»Při večeři vypadal Gópal otráveně. Každé čtvrté sousto zapíjel vodou . . . Švagrová ostýchavě položila placku na mísu, Gópal ji hbitě chytil a roztrhl na čtyři kousky. . . "Ale to jsi nemusel. Vždyť není horká, a já nejsem z Lakhnaú, abych se vším tolik nadělal!" řekl jsem mu, protože mi nebylo na obtíž roztrhnout si placku sám . . . Švagrová přinesla další placku, Gópál ji zase roztrhl . . . Když si nedal říci ani po třetí, uklouzlo mi: "Ty to přeháníš, člověče. Vždyť mám také prsty." Tím jsem chtěl dát najevo, že tu nejsem host. - "Copak tohle jsou placky? To jsou mapy! Jedna vypadá jako Afrika, druhá jako Amerika!" promluvil s divným odfrknutím a jako by v sobě potlačil něco těžkého. Švagrová na mně pohlédla zpod okraje dhóti a celá skleslá začala podávat boby.«

(Kamléšvar - indický spisovatel, z povídky "Hlas duše"