se nikdo nebude vysmívat. Co člověk zasije, to také sklidí” (Galatským 6:7).(Kenneth Copeland, TBN 5 únor 1986). Ovšem další verš je ve vyložené kontradikci k tomuto výkladu: Ten kdo zasévá pro svůj prospěch, sklidí záhubu; kdo sije pro Boha, získává od Boha věčný život"...

V žádném případě nejsou objektem těchto veršů peníze! A přesto obvyklý televizní hostitel přidal své "Amen" k této pokroucené interpretaci! Ten stejný vůdce ve "Faith Movement", jehož učení ovlivňuje tisíce a - možná miliony lidí v Křesťanství, když byl otázán v interview "Time Magazin" zda nepřispívá proto, aby dostal odvětil: "Ano, ano, ano! A tisíckrát ano! Chci hojení, chci být zdravý, chci dostat peníze, chci prosperitu! ("Time", 16 únor 1986, str.69, cituje Copelanda).

Toto "evangelium-zdraví-a-bohatství" jak bylo nazváno kritiky, téměř zcela zanedbává učení o svatosti, čistotě a jiných důležitých biblických pohledech. Pavel prohlašuje, že ti, kteří předpokládají, že "zisk je zbožnost, mají zvrácenou mysl" a pokračuje varováním proti honbě za bohatstvím... A přesto ti, kteří učí "evangelium hojnosti" tvrdí, že jim Bůh vtiskl do srdce důležitost "prosperity-seminářů kde se učí "Boží zákony prosperity". Tito lidé mají jako hlavní "důkaz" verš 3 Jana 2: "aby se ti ve všem dařilo tak, jako se dobře daří tvé duši".. Ken Sarles poukazuje na to, že se to nevztahuje na finanční bohatství ale prostě "aby se dobře vedlo". (Ken Sarles, "A Theological Evaluation of the Prosperity Gospel", 1986).

Gordon Fee udává: Kombinace "aby šlo všechno dobře" a "dobré zdraví", byla běžná forma pozdravu v osobním dopise starověku. Rozšířit Janovo přání pro adresáta o finanční a materiální prosperitu na všechny Křesťany - znamená text zneužít, ne jej použít". (Gordon Fee, "The Gospel" of Prosperity - An Alien Gospel", "Reformation Today, listop./prosin. 1984). Výraz Prosperita se vyskytuje v Novém Zákoně pouze dvakrát, což je těžko adekvátní báze pro "Evangelium Prosperity", tím méně, že by každý Křesťan měl božské právo na bohatství.... V 1 Korint. 16:2 je finanční prosperita zahrnutá ve smyslu, ale v Římským 1:10, kde Pavel (použitím stejného řeckého slova) má na mysli prosperující výsledek cesty do Říma- a ne že se tam stane bohatým! Myslí na Boží požehnání - ne na peněženku!

To se také zdá být na Janově mysli, jelikož on jasně vysvětluje, že největší radost má v poznání, že jeho "děti jdou v pravdě". (3 Jan, 4)... Ano, jde jen a jen o pravdu - o té se zmiňuje Nový zákon více než 100 krát.. Biblické Křesťanství vyžaduje, abychom "maturovali" z toho, co Bible jasně zdůrazňuje, místo stavění doktrín a církví na chabém základu několika veršů, zvláště když Bible jasně varuje před předmětem, na který se dává důraz, jako je to zde s bohatstvím. Musíme být velmi opatrní, abychom nenačítali do Bible to, co bychom si přáli aby tam bylo...

Pro Pavla, Boží požehnání pro život i práci nikdy neznamenalo finanční odměnu, ale spíše opak: "v únavě i bolesti, jak v hladu tak i v žízni, v chladu a nahotě, v bičování, vězení, blízko smrti"..(2 Korint.11:23-33). To stejné je pravda o ostatních apoštolech. Je to urážka jim i Svatému Duchu který je inspiroval, učit že hlavním tématem jejich dopisů je finanční úspěch. Jsme-li chudí, nedostává se nám víry !!!

VYKOUPENÍ A KŘÍŽ.

