únor 2006
2 Korintským 11:3-4 Ale bojím se,
aby snad, jakož had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny
mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od sprostnosti, kteráž jest
v Kristu. Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše vám kázal,
kteréhož jsme my nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali,
kteréhož jste prve nepřijali, anebo jiné evangelium, kteréhož jste
od nás nevzali, slušně byste to snášeli.
Následující vidění i s průvodním slovem jsem obdržela 7.
prosince 2005. Hned z počátku jsem věděla, že toto slovo není jen
pro mne, ale že bylo dáno pro Kristovu Nevěstu, pro její poučení,
potěšení a vedení. Nicméně, taková vážná slova vyžadují moudrost a
neměla by být předložena na stůl spolu s mlékem a chlebem.
Nejprve by měla být strávena a měla by proniknout až do hlubin
toho, kdo se o ně bude sdílet s dalšími.
Toto vidění má dvě naprosto odlišné části a za nimi je krátké,
ale přísné Slovo Pána Ježíše k Jeho Nevěstě. Když byste začali jíst
spolu s vaším chlebem nějaké další jídlo, pak nebudete schopni
toto vidění přijmout. Jsou takoví, kteří je vyplivnou jako naprosto
odporné a nepřijatelné. Takoví mne však nezajímají – má výzva a
služba se týká milované Nevěsty, Ostatku těch, kteří denně
pokládají své životy, aby získali Krista za každou cenu.
Ty víš kdo jsi. Toto slovo je pro tebe a modlím se, aby ti je
Duch Svatý přinesl takovým způsobem, jaký On zvolí, ať jsi kdekoli
na zemi.
K tomuto vidění nejsem způsobilá mnoho říci ve smyslu výkladu.
Ačkoliv bych velice ráda poskytla mnoho stránek výkladu a
vysvětlení, tím bych však zneuctila Ducha Svatého, který je Tím,
kdo zjevuje a vykládá. Dále bych jen nudila a odváděla pozornost od
poselství, které mi bylo svěřeno. Pán mi řekl: „nech to
jednoduché“, což znamená, že vás mohu nechat jen s několika
následujícími náznaky a nic víc.
1) „izmy“ v první části tohoto vidění představují náboženství
jako pevnost naší mysli (těla) převládající v Křesťanských
církvích, a nejedná se zde o vaši místní církev, vašeho pastora,
nebo nějakou skupinu které jste kdy byli součástí.
Prosím vyhněte se pokušení spojovat s těmito obrazy nějakého
konkrétního jednotlivce, nebo skupinu. Nechte toto slovo dozrát
mimo naše osobní zážitky ve společný projev nově vznikajícího
Království, které není z tohoto světa.
2) Pokud u sebe zjistíte, že se vás to osobně dotklo, protože
jste se uviděli blízko k některému z těchto táborů jmenovaných v
tomto vidění, prosím, buďte dostatečně stateční a hledejte ve svém
srdci jak se vlastně jmenuje prapor, kterým máváte. Je pouze Jedno
Jméno a Identita, pod kterým musí být shromážděni praví
následovníci Beránka – Jehovah Nissi - Pán je můj Prapor!
3) Psi v Bibli jsou symbolem pro nečistotu. V tomto vidění
představují nečisté, démonické, náboženské duchy. Náboženský duch
je anti-Krist! Ne anti-Ježíš, ale anti-KRISTUS, anti-POMAZANÝ.
Potřebujeme růst v moudrosti a rozeznání, jak hluboká je nenávist
tohoto ducha proti Tomu Pomazanému a těm, které ON pomazal, a jak
neúnavně pracuje ve světě a v církvi, aby toto Pomazání
potlačil.
4) Nejdůležitější je, že Duch Svatý mi jasně řekl, že tábory
představené v první části tohoto vidění, představují jiné
evangelium, jiného Ježíše a jiného Ducha. Mezi náboženskými
postoji, ukázanými v tomto vidění, dokonce i ti, kteří
započali se specifickou pravdou evangelia, ji nakonec převrátili
v jiné evangelium! Evangelium, které nám bylo předáno dvanácti
Beránkovými apoštoly, bylo a zůstává „KRISTUS V NÁS“. Snahou tohoto
náboženského ducha, který infiltroval hnutí a denominace je odvést
nás od prostoty a moci evangelia do jedné z mnoha rozmanitých
pevností mysli, která jsou ve skutečnosti „ ANTI-KRISTUS V NÁS“.
