Jakub

Jakub

Úvod

Jenom tak krátce. V Bibli máme tři Jakuby - nemám potuchy, který napsal tento dopis, a pokud vím, nikdo jiný to neví také! Nakonec to není důležité - hlavně že píše v duchu Písma! S Jakubem, synem Alfea, se setkáváme v Markovi 15:40. Moc toho o něm nevíme. Jakub, Ježíšův nevlastní bratr. O něm se dozvídáme v Matouši 13:55. A poslední je Jakub, bratr Jana. O tom píše Písmo v Markovi 3:17, a potom ve Skutcích 12:1-2. Nebudu spekulovat který z nich to napsal. Nejméně pravděpodobným autorem, by byl - podle mně - Jakub, syn Alfeúv. Dopis není adresovaný nikomu, právě tak, jako 1 a 2 Petr, potom 1 Jan, a Juda.

Tento dopis jedná o křesťanském chování, etice - ne o doktrínách. Je to velmi praktický dopis - víra je hlavním námětem. Dal by se tak trochu přirovnat ke knize Přísloví. Jakubův postoj je, že ospravedlnění (spása) skrze víru, musí být vidět ve skutcích! Ale k tomu se dostaneme hlavně ve druhé kapitole. Martin Luther tento dopis nepochopil - domníval se, že se Jakub staví proti Pavlovi - což, ovšem není pravda! Velká část "nábožníků," Jakuba skutečně staví do protikladu, co se Pavla týče. Podíváme se na to....

Úvod - konec

-------------*--------------

Jakub.

1:1-27... Jednou jsem slyšel mého učitele McGee, jak se přiznává k tomu, že kdyby tento dopis psal on, a Ježíš by byl jeho nevlastním bratrem, nevydržel by to, a někde by se o tom alespoň slovíčkem zmínil! Tento Jakub - pakliže to byl ten z Matouše 13:55, to nedává vůbec najevo! Nakonec, pakliže to píše skutečně nevlastní bratr Ježíše z Nazareta, nemůže být nijak na sebe hrdý - podle toho, co píše Jan 7:5 - nikdo z Jeho bratrů Mu nevěřil, dokud nevstal z hrobu.

Jakub má pravdu! Všechna bolest světa, všechny zkoušky, všechno trápení a všechny problémy jsou irracionální, absurdní, nesmyslné - pakliže za nimi nestojí nějaký účel - něco, co nakonec prokáže oprávněnost těchto temných chvil našich životů....

McGee vždy učil, že se nikdy nenaučíme trpělivost tím, že se budeme snažit trpělivými být! Trpělivost je ovoce Božího Ducha - jen tak obdržíš skutečnou dobrou trpělivost, která má také nějaký smysl! Jistě, nějaký hinduistický guru, či "svatý muž" bude mít trpělivost také - ale k jakému cíli? Ta "moudrost," o které zde Jakub píše, se zdá vztahovat k těm zkouškám a problémům. Moudrost a chytrost... Jaký je zde rozdíl? Můžeš mít informací plnou hlavu - nebudeš-li vědět co s nimi - jsi pouze chytrý(á)! Znalost je informativní - moudrost je direktivní!.

Problém verše 6 je tak rozšířený! Lidi prosí Boha o to, či ono - ale nejsou si ani jistí, že je vůbec slyšel! Proč Mu nevěříš? Já sám už dávno vím, že nemám dostatek mozkových buněk na všechny problémy, o které v životě zakopnu! A tak jsem se rozhodl, že je přenechám Jemu. A ono to opravdu funguje! Jsou lidé, kteří to sice dělají také, ale když se za den, nebo dva nic nestane, přestanou Bohu věřit, a pustí se do řešení sami. A to je ta chyba!

Verše 14-15 mluví o hříchu těla. Jistě že nemůžeš vinit Boha za něco, k čemu jsi se rozhodnul(a) z vlastní vůle! Každý z nás je sváděn něčím. Každý z nás má svou slabou stránku v něčem jiném. Jsou lidé, které nesvedeš jakoukoliv částkou peněz - ale podívají se na hezkou tvářičku či co - a je to! Každý máme nějaké to slabé místo! Ovšem, kromě nás a Boha - to slabé místo zná i náš starý "dobrák" Satan, a bude pracovat i přes čas, aby Tě nachytal! Já Ti dám zcela jednoduchou rovnici, nebo návod pro "lakmusovou“ zkoušku: Pakliže můžeš žít v hříchu - a nepocítit byť i malou výčitku příští ráno - nejsi Boží dítě!

