INDICKÁ KUCHYNĚ

Hindu - Shiva
Indická republika: Rozloha: 3,29 mil km2 - Počet obyvatel: 918 milionů (1994)- Hlavní město: Dillí (9,1 milion obyvatel) - Úřední řeč: hindština, angličtina - Náboženství: hinduisté 83,5%, muslimové 11%, křesťané a sikhové 2%, budhisté 0,7% aj. - Měna: Indická rupie (Re = 100 paisů

Historie
Indie zaujímá největší část Indického subkontinentu a pokrývá plochu velkou asi jako třetina Evropy. Nejstarší civilizace na tomto subkontinentu vznikla v údolí Indu asi 2500 př. n. l. Byla později vyvrácena vpádem Árjů pocházejících z Iránské plošiny, kteří zakládali města, šířili vzdělanost jazykem - sanskrt. V 6. století př. n. l. vznikla dvě náboženská hnutí: džinismus a budhismus. V roce 712 obsadili severozápad Indie muslimští dobyvatelé z Arábie a později turecký sultán Mahmúd z Ghanzy (917-1030) rozšířil islámskou moc dále na východ. Afgánští Ghúrovci se koncem 12. stol zmocnili všeho co zbývalo z Mahmúdových indických držav a založili vlastní říši - Dillíský sultanát. Ve 14. století vznikla náboženská obec sikhů. Sultán Bábur, tj. Lev (1483-1530), středoasijský muslim turko-mongolského původu podnikal nájezdy do severní Indie a v roce 1526 založil říši Velkých Mughalů na zbytcích diliíského sultanátu. Jeho vnuk Akbar (1542-1603) ji rošířil téměř po celé severní Indii. V 16. století se objevují první obchodní stanice Portugalců a v 17. století zde získávají pevné pozice Východoindické společnosti - holandská, britská a francouzská, které zde zřídily vlastní obchodní základny. Britská společnost záhy získala rozhodující vliv (1799) a do roku 1849 se prakticky celý Indický subkontinent ocitl pod britskou nadvládou. Po Velkém indickém povstání (1857), které bylo krutě potlačeno, se stala Indie britskou korunní kolonií a královna Viktórie v roce 1877 byla prohlášena indickou císařovnou. Proti britské koloniální nadvládě vzrůstal otevřený odpor. Mohandás Gandhi (1869-1948) začal organizovat masové kampaně občanské neposlušnosti. Po dlouhém období se řadě obtížných jednání přinesl konečně rok 1947 Indii nezávislost. Prohlubující se rozpory mezi hinduisty a muslimy vedly k rozdělení země podle náboženského klíče a na východě byl vytvořen převážně muslimský stát - Pakistán. Nastává období vzájemných sporů, ozbrojených střetnutí, pogromů a politických vražd (např. dokonané atentáty na Indíru Gandhiovou a jejího syna Rádžíva Gándhího aj.).

Přírodní zdroje
Indie je rozvojovou zemědělsko-průmyslovou zemí s velkým přírodním bohatstvím. Dvě třetiny obyvatelstva pracuje v zemědělství, které však bohužel stále ohrožují rozmary počasí - povodně a sucha. Přesto mají Indové jednu nesmírnou výhodu, je-li dost vláhy, sklízejí dvakrát ročně. Hlavní plodinou je rýže (4000 odrůd), v sušších oblastech se daří pšenici, země je největším producentem čaje, juty, prosa, a podzemnice olejové. Na plantážích se pro vývoz pěstuje cukrová třtina, káva, bavlna, tropické ovoce, tabák, koření a kaučuk. Indie má nejvyšší stavy skotu na světě (buvolů na tah, krav a koz). Pro nedostatek krmiva je však dojivost krav velmi nízká. Významný je chov drůbeže.

Charakteristika indické kuchyně
Jak jsem již poznali, Indie má dávnou a prastarou kulturu, je to země rozlehlá a národnostně značně pestrá s nesmírnými sociálními a náboženskými rozdíly. To vše se promítá i do indické kuchyně. Ve všedním životě Indů hraje jídlo zcela obyčejnou úlohu pouhého přijímání potravy. Žádná rozkoš smyslů, žádná rozmařilost nebo mlsounství. Indické pokrmy jsou prosté, téměř jednotvárné, den co den totéž jen s malými obměnami. Indové rozlišují šest základních chutí: sladkou, slanou, kyselou, hořkou, trpkou a palčivou, nadto velký počet chutí složených z chutí základních.
