2. Letopisy

Letopisy 2.

       

Na konci Letopisů 1. jsme se dočetli, že David připravil materiál a zajistil pracovníky na postavení Chrámu. Zaopatřil peníze a nařídil Šalamounovi, aby se do toho pustil. První Letopisy, byly vlastně většinou o Davidovi - kromě těch dlouhých rodopisů na počátku. Proč ty rodopisy? Proč to samé "plození" od Adama až po Davida? Protože to všechno vedlo k Davidovi... A proč David? David nás vede svým potomstvem ke Kristovi. Nový Zákon začíná: "Kniha generací Ježíše Krista - syna Davidova..“ To je ten důvod!

Prvních devět kapitol se zabývá vládou krále Šalamouna. Šest z nich píše o stavbě Chrámu. To bylo největší dílo v jeho životě! Ne těch tisíc žen, ne ty poklady, zlato a podobně - ale Chrám! Od kapitoly 10 až do konce Letopisů, je království rozdělené. Ani na té, či druhé straně nebyli u kormidla nijací výtečníci - až na pár vyjímek jako Asa, Jehošafat, Joáš, Chizkijáš (Hezekijáš) a Josijáš. Za jejich vlád, se Israel vždy vrátil k Bohu. Chtěl bych se, na chvilku, vrátit k jednomu námětu. Vím, že za tento můj názor by mně ve středověku upálili bez soudu, ale chci zde "narovnat" některé ty moderní pohledy na Boha a člověka.

Tedy, příteli - Bůh je suverén, to znamená, že je absolutně nezávislý na komkoliv - kdekoliv! My, lidé, nejsme schopni "přinutit" Boha, aby učinil cokoliv! Bůh má svůj plán - již od věčnosti se plní Jeho vůle - jak On si naplánoval - ještě než vůbec něco existovalo - a ten plán nezmění, proto, že Ty mu budeš říkat, jak Ty to vidíš - jak by to - podle tebe - mělo být! Bůh se nepřizpůsobí Tobě - Ty se musíš přizpůsobit Bohu! Tohle se někomu nebude líbit - já vím, ale my jsme tvorové a On je Stvořitel!

A tvorové přece neočekávají, že Bůh - Tvůrce -"pojede" podle jejich přání! Bůh očekává, že my "pojedeme" podle Jeho přání! Ano, jsem si vědom že Jakub 5:16 píše o moci modlitby, znám ten verš. Ale jsi si jistý že Ti přísluší to přídavné jméno na konci té věty? Bůh nemá pražádnou povinnost nás poslechnout! To bychom strkali vůz před koně! To je naše povinnost! Nejsem si vůbec jistý, že když Boha o něco žádáme, že skutečně plníme Jeho podmínky! My se musíme podřídit Jeho vůli a "přimáčknout se " k Němu hodně blízko... všimni si, že někteří lidé - a i králové - uspěli, protože byli ochotní rozkazy přijímat - ne je dávat!

V první řadě musíme tu Jeho vůli znát - a to je jeden z těch důvodů, proč zde sedím a píši.... Kniha končí dekretem od krále Kýra, po sedmdesáti letech zajetí. Záznam o tomto období poroby není v této knize dán. Nezapomeň, že tato kniha je pohled Boha...

Kapitoly první až třicátá šestá.

1:1.. Nezapomeň, že Šalamoun nebyl Davidovou volbou - David by, pravděpodobně dal přednost Absolonovi ...Šalamoun byl volbou Boží! Bůh si většinou vybírá slabé lidi, nepevné charaktery a pak je "vytrénuje..."

2:7..Israelci byli povětšinou "farmáři", zemědělci, a proto si museli pozvat řemeslníky zvenku.. A i když se dnes podíváš na moderní Israel, uvidíš že opět nejvíc vynikají v zemědělství. Jistě, mají i další průmysl, ale nejvíce člověka překvapí co udělali za těch pár desetiletí z té pouště, do které se hlavně v posledních dekádách přistěhovali!