Tady se pamatuji na jeden výborný příklad: Hádají se spolu Kalvinista s Armíniáncem. Kalvínista věří, že když jsi spasený(á), nemůžeš už nikdy spásu ztratit, přívrženec Armínia věří pravý opak, a říká Kalvinistovi: "Kdybych věřil té tvé doktríně, a byl si jistý, že jsem spasený, dal bych si pořádnou dávku hříchu". Kalvinista odvětí: "A kolik hříchů je zapotřebí, aby uspokojily pravého Křesťana?" To je ta pravá odpověď! Pakliže se ti hřích líbí a uspokojuje - pak se podívej hluboko do svého srdce, zda jsi opravdu Jeho!

2:1-26. Jakub začíná svou praktickou přednášku tím, že Tě varuje, abys nikdy neposuzoval(a) podle toho, kolik kdo má v kapse! Podívej se na našeho Spasitele! Přišel do vypůjčené stáje, kázal z vypůjčené loďky. Co říká v Matouši 8:20? Potom si vypůjčil minci, aby mohl znázornit pravdu. I hrob si vypůjčil. Nezapomeň, že všichni Křesťané jsou částí Jeho Těla ať už jsou v jakékoliv křesťanské denominaci - všichni jsme s Ním jeden! Uvnitř tohoto Těla je bratrství a Ježíš Kristus je naším společným jmenovatelem! Právě tak, jako ve vnějším světě platí marky, koruny, dolary, tam platí láska a přátelství - nezapomeň to! Verš 7. je přesně totéž, co říkám já, slovy konce dvacátého století: Pakliže nosíš Jeho jméno - nedělej Mu ostudu - On si to nezaslouží! Nemáš lepšího a věrnějšího přítele než je Kristus! K tomu vztahu k lidem, kteří žijí "venku":Nemysli si, že jsi lepší, než lidé ve "světě!" V tom Tvém "člověčenství jsi právě takový(á), jako ti, které potkáváš na ulici, v obchodech či tramvaji! Jediný rozdíl je v tom, že Ty jsi řekl(a) "ANO", když se Tě On zeptal, zda chceš ten Jeho dar! To je vše, co Tě dělí od nich! Jsi hříšníkem, který byl spasený Boží milostí, láskou, laskavostí!!

Ten "zákon svobody" je Kristův zákon. Kdysi řekl:"Jestliže mne milujete, dodržujte má přikázání!" (Jan 4:15) A jaká jsou ta Jeho přikázání? "Toto je mé přikázání: Milujte jeden druhého tak, jak já miloval vás".... To je přikázání našeho Spasitele....

A zde přicházíme ke dvanácti veršům, které jsou - opět - něco do "rvačky!" Lidé se snaží vidět protiklad - v porovnávání veršů Pavla (Řím. 4:2) a Jakuba (2:21-23). Oba si vzali za příklad Abraháma, a jakoby se diametrálně lišili, že? Přečti si obojí a pak začni číst dál zde. Pavel a Jakub jsou v dokonalém souladu! Jakub, ve verši 2:14 nemá na mysli skutky Zákona - skutky pro spásu! On říká, že :

Víra, skrze kterou Tě Bůh spasí, je víra, která se potom ukáže ve Tvých skutcích!!!

V první řaděTě taková víra počne transformovat, měnit! Ne hned, ale změní Tě! A potom se počne ukazovat v tom, jak se snažíš říci druhým o tom Daru! Víra, která není dříve, či později vidět ve skutcích, není tou vírou, která spasí!

A zde, ve verši 2:14, Jakub mluví o víře, která je "nahraná," falešná, prázdná. Nás, kteří se snažíme lidem říci o Kristu - hrozně potěší, když naše úsilí ukazuje "ovoce," ale my snadno "vletíme" na prohlášení: "Dobrá, já věřím!" A celé to prohlášení je tak pravé, jako "sedmikorunová" bankovka! Ne ! Znakem nového Křesťana je změna!