Ale je zde něco, co je mnohem horší, než nebiblický pohled na zdraví a bohatství - je to nebiblický pohled na kříž, který doprovází každé takové učení.. Doktrína vykoupení - spolu s učením, že jsme bozi - představuje jednu z nejvážnějších herezí v hnutí "Positive Confession". Ještě nežli na tom kříži zemřel, Ježíš zvolal své triumfální "Je to skončeno" (Jan 19:30). Po celou dobu jeho existence, Křesťanství tomu vždy rozumělo tak, že "dílo vykoupení" bylo skončené!.. Avšak E.W.Kenyon učil, že Kristus pouze oznamoval "konec Abrahámské smlouvy" (Kenyon, "What" str.60) a že tím bylo také zakončeno "Aaronické kněžstvo" (Stejná kniha). "Ale Kristus nemyslel, že tím skončil své dílo Náhradníka či Zástupce. Kenneth Copeland obráží vliv Kenyonův, když píše: "Kříž na Kalvárii, to je kde výkupná práce Ježíše Krista počala. Když Ježíš zvolal: "Dokonáno jest", nemluvil o plánu vykoupení - ještě byly před ním tři dny a tří noci než šel na trůn. Ježíšova smrt na kříži byla pouze počátkem kompletního díla vykoupení".(Copeland, "Believer’s Voice of Victory",1982). Bylo to právě po tom vítězném výkřiku "mocným hlasem", kdy Ježíš prohlásil s jistotou: "Otče, do Tvých rukou, svěřuji svého ducha" (Lukáš 23:46). Avšak Kenyon učil, že Ježíš nebyl v rukou Otce, ale v rukou Satana v pekle.

Když Ježíš zemřel, Jeho duch byl vzat Satanem a odnesen do místa, kam odchází po smrti duch hříšníka. (Kenyon, "What"). Pak Ho Satan mučil po tři dny a noci. Ježíš se stal "jeden" se Satanem "ve spirituální smrti", aby my jsme se stali "jeden" s Bohem, ve spirituálním životě. (Kenyon, "Identification") Je urážkou Boha tvrdit, že Satan musel mučit Krista, aby zajistil naše vykoupení. To dělá ze Satana takového Spasitele, jako je Ježíš! Naše vykoupení by potom záleželo na tom, zda Satan mučil Krista do potřebné plnosti! Jak si můžeme být jistí, že tak učinil? Pakliže ano, máme Satanovi poděkovat?...

Bible vždy spojovala vykoupení s tím, co se odehrálo na kříži. Nikdy nebylo ani naznačeno, tím méně učeno, že vykoupení se navršilo v pekle. Pavel prohlásil, že se "nebude chlubit ničím, kromě kříže Ježíše Krista" (Galatským 6:14). Je nám řečeno, že Kristus byl poslušný až k smrti, k smrti na kříži" (Filipským 2:8).

Nikde není psáno, že Kristus také zemřel spirituálně v pekle, rukou Satana. My máme "vykoupení skrze Jeho krev" (Efezským 1:7, Koloským, 1:14) a skrze nějaké mučení, které Kristus utrpěl od Satana! Jeho krev vytekla na kříži a ne v pekle, jak jasně učí Koloským 1:20. Píseň vykoupených v nebi bude po věčnost znít pro Něho, "který nás miloval a omyl naše hříchy svou krví" Apokalypsa 1:5, 5:9). Jaký kontrast k tomu, co učí Kenneth Copeland, že když Jeho krev se vylila, nevykoupila (Copeland,"Did Jesus Die Spiritually?) Mohl by tento falešný pohled na vykoupení připravit o spásu, kterou Ježíš dokončil na kříži?

HOJENÍ A ZÁZRAKY.

Existuje další učení uvnitř "Positive Confession", které pochází od Kenyona a které působí pohromu v lidských životech: "není správné, když máme bolesti a nemoci v našem těle" (Kenyon, "Healer", str.44). "Není vůlí Otce, aby někdo zemřel nemocí. Nemoc nepatří do Kristova Těla" (Kenyon,"Healer", str.67 a Hagin, "Redeemed", str.19 a 23). Kenyon učil, že musíme vyznat zdraví, i když možná ještě symptomy nemoci máme. (Kenyon & Gossett, "Confession").

Je dostatečné množství ověřených případů zázračných uzdravení, aby každému, kdo má otevřenou mysl "došlo", že Bůh stále ještě zázraky dělá. Vezměte na příklad Barbaru Cummiskey, jejíž tělo, po léta zničené nemocí "skleróza multiplex", nevyléčitelnou nemocí, bylo v okamžiku vyléčeno, sedmého června 1981. Bůh k ní promluvil tichým hlasem "přes rameno" : "Moje dítě, vstaň a choď". Rodney Clapp zaznamenal v "Christianity Today": "Barbara Cummiskey, jak její lékaři připouštějí, se neměla už nikdy uzdravit - ale - nejen že se zbavila MS (multiple sclerosis), Barbařina jedna kolapsovaná plíce - latentní po léta - byla pojednou zdravá a fungující. A tak i ta chronická plicní nemoc, také "nevyléčitelná", byla ta tam. To stejné její ruce a nádory". I když se ta žena "tak nějak" - dostala z MS, měla by zůstat stálá porucha nervů. Ale nic tam nezůstalo - zdraví, ve své úplnosti se restaurovalo okamžitě" (Rodney Clapp, "Faith Healing: A Look at What is Happening", "Christianity Today", 16 prosinec 1983).

