Náboženství versus křesťanství


          Povím vám něco, co jsem kdysi slyšel od Charlese Swindala,  který byl v té době jedním z těch mladších fundamentálních  evangelistů v Kalifornii. Ani vlastně nevím, ve které denominaci  pracoval - a uvědomuji si, že je to vlastně úplně jedno. Forma není  nikdy tak důležitá, jako obsah! A také nezáleží na tom, že on měl  na mysli Spojené Státy, a já Čechy a Moravu. Mohl bych to právě tak  psát pro Finsko, Zambii, nebo Ekvádor - ono je to všude stejné.  A jako vždy, začneme Biblí. Totiž, ještě jsem nečetl žádnou jinou  knihu, na kterou bych mohl vsadit svůj život. Tak tedy:

        Kniha Skutků, kapitola čtvrtá, verše 1 - 14, cituji: Petr  a Jan ještě mluvili k lidu, když přišli kněží s velitelem chrámové  stráže a zákoníky. Byli rozzlobení, že ti dva káží lidu, a hlavně  že učí vzkříšení z mrtvých, skrze Ježíše z Nazareta. Násilím je  odvlekli na noc do vězení, protože byl už večer. Ale mnozí z těch,  kteří slyšeli Boží Slovo, uvěřili. Bylo jich na pět tisíc. Druhý  den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci  Zákona, velekněz Annáš, Kaifáš, Jan, Alexandr a všichni ostatní  z velekněžského rodu. Dali předvést Petra a Jana a začali je  vyslýchat: "Jakou mocí, a v čím jménu jste tak učinili?"

         Tu Petr, naplněn Duchem Svatým, k nim promluvil: "Vůdcové  lidu a starší. Když nás dnes vyšetřujete pro dobrý skutek, který  jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil,  vězte vy všichni i celý israelský národ: Stalo se tak ve jménu  Ježíše Krista z Nazareta, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh Ho  vzkřísil z mrtvých. Mocí Jeho jména stojí tento člověk před vámi  zdráv". "Ježíš je ten kámen, který jste vy, stavitelé odmítli, ale  On se stal kamenem základním. V nikom jiném není spásy, není pod  nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být  spaseni"...
       A když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to  lidé neučení a prostí, žasli; poznali, že jsou to ti, kteří bývali  s Ježíšem. A když viděli, že ten uzdravený člověk tam stojí s nimi,  neměli, co by na to řekli.......

                       Náboženství versus Křesťanství

        Někdy tak před devatenácti lety se stal zázrak v malém  kostele na Greenville Avenue v Los Angeles. Tento zázrak se udál  v malém, liberálním kostele, který ještě žádný zázrak za dobu své  existence nezaznamenal. Kostel neměl pastora, a bojoval o holé  přežití, o svou existenci. Jediná třída biblické výuky pro dospělé,  měla pět členů. Těch pět lidí dalo jednoho dne hlavy dohromady,  a dospěli k přesvědčení, že určitě existuje nějaký lepší způsob  biblické výuky, než ten jejich...... Navštívili evangelický seminář ve městě, a vybrali si tam  jednoho studenta, který byl prvním rokem v semináři. Nikdy před tím  jej nepotkali. On sám zápasil s řečtinou, hebrejštinou a historií  Křesťanství - ale slíbil, že bude každou neděli, učit biblickou  výuku. Jmenoval se Herold.