3:1.. Opět to stejné místo! Abrahám a Izák, Ornán a jeho mlat, David a Archa, Chrám, Kalvárie, ty tři kříže! Toto bylo poslední místo Archy. Zde zůstala až do doby Babylonského zajetí. V té době zmizela, a nikdo ji dodnes nenašel! Vlastně ano - ale to byl Indiana Jones a bylo to ve filmu! A mohl bych opět poukázat na ten stejný obraz: Jak tenkrát Israelité přinesli do bitvy Archu - jako nějaký amulet, právě tak Steven Spielberg to viděl obdobně, když režíroval tento film. Prostě "kouzelná škatule!"

Kapitola sedmá je obdoba kapitoly osmé v První Královské. Šalamoun zasvěcuje Chrám Bohu.7:17-18. Bůh slibuje, že nebude období, ve kterém by nevládl někdo z Davidovy linie. Zdálo by se, že dnes je taková doba, kdy nikdo takový nevládne. Pozor, vládne! Není sice na Zemi - ale vládne a vrátí se! 7:21. Dnes by se mohl člověk postavit na místo, kde je Omarova mešita a zeptat se sám sebe: Tady má, přece být Chrám! Jak to mohl Bůh dopustit? Dopustit? To je přece to, co v tomto verši předpovídá! 8:3. Jak se zdá, jediná bitva za Šalamounovy vlády nebyla nikterak veliká. Když se dívám zpět na Šalamouna, řekl bych, že vlastně ten Chrám bylo to jediné dobré, co vykonal. Před několika stránkami jsem takto uvažoval. Ne není to všechno! Přes ten svůj hýřivý život, Šalamoun prohlásil Boha Israele široko - daleko! Dokonce i Pohanka ze Sáby chválí v 9:8 Israelského Boha! Ježíš se o tom zmiňuje v Matouši 12:42. Dnes je na nás křesťanech, abychom ukázali našeho Boha-Syna po celém světě - tenkrát měli za úkol ukázat Boha v Jerusalémě.

Kapitoly 10-12 ukazují vzpupnost mladého krále - pýchu, která zapříčinila rozpad říše. Daně přivedly nakonec i hrdý Řím k úpadku, byly částečně příčinou Francouzské Revoluce a také revoluce americké. Ti staří rádcové jasně viděli, že Šalamoun tísnil daněmi národ pro ty stavby. Teď ale nastal čas, lidem ulevit! Mladý král to viděl jinak - a změnil tok historie! Napsal jsem, že Asa byl jedním z nejlepších králů - a i on má problémy s vírou! Místo aby spoléhal na Boha Israele, podplácí Assyrského krále, aby zrušil spojenectví s Israelem! Totiž Israelský král Baaša se obával, že mu budou lidé "emigrovat" do Judeje, protože tam byla za krále Asy obroda. A tak Asa, místo aby se obrátil na Boha, podplácí pohana!

Obroda, myslím tím obrodu v křesťanském - nikoliv národním slova smyslu - se nikdy, co svět světem stojí - neuskutečnila bez návratu k Božímu slovu - Bibli! Ať už to byl John Wesley, D.L.Moody a další, kteří probudili národy - a s pomocí Božího slova - přivedli tisíce lidí ke Kristovi - té jediné spáse. Vždy, bez vyjímky to bylo tím, že se zdůraznila skutečná, hluboká znalost Božího slova. Dnes to všechno umírá...proč? Protože se lidé vzdalují od Bible! Potřebujeme víc, než povrchní znalost tohoto dopisu, který nám Bůh napsal! Potřebujeme více než vyumělkovaný slovník těch "správných slov!" Obroda národa leží v rovině skutečné znalosti Bible a lásce nejenom k Bohu - ale i k Jeho Slovu!!!

V dnešní době - (mohu hodnotit pouze Čechy a USA) vidím, jak každou chvíli "vyleze na jeviště" někdo s nějakým "novým" objevem, s nějakou "novou zprávou od Boha či Krista." Katolíci to zase mají většinou od "panenky Marie!" Přijdou s něčím, nachytají davy, potom zmizí a zůstane po nich vakuum. Na druhé straně jsem viděl misionáře, cestující evangelisty, kazatele, kteří bez vyjímky začali a končili Biblí. Ti vždy zdůrazňovali, že pouze tam je ta jediná pravda, a zůstalo po nich ovoce. A to ovoce trvalé! 15:16. Chudák Asa měl problémy i doma! Když se dozvěděl, že jeho vlastní matka uctívá falešné bohy, nejenom tyto bůžky zničil - ale zrušil i její "šarži!"....