Ve střední Indii bývají k snídaní placky, k tomu jogurt, mléko nebo čaj s mlékem. K obědu nějaká ta kaše - rýžová, fazolová doplněná dušenou zeleninou, lustěninou nebo bramborami nebo různé míchanice ze zrnin a luštěnin "khirčí". Maso je převážně připravované jako kari a je i v nevegetariánských rodinách vzácné; je drahé. Na večeři jsou obvykle zbytky od oběda, jogurt a čaj. Máslo "ghí" je zde vzácností a sladké pečivo pečou jen o svátcích.
V západní Indii (Gudžarát, Maráthsko) se jí maso velmi málo, spíše jen sem tam nějaká ryba. Běžná jsou zeleninová a luštěninová rizota. V pouštní oblasti (Radžastán), kde je obilí, rýže ovoce a zelenina jen málo dostupnou pochoutkou, se jí více masa hlavně skopového, drůbeže, ale dokonce i vepřové, jinde považované za nečisté. Všude jsou zase běžné a časté placky, luštěniny, mléko, jogurt, brambory a kaše ze všeho možného.
V severní Indii - chladnější a drsné horské podnebí Kašmíru a Himalájí ovlivňuje stravu obyvatel. Umožnilo přípravu bohatějšího a krémovitějšího kari, pšeničného chleba a placek, chilli a používání hliněné peci "tandoor". Rýži zde dusí v jen málo osolené vodě a kukuřici vaří v mléce. Maso jedí jen muslimové, hinduisté jsou tak přísní vegetariáni, že odmítají i vejce. Používá se máslo "ghí" a díky chladnému podnebí se tu daří i stloukat smetanu. Vyrábějí se výborné sýry, které však obecně nejsou v Indii moc v oblibě. Charakteristické pro tuto oblast je sušené ovoce (meruňky, švestky, jablka, hrušky moruše). Na pití je oblíbený horký čaj slazený nebo solený.
Východní Indie je oblastí rýže, ryb, také prosa, luštěnin a pšenice. Je zde oblíbené skopové a drůbeží maso. Kukuřičné placky se smaží na másle nebo oleji a podávají se s mlékem a ovocem. Nejchudším krajem oblasti je Asám, kde lidé jí jen jednou denně rýži, brambory se zeleninou nebo rybou.
V Jižní Indii vyznačující se teplým a dusným podnebí jako na Malabarském pobřeží jsou proslulá lehčí kari, pokrmy připravené na základě kokosového ořechu a hlavně vegetariánská jídla. U Drávidů je to opět hodně kořeněná rýže s různými přísadami, zálivkami a omáčkami. Na venkově si hlavní jídlo dopřejí až večer. Jsou to většinou husté polévky, jako je např. světově proslulá hojně kořeněná a vydatná polévka "milagutannír". Mléko se používá ve formě jogurtu nebo kefíru. Sladkosti se vyznačují přemaštěností a přeslazením, avšak jsou podávány jen o svátcích.

Suroviny indické kuchyně
Tuky - indické pokrmy jsou nejčastěji připravovány na přečištěném másle ghee ("ghi"), které se připravuje delším až hodinovým mírným vařením, za účelem odstranění něčistot a zbytků z mléka (hlavně vlhkosti). Z rostlinných tuků se používají oleje slunečnicový, hořčičný, podzemnicový, olivový nebo sezamový. Vepřové sádlo do indické kuchyně nepatří, je to lék.
Masa - nejčastěji je používáno skopové, jehněčí a vepřové. Pro kari používáme masa mladších kusů, maso starších kusů využijeme s omáčkami. Velmi často se používají mletá masa. Maso se předem zbaví tuku, šlach, vaziva, chrupavek, pak se mixuje, nebo drtí v hmoždíři na jemnou pastu, která se ochladí a tvaruje. Někdy se maso hněte spolu s dalšími přísadami - např. cibulí, česnekem, pažitkou, jogurtem, smetanou aj. Vykostěná rolovaná masa s rúznými nádivkami se nazývají "parčá".
