Markovo evangelium

MarkovoEvangelium

Úvod 

Markovo Evangelium je chronologicky první, které bylo napsané. Je to jedna z prvních knih Nového Zákona, vzniklá pravděpodobně před r. 63 v Římě. Tento muž Marek nebyl apoštolem. Matouš a Jan byli. Lukáš byl blízkým přítelem apoštola Pavla. Jan-Marek. Jan je jeho židovské jméno - Marek latinské příjmení, viz knihu Skutků 12:12. Marek je ten mladík, který provázel Pavla na jeho první misionářské cestě. Z dopisu Koloským (4:10) víme, že Barnabáš byl jeho strýcem. Byl také zřejmě Petrovým "duchovním synem", podle 1. Petra 5:13. Markovo evangelium bylo dlouho považováno za evangelium Petra. Zdá se, že jeho matka byla velmi zámožnou Křesťankou v Jeruzalémské kongregaci. Jak to vypadá, Křesťané se u ní scházeli. Nezapomeň, že kostely v našem pojetí vznikly mnohem později! Jan Marek se připojil k Pavlovi a Barnabášovi při jejich první výpravě podle Skutků 13:5. Ale Jan Marek neměl v té době dostatek odvahy a tak "vzal do zaječích" v Pamfylii, viz Skutky 15:37-38. Verš 39 dokonce udává slovní souboj Pavla s Barnabášem. Jak vidíš, i dobří Křesťané se pohádají! Tak Pavel si vzal Silase, Barnabáš s Markem odpluli na Kypr. A zdálo by se, že touto větou "odplul" Jan Marek ze stránek Bible. Nesuďme však předčasně! Když Pavel píše v 2. Timoteovi 4:11, který je jeho "labutí písní," poslední zprávou, čteme: "Pouze Lukáš je se mnou. Přiveď Marka, je užitečný." (volný překlad) Jak už jsem napsal dříve: Prase se nakonec vrátí do chléva, syn k Otci. Je to jako zákon gravitace. 

Někteří se domnívají, že Marek dostal evangelium od Petra. Jiní říkají, že Marek dostal k němu vysvětlení od Pavla! Nakláním se k tomuto pohledu - jen z osobní inklinace - líbí se mi! Už jsem to napsal v úvodu k Novému Zákonu, tak to jen přeběhnu: Marek psal pro Římana - silného muže. Řím si podmanil svět, postavil silnice, zaručil mír. Ale, příteli, tento mír byl vynucený! Je to jakoby Sovětský svaz ovládl celý svět a vnutil mu svůj mír. Komunisté by byli páni - zbytek otroci. Žijí sice v míru, ale jsou otroky! Řím zkoušel, zda lidská síla, která na sebe navlékne talár zákona a je regulována politickými principy, ve kterých úcta k zákonu a spravedlnosti jsou těmi nejsilnějšími motivy, by mohla "vylepšit" lidstvo tím, že podřídí jednotlivce zájmům státu! Nacismus a Komunismus byly jen napodobeniny původního plánu! Ve dnech, kdy vládli césarové, svět toužil po milosrdenství. Vše, co dostal, byla moc! Byla to doba, kdy postavení se proti moci znamenalo smrt a utéci nebylo kam! Celý svět se pomalu blíží k době, kdy bude opět pod jedním vládcem. Tentokráte ale opravdu celý svět! Tato vláda bude jasně satanská, nemilosrdná, s cílem poslat okamžitě jakoukoliv opozici, i jen tichý nesouhlas, na popraviště! Vláda Antikrista. Bude to poslední sedmdesátá Danielova "sedma." Posledních sedm let před Armageddonem (ovšem ta totální vláda nad celým světem bude trvat jen 3 a 1/2 roku!) 

Jan Marek podává evangelium (možná) z pohledu apoštola Petra. První Křesťané cítili, že to byl pohled pravdivý, a tak to přijali. Například Papias, přítel Polykarpův, se narodil kolem r. 70, a říká se, že byl žákem apoštola Jana. Papias píše ve svém vysvětlení Písma, že: "Jan-Marek, Petrův tlumočník, sepsal pečlivě vše, co mu Petr nadiktoval." Toto evangelium koluje dnes mezi lidmi" píše Papias. V Markově zprávě odloží Ježíš královské roucho a vezme si zástěru služebníka. V Matouši je Králem - v Markovi Služebníkem. Pozor: Služebníkem Boha-Otce, ne lidí! Zde je Ježíš představen jako Služebník Yahweh-o a tím splňuje Izaiáše 42:1-2. Markův styl je stručný, nesmlouvavý, pertinentní, ale při tom sladký a vřelý. Marek "odsekal" přebytečnou slovesnost a jde přímo k věci. Je to evangelium akce, činu. Zde se Ježíš "oblékl do práce." Jinak je Marek psaný v jednoduchém jazyku, protože je zaměřen pro lidi z ulice. Někdo spočítal, že spojka "a" se v Marku vyskytuje 1331 krát! Nepočítal jsem to - ale je to silné slovo! Znamená, že po něm něco následuje. Žádná věta nemůže končit na "a"! Vždy je za ním nějaká akce... 

Matouš podává Ježíšovy lidské předky. Král je potřebuje. Marek neudává žádné. Služebník je nepotřebuje. Služebník potřebuje reference, doporučení! Římané neměli zájem o rodokmen. Říman by se zeptal: "A je ten Ježíš schopen udělat to, co udělat má?" A to v Markovi uvidíme zcela jasně! V duchu tohoto evangelia napsal někdo neznámý pár veršů, které jsou částečně vybrány z knihy Skutků 10:38. Toto české vydání to svým překladem zcela minulo. Bible Kralická - jako téměř vždycky - se poctivě drží řečtiny. 

Někdo napsal: 

Četl jsem....................... Velmi mne 

jednu knihu,.................. znepokojil fakt, 

kde člověk,..................... že já jsem 

zvaný Kristus ................ často spokojen 

chodil světem................. když pouze 

a dělal dobro.................. světem chodím. 



Kapitola 1. 

První kapitola Marka má - pravděpodobně - více obsahu, nežli kterákoliv jiná v Bibli, kromě snad Genese 1. Pokrývá dráhu Jana Křtitele, popisuje celý první rok Ježíšova působení a končí jedním vyléčeným malomocným člověkem. Přes to všechno kázání, učení a léčení - má Ježíš ještě čas si promluvit s Otcem. Jak tak začínáme Marka, doufám, že Tě zavede do ještě bližšího poměru k Tvému Spasiteli. Jak už kdysi řekl Dr. A. J. Gordon: "Pohled na Krista spasí - zírání posvěcuje." 

Verše 1:1-3. Toto není počátek ani Jana ani Ježíše. Je to začátek evangelia o tom, jak Ježíš přišel na tuto Zemi, zemřel a znovu vstal z mrtvých. To je ta zpráva. V Bibli máme tři "počátky": "Na počátku bylo Slovo." (Jan 1-1) Tento počátek jde do bezčasové a vlastně před-časové minulosti! Zde lidský mozek nemůže ani tápat! Toto je spíše pohled logický, nežli chronologický, jelikož já si musím "zarazit kůl počátku" někde v minulosti - a odtud začít! Když vidím ve vzduchu letadlo, vím, že někde existuje letiště - i když možná nevím kde. Odněkud přece vyletělo! A tak když se dívám na ten kouzelný vesmír kolem sebe, vím že někdy začal a že tam někde je Bůh - ale já o tom počátku nevím vůbec nic! Bůh pojednou vystupuje z věčnosti, aby nás přivítal. A já mohu pouze zatlouct ten můj kolík tam, kde jsem potkal Boha! A to jediné, co jsem schopen si uvědomit je, že On tu už dávno byl! "Na počátku Bůh stvořil Nebe a Zemi." (Genese 1:1) To je, kde já mohu začít! Lidé se dohadují, kdy toto bylo a jejich "rozpětí" jde od šesti tisíc do třiceti miliard let. Mám takový zvláštní pocit, když slyším nějakého mudrce prohlásit, že ta či ona zemská vrstva je osm set milionů let stará, druhá devět set! Stejně podivný pocit mám, když mi někdo prohlásí, že Bůh počal své Stvoření v deset hodin dopoledne, v pondělí dvacátého června, před šesti tisíci lety! Nejsem ochoten přijmout ani jedno! Mám takové nejasné (jak jinak) podezření, že to naše pojetí času je úplně "vedle" a že si děláme jen ostudu s tím naším "inteligentním" pojetím reality před zraky Toho (nebo těch?) který (kteří) to opravdu ví! Ale dost... 

"Počátek evangelia": Marek 1:1 je totéž jako "To, co bylo od počátku." (1Jan 1:1). Zde máme datum! Nevíme přesně kdy, ale máme datum - asi tak - plus-minus 4 roky! To je ten okamžik, kdy Bůh-Syn vzal na sebe lidskou formu. Evangelium je Ježíš Kristus! Marek cituje velmi málo z proroctví Starého Zákona. Římané by o to zájem neměli. Jen se zmiňuje o "doporučení" Izaiáše a Malachiáše. Jak Jan, tak i Marek prohlašují, že příchod Jana Křtitele splnil předpovědi o tom, který bude předcházet Mesiáše-Krista. 

Verš 1:4. Ne "na odpuštění hříchů!" Řecké "eís" ve spojení s "odpuštěním“ je "k" odpuštění! Janova práce byla přípravná! Jenom Bůh (Kristus) může odpouštět hříchy! Jan Křtitel byl z kmene Lévi, ze kterého pocházeli kněží. Měl sloužit v jeruzalémském Chrámu. Nesloužil. Bůh určil, že bude předchůdcem Mesiáše. Byl to silný muž a dovedl pohnout davy! Byl také zároveň velmi pokorným člověkem. Je veliký rozdíl mezi Janem a Kristem! Skutečný křest je křest Duchem Svatým! Křest vodou je rituál! Křest vodou je velmi důležitý v tom, že tím podáváme svědectví lidem, že jsme spaseni. Bůh svědectví nepotřebuje, On ví! Duch Svatý Tě pokřtí v tom okamžiku, kdy skutečně uvěříš a přijmeš Krista za svého Spasitele! Podívej se na 2 Korintským 1:22 a Efezským 1:13. Opět zde máme to řecké "sphragizô" = dáti razítko, pečeť, zabezpečit, zachovat! 

Verš 1:9. "Ježíš přišel..." To vypadá jako neónový nápis přes celou oblohu! Po přibližně třiceti letech se Ježíš pojednou objeví ze zapadlého Nazaretu. 

Verše 1:10-11 nám podávají celou Trojici ve velmi jasném pohledu: Bůh-Syn stojí ve vodě, Bůh-Duch Svatý sestupuje jako holubice na Ježíše a Bůh-Otec prohlašuje: "Toto je můj syn." Povšimni si, že v Markovi se události pohybují velmi rychle. Máš zde Služebníka - Jana Křtitele, který Ho představuje, Bůh Otec Ho identifikuje a hned po tom jde scéna pokušení, která Služebníka uvede do "služby." Marek nepodává podrobnosti jako Matouš a Lukáš. Zde máme opět tu "římskou" otázku: "Je tento Ježíš schopen vykonat to, co si vzal za úkol vykonat?" Adam padl, Noé prošel Potopou a pak si udělal ostudu, Abrahám selhal, Mojžíš selhal a nakonec i David selhal. Co Ježíš? Lidé mají dojem, že se Ježíš postil těch 40 dní a potom přišlo pokušení. To pokušení na Něm bylo od prvního dne! Hned po tom začíná svou službu. 

Verše 1:14-15 bych vyjádřil srozumitelněji asi takto: Kázal Boží zprávu a učil: "Čas se naplnil." Boží evangelium je: "Království Boží je na dosah!" Matouš mluví o "Království nebes." Je to stejné? Není - a na druhou stranu se překrývají! "Království nebes" je Boží vláda pro naší Zemi, "Království Boží" zahrnuje celý vesmír. Pokud se naší planety týče, "Království Boží a Království nebes" jsou synonymní. "Obraťte se a uvěřte evangeliu!" Ježíšova zpráva je stejná jako zpráva Jana Křtitele v Matouši: "Obraťte se, Království nebeské je na dosah!" Já osobně souhlasím s McGee, že dnes - pro nás, pro naší dobu - je ta zpráva v obráceném sledu: Nejprve víru, potom obrácení (metanoia). Když se obrátíš vírou ke Kristu, obracíš se zároveň od něčeho! A to obrácení od něčeho je "metanoia!" Pakliže není "obrácení od něčeho," nebylo ani "obrácení k něčemu!" Pravda je, že: Skutečný příchod k Němu je vždy, bez výjimky, demonstrován změnou v životě! A proto zde není kontradikce mezi tím, co píše Bible a mezi tím, co píši já... Důležité je uvěřit té zprávě, to znamená uvěřit Kristu. A opět: Marek píše pro Římana, Matouš pro náboženského člověka, Lukáš pro myslícího člověka a Jan pro všechny ty ubohé, ztracené duše, které potřebují spásu. 

Verše 1:16-20. Už jsem to psal: Jsou tři zřetelná pozvání pro budoucí učedníky. Jan 1:35-51, zde v Marku je Ježíš volá. V Lukáši 5:1-11 vidíme, že jsou opět u rybaření. To finální pozvání je zaznamenáno v Marku 3:13-19, Matouši 10:2-4 a Lukáši 6:13-16. V Lukáši 5:8 Petr říká Ježíši: "Odejdi ode mne, jsem hříšný člověk." V naší moderní řeči bych to řekl asi takto: "Proč nejdeš a nenajdeš si někoho jiného? Nech mně na pokoji! Už jsem zklamal jednou. Jsem hříšný člověk!" Ježíš měl jiný názor.... 