16:7-12.. Nakonec Asa, právě tak jako před ním Šalamoun, dělá chybu za chybou! Dokonce nechá zavřít chlapíka, který mu říká pravdu! Když Asa zemřel, nastoupil jeho syn Jehošafat, který se zdá být ještě lepší, nežli jeho otec. Je mnohem důslednější, a i vojensky připravenější (17:1-2). 6-9. Uvědomuješ si, co ten chlapík dělá? Jehošafat posílá Levity - možná stovky, možná tisíce - aby se rozešli po království a učili Písmo! Tenhle král se mi zamlouvá! Věřím, že by jsme si rozuměli! A znovu:

Dokud nebudou lidé znát Boží slovo, bude jejich víra jak pěna na pivu! Foukneš - a je pryč! Přijde Hare Krišna - půjdou za ním. Přijde Mormon, Svědek Jehovy, Budhista, Hinduista - prostě kdokoliv - stáhne je jako nic. Proč? Protože nemají pojem, proč by měli brát tohle a ne támhleto či tohleto!

Nemají nejmenší potuchy jaký je rozdíl mezi Bráhmanem a Bohem, mezi Mohamedem a Kristem!! A co takhle Alláh a Yahweh? Jsou to dvě jména pro jednoho Boha? A když ne, proč ne? Dokonce jsem, v těch padesátých letech slyšel -na vlastní uši - člověka, který tvrdil že on je schopen dát Krista a Lenina dohromady! Jdou podle toho, kdo má lepší kravatu či auto, nebo lépe zpívá!

A to je tragedie moderní doby: Povrchnost, mělkost duše, chtivost po mamonu, nevděčná, tukem obrostlá srdce! Podívej se, jak varuje Ježíš: "Co je platno člověku, kdyby získal celý svět - a ztratil svou duši!" (Matouš 16:25 - Marek 8:36 - Lukáš 9:25. V této Bibli je psáno "život" ale "psuché" je duše a ne život!!).

Bohužel, drtivá většina lidí nosí - zcela dobrovolně - klapky na očích. Ty jim nedovolují vidět dál než k vidině chaty na Sázavě či u Vranovské přehrady, k pěknému "bouráku" (aby všichni v ulici zelenali závistí), občas ty Kanárské ostrovy nebo Itálie. Doma pak samozřejmě, tu největší televizi se satelitem a podobně. Potom najednou přijde den, kdy tohle všechno musejí opustit a vydat se na cestu, o které nemají potuchy kam vede, co "tam" na ně čeká. Budou se, mezi sebou honosit, kolik přečetli knih - co všechno vědí, jak jsou "sečtělí" - zeptej se jich, zda si - alespoň jednou za život přečetli Bibli, a dostaneš pohled, jakoby se Albert Einstein podíval na primitivního Indiána někde od Orinoka - nebo bohové z Olympu, na tu "lidskou havěť".

Občas se projdu po Olšanských hřbitovech. Ne že bych miloval morbidní nálady - ale mám tam dědečka. Dobrého, křesťanského dědečka. Vždy chodím jinou cestou a jen tak ze zvědavosti čtu ty epitafy. XY- majitel realit. YX- vrchní správní rada, XX- majitel pekařství. Dokonce jsem našel nápis: YY - majitel fiakru! Uvědom si, že i kdyby tam bylo napsáno: "Majitel Světa", nic to neznamená, protože jak ten dům, fiakr, titul či "Svět" nechal ten človíček zde - a sám je někde jinde! Převážná většina lidí by se mnou nesouhlasila a tvrdila by že ti lidé "nejsou nikde!" Jistě, to je ten nejběžnější únik z reality - ani na to nepotřebuješ moc mozku! Ale opět ta mrazivá otázka "Je to ale pravda? Pakliže to tak je - OK - zavřeš oči - a nejsi "nikde." Ale co když je otevřeš někde jinde - a s hrůzou si uvědomíš, že teď už jsi jenom jako kámen vržený do prostoru - teď už nemůžeš změnit nic na tom směru! Rozhodování o budoucnosti se koná pouze zde na této planetě - vírou. "Tam někde" není víra tam už víš!

