A skrze víru v Jeho smrt na tom kříži - za celé lidstvo, ti, kteří uvěří, jsou na věky osvobozeni od trestu za hřích. A to je ten nezasloužený dar Boží Milosti.
A co síla hříchu, podvést a zotročit? Svoboda od trestu za hřích, a svoboda od jeho moci, přichází tou stejnou cestou: Přijmout Jeho smrt za svou vlastní. Když Kristus vzal naše místa, Boží spravedlnost vyžadovala Jeho smrt. Ti, kteří věří, že On za ně zemřel, uznávají, že oni si zaslouží trest smrti, a přiznávají že zemřeli s Ním. Hřích nemá moci nad těmi, kteří jsou mrtví, a ani tento svět nemá sílu je svést! Ovšem, ten největší slib ze všeho je, že On nás jednou, vezme s sebou do domu Jeho Otce, kde budeme žít bez přítomnosti hříchu vůbec! Tím, že zaplatil na tom kříži plnou cenu, kterou spravedlnost vyžadovala, osvobodil nás od trestu za hřích, a jednoho dne, nás osvobodí od samé přítomnosti hříchu!
To "Uchvácení" Jeho věrných se nazývá Rapture. Tento výraz lze najíti v latinském překladu Nového Zákona. To jednoduše znamená rychlé uchvácení "pryč". Jak jsme k tomuto "uchvácení" blízko? To bude náš hlavní předmět na následujících stránkách..
"Velikonoční spiknutí? Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný aby byl apoštolem, vybraný aby učil Boží evangelium, které Bůh slíbil skrze své proroky ve Svatém Písmu. Evangelium o Jeho Synu Ježíši Kristu, který ve své lidské přirozenosti pocházel z Davida a který svou božskou podstatu Božího Syna, prokázal vzkříšením z mrtvých. (Řím. 1:1-4) Právě to obvinění, kterým náboženští vůdcové Israele farizejsky odsoudili Ježíše z Nazareta - to, že se prohlásil za Božího Syna a tím se postavil na stejnou úroveň s Bohem - to byla základní pověřovací "listina" Mesiáše! Jeden z největších proroků Israele to podal velmi jasně: "Hleď, panna počne a porodí syna. Nazve jej Immanuel." (Izaiáš 7:14) Toto jméno neznamenalo všeobecně "Bůh je s námi," ve smyslu "Bůh je na naší straně," ale "Bůh je osobně přítomný." Pojmenovat dítě "Immanuel" by znamenalo, že On je Bohem, který přišel jako člověk....
Pochopitelně! Být Spasitelem, Mesiáš musel být zároveň Bohem! Vždyť Bůh o sobě prohlašuje, že On je tím jediným Spasitelem: "Neboť já, Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Israele, tvůj Spasitel".. (Izaiáš 43:3, 11). "Není jiného Boha kromě mne; spravedlivý Bůh a Spasitel - není nikdo jiný! Pohleď ku mně a buď spasený - ve všech koutech světa! (Izaiáš 45:21-22).
Ježíš byl odsouzený za rouhání se Bohu, protože prohlásil, že Bůh je Jeho Otcem. Tím se stavěl na úroveň s Bohem (Jan 5:18). Ano, On prohlásil: "Já a můj Otec jsme jeden!" (Jan 10:30) Tím si dělá nárok na stejnou božskou podstatu s Otcem. Podle Bible, Mesiáš nemohl být méně nežli Bůh! A přesto Sanhedrin - v opozici k Písmu - dogmaticky tvrdil, že Mesiáš, byť i velikým mužem, nemůže být více nežli člověkem! A právě tak i moderní kulty jako na příklad Mormoni a Svědkové Jehovy popírají Kristovo božství. Překládají "já a Otec jsme jeden" jako "jeden v účelu, práci, cíli." Ježíš, na druhé straně měl na mysli "jeden v podstatě" - jelikož jinak by nemohl být Mesiášem, Spasitelem světa! "Kromě mne není Spasitele," že?
Mesiášovo božství ve Starém Zákoně. Izaiáš přece prohlásil zřetelně, že Ten - tak dlouho očekávaný, který bude vládnout "na Davidově trůnu," a který založí "Království věčného míru," nebude nikdo menší nežli „Mocný Bůh," „Věčný Otec." (Izaiáš 9:6,7) Přesto že výraz "Trojice" se v Bibli nenachází, učení o Trojici jde celým Písmem, včetně Starého Zákona! Například následující verš: "Od počátku nemluvím potajmu. Od chvíle kdy se to začalo dít, tam jsem byl já. A nyní mně posílá Hospodin Bůh a Jeho Duch." (Izaiáš 48:16) A právě tak jasně popisuje to stejné Jan: "Otec poslal Syna, aby se stal Spasitelem světa." (1Jan 4:14)
Ten, který hovoří ve verších Izaiáše je přece Bůh! Existoval a mluvil od samého počátku a je Tím který vysvětluje a odhaluje Boha člověku. A přesto říká:"Hospodin Bůh a Jeho Duch mě posílají". Nikdo nemůže nevidět tři jasně oddělené osoby, které jsou nám představovány jako Bůh: Jeden, který Bohem je, je vyslán Bohem a Jeho Duchem..... Ten který mluví jako Bůh a který Boha objasňuje, vysvětluje, může být pouze Ten, kterého Jan nazývá "Slovo" a zároveň Ho identifikuje jako Boha a Stvořitele veškeré existence: "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha - a to Slovo bylo Bůh. Všechny věci byly vytvořeny skrze Něj." (Jan 1:1-3) A přesto ten, který je nám zde představený, je poslán Bohem a Božím Duchem. Nikde nemáme Otce Syna a Ducha tak jasně představené jako v této stati!
Tyto tři osoby vidíme opět u křtu Ježíše z Nazareta, jak spolupracují. Při této příležitosti která označuje počátek veřejného vystoupení Páně, Otec hovoří slyšitelně z nebe a Duch Svatý spočine na rameni Boha-Syna, jak On vystupuje z vody. Jak vhodné potvrzení Izaiášova proroctví v 48:16 a jak mocná identifikace Ježíše jako Mesiáše!
Je jasně vidět že Nový Zákon, spíše než by uváděl nové, na nic nenavazující skutečnosti, jednoduše rozvíjí to, co již bylo odhaleno v Zákoně Starém. Božství Ježíše Krista bylo absolutní nutností na základě starozákonních předpovědí, jelikož On je jak Spasitelem (který musí být Bohem) a Slovem Božím - tím, který je výrazem (obrazem Boha lidstvu. Že Kristus je Bůh - i když potvrzeno jasně v Novém Zákoně - je zároveň zcela zřetelně prezentováno v Zákoně Starém... Jan, když použil řecký výraz "logos," což znamená prostě "vyslovený výraz" (obraz) nezačal své evangelium - jak někteří lidé tvrdí - tím, že by si vypůjčil myšlenku z Alexandrijské řečtiny. Právě naopak: Jan použil pravdu, která byla již dána ve Starém Zákoně a rozvedl - pod vedením Svatého Ducha - celou tu myšlenku. Výraz "logos" nebyl jen vlastnictvím filosofů - byl běžně používán v každodenní konversaci...
PROROCTVÍ JE ZÁKLADEM EVANGELIA... Je důležité aby jste si uvědomili, že Křesťanství není "vynálezem" prvního století AD! Nebyl to nějaký nový kult ale vyvrcholení dlouhodobého židovského dědictví. Život transformující evangelium, které ranná církev předložila světu, bylo pevně zakotveno na nikdy se neměnící zprávě, kterou hebrejští proroci hlásali po staletí! Apoštolové beze strachu používali knihy Starého Zákona aby dokázali, že Ježíš je tím Kristem, Spasitelem světa. Použili vše, co židovští proroci řekli o Mesiáši a ukazovali, že toto všechno bylo vyplněno v Ježíši Nazaretském. Toto byl standardní způsob ranné církve. A to je také důvod, jak mohli "obrátit svět vzhůru vzhůru nohama!" (Skutky 17:2-6) Povšimněte si verše, který je použitý na začátku této kapitoly, (Římanům 1:1-2) jak sám Pavel popisuje zprávu kterou učil: "Boží evangelium, které On slíbil již dávno skrze své proroky ve Svatém Písmu." Pavlův "modus operandus" byl založit celou prezentaci evangelia na tom, co napsali proroci: "A Pavel, jak bylo jeho zvykem, diskutoval s nimi o Písmu, jak Kristus musel nejprve trpět, potom vstát z hrobu. A že tento Ježíš "o kterém vám káži, je Kristus.“ (Skutky 17:2-3)
Tento způsob - téměř zcela neznámý mezi dnešními evangelisty - je navzdory této skutečnosti, nejenom metodou biblickou, ale zároveň také nejmocnějším způsobem pro získávání duší pro Krista! Jestli se dobře pamatujete, Ježíš sám tento způsob použil, když kráčel se dvěma učedníky směrem do Emaus. Nejdříve jim vyčinil, že si neuvědomili to, co proroci tak jasně předpověděli a to, že Mesiáš bude svým lidem odmítnut a ukřižován. Když se na ten verš podíváte, (Lukáš 24:25-27) tak vidíte, že je Ježíš nezvykle ostrý ve své řeči, když ukazuje že odpovědnost každého z nás zahrnuje znalost toho, co prorokové předpověděli.
To, že někdy před dvěma tisíci lety přišel Bůh na tuto zemi skrze pannu - v Ježíši z Nazareta je neodiskutovatelné! Není žádné jiné vysvětlení pro fakt, že zrod, život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista splnilo ne pouze těch několik předpovědí o kterých jsem se zmínil, ale desítky dalších, které zahrnují přesné specifické podrobnosti! Každý, ať už je Žid nebo Pohan, který se poctivě podívá na stará proroctví a porovná je s historií která píše o Ježíši, nemůže dojít k jinému závěru! Dnes se hodně hovoří o návratu k jednoduchému a - přesto tak mocnému Křesťanství ranné církve. A přes to jen tu a tam - velmi zřídka - zaslechnete poznámku o tak důležité roli, kterou proroci hráli v efektivnosti oživení víry prvního století. Málo dnešních Křesťanů rozumí životní důležitosti, kterou měla proroctví v počátečním evangelismu. Tím ovšem nechci tvrdit, že kdybychom použili Pavlovu "formulku" evangelizace, že bychom viděli nějakou universální změnu v pohledu světa na Krista! "Kdokoliv chce" stále platí! Ti, kteří hledají omluvu pro nevíru, vždy nějakou najdou. Miliony Židů i Pohanů odmítá přijmout pravdu - i když jsou konfrontováni množstvím faktů. Takoví přijmou každé jiné vysvětlení - ať už je jakkoliv fantastické - které jim dovolí uniknout nutnosti přiznání pravdy týkající se Ježíše Krista, bez ohledu na následky. My však budeme i nadále předkládat důkazy z proroctví, té jediné biblické cesty, jak ukázat evangelium..
"PŘETAŽENÉ" SCENÁRIO... Existovali a ještě existují skeptikové, kteří šli tak daleko, že tvrdí, že Ježíš se chtěl zosobnit jako Mesiáš tím, že rozmyšleně "hrál" svůj život podle předpovědí Starého Zákona a dokonce přemluvil "dobře-mínějícího" Jidáše na pomoc! Tento absurdní pohled byl prezentovaný jako Velikonoční Spiknutí, velmi populární knížka, kterou pak natočili jako film. Zatímco takové scénário by mohlo - částečně - vysvětlit to, co se odehrálo, nemůže v žádném případě vysvětlit splnění většiny předpovědí. David na příklad (22 Žalm) popisuje, jak si vojáci kolem kříže rozdělují Jeho šatstvo a hrají kostky o Jeho plášť. V žalmu 22:18 Mu dávají víno se žlučí k pití (Žalm 69:22 ekum. Bible).
To je přesně to, co se stalo. Jak mohl Ježíš zaranžovat tyto události, když visel přibitý na kříži? Izaiáš předpověděl, že bude popraven se zločinci. (Izaiáš 53:9). Jak to mohl Ježíš dokázat, aby Ho ukřižovali mezi dva zločince? Běžná praxe jak urychlit smrt zadušením byla, že ukřižovaným zpřeráželi kosti, aby se zhroutili a zadusili. Jak mohl Ježíš zařídit, aby splnil Žalm 34:21 ekum. Bible? Namísto zlámání kostí, jeden z vojáků splnil proroctví Zachariáše 12:10. Máme věřit tomu, že někteří římští vojáci byli částí spiknutí? Jaký by byl jejich důvod pro napomáhání k tomuto podvodu? Pakliže byli podplaceni - tak kým? Ježíš nikdy neměl ani penny aby to mohl financovat! A jak by mohl vědět předem, který z těch jerusalémských vojáků bude k Jeho popravě přidělený, aby jim mohl zaplatit dopředu? Dále, který hlupák by dobrovolně zemřel tak strašnou smrtí, aby přesvědčil pár nevzdělaných a celkem neschopných učedníků o tom, že On je tím Mesiášem? Co by z toho měl - mrtvý? Navzdory všemu tomu učení, které dostali za posledních tři a půl roku, neměli ani potuchy o tom, co proroci předpovídali! Jak by to pochopili po Jeho smrti? To nedává žádný smysl!
NEVĚDOMKY DOKÁZALI JEŽÍŠOVO MESIÁŠSTVÍ. A co uděláme s Jidášem? Jaká byla jeho motivace? Proč by zničil sama sebe v naději, že podvede Židy aby následovali falešného Mesiáše? Je nehorázné tvrdit, že Jidáš vrátil peníze rabínům a oběsil se jenom, aby naplnil svou roli - velmi zápornou roli herce v nějakém záhadném "Velikonočním Spiknutí? A přesto jeho samozničení splnilo jednu specifickou předpověď... Jidáš a těch pár vojáků by se sotva stali takovými hlupáky, že by si zahráli lacinou komedii, která by musela sama o sobě padnout vlastní nesmyslností! Jaký prospěch by to těm všem přineslo? Faktem zůstává, že všichni "herci" v tomto úžasném dramatu - aniž by tušili - "sehráli role," které Bůh v Písmu předurčil! A tím také dali jejich vlastní "štempl" věrohodnosti Mesiáše způsobem, který se nedá lidsky vysvětlit..
A co rabíni? Jejich konání také splnilo předpovědi, které dokázaly, že Ježíš je Mesiášem - a to je to poslední, co by bývali chtěli udělat! Vezmi na příklad těch třicet stříbrňáků, které Jidáš hodil na zem v Chrámu, přesně tak, jak Písmo předpovědělo! (Zachariáš 11:13) Takovou sumu rozdělit mezi sebou, by byla ta nejpřirozenější reakce! Konec konců, peníze už do pokladny nepatřily - byly vyplacené zrádci. Pakliže se on rozhodl peníze vrátit, byla to jeho škoda. Protizákonné by to nebylo.. Namísto ponechat si peníze pro sebe, rabíni "laskavě" koupili "hrnčířovo pole" jak se to nazývalo, přesně tak, jak prorok předpověděl. Proč? Chcete snad věřit tomu, že tito lidé, kteří Ježíše nenáviděli celou svou bytostí, by se "spikli," aby potvrdili Jeho mesiášství? Ti neměli ani tušení, že plní jakousi předpověď! Není možné uniknout faktu, že Jidáš, vojáci a rabíni, v tom jak zacházeli s Ježíšem - splnili stará mesiášská proroctví. Z jejich vlastní vůle, se zlou myslí, nevědomky konali to, co proroci předpovídali že Mesiáš musí vytrpět. Tato a další jiná splnění předpovědí o životě, smrti a vzkříšení Krista jsou jasnou evidencí o tom, že On je skutečně tím Mesiášem, Spasitelem, o kterém proroci psali...