Verš 1:21. Vzpomeň si, jak náboženští vůdci měli problém s tím, co On dělal na sabat! (Jan 5:17) "Můj Otec pracuje a já také." V Kafarnaum nebyla právě ta nejlepší synagoga, ale Ježíš opustil Nazaret, protože Jeho vlastní lidé Ho nepřijali. Proto udělal z Kafarnaum svou základnu - až do doby poslední cesty do Jerusaléma. 

Verš 1:22. Ta skutečná pravda působí vždy velmi silně na člověka. Kritika dnešních církví poukazuje na to, že mluví "bez autority." Proč? Protože většina kněžstva i pastorů ztratila tu skutečnou víru v Boží Slovo! Je veliký odklon od pravdy. Dnes se už celé Boží Slovo neučí - pouze to, co se zdá být "logické" z hlediska vědy! Ten stejný problém měli v Kafarnaum a tak byli zcela vyvedeni z míry, když uslyšeli nezředěnou pravdu! 

Verše 1:23-24. První zázrak v Markovi je duchovní podstaty. Pouze Bůh může zasahovat do této oblasti! On ji má pod kontrolou. Je silná historická evidence, že démonismus byl velmi rozšířen po celé Římské říši. A pouze Ježíš je schopen operovat v této sféře. To je důvod, proč Marek uvádí tento zázrak jako první. Zde byly ukázány Ježíšovy "pověřovací listiny." Doufám, že si uvědomuješ, že dnes se opětně rozšiřují ty stejné kulty satanismu! Stávají se věci, které se nedají jinak vysvětlit, než že jsou satanické, nadpřirozené! A opět: Jedinou záchranou je Ježíš Kristus! On kontroluje jak Satana, tak i démony. 

Verše 1:25-27. Ježíš demonstruje svou sílu a moc. Má autoritu, kterou oni nejsou schopní pochopit! Marek nám říká přesně to, co říkal Matouš. Upozorňuje, že vybírá pouze některé zázraky hojení! Ježíš jich musel uzdravit tisíce - zde je zmínka o některých. 

Verše 1:36-39. Toto je počátek evangelia. Tím, že je učí, připravuje je na spásu, která je v Jeho Smrti a Jeho Vzkříšení. Zde máme poslední zázrak kapitoly. Lepra byla - jak píše Leviticus - nevyléčitelná. Toto je ohromný psychologický moment: Nikdo se nedotkne malomocného! Ani jeho rodina, která mu přináší jídlo, ani jeho děti, žena - nikdo se ho nedotkne! Až teprve Ježíš se ho dotkl a vyléčil. Sice Ježíše neposlechl - začal tu novinu rozšiřovat kam šel - ale nakonec si dovedeme představit jeho pocity! 



Kapitola 2. 

V kapitole první jsme viděli, že Ježíš byl donucen se stáhnout do pouštních míst. Ten malomocný, kterého vyléčil, místo aby uposlechl a nemluvil o tom zázraku, rozhlásil to po celém okolí! A tak Ježíš, pro ty davy, nemohl ani kázat ani učit. Toto je jeden z důvodů, proč náš Spasitel nepřišel jako zázračný lékař! Nechtěl, aby Ho tyto činy charakterizovaly! On přišel pro něco zcela jiného! Ten konečný cíl Jeho Prvního Příchodu byl přece ten malý kopec za Jeruzalémem, zvaný Golgota! Ježíš musel zemřít na kříži a takováto postranní publicita by mohla zastínit ten pravý obsah Jeho zprávy! 

Teď ti něco povím. Upřímně a od srdce: Důvod, proč nesouhlasím s Křesťany, kteří dávají hlavní důraz na "zázračné léčení", "mluvení v jazycích" a zázraky vůbec na vrchol Kristova odkazu, je: Tito lidé, podle mého názoru, staví "vůz před koně!" I kdyby to bylo určeno pro naší dobu (a já se domnívám, že tomu tak není!), i tak se klade důraz na "senzacionalismus"! Zkušenosti, které jsem lety nabyl, mi říkají, že je neskonale důležitější poznat Boha, protože v tom je věčný život, jak mi říká Bůh-Syn (Jan 17:3). Osobně nemám ani trochu zájmu o nějaké "zázračné hojení," nebo "nová proroctví," která mi neříkají nic nového. 

Právě tak mne nezajímají tajemná zjevení, které říkají lidem, aby byli "dobří", i když víme, že toho ještě nikdo nikdy nedosáhl, co svět světem stojí! Nakonec ani v tom hojení nevidím žádnou výhodu! Proč bych si chtěl prodlužovat pobyt na tomto smetišti, když vím, že s Kristem se budu mít nesrovnatelně lépe? Trvalo mi dost dlouho, nežli jsem pochopil Pavlovu větu v dopise Filipským 1:21-24! Zde jsem jen a jenom pro to, že Kristova poslední slova byla: "Jděte do celého světa a povězte všem, kteří slyšet chtějí, co jim nabízím!" A i kdybych přes to všechno měl zájem o tyto jevy, stále by mi - někde "vzadu v hlavě" svítilo varovné světélko Pavlova varování z 2.Korintským 11:14! Pozor! Satan dovede napodobovat zázraky také! Nechci, abys mi špatně porozuměl: Každý Pentacostal (Letniční), každý Charismatik - kdokoliv, z kterékoliv církve, pakliže přijal Krista za svého Spasitele - je můj křesťanský bratr či sestra! Prostě to vidíme každý jinak! Nakonec i na to Bůh myslel, když dal Pavlovi do srdce 1.Korintským 13:12! Teď se možná dohadujeme, přeme o slovíčka. Tam doma to bude všechno jasné! Znám z USA několik "zázračných hojitelů," kteří se při tom nazývají evangelisty. Bohužel, jsou známí výlučně pro jejich "zázraky," ne pro získávání lidí pro Krista skrze Jeho zprávu! Jeden se vrátil z vězení, právě než jsme odlétali do Evropy. Prostě: Já jsem pochopil celou tu zprávu trochu jinak, než třebas Římští katolíci, kteří nějaký ten zázrak - alespoň jednou za dekádu - musí mít nebo Charismatici, kteří se domnívají, že znakem Křesťana je mluvit v "jazycích!" Já to nepotřebuji a ani o to nestojím - mohl bych se mýlit! Vím dobře, jak to lidé zneužívají! Prostě, On kdysi řekl: "Hospodařte, než se vrátím!" (Lukáš 19:13). Co myslí tím "hospodařením," je mi dnes jasné. A že se vrátí, je mi jasné také! 

Promiň, že jsem se tak o tom rozepsal: Ale bolí mně srdce, když vidím skupiny mladých lidí, hladových po něčem skutečném, po tolika létech prázdna - jak jsou vedeni někým, kdo sice má dobrý úmysl, ale ani ještě neměl čas si pořádně projít celou Biblí! Za ty čtyři roky, co je zde svoboda se otevřeně scházet v křesťanských skupinách, nebylo ani možné prostudovat celou Bibli! Na to je dvacet let málo! A to se ještě vůbec nezmiňuji o všech pohledech a názorech těch, kteří tu byli před námi! Arius, Montanus, Gnostikové, Nestorius, Eutyches, Pelagius, Wycliff, Hus, Luther, Kalvín, Zwingli a desítky dalších, kteří hledali právě tak poctivě, jako Ty nebo já! Rvali se o slovíčka, někdy i jen o předponu slova, vítězili, umírali na hranicích, zapadli v zapomnění. Domníváš se, že se dají "přeskočit?" Proč nesouhlasíme se Svědky Jehovy? A co Adventisté Sedmého Dne? Co Mormoni? A co Theosofie? Armstrongova Boží církev (Worldwide Church)? Proč nelze souhlasit s Pavlem Yonggi Cho, který má největší kongregaci na světě? Jistě, spása je jednoduchá: "Věř v Ježíše Krista a budeš spasen" (Skutky 16:30-31). Ano, to je jasné, ale: Kdo je ten Kristus? Je Bohem jako Otec nebo se stal Synem tam, při tom křtu v Jordánu? V létech 340 až 360 AD a ještě déle se naší "bráškové v Kristu" dohadovali o jedno písmeno! "Homoi-oúsion" nebo "Homo-oúsion" = to znamená, že: Kristus je sice, spolu-věčný s Otcem, ale je stejné nebo podobné podstaty? Je rovný s Otcem nebo je Mu podřízen? Co znamená "uvěřit"? Co to je "hereze"? A kdy je to hereze a kdy je to pouze odlišný názor menšiny? Jaké je to "minimum," které musíš uvěřit, abys byl spasený? Měl bych desítky dalších otázek, ale to stačí, abych ti ukázal, že: Ku spáse lidské duše je potřeba málo - jen uvěřit. K tomu, aby jeden učil a snažil se vychovat nové "učedníky," kteří budou schopní obhájit to, co učí, je už potřeba mnohem víc. 

Verše 2:6-7. Zde stojí Jeho nepřátelé a přesto, že neřeknou ani slovo, On ví, co si oni myslí! V první části jejich soudu se mýlili, v druhé měli pravdu. Ano, jenom Bůh může odpustit hřích! Ale nezapomeň: Žádný soudce nemůže zprostit viny zločince! Jeho úkolem je prosazovat zákon! A právě tak i Bůh, jelikož je morálním Soudcem celého vesmíru a obhajuje své zákony, nemůže nikoho zprostit viny a neuspokojit zákon! On tyto zákony ustavil, On je nemůže obejít! Ty se nedají změnit tak, aby člověk mohl "proklouznout!" Neupadni do omylu, že Bůh ti odpustí(il), protože má "dobré srdce!" Ne! Bůh Ti odpouští, protože Kristus zaplatil pokutu za Tvé hříchy! Ježíš se nerouhal - a pouze Bůh může odpustit hřích! 

Verš 2:9. Mimochodem - oni neodpoví ani na jednu otázku! Kdyby mohli, museli by poctivě odpovědět, že obojí je pro člověka nemožné. Pouze Bůh je to schopen učinit. 

Verš 2:12. Marek je evangelium akce - zde máš akci! 

Verše 2:13-16. Scéna pokračuje, i když zde nemáme otevřený zázrak. Ale něco ti povím, jak já to cítím: To celé Stvoření vesmíru, života a všechno to, co my nazýváme zázraky, není nic proti tomu, když Bůh spasí jednu hříšnou lidskou duši! To je zázrak, který něco stál! Stál utrpení a smrt Boha-Syna! To je ten "super-zázrak" všech dob! 

Verš 2:17. Jistě, že nepřišel "pozvat spravedlivé!" Ani by to nešlo, žádný tam nebyl! Pouze farizeové se domnívali, že oni jsou ti spravedliví! Ano, můžeš poukázat na spasené lidi. Ale to není naše spravedlnost nebo naše dobrota - to je všechno Krista! To nám daroval On! 

Verše 2:18-28. Ano, oni žili pod Zákonem, ale Zákon nedával žádné pokyny, co se půstu týkalo. Bůh jim dal sedm svátečních - ne postních dnů! Co jim dále říká je, že je mnohem důležitější mít společenství či přátelský poměr s Ním, než se postit. A to je stejné i dnes, příteli. Jedna věc je vypadat "nábožensky", nasadit "svatý" obličej a mluvit spisovně, druhá věc je prožívat Jeho přátelství a milovat Ho! Příklad s tou záplatou a měchem: Ježíš vysvětluje, že nepřišel aby "naleštil" či "napucoval" Zákon! Ani k němu nehodlá přidat nějaký "zlepšovák!" On přišel udělat něco zcela nového! Pod Starým Zákonem lidé pracovali a výsledkem jejich práce bylo něco jako molem ožrané šaty! Ježíš přišel, aby dal šaty - zcela nové šaty - každému, kdo Mu uvěří! A tyto šaty umožní tomu, kdo je má, stát jednou beze strachu před Bohem! Nové víno jde do nových měchů, nové šaty na "nového člověka" (2 Korint. 5:17). A tyto šaty dostávají ti, kteří se skrze víru v Krista stanou Božími dětmi... 

V diskusi o sabatu (sobotě) : Ježíš netvrdí, že neporušili sabat! Dokonce odmítá s nimi o tom diskutovat. Poukazuje zpět na Davida, který porušil Zákon a byl ospravedlněn. Totiž: Litera, či slovo Zákona, nemuselo být prosazováno, pakliže by způsobilo újmu nebo potíže. Nezapomeň, my nejsme pod Zákonem, takže Ty nebo já máme volbu, který den chceme považovat za Boží den (Koloským 2:16, Římanům 14:5). Jsou církve, které uznávají neúprosně židovský sabat (Adventisté Sedmého dne například). Nevím proč, když je to tak jasné! Sám Ježíš říká, že sabat byl ustanoven pro člověka (den odpočinku) a ne člověk pro sabat! Ale, jak to tak budeš studovat a porovnávat, uvidíš, že si lidé k Písmu přidali předpisy, tradiční příkazy a nařízení, která Bůh nikdy neměl v úmyslu zavést! Říká Ti něco to přirovnání "papežštější nežli papež"? Křesťanství není snůška zákonů a nařízení. Jsou vlastně dva "zákony: "Miluj svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí" a "miluj svého bližního jako sebe samého!" To je vše, co nám přikázal! Nakonec z toho vychází celý životní styl! Ovšem, aby ses dostal až sem, musíš uvěřit v Ježíše Krista pochopitelně! 

Ještě poznámku k této kapitole. V Marku 2:26 Ježíš mluví o veleknězi Abiatarovi. Vím, není to důležité, ale někdo - někdy - by na tebe mohl s tímto přijít! Tedy: 1. Samuelova 21:1-6 píše o Abiatharovu otci Abimelechu, který byl v té době veleknězem. Bible říká: "Epí Abiathar archiereos," což znamená: "za doby Abiathara, velekněze." Abimelech byl zabit z nařízení krále Saula (1.Samuelova 22:18) a jediný Abiathar vyvázl. To jen "na okraj..." 



