4.Mojžíšova (Numeri)

Úvod 

V Genesis jsme měli Stvoření a Pád člověka. Exodus nám představuje rodinu, ze které se stává v Egyptě národ. Vidíme jejich otroctví, posléze jejich odchod, který jim umožnil Bůh skrze Mojžíše. Došli až k hoře Sinaj. V knize Leviticus táboří děti Izraele kolem Sinaje a dostávají od Boha Zákon a svatyni. V knize Numeri odcházejí ke Kadeš-Barnea. Po tomto fiasku je Bůh znovu obrací do pouště. Místo pochodu počne 40 let "vandrování." Tato kniha nám ukáže mnoho i dnes! Každý z nás v našich životech "zakopne" o svou Kadeš-Barneu, ale o tom později. Vzdálenost od hory Sinaj k Kadeš-Barnea je asi tak 260-320 km, což bylo v té době tak jedenáct dní. (Deuteronomy 1:2). Židé strávili 40 let na cestě, která měla trvat 11 dní! A proč? Nevíra! Na konci jejich putování došli opět ke Kadeš-Barnei! Už jen porovnání ukáže, jak jich v poušti ubývalo, místo aby přibývali. Numeri 1:46 praví, že bojovníků bylo 603 550 mužů, Numeri 26:51 jich uvádí 601 820 bojeschopných mužů. To znamená ztrátu 1820. Místo, aby se množili, jak Bůh rozkázal, ubývá jich. Kolik jich vyšlo z Egypta? Jeden známý egyptolog Dr. M.G. Kyle udává odhad 600 000 bojovníků, asi 400 000 žen, 200 000 starých lidí a 800 000 dětí. Potom tu máme ten pohanský dav, který se k nim přidal při odchodu z Egypta. Toto nám dává počet asi 2 100 000 duší! A to ještě nemáme započítaný kmen Lévi! 



Kapitola 1. až 10. 

Obsah těchto prvních kapitol jsem vlastně vyčerpal v předmluvě. Jenom bych chtěl poukázat na 24:17. Balaam je sice placený, aby proklel Izrael, ale podívej se, co je nucen předpovědět! 



Kapitola 11. 

Zamysli se nad tím, jak je to dlouho, co po jejich hřbetech tancovaly egyptské biče, a už si stěžují! Už se jim i nádherně chutná a výživná mana přejedla! Ale abychom moc nekritizovali - my nejsme o nic lepší! A teď si chudák Mojžíš začíná stěžovat Bohu! Jistě, Mojžíš byl právě tak stejný člověk jako já nebo Ty. Ale Mojžíš neměl pravdu v tom, když tvrdí (verš 11), že to všechno leží na něm. To nebyla pravda! Všechno leželo na Bohu, ten je všechny, včetně Mojžíše, musel snášet! Bůh řekl, aby Mojžíš vedl lid a že On Bůh mu dá dostatek sil aby to zvládl. Víš, je jeden historický verš v Žalmu 106, verš 15: Splnil jim jejich přání (dal jim, co chtěli), ale dal jim "suchotu" do jejich duší. V této Bibli - jako obvykle - je ten jejich překlad velmi "hubený!"... 



Kapitola 12. 

Už jsem se o tom dříve zmínil, ale zopakujme si to. Nikdo neříká, co se stalo se Siporou, jeho první ženou. Ta mizí v Exodu 18:2 a víc nic o ní nevíme. Ta "kúšská žena..." (Genesis, kap.10). Tak zvaná Tabule národů se zmiňuje o muži jménem Kúš (první syn Cháma). Podle Bible se země Kúš nalézala - přibližně - na území dnešní Habeše. Zda Áron a Miriam byli první rasisté, nemohu posoudit, spíše se domnívám, že se chtěli postavit (závist?) proti postavení, které Mojžíš měl. A to Bůh nebyl ochoten tolerovat! Jak je vidět, Áron z toho opět "vyklouzl" jako dříve s tím zlatým teletem! Ale nakonec, díky Mojžíšovi, to všechno dobře dopadlo! Něco bych k tomu chtěl dodat: Není žádného jiného proroka ve Starém Zákoně, jako byl Mojžíš! Bůh se objevoval ve snech Abrahámovi, "zápasil" s Jakubem, objevoval se ve snech Josefovi. Ale s Mojžíšem Bůh jednal „tváří v tvář!“ Mojžíš se lišil ode všech druhých proroků starozákonního Izraele! 



Kapitola 13. až 15. 

Když se podíváš povrchně na první verše, řekl bys, že to byl Boží nápad poslat napřed ty "špióny." Ale když si přečteš Deuteronomy 1:20-22, zjistíš něco zcela jiného! Proto je třeba přečíst na začátek celou Bibli a potom ji studovat kapitolu za kapitolou, verš za veršem a - někdy, věř mi - slovo za slovem! A k tomu dojdeme - hlavně v Novém Zákoně, (Jan, Římanům, Korintským, První Janův dopis, Jakub a i jiní). Celá ta záležitost s těmi zvědy prozrazuje nedostatek víry v Boha! 