Skutečnost, že většina těch, za které se lidé modlí, nejsou zázračně uzdravení, naznačuje, že je něco vadného s Positive Confession konceptem a slouží jako obžaloba "míchanice" vyloženého podvodu, přehánění, "přání otcem myšlenky", naivity a sobecké tělesnosti, které charakterizují dnešní "uzdravovací scénu". Všechno to mluvení o "hojení a zázracích" s tak málo skutečnými důkazy, dává půdu skeptikům a pomalu ničí víru těch, kteří byli oklamáni. Jaké zklamání přináší faktuální pohled přes hlasitou propagaci na skutečné výsledky!

A a jak poučné je uzdravení Barbary Cummiskey bez pomoci jakéhokoliv "hojitele vírou", nebo "Positivního Vyznání". Ona neměla pražádné vysvětlení proč se to stalo - žádnou "formulku", kterou by nabídla druhým. Barbara říká: "Bůh mi nikdy neslíbil, že budu rozumět všemu. Neslíbil mi to, když jsem byla nemocná, neslibuje to ani dnes. Pouze říká: "Miluj mně, moje dítě, a přijmi mne"..(Rodney Clapp, "Faith Healing: A Look At What Is Happening" in "Christianity Today", prosinec 1983).

Nikdo z těch, kteří učili a propagovali "faith healing" je lépe známý, než Oral Roberts, velmi uznávaný vedoucími charismatiky. Roberts začal v Enid, Oklahoma v r.1947. Jeden by očekával, že se najde víc než dosti důkazů pro "faith healing" právě v "Roberts’s City of Faith Medical Center". Toto středisko bylo postaveno na rozkaz "300 metrového Ježíše", který, během sedmihodinové konverzace s Robertsem (Los Angeles Times, prosinec 1983), slíbil lék na rakovinu a jiné nemoci, pakliže jeho "praying partners" ("partnerů v modlení = tisíce, možná statisíce televizních posluchačů, kteří pravidelně přispívají na jeho práci) pošle extra 240 dolarů a tím zaopatří prostředky k postavení tohoto obrovského lékařského komplexu. Dárci poslali více než 150 milionů dolarů, kterých bylo zapotřebí. Podle Robertse, "Bůh mi řekl....spojit hojivé prameny modlitby a medicínu" (Oral Roberts Shares His Heart", "Charisma", 1985).

Potom co bylo "City of Faith" v provozu po několik let, "Health" magazín učinil následující prohlášení po ukončení speciální studie hojení:...."ovšem, je velmi překvapivé, že mluvčí nemocnice neměl vůbec žádné statistiky o hojení vírou, a dokonce ani nebyl ochotný nám říci, zda spojení modlitby a medicíny má častější hojení, nebo jej alespoň urychluje oproti samotné medicíně". (Bernhardt J.Hurwood, "Healing And Believing: A Look At What Is Happening", "Health", June 1984).

Žádné statistiky o hojení? A přesto v dopisech od Orala Robertse, ve kterých žádá "nutnou pomoc" prohlašuje že "City of Faith" (popsané nezávislými zdroji jako "výstavná škeble, jejíž polovina zeje prázdnotou" - "Houston Chronicle", July 5, 1986), pomáhá pacientům jako žádná jiná nemocnice "spojením modlitby a medicíny". (Nedatovaná žádost o podporu s nadpisem: "Rychlá odpověď je nutná"). Dále se v tom dopise prohlašuje, že "my dodáváme Boží hojicí sílu tolika různými způsoby tisícům". Ten stejný dopis nabízí případným dárcům naději na "jejich vlastní zázrak" jako odměnu za "sémě víry". (ten stejný dopis).

JASNĚ VIDITELNÉ NESROVNALOSTI.

Zdá se být zřejmá nesrovnalost mezi "mořem zázraků", o kterých píše propagační materiál který má povzbudit dárce k větší štědrosti - a mnohem opatrnější informací od těch, kteří mluví za lékařské středisko. Na příklad Duie Jernigan, ředitel "Oral Roberts’s City of Faith praying partner ministry připustil: V City of Faith není více zázraků, než v kterékoliv jiné nemocnici. Umírá zde přibližně stejný počet pacientů" (Clapp, "Christianity Today"). Toto šokující přiznání stojí v úplném kontrastu k extravagantním tvrzením o hojení a zázracích, které nepřestávají přicházet nejenom od Oral Robertse ale od mnoha jiných vedoucích v hnutí "faith healing". A nyní, ve své touze podílet se o zázraky ještě s více lidmi, Roberts buduje "Healing Center" v ceně 15 milionů dolarů, přímo napojené na "City of Faith", které bude mít také "Seed Faith Center", kde budou návštěvníci moci "aplikovat na jejich praktické potřeby" koncept sázení "semínka víry" aby si splnili své spirituální, fyzické a peněžní tužby. ("Missions and Ministries", Charisma June 1985).

V lednu 1986 Roberts svolal 27 špičkových vedoucích charismatického hnutí, aby spolu vytvořili "Charismatic Bible Ministries", což všichni účastníci nazvali "jedním z největších hnutí jednoty v historii". (Abundant Life, April 1986).