Kapitola 3. 

Hned na počátku mne napadá otázka: Byl ten mrzák do synagogy "nasazený", aby mohli Ježíše obvinit? Mám pocit, že ano. Ježíš hojil celé zástupy a farizejové věděli, že toho člověka neodmítne. Ten spor o sabat na tom poli byla jedna věc. To nebylo místo určené k uctívání. Ale zde - v synagoze? Prostě, když Jeho nepřátelé vidí, že Ježíše nechytnou na nic vážnějšího, začínají hledat i maličkosti. 

Verš 3:4. Na tu Jeho otázku neodpoví ani jeden, protože každý z nich dobře věděl, že s ním debatu nevyhrají! 

Ve verši 3:5 Ježíš odmítne jejich tradice a demonstruje jádro důvodu, proč jim Bůh sabat dal! Jinak si můžeš zanést do paměti fakt, že Ježíš byl rozhněvaný! Teď trochu slovíčkaření: "ôrgé" - hněv, je okamžitá krátkodobá emoce, kdežto to druhé "sullupéô" - zarmoucen, je dlouhodobého obsahu. Ježíš, jako Bůh-Syn, je Pánem sabatu! Tyto dvě události, jak v této tak i předešlé kapitole, se musí brát pohromadě! Tyto dva incidenty počaly to vášnivě nenávistné úsilí Jeho nepřátel, které skončilo, až když "se posadili pod ten kříž a pozorovali Ho." Ježíš se takticky stáhl k jezeru - Jeho hodina ještě nenadešla! 

Verše 3:7-10. Zde nebyl Ježíš v nebezpečí od svých nepřátel, ale zase davy Ho ohrožovaly jejich dychtivostí, dostat se k Němu co nejblíže. "Uzdravil jich mnoho." "Mnoho" se nedá vyčíslit, ale znamená to mnoho! Ta zoufalá snaha těch lidí kolem Ježíše je příznačná. Víš, příteli, lidská rodina je velmi ubohá a potřebná rodina. My všichni do ní patříme! Nenech se oklamat Mercedesy, Bavoráky a luxusními domy! My jsme velmi chudí tvorové! 

Verše 3:11-12. Vidíme, že i ta "negativní sféra," je nucena Ho uznat! Určitě to nedělají "z hloubky srdce!" Jsem si jistý, že jim to jde "proti srsti" (pokud duchové srst mají). Víte, nepřeji to nikomu: Ale jednou, tam před tím bílým trůnem (Apokalypsa 20:11), budou stát miliony těch, kteří se dnes ironicky usmějí, nasadí si masku "moudrosti" a prohlásí, že "oni mají svou pravdu" a že pravda je pro každého taková, jak on či ona "to vidí". A, pakliže "tam někde něco je", oni si budou schopni svou "filosofii" obhájit i před tím Bohem, "pakliže nějaký existuje!" Příteli, v ten den spadnou všechny masky, všichni zmlknou do té doby, než budou muset prohlásit to stejné, co tady prohlašují démoni a podobní výtečníci! Můžeš blafovat celý svůj život, ale jednou - a na to nezapomeň - přijde chvíle, kdy budeš muset vyložit své karty na stůl! 

Verše 3:13-15. Zde vidíme suverénní Boží volbu ve vybírání těch dvanácti apoštolů. Ať se to komu líbí nebo ne: On dělá tu volbu! On si vybírá! "Vy jste si nevybrali mně, já si vybral vás!" (Jan 15:16). To je dobré vědět! Ty jsi si Krista nevybral (Jan 6:44) i když v tom hraje tvoje víra roli! Bůh věděl, že uvěříš a proto si Tě vybral! Vypadá to zamotané, komplikované? Počkej, až přijdeš domů, tam to bude jasné! Jak už jsem psal dříve: Spása lidské duše je jednoduchá (pro nás!). Pochopit Bibli natolik, abys ji mohl obhájit i před vzdělaným skeptikem, to je fuška! A i kdybys měl IQ vyšší než měl Einstein, nebude Ti to nic platné bez Svatého Ducha, bez Boha, který jediný Ti to může vysvětlit a osvětlit! Vezmi si poučení z 1.Jana 2:27 a Jakuba 1:5... 

Verš 3:14. Těch dvanáct: Občas se to plete, který je který, tak si to zde zaznamenáme: 1) Šimon Petr (je vždy uváděn jako první), 2) Jakub, syn Zebedea, 3) Jan, Jakubův bratr, 4) Ondřej, bratr Šimona Petra, 5) Filip, 6) Bartoloměj, zvaný Nataniel 7) Matouš, 8) Tomáš, 9) Jakub mladší, syn Alfea, 10) Tadeáš, jinak také zvaný Lebbaeus či Juda, 11) Šimon Kananejský, 12) Jidáš Iškariotský. Marek zde neuvádí podrobnosti o tom, jak je Ježíš posílá kázat, ale v Matouši 10:5-42 jsme to už měli... 

Verše 3:21-22. Marek zdůrazňuje, že davy lidí Mu téměř znemožňovaly učení a kázání... A teď něco, co je stejné dnes jako tenkrát: Všimni si reakce Jeho přátel (zdá se mi, že to nebyli pouze přátelé, ale o tom později). Dám Ti příklad: Když se třebas vyskytne v rodině dítě, které projevuje talent ke gymnastice, herectví, hudbě a podobně, vezmou ho rodiče "do parády" a bude muset trénovat hodiny denně! Budou s ním (s ní) chodit už v pět ráno na stadión, aby mohlo cvičit "piruety," povinná bruslení nebo hokej, bude muset sedět u piana po hodiny! U dospělých: Obchodník má obchod v hlavě a v srdci 20 hodin denně, umělec nemyslí na nic jiného, než jak by vyjádřil to, co cítí, filatelista nemluví o ničem jiném, než o "modrém Mauritiu," fotbalista o tom, jakou taktiku použít v neděli na hřišti, dokonce i sportovní fanda někde u piva nemluví o ničem jiném než o tom, "jak jsme jim to natřeli," že? A teď poslouchej: Nikdo na světě je neobviní z fanatismu! Nikdo! Jdi a řekni občas - s přátelskou laskavostí - někomu o Kristu! Zeptej se jich co si myslí oni, co bude "potom!" Zeptej se jich dvakrát - a jsi fanatik! 

Verše 3:22-30. Znovu ten strašný hřích. Protože se o tom dost často mluví, vezmu to ještě jednou a trochu jinak, než v Matouši. V dnešní době není možné, aby někdo tento hřích spáchal. Budeme-li mluvit o situaci, kdy spácháš jakýkoliv hřích - zítra se Ti to rozleží v hlavě a v srdci - přijdeš k Bohu a požádáš Ho, aby Ti odpustil skrze Krista a On odmítne... To neexistuje! On dal své svaté slovo, že neodmítne nikoho, kdo přijal Jeho Syna! Tento slib nalezneš po celém Novém Zákoně! Jediná možnost je, že odmítneš Krista a v tom stavu jednou zemřeš. Potom už ti odpustit nelze. 

Verše 3:31-35. "Nevlastní bratři" Ježíše - Jakub a Juda. Každý z nich napsal jednu epištolu a při tom se nezmínili o tom, že Ježíš je jejich nevlastním bratrem! (On přece nebyl Josefův syn!) Nedovolím si komentovat situaci, kdy Jeho matka i bratři byli "venku." Proč alespoň Marie nebyla uvnitř? Ježíš zde podává další pravdu: Ti, kteří Mu uvěřili a přijali Ho za svého Spasitele, ti byli k Němu blíže, než Jeho rodina. 



Kapitola 4. 

Nebudeme znovu rozebírat ta podobenství, která jsme měli v Matouši. Jenom se zde podíváme na jeden veliký princip, který vystupuje z Jeho odpovědi ve verších 4:11-12. Zřejmě tam byli ti, kteří tomuto podobenství neporozuměli vůbec. Ten poslední verš má v sobě trochu dvojsmyslnosti. Důvod, proč Ježíš učil - v poslední fázi svého učení v podobenstvích, byl: Jeho nepřátelé Ho jednoznačně odmítli a ty davy kolem se stávaly víc a víc indiferentní k duchovním pravdám, které učil a zajímaly se pouze o tu stránku senzační, jako hojení, krmení davů a podobně. Pouze ti, kteří skutečně hladověli po něčem jiném, stálém, po pravdě a spravedlnosti, těm se oči otevřely a oni porozuměli! 

Podívej se, co o tom píše Pavel v 1.Korintským 2:9-10. A zde je ten veliký princip: Můžeme používat těch nejlepších cest a důkazů, argumentů, abychom tyto pravdy lidem osvětlili, ale: Nejprve tito lidé musí chtít tyto pravdy pochopit, než se jim stanou skutečné! Je to asi takhle: Pakliže má člověk oči a srdce otevřené a chce vědět, potom Boží Duch mu tyto pravdy vysvětlí. Víš, já občas používám fráze: Pakliže nepřijmeš Krista, budeš ztracený. Ona to tak zcela pravda není, příteli! Pravda je, že jsi ztracený do té doby, nežli Krista přijmeš! Ve skutečnosti by se mělo říci, že zůstaneš i nadále ztracený, nepřijmeš-li Krista. Ty nejsi souzen! Ty už jsi odsouzen byl! Možná, že jsi si nepovšiml verše Jan 3:18! A jen Tvá reakce ke Kristově nabídce rozhodne, zda budeš zachráněn, či ne. Jak to vidíš ty? Přijmeš Krista? 

Někdo by mohl namítnout, že toto je cesta do nějaké pohádkově filosofické oblasti. Že to není skutečnost. Dám Ti příklad: Kdysi před lety jsme měli někam letět. Letenky jsme měli už pár dní předem. Dva dny před odletem, v té naší letecké společnosti - myslím, že to byl TWA - začala stávka. Volal jsem na letiště v Tampě a tam mi nějaká dívka sdělila, že mohu být bez obav, že naše letenky jsou honorovány linkou United Airlines. Máme být na letišti o půl hodiny dříve, než normálně a to je vše! Nikdy jsme tu dívku neviděli, ale věřili jsme jí! Druhý den jsme dojeli na letiště a hle: Letadlo tam stálo připravené, tak jak nám bylo slíbeno! A to letadlo bylo skutečné, věř mi! A přesně tou stejnou cestou Ti dává své Slovo Bůh. Chce abys uvěřil Kristu! A opět vidíme, že všechno záleží na té "půdě", do které to zrno zapadne! Všichni z nás jsme byli totálně ztraceni a záleží na tom, jakou "půdu" pro to Jeho zrno nabídneme! Druh té "půdy" záleží na tvém rozhodnutí! Nezapomeň, že máš svobodnou vůli! 

Verše 4:21-22. Už jsem to říkal: Světlo vytváří zodpovědnost! Ten, kdo přijal pravdu, musí jednat! Stupeň zodpovědnosti spočívá v množství světla, které jsme dostali! Skutečnost je taková, že Ty a já jsme byli ve tmě, dokud k nám neproniklo světlo Božího slova. Lidé jsou většinou přesvědčení, že člověk je hříšníkem z nevědomosti nebo slabosti. Ale kdepak! Pavel to - velmi laskavě - vysvětluje v Římanech 1:21-23. Příteli, člověk je hříšníkem úmyslným! Postavil se proti Bohu z vlastní svobodné vůle! 

Verš 4:23. poukazuje na akci! Víra znamená jednat na základě toho, co Bůh řekl! Vrátím se na okamžik k těm "letenkám": Musíš jednat na základě jistoty, že tu letenku už máš! To je ten Boží slib! Ale sednout si do křesla na letišti a věřit, že bys mohl - možná - letět, nestačí! Musíš uvěřit natolik, že se zdvihneš a sedneš si do toho Boeingu! To je to, čemu se říká "uvěřit!" 

Verše 4:26-29. Toto je zvláštní podobenství, které Ježíš podává a pouze Marek jej zaznamenal. Jde o "Království Boží." Pamatuješ, jak jsme to rozbírali v Matouši? Ano, Království nebes a Království Boží jsou synonymní, ale ne totožné! Království Boží je výraz zahrnující celý vesmír, veškerou existenci. Království nebes je Boží vláda nad Zemí, která pochopitelně v Božím Království je! Jako Florida je ve Spojených Státech, ale není Spojené Státy. Takže když jsem na Floridě, jsem zároveň ve Státech. Ježíš zde mluví o růstu zrna. My - na konci dvacátého století - s celou vědou nemáme potuchy o tom, jak se zrno mění v rostlinu, která potom dává ovoce! Až dodnes je to záhada. Když se tak na jaře díváš na přírodu, jak to všechno raší a roste, jak si "dusík obléká zelené sako," kdo si uvědomí tu ohromnou sílu, která se zde demonstruje? Kdyby Bůh nechal tu sílu, aby se vyjádřila v jednom výbuchu, vodíková bomba by vedle toho vypadala jako klukovská špuntovka! Toto podobenství ilustruje pravdu Božího Slova, které působí v našich srdcích a životech. 

Verše 4:30-34. Podobenství o hořčičném zrnu: Hořčice není pokrm, je to koření. A růst hořčičného semínka do stromu je nepřirozený! Vypadá to, jako by to měl být obraz celého Křesťanstva, jak vyrostlo do ohromných organizací, velikých kostelů, velikých programů, které vznikly z lidského úsilí - ne z Božího Ducha! A ti ptáci ve větvích toho stromu? To není symbol dobra a lásky. Ti představují Satana! 

Utišení bouře. Víš, proč byli tak vystrašení? Ne proto, že utišil tu bouři, ale protože zde byla okamžitá reakce přírody na Jeho slova! Ten klid přišel v jednom okamžiku! Tento zázrak byl tak ohromující, že i apoštolové, kteří už něco viděli, byli velmi vystrašení. Toto je nádherná lekce pro nás. On je schopen utišit všechny hurikány a tornáda v našich životech - jen když se svěříš do Jeho péče... 