Teď se ukáže víra v Boha, který je - viditelně - vede od Egypta, krmí je, dává jim vodu a nakonec i bezpečí. Ano, byla to ta nepochopitelná nedůvěra v toho, který pro ně už tolik za ten krátký čas vykonal! Již jsem na to upozornil dříve: Každý z nás měl, má, či bude mít svou Kadeš-Barneu! Proč? Protože víra každého člověka, který si říká Křesťan, bude - alespoň jednou v jeho životě - otestována! I ta Tvoje! 



Kapitola 16. 

A zde už máme otevřenou, nezakrytou vzpouru proti Mojžíšovi a - tím i - zároveň proti Bohu! Proto také tak silná reakce a okamžitý soud. To všechno nesmyslné reptání, vzpoury a rebelie - to všechno se s nimi potáhne po dlouhá, dlouhá léta! To uvidíš hlavně v knize Soudců! My lidé jsme většinou nevděční, ale Židé byli "výlupek" nevděčnosti! Korah byl každopádně velmi vlivný člověk. Podívej se, bylo s ním 200 předáků (v hebrejštině "nasiy" znamená princ, vládce, šéf ). Je jasné, že to byla opět závist. 



Kapitola 17. 

Verš 17:23. Tato hůl, která tak zázračně rozkvetla, byla později uschována v arše Úmluvy spolu s hrstkou many. Během babylónského zajetí se archa i s obsahem ztratila beze stop... 



Kapitoly 18. a 19. 

Bůh ustanovil, že Áron a všichni Levité nedostanou žádnou část země. Jejich dědictvím bude On, Bůh. On je tím nejlepším "zaměstnavatelem", kterého můžeš dostat! Nikdy Tě nenechá hladovým. 

Verše 19:17-19. Opětně to zní divně, ale Bůh to tak nařídil a tak to bude jistě správné. Tak jednal s hříšníky Bůh tenkrát. Dnes, když někdo z nás Křesťanů zhřeší, Kristus nepůjde znovu na ten kříž! Janův první dopis 1:7: "a krev Ježíše Krista nás očisťuje ze všech hříchů." To světlo, o kterém tam Jan mluví, je Slovo Boží. Co vidíme, když ho čteme? Vidíme, že jsme špinaví a že potřebujeme být očištěni. 



Kapitola 20. 

Tato otevírá smrtí Miriam a končí smrtí Áronovou. Mluví také o Mojžíšově hříchu a o hříchu Edomu. A už jsou zpět u Kadeš-Barnea. Téměř 38 let uplynulo od té doby, kdy se tak hanebně a zbaběle zachovali. A povšimni si, už opět mrmlají! Celý ten "vyvolený národ" stál za něco pouze, když stál v Boží vůli! Jenom v těch dobách něco vykonali! Ale nedívejme se na Izrael! S námi je to zcela stejné! Každému z nás Křesťanů dal Bůh nějaký dar "talent," jak píše Lukáš. A pakliže tento dar necháme ležet ladem, jsme mimo Boží vůli! Můžete chodit do kostela sedmkrát za týden - můžete chodit po Václavském náměstí a každému vykládat, jak milujete Krista, ale pakliže neděláte to, co pro vás Bůh naplánoval - máte pro Boha cenu zlámané kudly! Chtěl bych vás upozornit na fakt, že tímto světem pouze procházíme - to není náš domov - je to jen dočasný příbytek! A pokud si toto můj křesťanský bratře neuvědomíš, budeš mít v tomto "nepřátelském území" pouze starosti a problémy! 

Verše 20:7-11. Všimni si dobře, co mu Bůh nařídil a co Mojžíš udělal! Nezapomeň, že Mojžíš znal Boha jako nikdo jiný z Izraele! Věděl, že je třeba přesně plnit Boží příkazy! Bůh má vždy důvod, proč tak a ne jinak! Mojžíš byl v té chvíli rozzlobený na všechny ty nespokojence a to byla jeho chyba! Ta symbolika spočívá v tom, že Ježíš byl "udeřen" pouze jednou (kříž) a po druhé stačilo jen požádat! 

Verše 20:14-17. Tady Edomité udělali velkou chybu! Izraelité byli vlastně jejich bratři, že? A Mojžíš žádá velmi zdvořile. Izraelité se tedy obrátili k oklice, která by bývala nebyla nutná, nebýt odmítnutí Edomitů. Ale je zcela možné, že Mojžíš nenásledoval ten "oblak!" Bůh by je určitě provedl skrze Edom bez nebezpečí boje. Toto je opět případ "předbíhání" Boha. 

