3 Jan.
1-14... Nový Zákon uvádí jméno Gaius celkem 5x. Římanům 16:23, kde je uváděn jako hostitel. V 1Korint. 1:14 Pavel píše, že pokřtil nějakého člověka, jménem Gaius. Ve Skutcích 19:29, je zmínka o jednom z Makedonie, a ve Skutcích 20:4, je Gaius z Derby. Je zcela nemožné zjistit, zda některý z nich, je totožný s tímto, o kterém píše Jan. Gaius bylo velmi rozšířené jméno v těch dnech, a ty reference mohou představovat, čtyři různé lidi. Jan ani nepíše, zdali ten "jeho" Gaius měl nějakou funkci v místní kongregaci. Pouze se zdá, že to byl zámožný člověk.
Jména bratrů z verše 3 neznáme - důležité je, že je zná Bůh. Je zcela možné, že to jsou ti, kteří odevzdali Janův dopis místní kongregaci (verš 9). Zdá se, že když je Diotrefés odmítnul, odešli k tomu, kterého Jan nazývá Gaius. Jan dobře věděl, že člověk - občas - potřebuje slovní pohlazení a povzbuzení, ať už jde o nové křesťanské "baby", nebo o ostříleného vojáka Kristovy armády. Dobře, a hlavně upřímně volené slovo, na rozdíl od farizejské lichotky, "jde velmi daleko!"
Pod dojmem fráze "moje děti," by se dalo usuzovat, že Gaius byl obrácen na víru apoštolem Janem. Víte, mám prozatím pouze malé zkušenosti s pocity které člověk má, vrací-li se po čase k těm, které přivedl ke Kristu. Připomíná mi to Pavla, když později obcházel kongregace, které kdysi založil... Tento pocit vlastně už nikdy nevyprchá - na rozdíl od, třeba chutě žvýkačky, která, po pár minutách zmizí... Jsou věci, které už nikdy nepominou...
Ve verši 5, píše Jan o tom, jak Gaius prokazuje laskavost vůči Křesťanům a i cizincům - to znamená bratrům v Kristu, které před tím neznal. V oněch dnech bylo zvykem starat se o Křesťany, kteří ať už z jakýchkoliv důvodů, cestovali z města do města. Tento zvyk, který je v Čechách zcela neznámý, je zcela běžný dodnes v USA! Mnohokrát se pastor ptá kongregace, kdo by chtěl pozvat na oběd či na přespání někoho, kdo přijel odjinud, ať už to byl mladý evangelista, misionář nebo jen křesťanský bratr, který přišel navštívit tu či onu kongregaci.
"Od Pohanů nic nepřijímají..." Nejdříve ty "Pohany." To zahrnovalo každého, kdo nebyl Žid. Jinak se tento výraz používá v Novém Zákoně také jako označení pro hříšníky - obzvláště před ukřižováním, protože potom Kristus odstranil tu pomyslnou stěnu, která rozdělovala Židy a Pohany - ovšem, pouze z pohledu Křesťana - ne Žida, který Krista nepřijmul! On přece zemřel jak za Židy, tak i za zbytek světa, i když jen menšina Jeho oběť přijme......
Druhá část té věty verše 7. V tom čase byli takoví, kteří cestovali, přednášeli, učili Písmo - a nic za to nepřijímali, aby jejich svědectví bylo ještě výraznější, čistější. Pamatuješ se jak Pavel píše: "Sami víte, že tyto mé ruce vydělávaly na všechno, co jsme potřebovali." (Skutky 20:33-34) V pozdějším rozvoji Křesťanství, Pavel instruoval kongregace, aby se o své učitele a misionáře postaraly. Nakonec to říká i Ježíš "Dělník je hoden své mzdy!" (Lukáš 10:7) Pavel říká totéž v 1Korint. 9:14. V Božím programu je, abychom podporovali Jeho dílo. Křesťané si mají najít to, co podle jejich názoru pomáhá rozšíření Kristova evangelia, a když si ověří, že je to skutečně křesťanské, mají tomu pomáhat! To by mělo být samozřejmé, tak jako že si ráno čistíte zuby!
My všichni jsme v jedné armádě, která se rve o životy těch, které máme rádi - a každý z nás má svůj individuální přístup k tomuto boji. Každý jsme jiný, každý z nás pociťuje (domnívám se) trochu jinou vděčnost, trochu jinak odstíněnou lásku k Němu! Je pouze jeden - řekněme - Jirka či Tomáš, Karel, Lucka či kdokoliv - právě tím unikátním vzorcem své DNA. Nikdo jiný takový na této planetě neexistuje! A proto každý z nás může pomoci někomu, kdo by nikomu jinému na tomto světě neuvěřil! Ty, nebo ta, jste ti jediní, kteří - svým unikátním přístupem - můžete pomoci té, či oné ztracené duši! A tím jsme tak hrozně důležití - každý z nás - v tom dlouhém časovém řetězci, který se táhne od prvního století AD.
Chtěl jsem "rozebrat" povahu toho, který se jmenoval Diotrefés, ale je to škoda času. My potřebujeme spíše takové, jako byl Gaius. Nakonec, co říká Ježíš? "Podle ovoce je poznáte!" Když ti někdo začne povídat jakým věrným Křesťanem-Křesťankou je - podívej se na ovoce, které ta jejich víra vyprodukovala. To už učí Jakub (2:18).
Z tohoto třetího dopisu vidíme, že si Křesťan nemůže hrát na svém malém "privátním písečku!" Naší povinností je pomáhat jeden druhému! Ježíš miloval tento svět. On zemřel za tento svět, a my bychom měli pomáhat hlavně těm, kteří jako my, jsou členy Jeho rodiny! Teď se - na okamžik - zamysli! Kdyby Jan psal podobný dopis, a namísto jmen Gaius nebo Demetrius tam stálo Tvoje jméno - pochválil by Tě, jako ty dva, a nebo by Tě přirovnal k Diotrefésovi? Celý svět je proti nám! Nedělej si iluze! Svět není proti tomu vlažnému odvaru náboženství, kterému říkají Křestanství, ale nenávidí tu nezředěnou zprávu, kterou nám tu zanechal Bůh-Syn, abychom - každá následující generace - tuto zprávu pověděli světu. A když nebudeme držet pohromadě o něco víc, než je odpor světa proti nám - nic neuděláme! Přál bych si, aby nám Bůh pomohl se podívat do našich srdcí, abychom se zbavili všeho, co je ošklivé, sobecké, "světské," a naplnil nás tou Jeho Láskou....
3 Jan - konec....