Uvažovat o tomto není nic příjemného, ani to není snadné – ale
přesto je to pravda, která musí být konfrontována všemi těmi, kteří
vzývají Jméno Kristovo. Cokoliv je vykonáno v Jeho Jménu, ale
nevychází to z Krista v nás, což je Pomazání, které
zůstává (1 Janův 2:27), je konáno v síle antikrista
v nás, v moci náboženství těla! Když náboženský duch
dosáhne společné shody kontrolováním celých denominací, hnutí a
organizací, je to mocná a nebezpečná instituce, která bude
ohrožovat samotný život společenství Nevěsty! Jedním ze způsobů,
jakým náboženský duch pracuje v jednotné institucionální
církvi, aby zničil Nevěstu, je narušování mentálního zdraví
věřících, dokonce až k emocionálnímu zhroucení. Jiné metody,
kterých tento duch používá, jsou oklamání skrze falešná pomazání,
která pocházejí z duše a ne z Ducha Božího. Je důležité,
abychom si uvědomili, že působení náboženského ducha je tak jemné a
dobře maskované v křesťanské řeči a praxi, že může být
rozeznáno a odhaleno jedině Pomazáním v nás. Pro více
porozumění tohoto předmětu studujte, prosím, s modlitbou a
rozvažujte 1 Janovu, druhou kapitolu.
Nakonec, buďme všichni povzbuzeni poznáním, že Ten, který
v nás započal to dobré dílo, je také schopen je dokončit.
Pokračujme a poddávejme se Bohu v tomto procesu! Pán je
skutečně věrný a je schopen zachovat a upevnit všechny, kdo jsou
Jeho! (2 Tes 3:3)
Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit
neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, jedinému Bohu, který
nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost,
vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen. (Judův
1:24-25)
Vidění a slovo
7.12.2005
Při modlitbě jsem slyšela jak Pán říká: „Mnozí vybudovali
tábory v poušti.“ Pak jsem dostala vidění:
Část první
Viděla jsem pouštní pustinu plnou lidí, bloudících mezi
různými tábory. Každý tábor měl uprostřed veliký stan. Duch mne
vedl k pěti různým táborům se stany. Žádný z nich nebyl
označen. U každého z nich mi řekl jméno tábora.
První tábor: Pentacostalizmus
(letniční).
V prvním táboře stál na bedně od mýdla malý člověk
s velkým tlampačem a kázal skupině lidí ve stanu se zvednutými
postranními plachtami. Vyzýval lidi stojící mimo, aby vstoupili.
Volal, že vše, co potřebují, je v tomto táboře. Říkal, že
tento tábor má zjevení od Ducha Svatého a Jeho dary, programy pro
chudé, programy pro děti, velkolepé chvály a mnoho dalších výhod...
Občas se otočil k lidem, kteří již byli uvnitř a varoval je,
aby se neodvažovali vyjít ze stanu, protože jejich bezpečí je
garantováno pouze tehdy, pokud jsou v něm, ale kdekoli jinde
budou ve vážném nebezpečí! Musí zůstávat uvnitř stanu, pokud chtějí
mít jistotu spasení a ochranu!
A potom jsem uviděla, jak se shromáždění, které sedělo na
židlích a naslouchalo, zvedlo jako jeden muž. Všichni poklekli na
špinavou podlahu a klaněli se a uctívali člověka
s tlampačem..!
Druhý
tábor: Denominacionalizmus.
Pak jsem byla v Duchu přivedena ke druhému táboru, kde
jsem viděla jiného muže, který stál před těmi, kdo se shromáždili
v jeho stanu. Plival obvinění na všechny jiné tábory, zvláště
na tábor, který Duch označil jako Pentacostalizmus. S velikou
přesvědčivostí mluvil o důležitosti tradic vlastního tábora a o
jeho historii, jak Sám Bůh ochraňoval tuto historii i tradice, a
často přerušoval svoji řeč obviňováním ostatních táborů
z bezbožnosti a z úletů. Všem přítomným říkal, že pouze
tento tábor má plnou pravdu Božího slova. A když jsem se podívala
na ty, kteří tiše seděli ve stanu, uviděla jsem ke své hrůze, že
kázal k mrtvým a hnijícím kostrám, na nichž ještě visely
kousky masa, ale on tomu nevěnoval pozornost. Pak jsem si všimla
prašivých, zrůdných psů, kteří se náhle objevili ve stanu. Psi se
pohybovali zcela volně bez překážek mezi tímto táborem a prvním
táborem, žrali hnijící maso ve druhém táboře a zase se vraceli do
prvního tábora.
Třetí
tábor: Ekumenizmus.