KDY ŽE TO PROBODLI VAŠEHO JEHOVU? Zacharíášova dvanáctá kapitola je doslova "trhák! Je zcela jasné, že zde - skrze proroka, hovoří Yahweh - Bůh Israele. To co říká ve verši 10 je při nejmenším pozoruhodné! "Budou se dívat na mně, kterého probodli." Zeptej se kteréhokoliv Svědka Jehovy, kdy byl jejich Jehova probodnut!! Nemají odpověď a přesto tento verš je přímý a neodiskutovatelný: Bůh se stal člověkem a byl probodnut až k smrti - potom vyšel živý z hrobu! Jednou se vrátí do Jerusaléma uprostřed Armageddonu, aby zachránil Israel. Tohle vše je v Bibli pro oči těch, kteří vidět chtějí!.. Způsob, kterým zde Jehova hovoří je velmi instruktivní. Říká: "Budou se dívat na mně, kterého probodli" a "Budou nad ním naříkat jako nad smrtí jednorozeného." Osobní zájmena "na mně" a "nad ním" poukazují na dvě osoby a přesto se to zdá být ta samá osoba! Proč, když "mně" byl probodnutý, proč budou truchlit pro "něho?" Zacharíáš přesně prezentuje to, co později prohlásil Ježíš: "Já a můj Otec jsme jeden". Tím, že probodli Ježíše, probodli Boha Yahweh-o toho "Já jsem" kterým Ježíš prohlásil že je. Jistě - jinak by nemohl být naším Spasitelem! V hebrejštině to "probodli" neznamená to, co udělaly ty hřeby kříže nebo trny koruny. Znamená to smrtelné zranění mečem nebo oštěpem. Uvědom si, že zde mluví Bůh o své smrti! Jak lze zabít Boha? Jediná možná odpověď je ta, kterou dává prorok: Syn, narozený z panny, bude sám - tím "Věčným Otcem!" Židovští proroci dali zřetelně najevo, že Mesiáš je sám Bůh, který se narodí na Zemi, jako člověk, skrze pannu. Bude muset být ukřižovaný, probodnutý k smrti, vstát z mrtvých, odejít do nebe a potom se vrátit na naší planetu. Jak rabíni, tak i učedníci Ježíše Krista to mohli vidět černé na bílém! A přesto všechno to bylo pro ně skryté pro jejich předem utvořené názory. Když chceme porozumět "Druhému Příchodu," musíme být opatrní, abychom dovolili prorokům mluvit Boží Slovo k našim srdcím - místo toho co - podle našeho (nebo naší denominace!) zaujatého přesvědčení proroci napsali!
JOSEFŮV NOVÝ HROB. Ježíšovo tělo bylo umístěno v novém hrobu, "kde ještě nikdo pochovaný nebyl." (Lukáš 23:53) Byl to nádherný obraz toho, že On zemřel smrtí, jakou ještě nikdo nikdy nezemřel - smrt kterou podstoupil pro všechny, kteří Mu uvěří a obdrží dar věčného života, který On nabízí. Odkud se vzal - tento zvláštní hrob? Hroby, povětšinou byly pohřební místa lokálních rodin po staletí a byly naplněné kostmi předků. Jak se stalo to, že tento ještě nikdy použitý nebyl? Písmo dává odpověď. Tento hrob patřil Josefu z Arimatie, člověku který se nedávno přestěhoval do Jerusaléma. Protože byl daleko od svého rodinného pohřebiště, musel si postavit nové. Ten Zahradní Hrob, který se dnes navštěvuje, se zdá kvalifikovat. Nikdy nebyl dokončený! Pochopitelně. Když už ho jednou daroval pro Ježíše, je jasné, že Josef ten hrob po tom co se "vyprázdnil," nedokončil, aby jej použil pro sebe a svou rodinu!
Jenom zámožný člověk si mohl dovolit takový expensivní dar! Josef z Arimatie - jak praví Bible - byl takovým bohatým člověkem. Že Kristus bude uložený do hrobu bohatého člověka předpovídá jiné proroctví: „a s bohatými ve své smrti." (Izaiáš 53:9) Pouhý souhrn náhodných okolností nikdy nemůže vysvětlit všechna ta naplněná proroctví: narození, život, smrt a vzkříšení Ježíše z Nazareta, desítky specifických předpovědí o Mesiáši! Ani On sám, ani nikdo jiný by nebyl schopný "zaranžovat" všechny ty události tak, jak proroci předpověděli! Pouze jeden závěr je nevyhnutelný! Kromě toho všeho by byl Ježíš nucen "nahrát" malé povstání, aby splnil část proroctví. Logistika takového "komplotu" je mimo jakoukoliv racionalizaci! Jerusalém byl pod botou Říma, kontrolovaný skupinou ustrašených rabínů, kteří měli své špehy všude! Dále ani světské, ani náboženské autority by nesvolily "hrát" jakoukoliv "roli" v této šarádě! Nové náboženství - plné zázraků - s vůdcem který byl údajně člověkem-Bohem, který dokonce vstal z mrtvých a byl prohlášený židovským králem - to byla ta poslední věc, kterou ať už Pilát, nebo Kaifáš s celou židovskou radou potřebovali!
A přece přesně tak pohlíželi na Křesťanství! Ohrožovalo základ jejich moci a vyvolávalo nepokoj mezi lidmi. Apoštolové konali zázraky a tisíce počaly následovat tohoto Ježíše z Nazareta! Ovšem to nepřesvědčivější na celé té věci bylo tvrzení, že člověk, kterého autority poslaly na smrt, a kterého stovky lidí viděly umírat na kříži - vstal z mrtvých! Kromě toho všeho - tento názor byl kázaný všude se smělostí a beze strachu - něco, co bylo úplně neslučitelné s charakterem všech těch učedníků, kteří se ukázali být totálními zbabělci v té osudné noci zrady! Zalezli jako ustrašené myši do děr - a pojednou jsou po ulicích a beze strachu riskují žalář i smrt a mluví s podobnou autoritou, jako jejich vůdce!
NÁVRAT Z MRTVÝCH... David o něm praví: .."neboť mně nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se Tvůj Svatý rozpadl v prach."(Skutky 2:25 a 27) Vzkříšení Ježíše Krista je jedna z nejlépe prokázaných událostí! To, že jak náboženské, tak i světské autority dělaly všechno, co bylo v jejich moci vyhladit tuto novou "sektu" je historickým faktem. Ta skutečnost, že nikdy neudělali to jediné, co by pověsti o vzkříšení navždy vyvrátilo (ukázat mrtvé tělo Ježíše Krista) poukazuje jasně, že tak učinit nemohli! Toto svědčí - bez jakýchkoliv pochyb o pravdivosti Vzkříšení!
Pověsti o prázdném hrobu by se bývaly daly snadno prokázat jako podvod. Ježíš přece neposlal ty své učit evangelium někam na Sibiř nebo Indie! Dal jim instrukce, aby začali Jeho učení přímo na místě - v Jerusalémě - přesně na tom místě, kde se to všechno odehrálo! A to - přesto že celé to svědectví bylo celkem jednoduché - dávalo nesmírnou sílu celé té zprávě! Na tomto základě, s pomocí starozákonních proroků jejichž předpovědi Ježíš naplnil, mohli Kristovi transformovaní následovníci prohlásit, že On zemřel za hříchy světa a vzkříšení je důkazem, že dluh hříchu byl plně zaplacen. Odpuštění hříchů a věčný život jako dar - zcela gratis - byl nabídnutý všem, kteří uvěří. Tato "dobrá novina" - evangelium - kterou ti první učili, byla jasně a zřetelně napsaná Pavlem v 1 Korintským 15:3-8.
KONFRONTACE PRÁZDNÉHO HROBU... Vzkříšení, jak Pavel vysvětluje v 1Korintským, 15:14-20, je vlastně samotným srdcem evangelia. Tato nová zpráva, kterou dříve tak vystrašení, nyní jako lvi odvážní učedníci prohlašovali, nebyla nějakou náboženskou filosofií, o které by se dalo polemizovat. Nebyla to ani "věc názoru" či "co jedna paní povídala". Toto úžasné tvrzení bylo o Spasiteli, kterého prohlašovali. O Spasiteli, který zvítězil nad smrtí po tom, co strávil tři dny a tři noci v skalním hrobu. A tito učedníci-apoštolové hlásali své tvrzení přímo tam, kde se dal jejich případný podvod snadno dokázat! Velmi krátká cesta k zahradnímu hrobu by přece okamžitě odhalila celé to lživé spiknutí!
"Jdi a podívej se sám!" by byla sarkastická reakce k evangeliu. "Ten kámen stojí na svém místě, římská pečeť je neporušená! Prázdný hrob - to si povídej někomu jinému!" V krátké době by to věděl celý Jerusalém! A kdyby přece - nějakou náhodou - by se učedníkům podařilo pár lidí oklamat - stačilo přece odvalit ten kámen! A přece to nikdo neudělal! Zřejmě to udělat nemohli. Lidé po tisících se přidružovali ku Kristovým následovníkům a tvrdili, že se Kristus vrátí k soudu nad těmi, kteří odmítnou uvěřit. Jerusalém byl jeden veliký zmatek. Ani Římané, ani židovská rada si nemohli dovolit, aby toto pokračovalo. Jistě měli všechny důvody pro vyvrácení evangelia. Jedno mrtvé tělo by to bývalo udělalo v jednom dni! Neměli ho! Hrob byl neodvolatelně prázdný a to je historická skutečnost! Proč prostě Římané nevzali tělo jiné, neumístili ho do hrobu, přivalili a nezapečetili kámen? Zřejmě, než na to přišli, ten hrob už dostal příliš mnoho návštěv a tím i svědků. Ten fakt, že hrobka byla prázdná, nelze vyvrátit. Římská pečeť byla opovržlivě odtržena a kámen odvalen a tím se odhalil vstup do prostorné hrobky. Každý mohl jít dovnitř a přesvědčit se na vlastní oči! Jerusalémské autority nemohly zprávu o prázdném hrobu vyvrátit a tak bylo zapotřebí se obrátit k jinému vysvětlení, které by skutečnost prázdného hrobu důvěryhodně vysvětlilo.
ABSURDNÍ POHÁDKA... To nejlepší co si dovedla židovská rada vymyslet byla směšně ubohá bajka! Opatrně "pustili" mezi lidi zprávu, že učedníci to tělo ukradli a tajně někde pochovali. Tato průhledná lež mohla přesvědčit pouze toho, kdo tomu věřit chtěl! Kdo by se byl odvážil rozlomit římskou pečeť a riskovat smrt - možná smrt na kříži? Určitě to nemohli být učedníci! Ta malá skupina zmatených a postrašených venkovských "balíků" neměla ani buňky, ani nervy na to, aby se postavila proti římskému zákonu! Ti zbabělci se rozprchli aby zachránili vlastní kůži už tam v té zahradě a byli by těmi posledními kteří by toho byli schopní!
I člověk "mdlého" rozumu by přišel na to, kdo asi tak mohl "dát dohromady" něco podobného! Podle toho, výborně vycvičení římští vojáci, kteří byli notoricky známí pro svou poslušnost "robotů" a dokonalou disciplínou - všichni na hlídce usnuli! A jak tak ta kouzelná povídka pokračuje, připlížili se tam učedníci (kde vzali odvahu, ví Bůh sám!) odvalili tiše ohromný balvan a odklusali odtud, aniž by někoho vzbudili! Jak mohli spící vojáci vědět, kdo to tělo ukradl, je mimo jakoukoliv logiku, ale už ten nápad, že na hlídce usnuli bylo iracionální víc než dost! Ale naskýtají se otázky další. Proč tedy, nebyli učedníci zatčeni a postaveni před soud, pakliže byli vinní? A co ti vojáci? Těm neřekl nikdo nic, přesto že za usnutí na stráži byl automaticky trest smrti! Ti měli být okamžitě popraveni. Prostě to nijak nehraje! Ta povídka "učedníci-ukradli-to-tělo" musela být vymyšlena, jinak by padaly hlavy! Tento "románek" má tolik děr, že by jimi prolezla celá římská legie! Je jasné, že byla "počatá" ve chvíli paniky a zoufalství! Byli dokonce svědkové, kteří k tomu případu přísluší. Tvrdili, že viděli anděla, zářícím jako blesk, který odvalil kámen a poplašené vojáky utíkající ve strachu od hrobu.
FAKTOR TŘECH DNŮ... Tělo zmizelo - o tom není pochyb. Pakliže bylo ukradené, mohlo se tak stát teprve po tom, když vojáci už přestali hrob hlídat! Celkem věrohodná povídka by byla: Vojáci hlídali hrob po tři dny a navíc několik hodin, protože ten "podvodník" prohlásil že vstane po třech dnech... Potom od hrobu odešli. Římská pečeť zůstala na hrobě nedotknutá... Od té chvíle každý, kdo by chtěl tělo ukrást, měl možnost. Kdyby bývali vojáci vydali - pod přísahou - prohlášení, že po skončení jejich hlídky odešli od hrobu který zůstal neporušený - bývali by odhalili zprávu o vzkříšení jako lež. Ale vojáci nic podobného neprohlásili! Ta povídka: "učedníci-ukradli-tělo-zatím-co-my-jsme-spali" byla přiznáním, že tělo zmizelo během jejich hlídky na konci třetího dne. (Matouš 27:64-66) Jinak by nebylo zapotřebí si vymýšlet takovou nesmyslnou pohádku, která, mimochodem přesně "pasuje" na ohromující scénu, kterou, údajně prožily některé ženy.
Třetího dne po ukřižování, krátce před východem slunce, anděl ohromujícího vzezření, odvalil kámen hrobu a sedl si na něj. Byla to výzva celému světu aby se podíval, že hrob je prázdný. Vojáky popadla hrůza právě jako ženy, které to pozorovaly z krátké vzdálenosti. Když se silně ozbrojená hlídka vzpamatovala, všichni do jednoho v hrůze utekli aby pověděli tuto strašidelnou událost židovské radě, i s nepříjemným dodatkem, že tam byli ještě jiní svědkové. Zároveň se zřejmě museli zmínit o té skutečnosti, že hrob byl prázdný ještě před tím, než ty tři dny vypršely. Tak nezůstala jiná možnost než se držet povídky o "spící hlídce."
NEVĚŘÍCÍ UČEDNÍCI... Počáteční reakce lidí kolem Krista také svědčí o pravdě jejich svědectví. Ohromení zprávou o prázdném hrobu - přitom stále ve strachu o vlastní bezpečnost - učedníci se ten večer tajně sešli, aby se poradili o budoucnosti. Jejich sen o vládnutí v mesianickém království se rozpadl. Možná že si pomohou navzájem tím, že znovu společně rozeberou poslední neuvěřitelné události... VZKŘÍŠENÍ BYLO TO POSLEDNÍ, CO OČEKÁVALI! Vždyť nebyli schopní uvěřit ani později!