Drůbež - starší drůbež se hodí k přípravě karí, naopak zase ke grilování a rožnění jen mladá drůbež. Při indických úpravách je drůbež bez výjimky předem zbavená kůže, neboť lépe se mohou uplatnit koření a různé pochutiny.
Ryby - k dispozici mají Indové kolem 2000 druhů ryb a mořských živočichů.
Masové míšeniny - jsou v Indii velmi oblíbeny. Plní se jimi drůbež, vykostěná masa, zeleniny (papriky).
Vejce - stejně jako u nás, ale častěji slouží ke spojování sekaných a mletých mas (např. typu kabábu nebo kofty), přidávají se do rýžových pokrmů a nákypů. Uvařená na tvrdo jsou důležitou složkou vaječného kari, nasekaná pak do obloh, příloh a omáček.
Mouka - se používá převážně hrubá, celozrnná, vymletá z pšenice, ječmena, prosa a pohanky, méně již ze žita. Dále jsou to mouky kukuřičné i rýžové. Slouží k přípravě nekynutých indických chlebů - placek, které jsou obecně velmi častou přílohou indických jídel a zde zastupují náš denní chléb. Placky jsou konzumovány zcela čerstvé a teplé tj. bezprostředně několik minut po dopečení. Existuje mnoho druhů indických chlebových placek ("batura", "feni", "pulka", "paráty", "púri", "capati", placky lístkové, překládané a konečně jediný kynutý druh - "naan". Placka s máslem je pro mnoho Indů představa něčeho báječného, rovnajícího se maně nebeské. V oblibě je mouka z cizrny zvaná "besan", dále mouky z hrachu, čočky a fazolí, které obsahují méně škrobu. Používají se zvláště na úpravu mas a ryb v těstíčku. Pro naši potřebu tyto mouky připravíme usušením a opražením příslušné lustěniny v mírně nahřáté troubě. Po vychladnutí je umeleme nebo roztlučeme na prášek v hmoždíři a nakonec prosijeme hustým sítem. Pak si můžeme připravit třeba "zapékanou zeleninu v cizrnovém těstě"
Rýže - základním předpokladem přiblížit se co nejblíže k tajům indického kuchařského umění, je používat co nejlepší odrůd rýže (např. "patna"). Nejvzácnější odrůdy rýže jsou skladovány údajně až 15 let, aby dosáhly vlastnosti potřebných k zhotovení slavných pilavů a sladkých pochoutek. U nás se však prodávají kvalitní rýže, takže nemusíme mít problém. Rýže je v indické kuchyni vařena v páře nebo ve vodě (džávl) a takto uvařená musí být sypká, suchá a bílá. Dalším způsobem je příprava rýže s tukem ("makani"). Předem uvařenou a vychladlou rýži prudce opečeme s pochutinami na tuku, přitom všechen tuk se musí vstřebat. V pověstném indickém pilavu (puláo) tj. zapečené rýži, musí použitý druh rýže pohltit hlavně hodně kapaliny - a to víc než sama váží. Rýže je pak v pokrmu chuťově výraznější než maso, zelenina, šťáva, smetana, jogurt, máslo a další suroviny používané při jeho přípravě. Zkusíme jednoduchý recept z DDK "Pilau Rice". Časté jsou také sladké pilavy a rýžové dezerty; příkladem může být recept DDK "Indická rýže s ovocem a kari".
Zelenina - je podstatnou složkou indické potraviny. Oblíbené jsou nakládané zeleniny se sladkou nebo častěji kyselou a pikantní příchutí tzv. "chutney (čatni)". Rajčata do tradiční indické kuchyně nepatří, ale můžeme je použít jako přílohu.
Ovoce, ořechy mandle - jsou časté co nejčerstvější nebo sušené (hrušky, meruňky, jablka). Jsou součástí sladkých dezertů a sladkých rýžových pokrmů. Mandle se loupají po namočení do studené vody, nejlépe přes noc. Nespařují se!