Hlavním heslem této nové skupiny je: Znamení a zázraky jako důkaz, že evangelium je plně vyhlašováno. Říká Roberts: "Myslím, že evangelium nemůže být plně kázáno bez znamení a zázraků" (tamtéž)... Pakliže tomu tak skutečně je, budeme nuceni udělat závěr, že všichni ti Wesleyové, Whitefieldové, Moodyové a jiní v minulosti, kteří viděli spásu tisíce a tisíce lidí bez "znamení a zázraků", nekázali plné evangelium!!!

Dále takový požadavek by znamenal, že dnešní evangelisté, jako Billy Graham, Jimmy Swaggart, Vernon McGee, James Dobson, James Kennedy, Bob Taylor a desítky dalších, neučí plné evangelium! Ovšem, to samé by se potom mohlo tvrdit o Robertsovi a jeho City of Faith, kde slíbené zázraky jsou nápadně neviditelné...

PODÍVAT SE NA SKUTEČNOST POCTIVĚ.

Pakliže poctivé zkoumání, zda to či ono je skutečně od Boha, je odsouzeno jako "negativní" a dostane vinětu "nevíra", potom se Křesťané vystavují nebezpečí klamu i podvodu všeho druhu! Klima je dvojnásobně svádějící k omylu tam, kde se dává nadměrný důraz na hojení a mluvení v jazycích a "zázračná" shromáždění jsou inzerovaná, jako by snad Bůh předváděl zázraky na povel! Jako další příklad: Jedna z hlavních hojitelských organizací v Los Angeles zaznamenala 80 "zázračných" případů hojení za jedno sobotní shromáždění. A tak všichni přítomní - možná tisíce - nadšeně tleskali.

Jaký to čas pro posílení víry! A jaké hluboké zklamání pro jednoho mladého člověka, který jako pracovník v této organizaci sledoval všechny tyto "zázraky" po dva týdny. Místo svědectví, která hodlal získat a zveřejnit, objevil, že ANI JEDEN z těchto "vyléčených" nebyl skutečně vyléčen! A přesto mnozí z těchto "uzdravených" svědčili před tisíci diváky ten večer o svém "uzdravení". Tito byli zřejmě sami oklamáni momentální psychosomatickou ztrátou symptomů své nemoci, pod vlivem masového nadšení.

Zatím co na jedné straně by bylo možné předvést mnoho takových případů, nemáme v úmyslu tvrdit, že Bůh už dnes zázraky nedělá. Ovšem, musíme mít dostatek morální integrity odmítnout podvod, a na druhé straně obhájit pravý zázrak. Víra, že Bůh může zázraky dělat, není posílena klamy či podvody, které se prohlašují za zázraky. Taková nepoctivost povede ke zklamání a nakonec k opuštění víry vůbec.

Kde "znamení a zázraky" jsou stavěny výše než čistota učení a čistota života, vášeň po "zázracích" se stává pastí. Když mluví ke kursu MC510 "Znamení a zázraky" při "Fuller Theological Seminary", Ben Paterson napsal:

A co uděláte s lidmi, kteří uzdraveni nejsou? Tato otázka byla na popředí mysli mnoha z účastníků. Vyhrál Satan? V tom případě Satan v této hře nesrovnatelně vede, protože většina lidí, za které se lidé modlí, uzdraveni nejsou. Neviditelný, ale mocný tlak se rodí v mentalitě "znamení a zázraků" vidět zázraky tam, kde nikdy nebyly. Někteří členové fakulty byli pobouřeni divokými a neoprávěnými zprávami o uzdravení, které přicházely ze skupiny MC510. (Ben Paterson, "Cause For Concern", June 1985). POTŘEBA ČISTOTY A POSLUŠNOSTI.

Co se týče darů Ducha, A.W.Tozer píše: Jak ti kteří popírají, že dary jsou pro nás i dnes, tak i takoví, kteří trvají na jednom daru a udělají si z něho "hobby", nemají pravdu, a my všichni potom trpíme následky jejich omylů". (Tozer, "Keys"). Přesto že je to stále ještě kontraverzální námět, velká většina evangelických Křesťanů - i když pochopitelně opatrní - jsou ochotní alespoň přiznat možnost darů pro dnes na bázi toho, že Bůh může dělat co chce v každé době. Ovšem podmínky pro požehnání jsou nezměněné: "Věz, Hospodinova ruka není krátká na spásu, ani jeho ucho není zalehlé že by neslyšel; jsou to vaše nepravosti, které vás oddělují od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily před vámi Jeho tvář a proto neslyší".. Izaiáš 59:1-2.