           Jeho jedinou učebnicí byla Bible. Hned první hodinu ji  otevřel, počal číst a učit. Verš za veršem, kapitolu za kapitolou,  knihu za knihou. Bylo to něco, co tato třída nikdy před tím  nezažila! Totiž, tito lidé byli velmi náboženští, ale nebyli  křesťané! Pomalu se počet studentů zdvojnásobil. Bylo jich deset,  patnáct, dvacet pět, třicet. Na konci roku se ten mladý  student-učitel rozhodl, že se připojí ke Campus Crusade for Christ  - česká obdoba toho je, myslím, Studentský Hlas pro Krista, který  zde v Praze znám. A tak Herold požádal jiného mladého studenta, aby  za něho převzal biblickou výuku v tom malém, liberálním kostelíku  na Greeville Avenue...... Tento student souhlasil, a během léta se třída opět  zdvojnásobila. Ve třídě už pomalu nebyla místa k sezení. Byl tam  prostor tak pro sedmdesát pět lidí, a tak někteří během učební doby  stáli. Třída byla částí kostela, který stále ještě neměl pastora.  Přišel podzim a zima. Třída měla víc, jak sto studentů. Dospělých  studentů. Už studovali knihu proroka Jonáše. Pomalu, ale jistě  poznávali, jak pochopit Boží pravdy bez lidské pomoci, počali  chápat, co vlastně autentické křesťanství je. Tito lidé hromadně  začínali poznávat Krista.

           A stalo se, že členové tohoto kostela konečně pastora  sehnali. A jak se tak ten nový pastor zabydlil, jednoho krásného  dne řekl tomu mladému studentíkovi, že jeho služeb už není  zapotřebí. Totiž, aby jste rozuměli: Lidé v této biblické třídě  začali být příliš zaujatí Biblí! Naučili se hovořit o Kristovi tak,  jako by On byl opravdu reálný, místo aby se zajímali o kostel! Ve  skutečnosti tato biblická třída počala ohrožovat náboženské  představenstvo kostela! Na místo toho mladého studenta dosadili  pastorovu ženu. A ta, hned první hodinu, počala přednášet  o významných osobnostech Ameriky. V českém vydání by to bylo začít  praotcem Čechem a skončit Václavem Havlem.

           V několika týdnech se třída seschla do původního stavu.  Zůstalo jich opět pět. Prvním učitelem byl Harold, druhým Charles  R. Swindall. Bylo to jeho první střetnutí s realitou náboženství.  Nikdy na tuto zkušenost nezapoměl. Ne s nějakou hořkostí, ale  s celoživotní zkušeností toho, jak náboženství reaguje na skutečné  křesťanství... Ti lidé se tak upřímně pokoušeli být nábožní! Denně  se poctivě snažili dostat se k Bohu! Najít Boha! Zalíbit se Bohu  nějakým tím dobrým skutkem, což je ve skutečnosti zcela nemožné! To  celé snažení, nakonec přinese pocit zbytečnosti, prázdnoty. A tak  pokračovali týden za týdnem, měsíc za měsícem, kurs za kursem,  program za programem - zbytečnou snahu za zbytečnou snahou.

          Proč? Protože Boha nemůžeš dosáhnout dobrými skutky,  ať už  náboženství říká, co říká, učí, co učí ! Víte, křesťan může  s klidnou myslí souhlasit s Karlem Marxem, že náboženství je opiem  lidstva! Ne ovšem křesťanství, které Karel Marx na mysli měl.  Náboženství uspává, umrtvuje! Místo Spasitele ti nabízí systém,  řád, pravidla, strukturu. Vezme hledajícího za ruku a poví mu, že  to, co potřebuje je denominace, kostel, církev. O nějaké vnitřní  přeměně, o tom, co Ježíš nazývá znovuzrozením, pochopitelně  nehovoří, jelikož to nezná! Pro náboženství je důležitější zařadit  se do systému, nežli poznat Spasitele, který by tvůj život změnil!