Koření - nejcharakterističtějším indickým kořením je karí. Připravuje se z mnoha druhů koření, v němž nechybí zázvor, koriandr, kardamom, kmín, paprika, pepř, šafrán, kurkuma a další. Pro naše účely postačí karí, které je běžně k dostání v našich obchodech. Dalším hojně využívaným kořením je směs zvaná horké koření, kde se jedná o směs sedmi druhů koření smíchaných a upravených specifickým způsobem. A výsledek je opravdu horký. Směs je chuťově podobná s další oblíbenou a komerčně u nás běžně dostupnou směsí "garam masala".
Raity- jsou indické jogurtové saláty ze zeleniny a ovoce. Podávají se jako chladivá rovnováha k palivým indickým pokrmům.
Marinády - jsou připravovány z citrónové šťávy, octa, jogurtu, smetany, mangové šťávy a listů z různých bylin.
Z dalších důležitých přípravků používá indická kuchyně:
- indickou smetanu "malai", - dlouhodobým varem zahuštěné mléko "khoja", - mléko z mletých mandlí, pistáciových oříšků a kokosového ořechu, - kokosové mléko, - indický sýr "panír", - bílý jogurt "dahi", - kořeněný bujón "akni" a - lehkou masovou šťávu "jakhni".

Indické stolování
  • Tradiční oběd v bohatší indické rodině se dříve skládal z masového a rybího pokrmu, řady příkrmů, zeleninových, případně ovocných příloh, jogurtu a sladkého jídla. Dnes je počet chodů menší.
  • Zásadně vždy nejdříve jedí muži. Ženy a děti až později, nebo někde v ústraní. Dospívající a dospělí synové se mohou zúčastnit jídla s muži.
  • Všechny chody jsou podávané najednou na velkých nejčastěji předehřátých podnosech, ze kterých si každý bere to na co má chuť - neexistuje tedy nějaké určené pořadí chodů.
  • Při stolování jsou tradičně všechny jídla umístěna do středu stolu, aby si každý z hostu mohl sám obsloužit. Alternativně pak každé osobě je dána "thali" - miska s větším počtem malých hrnečků, ve kterých jsou porce každého jídla s rýží a plackou položenou po straně.
  • Hosté si pokrmy kladou do misek nejlépe hliněných, které déle uchovají jídlo teplé
  • Stůl má být pestře vyzdoben barevnými ubrousky, utěrkam a různorodě zdobeným nádobím
  • Hosté sedí na koberečcích nebo nízkých sedátkách a před sebou mají misky s pokrmy, které jsou položeny na malinko vyšší dřevěné, mramorové nebo kamenné stolky.
  • Příbory používáme jen výjimečně, např. pro přenášení porcí na misky. Věšinou si však musíme vystačít koncovými články pravé ruky, pozor ! - dlaň musí zůstat neposkvrněna! Řidší pokrmy necháme vsáknout do rýže nebo je nabíráme do mističek pohotově vytvořených z placek indického chleba.
  • Pokrmy jsou podávány na tvarově různých a přiměřeně velkých miskách. V chudších vrstvách se používají místo misek velké banánovníkové listy.
  • Jako doplněk jídel se podává mnoho druhů pikantních čalamád, čatní nebo kečupů. Připravují se z různých druhů zeleniny, ovoce, oříšků a hlavně koření, octa, citrónové a pomerančové šťávy.
  • Po jídle se dříve nepodával čaj ani káva, spíše ořechy nebo sušené ovoce. Tradičním nápojem byla voda, šťáva z manga a okořeněný naředěný jogurt. Dnes jsou již podávány různé druhy moderních nealkoholických i alkoholických nápojů.

    Technika indického vaření
    Nádobí - jsou mosazné nebo hliníkové, některé pekáče litinové s glazůrou. Na uchovávání surovin velké hliněné nádoby. Talíře a šálky porcelánové, poháry skleněné nebo kovové. Příbory nejsou třeba: jí se třemi prsty pravé ruky.
    Ve městských bytech vaří na kamnech a sporácích jako u nás, ale na venkově na hliněných kamínkách stojícím na dvorku po doškovým přístřeškem. Zámožnější rodiny mají pícku zvanou "tandoor"(tandúr). Je to metr vysoký hliněný válec z počátku nepálené hlíny, pak se vypálí sám během. Bývá zakopán v zemi a přikryt širokou mísou. Na dně tandúru doutná dříví nebo dřevěné uhlí, případně sušený kravský trus a na dlouhých jehlách se v něm peče maso (viz např. "Kuřata tandoori"), nebo na vnitřních stěnách připlácnuté placky.