Kapitola 5. 

Nejsem si jistý, jak tvůrci tohoto vydání rozhodovali o tom, jak se kdo bude jmenovat! Musím se vrátit zpět do Genese 30:11: "Tu Lea řekla "Jaké štěstí!" A dala mu jméno Gád." Tak tedy Gád, ano? Když půjdeš dále do Numeri 32:2-6, zjistíš, že kmen Gád, Reuben a polovina kmene Manasseh požádala Mojžíše o povolení, aby mohli zůstat a zabrat půdu na východní straně Jordánu. Zaslíbená Země ležela na západ od řeky! To místo, kam přišel Ježíš v 5:1, se jmenuje Gádara! Možná, že se to bude zdát někomu malicherné, ale: Tato kniha rozhoduje nepřímo o lidských osudech! Jistě, hlavním faktorem je Tvá svobodná vůle, ale pakliže se nebudeš schopen v této knize vyznat proto, že si překladatel volí jména libovolně, dojdeš k nesrovnalostem a těžko je budeš někomu vysvětlovat! Gádarenští zůstali kdysi na té "nesprávné straně" Jordánu a ještě se pustili do "vepřového obchodu!" Víš, jakmile člověk začne daleko od Boha, vzdaluje se čím dál tím víc. 

Verš 5:2. "Vyšel proti Němu člověk." Povšimni si nejprve, že to byl člověk. Je v zoufalém stavu, ale je stále člověkem! A to je, koho Ježíš viděl. Navzdory jeho vzezření a chování - stále to byl člověk! Maniak? Ano. Ale stále člověk! Žil mezi hroby. Hřbitov byl jeho ghettem. Dal přednost životu mezi mrtvými. Od Matouše víme, že tam byl ještě jeden maniak, ale Marek a Lukáš se soustřeďují na toho jednoho. Byl to ubožák. Na jedné straně trpěl fyzicky bolestmi, které si zavinil sám a také bolestmi mentálními. Nedovedl se ani domluvit! Když uviděl Ježíše, přiběhl a padl před Ním. Člověk se klaněl, démoni uvnitř protestovali! Byla to taková zvláštní schizofrenie. Jednou mluví ten člověk, podruhé démon... Odpověď ve verši 9. není špatná gramatika! Ten člověk chce říci své jméno a démoni uvnitř ho přeruší a promluví. 

Chtěl bych se trochu dotknout tohoto předmětu, který se zdá být směšným ve dvacátém století se všemi těmi psychiatry, psychology, para-psychology, psychoanalytiky, psychoterapeuty - a já nevím, koho ještě Sigmund Freud "počal"! Démonismus? Posednutí ďáblem? Jenom krátce: Nejenom Marek, ale celá Bible svědčí o realitě démonů. Ti, kteří akceptovali autoritu Písma, musí také přijmout existenci démonů! Nejvíce se projevovali v době Ježíše z Nazaretu, ale nebyli pochopitelně omezeni pouze na tuto dobu. Mimochodem, dnes žijeme v době obnovení manifestace démonů. Tyto bytosti, z nějakého - nám neznámého – důvodu chtějí "bydlet" v nás a skrze nás demonstrovat svou zlou povahu. Jsou extrémně neklidní (Lukáš 11:24). Není to charakteristické pro všechno zlo? Boží duchové nikdy nehledají obydlí v lidském nitru, s výjimkou Ducha Svatého. Proto jsem také přesvědčený, že démon nemůže "obsadit" nitro Křesťana (1.Jan 4:4). Jinak by měli být nazýváni démony - ne ďábly! Je pouze jeden ďábel - Satan a oni jsou pod jeho kontrolou. Vidíš - nakonec lidé dají přednost sviním před Spasitelem! (verš 17). Bible nám nevysvětluje nic o původu démonů a tak každá úvaha v tomto směru by byla zcela spekulativní. Nepodpíralo by ji nic, než naše individuální pochopení této skutečnosti! Ale podle Bible je těchto démonů mnoho. 

Jak jsem už předeslal - nechci spekulovat, ale je zcela možné, že démoni jsou částí těch andělů, kteří byli smeteni, když padl Lucifer-Satan. Jejich úkolem je - a to bez spekulací - zničení člověka. Dnes máme tytéž případy, jako byl ten náš "hřbitovní obyvatel" z Gádary. Máme satanské kulty, které nabízejí svému "pánu" oběti. Většinou prozatím pouze zvířecí, až na nějaké nedávné výjimky v Mexiku. Já věřím, že Satan je schopen dát důkazy své reality těm, kteří se mu zaslíbili! Pouze dnes se tomu říká jinak. Dovol, abych uvedl moderní terminologii: 

Kdysi: Dnes: 

Démoni Spirituální vůdci (spirit guides) 

Seance Para-smyslový průchod (trance-channeling) 

Reinkarnace Zpětná terapie (regression therapy) 

Okult Nový Řád (New Age) 

Náboženství Věda 

Žádný národ této planety by nepřijal (alespoň ještě dnes ne!) vyložený satanismus, ale co když tomu dáš atraktivní nátěr? Všimni si, jak občas čeští politikové používají termín "Nový Řád" (New Age) a jak to lidé přijímají jako něco samozřejmého! Za padesát let to každý přijme tak, jako se dnes začíná akceptovat homosexualita, "svatby" mezi lidmi stejného pohlaví, potraty" atd. Ateismus, který byl kdysi tak vzácný jako dvojhlavé tele, je dnes - alespoň v této zemi - projevem vzdělanosti! 

Nevím příteli, kolik mám ještě času, nevím. Ale - pakliže to vyjde, chtěl bych ještě popsat a vysvětlit "New Age," aby ses nedomníval, že je to něco opravdu nového. Je to asi tak nové, jako mraky na modré obloze! Tohle začalo už tam na té pláni Šineáru, kde to vedl starý dobrák Nimrod, alias Ninus, Alamahozin, Kronos, Saturn, Osiris, Kentaur, Sagittarius, Phoroneus atd., atd. Mohl bych pokračovat ještě tak na dvě řádky, ale nic by jsi z toho neměl kromě toho, že jméno "Phoroneus" znamená "Apostate" v angličtině, což znamená "odpadlík", "odpůrce" v češtině. Co tím chci říci: To, co jsem popsal, vychází z jednoho "pramene", od jedné bytosti, ať už tomu budeš říkat ateismus, vědecký objektivismus či vzpoura proti Bohu! To všechno je jen sémantika, pomocí které se lidé snaží atraktivně zabalit do stříbrného papíru něco tak odporného, hnusného, jako je odmítnutí té nádherné, nesobecké, nekonečné Boží lásky! "Posadili se kolem a pozorovali Ho…" Lidičky, je to stále to stejné, pouze v jiném balení! 

Verše 5:21-34. Ježíš se vrátil do Judeje. Případ ženy s výtokem krve popisuje také lékař Lukáš a ten poznamenává, že to bylo nevyléčitelné. Marek zase říká, že utratila vše, co měla na doktory a že jí stejně nepomohli... Nic nového pod sluncem! Pouze Ježíš po celou tu dobu co zde byl, neměl problémy s hojením, že? Ta otázka: "Kdo se mně dotkl?" se zdá být v té mačkanici podivná, ale kdybychom tam dosadili ještě dvě slova: "ve víře," bylo by to jasné! Mnoho lidí se Ho dotklo, ale ve víře jen několik! 

Verše 5:35-43. Je jasné, že mezitím si Jairus (ne Jairos) asi nervózně sám pro sebe mumlá: "Co je s Ním? Proč už nejde? Moje dcerka umírá a On se tu vybavuje s nějakou ženskou!" Já osobně věřím, že Ježíš úmyslně čekal na toho posla, který přinese Jairusovi zprávu o smrti dcerky. Ježíš přichází k domu a pošle všechny ty, kteří nevěří, pryč. Když odešli, vejde dovnitř a Marek popisuje co se stalo. "Talitha cumi" byla fráze v jazyku, kterému by ta dívka rozuměla. Byla to aramejština. Dalo by se to přeložit jako: "Vstaň, malé jehňátko, vstaň!" Shledáváme, že náš Spasitel vzkřísil malé děvčátko, mladého muže (Lukáš 7:14) a dospělého (možná staršího) muže Lazara. (Jan 11:43) Každého z nich vzkřísil stejným způsobem: Promluvil k nim! Jednou přijde den a On promluví k nám všem! (1Tesalonským 4:16) Gádarejský maniak, žena s výtokem krve a Jairusova dcerka jsou tři velké ukázky Jeho síly v evangeliu Marka. Zde je Božím Sluhou, s Boží mocí. 



Kapitola 6. 

Tato je druhá nejdelší z Marka. Ježíš se vrátí do Nazaretu, pošle těch dvanáct kázat a učit, potom nakrmí pět tisíc mužů (ženy a děti nepočítaje), kráčí po vodě a vyléčí množství v Genesaretu. Kapitola končí činností Ježíše kolem západního břehu Galilejského jezera. V té době je Jeho popularita na vrcholu… 

Verše 6:1-3. Může se stát, že by kritikové poukazovali na nesrovnalost mezi tímto záznamem a čtvrtou kapitolou Lukáše. Nenech se mýlit! Ježíš vykonal několik návštěv do svého městečka Nazaretu. Zaznamenané máme dvě: Lukáš v kapitole 4 popisuje první, kdy Ježíš přišel sám. Neudělal žádný zázrak a odešel, když Ho chtěli zabít. Při druhé návštěvě vidíme, že má s sebou své učedníky, "uzdravil několik lidí" a zůstal krátce v oblasti. Toto je založeno na Matouši 13:53-58 a na této kapitole. V obou případech přišel do synagogy a učil - odmítnut byl jak při první, tak i druhé návštěvě. Když odešel po prvé, založil si v Kafarnaum svou základnu. Přišel alespoň ještě jednou (ne-li víckrát) a snažil se přesvědčit alespoň někoho z lidí, se kterými vyrůstal. Tato pasáž také ukazuje, že Marie měla další děti. Byli to nevlastní bratři a sestry našeho Spasitele. Domnívám se, že Juda, o kterém je zde zmínka, je autorem epištoly Juda. Cítili se zahanbeni tím, co Ježíš konal. Vyrostl mezi nimi, mysleli si že ho znají a to byl ten kámen úrazu! 

Verš 6:5. "A nemohl tam učinit žádný zázrak." Jediná limitace všemohoucnosti je nevíra! Víra je ten požadavek, který uvolňuje Boží moc v případě spásy lidské duše! Nevíra či nedůvěra uzavírá "ventil" Boží moci! Naopak v Matouši 8:10 hovoří Ježíš o víře, kterou neviděl ani mezi Izraelci. Mluví o tom setníkovi. Jak jsem se už zmínil před tím, Ježíš tentokrát neopustil oblast a učil po okolí. 

Ve verši 6:7. je posílá po dvojicích se stejnou zprávou, jakou učil On. Je zajímavé, že ani Matouš ani Lukáš se nezmiňují o tom, že dostali moc nad sférou zla. Tentokrát je posílá ke "ztraceným ovcím" Izraele a proto si nemají sebou brát nic na cestu. Později si tyto potřeby na cestu vzali, když se vydávali dál. 

Verše 6:10-11. A opět: Světlo vytváří zodpovědnost! Odmítnout Boží odpuštění a lásku přináší Jeho soud! To stejné je i pro naší dobu. 

Verše 6:12-13. Apoštolové kázali zprávu o pokání (metanoia). A ty zázraky nebyly pro nějaké show nebo varieté! Tím se prokazovali jako vyslanci (apoštolové) Boha. A znovu: Ta výzva "čiňte pokání" a "obraťte se", je vlastně zahrnuta ve výzvě "uvěřte!" Tato doba ukazuje více detailů v Matouši. Pověst o Ježíši se rozlétla po celé té oblasti. Dokonce i Herod, který byl velmi pověrčivý, se počal zajímat - ovšem z nesprávného důvodu! Je vidět, že Herod dostal strach. Smrt Jana Křtitele je velmi známá - nebudu to rozebírat - byla to, bez jakýchkoliv pochyb, chladnokrevná vražda! 

Verše 6:30-31. Marek se vrací k popisu událostí kolem Ježíše. Apoštolové se vrátili zpět a Marek k tomu nepodává nijaké podrobnosti. Pro nás dnes je nemožné si plně uvědomit, jak byl Ježíš zaměstnán každou minutu Jeho cesty po zemi! Chtěl si s apoštoly někde v poušti odpočinout, ale jak vidíš z dalších veršů, moc se jim to nedařilo! Zástupy je následovaly kam se hnuli. Ježíšova reakce k tomu byla čistá sympatie. Šli za Ním jako ovce. A On je - ve skutečnosti - ten jediný pravý Pastýř! A tak je také nakrmil... 

Verše 6:38-44. Toto je zázrak! Stvořitel, který na Počátku stvořil ryby a dal zrnu růst, nyní pouhým slovem stvoří jídlo pro celý ten dav. Věřím, že někteří z nich byli plně nasyceni - poprvé v životě. Hned potom nařídil učedníkům, aby nasedli na loď. Proč, víme z Jana 6:15, kde Ho chtějí násilím udělat králem. 

Chůze po vodě... Povšimni si, že zde není zmínka o Petrově pokusu. Marek dostal tyto informace od Petra (možná) a Petr nechce o sobě mluvit. Matouš to popisuje blíže. 