Po vyslechnutí první zprávy od žen, (které nikdo nevěřil!) Petr a Jan museli běžet k hrobu aby se přesvědčili na vlastní oči! Později se Ježíš zjevil Petrovi - laskavě jej konfrontoval a odpustil mu jeho zbabělé chování. A přes to všechno byl Petr zmatený právě tak, jako ten zbytek! Obvinění, že si učedníci vykonstruovali "vzkříšení," je více než směšné ve světle jejich, ne právě přesvědčivého chování! Oni sami se dohadovali o tom, co to všechno může znamenat - a jak dát opět dohromady narušené životy - když vtom On stojí mezi nimi v místnosti, kde všechny dveře byly uzamčené! Stojí mezi nimi, aby konfrontoval nevíru těch, kteří Jej v té nejhorší době opustili ze strachu o vlastní životy. Ještě teď, s Kristem stojícím uprostřed skupiny, nebyli schopní uvěřit to, co jim jejich smysly ukazovaly! Byli vystrašeni k smrti! "To musí být přece duch." (Lukáš 24:36-37) "A když tomu pro samou radost nemohli uvěřit," tehdy jim otevřel mysl aby porozuměli Písmu...
ČTYŘICET DNÍ NEZVRATITELNÝCH DŮKAZŮ. Aby vyvrátil jakékoliv možné pochybnosti o svém vzkříšení, Kristus se svými - nyní radostnými učedníky zůstal 40 dní. Během té doby opakovatelně demonstroval skutečnost, že je opravdu naživu. Máme kompletní prohlášení očitých svědků, kteří viděli a slyšeli všechno. Takové svědectví se nedá vyvrátit. Během svého pobytu na zemi po vzkříšení, Kristus hovořil také o "království." Byl to námět, ve kterém měli učedníci velký zmatek. "Kdy obnovíš Israeli království?" ptají se. "Nepřísluší vám, aby jste znali čas a lhůtu, kterou si Bůh ponechal ve své moci" zněla kryptická a také jediná odpověď.
Během Poslední Večeře - jak vzdálené a zcela jiné se to teď vše zdálo! - Ježíš jim vysvětloval že se vrací „domů k Otci" do nebes. Bylo to místo ze kterého přišel a do kterého je jednou uvede, jak slíbil. Nejdříve ale se musí k Otci vrátit sám. Je tu ponechává, aby pověděli světu o Jeho smrti za hřích a o Jeho vzkříšení. Proč musí odejít? Tato slova je tísnila a opět nerozuměli. Stále čekali, že "království" bude zřízeno okamžitě! Doba těch čtyřiceti dnů rychle skončila. Náhle - bez varování od nich odešel. Apoštolové pozorovali v úžasu, jak jim žehná a zároveň mizí do prostoru v bílém oblaku. Jenom jim zůstala v srdcích slova verše knihy Skutků 1:8...
SÍLA JEHO VZKŘÍŠENÍ... Nedá se ani dostatečně zdůraznit že život - který Kristus nabízí všem těm, kteří Mu uvěří je "život vzkříšení." Je to nový život, který pouze ti, kteří "zemřeli v Něm" mohou obdržet. Už ne něco jako zmatek těch jedenácti Jeho nejbližších v temnotě Getsemanské zahrady, ale jistota věčného života obdrženého jako dar Boží milosti. Fakt že tělesné zbytky Buddhy, Mohameda či jiných zakladatelů různých náboženství zůstaly v hrobech - nezmenšuje důvěryhodnost těchto náboženství v očích jejich věřících. Světová náboženství se v základě skládají z příkazů a nařízení, které po sobě jejich zakladatelé zanechali. Nezáleží na tom, že jsou mrtví - jejich učení žije dál! Veškeré odměny, které tato náboženství slibují - ať už osvícení či nirvánu - sedmé nebe, plné panen-hurisek, které obsluhují věrné věřící - to všechno musí býti zasloužené úsilím, snahou těch, kteří takové hledají!
Křesťanství je něco zcela jiného! Pravda, je to také způsob života, ale jeho standard je tak vysoký, že žádný Křesťan nikdy nebyl, není a nikdy nebude schopný jej dosáhnout! Všechno záleží na živém vztahu ke Kristu! Aby to vysvětlil symbolicky, Kristus se přirovnal k vinnému keři ve kterém ti Jeho jsou větve, které berou "mízu," životodárnou šťávu z keře. Oni potom nesou ovoce skrze život, který dostávají. "Poněvadž já žiji, budete žít také." (Jan 14:19) "Kristus je náš život," říká Pavel v Koloským 3:4. Skrze Svatého Ducha, který nás obývá, On, Kristus žije svůj život vzkříšení ve všech, kteří Mu uvěří... Co říká Pavel? "Jsem ukřižovaný s Kristem, a přesto žiji. Nejsem to však já - Kristus žije ve mně a život, který nyní žiji v těle, žiji vírou v Božího Syna který mně miloval a obětoval se za mně"....
FAKTOR ŠAVEL/PAVEL. V životech učedníků nastala jistě změna - ale pravděpodobně ta nejmarkantnější se stala v životě Šavla z Tarsu. Farizej, který svou horlivostí předčil mnohé, možná jeden z těch, kteří zapříčinili Štefanovo ukamenování, Šavel se vynořil - proti ranné církvi - jako nepřítel číslo jedna. (Skutky 8:3 a 9:1) A přesto se tento muž, ve své neuvěřitelné transformaci, stal náhle následovníkem Ježíše Krista! Nikdo tomu nechtěl věřit! Křesťané se ho obávali a nedůvěřovali mu. (Skutky 9:26) Ale Pavel, jak se nyní nazýval, začal učit evangelium jak k Pohanům, tak i Židům a podával logicky nezvratitelné důkazy o tom, že Ježíš je Kristus-Mesiáš.
Pavel věděl od samého počátku, že bude muset vytrpět více, než jiní Křesťané! Tím, že se stal jedním z těch, které dříve pronásledoval, byl nyní hlavním terčem nenávisti rabínů, kteří plánovali jeho smrt. Něco z toho popisuje ve 2 Korint.11:23-27. Naskýtá se pertinentní otázka: Co mohlo zapříčinit, aby obdivovaný rabín opustil náboženství svých předků a počal život, který byl v rozporu téměř ve všem, co dříve věřil? Jak to tak vypadalo, nemohl přece získat nic - pouze ztratit! Zdá se být zcela iracionálním opustit pohodlné "bydlo" za život v nebezpečí, v urážkách, občas v bídě a pod hrozbou mučednické smrti. Jeho ochota zemřít za Krista by měla být dostatečným důvodem k uvěření jeho zprávy - ovšem byli takoví, kteří tvrdili, že se Pavel zbláznil. Byl podle nich sice upřímný, ale duševně poblouzněný. Tento pohled neobstojí ve světle Pavlových vědomostí, které nemohl dostat od lidí! Pavel na příklad popisuje události kolem Poslední Večeře, i když tam nebyl! A nezapomeňme, že do určité doby neznal ani jednoho z Ježíšových učedníků. On sám trval na tom, že všechny tato informace obdržel od vzkříšeného Krista. Podívej se do dopisu Galatským 1:11-12, 15-17. I apoštolové museli přiznat, že Pavlovo učení, které neměl od nich, je zcela autentické. Oni sami strávili více jak 3 roky s Kristem - a přesto Pavel - nováček - věděl více nežli oni! Pavel napsal nejvíce epištol ze všech, a dokonce jednou opravoval Petra! Není žádné jiné vysvětlení než že Pavel - hlavní pronásledovatel církve - se skutečně setkal s Kristem, jak tvrdil. Že Pavel, který před vzkříšením Krista neznal, byl Kristem později učen, je každopádně pravda. Není potřeba většího důkazu pro vzkříšení....
PŘÍSLIB DRUHÉHO PŘÍCHODU. Vraťme se ještě jednou na Olivetskou Horu. Jak tak tam všichni stojí a zírají v úžasu, objeví se dva andělé a prohlásí, že On se jednou vrátí na to stejné místo, odkud se vznesl a zmizel v oblacích. A kromě toho také že se vrátí tím stejným způsobem, jakým odešel: to znamená viditelný příchod z nebe!
Jiné části Písma píší jasně, že se vrátí ve slávě a "každé oko Jej uvidí." (Apokalypsa 1:7) Přesná slova andělských poslů byla: "Ten samý Ježíš, který byl vzat na nebesa, se vrátí tím stejným způsobem, jakým odešel." Co je to? Nějaká ta science-fiction?" Ale kdepak! Ve skutečnosti toto scenário bude mnohem ohromující než jakákoliv "vědecká fantasie!" Prorok Zachariáš již dávno zřetelně prohlásil, že ten, který se vrátí na Olivetskou Horu je Bůh! "A potom Yahweh půjde, a bude bojovat proti národům, které obklíčily Jerusalém (Armageddon) "A Jeho nohy stanou v ten den na Hoře Olivetské, která leží před Jerusalémem." (Zachariáš 14:3-4) Zacharíáš k tomu dodává v příštím verši: A Pán, můj Bůh přijde a všichni Jeho svatí s ním." Nemůže být pochyb o tom, že Zachariášovy kapitoly 12-14 předpovídají příchod Mesiáše k Armageddonu, aby zachránil Israel před těmi, kteří vytáhli proti Jerusalému. Je to přece ta stejná událost, o které píše kapitola devatenáct Janovy Apokalypsy! Ten, jehož jméno je "Slovo Boží" (verš 13) nemůže být nikdo jiný, než Ten, o kterém píše Zachariáš a kterého posílá Otec a Duch ve verši Izaiáše 48:16! Jak jinak to vysvětlíš? Sám Ježíš Kristus přichází k té poslední bitvě ARMAGEDDONU - doprovázen armádou těch, kteří byli s Ním v nebesích!
PROČ JE NEJDŘÍVE NUTNÁ RAPTURE (UCHVÁCENÍ)? Ta "nebeská armáda," o které píše Jan, musí být ti svatí, o kterých píše Zachariáš! Každému je snad jasné, že obě pasáže popisují jednu a tu samou událost! Juda, ve svém krátkém dopise píše o Pánu, přicházejícím v moci a slávě "s desetitisíci svých svatých," jak to bylo předpovězeno Enochem dávno v minulosti... Dávej, prosím pozor: Je jasné, že výraz "svatí" ze všech dob lidské historie, zahrnuje také Křesťany. Doprovázejí Krista na Jeho cestě na Horu Olivetskou při Jeho Druhém Příchodu. Není zapotřebí nijaké vysoké IQ aby si člověk uvědomil, že když ti Jeho se mají vrátit z nebe na Zemi, museli být nejdříve do nebe vytrženi, uchváceni! A tím docházíme k nezvratnému závěru, že Kristus - někdy před svým Druhým Příchodem, vezme k sobě všechny ty, kteří Mu uvěřili (vzkříšené mrtvé a transformované živé) do nebe! Mnoho křesťanů nikdy fyzicky nezemře! Vzkříšený Spasitel slíbil, že až se jednou vrátí aby probudil ty své, kteří spí, vytrhne zároveň ze Země všechny ty Křesťany, kteří v té době budou ještě žít, a ztransformuje jejich fyzická těla tak, aby byla jako Jeho vzkříšené tělo... Tato událost se jmenuje Rapture - Uchvácení - Vytržení. Tento slib je zcela unikátní! Ani Mohamed, ani Buddha, ani žádný jiný zakladatel světových náboženství se nikdy neodvážil takového slibu! "Mrtví lidé se nevracejí." Křesťané mrtví nejsou - jejich těla pouze spí spánkem odpočinku... Vraťme se k Pavlovi, který nebyl s původními apoštoly a přesto se stal hlavní autoritou na tento subjekt. Dal nám podrobnosti o Rapture, které žádný jiný apoštol nevysvětlil! Popisuje to slovy: "Mrtví v Kristu vstanou první: Potom my (Křesťané) kteří jsme naživu, budeme s nimi uchváceni (řecké "raptizó") do oblaků, kde se setkáme s Pánem; a tak už s Ním zůstaneme pro vždy." (1Tesalonským 4:16-17). Z částí Písma, která prostudujeme později je jasné, že Kristův slíbený návrat zahrnuje dvě odlišné události. Při Rapture přichází pro své svaté, aby je vyzvedl ze Země. Při Druhém Příchodu přichází se svými svatými z nebe, aby zachránil Israel a vykonal soud nad Antikristem a jeho následovníky. Tyto dvě události jsou sedm let od sebe - doba po kterou bude Antikrist mít pod svou kontrolou celý svět. Biblické důkazy pro toto tvrzení jsou nade vší pochyby....
Blažená naděje... "Nevpusťte strach do vašich srdcí; věříte Bohu, věřte také mně! V domě mého Otce je mnoho příbytků - kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu abych pro vás připravil místo. A když odejdu, abych pro vás připravil místo, opět se vrátím, abych vás přijal k sobě aby kde jsem já, jste byli také vy." (Jan 14:1-3) Jaké pocity asi apoštolové měli, když Ho tak pozorovali, jak jim mizí z dohledu? Potom ještě slyšeli andělskou zprávu o Jeho Návratu na Olivetskou Horu. Jejich myšlenky se musely nevyhnutelně vrátit k Poslední Večeři k tomu, co jim Ježíš řekl. Ta chvíle se jim musela zdát důležitější každým dnem, kdy se jejich znalost zvětšovala.. Večer před tím než byl zrazený, Ježíš jim dal podobný slib: "Znovu se vrátím." A přesto se jim to všechno zdálo být záhadně kontradikční!" Kristus prohlásil, že se vrací zpět k Otci, odkud se za krátkou dobu pro ně vrátí. Důvod Jeho návratu byl jasný: "Abych vás k sobě přijal." Rozuměli tím, že On je vezme do nebe, do Otcova domu, aby "byli tam, kde je On." A tak důvod Jeho příchodu měl být jejich vytržení ze Země. A přesto andělé, když mluvili o Jeho návratu se vůbec nezmínili, že by měl být někdo vytržený do nebe! Pakliže to měl být důvod Jeho návratu - potom se přece nemusel vracet až do Jerusaléma! Klidně je mohl vytrhnout, aniž by sešel až na Zem! A že to tak udělá, bylo odhalení, které dostal od Božího Ducha Pavel, který byl v době Kristova odchodu zapřisáhlým nepřítelem mladé církve... Kromě toho prorok Zachariáš řekl, že až se Mesiáš postaví na Olivetskou Horu, přivede s sebou dolů všechny své svaté. (14:5) Namísto aby vzal kohokoliv do nebe, vrací se aby zachránil Israel, který v té době bude obklíčený nepřátelskými armádami, ze všech konců světa. Vlastně, jak písmo udává, Mesiáš zničí nepřátelské armády a okamžitě zahájí své tisícileté království skrze které bude z Jerusaléma vládnout. Zde byla jasná kontradikce! Kristův návrat k Armageddonu nevypadal vůbec jako Jeho slib "vytržení!" Něco tu nehrálo. Jestliže s Ním mají vládnout na Zemi, jak mohou býti vzatí do nebe? Prostě bylo tu mnoho, čemu nerozuměli. Předpokládá se, že učedníci tu kontradikci viděli a lámali si s ní hlavu. Většina dnešních Křesťanů si tuto "kontradikci" ani neuvědomuje - nadto aby měli řešení! Nechme prozatím, tento "problém" stranou...