    V Indii se většinou vaří pomalu, s co nejmenším množstvím vody a pokrm se nechá jen mírně probublávat. Dusí se na stálém nízkém ohni živeným briketami z kravského a buvolího trusu. Koření se nejdříve krátce opraží nasucho nebo s troškou ghí, než se přidá do pokrmu (více se rozvoní). Omáčky ani polévky se nezahušťují moukou nebo jíškou, ale buď se do žádané hustoty vyvaří, nebo se zahušťují kokosovým mlékem. V pokrmech se užívá hodně koření jak co do váhy, tak co do rozmanitosti. Oblíbené jsou kořenící směsi, například hřebíček a nové koření (1:1) koření karí, horké koření aj. Velmi často se do jídel přidává česnek ("Kdo má dobré osrdí tomu česnek nesmrdí"). K jídlu se podává hodně pikantních zeleninových směsí tzv. čatni (chutney). Tradiční kuchyně nepoužívá uzené maso, slanina ani uzeniny. Smažené maso se neobaluje v mouce, ale pouze v rozšlehaném vejci nebo přímo ve strouhance nebo se smaží neobalené. Staří Indové jinou potravu než mléčnou a rostlinnou neznali, byli vegetariáni.
    Kuchařské styly
    Styl terkari (kari) - příprava dušených pokrmů tzv. kari s velkým množstvím lehké delikátní nebo pikantní šťávy připomínající lahodnou kořeněnou polévku, jež je výraznější a voňavější než základní pokrm (maso). Používáme různá masa, pro indická jídla nejčastěji odleželé skopové. Barva kari kolísá od světle do tmavě červené v závislosti na stupni osmažení cibulky, masa a množství papriky. Postupujeme takto: maso bez tuku a blán nejdříve opečeme, přidáme ostatní suroviny a koření a ochucovadla. Opékáme na tuku za stálého míchání, teplotu snížím a pokračujeme dokud se nazačne oddělovat v kapičkách tuk. V tomto okamžiku přidáme sůl, pepř, chilli a přilijeme vodu asi 2-3 cm nad maso. Pro zahuštění můžeme přidat cibuli. Krátce a zprudka povaříme, avšak brzy přejdeme na pomalé dušení pod pokličkou - dokud maso nezměkne. Posledních 5 minut dovaříme pokrm odkrytý, aby vznikl na povrchu jemný povlak. Zelenina se přidává podle druhu až později, aby nebyla příliš měkká.
    Styl korma - marinované mladé maso buď samotné nebo se zeleninou nejprve opečeme při vysoké teplotě. Pak přidáme kapalinu např. zbytek marinády, aby se vsákla do masa. Jako ředící kapalinu můžeme v malém množství (!) použít kromě vody, také šťávy, jogurt, smetanu a pod. Po opečení suroviny několikrát zvlhčíme a promícháváme postupně s malým množstvím kapaliny, kterou vždy před dalším přídavkem odpaříme. Asi po 15 minutách pokrm zvlhčíme naposledy, hrnec zakryjeme poklicí, utěsníme a vložíme do středně vyhřáté trouby. Pokrm podáváme buď zvlhčený (tj. na závěr podusíme ještě v páře) nebo s glazurou (dopečeme bez pokličky a při vyšší teplotě). V utěsněné nádobě obsah zvlhčujeme občasným protřesením - jde o techniku zvanou "bogar".
    Styl dam - je vaření v páře. Jako tekutina pro zdroj páry je doporučován kořeněný vývar "akni". Zprvu vyvoláme prudký var kapaliny a vytvořená pára pokrm nejen vaří, ale současně obsaženými těkavými látkami ho i ochucuje. Zeleninu krájíme na plátky, větší kusy masa můžeme předem trochu opéci.