Verš 6:48: "Když je viděl, jak veslují s námahou." Příteli, Kristus vidí všechny Tvé problémy i námahu, jak tak "vesluješ" životem! Není třeba, abys střílel do vzduchu světelné rakety! Je možné, že se domníváš, že ta tvá loďka se co nejdříve potopí. Pakliže Mu patříš, On tě nenechá osamoceného! Přijde do Tvé loďky, aby Ti pomohl! Konec kapitoly je opět o množství uzdravených lidí v Genesaretské oblasti. 



Kapitola 7. 

Již v úvodu k Novému Zákonu jsme se dotkli popisu čtyřech společenských vrstev, které vznikly v mezi období Starého a Nového Zákona. Možná, že bude vhodné se o nich znovu zmínit, jelikož se s nimi setkáváme na těchto stránkách velmi často... 

Zákoníci: Tito měli dobrý začátek. Ezdráš byl jedním z nich. Byli profesionální vykladatelé Písma. Bohužel, za času Ježíše se z nich stali malicherní vykladači Božího Slova, kteří se roky dohadovali o nepatrné rozdíly ve výkladu Slova. Zajímala je více "litera" Zákona, nežli "duch" (podstata, úmysl) Zákona. Zdá se mi, že jsme ve stejné situaci dnes. Jsou sekty, které přidávají vlastní filosofii k Božímu slovu, vkládají do něj něco, co tam vůbec nepatří. Proto máme dnes 20800 různých "křesťanských" denominací, sekt, sektiček a společností! Toto číslo mám z "World Christian Encyclopedia 1982" (Oxford Press). Když si vzpomenu na Kristova slova v Janu 17:21, co k tomu mohu dodat? Za ta léta mé služby Kristovi vím, že průměrný Křesťan nemá nejmenší potuchy, v co vlastně věří! A proto můj příteli, nežli otevřeš ústa, abys někomu pověděl o spáse lidské duše, musíš si být jistý, že máš tu správnou zprávu! Musíš si být jistý, že mluvíš o Kristu, který je jak člověkem, tak i Bohem, který stvořil tento vesmír a který kdysi řekl: "Já jsem Cesta, Pravda i Život, nikdo nepřijde k Otci, než skrze mne" (Jan 14:6) a "kdo viděl mne, viděl Otce." (Jan 14:9). S touto pravdou si musíš být tak jistý, jako že po noci přijde ráno! A ještě jeden maxim ti dám: Pakliže to Slovo nezměnilo Tvůj život - nesnaž se změnit životy druhých! Jinými slovy: To co učíš, musíš také být schopen žít! Když si uvědomím to "rozkouskované Křesťanstvo", jsem vděčný Bohu, že mi dovolil abych dělal to, co dělám. Nemusíš se mnou v mých pohledech souhlasit - je možné, že jsi vyrostl v jiném prostředí než já, ale zkontroluj si to proti tomu, co říká Bible! Ta je tím zkušebním kamenem! Nic jiného není. 

Farizejové: Začínali právě tak dobře. Vznikli jako obrana židovského způsobu života proti vlivům z venku. Farizejové byli přísnými legalisty, kteří věřili v Bibli. Politicky byli nacionalisty, kteří chtěli přivést Království nebes na Zemi. 

Saducejové: Sestávali z tak zvané vyšší společnosti, která neměla spirituální hloubku. Něco jako spolek intelektuálů v každém národě. Snažili se odstranit tradice, odmítali cokoliv, co se mohlo považovat za nadpřirozené (!) a odporovali farizejům a jejich víře. Podobali se řeckým epikurejcům nebo české společenské smetánce od minulého století až po dnes... 

Herodiáni: Byli, v politickém smyslu, kolaboranti, jinak političtí oportunisté, kteří se snažili udržet Heroda na trůně. Připomínají mi velikou část obyvatel mého národa za posledních čtyřicet let. 

Tento úvod nám pomůže pochopit příští událost. Povšimni si, že Ježíš udělal takový dojem na lidi, že se za Ním vydávají ven z Jeruzaléma, kde právě učí a káže. Jdou za Ním až do Galileje a nejen to. Přicházejí i za Jordán, do oblasti Decapolis, kraje deseti měst. 

Verše 7:2-4. Zastav se na okamžik a podívej se na tento zajímavý obraz. Začíná se vytvářet krize kolem Jeho osoby. Zpět v Marku 6:30 jsme se dozvěděli, že se apoštolové po příchodu zpět z cesty, na kterou je vyslal, shromáždili kolem Ježíše a vyprávěli vše, co zažili. A nyní přicházejí zákoníci a Farizejové a shromáždí se kolem Něj. Vypadá to na konfrontaci mezi následovníky Ježíše a mezi Farizeji s jejich přívrženci. Jedni Ho milují, druzí Ho chtějí zničit. A tak to bylo vždy, příteli. Stále jsou dvě skupiny: Ti, kteří Mu věří a ti, kteří Ho odmítají. Budu osobní: Ke které skupině patříš Ty? Neptám se Tě zda chodíš do kostela, zda jsi byl pokřtěný a nebo prošel či prošla nějakou ceremonií! Mne zajímá Tvůj vztah k Ježíši Kristu! To je ta otázka, která rozděluje svět. 

A teď zřejmě poslali zvláštní delegaci z Jeruzaléma až do Galileje aby poznali, jak se na Něj dostat. Toto byli intelektuální oponenti, kteří měli za úkol Ježíše chytit za slovo, aby Ho mohli obvinit. Je pravda: "Nikdo nikdy nemluvil, jako tento člověk!" (Jan 7:46), ale pro ně nebylo těžké Ježíše chytit, protože On totálně ignoroval jejich tradice! A co to bylo za tradice? To mytí, o kterém se zmiňují, není nějaká etiketa nebo hygiena! Oni mají na mysli ceremoniální "očišťování", které si interpretovali ze Zákona. Marek to trochu vysvětluje pro Římana, kterému je toto evangelium zaměřeno. Někteří Farizejové zacházeli tak daleko, že tvrdili, že jim Mojžíš dal se Zákonem také tradice! Tomu říkám náboženství a Ty už víš, co si pod tím slovem představuji! 

Dnes to máme stejné. Lidé se budou hádat o "prkotiny", zatím co by středem jejich zájmu měl být Kristus! Jeho odpověď ve verších 6. a 7. není zrovna laskavá! Už jsme to měli: Slovo pokrytec je v řečtině "hupocritos" a znamená "herec". Někdo s maskou. Někdo, kdo "to hraje"! Jejich ústa a jejich srdce patřila dvěma různým osobám. Příteli, tolik lidí dnes prochází "rituálem kostela" každý týden! Pakliže v tom není jejich srdce, je to pouze náboženství. A náboženství nespasí! Tito Farizejové neměli více srdce než dřevěný panák, sedící na kolenou břichomluvce! "Pakliže vyznáš svými ústy Ježíše Krista jako svého Spasitele a uvěříš ve svém srdci, že vstal z mrtvých, budeš spasen." (moje pochopení Římanům 10:9-10 ve spojení s Janem 10:18). 

Verše 7:7-9 vysvětlují situaci: oni nahradili tradice za Boží slovo! Tradice mohou být někdy dobré a účelné, ale pakliže během času nahradí Písmo, jsou zlem! 

Verše 7:10-11 ukazují, co dělali. Aby se vyhnuli: "Cti otce svého a matku svou." jakoby "věnovali" svůj majetek Bohu. Nazvali to "korban" = "dar." Tím obešli své povinnosti vůči rodičům. Ježíš jim zde vysvětluje, že pakliže je tradice v kontradikci s Božím slovem, je špatná! 

Verše 7:14-23. Ježíš rozděluje na vnější - nepodstatné a vnitřní - podstatné. Křesťanství není něco, co si namažeš na obličej jako krém, placka na klopě kabátu, či křížek na krku! Křesťanství není také "sbírka zákonů povoleno-nepovoleno"! Není to ani něco, co buď jíš a nebo nejíš, piješ či nepiješ! Co znečisťuje člověka? Podívej se do dnešních novin kdekoliv na světě: Zlé myšlenky, nevěry, pornografie, vraždy (nenávist je také vražda!), krádeže (pakliže nepracuješ v době, kdy jsi placený - kradeš), chtivost, závist, zloba (když ubližuješ druhým), podvod, pýcha (tu Bůh nenávidí ze všeho nejvíc!)... Tohle všechno (a víc) vychází ze srdce a znečisťuje člověka. 

Verše 7:24-30. Tento případ jsme už rozebrali v Matouši. Ježíš "vycestuje do zahraničí" a vyléčí dceru pohanky. Marek zde používá termín "thugatriôn" = dcerka, na rozdíl od "thugatěr" = dcera. Zřejmě to bylo mladé děvčátko. Ježíšovo chování jsme si vysvětlili již v Matouši. Jenom mně tak napadá, zdali tam nešel právě kvůli té Pohance, abychom se něco naučili. Tato žena je exemplář víry v někoho, kdo žil mimo její zemi. 

Verše 7:31-37. Ježíš opouští Týrus a Sidón a prochází krajinou Dekapolis na své cestě ke Galilejskému jezeru. Dekapolis znamená v překladu "Deset měst", která většinou ležela na východní straně Jordánu, blízko oblasti Galilejského jezera. Jména těchto měst v té době byla: Scythopolis, Hippos, Pella, Damascus, Gerasa, Gadara, Raphana, Dion, Canatha, Philadelphie. V této oblasti měl Ježíš obrovskou popularitu. Pamatuj si, že všechno, co Ježíš konal, bylo pro posílení víry! Celá ta myšlenka zde poukazuje na podmínky, za jakých musel pracovat! Jelikož bylo zhola nemožné celý ten dav utišit, Ježíš vzal toho chlapíka stranou, aby se dostali z toho hluku, a uzdravil ho. 



Kapitola 8. 

Ježíš nakrmí zástup unavených a hladových lidí na pobřeží blízko Dekapolis - Farizejové žádají znamení (důkaz) u Dalmanutha - přátelé slepého člověka žádají Ježíše, aby se dotkl jeho očí blízko Betsaidy a Petr pronese to tak známé vyznání víry v Krista. Někdo se domnívá, že nasycení těch čtyřech tisíc na počátku kapitoly je vlastně ta stejná událost, jako to nasycení pěti tisíc. Každý skeptik, každý ateista či posměváček se vždy bude snažit napadnout pravdivost Bible. Pravda, tyto dvě události jsou si velmi podobné, ale dovolím si poukázat na některé skutečnosti, které je odlišují: 1) V prvním případě s Ním byly davy jeden den, ve druhém tři dny. 2) První událost ukazuje, jak je Ježíš posílá, aby zjistili, co mají. Ve druhé přišli sami s informací. 3) Jednou bylo pět bochníků a čtyři ryby, podruhé sedm bochníků a několik ryb. 4) První případ byl těsně před Passover ("Beránkem"). Bylo jim řečeno posadit se na trávu. Druhý případ byl později v roce, kdy už tráva byla sluncem spálena a bylo jim řečeno sednout si "na zem." 5) V prvním případě se píše, že "Ježíš požehnal chleby." Ve druhém, že "vzdal díky, nejprve za chleby a potom požehnal rybám." 6) Dvanáct košů zbylo po pěti tisících, sedm po čtyřech tisících. 7) Rozdíl v počtu nakrmených. Ale hlavní rozdíl: Nakrmení pěti tisíc bylo na sklonku prvního dne. Ježíš je učil, ale podle Jana pokračoval příští den na druhé straně rozpravou o chlebu z nebe. V nakrmení čtyřech tisíců lidí byl dav s Ježíšem a poslouchal Jeho kázání po tři dny a tak dále. 

Verš 8:10. Lokace Dalmanuthy je dnes neznámá. Zřejmě byla na břehu Galilejského jezera a jelikož museli přeplout na druhou stranu, musela být na západním pobřeží. I tam Ho vypátrali Farizejové jako honicí psi! Toto není zřejmě ten případ, který popisuje Matouš 12:39, protože zde Ježíš odmítl podat jakékoliv znamení. 

Verš 8:15. "Kvas" v Bibli representuje vždy nesprávné nebo falešné učení. Jeden z dnešních omylů je ve výkladu Matouše 13:33, kde žena schovala "kvas" do třech dílů mouky. Učí se, že ten kvas representuje evangelium. Ne! Mouka představuje evangelium a kvas falešné učení! Je to proces, který má to jídlo učinit "chutným" nevěřícímu člověku. To znamená míchat mouku s kvasem. A On mluví o falešném učení Farizejů. 

Verš 8:18. Je mnoho lidí, kteří chodí po léta do kostela, navštěvují hodiny Bible - a stále neví nic. Nemá to nic společného ani se zkušeností ani s inteligencí. Tito apoštolové to měli z první ruky. Slova slyšeli, zázraky viděli - a nechápali! Dnes máš super-inteligenty, kteří mají v hlavě víc informací, než já získám za celý život - a nechápou také nic! Příčinu Ježíš nazval několikrát: Zatvrdlá srdce! Ano, Boha můžeš pochopit pouze srdcem, ne hlavou... 

Verše 8:22-26. "A vyvedl ho z vesnice." Proč? Stala se Betsaida něčím jako Nazaret, kde nevíra zapříčinila, že tam nedělal víc zázraků? Ve slině jistě nejsou žádné léčivé složeniny – myslím, že to udělal, aby mu pozdvihl víru. Podívejme se na tento zázrak blíže. Proč vlastně použil tuto metodu? Nemohl toho slepého uzdravit, jako ty druhé? Jistě že mohl! Ale je tu pro nás poučení. V tomto případě máme jako by tři stupně: 

1) Slepota. My všichni jsme nejprve spirituálně slepí. Můžeme říci (jsme-li již spasení), jako ten uzdravený slepec v Janovi 9:25 "byl jsem slepý, dnes vidím". Ale Marek se zde zmiňuje zprvu o částečném vidění. 