Naděje.. Kristův slib byl jednoznačný: "Opět se vrátím a přijmu vás k sobě, aby jste byli tam, kde jsem já.." Poprvé, jak Ho viděli mizet, učedníci pocítili v těch slovech naději, jakou nikdy před tím nepoznali. Jejich Pán, jejich vzkříšený Pán, se jistě brzy vrátí, aby je vzal k sobě! Vlastně ve skutečnosti řekl: "Neprojdete israelská města než se Syn člověka vrátí." (Matouš 10:23) To přece nemůže trvat dlouho! Aby napravili bývalé chyby, teď Mu ukáží, jak rychle budou schopni splnit úkol, který jim dal - možná v několika týdnech při nejhorším měsíců! Čím dříve tak udělají, tím dříve se Kristus vrátí! Přece ještě posílá Svatého Ducha aby jim pomohl v jejich svědectví. Čím dříve to skončí, tím dříve půjdou za Ním do nebe! S Kristovým "Vrátím se," čerstvě v jejich mysli, první Křesťané dychtivě čekali - bděle čekali na Jeho návrat. Řekl jim, že oni z tohoto světa nejsou, že On si je vybral pro jiný svět. Brzy Pavel, pod Boží inspirací napíše: "Naše občanství máme v nebi odkud také očekáváme Spasitele, Ježíše Krista, který změní naše nečistá těla, aby byla jako Jeho..." Lákadla světa neměla veliký vliv na tyto občany nebe! Jejich jediným zájmem - kromě svědectví o Kristovi - bylo "jít domů," a být s Ním navěky. Nenáviděni, pronásledováni, zabíjeni Římem, ranná církev se utěšovala ve víře, že Kristus se může každým okamžikem vrátit aby ty své vysvobodil od jejich strašných zkoušek. Pavel nazval předtuchu bezprostřední Rapture-Uchvácení "šťastnou nadějí" v dopise Titovi 2:13. Ano, šťastnou nadějí byla pro všechny ty, kteří procházeli "výhní zkoušek," a "podíleli se na Kristovo utrpení." (1 Petr 4:12-13). Jak ti se těšili na odchod domů! A jak tak unavené týdny plynuly a léta se měnila v desetiletí, převážná většina těch, kteří se hlásili mezi Kristovy následovníky, stále méně a méně čekali na "šťastnou naději." Slib návratu Ježíše Krista se počal zanedbávat až byl zcela zapomenut. Nakonec se ztratil v bludišti "nových výkladů" a herezí, které se začaly množit jako houby po dešti. Postoje a přístupy se změnily. Nebeské občanství se ukázalo být příliš mlhavým konceptem. Počalo se vyžadovat něco mnohem "hmatatelnějšího." Prožívat, trpět nenávist, pronásledování, zabíjení - prostě všechno to, co prožíval Ježíš - už se nezdálo být nutným atributem křesťana!
Možná, že tento svět přece jen může nabídnout něco i Křesťanovi! Možná, že Církev by měla dokonce převzít politické vedení světa, svět přetransformovat a nastolit "království" za nepřítomnosti Krista! Je možné, že smírnější postoj vůči nevěřící většině ve společnosti zapůsobí tak, že někteří nespasení lidé dostanou kladnější přístup k evangeliu. Obzvláště když si uvědomí, že už není potřeba strádat, být pronásledovaný, nenáviděn či zabit abych se mohl stát Křesťanem...
PRVNÍ "NÁMĚSTEK KRISTA." Stále se zhoršující apostáze (odpadnutí) vzrostla do nové dimense nástupem nového Císaře v r. 313. Skvělý vojenský stratég, generál, který se jmenoval Konstantin. Byl to také genius, co se týkalo politické organisace. Realista. Konstantinovi neunikl fakt, že téměř tři století pronásledování nebylo schopné tuto podivnou sektu vymazat z povrchu světa. Namísto toho - téměř každý desátý obyvatel říše k nim patřil! Tertuliánova poznámka, že krev mučedníků je vlastně sémě Církve - ať už se to zdálo být jakkoliv podivné - se ukázala být pravdivou. Lidé prostě chtěli víc, než rozkoš a zisk. Pouze přimknutí se k myšlénce, pro kterou by se dalo zemřít - dělalo ze života život, který měl cenu žití! Příslušníci té „Cesty," jak se jim za ranných dob Křesťanství říkalo, se dokonce modlili i za římské vládce a vojáky, kteří je pronásledovali a zabíjeli. Proč nevyužít takovou loajalitu, která se zdála být součástí tohoto hnutí? Křesťané byli poctiví, dobří pracovníci. Neopíjeli se, nebouřili se proti autoritám. Vzpoury nebyly v jejich povaze. Proč je tedy nepovzbudit, nedat jim plná občanská práva? Co když jejich pracovitost a věrnost se rozšíří na ostatní obyvatelstvo! Celá říše na tom bude mnohem lépe, když počet Křesťanů vzroste! Toto byla velmi pragmatická politika! Aby tuto strategii posílil, Konstantin sám se prohlásil za Křesťana i když jako Pontifex Maximus pokračoval předsedat na pohanských slavnostních ceremoniích. Ovšem, to přece byla jeho povinost jako císaře a omlouvalo se to tím, že také staví křesťanské chrámy. Vyšlo slunce nade dnem tolerance....
Uctíván jako Bůh, císař byl hlavou oficiálního náboženství v císařství. Tím, že Křesťanství bylo uznáno společně, a na stejné úrovni se starým Pohanstvím, Konstantin zaujal vedoucí roli v křesťanské církvi. Z tohoto důvodu si osvojil titul "Náměstek Krista." V postavení největšího dobrodince a přítele Křesťanstva, kteréžto bylo možná - myšleno zcela upřímně - se Konstantin stal jeho zkázou! Kristus odmítl Satanovu nabídku vlády nad královstvími tohoto světa za cenu vzdání Satanovi poctu - ve slabé chvíli, unavená pronásledováním, církev přijala tutéž nabídku od Satana, který byl zeprezentovaný římským císařem. Byl to počátek mnoha století, které budou známé pod názvem "Babylonské zajetí." Augustin si stěžoval že ti, kteří teď byli uvnitř Křesťanství, jsou "opilci, lakomci, podvodníci, karbaníci, smilníci, lidé, kteří nosí amulety, návštěvníci věštců a hadačů," ten stejný dav, který se podílí na křesťanských oslavách, zaplňuje pohanské chrámy v době oslav pohanských. Ovšem, pro některé Křesťany to byla vítaná a příjemná změna od dob pronásledování. Z persekuaovaných se stali lidé populární - dokonce vůdcové světa! Byly doby, kdy víra v evangelium znamenala jistou persekuci a možnou smrt. V takové době nebyly obavy, že by někdo pouze předstíral že Křesťanem je! Nyní to bylo pravidlem. Falešných Křesťanů počalo být víc, než skutečných!
CÍRKEV SE PROVDALA ZA SVĚT.... V "Novém Pořádku," za vlády Konstantina, se ukázalo velkou výhodou být Křesťanem. Stačilo navštěvovat kostely které se množily, aby se jeden někam dostal v obchodě, politice a dokonce i v armádě! Přestupování na Křesťanství pro hmotný prospěch se množilo a kostely byly plné při všech příležitostech! Korupce se rychle dostala až na samý vrchol křesťanské hierarchie. Nejlepší a nejlépe placená místa - zároveň s prestiží a vlivem - byla ve vedení církve. Konstantin používal - pochopitelně - rozvoj kněžského systému pro své cíly. Tento celý systém přilákal lidi, kteří měli větší zájem o odměny tohoto světa, než světa příštího. Bylo mnoho takových, kteří sice znali křesťanskou terminologii ale neznali Krista. Jak to píše Will Durant ve své "The Story of Civilization": "Římské Pohanství proniklo jako krev matky do nového náboženství a podmaněný Řím si podmanil vítěze." Jaká tragedie! Zatím co Křesťanství mělo obrátit svět - svět obrátil Křesťanství! Takový byl zrod římského Katolicismu, který bude dominovat po staletí....
Církev měla být Nevěstou, očekávající svého Ženicha-Krista, který si ji vezme domů do nebe a zatím ona - unavená čekáním - se provdala za svět! A nyní byla zaměstnaná stavbou pozemského království, ve kterém vládla v cizoložném partnerství s císaři a králi! Místo uchování si naděje na "domov," začala na sebe pohlížet jako na náhradu za Boží národ Israel... Zapomenuta byla Kristova slova: "Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí rez a zloději ukradnou, ale ukládejte si poklady v nebi..." (Mat. 6:19) V neposlušnosti k Bohu se církev stala nejbohatší institucí světa. Většina majetku byla získána prodáváním spásy! Každý hřích měl svou cenu "za odpuštění." Čím více bylo hříchů, tím bohatší církev rostla! Kříže a oltáře, které měly poukazovat na Kristovu oběť, byly zpracované ze zlata. Biskupové, kardinálové a papežové, kteří měli býti následníky polobosých rybářů-učedníků, žili životy, které zahanbovaly i světské vladaře. Perverze církve, která počala s Konstantinem, se zhoršovala staletími až vytvořila to, čemu se říká římský Katolicismus. Během Doby Temna a pozdějších staletí, římský Katolicismus byl uznávám světskými vládami, jako jediná pravá křesťanská církev. Papežové měli své armády, bojovali mnoho válek - občas i jeden proti druhému. Uzavírali svazky se světskými vládci, nad kterými později začali vykonávat svou moc. Králové se třásli při pomyšlení na papežskou excomunikaci, protože pouze heretici věřili, že je spása mimo římsko katolickou církev! Být excomunikovaný znamenalo věčné zatracení v pekle. To dávalo církvi téměř absolutní moc! Řím se stal "tím městem, které panuje nad králi země." (Apokalypsa 17: 18). Vláda nepramenila z římských legií - ty už neexistovaly. Moc vládnout světu byla daná náboženskou hierarchií která tvrdila, že zdědila klíče od nebes, které dal Ježíš Petrovi. Po staletí byl římský katolicismus rukou, která byla v rukavici světských autorit která dokonce popravovala ty, které sama prohlásila za heretiky. Tím Řím nepřijímá žádnou odpovědnost za oběti neslavné Inquisice, jelikož ty skutečné popravy byly prováděné světskou mocí...
ZTRACENÁ NADĚJE NA RAPTURE... Už nebyl žádný důvod pro Kristův návrat. Papežové prohlásili, že Konstantin jim dal autoritu aby "vládli železnou rukou" nad tím, co považovali Božím královstvím na Zemi. Až po dnes papežové hrdě nesou Konstantinovy tři náboženské tituly: Pontifex Maximus, Kristův Náměstek, Biskup všech biskupů. Tyto tituly, plus imperiální moc byly, (jak katolická hierarchie tvrdí) na ně ustanoveny Konstantinem samým. K podpoře tohoto, katolická církev se vykázala dokumentem, který se jmanuje "Donace Konstantina." Dnes je uznáváno i katolickými historiky - že je to podvrh.
Že takový dokument byl vůbec zapotřebí, dokazuje dostatečně že doktrína papežské posloupnosti, na které zakládají svou svrchovanou spirituální autoritu, je pozdějším výmyslem!
Ve dnešním římském Katolicismu je Rapture neznámým pojmem! Vlastně toto učení je kontradikcí "dvojčat" katolických dogmat o očistci a platnosti odpustků! Přesto že během století bylo - relativně málo - pár skupin evangelických věřících nezávislých na Římu, a pronásledovaných Římem - i oni - z většiny - ztratili naději v Rapture. V závislosti na tom, jak mnoho v tomto životě trpěli, kolik dobrých skutků vykonali, kolik odpustků si zasloužili, věrní Katolíci budou muset strávit neznámou časovou délku v očistci za hříchy, za které trpěl také Kristus... Toto nebiblické učení vylučuje slib: "Mrtví v Kristu povstanou první. Potom ti, kteří jsou na živu, budou uchváceni s nimi ve vzduchu." Společné vzkříšení "mrtvých v Kristu" by bylo nemožné, protože všichni mrtví nemohli ještě projít trestem očistce - a co ti živí? Ani Reformace toho také mnoho nevykonala, aby vrátila naději ve slib: "Opět se vrátím, abych..." Toto učení je všeobecně popíráno a má malou podporu mezi skupinami jako jsou Presbyteriáni nebo Luteráni. Důvod k tomu se zdál být posílený fanatičností lidí z minulosti. Nejlepším důkazem "nebibličnosti" Rapture je prý fakt, že se Kristus ještě nevrátil! Bohužel, když tato idea za posledních dvě stě let byla občas oživená - vzrušení, které bylo většinou vytvořené udáváním dat způsobilo, že Rapture se stala objektem výsměchu. Skupiny jednotlivců, kteří se zbavili svých pozemských statků a někde na hoře očekávali v bílých rouchách Spasitele, nedělali dobrou reklamu! Tyto fanatické výstřelky vždy zapadly do období bez iluzí a na Rapture se na čas zapomělo.
POCHOPITELNÁ APATIE. Nedávno se "štastná naděje" dostala do popředí zájmu koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let publikací knihy "The Great Late Planet Earth," od Hal Lindsey-ho. Potom přišla kniha "Osmdesát osm Důvodů Pro Rapture v 1988" a "Osmdesát devět Důvodů Pro 1989." Vlna vzrušení se proměnila ve vlnu apatie a ztrátu iluzí, když se opět Kristus nevrátil. V ještě pozdějším případě jeden korejský "prorok" prohlásil, že Rapture se odehraje 28 října 1992. Mnoho následovníků jak ve světě tak i v Koreji opustilo svá zaměstnání a rozdalo majetek, aby přivítali Krista. Později se zjistilo, že "prorok" použil asi 4 miliony dolarů z církevních peněz, aby nakoupil akcie, jejichž maturita byla dlouho po ohlášené Rapture.. Ve světle takovýchto událostí se zdá být "utopena" legitimní naděje na Kristův bezprostřední návrat. Rapture a Druhý Příchod jsou dnes subjekty, kterým se kdekdo vyhýbá - a zdá se, že z dobrého důvodu.
Dnes, na této planetě je přibližně 1,7 miliardy lidí, kteří se nazývají Křesťany, kteří věří Božímu Slovu. Většina z nich - jak je zřejmě vidět - se velmi málo zaobírá myšlenkou Rapture a Kristova návratu. Avšak jeho slib: "Opět se vrátím," se z Bible neztratil! Že vyvolává - po 1966 léty malý zájem a ještě méně naděje, není překvapující... Kdo by mohl předpovědět kolik roků - nebo století ještě uplyne, než se Jeho slib naplní? Konec konců neříká Bůh, že "tisíc let je jako včerejšek jenž minul.." Z tohoto pohledu je Kristus pryč jen pár hodin! A tak to může být třeba ještě tisíc let, než se vrátí. A jaký je v tom vlastně rozdíl? Tuto zásadní otázku musíme konfrontovat ve vší poctivosti...
Smířit kontradikce. "Kdy se tyto věci stanou (zničení Chrámu), a jaké bude znamení Tvého příchodu a konce světa?" Ježíš jim odpověděl v dalších verších a popisuje ta znamení a potom řekne:"a když uvidíte tato znamení, vězte, že (Druhý Příchod ) je blízko, za dveřmi. A proto buďte připraveni, protože v hodinu, kterou nečekáte, Syn člověka přijde." Jaké kontradikce! Může to tak vůbec být? Na jedné straně prohlašuje Kristus, že Jeho Příchod bude těsně následovat mnohá nezvyklá znamení, která se ukáží po celém světě: Války, nemoci, hlad, zemětřesení, čas strastí, jaká ještě nikdo nikdy nezažil - a už také nezažije... Tato znamení budou viditelná po celém světě! Nikdo nebude mít žádné pochyby o tom, že se Kristus vrací a nikdo nebude překvapený! Na druhé straně říká Kristus, že Jeho příchod překvapí každého! Tato kontradikce by těžko mohla být zřetelnější! Jsou někteří, kteří se snaží dát snadné vysvětlení: "Pouze Křesťané tato znamení uvidí," podle 1Tesalonským 5:4. Prý ti, kteří jsou duchovně slepí, tato znamení nerozeznají a to jsou ti, kteří budou zaskočeni! Tak zní jejich vysvětlení, ale to nehraje s Písmem!