          Náboženství volá: Snaž se, pracuj, aby jsi získal Boží Lásku,  přízeň, aby ti - nakonec - Bůh řekl: "Tak teď můžeš do nebe!" To je  přece lež! Spása není, a nikdy nebyla, skrze dobré skutky, ale je  to Jeho milost, Jeho dar ! Křesťanství je Bůh, který nalezne  člověka a dá mu to, co ten člověk potřebuje! A přesto po tomto  světě chodí lidé, kteří spaseni jsou a přitom se stále ještě drží  náboženství! Takový člověk je jako na kole. Šlape a šlape, aby se  zavděčil Bohu, aby od Něho něco získal, aby dostal Jeho schválení.  Šlape a šlape aniž by se pohnul z místa, aniž si uvědomil  nesmyslnost svého počínání!      Náboženství platí mizerné dividendy a nikdy, nikdy nedá to,  co slibuje! Jenom ten tvůj účet roste a roste! Náboženství tě nikdy  nedostane z dluhu! Ani nemůže! Jan a Petr to zažili v té příhodě,  kterou jsem četl na začátku. Toto byl vlastně první, nesmělý  počátek organizované persekuce. A od té doby se to zhoršovalo,  proto že náboženství nemá rádo ohrožení!.........         Náboženství má své parametry a pokud z nich nevybočíš, pak  jsi OK. Vystup z nich, a dostaneš za uši! Kdo z vás kdy žil  v náboženství a potom otevřel oči, ví, o čem mluvím.

       Jakmile začneš  věřit Bibli a ne lidem - stal jsi se, podle nábožníků fanatikem!  Vnášíš neklid do márnice! Vzbuzuješ nepokoj! Nikdo z těch, kteří  milují náboženství, nemá potuchy, jak s tebou jednat! Budeš je  urážet, nezapomeň. Jakmile začneš používat slova jako "spása  zdarma", "jistota věčné spásy", "narodit se znovu", uvádíš je do  rozpaků - nikdo z nich neví, co si s takovými slovy počít!

        Ty, který jsi to už zažil, se jistě usmíváš s porozuměním.  Ty, který ještě nevíš o čem hovořím, máš na čele otazník. Ovšem,  musíš si uvědomit že křesťanství a náboženství se navzájem  vylučují! Jsem přesvědčený, že všechny ty "ismy" a veškeré lži  tohoto světa nedrží člověka od Krista tak silně, jako náboženství!  Proč? Protože náboženský člověk se domnívá, že je zcela zdráv - tak  proč by hledal lékaře! A nakonec se ta nemoc rozšíří natolik, že je  téměř nemožné, získat uzdravení!

         Ale vraťme se k Petrovi a Janovi. Ta celá židovská rada byla  velmi vzrušená! A není divu. Člověk, kterému bylo čtyřicet a byl od  narození mrzákem, stál před nimi zcela zdráv a oni pro to neměli  vysvětlení! Jelikož pochybuji, že se něco podobného stalo komukoliv  z vás, těžko pochopíte tehdejší rozruch v Jerusalémě! A když si  jeden představí, jaké asi řeči kolovaly po celém městě! A tak není  divu, že kolem Petra a Jana se shromáždil pořádný zástup zvědavců!  Známe to přece z Prahy i když jde o důvody mnohem triviálnější!

        A tak není divu, že náboženští vedoucí nechali ty dva zavřít  do šatlavy, jako nebezpečné buřiče, když začali po ulicích kázat  o nějaké nové síle, která náhle a nevysvětlitelně změnila mrzáka od  narození, ve zdravého člověka. A co to bylo vlastně za lidi, kteří  se tak rozhořčili? Podívejme se na ně. Byli to v prvé řadě kněží,  potom chrámová stráž a saducejové. Ty první dvě skupiny si snad  dovedeš trochu představit - ta třetí je obtížnější, dnes je nemáme.  Vlastně je máme, ale nazývají se zcela jinak! Saducejové, podle  jednoho pramene, byli bohatá, aristokratická třída.


        Nebylo jich  mnoho, ale byli mocní a vlivní. Snažili se udržovat přátelské styky  s Římany, aby si udrželi své posice. Chtěli mír za každou cenu...........           A v dobách římské okupace byla tato cena velmi vysoká.  Římané nesnášeli jakékoliv nepokoje, jakákoliv příliš hlučná  shromáždění! A tak ty první dvě skupiny byly profesionálními  nábožníky, ta třetí se s nimi držela z důvodů existenčních, i když  saducejové nevěřili v jakékoliv nadpřirozeno.
       Dnes bych je zařadil  do takového horního okraje střední intelektuální vrstvy která je  striktně humanistická, materialistická, nevěřící sice na nic, co se  nedá ani vidět, ani slyšet, či ani osahat, ale při tom se budou  stýkat s významnými nábožníky, už k vůli dojmu. Vidíš je na  zádušních mších za slavné a bohaté zesnulé, při náboženských  národních vzpomínkových událostech. Jejich životní filosofie je  právě tak prázdná a neradostná, jako filosofie náboženská, i když  v jiné barvě.