2) Částečné vidění. Není to náš stav dnes? Pavel vysvětluje v 1. Korintským 13:12: "Dnes vidíme jako skrze tmavé zrcadlo" (volný překlad). A já s tím zcela souhlasím. Je mnoho věcí, kterým nerozumím... 

3) Dokonalé vidění. To je ten třetí stupeň. Toho dosáhneme teprve v Jeho přítomnosti. Potom se přestaneme dohadovat o tom, jak starý je vesmír, kdy se objevil člověk, zda bylo něco před tím, zda je vesmír konečný či nekonečný, zda Tyranus Rex byl také v Noého arše, co vlastně je "čas" a podobné "prkotiny." 

Verše 8:27-38. Podíváš-li se na mapu, uvidíš, že Césarea Filipi leží na sever od Galilejského jezera. Od této chvíle se Ježíš vydá přímo na jih až do Jeruzaléma, kde zemře. Proč jim nakazuje, aby o tom nemluvili? V Matouši jsme to už měli, zde je opět jiný pohled: Měli počkat, až bude zakončeno celé to evangelium, celá "Gospel". Ježíš nikdy nevysvětloval svou osobu odděleně od svého evangelia. Spása člověka závisí od toho, kdo Ježíš je a co udělal. Ano, co je platno člověku, kdyby získal celý svět... Cenu "celého světa" poznáš každý den, tam u té obřadní síně na Olšanech! 



Kapitola 9. 

Scéna Transfigurace je popsaná ve všech třech synoptických evangeliích. Na rozdíl od jiných popisů událostí, ve kterých je Marek většinou stručnější, zde podává více detailů, než ti druzí. Samozřejmě, že to nevím najisto, mám ale takový pocit, že Transfigurace nám měla ukázat spíše Jeho perfektní lidskou, než-li božskou podstatu! Proč? Jan, který ukazuje Ježíšovo božství hned v prvních pár větách, se nezmiňuje o této události, kromě: "a my viděli Jeho slávu" (Jan 1:14). 2. Petr 1:16 píše, že "byl očitým svědkem Jeho Majestátu". Tím má na mysli tuto událost. Ta Transfigurace se udála uvnitř Jeho těla, ne jako světlo zvenku! Ale o tom jsme už mluvili v Matouši. Jednou se nám Kristus vrátí - a tam někde v prostoru uvidíme, jak On skutečně vypadá naším lidským očím... 

Verš 9:9. Ano: Jeho smrt a vzkříšení musí každopádně být zahrnuto k Transfiguraci. Transfigurace nikoho nespasí! Pouze ukazuje ideál a cíl. Ale ten cíl je dosažitelný jenom skrze ten kříž, chladný hrob a... Vzkříšení! 

Ve verši 9:10 vidíme, že ti chlapíci byli totálně nechápaví, co se týkalo Vzkříšení. Jistě, běželi na ten hřbitov, ale neočekávali, že tam najdou živého Spasitele! 

Verše 9:14-18. Toto je obraz dnešního Křesťanstva. Podívej se na naší ubohou planetu s jejími problémy. Ten chlapec představuje to šílené lidstvo. Věřím, že kdybychom měli možnost se podívat na Zemi tak, jak ji vidí Bůh, museli bychom dojít k závěru, že člověk zešílel! Jako ten chlapec, tak i člověk vypadá, jako ďáblem posedlý a učedníci - Křesťanstvo - není schopné udělat nic! Jistě, jak už víš - odlišuji "Křesťanstvo" od Těla Kristova - Církve, která se skládá ze skutečných Křesťanů, kteří přijali Krista, ale musím smutně přiznat, že ani my nejsme schopni změnit svět! 

Verše 9:19-27. Ano, přineste Zemi ke mně, já jí vyléčím! Lidé této planety zkouší všechno možné, namísto aby se obrátili k tomu jedinému, kdo je schopen pomoci! Ten případ toho chlapce je vážný. Ale vím z vlastní zkušenosti: Není problém, není nesnáz, není nebezpečí, které by On nemohl vyřešit! Co dělá organisované Křesťanství dnes? Papež se denně modlí za mír, někdy i společně s Dalai Lámou! Církve protestují proti potratům, homosexualitě, jsou činné možná i v "ochraně zvířecích práv" a v "osvobozeneckém boji" bývalých koloniálních národů. Ale lidičky, sociální problémy nejsou naším úkolem! Mám známého Katolíka, jehož vidinou je "sociální spravedlnost" na tomto světě a v tom vidí také smysl Křesťanství! Ale příteli, sociální problémy nejsou naší agendou! Můžeš zavést beztřídní společnost, kde má každý to co potřebuje a ještě navíc, ale svět nebude k Bohu ani o milimetr blíž! 

V době, kdy Ježíš chodil po zaprášených cestách Palestiny, bylo těchto očividných nespravedlností mnohem víc! Například otroctví. Římská bota na krku národů, které Římu nikdy nepatřily! Exploatace spodních vrstev diktaturou národa, jehož heslem bylo právo silnějšího. Pověz mi příteli, jak tak jdeš touto knihou: Nalezl jsi jednu jedinou řádku, která by zaznamenala jedno jediné odsouzení těchto společenských systémů? Pavel žil v době jedné z největších mrch, jaké kdy lidstvo zplodilo - Nerona. A podívej se do dopisu Římanům, kapitola 13! Když jsem to četl jako křesťanské baby, "lezl jsem po zdi"! Nemohl jsem se s tím smířit! Po deseti letech Jáchymovských koncentráků to byl pro mně příliš silný tabák! Trvalo to roky než jsem si uvědomil, že člověk je skrz naskrz zkažený, ať už skládá symfonie nebo uhlí. Že může mluvit spisovně, být dokonale morální a nepromluvit jedno sprosté slovo za život, ale nemá-li mír s Bohem skrze Ježíše Krista, je právě tak ztracený před Bohem, jako masový vrah Stalin! Pavel to píše v 1. Korintským 13:3 zcela jasně. Místo toho slova "láska" si dosaď Kristus a porozumíš. 

Verše 9:30-32. Ježíš znovu mluví o své smrti, o vzkříšení a opět nechápou! Jejich ideál, jejich vůdce, učitel! Nakonec se shodli i na tom, že on je tím Mesiášem a to, co říká, je přece nepřijatelné! Jeden by očekával, že místo diskuse o tom, kdo bude jednou největší v nebeském Království, se budou alespoň trochu zajímat o to, co se jim Ježíš snaží říci! Jejich chování je zahanbující! Tím ovšem nechci říci, že bych byl lepší, být na jejich místě... 

Verše 9:38-41. Víš, podle tradice, která nazývá Jana "miláčkem Páně", by si jeden myslel že to byl mírný, pokorný člověk. Verš 38 a hlavně Lukáš 9:56, ukazují něco jiného! Prostě je vidět víc a víc, že dokud nemáš v sobě Krista, nemáš v sobě nic dobrého. A prosím nezapomínej, že ani jeden z nich prozatím Krista v srdci nemá! Proč tak usuzuji? Jen se podívej na Jana 20:8. "...uviděl a uvěřil." Stejné jako "případ Tomáš"... 

Verše 9:42-50. Uvědomuješ si, kdo zde mluví? Ten, kterého nazývají mírným, něžným a laskavým Ježíšem - je jediný, kdo mluví o pekle! Pavel o tomto subjektu nikdy nemluvil - pouze Ježíš! A jelikož mluvil, bude asi prospěšné nastavit uši! On říká, že existuje místo, které se nazývá Peklo. Verše 44. a 46. nejsou ve většině Biblí zaznamenány - prý chybí v lepších rukopisech. Nevím. Ale abys věděl, co je vynechané: " kde jejich červ neumírá a oheň nehasne." Bible Kralická a moje anglická King James to zaznamenávají. 

Verše 9:49-50. Toto jsou podivné výroky. Myšlenka je, že jak oheň, tak i sůl, očisťují. Oheň čistí nečistotu v kovech. Sůl proniká do hloubky, vypálí hnis a zkaženiny - zastaví rozšíření nákazy. Když máš v sobě sůl = Boží Slovo, očisťuje Tě. 



Kapitola 10. 

Markova "geografie" je zajímavá. V 9:30 čteme, že "odešli a procházeli Galilejí." Ježíš dělá poslední cestu a hlavním zájmem je příprava těch dvanácti. Proto nechce, aby se kolem nich shromažďovaly davy. Nyní přichází do Judeje podél východního břehu Jordánu. To byla ta oblast zvaná Dekapolis. 

Verše 10:1-2. Neptají se Ho, že by snad byli zvědaví na odpověď - chtějí Ježíše chytit za slovo a obvinit z učení proti Zákonu. 

Verše 10:3-4. Věděl, že budou muset takto odpovědět, protože Deuteronomy 24:1-2 říká, že je rozvod povolen. Ve skutečnosti ale v Božím plánu nebylo, aby se lidé rozváděli pro kdejaký nesmysl. Ježíš jim to v následujících verších vysvětluje. 

Verše 10:5-9. Vrací je zpět do doby Stvoření, do času před Pádem člověka. Bůh měl pro člověka něco lepšího, než rozvod! Je rozvod hříchem? Jistě že je! Ale vražda je také hřích a Bůh vrahu odpustí, obrátí li se k Němu skrze Krista! Dále říká, že manželství je silnější svazek, nežli pouto mezi dítětem a rodičem! Základní problém manželství je, že jdou k sobě nevhodní partneři! Přátelé: někdy i dva Křesťané budou mít v manželství problémy - nikdo z nás není dobrý, ale manželství opravdových Křesťanů s nevěřícími protějšky je vždy - bez výjimky - katastrofa! Neříkej, že přeháním! Jsi-li dobrým Křesťanem-Křesťankou a tvůj partner nevěřící - budeš narážet na problémy každou hodinu svého života! 

Verše 10:10-12. Tato slova jsou snad to nejsilnější prohlášení proti rozvodu v Bibli! Jak se na to dívat? Ze zkušenosti vím, že je nutné dát všechny biblické pohledy - na cokoliv - dohromady a potom udělat konečný úsudek. V Matouši toto stejné prohlášení má jednu výjimku, kdy se rozvod povoluje: Nevěru. Proč to Marek vynechal? Jak už víme, Marek psal pro Římana, který neznal Mojžíšův Zákon, zatím co Matouš psal pro Židy, kteří ho znali. Pavel se o tom zmiňuje také v Římanech 7:2, kde to ovšem zpodobňuje k závazku člověka k Zákonu. Jinak, podle Mojžíšova Zákona, nevěrný manžel, či manželka, měli být považováni za mrtvé v očích nevinné strany a tím se ten druhý mohl oženit, či provdat znovu. 

Verše 10:13-16. Co tím chce říci je, že se potřebujeme oprostit od té vychytralosti, úskočnosti a postranních myšlenek v jednání s druhými lidmi - a přijmout Krista tou prostou vírou dítěte, které se nesnaží "chytračit" - spekulovat. 

Verše 10:17-27. Celou tu scénu jsme probírali v Matouši. Jenom k tomu dodám toto: První část Desatera se nazývá "pietas" a týká se vztahu člověka k Bohu. Druhá část je "probitas" a jedná o vztahu člověka k člověku. Ježíš se nezmiňuje o té první části - tu není schopen dodržet nikdo! Ta druhá část se dá dodržet (možná). Ten mladý muž říká, že toto dodržel. Potom mu Ježíš říká, že mu schází jedno a to je jeho vztah k Bohu. Překážkou bylo jeho bohatství. Ježíš mu radí, aby se zbavil té překážky a následoval Ho. Kam by ho to zavedlo? Ke kříži, kde by dostal spásu! 

Verše 10:32-45. Ježíš je opět připravuje na budoucí události. Povšimni si, že nikdy neopomene dodat ke své smrti Vzkříšení. Tu další událost s Jakubem a Janem jsme už měli. A znovu: Do nebe se dostaneš zdarma - své místo tam si musíš odpracovat! Spása je gratis, odměny za práci! 

Verše 10:46-52. Tato událost je v Matouši. Zmínil jsem se už o tom, ale: Jsou lidé, kteří zde nacházejí kontradikci mezi těmi popisy. Matouš píše o dvou slepcích, ale Marek se soustřeďuje na Bartimea, protože ten se ozval jako první a byl asi hlasitější. Mám obavy že kritik, který v tom vidí nesrovnalost, je tím třetím slepým! 



Kapitola 11. 

Přicházíme k posledním dnům Ježíšova života v lidském těle. Tato kapitola pojednává o třech dnech Jeho návštěv Jeruzaléma. Všude to nazývají triumfálním vjezdem do Jeruzaléma. Pravda, Ježíš přijíždí na tom oslíku - ano, na oslíku jako Král. Ale nakonec to vyvrcholilo v odmítnutí toho Krále! Ti všichni (nebo alespoň většina), kteří tento den volali v těch úzkých uličkách "Hosana," za pár dní, v těch stejných uličkách, volali "Ukřižuj!" První den, když přišel, byl den sabatu - sobota. Druhý den v neděli se vrátil a vyčistil Chrám. Vyhnal všechny kupčíky a penězoměnce. Třetí den v pondělí přišel a plakal nad Jeruzalémem. Ta příhoda s fíkovníkem se stala druhý den. Jak už jsme měli v Matouši: Fíkovník představuje národ Izrael, který nenese ovoce a proto je k ničemu! Něco jako ta kongregace v Laodiceji, ke které mluví Kristus v Apokalypse 3:14-19. Také Izaiáš 29:13 varuje před ústy, která jsou plná velikých slov, zatím co srdce jsou prázdná a chladná. 