KATASTROFY, KTERÉ BUDOU TERORIZOVAT SVĚT. Znamení, o kterých Kristus, apoštolové i proroci hovoří, nebudou nějaké malé události k jejichž rozpoznání by bylo třeba nějakého duchovního "výcviku!" Naopak, znamení budou takové velikosti, že je nikdo nebude moci přehlédnout. Druhý Příchod nikoho nepřekvapí! Události, které povedou k návratu Krista na Olivetskou Horu budou tak jedinečné a vytvoří světovou kalamitu tak, že každý bude vědět o přibližující se konfrontaci Krista a Antikrista. Bible prohlašuje, že "bestie (Antikrist) a králové Země s jejich armádami," (Apokalypsa 19:19) se shromáždí u Armageddonu. Ti budou vědět velmi dobře že osudná hodina konečného střetnutí nadešla. Podívejme se znovu na znamení, o kterých Kristus hovoří v Matouši ve 24 kapitole. Potom si přečti ten hrozný popis devastace, kterou bude procházet země v Apokalypse kap. 6. Klidně můžeš zapomenout na všechny předešlé katastrofy! V této době zahyne 1/4 lidské populace! Přírodní hrůzy mimo naše představy zasáhnou tuto planetu. Déšť meteoritů prší z nebe, následovaný gigantickým zemětřesením takového stupně, že "každá hora, každý ostrov se pohnou ze svých základů." Každá osoba na světě si uvědomí, že Boží hněv byl vylit na Zemi. Arogantní vládci budou tak vystrašeni, že budou žádat hory a skály aby na ně padly a tak je schovaly před Božím hněvem (6:15-17). Ne, Kristus nám nepřipomíná "buďte připraveni" abychom nepřehlédli ty ohromné katastrofy! Tyto nebude moci přehlédnout nikdo!
NEVYHNUTELNÁ KONTRADIKCE.. Kristovo varování: "dávejte dobrý pozor!" bylo myšleno pro zcela jinou situaci! Vrátí se v čase kdy lidstvo - sebevědomé a spokojené samo se sebou, a spící křesťanské církve (Matouš 25:5) nebudou očekávat nic! (Matouš 24:44). Žádná znamení nebudou! Tím je jasné, že katastrofy, o kterých jsme se zmínili dříve, ještě nenastaly! Poslední věc, kterou by svět v tento den očekával, by byl Boží soud! Zde není předem žádné varování - jako ticho před hurikánem... Ježíš varoval, že se vrátí až podmínky budou jako před Potopou. (Lukáš 17:27) Jistě zde nepopisuje Druhý Příchod k Armageddonu! Běžný normální život, spokojenost - překvapení zde může způsobit pouze Rapture! V čase Jeho Druhého Příchodu už lidstvo něco zažilo a očekává ještě víc! Celý svět bude ležet v ruinách na pokraji totální destrukce.... A proto Kristův Příchod bez varování, příchod, který překvapí každého - se musí každopádně odehrát před dobou katastrof! Jinak by přece nemohl říci, že tento příchod bude v čase, který se bude podobat době před Potopou! A přes to všechno také jasně prohlašuje, že přijde až po těch hrůzných událostech, které téměř zničí svět! Celé lidstvo bude vědět že On přichází, protože každý uvidí ta znamení. Tak to jednoznačně prohlásil. Právě tak prohlásil, že nebudou žádná znamení Jeho příchodu "v hodině, kdy nebudete čekat." Tato kotradikce je zřetelná: Přijde bez jakýchkoliv znamení - přijde až každý ve světě uvidí ta strašná znamení. Přijde "jako zloděj, kdy Ho nikdo očekávat nebude" - když Ho bude očekávat každý a "každé oko Ho uvidí."
DVĚ UDÁLOSTI: RAPTURE A DRUHÝ PŘÍCHOD... Jak může Kristus přijít okamžitě po znameních, které jsou zamýšleny varovat o Jeho příchodu - a v ten stejný čas přijít "jako zloděj" ve chvíli, "kdy jen málo z Jeho následovníků Ho bude očekávat?" Jak se může vracet v době, kdy se bude hovořit "o míru a bezpečí" (1Tesal. 5:3) a v tom stejném čase přijít k bitvě u Armageddonu, té nejhrůznější bitvě, kterou svět kdy poznal? Jak mohou Křesťané "být uchváceni, aby už na věky zůstali s Kristem" a zároveň s ním "přicházet na Zemi k vykonání soudu?" Jak mohou být ta scenária tak rozdílná - a přece pravdivá? Zde je jenom jedna možná odpověď! Zřejmě tyto diametrálně odlišné popisy Jeho příchodu se nemohou týkat jedné a té samé události! Viděli jsme, že to, co proroci Starého Zákona prohlásili o Kristovo návratu se "nevejde" do jednoho rámce událostí. A proto je zapotřebí dvou Příchodů - i když to proroci nespecifikovali! Není omluvy pro slepotu Kristových současníků! A právě tak neomluvitelné pro naše současníky neuvědomit si že to, co Bible praví o Jeho návratu není možné "zapasovat" do jedné události! Prostě zde musí být dva návraty, oba ještě v budoucnosti, které se odehrají v různých dobách! Neexistuje jiná cesta, jak tato rozdílná prohlášení usmířit! Podle Kristových slov budou podmínky při jednom příchodu na zem zcela odlišné, než při příchodu druhém... Není žádný způsob či cesta jak dát dohromady do jedné události: Vytržení všech Křesťanů do nebe a příchod Křesťanů s Kristem na Zem v době Armageddonu. Druhý Příchod se odehraje po neuvěřitelné devastaci země, kterou nazýváme Dobou Strastí, předpověděnou Biblí. Rapture-Uchvácení-Vytržení se stane před Dobou Strastí. Žádný nevěřící - a i jen málo Křesťanů - budou Rapture očekávat! Druhý Příchod, který je vyvrcholením Doby Strastí, se stane v polovině bitvy u Armageddonu. Armády světa budou mít obsazenou většinu Israele a útočit na Jerusalém ve snaze dokonat to, co Hitler začal - konečné řešení židovského "problému" - možná na celém světě (Zachariáš kap.12) Aby odvrátil totální zničení, Israel - v zoufalství použije jaderné zbraně. Celá lidská rasa a vlastně život na této planetě bude ohrožený. Ježíš poukázal na tuto chvíli slovy: "A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by žádný člověk zachráněn." Kristus musí intervenovat - nejenom aby zachránil Israel, ale lidstvo samo...
ANO, RAPTURE BUDE TAJNÁ! Došli jsme k přesvědčení, že Rapture a Druhý Příchod musí být dvě separátní události. Druhý Příchod, který se uskuteční na konci Doby Strastí, někdy v polovině Armageddonu nepřekvapí nikoho! Rapture-Vytržení, která se stane v době zcela normální spokojenosti, překvaí jak svět tak i spící církev. Miliony Křesťanů - a pravděpodobně všechny děti - pojednou se Země zmizí; ale jak či proč - svět vědět nebude! Právě tak ti, kteří na Zemi zůstali, nebudou věřit že Kristus vytáhnul všechny ty své s sebou do nebe. Zdánlivě uspokojující vysvětlení (o kterém se zmíníme později), bude dané Antikristem , který v té době převezme vládu nad celou planetou. Jeho hypotéza sice svět uklidní ale bude to lež... Několikrát je Kristův příchod přirovnáván ke zloději, který se v noci vplíží dovnitř, když všechno spí. "Den Páně přijde jako přichází zloděj" (2 Petr 3:10). Pavel dodává "..jako zloděj v noci" (1 Tesalon. 5:2) "Hle, přicházím nečekaně jako zloděj" (Apokal.16:15). Těm, kteří tvrdí, že tajná Rapture je nebiblická, doporučuji tyto verše.
RAPTURE BUDE BEZ ZNAMENÍ. Neprohlašujeme pouze, že Rapture (Jeho příchod pro ty své), se uskuteční jako událost první - následovaná sedm let později Příchodem Druhým, (On a Jeho svatí na záchranu Israele) ale že nebudou žádná znamení, žádné varování že se Rapture blíží! Ta znamení jsou pouze pro Druhý příchod. Když se Kristus tajně vrací pro ty Jeho, svět bude žít v pocitu sebe-chvály a rozkoší, bude řešit ekologické "problémy" na cestě k "věčnému" světovému míru... Tento svět se každé zmínce o Rapture vysměje! Dokonce i jen velmi málo křesťanů bude očekávat tuto tak dlouho slíbenou událost - i když by to měla být jejich nejsladší naděje! Dá se, bez nadsázky říci, že takový postoj je dnes ve většině i evangelických kongregací! Kolik z nás opravdu čeká dychtivě na Jeho příchod?
Jak poznáme z následujících stránek - mnoho znamení Druhého Příchodu je již v dnešním světě. Jiné se již jasně ukazují na obzoru vrhajíce dlouhé stíny naším směrem. Nemohou být pochyby o tom, že kulisy se již staví na příslušná místa a co nejdříve se zdvihne opona na konečné drama lidské historie. Hlavní herci, včetně Antikrista, už čekají v záhybech času dychtiví prosadit svou vůli. A budou hrát své role přesně tak, jak kdysi proroci předpověděli! Ten konečný akt, který se nazývá "Den Páně," (1Tesal.5:2) musí začít s Rapture, protože toto je uvedeno jako "zloděj v noci." Druhý Příchod nemůže začínat "Den Páně," jelikož tato událost nikoho nepřekvapí! Je velmi důležité si uvědomit, že všechna ta znamení se budou týkat Druhého Příchodu! Rapture nebude předcházet žádné znamení. Může to být jen a jen událost, kterou svět - a velmi málo Křesťanů budou očekávat. Touto událostí bude změněn celý svět! A Rapture může přijít kterýmkoliv okamžikem. A toto bylo pravdou vždy. Ovšem, důvody proč očekávat Rapture nyní, jsou čím dál silnější! Jak blízko jsme? Už to, že dnešní křesťanské církve zapadají hlouběji a hlouběji do apostázie, je jedno z primárních znamení blízkosti Kristova návratu! Znamení Druhého Příchodu se ukazují - a Rapture jej musí předejít o sedm let. Určitě jsme již velmi blízko!
Znamení Doby. „Když vidíte oblaky na západě, okamžitě řeknete: Bude pršet. A tak se stane. Když vidíte vítr z jihu, řeknete: Bude horko. A je horko. Pokrytci - jste schopní číst znamení země a nebe - Jak to, že neumíte rozeznávat tuto dobu?“ (Lukáš 12:54) Není pochyb o tom, že Ježíš Kristus, Bůh-Syn, přišel na tuto zemi skrze pannu, žil dokonalý život bez jediného hříchu, zemřel za naše hříchy a třetí den vstal z mrtvých. Tyto události jsou historicky pevně ustanoveny. My, ale máme mnohem silnější svědectví! Že Kristus přišel na tuto zemi není jen záležitost historie ale zároveň i vyplněných proroctví! Uvědom si tu důležitost! Jak už jsme viděli dříve, Kristův první příchod před více jak 1900 lety, naplnil desítky specifických předpovědí hebrejských proroků staletí před tím, než se to stalo. Právě tak Rapture Křesťanů a Jeho Druhý příchod naplní ještě více detailů prorockého "nákresu." Dále si uvědomte, že tyto události nestojí samy o sobě, ale jsou závislé jedna na druhé v celkovém Božím plánu! Zapadají do sebe jako části dětské skládanky. Každé té události lze porozumět pouze ve vztahu k celku...
Zde jsme se střetli s dalším pohledem na jedinečnost Ježíše Krista, který Ho odděluje ode všech ostatních: Nebylo jedno jediné proroctví o příchodu Buddhy, Konfucia, Mohameda nebo dalších zakladatelů světových náboženství. Muslimové navrhují že Kristovo prohlášení - dávej pozor! - o tom, že Bůh pošle jiného "Přímluvce," (Jan 14:16, 15:26) je zmínka o Mohamedovi! Tento návrh "nesedí" ani v té nejbujnější fantazii! Kristus říká, že "Přímluvce přijde od Otce." Mohamed rozhodně popřel, že by Bůh byl Otcem, nebo měl syna! Dále Kristus hovoří o Svatém Duchu-Přímluvci: "On žije s vámi, a bude ve vás." (Jan 14:17). A tak "Přímluvce,", který byl s učedníky již více než 500 let před tím, než se Mohamed narodil - to znamená že Mohamed není Svatý Duch! Ježíš Kristus jednou přišel - téměř před 2000 lety. Jak přišel, odkud přišel, všechna ta utrpení a sláva se odehrály přesně tak, jak proroci předpověděli. On se znovu vrací - a to velmi brzy! A tento příchod se stane právě tak přesně do posledního detailu, jak bylo předpověděno. A tyto předpovědi je to, co budeme na příštích stránkách probírat.....
PROROCTVÍ DODÁVÁ NEOMYLNOU IDENTIFIKACI: Proč vůbec Bůh takové předpovědi dal? Jsou dva dosti zřejmé důvody. Za prvé, proroctví naznačuje, že Bůh neztratil o své tvory zájem, že má vše pod svou kontrolou a dovede svůj plán do konce! Tento plán zahrnuje Jeho lid- Israel. Dále Mesiáše a Jeho Církev. Bůh chce, abychom věděli jeho plán už dopředu. Proto jej vyjevil skrze své proroky.
Za druhé: Při každém příchodu Mesiáše, Jeho totožnost musí být nepochybná! Nezapomeň, že se Antikrist bude snažit vydávat za Krista! Jeho podvod bude chytře vymyšlený a velmi přesvědčivý. Ti, kteří znají biblické předpovědi, budou už napřed ozbrojení fakty, která snadno Satanův podvod odhalí. Všechno to, co bylo zapotřebí k poznání Mesiáše-Krista při Jeho prvním příchodu, a jednou při Jeho druhém příchodu - bylo jasně předpověděné už v minulosti proroky. A tento dokonalý důkaz Jeho totožnosti dává absolutní jistotu naší spáse! Néméně důležitým faktem je skutečnost, že tento důkaz důvěryhodného poznání můžeme sdílet s druhými! Je to vlastně nejsilnější prostředek k přesvědčení nevěřících a prezentování Spasitele.
Existuje další, důležitý pohled na proroctví, který už není přijímaný tak nadšeně... Bůh si přeje, abychom znali znamení doby, které nám odhalí blízkost Kristova příchodu. Už jsme viděli, jak zanedbání a neznalost předpovědí, zapříčinily, aby jak světské, tak i náboženské autority ukřižovaly Krista, při Jeho prvním příchodu. V pohledu na dnešní zanedbávání proroctví lze bezpečně očekávat stejný zmatek a nepochopení, až se vrátí podruhé... Zabránit podobnému tragickému neporozumění - pro ty, kteří se chtějí na Mesianické předpovědi podrobně podívat - byla napsaná tato kniha. Jak už jsme viděli, náboženští vůdcové Israele byli slepí k faktu, že Mesiáš bude svým lidem odmítnutý a ukřižovaný. Tu stejnou slepotu - až do Vzkříšení - měli i Jeho nejbližší! A právě tak byli slepí k tomu, že tím, že když prohlásil: Opět se vrátím," podal další důkaz toho, že On je tím Spasitelem. Z toho, co jsme zatím poznali je skutečnost, že svědectví proroků Starého Zákona učí: Mesiáš musí přijít více než jednou! Už před dlouhými staletími dali starozákonní proroci "štempl" na Kristovo - pro Jeho současníky nepochopitelné prohlášení: Já se opět vrátím"..