Když byla Boží moc plně obnažená na počátku cesty Israele z Egyptu do Kanánu, trest za sbírání otopu v sobotu, nebo za vysmívání se vlastním rodičům byla smrt. Kdyby tento standard byl dodržen, zázraky by byly pokračovaly, ale veliká většina Izraelců by zemřela. Bůh proto zadržel svůj soud - ale ta svatá přítomnost, která provázela Jeho mocné činy byla také stažena - zázraků bylo poskrovnu - asi jako dnes.... A tak se to stalo s Křesťanstvím. To jediné "usmrcení v Duchu" lze potvrdit z Písma pouze v případě Ananiáše a Safíry. A přesto jejich hřích nebyl tak veliký v porovnání s dnešním standardem. Oni dali Bohu mnohem větší procento z toho co měli, než kdokoliv dnes, ale lživě přeháněli že dali všechno - zatím co si něco podrželi. Zemřeli za nepravdivé přehánění - a kolik takového přehnaného svědectví existuje dnes! My chceme Boží zázraky-tvořící sílu, ale jsme ochotní zaplatit tu cenu? Jeho svatá Přítomnost nepřijde jako reakce na semináře a různé techniky. Debata o tom, zda jsou dary Ducha také pro dnes budou zodpovězeny v takové moci, která se nedá popřít "až začneme hladovět a žíznit po spravedlnosti", místo po bohatství a až postavíme čistotu a svatost před hojení".

POTŘEBA ROVNOVÁHY.

Pochybné jevy toho, co je údajně silou Svatého Ducha jsou dnes velmi početné, protože miliony Křesťanů se zdají mít velmi malou znalost Boha a Jeho Slova - a ještě menší schopnost rozpoznávat. Výsledkem je, že jsou zcela spokojení s týdenním vybičováním frenetického nadšení v mnoha kongregacích a "zázračných" sjezdech po celé Americe a - jak se zdá - jim velmi imponuje exhibicionismus některých "hojitelů". Jak jeden kritik populární knihy, která navrhuje že "znamení a zázraky" jsou nutné pro to, čemu se dnes říká "power evangelism", poznamenal:

Podvody a manipulace jsou snadné, když se operuje v říši nadpřirozena. Falešná tvrzení je obtížné prozkoumat. Kromě toho masy se dají snadno vzrušit "charismánií", přehnaným důrazem na efektivní show, ke škodě skutečnému úsilí o konání dobra. Generace, která je navyklá na vzrušení vysoko-technickými varietními programy bude asi žádat charismatické Křesťanství: zbytek je nuda... My musíme být velmi opatrní, abychom nezačali formovat naší prezentaci evangelia tak, aby vyhovovalo tržním požadavkům" (Clark H.Pinnock, "A Revolutionary Promise", Christianity Today, August 8 1986). Zatím co důležitost darů Svatého Ducha pro dnešní Křesťanství by se neměla podceňovat, musíme na druhé straně být právě tak opatrní, abychom jim nepřikládali důležitost větší, než tak činí Nový Zákon. Když to uděláme, dostaneme se z rovnováhy a budeme otevření herezi, která se většinou zrodí z přetažení jedné pravdy do extrému. Ano, jsme varovaní: "nepohrdejte prorockými dary", ale hned další verš varuje: "všechno zkoumejte". (1 Tesalo. 5:20).

Neuposlechnutí tohoto, dává vznik mnohým falešným prohlášením, ať už údajným proroctvím, vykládání jazyků, či slov znalosti, která někteří neustále chrlí ve jménu Páně. Bohužel, když se ukáží nepravdivé, žádná oprava není udělena ve strachu z "negativismu".

Žádné pravé proroctví nebude v kontradikci s Biblí, ani k ní nic nepřidá, ani neubere! Nemáme lehkověrně přijmout všechno to, co samozvaný prorok podtrhne slovy: "Tak pravil Bůh". Jsme vyzváni: "Nezakazuj mluvení v jazycích" 1 Korint.14:39) ale toto není povolení ignorovat specifická omezení na tento dar, nebo mu připsat funkci či cenu, kterou Bible nepodporuje. Přesto že máme toužit po duchovních darech, naším cílem musí být oslavovat Jeho, sloužit a přinést požehnání druhým skrze jakýkoliv dar, který možná obdržíme. A hlavně: Naší největší tužbou musí být láska k Dárci spíše, než k darům...

Dave Wilkerson pozdvihl tuto nesmírně vážnou otázku:

Kolik z nás by Mu sloužilo, kdyby nenabízel nic než sebe sama? Žádné hojení. Žádný úspěch. Žádnou prosperitu. Žádné světské požehnání. Žádné zázraky, znamení či divy.

Co kdyby - opětně - jsme měli cítit radost i kdybychom ztratili všechno co zde máme?

Co kdyby - místo života bez bolestí bychom trpěli výsměchem, kamenováním, proléváním naší krve, kdyby nás za živa rozřezávali?

Co kdyby - místo našich krásných domů a automobilů, jsme se museli toulat po pouštích oblečeni v ovčích kůžích, a schovávat se v jeskyních a brlozích?