Verše 11:22-26. Základ všeho je víra v Boha! V dopise Židům 11:6 je ten veliký princip: Nejprve musíš uvěřit, že Bůh existuje a teprve potom Mu můžeš věřit! Pakliže nevěříš, že Bůh skutečně existuje, potom tvá prosba k Němu je - jak jeden ateista ironicky prohlásil - "Modlitba je cvok, který mluví sám k sobě!" Naším úkolem zde na zemi není stěhování kopců! Co potřebujeme je popsáno Pavlem v dopise do Efezu 3:16! Měj víru v Boha, ale nedomnívej se, že si tím můžeš splnit jakékoliv sobecké přání! Požádej Ho, aby se Jeho vůle naplnila ve Tvém životě! To je přesně to, co potřebuješ! Dnes se mnou asi nesouhlasíš, ale jsem si jistý na tisíc procent, že se mnou jednou souhlasit budeš! Když ne za dvacet, tak určitě za dvacet tisíc let! 

Verše 11:27-33. Ježíšovi nepřátelé jsou na Jeho stopě jak smečka vzteklých psů. Jeho otázka je z toho druhu otázek, které ať odpovíš, jak odpovíš, vždy jsi "v kaši." Je to něco, jako by se tě někdo zeptal: "Ještě bijete svou ženu?" Ať odpovíš, jak odpovíš, "lítáš v tom." 



Kapitola 12. 

Verše 12:1-12. Ježíš vystupňuje svůj spor s náboženskými vůdci podobenstvím o vinici. Pochopitelně, vinice je národ Izrael, podle Izaiáše 5:1-7. Podívej se na to! Izrael byl jediným národem, který měl pravdu přímo od Boha a při tom ještě Jeho viditelnou přítomnost, jak je vedl z Egypta! To druhé jsme my nikdy neměli! I slabomyslný musel pochopit! Sluhové jsou proroci, majitel vinice Bůh, vinaři - náboženští vůdci. Ježíš je obviňuje z vraždy ještě před vraždou! Vyplnění vidíme v r. 70. Titus zničil Jeruzalém a odvedl je do zajetí. Podívej se na Koloseum v Římě! Je postaveno židovskými nevolníky! Další nádherná poznámka: "Kámen, který stavitelé zavrhli..." Kristus je ten "kámen úrazu" a urážka náboženským vůdcům, ale mnoho lidí se k Němu obrátilo a těm se stal kamenem základním. Toto se splní, až se jednou vrátí. Zachariáš 4:7: "Kdo jsi, veliká skálo?" V té chvíli by Ho náboženští vůdci nejraději roztrhali - báli se však lidí. 

Verše 12:13-17. Tato otázka je skutečné "mistrovským dílem," v negativním smyslu slova! Vidíš, nepřijímá jejich chválu, nazývá je pokrytci. Když Mu něco podobného řekl Nikodémus v Janově kap.3, přijal to, protože věděl že to je upřímné. Proč je žádá o peníz? Uvědom si: Bůh chodí po této zemi a nemá ani haléř! Bůh-Syn neměl ani peníze, ani kreditní kartu! Jeho odpověď byla ještě mistrnější. Už si mysleli, že Ho mají v pasti, ale on nad tím nemusel přemýšlet ani na vteřinu! Jako mince má dvě strany, tak i člověk má dvě povinnosti. Jednu vůči Césarovi (obec, město, stát), druhou vůči Bohu... 

Verše 12:18-27. Matouš se o tom zmiňuje, brali jsme to tam. Saducejové byli v podstatě ateisté. Popírali nadpřirozeno. Jak praví Ježíš: Potíže jsou v tom, že lidé neznají Bibli a tím také Boží moc. Pod pojmem "Bůh," si představuji bytost, která může absolutně všechno, pokud to není v rozporu s Jejím morálním kódem (na příklad nemůže lhát!) a která ví všechno, co lze vědět! A proto je nesmyslem se dohadovat "jak by to, či ono bylo možné..." 

Verše 12:28-34. Toto je citát z Deuteronomy 6:4. Není to jeden z Desatera, ale je to největší doktrína Starého Zákona! Doslova by se to mělo čísti: Yahweh, náš Elohim (množné číslo!) je jeden Bůh, (Yahweh)! Izrael měl svědčit pohanskému, polyteistickému světu o jednom Bohu-Stvořiteli, který se manifestuje ve třech osobách: Otec (Stvořitel), Syn (Spasitel), Duch (Učitel). Ovšem to v závorkách naznačil vlastně až Bůh-Syn. Jestli tomu rozumím? Jistě, že ne! Ale věřím tomu, protože to učí Bůh! Pakliže jsi vždy plnil verše 30. a 31., můžeš si jednou zaklepat na nebeskou bránu a vejít dovnitř na "vlastní vstupenku!" Pakliže ne, potřebuješ Spasitele! Co říká ten zákoník ve verších 32. a 33. je pravda. Milovat Boha je neskonale víc, než oběti, dary, dobré skutky, nábožnost a podobné! 

Verše 12:35-37. Ježíš zde učí nadpřirozené zrození z panny. Jak by mohl David nazývat svého pra-pra-pra potomka "Pane?" Mohl by pouze v tom případě, že ten jeho potomek bude Božím Synem! A jestliže je Božím Synem, musel se narodit z panny, bez lidského otce! Všimni si: Ježíš říká, že to Davida učil Duch Svatý. 

Ve verších 12:38-40 Ježíš říká, že postavení a privilegia vytvářejí zodpovědnost. Odsuzuje zároveň zákoníky, protože jejich život byl v rozporu s Písmem, které učili. 

Verše 12:42-44. Zde je jedno obrovské poučení příteli. Vím, zde to ještě není zakotvené tak jako v USA, kde je samozřejmostí přispívat na vlastní kongregaci, ale pamatuj si: Bůh se nebude dívat na to, kolik dáváš - On to nepotřebuje! On chce tvou lásku! Ale bude se dívat, kolik si necháš pro sebe! Tam se ukáže ta láska 



Kapitola 13. 

Olivetskou Rozpravu jsme probrali v Matouši. Jen pár poznámek: Verš 3. nám říká to, co Matouš nenapsal. Nevěděli bychom, že se ptali tito čtyři - možná, že se ptali za všechny. Nezapomeň, že toto je (pravděpodobně) evangelium Petra! Marek dává otázky dvě, Matouš píše o třech. Když to dáme všechno dohromady, shledáme, že Matouš má všechny: 

1) Kdy to bude? 

2) Jaké bude znamení Tvého Příchodu? 

3) Jaké bude znamení konce světa? (Matouš 24:3). 

Matouš uvádí více detailů, ale podívejme se na co klade důraz Marek. Jistě se bude snažit ukázat sílu, akci, drama. Přece píše pro Římana! 

Verše 13:5-6. V tomto vidím stálou hrozbu a domnívám se, že je to velmi aktuální dnes! Například: Kristus moderního liberalismu se nenarodil nadpřirozeně z panny, nikdy nevykonal ani jeden zázrak, nikdy neprolil svou krev za hříchy lidstva, nikdy nevstal fyzicky z hrobu, neodešel k Otci do nebes a nikdy se fyzicky nevrátí! Je ti jasné, že takovýto Kristus se v Bibli nenachází? Tento popis mi spíše připomíná Antikrista! Dnes běhá po této zemi mnoho antikristů. Měli jsme Koreshe v Texasu, který měl naplánováno "rozlomit sedmou pečeť." (Apokalypsa, kapit. 8.) Uhořely tam desítky mladých lidí. Před tím Jim Jones hodlal stvořit v Britské Guayaně "Zemi Zaslíbenou" pro asi tak 900 chudáků z okolí Los Angeles. Výsledkem je 900 hrobů v guayanské džungli! V Jižní Kalifornii nějaký mudrc založil novou církev se slibem, že udělá to, co Ježíš nemohl udělat! Zatím nám ještě neprozradil, co to bude! Minulý týden zahynulo asi padesát lidí ve Švýcarsku a v Kanadě, kteří měli velmi bizarní spolek. Také s "kristem", pochopitelně! U nás straší mladý kluk pod jménem "Parsifal Imanuel-Syn člověka," jinak Jan Dvorský. Pár cvoků kolem něho obíhá jako oběžnice. A co jich "poletuje" po tom našem světě, aniž bychom o nich věděli! Je zřejmé, že každý z nich mluví o jiném "kristu!" Dovol, abych poznamenal, že ani jeden z těchto moderních proroků a "spasitelů" nezazářil, řekněme alespoň průměrnou znalostí Bible! Jako vždy (po kolikáté už?) vytrhnou verš zde, verš támhle: A hle, nová pravda, nové evangelium a co je nejhorší - další podvedené ovečky, které nemají potuchy, kam je ten pastýř vede! Musíš prostě znát celou Bibli, abys poznal toho pravého Krista, abys také měl představu (i když nedokonalou), jakou povahu ten Bůh má, dá-li se Mu skutečně věřit a když ne, proč ne? Zobrazit si, byť i neumně, jakous takous představu o tom, na co se můžeme těšit, až nás jednou vezme domů! A nakonec otázku toho Markova Římana: Je ten Bůh schopný udělat to, co slíbil? 

Verše 13:7-10. Už jsme to probrali v Matouši i s tou frekvencí zemětřesení za posledních pár set let. A ihned jsem dostal od svého přítele námitku: Jak mohli vědět v tom a v tom století, kolik těch zemětřesení bylo a kolik lidí zahynulo? Nevím, vzal jsem to z toho Almanachu. Ale, vsadil bych se, že když mu ve škole řekli, že paleozoikum trvalo od 570 až do 230 milionů let před naším letopočtem a že takový dinosaurus sežral za jeden den tolik a tolik metráků mrkve či karfiolu, nemrknul ani brvou! My už jsme takoví: Když nám nějaký postarší Csc. - s motýlkem na krku a vyleštěnými lakýrkami slavnostním hlasem prohlásí, že Big Bang se odehrál před 30 miliardami let, mlčíme v obdivném úžasu. Když nám chlapík v zaprášených opánkách poví, že to Bůh stvořil v šesti dnech, poposedáme v rozpacích na židli a nesmějeme se jenom proto, že nás doma naučili slušnému chování! Je to stále ta stejná písnička: Jelikož nemůžeme vidět "dovnitř" člověka, necháme se ovlivnit jeho zjevem a titulem... Všichni jsme byli stejní! 

Verš 13:8. Dnešní člověk se domnívá, že je velmi "civilizovaný", protože má doma automatickou pračku, sušičku, televizi se satelitem, mikrovlnnou troubu a velké auto v garáži. Říká si, jak je ten svět krásný, obzvláště, když se povaluje na plážích Mauí nebo alespoň Malorky. Najednou s hrůzou zjistí (pakliže vůbec zjistí), že jeho zásahem vymírají živočišné druhy a Země se pomalu stává neobyvatelnou! A pokud nezastaví populační explozi, pojde hlady! Ne, nejsem fanouškem ekologie! Jak už jsem napsal: Bůh mně sem nepostavil, abych vyčistil rybníky, ale abych chytal ryby! Ty ekologické problémy, byť nepochybuji o tom, že jsou (ve většině případů) skutečné, mně nezajímají! Víc než nečistota vody a vzduchu mně trápí nečistota lidských srdcí! Tam je ten problém! 

Ale abych se vrátil... Před několika desetiletími se lidé domnívali, že věda vyřeší všechny lidské problémy. Nyní vidíme, že věda sama vytvořila problémy, které svět není schopen vyřešit! Známý skeptik Bernard Shaw kdysi prohlásil:"Věda, ke které jsem si přišpendlil svou víru, zklamala. A vy se díváte na ateistu, který ztratil svou víru." A toto charakterizuje dnešní věk. Lidé se nemění - jenom každá generace přidá více rychlosti a hluku a špíny! 

Verše 13:9-13. Nedomnívám se, že má na mysli Církev. Pod evangeliem myslí zprávu Království. Je to také evangelium milosti. Dávej pozor: Nejsou dvě evangelia! Zpráva o Království je jedna strana a evangelium Boží Milosti je strana druhá! Celá spása je skrze Milost Boží. Bůh nikdy neměl jiný způsob spásy, než skrze Kristovu prolitou krev! Ale evangelium Království klade důraz na: "Obraťte se, království nebes se přiblížilo!" A toto bude rozhlašováno v Době Strastí! Nakonec - o které době mluví Kristus ve verších 11-13? V té době bude také silný antisemitismus. 

A opět pozor: Verš 13:14 je počátek Doby Strastí. Křesťane, uvědom si, že nám Bůh nedal Chrám s velesvatyní! Toto je specifický Chrám na specifickém místě, které určil Bůh! My takové místo nemáme! Proto také Marek nepíše o "svatém místě" jako Matouš! Říman by se zeptal "Kde to je?" A znovu opakuji: Izrael má Zaslíbenou zemi, Církev Nový Jeruzalém! A proto také verš 27 není Rapture! Pro nás Kristus neposílá nikoho - my budeme "uchváceni" do prostoru, kde On na nás bude čekat (1.Tesal.4:13-14). Tento verš zde popisuje scénu po Době Strastí nebo těsně před jejím koncem, kdy se Kristus vrací jako vítěz. Ten fíkovník jsme měli v Matouši. Pravda, jsou lidé, kteří nesouhlasí, ale nakonec kdo-kdy souhlasil se vším, co říká ten druhý? Pro mne ale ty Boží "hodiny", podle kterých provádí svůj plán, nejsou Omega, či Seiko, ale Izrael! Tím "pokolením" má na mysli buď národ Izrael, který je jak se zdá nezničitelný a nebo tu generaci, která uvidí "počátek těch věcí." 

Verše 13:31-32. Tyto verš jsou skutečně obtížné. Pakliže je Ježíš Bůh, je těžké vysvětlit nedostatek vševědoucnosti. Jediný Marek dodává "ani Syn." On představuje Ježíše jako služebníka a "služebník neví, co jeho pán dělá." Tento služebný charakter je typický obraz lidství. "Vzal na sebe formu služebníka," by také mohlo znamenat, že se vzdal některých božských atributů, když se stal člověkem. Omezení z vlastní vůle. Přijdeš-li na lepší vysvětlení, napiš mi ho... 