PROČ TEĎ, PO TOLIKA STOLETÍCH ? Kristovo prohlášení ale před nás staví jedno dilemma. Po téměř 2000 letech se ještě nevrátil, jak slíbil, Křesťané - generace za generací pozorovali a čekali... Odešli do hrobů, aniž by se dočkali splnění svých tužeb a modliteb. Proč právě my, bychom měli vidět naplnění Jeho slibu? Jak blízko jsme? Není tak trochu troufalé, snad i drzé si takovou otázku položit? Jsou Křesťané, kteří by odpověděli "ano." Ale, protože tolik bylo proroky odhaleno - nebylo by možné to, že odpověď i na tuto otázku je obsažená v těch stejných předpovědích které rabíni přehlédli a které přehlížíme i dnes? Jistě budete souhlasit s tím, že možnost objevit odpověď na tak důležitou otázku má cenu času, který tomu věnujeme. Tato vzrušující a přesto nesplněná slova: "Vrátím se znovu," musí být chápána v kontextu celé Bible! Nesmíme zapomenout že Ten, který tento slib udělal, přišel, aby splnil specifická, detailní a velmi početná proroctví Starého Zákona. Vše co On udělal, co prohlásil - bylo jen vyvrcholení toho, co proroci předpověděli o staletí dříve. A přesto je jisté, že Kristus odešel, aniž by splnil všechny předpovědi o Mesiáši. A proto se musí vrátit, dokončit své poslání, a splnit vše co bylo prorokováno. Učedníci Ježíše Krista měli příliš úzké chápání prorockých předpovědí...
Jednalo se o mnohem širší perspektivu, kterou nepochopili. Nakonec i my musíme být opatrní, abychom ji neminuli. Pakliže máme porozumět "kdy,""proč," a "pro koho" se Kristus vrací, potom musíme vidět Jeho slib v plném kontextu věčného Božího plánu. Bůh inspiroval své proroky velmi pečlivě a vážil svá slova tak, aby zajistil svému lidu dostatečné informace pro rozeznání období Mesiášova prvního příchodu. Copak by neinspiroval své proroky ke stejným informacím o Rapture a druhém příchodu? Věříme, že tak učinil a podpoříme tento názor Biblí. .Ježíš kritizoval náboženské vůdce Israele pro to, že nepoznali období, ve kterém žili. "Pokrytci, dovedete rozeznat oblohu a zemi, jak to, že..." (Lukáš 12:56) Zřejmě, podle Krista, byli odpovědní znát znamení daná v Písmu, a chovat se podle toho. Tu stejnou odpovědnost máme i my dnes!
ZNAMENÍ JEHO PŘÍCHODU ? Co se názoru většiny Křesťanů týče: Kristus prostě přijde, až přijde - proč to tak nenechat? Stejně se konec konců, nedá udělat nic, čím bychom Jeho návrat urychlil, či pozdrželi. Vychovávat děti, udržet rodinu pohromadě, vydělávat na živobytí a příprava na penzi - nenechává mnoho času k přemýšlení na událost, která se, velmi pravděpodobně, během našeho života nestane! Strach z opakování pošetilostí, které prováděli fanatici v minulosti, se zdá být dostatečným důvodem nemluvit o tomto subjektu vůbec. Ano, dost dobrý důvod dokud si člověk Kristova slova nepřečte podrobněji. Jeden nemůže uniknout faktu, že Kristus a Jeho apoštolové uváděli definitivní znamení, která upozorní na blízkost Jeho návratu. Proč taková znamení uvádět, když od té generace - tam někde v budoucnosti - není očekáváno aby ta znamení poznala - a věděla že Jeho příchod je "blízko, téměř přede dveřmi?"
Jistě, ale pakliže se Rapture odehraje sedm let před Druhým Příchodem, potom tato znamení nejsou pro nás. Alespoň tak by se zdálo... A přesto Ježíš nařídil "těm Jeho," aby hlídali a čekali - aby nebyli zaskočeni, překvapeni Jeho návratem a překvapení je možné pouze u Rapture! Stojíme opět před nějakou kontradikcí - a tentokrát před takovou, která je nerozluštitelná? Můžeme si být jisti že odpovědi existují a dají se najít - když je budeme opravdu chtít poznat a budeme poctivě hledat v Písmu. Ježíš také řekl:"A když se toto začne dít, zdvihněte hlavy - vaše vykoupení je blízko." Když tyto věci počnou ... podívejte se nahoru ... Počátek těchto věcí nemůže znamenat Druhý Příchod, protože ten se nestane, dokud všechna tato znamení nebudou kompletní! A proto toto prohlášení nemůže znamenat nic jiného, než Rapture. Ježíš, v reakci na jejich otázky ohledně znamení, která budou před Jeho návratem vyjmenoval celou řadu: Války, zvěsti o válkách, hlad, mor. Také použil výraz "počátek." "Toto je počátek strastí, smutku." Slovo "smutek" zde, má zajímavý nádech - značí hlavně porodní bolesti ženy ... Ježíš jim zřejmě říká, že tato znamení se počnou ukazovat před Druhým Příchodem. Jejich frequence a intenzita se zvýší právě tak, jako porodní bolesti. Navíc se zdá, jako by tato znamení začala ještě před Rapture. Tak proč by měla být Rapture překvapením? Protože tato znamení když začnou, budou se zdát být přírodními, přirozenými jevy které každý zná: Zemětřesení, hlad, mor, války.... Budou ovšem také zvláštnosti, které nebyly před tím známé ale které, po prvé v historii, mohou nastat každým okamžikem.. Fanatismus a určování dat jsou pošetilosti. Ovšem, na druhé straně by bylo stejnou pošetilostí se nechat překvapit! Kristus před tím varuje. My, právě tak jako každá generace před námi, máme povinnost rozeznat znamení Jeho příchodu a rozhodnout, zda jsou či nejsou relevantní pro dobu, ve které žijeme. Nezáleží na tom, že jiní před námi špatně vyložili Písmo a předpověděli nesprávně datum Jeho příchodu. My jsme odpovědní za naší generaci tato znamení znát a tuto znalost biblicky aplikovat! Přesto že generace před námi tak - konsistentně misinterpretovaly Písmo - je možné, že my dnes máme to vnitřní porozumění, které chybělo jim? Není taková myšlenka příliš namyšlená, sebejistá? To by bylo zcela možné - až na jednu přehlédnutou skutečnost, kterou prostudujeme později. Poznáme, že ta naše, je tou první generací, na kterou je možné aplikovat některá speciální znamení!
KLÍČEM JE TOTALITA KRISTOVY MISE.... V našem pokusu porozumět plnému smyslu slibu: "Vrátím se znovu" a určit, jak blízko k této události jsme - musíme nejprve prozkoumat celý rozsah biblických předpovědí. Dívat se pouze na slova Krista, události a učení apoštolů po Jeho odchodu. Staro- zákonní proroci předpověděli nejenom První, ale i Druhý Příchod Ježíše Krista. A proto to bude Starý Zákon, ku kterému se obrátíme v našem hledání nejdříve. A nepůjdeme dál, až budeme donuceni si uvědomit, že proroctví je páteří Bible! Bez prorockých předpovědí ztrácí Písmo svou jedinečnost a sílu přesvědčit duši, která hledá pravdu... Bůh jednoznačně prohlásil:"Hospodin Bůh neučiní nic, aniž by to sdělil svým služebníkům, prorokům"..(Amos 3:7). Pakliže chceme poznat Boží tajemství a porozumět tomu, co On naplánoval, potom musíme studovat to, co On prohlásil skrze své proroky! Skrze ně, Bůh odhalil svůj věčný účel - dokonce i podrobnosti o tom jak to všechno udělá pro naše dobro a Jeho slávu...
Ukřižování Ježíše Krista a Jeho odchod nebyly nějaké nešťastné důsledky nepodařené mise, ale úspěšné zakončení první "fáze.." A tak Jeho slib návratu, byl závazek dokončit zbytek úkolu, který proroci už dávno před tím detailně předpověděli. Poslání, které přivedlo Mesiáše na tuto planetu bylo mnohem větší, než si Jeho učedníci mohli představit! Účel Kristova návratu na zem bude dovedení do úspěšného zakončení Jeho konečný cíl. A proto my musíme chápat Boží plán od věčnosti minulosti, do věčnosti budoucnosti. Jinak nikdy nedosáhneme platného závěru z Písma, které se týká Jeho triumfálního návratu v moci a slávě - a scény, která popisuje odmítnutí Israelem a ukřižování... A tak se nejprve podívejme na původ Zla, který vlastně zapříčinil Kristův příchod na Zem..
Jak to všechno začalo.. "Jak jsi spadl z nebe, Ó Lucifere! Řekl jsi si: Vystoupím na nebesa; povýším svůj trůn nad hvězdy Boží. Zasednu na hoře severních stran - vystoupím nad výšiny ... budu jako Nejvyšší" „A přesto budeš svržený dolů do Pekla! (Izaiáš:14:12-15) Co vlastně Zlo je? Odkud přišlo? A proč existuje? Tyto otázky přicházejí jako ozvěna z dávných století a straší nás podnes! Věda, filosofie, psychologie, sociologie, anthropologie. Ani jedna z nich se kdy přiblížila k vyřešení zla a některé dokonce odmítají uznat existenci zla vůbec!
Inspirován Božím Duchem, Izaiáš odhrnuje oponu a dává nám šokující záblesk světla na hrůzný původ zla - na nepochopitelnou událost, která se odehrála v nebeské minulosti. Kdy v minulosti - to nevíme... Představuje se nám Lucifer. Podívej se na tu nejkrásnější, úžasnou a velmi mocnou bytost, kterou Bůh stvořil. A přesto - záhada záhad - jeho srdce uvažuje o plánu, který byl až do té doby nemyslitelný: Vzpouru proti Bohu! Nepředstavitelné a hrůzné drama vyznačilo okamžik vstupu zla do jinak perfektního Božího vesmíru. Následoval nevyhnutelný kosmický chaos a zkáza, které ohrožovaly zatažením celého lidstva do nejhlubšího pekla. A proto ta potřeba Spasitele, který by přišel na tuto planetu zachránit padlou lidskou rasu. Jak a proč vznikla myšlenka vzpoury proti Stvořiteli v srdci Lucifera? Jak mohly sobecké ambice zachvátit dokonalou bytost, která znala Boha intimně? Zde jsme u hranice lidského porozumění, za kterou nejsme schopní nahlédnout. Pavel hovoří o "záhadě zla," (2 Tesal. 2:7) - záhadě, která vešla do existence skrze Luciferovu touhu "být jako Nejvyšší"..
Přesto že zlo nám zůstává zcela nepochopitelné, místo a způsob jeho původu má implikace, které nás mohou dosti poučit... Ať je to jakkoliv neuvěřitelné - ta groteskní ambice se zrodila v samém nebi - v srdci toho, který "byl plný moudrosti a dokonalý v kráse...posvěcený cherubín," (Ezechiel 28:12-15) velmi pravděpodobný vedoucí nebeského chóru. (Izaiáš 14:11, Ezechiel 28:13) Ano, stalo se to v srdci dokonalé, čisté bytosti zřejmě nevinné bytosti, kde zlo začalo. Eóny později planeta Země, právě tak jako ostatní vesmír se stále ještě otřásá hrůznými následky jeho pádu!
Z této absurdní vzpoury plyne celá sága o hříchu a vykoupení. Následkem své vzpoury se Lucifer stal "velikým drakem. starým hadem, nazývaný ďáblem, Satan, který podvádí celý svět." (Apokalypsa 12:9) A přesto že je zapřisáhlým nepřítelem Boha, Satan má stále ještě přístup k samému trůnu Boha, kde stále obviňuje ty, kteří Bohu věří (Job 1:6-12, Apokal. 12:10). Bez Satanovy vzpoury by nebylo zapotřebí Mesiáše! Boží Slovo prohlašuje:"Boží Syn přišel na tento svět, aby zničil Satanovo dílo." (1 Jan 3:8) A proto když nepochopíme Luciferův Pád a jeho následky, nebudeme rozumět proč Kristus přišel na tento svět poprvé - tím méně kdy a proč by měl přijít podruhé...
ZROD "JÁ CHCI".... Člověk nemůže přehnat výčet hrůzných následků Luciferovy vzpoury. Tato dala vznik hříchu do Božího stvoření. Proto má tato událost obrovskou důležitost v pochopení problému zla! Pětkrát prohlásil Lucifer v pyšném sebevědomí:"Já chci!" A zde se zrodilo "Já" do vesmíru, a jeho ďábelské odnože jako "sebe-ocenění," "sebe-chvála," "sebe-zaujetí," "sebe-důležitost," "sebe-chvála" a podobné," jsou metlou dnešního světa a vešly i do církví.
Pozor na samé srdce zla! Sebe-určení, právo vytvořit si vlastní pravidla hry - převzít kontrolu nad vlastním životem - to byly Luciferovy ambice, za které bude jednou "svržený dolů do Pekla". Bylo to poprvé, kdy tvor, Bohem stvořený, žádal svou vlastní nezávislost na Bohu! Boží právo vykonávat svou vůli pro své stvoření bylo napadáno! Jaká arogantní drzost!
Jak děsivé je uvědomění si, že všechny ty "sebe-kvality", které dnešní člověk tak oceňuje jsou Satanovým vynálezem! To stejné sebe-povyšování, oceňování, které zapříčinilo Luciferův Pád je dnes lidmi oceňováno jako klíč k úspěchu! Není divu, že apoštol Jan napsal:"celý svět leží ve zlu." .(1Jan 5:19) Ještě více skličující je skutečnost, že velké procento Křesťanstva "koupilo" tu stejnou lež. Sebe-ocenění, sebe-zobrazování a jiná "sebe", které mají počátek v Satanovi, jsou součástí "křesťanské psychologie". Jaký dokonalý podvod!
Lucifer uvedl do pochybnosti Boží právo tento vesmír řídit. Vlastně nežádal nic méně než rovnost s Bohem! "Budu jako Nejvyšší." Byl to arogantní útok na Boží trůn. Tím okamžitě odmítl monotheismus a nastolil polytheismus, když se vyzdvihl na úroveň Boha! Eva později přijme tu stejnou ambici. Zde poznáváme proč Ježíš požaduje - totální popření sama sebe - od každého, kdo chce být Jeho učedníkem. Luciferovo srdce počalo neuvěřitelnou touhu strhnout Boha s Jeho trůnu jako suveréna vesmíru, a posadit se na Jeho místo. Jak lze vyrozumět z Písma, mnoho andělů se postavilo na stranu Satana, a dnes jsou z nich démoni.