Co kdyby - místo prosperity jsme byli zoufalí, postižení a mučení? A TO JEDINÉ CO BYCHOM MĚLI, BY BYL KRISTUS ?????? (Wikerson, "Last Days").

"POWER EVANGELISMUS".

Ten přehnaný důraz na, a obsesní honba za "silou Ducha" způsobila, že mnozí zapomněli že On je "Duch pravdy", který vede k "celé pravdě" a že je "Svatým Duchem", který čistí naše životy pro Boží slávu. "Síla" takto braná, má velmi úzký význam. "Síla", která se manifestuje v zázracích, je považována výše, nežli síla pravdy, která mění srdce a osvobozuje od hříchu!

Dave Wilkerson píše: Satan se nebojí Křesťanů, kteří jsou hladoví po moci, ale třese se, když zaslechne Křesťana, který se modlí...(Wilkerson, "Last Days"). Zdravá doktrína ztrácí svou důležitost, zatím co "prožitky" jsou horlivě kultivovány a činí bázi pro porozumění Boží vůli a dokonce i pro vykládání Jeho Slova. Ti, kteří odpovídají za křesťanská média a kteří propagují tuto pseudo-spiritualitu mají vinu na popularizování nepravdy že "znamení a zázraky" jsou nezbytné k prohlášení evangelia.....

Jako úplný kontrast Písmo jasně říká: "Nestydím se za evangelium Ježíše Krista, protože to je Boží síla pro spásu každého, kdo uvěří, nejdříve k Židům a potom také Řekům". Římanům 1:16.

"Zpráva o kříži je pošetilost pro ty, kteří jdou do záhuby; ale nám, kteří jsme spasení, je to Boží síla. Zalíbilo se Bohu spasit ty, kteří uvěří, pošetilostí kázání".. 1 Korint.1:18, 21.

Myšlenka, že "power evangelium" si vyžaduje zázraky, tak nechápali ani nezdůrazňovali Křesťané v minulosti. Pavel učil, že "ta síla" je ve zprávě kříže. Dokonce i v knize Skutků byly chvíle mocného kázání evangelia, kdy mnoho pohanů uvěřilo a přijmulo Krista. "Pavel tak mluvil, že veliké množství uvěřilo" (Skutky 14:1)...aniž by se staly jakékoliv zázraky. V jiném případě se zázraky staly a reakce davu byla taková, že Pavla zbili, dali do vězení, a jeho společníci museli uprchnout. Charles Spurgeon píše o Boží síle, která mění životy: Ta síla je v Boží milosti - ne v naší víře.. Veliké zprávy možno poslat po slabounkých drátech a mír dávající svědectví Svatého Ducha může dosáhnout srdce prostřednictvím víry slabé jako nitka, která není schopná unést vlastní váhu. Myslete více na Toho na kterého hledíte, než na samotný pohled. Musíme se dokonce odvrátit od vlastního pohledu nevidět nic, než Ježíše a Boží milost, která se v Něm odráží. (Spurgeon, "Grace").

TRAGICKÉ DŮSLEDKY POSITIVE CONFESSION.

Je něco mnohem hlubšího čím Bůh chce pracovat v našich srdcích než zázraky. A velmi často touha po hojení může stát v cestě formování a dozrávání, které Bůh, ve své lásce chce uskutečnit v našich životech. Naše trvání na zázračném uzdravení tam, kde existuje lékařská pomoc, je jako odmítnout se podívat než přejdeme rušnou ulici a trvat na tom, že Bůh musí zabránit, aby nás přejelo auto.. Na odpověď jednomu rozzlobenému dopisu od pastora z Positive Confession, Jimmy Swaggart odepsal: "podívejme se na tu filosofii "vyslov to a je to tvoje": Nedávno mi jeden drahý pastor pověděl o význačném bratru v jeho církvi (náhodou je to člověk, kterého znám), který viděl jak jeho dcera umírá kvůli této nebiblické filosofii. Tento člověk přijmul učení některých lidí, o kterých jste se v dopise zmínil - a také obhajoval - že když se za někoho modlíme a potom vyznáme, že ten nemocný je zdravý - je vyloučeno, že by se tento neuzdravil. Proto také nemáme nikdy prohlašovat že je někdo nemocný, ani nemáme vyhledat doktora, v případě, že se ozdravení ještě nestalo, ale máme pokračovat v uzdravení. Ten chudák pokračoval ve vyznání zdraví - to děvčátko zemřelo. Seděl tam hlavou v dlaních, celý bez sebe a volal na svého pastora "zabil jsem své dítě!". (Jimmy Swaggart, "The Evangelist", September 1986).