Verše 13:33-37. Toto podobenství uzavírá Markův obraz Olivetské Rozpravy. Ježíš aplikuje toto podobenství na svůj Druhý Příchod. Ovšem to "bdění" může být všelijaké. Někdo bude bdít ve strachu, někdo v radosti. Postoj Křesťana by měl být, jako kdyby očekával Krista dnes večer! Nemožné to není! 



Kapitola 14 

Verše 14:1-2. Řečtina zde píše o Velikonocích (Passover jinak "Beránek") a svátcích nekvašených chlebů. Passover byl vždy čtrnáctého dne prvního měsíce (Nisan), který odpovídá našemu dubnu (Leviticus 23:5). Potom svátek nekvašených chlebů, spadající na patnáctý den stejného měsíce (Leviticus 23:6). Farizejové zřejmě chtěli počkat, až se návštěvníci Jeruzaléma rozejdou do svých domovů. Báli se nepokojů. Jenže: Člověk míní, Bůh mění. Zde je opět ta příjemná scéna. Jan 12:1 píše, že to bylo "šest dní před velikonocemi." Mýlí se Matouš i Marek, kteří to dávají těsně před Velikonoce? Už jsme si řekli, že ani Matouš, ani Marek se nesnaží o chronologii. Jejich zřejmý úmysl je postavit tento krásný obraz jako kontrast k tomu, co udělá Jidáš. Matouš a Marek kreslí světlo a tmu. Oba - jak přítel tak i nepřítel - se blíží k tomu kříži - každý po jiné cestě. Marie cestou lásky, Jidáš cestou závisti a chtivosti. Jan dodává, kdo vedl tu stížnost na plýtvání mastí... 

Verš 14:10-11. Zde je Jidáš na své půdě. Plánuje, jak by Ježíše zradil. Mělo se to udělat "decentně," aby u toho nebylo moc lidí! Jenže Ježíš jim to překazil. V Janovi 13:27 čteme, jak mu Ježíš praví: "To co chceš udělat, udělej rychle!" A Jidáš možná přiběhl k židovské radě s poplachem, že se to prozradilo a že to musejí udělat ihned! 

Verše 14:12-16. Beránek se jedl s nekvašeným chlebem. Ježíš měl zřejmě tu místnost sjednanou s majitelem předem. Jistě se pamatuješ, jak poslal o týden dříve učedníky pro toho osla. To bylo jistě vyjednáno předem také. 

Verš 14:18-19. McGee tvrdí, že každý z nás by byl schopen toho, o čem se tu hovoří. Je pravda, že člověk je totálně zkažený a to i ten, který se nám zdá být ten nejlepší, ale stejně se ve mně něco vzpírá s ním souhlasit. 

Verše 14:22-25. Zde je několik zajímavostí. Pohár s vínem musel projít kolem toho stolu několikrát, než-li Ježíš ustanovil památku Poslední Večeře. Passover či Beránek, poukazoval vpřed na Jeho Příchod a bude opět zaveden - a to v Miléniu, jak se dozvídáme v Ezechielovi, možná jako památka. 

Verše 14:26-31. Nemám pochyby o tom, že to Petr myslel upřímně, ale neznal své slabé stránky! My jsme na tom stejně, ale já se domnívám, že jediné zrcadlo ve kterém je můžeme vidět, je Bible. Víš, nikdo z nás nezná hloubku lidského srdce. A můžeš to své srdce "vydrhnout" tím nejsilnějším práškem dobrých předsevzetí a necháš-li ho prázdné, pozdější stav bude horší, než předešlý! Potřebuješ Krista! Jenom Jeho přítomnost ve Tvém srdci nepustí nákazu a špínu zpět! Teď jim po cestě říká o Vzkříšení slibem, že se sejdou v Galileji. On je - z celého toho nekonečného vesmíru - jediný, na koho se můžeš opravdu spolehnout! Lidé, i ti nejlepší, občas zklamou, věrný pes zestárne a jednou pojde. Jenom Bůh je stále na tom stejném místě, stále stejný včera, dnes, i za milion století! A když Ho budeš hledat s upřímným srdcem, najdeš Ho jak ráno, tak o půlnoci. Jak v paláci, tak i v africké slaměné chýši! Pakliže Ho přijmeš, bude s Tebou stát až do konce - vlastně až "za konec". A jsem si jistý, že právě tak stál s Petrem i v té nejkritičtější chvíli Petrova života! 

Verše 14:35-36. Nebyla to bolest, ani výsměch, ani smrt, čeho by byl se bál. Byl to instinktivní odpor k tomu okamžiku, kdy na Něm budou ležet hříchy lidstva. Hříchy jak z minulosti, tak i z budoucnosti! Strašná tíha za něco, co On nejenom neudělal, ale co bylo vzdálené Jeho charakteru, jako je Západ od Východu! Bůh z Něj na tom kříži udělal Hřích (2. Korintským 5:21). 

Verše 14:37-42. Krásná ukázka lidské solidarity! Ti chlapíci neměli vůbec žádné starosti! Dokonce i Petr, kterému Ježíš řekl, že Ho zapře! On v první řadě měl být vzhůru a sbírat síly pomocí Boha, aby tuto krizi překonal se ctí! Vždyť Petr, když už nikdo jiný, věřil, že Ježíš je Kristus, Boží Syn! I když to jistě neměl ještě tak v hlavě srovnané jako my po těch dvou tisících letech hledání a hlavně školy Svatého Ducha - Učitele, tak přece jen věděl, že Ježíš mluví pravdu a že mu, Petrovi, předpověděl, že Ježíše zbaběle zapře! A přes to všechno ještě mohl spát? 

Verše 14:43-52. Vidíš, dělají přesně to, co řekli, že dělat nebudou! Chtěli Ho zabít až po svátcích. Ježíš řekl že zemře na Passover a také se to tak stalo! A On jim ještě pomáhá! Prohlašuje, že tím plní proroctví. Kdyby ti lidé věřili vlastnímu Písmu, mohli si to ještě uvědomit a změnit úmysl. Ten chlapík, co tak mával mečem, byl Petr. Jiní evangelisté jmenují i toho zraněného. "A všichni utekli", je žalostný závěr. Frank Morison napsal, dnes už klasickou, knížku: "Kdo odvalil ten kámen?" Morison byl přesvědčen, že ten, který utekl nahý, byl Jan Marek. 

Verše 14:53-72. Ježíše přivedli před Kaifáše, velekněze, který byl přijatelný Římu. Jan poznamenává, že Ho nejprve předvedli před Annáše a mnoho odborníků se domnívá, že Annáš byl tím, kdo stál za celou tou konspirací. Ať už byl či nebyl - dneska je mu již jasné, co udělal! To celé soudní shromáždění bylo nelegální, protože bylo proti zákonu vést hrdelní proces v noci! Dále fakt, že vyslechli pouze svědky obžaloby a ne také obhajoby, bylo do nebe volající! Ježíš ta nesmyslná obvinění ani nepoctil odpovědí. Přesně jak píše Izaiáš 53:7. Nakonec Ho velekněz dává pod přísahu. A pod tou přísahou Ježíš prohlásil, že On je ten, který se jednou vrátí na oblacích moci. A to je Daniel 7:13-14! Velekněz velmi dobře věděl o čem Ježíš mluví a předvedl tu malou emocionální scénu. Proti Mojžíšovu Zákonu bylo i roztrhnutí velekněžského šatu. Ale ten velekněz toho měl za tu noc na svědomí mnohem víc, nežli zničení pár metrů látky. Ježíš nebyl odsouzen za to co udělal či neudělal - byl odsouzen za to, kým je! 

Toto obvinění bylo později pozměněno, když stál před Pilátem (Marek 15:3). Zatím co proces běžel, Petr byl na špatném místě, mezi špatnými lidmi! A slabý ženský hlas ho vyděsil natolik, že udělal to, o čem byl přesvědčený, že je nemožné. Zkouška pravého Křesťana není v tom, že se vyhne hříchu! Každý zhřeší. Ale v tom, že se vrátí zpět k Bohu a přizná svůj hřích! Nakonec to píše on sám (1. Petrova 1:5). Petrovi bylo jasné, že ho Bůh podržel. 



Kapitola 15. 

Přicházím už po druhé k ukřižování Ježíše Krista. Všichni "Jeho věrní" jsou poschováváni jako myši v dírách. Jeden Ho zradil, druhý zapřel. Hlavním námětem této noci je hřích. Hřích ze dvou pohledů. Jeden pohled je, že Hřích se Ho pokouší zničit. Druhý obraz: Ježíš dobrovolně bere tento Hřích na sebe a umírá, aby tu sílu hříchu porazil. Je to síla Satana. Dá se říci, že ten kříž je jeden z mnoha paradoxů křesťanské víry! Je na jedné straně strašnou tragedií všech věků. Na druhé straně tím nejslavnějším vítězstvím nebe a země. Nesnaž se, příteli, mít ani pocit porážky, ani lítosti pro Toho, který tam visel! Vytvoř si ve svém srdci vděčnost! Skutečnou, nefalšovanou vděčnost, která se potom rozdělí a vytvoří lásku! Z vděčnosti vypučí láska k Tomu, který dobře věděl, co Ho čeká a který přes to všechno sestoupil z nepředstavitelné čistoty a slávy na naše smetiště, aby toto smetiště jednou změnil v ráj! Až si plně uvědomíš, co On pro Tebe udělal, nemůžeš než pocítit vděčnost a lásku! V opačném případě se stavíš na úroveň Jidáše! Je to silné, ale je to pravda. 

Ta tragická nota je nesmazatelná v těchto scénách Kalvárie. Není divu, že když barbar Clovis uslyšel evangelium, vzkřikl: "Kdybych tak tam byl se svými vojáky!" Ale On nechce naše sympatie - On chce naší víru! (Římanům 10:9-10). Až pochopíš, dáš Mu své srdce - ne soucit! Evangelium je to, co udělal On - ne to co Bůh chce, abys udělal Ty! My nejsme schopni udělat cokoliv, co by Bůh mohl přijmout! (Římanům 4:25, 15:1-15) Důvod, proč Ho vedou k Pilátovi je, že Sanhedrin Ho sice mohl odsoudit k smrti, ale vykonat popravu mohl pouze Řím. Obvinění, podle kterého Ho v noci odsoudili k smrti, by nikdy neobstálo před Pilátem, a proto se sešli brzy ráno, aby dali dohromady obžalobu přijatelnou pro Piláta. Pilát neměl Jerusalém rád. Jeho hlavním sídlem byla Césarea. Měla krásné pobřežní počasí a Pilát přijížděl do Jerusaléma potlačit demonstrace, vzpoury, konat soud. Řím nestrpěl ani náznak odporu a možná proto vydržel tisíc let! Pilát byl zmatený tím, že tento Obžalovaný se vůbec neobhajuje. Na to nebyl zvyklý! Když se podíváš na tuto scénu, jak ji popisuje Jan, uvidíš, že tam byla mezihra Piláta a Sanhedrinu. Pilát chtěl dokonce vězně propustit, ale nedostal žádnou spolupráci od Ježíše! Nakonec poznal, že musí rozhodnout sám podle svého názoru a smyslu pro spravedlnost. A to stejné je na nás všech. Barabáš byl vrah a vedl povstání proti Římu. Byl zřejmě hlavním vězněm v té době. Ježíš pravděpodobně visel na kříži, který byl připraven pro Barabáše. Pilát se musel potit! Na jedné straně má vyloženého nepřítele Říma, na druhé stojí Člověk, o kterém je Pilát přesvědčený, že je zcela nevinen! A lidé si zvolí Barabáše! Na otázku co s Ježíšem, dav pouze křičí "Ukřižuj!" A tak Pilát pošle nevinného na smrt. Nevinného? On tam visí za mně - a já nevinný nejsem! 

Verš 15:25. Je nám řečeno, že byl ukřižován ve třetí hodinu, což je devět ráno. Marek používá židovský čas, Jan římský. Co se týče toho nápisu, musíš dát dohromady všechna evangelia, abys to dostal kompletní. Jinak jsme ukřižování probrali v Matouši... 







Kapitola 16. 

Tělesné, fyzické vzkříšení je jedna z hlavních doktrín křesťanského učení. Toto je srdce evangelia či Kristovy zprávy. 

Verše 16:9-20. Jsou zpochybňovány textuálními kritiky. Nemohu říci, že by mně to vzrušovalo! Při "procházce" tímto vydáním jsem dostal dostatečné množství moudrostí současných "expertů," takže už jsem obrněný vůči všemu! Všechny ty návštěvy máme chronologicky v Matouši, nebudu se opakovat. Snažil jsem se v tomto evangeliu vyhmátnout zdánlivé či skutečné rozdíly od předešlé zprávy a neopakovat stejné pohledy. Marek například nepodává mnoho podrobností ve verších 13. a 14. 

Verš 16:16. ukazuje akci, pohyb. Verš netvrdí, že když nebudeš pokřtěný, že jsi ztracený! A Ježíš neříká, že křest je podmínkou spásy, ale že spasená osoba se dá pokřtít. Už spasená! 

Verše 16:17-18. Pakliže chceš některý z těchto darů pro sebe, věz že musíš vzít všechny! Co tím chci říci? Tato znamení provázela ty, kteří učili první evangelium. A ta znamení pominula časem, když lidé už měli celý Nový Zákon a nebylo potřeba nadpřirozených důkazů! Když budeš znát Bibli dobře, poznáš že žádný zázrak nepotřebuješ! Že tím největším zázrakem byla Tvá spása! "A tak se všichni rozešli do světa a učili." 

A na konci dvacátého století ještě učí. Skrze nás, kteří jsme uvěřili. (Jan 17:20).