            Tito všichni byli pobouřeni, když obyčejný plebs pojednou  začne vykládat po ulicích o vzkříšení, o posmrtném životě a hlavně  toto všechno skrze člověka, kterého z duše nenáviděli a nechali  nedávno popravit.... Totiž, náboženství svazuje. Je jako věznice,  jejíž hranice nesmíš překročit. Ovšem, nábožníci se tam cítí velice  jistí, zabezpečení... na čas. Při tom všem, se tito nábožníci,  nezachovali tak docela moudře: Je možné umlčit nositele zprávy  - ale zprávu samou umlčit nelze! To poznali i komunisté, když  chtěli rušit rádio Hlas Ameriky, nebo Svobodnou Evropu. Kdykoliv  zavřeš posla, upozorňuješ na zprávu!..... Lidé si to uvědomovali,  a pojednou jich uvěřilo pět tisíc!........           Bylo by zajímavé vědět, co asi Jan s Petrem přes noc v tom  vězení dělali. Osobně se domnívám, že spali jako dudkové! Alespoň tak  soudím podle toho, jak svižně na ten druhý den odpovídají. Podívej  se na ten obrázek! Scéna první, je ve verši pátém. Náboženství,  je-li ohrožené, počne zastrašovat. Ohrož nábožníky, a oni okamžitě  použijí všechny prostředky, které mají, aby tě zastrašili!

         Náboženství nachází bezpečí v počtu, ve formalismu,  v hodnosti, v protokolu, postavení, třídě - v tom co se dělá, co se  nosí. A to všechno použijí proti tobě, ohrozíš-li je. Byl jsi někdy  jako svědek u soudu, kde proti tobě stojí zkušený, ostřílený  zástupce té druhé strany? On, na rozdíl od tebe si hraje na svém  písečku. Je to jeho hřiště! Ovšem v případě Petra a Jana to nijak  nefungovalo! Další poznatek: Náboženství, je-li v úzkých,  se brání  tradicí. Povšimni si verše šest. Všechna ta velká zvířata - to je  tradice!
          Představ si tu scénu. Sanhedrin měl sedmdesát členů, kteří  seděli v půlkruhu. Petr a Jan uprostřed. Připadá mi to jako sněm  v Kostnici! Ten druhý Jan se také nedal zastrašit! Neslavně slavný  Sanhedrin! To stejné shromáždění, které před několika týdny dříve  odsoudilo Boha, vládce a majitele celého vesmíru k trestu smrti!  Před židovským nejvyšším soudem Ho obvinili z urážky božstva, před  Římany to změnili na velezradu! Mimochodem, nábožníci rádi čeří  bahno v mělkých vodách, aby tyto vypadaly hluboké! Náboženství,  pakliže má podezření, pustí se do vyšetřování. A to jak ve verši  sedm proti Petrovi a Janovi, ale stejně tak i vůči Johnu Wyclifovi,  Janu Husovi, Jeronýmovi Pražskému, Giorano Savonarolovi, Giordano  Brunovi, Thomasi Cranmerovi a podobným z ruky Vatikánu.