    Styl bhúna - je pečení v troubě. V první fázi přípravy prudce a rychle opečeme malé kousky nebo plátky masa nebo větší kousky zeleniny. Použiíjeme jen malé množství tuku, stále mícháme a odškrabujeme od dna. Používáme těžkou pánev nebo hrnec s dobře těsnícím víkem. Opečené maso položíme do pánve / hrnce na vrstvu zeleniny a koření, potřeme máslem, uzavřeme poklicí a v rozpálené troubě pečeme asi 10 minut. Pak teplotu trochu zmírníme, v průběhu pečení občas přidáme tuk a náplň utěsněného hrnce protřepeme.
    Styl talava - spočívá v prudkém opečení osušených surovin ve velkém množství tuku, rozehřátém na vysokou teplotu (tuto techniku smažení ve velkém množství tuku ( u nás známe jako fritování). Výsledkem má být lehký, křupavý pokrm. Při prudkém opečení surovina neztratí šťávu a nenasaje tuk. Suroviny pokládáme na síto, ale jen fritujeme je po menších množstvích, aby náhle nepoklesla teplota tuku. Bylo by po účinku vysoké teploty a sbohem křupavosti.
    Styl tandúri - tepelná příprava marinovaných surovin na rožni nebo grilovacích jehlách, původně prováděná v hliněných píckách. Styl bývá pokládán za vrchol indického kuchařského umění. Tradičním receptem je např. již zmíněná "Indická kuřata tandoori". V některých úpravách maso na počátku můžeme obalít do těstíčka, které po opečení odstraníme.
    Styl kabáb - příprava převážně marinovaného masa na grilu.
    Tarka a čamak - jsou dva časté a důležité dokončovací procesy. Pokrm je zpracován téměř bez koření a nakonec je prudce opečen v tuku s kořením a ostatními ochucovadly.
    Dlouhododé vaření - tolik populární v západních státech není v Indii používáno. Častější je však vaření těsně pod bodem varu neboli při utajeném varu u nás často nazývané dováření. Malé kousky masa vhodíme do vařící kapaliny a plamen stáhneme - var zrušíme; velké kusy masa ponoříme do studené vody, kterou rychle uvedeme do varu a hned převedeme na utajený var.
    Doporučuji také seznámení s obecně platnými zásadami uvedenými v kapitole "Základní způsoby tepelných úprav pokrmů"

    Recepty indické kuchyně uvedené v DDK:
  • Indická polévka "Milagutannir"
  • Indická mrkvová polévka
  • Indická fazolová polévka
  • Indické překládané placky
  • Indické lístkové placky
  • Indický chléb "capati"
  • Indické trojúhelníčkové chlebíčky "paráty"
  • Voňavý chléb s paprikou
  • Indické púrí s paprikami
  • Indický chléb kynutý - naan
  • Jihoindické čočkové placičky
  • Pečená cizrna (Chickpea Roast)
  • Sambhar - čočka se zeleninou
  • Čočka na indický způsob
  • Červené fazole s opečenými brambory
  • Pilau Rice
  • Indické zeleninové "kichdi"
  • Indické biriani s čočkou (kichdi)
  • Indická rýže s ovocem a kořením kari
  • Není kari jako curry
  • Indické pečené brambory (Alu bhúne)
  • Indické dušené brambory (Alu dom)
  • Indické zapečené brambory (Alu gauranga)
  • Zapékaná zelenina v cizrnovém těstě
  • Indická kuřata tandoori
  • Indická grilovaná prsíčka s okurkovou rajtou
  • Indické kuřecí čtvrtky v "římském hrnci"
  • Jemné jehněčí kari
  • Indická skopová kýta
  • Indická našlehaná omeleta (Anda dar-behest)
  • Raity - indické jogurtové saláty
  • Indická chutney
  • Indická nakládaná vejce (2x)
  • Indický bílý sýr "Panir"
  • Sladká šafránová rýže
  • Semolinový pudink
  • Restované banány


  • Literatura a prameny:
  • Phillip Gardner aj.: "Zeměpis světa - encyklopedie", Nakladatelství Columbus ve spolupráci s Knižním klubem v Praze, 1995
  • Alena Nouzová Martin a Karel Nouza: "Variace na kuchyně Orientu", Nakladatelství Avicenum Praha, 1983
  • Vladimír Miltner: "Indická kuchyně", Nakladatelství Merkur Praha, 1987
  • Anonym: "Indian Cookery", Bay Cookery Collection, Murdoch Books, 1996, North Sydney.

    nahoru
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]