Každý člověk tohoto světa stojí před stejnou volbou: Následovat pravého Boha a - nebo zvolit "božství" pro sebe sama a tím se spojit se Satanem. Tato bitva je - v základě: Já nebo Bůh! Každý z nás stojí na straně Satana tak dlouho, dokud si neřekne "Ne má, ale Tvá vůle!" (Lukáš 22:42)
PSYCHOLOGICKÉ TEORIE KTERÉ "NESEDÍ." Luciferův Pád počal zlo ve vesmíru, a tak musí také dávat "předlohu," "vzor," podle kterého se dá zlu porozumět. Každé vysvětlení úchylného, asociálního či hříšného chování, které této "předloze" neodpovídá, musí být odmítnuto jako nesprávné. Nemáme žádné informace o prostředí, ve kterém Lucifer žil. Z toho se dá pouze usoudit, že prostředí nemá k jeho případu relevanci. A pakliže není okolí, prostředí, relevantní v případě Lucifera, musí tak být ve všech případech vadného chování navzdory moderním teoriím psychologie. Kromě toho - ti, kteří trvají na hledání klíče k vysvětlení v minulosti, nenajdou žádnou pomoc v případě Lucifera.
Jeho minulost byla bez poskvrny! Lucifer určitě neprocházel "dětskými traumaty," zklamáním, deprivací, frustrací, svody, porušenými vztahy v rodině, odmítnutím, závislosti na drogách či čímkoliv jiným. Taková jsou "vysvětlení", kterými se snaží dnešní psychologie vysvětlit špatné či nebezpečné chování, které Bible nazývá hříchem. Žádná "dysfunkční rodina" nenarušila jeho myšlení! Naopak, jeho prostředí bylo tak dokonalé, jak jen je možné: Lucifer žil v přítomnosti Boha a Jeho bytostí, kterým říkáme andělé. Pakliže "historie minulosti", prostředí, nebo minulé zkušenosti rozhodují o chování v přítomnosti - potom měl Lucifer zůstat vzorem dobra! A přesto se v jeho srdci uchytila pýcha a přinesla zlé ovoce!
Lucifer nebyl jistě "zneužit v dětství!" Určitě nebyl postižený skrze SRA (Satanic Ritual Abuse, nebo-li Zneužití satanským rituálem) protože to byl přece on, kdo toto později "zavedl!" Určitě také netrpěl MDP (Multiple Personality Disorder) což znamená rozpolcení osobnosti. Jsou ještě další, ale jako příklad tyto stačí. Používají je psychologové k "vysvětlení" nepřijatelného chování a jsou přijaté i v křesťanských kruzích. Ani jedno z nich se nehodí na „případ Lucifer. A pakliže na jeho chování, které je ztělesněním zla, neplatí ani jedno z těchto "vysvětlení", to stejné je pravdou v případech nepřijatelného chování u lidí.
Bylo by absurdní navrhnout, že tato bytost, která měla "perfektní moudrost," talent i krásu, jejíž srdce bylo naplněné pýchou, trpěla komplexem méněcennosti! A přesto křesťanští psychologové, papouškující po vzoru humanistů, přesvědčili mnoho křesťanských vedoucích že nízká sebe-důvěra, nedokonalé sebe-ocenění stojí u kořene každého zla ve společnosti - počínaje drogami, homosexualitou, pornografií, smilstvem, potraty. Luciferův případ tyto teorie odhaluje jako falešné. Jeho problém byl někde jinde: Touha povyšovat se, prosazovat se nad druhé.
Vysoce postavený "syn jitra" nepotřeboval žádný "výcvik" v "sebe-důvěře," "sebe-uspokojení," "sebe-ocenění" a nebo, jak se tomu také říká: Starat se v první řadě "o číslo jedna!" Tyto rysy byly zcela cizí přirozenosti Lucifera, jak ho Bůh stvořil - a přesto zcela spontánně vytryskly z hlubin jeho bytosti! Ten fakt, že Eva tak ochotně převzala stejné sebe-centristické tužby a že jsou zcela přirozené celému lidstvu - pouze potvrzuje Kristovo odsouzení naší rasy:"Jste z vašeho otce ďábla, a konáte to, co on!" (Jan 8:44)
Žádná psychotherapie by bývala Luciferovi nepomohla - ani ty nové multistupňové therapeutické systémy. Tyto, nedávno "vynalezené" humanistické metody jsou stále více populární. Ale tyto přece nemohou vyřešit základní problém svévolného zla, které měly původ v Luciferovi a nyní vřou v každém lidském srdci! Na druhé straně většina psychotherapií prosazuje a podporuje právě tyto "sebe-ismy" které Lucifer kdysi na zem přinesl... Právě tak jako Lucifer, nejsme ani my roboty, kteří jsou ovlivněni okolnostmi reagovat určitým způsobem. Svody a traumata se dají racionalizovat jako omluva pro mstu, hněvivé reakce, destruktivní, iracionální jednání - ale ty nikdy nevysvětlí chování toho či onoho člověka!
Je to srdce - ne okolnosti - ať už jsou jakkoliv traumatické - které rozhoduje o našich činech!
Člověk není nucený odplácet zlým, nebo chovat v srdci nenávist když je s ním zle zacházeno, ale rozhoduje se tak v případě osobní obrany a nebo v prosazování sebe sama. Tím se stáváme býti "výhonky" Lucifera a stavíme se na jeho stranu proti Bohu. Jeho vzpouru není možné vysvětlit, tím méně omluvit či ospravedlnit jako reakci na nějaké "ublížení," které před tím utrpěl. Nic takového se Luciferovi nestalo! Zlo počalo v jeho srdci a okolí či minulé zkušenosti s tím neměly nic společného! A tak je to s každým z nás. My si volíme způsob našeho chování a psychologické hypotézy, které se snaží posunout vinu někam jinam učí omyl....
LÁSKA, ZLO A SÍLA VOLBY... Proč tedy Bůh vůbec dal lidstvu svobodu se rozhodnout pro zlo? Co takhle pouze svobodu rozhodnouti se pro dobro? Zřejmě volba, která je omezená, není volbou. Moc říci "ano" nemá smysl bez moci říci "ne!" Nemáme skutečnou svobodu volby, pakliže to, co "jsme svobodní volit - je to jediné co je! A každá bytost která má svobodnou vůli - ale je jí zabráněno tuto svobodu použít dostane "frustrace" právě tak, jako divoké zvíře v kleci!
Nebe by se stalo vězením těm, kteří by tam byli nuceni žít!
Zatím co zlo by nemohlo existovat bez opravdové svobody volby, nemohla by existovat ani láska! My všichni, intuitivně víme, že pravá láska přichází ze srdce. Podrobení se znásilnění, pod hrozbou nože na krku není láskou! Láska nemůže být vynucená! Ani Bůh nás nemůže přinutit abychom Jej milovali právě tak, jako On nemůže spáchat hřích! Obojí by porušilo Jeho přirozenost! Bůh nás miloval natolik, že nám chtěl dát ten nejnádhernější dar, který je možné dát! Tím darem byl On sám, ve vztahu lásky. Ale aby takové "darování" mohlo být vůbec možné, museli jsme mít právo svobodného rozhodování. Bez skutečné svobody volby by bylo pro nás nemožné radostně prožívat to, co my všichni považujeme za nejvyšší lidský prožitek: Lásku Boha a lásku jednoho k druhému.
Musíme mít svobodu vzbouřit se proti Bohu; jinak bychom Ho nikdy nemohli opravdu milovat! Láska a Nenávist, Dobro a Zlo jsou dvě strany jedné mince. Bylo to nevyhnutelné: Svoboda volby otevře dveře Zlu a umožní Satanovu vzpouru proti Bohu a zničí nevinnost Edenu. Bůh věděl o následcích a zaopatřil lék ještě před tím, než hřích vstoupil do světa! Tímto lékem byl Mesiáš a každý z Jeho příchodů hraje důležitou roli ve zničení Zla.. Láska je stejnou záhadou jakou je Zlo. Popři právo volby a popíráš obojí: Lásku i Zlo! Člověk přece nemůže milovat z nátlaku právě tak, jako nemůže být odpovědný za to, co provedl z donucení. Problém všech psychologických diagnóz je, že mění každého v oběť okolností: "Není to má vina!" "Neměl jsem jinou možnost!" "Byl jsem zneužit!" "Rodiče mi nikdy nerozuměli." "Okolnosti mně donutily" Každý je obětí, vždycky je to vina někoho jiného. Je tomu právě naopak - volba byla provedená a dokud tento fakt nebude přiznán a odpovědnost za vlastní jednání přijata - není jiného řešení.
KONFLIKT VĚKŮ.. Nemáme žádné informace o tom, jaké bitvy v minulosti zuřily přes celé Galaxie vesmíru, jako následek Satanovy vzpoury. Jediné co nám bylo řečeno je to, že Bůh a Satan jsou upoutáni ve smrtelném konfliktu o kontrolu nad vesmírem. Dále víme, že tato nepředstavitelná kosmická válka se nyní soustředila na planetu Zemi, a zahrnuje do toho i osud lidstva. Člověk se stal cenou, o kterou obě strany zápasí. Bůh si přeje lidstvo zachránit, Satan se snaží lidstvo ohloupnout, aby se postavilo na jeho stranu a nakonec sdílelo jeho strašný konec na věky.... V tomto zápase o kontrolu vesmíru Bůh pracuje skrze jednoho člověka-Krista. Satan je také zastoupen člověkem-Antikristem. Tento kosmický konflikt dosáhne svého vrcholu v neuvěřitelné konfrontaci mezi Kristem a Antikristem zde na této planetě. S touto událostí se budeme zabývat později. Příchod Ježíše Krista před 1900 plus roky, právě tak jako Rapture a Druhý Příchod, které se brzy odehrají jsou částí titánského boje mezi Bohem a Satanem - a jenom v tomto kontextu jim lze porozumět...
Jakousi záhadnou spojitostí, kterou Písmo nijak nevysvětluje, (možná proto, že konečné bytosti to pochopit nemohou) každé lidské srdce je takovým mikro-kosmem tohoto kolosálního konfliktu mezi Bohem a Satanem. "Povšiml jsi si mého služebníka Joba?" se ptá Bůh Satana v knize Job 1:8. Touto výzvou život člověka, který neměl o ničem ani ponětí, visel na vlásku. Všechno záleželo na výsledku bitvy mezi sebou samým a Bohem! A ten výsledek záležel na volbě, kterou Job udělá... Satan byl přesvědčen, že Jobova věrnost vůči Bohu závisela na ochraně a požehnání, které Bůh pro Joba zajistil. "Vezmi mu je, a Job Tě prokleje do tváře!" (2:5) A tak Bůh dovolil Satanovi všechno - kromě ukončení Jobova života. Byla to zkouška Jobovy lásky a věrnosti k Bohu - zkouška, kterou projde jednou každý z nás, i když ne nutně v té stejné intensitě. A zdali "projdeme" a nebo "propadneme," odhalí stranu, pro kterou jsme se v tomto konfliktu rozhodli, a zároveň sami určili charakter naší věčné existence. Job vyhrál svůj boj tím jediným způsobem který vyhrát mohl: totálním podřízení se Boží vůli až tak daleko že řekne: I když mně zabije, přesto v Něj nepřestanu věřit" (13:15).
Ano, my se musíme nechat "zabít," "ukřižovat s Kristem," jak říká Pavel v Galatským 2:19. Tím přijímá Kristovu smrt na kříži jako smrt vlastní, čímž připouští, že si smrt zasloužíme. Musíme se vzdát vzdorného života "sebe-centrismu" a dovolit Kristu, aby On v nás žil - a nebo zůstaneme sloužit hříchu a Satanovi na věky. Neřekl Ježíš "Kdokoliv by chtěl zachránit svůj život (držet se svého života) ztratí jej, kdo však ztratí (vzdá se) svůj život pro mně, nalezne (ten skutečný, který Bůh pro něj zamýšlel) jej." (Matouš 16:25)
BITVA ZUŘÍCÍ V KAŽDÉM SRDCI.. Pochopitelně - Job nebyl tím prvním, kdo byl pokoušen ke vzpouře proti Bohu. Když přesvědčil velký počet andělů, aby se s ním spojili, Satan přenesl tuto vzpouru na tuto zem. Jak dlouho potom co byl člověk stvořený, to nevíme. Je však možné, že Adam s Evou měli děti před jejich Pádem. Bylo jim přece řečeno aby byli "plodní a množili se." (Genese 1:28) A část Božího soudu nad Evou bylo "zvětšit bolest porodu." (3:16). Tito první potomci byli pravděpodobně ti "synové Boha," kteří si brali "ženy lidí," a měli nezvyklé děti. (Genese 6:2) (Poznámka: Překladatel se nemůže s tímto pohledem ztotožnit na základě Genese 4:1-2 ) Na rozdíl od Joba, který ve své zkoušce zvítězil a kterému Bůh vrátil vše co ztratil, Eva hanebně "propadla!" Když přišlo pokušení postavit sebe a vlastní touhy nad Boží vůli, Eva padla právě tak, jako padl Satan. A tím s sebou strhla celou lidskou rodinu, která z ní vzešla.
Had svedl Evu tou stejnou lží, kterou zrodilo jeho vlastní srdce:"Staneš se jedním z bohů." (Pozn. překladatele: Kralická Bible má správný překlad). Že tato biblická událost z Edenu není mythus ale historie, je vidět v tom, že každý člen lidské rasy je zaujatý tou stejnou satanskou ambicí. Všeobecné zaujetí lidstva je mít svobodu dělat si co se zlíbí, rozvinout jakoby-božskou schopnost, která by mu umožnila kontrolu nad životem a okolnostmi. Zdá se, že nás stále straší vzpomínky na ráj. Zrestaurovat tento svět zpět do blaženosti Edenu vlastním úsilím místo podrobení se Bohu je stále snem a nejvyšší ambicí lidstva.
Zachránit ztracené lidstvo, vykoupit jej z dluhu hříchu a vrátit vesmír pod suverénní vládu Boha, je Mesiášovým úkolem. První Příchod Ježíše Krista položil základy a Druhý Příchod bude etapou druhou. Ani poslední bitva nebude vybojovaná dříve, než skončí Kristova tisíciletá vláda na Davidově trůnu. Než se ale dostaneme do budoucnosti, budeme se potřebovat blíže podívat na ten konflikt věků jak tak vře v každém lidském srdci. Zoufalá bitva mezi "sebem" a Bohem končila prohrou každého člověka, který kráčí po této zemi kromě samotného Krista! A tím, pouze On sám nás může zachránit.A co víc: tento problém Zla musí být řešený spravedlně a prakticky. Jinak se vyřešit nedá...
LIDSKÉ "JÁ" A BŮH. "Vzpoura je hřích jako čarodějnictví a svéhlavost jako kouzla a modlářství. Protože jsi odmítl Boží Slovo, Bůh odmítl Tebe" (1Samuel 15:23). "Sám od sebe nemohu dělat nic. Nehledám svou vlastní vůli, ale vůli Otce, který mně poslal." "Slova, která mluvím, nemluvím sám od sebe. Otec, který ve mně přebývá, činí tyto skutky." (Jan 5:30 a 14:10)
Co bylo špatného na kompletní svobodě, kterou Eva hledala, aby splnila své touhy? Konec konců, není svoboda k lásce nezbytná? Ano, ale Eva, když prosazovala svou svobodu, neukázala ani trochu lásky jak pro Adama, tak i pro Boha! Pravá láska umožněná svobodnou volbou, prozřetelně v sobě obsahuje to, co drží na uzdě svobodu, kterou potřebuje. Jako kontrast "svobodná láska" ničí jak svobodu, tak i lásku!