         Ale abych nebyl obviněn ze zaujatosti, dovolím si ukázat  prstem i na stranu druhou: Protestantští nábožníci se ukázali býti  na stejné úrovni: Šest Anabaptistů bylo popraveno mezi 1527-1532  v Zurychu, v dalším městě Zugu a Appenzellu bylo popraveno několik  dalších Anabaptistů, jejich ženy utopeny. V Tirolích a Görzu byli  Anabaptisté upáleni během bohoslužeb ve vlastních kostelích. Celkem  za ten čas jich zahynulo na tisíce! Proč? Protože učili, že ke křtu  má přistupovat člověk, který ví, co přijímá, který chápe o co při  křtu jde! Dnes je to běžná praxe v křesťanství - náboženství  zůstalo při staré tradici s tím rozdílem, že dnes už nemá tu moc,  trestat nesouhlas smrtí!...
        Kníže Wiliam Bavorský vydal ke konci sedmnáctého století  nařízení, podle něhož ti, kteří odvolali tak zvané bludy, byli  popraveni, kdo neodvolal, byl upálen za živa! Pravá ukázka  křesťanské lásky a odpouštění, že? Jan Kalvín, protestantský  reformátor prohlásil Serveta za kacíře a nechal ho upálit za živa......         Takových případů bylo mnohem více na obou stranách, ale  má-li kdo zájem se poučit dále, nechť si přečte "Foxe°s Book of  Martyrs", kde jsou na třech stech stránkách popsány veškeré projevy  náboženské lásky a benevolence vůči těm, kteří měli názor jiný!  U Vatikánu to tak nebije do očí, protože římsko-katolická církev  byla v tomto konání zcela konsistentní, již od ranných dob drahé  Inquizice - u Protestantů to byly spíše vyjímky - a proto více  odsouzení hodné!
            Protestantství stojí a padá se svobodou svědomí a vyznání!  Podívej se do Marka 9:38-41! Uvědom si, že ani Bůh sám nikdy  v historii lidské rasy, nevyužil ať už svou duchovní nebo fyzickou  převahu, k získání lidské důvěru nebo lásky. On, který nás stvořil,  ví nejlépe, že neexistuje síla, která by byla schopná, vynutit si  opravdovou, nepředstíranou lásku od tvora, který má svobodnou vůli!  A proto také náboženství, které roznášelo Kristovo evangelium mečem  a ohněm - udělalo více škody, než užitku - pokud lze o užitku  mluvit vůbec!

         Ale vraťme se opět do knihy Skutků. "Kdo vám dovolil dělat  zázraky?" by byl moderní překlad verše sedm. Petr a Jan tam stojí  před přísnými pohledy sedmdesáti lidí, kteří se domnívali, že oni  mají všechny odpovědi na všechny otázky. A ti dva tam stojí jenom  proto, že Bůh skrze ně uzdravil jednoho mrzáka! V každém normálním  případě by se ten, který je vyšetřován, rozpustil strachem, jako  máslo na slunci - ale zde se to nestalo! Zde stojí Petr.
      Pamatuješ Petra? Není to dlouho, co si udělal nesmrtelnou  ostudu tím, že popřel svého Pána, potom pronesl jednu řeč a tři  tisíce lidí uvěřilo v Krista! Je to jako sinusoida. Jednou jsi  dole, po druhé nahoře. A teď, tento prostý rybář oslovuje slavné  shromáždění Sanhedrinu! Nezapomeň na jedno, a nezapomeň to nikdy:  Ty a Bůh, představujete vždycky  většinu!  Dovedeš se postavit na Petrovo místo?
       Rozdíl, který zde vidíme, je že náboženství je prázdné,  duté, kdežto Petr byl naplněn Božím Duchem! Můžeš mít chrámy jako  je Notre Dame, svatovítský chrám, londýnskou katedrálu, můžeš tam  postavit všechny scholastiky a učence tohoto světa a ani to  prostředí, ani ty inteligentní řeči, nebudou schopné obrátit srdce  jednoho jediného človíčka!