Podobné tragedie se staly mnohokrát upřímným Křesťanům, kteří chtěli uvést do praxe to, co se naučili o "víře". Jeden velmi známý případ byl Wesley Parker, jehož rodiče mu nedali inzulín, i když upadl do komatu. Trvali na popření symptomů, jak byli učeni a vyznávali uzdravení. Chlapec zemřel. Jak bolestné je číst tuto událost v knize: Nechali jsme našeho syna zemřít! (Larry Parker, "We Let Our Son Die", 1980).

Je ironické že trvání na zdraví a bohatství občas přinese to opačné. Kristovo učení, že Jeho učedníci musí vydržet perzekuci, a přijmout stezku utrpení a kříže - je úplná antiteze Positive Confession. Ano, někdy toto učení je nepřítelem kříže! Charles Farah odsuzuje "důraz na centralitu lidských tužeb, aspirací a ambicí - jeho chtivou a nestoudnou vášeň pro bohatství.... jeho důraz na praktickou suverenitu člověka nad a proti suverenitě Boha. (Farah, "Roots And Fruits" cituje McDonnell v Connection"). Ve svém závěru své teze na "Kenyon Connection", Dan McConnell říká s neskrývaným smutkem: "Ten hrubý materialismus doktríny prosperity, propagované ve "Faith Movement", udělal frašku z kříže a z Kristovy výzvy k sebezapření a služebnictví...ani Kenyon, ani Hagin si pravděpodobně nikdy neuvědomili že to, co udělalo jejich učení tak atraktivním bylo jeho kultická touha po zdraví a bohatství. (McConnell, "Connection").

NÁPADNÝ KONTRAST.

Šťastní jsou ti, kteří uposlechli příkaz zapřít sebe, vzít si kříž a následovat Spasitele a Pána. Takoví mají víru, která spočívá na Boží lásce, i když se naskytne nesnesitelná tragedie. Nedávno blízká přítelkyně, zřejmě zdravá matka stará 33 let dostala náhle silný srdeční záchvat. Byl to šok i pro lékaře. Její mladý manžel, nyní sám na výchovu dvou malých chlapců, četl následující prohlášení při jejím pohřbu:

MÉ JEDINÉ PŘÁNÍ.
Chci, abyste věděli, že účelem celého tohoto pohřbu je ukázat osobnost mé milé a smysl jejího života. Zpěv sólisty byl z jejích oblíbených písní, výběr varhaníka byla její milovaná křesťanská hymna a pastor je ten, který nás oddal před pěti léty a 36 dny. Chtěl bych ujasnit tak, jak Michelle by chtěla abych objasnil, že to nebude obřad plný prázdných slov, která jsou svatouškovsky řečena, před tím, než by se přiznalo vítězství smrti a zbytečná ztráta života z důvodů, které neznáme. Jistě, za sebe a za chlapce nemohu popřít tragedii odchodu Michelle a veliké prázdno ponechané v našich životech, ale já odmítám pohled, že jakákoliv část života i smrti Michelle byla ztrátou.

Ona viděla smysl svého života. Ona nežila jen plný život - i když plný žila. Ona nechtěla být pouze tou nejlepší manželkou, matkou, sestrou, dcerou, přítelem - i když to všechno byla -ale jejím smyslem bylo poznat a milovat Pána Ježíše Krista celým jejím srdcem a podávat Jeho obraz komukoliv s kým přišla do styku.

Znám málo lidí, kteří žijí nebo žili jejich životy s účelem a vitalitou Michelle. Jak potom mohu cítit, že byl nějaký účel v její předčasné smrti, když se zdá, že její život mohl tolik nabídnout? Já vám říkám, že my všichni jsme účelem její smrti, když jen obměkčíme naše srdce a budeme citliví k Božímu hlasu vyslovenému ve vzpomínce na Michelle Youree Mellinger v tomto obřadu. Já vás prosím abyste pečlivě zvážili všechno, co je řečeno dnes zde - jak znám Michelle, ona to nejenom podporovala ale také to věřila a žila. Její život se dotkl každého z nás - nechť její smrt se každého z nás dotkne....

Jaký rozdíl od Positive Confession otce, který se snaží popřít pravdu a změnit skutečnost fyzické nemoci podle svého přání (což končilo nezměrným smutkem) a podřízení se Boží sice nepochopitelné, ale milující vůli, v životě mladého člověka, který náhle ztratil svou tak milovanou ženu 5 let a 36 dnů. Jeho deklarace, tak odvážně pronesená, byla nepochopitelným triumfem víry, kterou se nedá otřást. Dokonce v tváří tvář takové ztrátě, na rozdíl od smutku těch, kteří žádnou naději nemají, on si zůstal jistý Boží lásky...

Navzdory smutku a utrpení tohoto života, Křesťan má jistotu že "všechno napomáhá k dobrému pro ty, kteří milují Boha a jsou povoláni k Jeho účelu" (Římanům 8:28). Těm všem přítomným tohoto nezapomenutelného pohřbu bylo zcela jasné, že tento truchlící mladý manžel byl totálně přesvědčený že se podřizuje Boží perfektní moudrosti i lásce - i když jsou událostí za hranicí jeho porozumění.