Zákon nás nikdy nemohl udělat dobrými. Pouze nás mohl pokoušet, jak Pavel píše, dělat to, co je zakázané. (Řím. 7:7-11). Sama láska je schopná omezit naše chování a dokonce pomoci nám plnit Zákon. (Řím. 13:10). Láska zapomíná na sebe aby potěšila toho, koho miluje. Jak "neharmonicky" potom zní výraz "sebe-láska!"
Kdekoliv vidíme činit požadavky a slyšíme stížnosti že "někomu nebylo opětováno cokoliv," můžeme si být jistí, že se nejedná o pravou lásku, protože "láska nehledá svůj prospěch". Podívejme se na Pavlův nádherný popis pravé lásky: Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá, a není domýšlivá... nepočítá křivdy, raduje se z pravdy." Naše padlá srdce nejsou schopná takové božské lásky! Může být naší pouze skrze transformaci "nového zrodu" a posílení Božím Duchem.
SEBELÁSKA A LÁSKA BOHA. Zamilované pocity či hluboké vášně nemusí nutně pramenit z pravé lásky. Slova "Miluji Tě" i když jsou doprovázená žárem, příliš často znamenají: Miluji sebe - Tebe chci!" Buď opatrný - chtíč je většinou v masce lásky a podvedl tisíce! Když maska spadne, jak se občas stane, strašná pravda vyjde najevo - občas příliš pozdě. Kde neexistují omezení lásky, a sebe-centrismus není potlačený tak, aby Bůh mohl suverénně vládnout, tam není láska - ať už je jakkoliv žhavě prohlašovaná! Satan, který je neschopný pravé lásky, nezná rozdíl mezi láskou a chtíčem. Ti, kteří ho následují, budou právě tak oslepeni vlastními smyslnými tužbami. Sebe-ego nevyhledává nic, než vlastní žádosti a bude se bránit skutečným věrným pocitům....
Pravá láska nemá větší radost než když může potěšit toho, kterého miluje! Ježíš nám prozradil tajný klíč k vítězství křesťanského života, když prohlásil: "Kdo přijal má přikázání a dodržuje je, ten mně miluje." "Kdo mně miluje, bude zachovávat mé slovo." Láska má rozkoš v poslouchání Boha a tím přináší požehnání těm, kteří žijí na Zemi a kteří jsou milováni také...
Nedá se dostatečně zdůraznit to, že ta bitva věků, která počala Satanovou vzpourou, zuří v každém z nás. Tento konflikt, jak už jsme poznamenali, je mezi "sebe-centrismem a Bohem. Je to v tom, koho milujeme, sebe nebo Boha. Tam se rozhoduje o našem charakteru. Kritická volba, před kterou stojíme stokrát za den je zdali milujeme a sloužíme sobě - a nebo milujeme Boha a bližního jako sama sebe. Tento konflikt se bude muset vyřešit jednou pro vždy - abychom přestali být v naší mysli rozpolcení.... Sebe-láska, srdce Satanovy vzpoury, je věrným partnerem chtíče. Ta "láska," kterou dává ona, existuje pouze za účelem "dostat něco na oplátku." Taková nemůže nikdy existovat bok po boku s láskou Boha, protože tato musí být zcela nezištná.
Člověk nemůže být oddaný Bohu a zároveň sloužit a obšťastňovat sebe - což znamená milovati sebe sama. Ježíš sám prohlásil: "Kdo chce následovat, nechť zapře sám sebe.." Musíme se oddati Bohu a druhým tak, jak On dal sám sebe za nás. Dokonce i láska mezi mužem a ženou, rodičem a dítětem, sousedy i přáteli musí být nesobecká - jinak není pravá. Sebe-láska je vyhledávána a učena jako něco dobrého - i když je to veliké zlo! Nové psychologické evangelium o sebe-lásce, sebe-uznání, sebe-ocenění a jiné "sebe," jsou prohlašované i z kazatelen jinak dobrých církví. Podívej se, jak daleko je tento svět od Krista a jak hluboko zapadly církve do apostázie! Ve své knize "Město Boží" Augustin, klasik čtvrtého století píše: Jsou dva druhy lidské společnosti, které bychom mohly nazvat městy, podle jazyka Písma.... Tato dvě "města" jsou postavená ze dvou "lásek": To město pozemské sebeláskou a opovrhování Bohem, město nebeské láskou Boží a pohrdáním sama sebe....
Zatímco Satan byl původcem zla v celém vesmíru - byli to Adam a Eva, kteří jej "uvedli" na tuto planetu. Eva byla podvedená, Adam ne! (1Timot.2:14) A proto jeho hřích byl větší nežli hřích Evy - Adam neuposlechl a věděl co dělá. Udělal to pravděpodobně proto, že nechtěl být oddělený od Evy. Tím byli oba dva, odděleni od Boha - duchovní smrt, do které se rodíme my, každý z nás. "A proto, jak skrze jednoho člověka vešel na svět hřích - a smrt skrze hřích; tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili." (Řím. 5:12)
ZKAŽENOST A MOC VOLBY.... Podobnosti mezi pádem Lucifera a toho prvního páru, nejsou nijak náhodné. Jak to začalo s Luciferem, tak to začalo s lidmi, a to znamená také mně a Tebe. Neexistovalo žádné "vysvětlení" - a tím také žádná omluva - pro jejich rozvážený a záměrný čin vzpoury. Zlo zůstává záhadou, která je ukryta hluboce v lidských srdcích - tam, kde bylo počato Satanem. Svoboda a moc volit byla částí "Boží představy - obrazu, podle kterého jsme byli stvořeni, a to otevřelo dveře jak lásce, tak i zlu.
Že Adam s Evou měli svobodu volby je evidentní z toho, že Bůh jim nařídil "aby nejedli," (Genese 2:17) a činil je odpovědnými když neposlechli. A že jejich potomci - i když zkažení a zotročení hříchem - stále měli morální kapacitu volit mezi dobrem a zlem je vidět z jednoho z mnoha Božích apelů:"Zvolte si tento den, komu budete sloužit." (Jozue 24:15) Pavel, když ukazuje svůj vlastní zápas jeho "starého, přirozeného člověka" v něm, prohlašuje: "Vůle (volba dělat dobro) je ve mně!" (Řím.7:18) Dále pokračuje vysvětlením, že mu scházela síla, tato dobrá předsevzetí provést, uskutečnit. Nebyla to neschopnost nebo slabost vůle volby, ale scházela síla k uskutečnění této volby.
Poslušnost je vědomá volba, pro kterou člověk kapacitu má a musí ji vykonávat ze srdce. Neposlušnost je volba neuposlechnout. Nedá se popřít, že právo volby je zcela nezbytné pro lidstvo, jak jej Bůh stvořil... Tento prostý a zcela zřejmý fakt totálně popírá základní článek Kalvinismu o "úplné zkaženosti" člověka. Že učení o totální nemorálnosti lidského druhu zachází příliš daleko je jasné ze skutečnosti, že většina z nás se nepotopí do hloubky zla v maximální míře! My všichni jsme zkažení, hříšní - ale nejsme všichni Hitlerové! Pravda, jsme imorální tvorové, ale každý z nás vyvíjí nějaký odpor k některým imoralitám, zatím co spadneme do jiných. Ne každý z nás loupí, znásilňuje nebo vraždí. Většina z nás ani nebyla pokoušena takové hnusné zločiny spáchat! Kdybychom byli skutečně totálně zkažení, všichni bychom konali pouze zlo, bez jakýchkoliv zábran!
Jako kontrast ke Kalvínově učení stojí skutečnost, že my lidé máme schopnost zvolit to dobré, bránit se tomu co je zlé! Nakonec tak všichni činíme - někdo více, někdo méně. Bůh dal každému z nás svědomí, na které napsal své zákony. Kdybychom byli neschopní se podle našeho svědomí řídit - Boží dar svědomí by neměl smysl! Existuje humánní "dobro," které nelze popřít. Jistě je daleko od Boží slávy a proto je Bůh nemůže přijmout - obzvláště ve formě naší "vlastní-spravedlnosti." Ale i tak jsme daleko od surového divošského, smyslného chování, které by charakterizovalo lidi totálně zkažené. A takovéto ještě nikdy nebylo v historii lidstva pozorováno. I Hitler byl věrný ke svým přátelům, laskavý k dětem, zdvořilý k ženám.
Dále: Že Adam s Evou nebyli zkažení vůbec - natož totálně - se nedá popřít! A tak depravita (zkaženost, nemorálnost, mrzkost) není ani trochu lepším vysvětlením pro hřích, než "vadné sebe-ocenění," závislost na něčem, špatná rodina či výchova - jak některé, dnes tak populární psychologické teorie tvrdí... Ani jedna z těchto popsaných skutečností, není schopná vysvětlit chování našich prvních rodičů! A přesto právě tam - v rajské zahradě Edenu - vznikl hřích a zlé chování. Dnešní psychologická "klišé" jsou pokusy vytvořit alibi pro naše chování - omluvy, nedávno vynalezené...
Zlo je volba, kterou děláme dnes přesně tak, jako kdysi Lucifer a po něm Adam a Eva. Ani Lucifer, ani ten první pár nebyli nějak přinuceni učinit volbu, pro kterou se rozhodli! Každý z nich byl dokonalý ve svém stvoření - a proto nemůžeme vysvětlit jejich chování nějakou "vrozenou" náchylností směrem ke zlu, jak se to snaží vysvětlit Kalvinista. Proč volíme většinou zlo (i když ne vždy!) je záhada, která je "zabalena" v tajemství naší svobody a moci volit. V samém srdci této mystérie je sebe-láska, kterou, jak říká Kristus, musíme odmítnout. Namísto toho ji milujeme a chováme jako v peřince. Dokonce i někteří evangeličtí pastoři a kazatelé učí tuto atraktivní ale zlou doktrínu, protože uvěřili modernímu psychologickému "vysvětlení" hříšného chování člověka....
SEBE-USPOKOJENÍ A ZAPŘENÍ SAMA SEBE. Adam a Eva byli dokonalé bytosti stvořené Bohem podle Jeho představy, aby Boha oslavovali. Přestože on nebyl k Božímu obrazu stvořený, Lucifer byl perfektní v každém ohledu, „dokud u tebe nebyla shledána pýcha." (Ezechiel 28:15) Jak je vůbec možné, aby dokonalá bytost, která žila v Boží přítomnosti v Ráji povstala proti svému Stvořiteli? Proti tomu, který Lucifera miloval, staral se o něho a který mu dal všechno, co Jeho moudrost mohla vymyslet? Zdá se to být nepochopitelné! Ten fakt, že Zlo mohlo vzniknout v těchto bytostech, za takových okolností, ukazuje jasně na záhadu Zla, které žije v našich srdcích!
Centrální role kterou hraje sebeláska v naší vzpouře proti Bohu je důvodem, proč Ježíš jednoznačně nařizuje, abychom zapřeli sama sebe. (Matouš 16:24, Marek 8:34, Lukáš 9:23) To "já" v nás musí být popřeno, máme-li přestat následovat Satana a stát se následovníky Krista. Toto se zrodilo na této planetě v Zahradě Edenu. Evina neposlušnost byla motivovaná sebeláskou, která vytvářela a uspokojovala sobecká přání.
Převládající v její mysli nebyl nikdo jiný, než ona sama. Vidina sebe-uspokojení jí hnala směrem k zakázanému ovoci, jak tak na něj chtivě zírala. Její sobecká neposlušnost ospravedlnila Evu myšlenkami: Jak krásné mi připadá, jak bude pro mně chutné, jak moudrou mně to udělá! Eva nepotřebovala žádné "školení" v sebe-lásce, v sebe-uspokojení! Satan, který tyto ideje zplodil, zůstává dodnes tím velikým "misionářem" evangelia sebe-lásky! Mnoho námahy nepotřeboval, aby přesvědčil Evu opustit Boha, a postavit si vlastní oltář k sebe-uctívání... V tom rozhodnutí pošlapala Eva jak čest, tak i závazek k oběma: Bohu i Adamovi. Zřejmě necítila žádnou povinnost vůči svému Stvořiteli, který pro ní zajistil tak nádherné prostředí. Na místo, kde měl stát Bůh, se postavila Eva. Neporadila se s Adamem, ale postavila se jako vůdce do hříchu. Potom ještě svedla svého muže, aby učinil totéž....
KULT "SEBE" Zde máme počátek kultismu. Satanovo tvrzení, že jen on má ten správný výklad toho, co Bůh řekl, je základem každého kultu. Ti, kteří se do kultu zapojí, učiní tak proto, že se jim zvrácený výklad Slova zamlouvá. Přitažlivé je také to, že jejich vůdce rozhoduje a diktuje to, co každý člen musí věřit a dělat. Kultisté se mylně domnívají, že podřízením se takové absolutní autoritě - ať už je to guru, pastor nebo papež, mohou se vyhnout osobní odpovědnosti vůči Bohu. Zájem v sebe sama motivuje členy všech kultů. Ten, kdo opravdu miluje a hledá Boha, bude zbavený sebe-klamu.
Ne Eva. Nalezla náboženského vůdce který jí vyložil Boží Slovo přesně tak, jak ho slyšet chtěla! Bůh zakázal jíst to určité ovoce a varoval, že následek neposlušnosti bude smrt. Had naopak Evu přesvědčil, že neposlušnost umožní sebe-zlepšení, a sebe-rozvoj. Had dále odmítl Boží varování jako omezující, úzkoprsé - a ujistil Evu, že když se osvobodí od takové dogmatické autority, přinese jí to nádherné sebe-naplnění. Dokonce to z ní udělá boha...
Evina volba byla postavit sebe na místo Boha. Není pochyb o tom, že milovala sebe víc než Boha. Ale - je sebe-láska zlem? Nenařizuje sám Kristus: "Budeš milovat svého bližního jako sebe samého?" Ano, ale On neučil sebe-lásku. Opravoval ji. Daleko od naznačení, že snad se nedostatečně milujeme a že se to potřebujeme naučit, Jeho příkaz dokazuje, že sebeláska je v nás vrozená. Neříká přece: Miluj svého bližního tak, jak sebe nenávidíš!" Nebo:"Miluj svého bližního tak, jak nedostatečně miluješ sebe sama." Faktem zůstává, že my se milujeme nadpříliš! Toto bylo zděděné po Adamovi a Evě a má v nás hluboké kořeny. Nezaobíráme se nejvíce sami se sebou? Nejsou sebe-záchova a sebe-ochrana primárními instinkty? Kristus říká:"Dej také pozornost a péči, kterou se zasypáváš, svému bližnímu"..
Ale co lidé, kteří se nenávidí? I když to někteří tvrdí, myslí něco jiného. Pavel říká:"Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo." (Efezským 5:29) Není člověka, který by choval nenávist vůči sobě. Můžeme nenávidět naší práci, plat, vlastní zjev, způsob, jak se k nám chovají druzí - ale to právě naší sebe-lásku dokazuje! Proč bychom se jinak starali? Přece každý, kdo by nenáviděl sám sebe by byl potěšen, kdyby se stal obětí nespravedlivého zaměstnavatele, nefair jednání od lidí, malý plat, nemoc a tak dále! Faktem je, že si právě na takovéto skutečnosti stěžuje! Evina vzpoura uspokojit své vlastní touhy nevznikla z toho, že by se nenáviděla, ale - že na místo Boha, postavila sama sebe. A tak to děláme i my. Každý z nás..... |