Teď přicházíme ke smrti Árona. Víš, na světě je mnoho lidí, kteří jsou spaseni, adoptováni do Kristovy rodiny a přesto ve svých životě neprožívají tu skutečnou radost, svobodu a vůbec všechno to ovoce spásy, jak to Kristus zamýšlel! Nevědí, co to znamená "kráčet s Kristem"! Přesto ani na okamžik nepochybuji o tom, že jsou skutečně spaseni! Áron je takovým typem. Prožil 40 drsných let v divočině. Nikdy nepoznal jaké to je, sednout si u chladného, čistého pramene, napít se studeného mléka a najíst se medu v zemi, která přetékala mlékem a medem! Mnozí z nás se takto okrádají, protože nemají dostatek víry! 



Kapitoly 21. až 36. 

Na začátku máme první vítězství po té počáteční bitvě s Amálekem. Pochopitelně, byl to opět Bůh, který "bojoval". 

Ve verších 21:6-9 bych chtěl poukázat na dva body: 

a) Tímto hadem, jako by Bůh říkal: "Podívej se na mého Syna, uvěř, že Tě může spasit (zbavit jedu) a žij!" Jistě, každý měl svobodu volby: Podívat se a žít, odmítnout a zemřít! Je to tak jednoduché! 

b) Toto je přibližně rok 1450 BC. Založ si tuto stránku a podívej se na 2. Královskou 18:4. To je od Numeri asi sedm set sedmdesát let! Ti lidé uctívali kus mosaze právě tak, jako dnes uctívají Pražské Jezulátko, Čenstochovskou Madonu, Turinský rubáš a jiné nesmyslné pitominy, místo aby tu veškerou vděčnost, úctu, poslušnost a lásku dali tam, kam patří - našemu Spasiteli! 

Izrael je už blízko Zaslíbené Země. Ještě několik šarvátek a začnou bojovat o Zemi, kterou jim Bůh slíbil. Ale to už je povede jiný lidský vůdce. Mojžíš se dostane do Zaslíbené Země až "později", jak píše Matouš 17:3, Marek 9:4 a Lukáš 9:30. Já vím, vypadá to neuvěřitelně, ale zkontroluj si to! 

Kapitoly 22-25 jsou vlastně o Balaamovi a Balakovi. Balaam nakonec udělal velký hřích. Když viděl, že proti Izraeli nic nesvede, jelikož Bůh je na jejich straně, tak tedy, i když jasně věděl, že je to proti Boží vůli, navrhnul svést Židy pomocí hezkých děvčat z Moábu. (2. Petrova 2:15). Později se v této knize dovídáme, že Balaam byl usmrcen v bitvě a s ním králové z Midiánu (Numeri 31:8). 

Boží řešení situace v Izraelském táboře, jak ho líčí kapitola 25. a také 31., by se zdálo velmi drastické, kdybychom si nedrželi před očima, jak dobrý ten náš Bůh je! Podívej se na Kalvárii! Na to nikdy nezapomeň! Toto byla tak nebezpečná nákaza, že bylo zapotřebí skutečně generální operace! Jak necháš v těle třebas jen jednu rakovinnou buňku, celá léčba je zbytečná! 


Kapitola 27. 

Tato kapitola nám ukazuje něco neuvěřitelného, uvědomíš-li si, kdy se toto odehrálo! Bůh stojí na straně ženských práv! Dodnes v pralesích Jižní Ameriky je mezi domorodými kmeny zvyk prodat dceru, ještě než dosáhne věku 10 let! Ženy celého světa by si měly uvědomit, kdo vlastně začal prosazovat jejich práva! Jistě, dnes je to běžné, ale tenkrát? 

Ještě něco, čeho by sis možná nepovšiml: ve verši 31:49 je to jak po bitvě "u Slavkova" a jim nikdo nechybí! 

Byli jsme s Mojžíšem od Genese až po teď. Je čas se s ním rozloučit. Napíše nám sice, ještě téměř celou knihu Deuteronomy (konec dopíše Jozue), ale to už vlastně jen opakuje - Izraeli - pro výstrahu všechno, co se odehrálo od odchodu z Egypta. Bůh ho sice z laskavosti vezme na horu Abarim, aby - alespoň z povzdálí - se podíval na Zemi Zaslíbenou a také Mojžíšovi vysvětlí, proč ho tam nepouští. Mojžíš ještě, po nějaký čas vede Izrael, ale bez nějakého pohybu vpřed, do jejich budoucí země. Celkový obraz až po tuto část Bible: Bůh vzal Izrael z Egypta za jednu noc, ale trvalo Mu to 40 let, než "vzal Egypt z jejich srdcí!" 

A i teď, po těch všech zkušenostech, si naberou do svých stanů ženy z Midiánu! Jistě, nemůžeme se vyhnout té skutečnosti, že jsme v tomto světě. Bůh nás sem postavil... Ale můžeme se vyhnout tomu, aby ten svět byl v nás, v našich srdcích a v našich duších! (Jan 17:16, 1. Janova 2:15). 

Tím končí tato kniha - a také - jak už jsem předeslal - veřejné vystoupení Mojžíšovo. Deuteronomium je vlastně, z větší části, už jen jeho reminiscence, vzpomínky a připomínky...