Co je to za materiál, ze kterého vzniká, či ze kterého se dělá víra??? Je to vlastně jistota, že i když se všechno zdá být černé a my nejsme schopní pochopit, tak právě pak, jak píše Charles Colson, "Bůh často používá to, co my bychom vůbec neočekávali, pro své Božské účely, cíle". (Colson, "Who Speaks"). Před více jak sto lety, v kázání v Metropolitan Tabernacle v Londýně, Charles Spurgeon řekl: "Myslíte si, že milujeme Boha pro to, co od Něho můžeme dostat? Je toto váš pohled na křesťanskou lásku k Bohu? Takto mluví lidé bez Boha a taková byla Satanova myšlenka v případě Jóba. (Jób 1:9-10). Satan pravou lásku nechápe, nerozumí jí, ale Boží dítě může říci ďáblovi přímo do očí, že miluje Boha i kdyby On jej pokryl boláky od hlavy až po paty, kdyby jej posadil na hromadu hnoje, a že s Boží pomocí má v úmyslu se k Němu přitisknout ještě těsněji v dobách ještě horších, než jsou tyto. Není On Bohem požehnaným? Ano, ať všechna lůžka nemocných zvoní tu stejnou notu: On je požehnaným Bohem. Za nočního bdění, když jsme unavení, náš mozek je horečnatý a naše duše je rozháraná, i pak vyznáme, že On je Bohem požehnaným. Každá nemocnice kde jsou Křesťané, nechť tuto notu zní..... Požehnaný Bůh? Ano, On je, volají chudí a potřební a tak volají všichni Jeho chudí na zemi. Požehnaný Bůh? Ano, volají Jeho umírající - a jak tak umíráme, žehnáme Jeho jménu. On nás miluje a my milujeme Jeho - a i když se přes nás valí vlna za vlnou a Jeho hněv leží na nás, neměnili bychom ani s králi, jestliže tito jsou bez Boží lásky" (Spurgeon, "Metropolitan Tabernacle Pulpit").

Nevíra má mnoho tváří.

Ježíš mu odpověděl: "Měj víru v Boha"..Marek 11:22.

Až se Syn člověka vrátí, najde na zemi víru? Lukáš 18:8.

Někteří ji považují za to nejdůležitější, jiní se jí vysmívají.. "Víra" je námět zahalený nejenom v kontroverzi, ale také velikým neporozuměním. Je to divné, ale faktem je, že mnoho Křesťanů se zdají být právě tak zmatení, jako ateisté... Na příklad jak věřící tak i nevěřící považují rozum za nepřítele víry, když vlastně tito jsou partneři. Ve skutečnosti víra bez zkoumání je naivní lehkověrností...

Většina kritiků Křesťanství mylně srovnává víru s neracionální lehkověrností která navzdory opačných důkazů se tvrdohlavě drží nějaké dětské pověry z falešné loajality a pýchy. Skeptik se víře vysmívá jako něčemu anti-intelektuálnímu a tím pod úrovní hodné uvažování. Tvrdí, že víra vyžaduje aby jeden opustil poznání, kritické uvažování a zdravý selský rozum. Nic není vzdálenějšího od pravdy! Charles Spurgeon, který získal přezdívku "prince kazatelů" prohlásil:

Víra není něco slepého, protože víra začíná poznáním. Víra není spekulace, protože věří faktům o kterých si je jistá. Víra není nepraktické snivé počínání, protože věří a staví svou budoucnost na pravdě Božího zjevení. Pouze dokonalý hlupák dá svou důvěru tomu, co je jasně falešné. Právě tak by bylo vážně pošetilé vložit "víru" v někoho či v něco bez dostatečných důvodů. Aby se tomu zabránilo, Bůh nám dal dary skepticismu a rozumu. Ano, kritické schopnosti musí být použity v plném jejich rozsahu, když se chceme dostat tam, kde začne vést víra.

S právnickou logikou Irwing H.Linton navrhuje: "Je místo jak pro skepsi, tak i pro víru; a v případě investování nebo náboženství - skepticismus by měl začít jako první". Ten příslovečný "skok na slepo vírou" je karikaturou: Pravá víra není nikdy slepá, i když její napodobenina většinou slepá je... A.W. Tozer dává radu, která by pomohla mnoha lidem, kteří si říkají Křesťané, aby neupadli do falešných doktrín: "Trochu zdravé nedůvěry je občas zapotřebí právě tak, jako víry pro dobro naší duše. Není v žádném případě hříchem pochybovat o některých věcech ale může být smrtelné věřit všemu. VÍRA NIKDY NEZNAMENÁ NAIVITU! NAIVITA NIKDY BOHA NECTÍ! S naší vírou v Boha by měl jít ruku v ruce zdravý skepticismus k čemukoliv okultnímu a tajuplnému". (A.W. Tozer, "Gems").