Kapitola 18 je nádherný "souboj" mezi Achabem a Mikajášem-prorokem. Mikajáš je si tak jistý, že na konec praví Achabovi: Pakliže se vrátíš, já jsem falešný prorok!" Achab se nevrátil. Jak už jsem se zmínil, Jehošafat se neměl vůbec dát do spolku s Achabem. V 19:1-2 mu Bůh ukazuje jeho chybu. Na rozdíl od Asy, Jehošafat si posiluje svou víru tím, že vzpomíná na všechno, co Yahweh pro Israelce udělal už v minulosti. Zcela logicky uzavírá, že když Bůh držel slovo v minulosti, lze stavět na jistotě, že tak učiní i v budoucnosti!

20:15... Těch posledních pět slov si vždy připomínám, když se mi zdá, že mluvím pouze "do větru", že nikdo neposlouchá, co chci říci, že je mi - někdy i hrozně smutno. Tohle není můj boj - já jsem pouhý mrňavý, nepatrný "vojcl" na tom ohromném bitevním poli! Síla a celá ta strategie jsou v rukou mého Boha. Já vidím sotva tisícinu políčka - On má přehled přes celou šachovnici! Je to, jakoby Bůh tvořil koberec - a my viděli jeho rub. Uzlíky, provázky, zádrhele. Ale - až jednou - uvidíme, ten celý koberec shora, celou tu škálu vzorů a barev - potom pochopíme...

V kapitolách 21-22 jsme opět v odpadlictví, Dobrák Jorám, aby ušetřil všechny ty své drahé bratry starostí o tom, kdo by byl ten nejvhodnější vládce, je nechá láskyplně zamordovat. Jistě, měl to v příbuzenstvu! On se přece přiženil do rodiny Achába a Jezebel! Dobrý žák dobrých učitelů, že? 21:12-15.. Zde se zdá, být diskrepance, kterou nesmíme opomenout, jelikož za pár let by někdo mohl říci, že jsem se tomu chtěl vyhnout! Otázka: Jak mohl Elijáš, poslat zprávu Jorámovi, když už od Druhé Královské 2:1-11 je "pryč," zatím co první zmínka o Jorámovi je v Druhé Královské 8:16 ? Elijáš byl každopádně aktivní v době vlády Ahazijáše (853-852 v Israeli) viz Druhá Královská 1:3-16. Je velmi pravděpodobné, že žil ještě tak 4 až 5 let! Nezapomeňme, že vyprávěč v První i Druhé Královské neustále přeskakuje z popisu králů do popisu událostí kolem Elijáše a Eliši. Něco podobného vidíme v 2 Král. 19:37, kde je zmínka o zabití Sancheriba, které se událo v r. 681 BC. - před nemocí Chizkijáše, která probíhala v roce 714 BC!

Pokud se týče událostí v Druhé knize Letopisů, není zde ani zmínka o Elijášově "odchodu," ať už před, či po nastoupení Joráma na trůn. Je zcela možné, že ten dopis byl napsán v 847 a doručen Jorámovi ten stejný rok, krátce před tím, nežli byl Elijáš "vytažen." Kapitoly 23-24 nám opět ukazují návrat Judeje zpět k Bohu. Na konci předešlé kapitoly vidíme, jak opět jedna dobrá duše - tentokráte Atalja, se snaží pobít všechny potomky "konkurence". A opět Bůh zasáhl. Joáš byl, vlastně, poslední z té linie, ze které měl přijít Mesiáš-Kristus. Potom, až do konce Druhé knihy Letopisů to jde jako houpačka - nahoru, dolů.. Nakonec, to už jsme viděli v knize Soudců, že?

2 Letopisy

konec...