Pavel a Jakub jsou v dokonalé harmonii, - jak jinak? Když Pavel mluví o skutcích, jsou to skutky Zákona - (snaha se spasit tím, že budu dodržovat Zákon). Člověk nemůže být spasený skrze perfektní poslušnost, protože ji není schopen - a nemůže být spasený skrze poslušnost nedokonalou, protože ji Bůh nepříjme! Je to jasné? Když porozumíš, jak Pavel a Jakub používají slova "víra," "skutky," pochopíš, že jsou zajedno! Jakub hovoří o rozpoznání pravé víry. Ta, skrze kterou jsi byl(a) spasený(á), se pozná velmi snadno - verše 15-16 jsou jedním z příkladů. Verš 18 je kouzelný:

„Máš víru? Ukaž mi jí, bez tvých skutků -

a já Ti ukáži mou - ve svých skutcích!

To píchne co?

McGee kdysi vyprávěl povídku: Pastor mluví s člověkem, který se prohlašuje za Křesťana. "Byl jste někdy členem nějaké kongregace? "Ne, nebyl - ten zloděj na tom kříži nebyl také, a byl spasený." "Účastnil jste se někdy Večeře Páně?" "Ne, ten zloděj také ne - a spásu dostal. . "Byl jste pokřtěný?" "Ne, ten zloděj také nebyl, a šel do nebe." "Dával jste, pomáhal jste misionářům, dal jste někdy na křesťanskou věc?" "Ne, ten zloděj také nikdy nedal, a je v nebi." Pastor, dost znechuceně praví: "Víte, příteli, rozdíl mezi vámi a tím zlodějem na tom kříži je ten, že on umíral - vy jste ještě naživu!"

Jakub praví, že víra spasí, ale taková víra je vidět ve skutcích!.

Pavel v Řím. 4:3 nám píše, že Abrahám byl spasený vírou. Totéž nás učí Genese 15:6, 22:1-14.. Byl Abrahám ospravedlněn (spasený, když obětoval svého syna? Otázka: Obětoval Abrahám svého syna? Odpověď: Neobětoval. Tak jaký byl skutek jeho víry? Který skutek zapříčinil jeho spásu? Žádný! Víra mu pomohla zdvihnout ruku s nožem aby udělal něco, o čem se mu ani nesnilo, že by ho o to Bůh požádal! Abrahám nikdy Izáka neobětoval - ale býval by tak učinil. Toto je výborná ilustrace jak ukážeš víru svými skutky. Co se stalo? Abrahám uvěřil Bohu..... Jakub končí tuto kapitolu - a já to dám do "našeho“ jazyka:

Víra bez skutků, je jako

studená mrtvola v márnici!

Poslední tři kapitoly dám dohromady a dotknu se jen těch, kde by to, možná, vyložení potřebovalo.... Snad ani netřeba komentovat: Jazykem hladíš, i zabíjíš.. Moudrost, která přichází shůry, od Boha, je ten jediný originál - zbytek jsou více, či méně podařené napodobeniny.. 4:2.. Sobecká přání vedou k hádkám, bojům, válkám, ,. To je ten "starý člověk" v nás. Na toho si stěžuje Pavel v sedmé kapitole dopisu do Říma. "Přátelství se světem... už jsem to kdesi psal:

Nikdy jsem se nespojil, a nikdy bych se nespojil se žádným spolkem či organizací za účelem vyčistění vody, vzduchu, záchrany velryb, pandy nebo Otakárka fenyklového! Proč? Protože mně tu Otec nechává jen a jen pro to, abych chytal ryby - pěkně jednu po druhé! Největší tragedie vesmíru je lidský život bez Boha! A na konec jedno pravidlo: Pakliže víš, co je dobré - a neděláš to - hřešíš! Víš, kolikrát denně takto hřešíme? Zaplať Pán Bůh že máme někoho, kdo nám tu naší špínu vždycky umyje! Když se o to pokoušíme sami, zůstává - pokaždé - ta špína víc zapraná, až nakonec - se z ní stane špína "zažraná!"

Jakub

Konec....