         Kdyby býval Petr měl tu jeho řeč předem našprtanou do  poslední slabiky, určitě by to byl zkopal, protože měl čas tak na  jednu, možná dvě - maximálně tři věty. A ty musely sedět! Co celý  ten Sanhedrin před sebou viděl? Jeden skutečný zázrak, který nikdo  nemohl popřít, a dva muži, kteří nechtěli získat nic, než povědět  svou pravdu celého toho případu.
        Náboženství nemá, ve svém srdci místo pro změnu. Nechápe ji.  Když přijde někdo, kdo byl skutečně spasený, a ví, že skutečně  spasený je a začne o tom hovořit, vzbudí rozpaky v náboženských  kruzích. Tou nejčastější poznámkou je:"Hm, to je velmi zajímavé!  Skutečně? Jak zvláštní! To je ta běžná reakce, protože nikdo z nich  nemá potuchy, o čem ten člověk hovoří a nejsou ochotní to přiznat!  Všechny ty jejich programy, aktivity, dobré skutky, milé, tak  trochu plastické úsměvy, dědeček a babička, naší dobří přátelé, ti  všichni jsou jistě v nebi - pakliže něco takového existuje.. Bůh se  o nás postará - pakliže skutečně je....
Petr mluvil pravdu! Není nikdo jiný, v celém tom nekonečném  vesmíru, kdo by nám mohl pomoci, kdo by byl ochotný pomoci! Ovšem,  celým tím slavným Sanhedrinem Kristovo evangelium nepohnulo. Co je  ale umlčilo, co je vyvedlo z míry, byla odvaha těch dvou chlapíků,  jejich otevřenost, jejich odvážné, i když nepochopitelné tvrzení!  Náboženství je vždy umlčeno transformací lidského srdce! Podívejte  se na ty dva venkovské balíky z Galileje, jak tam sebevědomě stojí  před tou smetánkou vyvoleného národa a vyprávějí něco co ta nikdy  nepochopí! Kdyby alespoň ten uzdravený chlapík s nimi nepřišel! Co  je to za chlapíky? I ta jejich gramatika je pochybná! Na první  pohled vypadali jako prostoduší boulové - ale ta jejich zpráva!

        Máš náboženskou rodinu? Někdo z vás jistě má. Nesnažte se se  s nimi dohadovat! Nikdy to nepochopí. Nech tvůj život aby svědčil  o tom, že ty máš něco lepšího, jistějšího než mají oni. Jedině  příkladem je budeš moci zviklat a třeba i přesvědčit. Diskuse to  nikdy neudělá! Ukaž jim evangelium - ne podle Matouše, Marka,  Lukáše, Jana - ale podle tebe! Ať to tvé evangelium pronikne bez  jakýchkoliv diskusí, hádek, slovních bojů. Pamatuj si, že nábožníci  nebudou schopní si vysvětlit přeměněný život, právě tak, jako  moudrý Sanhedrin! A já věřím, že Bůh ti pomůže - ne skrze nějaký  nátlak, ale skrze tvůj příklad. Nesnaž se to nijak prosazovat,  neuváděj je do rozpaků. Nakonec, právě tak jako v případě Petra  a Jana, nebudou mít nic, co by řekli a, pakliže jsou  "přesvědčitelní", jejich srdce se pohnou...
       Když se tak dívám na praktickou aplikaci toho všeho,  napadají mně dvě věci. Číslo jedna: První věc, kterou potřebuješ,  je autentický, skutečný vztah mezi tebou a Kristem! Číslo dvě:  Poslední věc, kterou potřebuješ, je jakákoliv náhražka! Takhle  jednoduché to je! Není třeba dělat z křesťanství nějakou složitou  záležitost! Pakliže tvůj vztah ke Kristovi je opravdový, nic jiného  co se tvé víry týče - nepotřebuješ! Jedno z posledních míst, kde  skutečného Krista nalezneš, je shromáždění, či církev nábožníků!  Buď budeš věřit v systém, a nebo ve Spasitele. Ten den, kdy  přestaneš používat náhražky a začneš jen a jen s Ježíšem Kristem  - v ten den počne tvé konání, mít vliv na druhé lidi! Je pouze  jeden Bůh a jeden prostředník mezi člověkem a Bohem - Ježíš  Kristus, Bůh-Syn.............

                                                    Konec.....                                   Tonda