Byla jsem vzata do třetího tábora, kde elegantní člověk se
stříbrnými vlasy a v dlouhých šatech duchovního stál u vchodu
a vřele vítal ty, kdo přicházeli. Usmíval se a otcovsky poklepával
každého po zádech a říkal, že si mohou sebou přinést cokoli
chtějí, protože vše se stane součástí celku, a že společně budou
všichni znát Boha. Lidé vcházeli dovnitř se všemi druhy nemocí,
chorob a nečistoty a hledali v tomto stanu útočiště. Pak jsem
uviděla prodírající se psy. Přibíhali, a těm, co měli mokvající
rány, je lízali, a pak běhali k ostatním a také je olizovali,
a tak roznášeli nemoci a nečistotu od jednoho ke druhému. Všichni
lidé nakonec byli pokryti velkými hnisajícími boláky a vředy, ale
oni si svého stavu nebyli vědomi. Seděli netečně ve stanu a strnule
civěli před sebe do nicoty, zatímco ten člověk zůstával u vchodu a
zval další a další, aby vešli dovnitř.
Čtvrtý
tábor: Humanitarizmus.
V tomto čtvrtém stanu stála dlouhá řada lidí ve frontě za
ohromným hrncem, ze kterého se pářilo. Stál tam muž s velikou
naběračkou a rozdával horkou polévku všem ve frontě. Upozorňoval
také na velký výběr svatých knih na nedalekém stole. Byla mezi nimi
i Bible. Řekl jim, že mohou mít kteroukoli knihu, která se jim líbí
tak dlouho, dokud budou jíst polévku, protože ta je pro ně velmi
dobrá. Hlasitě křičel, že všechno bude v tomto táboře dobré,
protože společně přemohou zlo silou své lásky jedněch ke druhým.
Pak jsem uviděla, jak do stanu vstoupil ještě další člověk. Oba si
vřele potřásli rukama a vzájemně si poblahopřáli za svou práci pro
lidi. Potom oba společně přistoupili k dlouhému žebříku, který
stál uprostřed stanu a dosahoval až do oblak. Jeden vylezl na první
příčku a pak druhý vylezl po jeho zádech na druhou příčku. A tak
lezli tímto způsobem, až oba dosáhli oblaku, kde se posadili a
odpočívali. Dostala jsem vyrozumění, že se oba domnívali, že
dosáhli nebe, které bylo jejich cílem. Uviděla jsem název toho
oblaku, který zněl „podvod“. Brzy se oba muži začali dohadovat, kdo
bude na oblaku vládnout a pak nastal fyzický boj, kdy se oba
snažili zabít toho druhého tím, že jej vytlačí z oblaku
hluboko dolů na zem. Dole v táboře jsem opět viděla psy, jak
lezou do stanu a vyprazdňují se na lidi.
Pátý tábor: Katolicizmus.
Byla jsem přivedena do pátého tábora, kde byl veliký stan,
v němž seděl muž na zlatém trůnu na vyvýšeném pódiu. Pohrával
si s malým psím mazlíčkem, který se mu uvelebil na klíně. Dole
pod jeho trůnem byli jiní muži, kteří se pohybovali mezi lidmi,
kteří přicházeli z pouště a vítali je. Jakmile někdo vstoupil
do stanu, tito muži jej jednou rukou přivítali a zároveň jej druhou
rukou svázali těžkými řetězy. A pak se dále pohybovali mezi lidmi a
každého svazovali dalšími a dalšími těžkými řetězy, zatímco muž
seděl na zlatém trůně a hladil svého psího miláčka. Psi, které jsem
viděla již dříve, přibíhali a opět jsem viděla, jak zvraceli a pak
lízali to, co vyzvraceli. Psi pobíhali mezi lidmi, lísali se
k nim, olizovali je i jejich řetězy, zatímco muž na trůnu se
laskavě usmíval a souhlasně pokyvoval hlavou.
Část druhá
Byla jsem hluboce znechucena těmi depresivními scénami
beznaděje a špíny. Křičela jsem k Pánu pro nějakou naději.
„Pane, cožpak není žádná naděje pro ty, kdo hledají něco lepšího,
pro ty, kdo chtějí uniknout útisku táborů a psů?“ A pak jsem
pochopila, že mi ty scény byly ukázány proto, abych opravdově
hledala odpověď.
Pak jsem v Duchu uviděla začátek úzké, skryté stezky,
někde v té ohromné pouštní pustině, který byl zamaskovaný
přerostlým křovím. Cesta vypadala stará a neudržovaná a nikoho
jiného jsem na ní neviděla. Vyšla jsem po ní. Stále byla úzká, ale
postupně se rozšiřovala. Byla příkrá a hrbolatá, ale jak jsem ji
překonávala, potkávala jsem v nepravidelných intervalech
andělské bytosti, které mi sloužily životodárnou vodou.
Z počátku jsem neviděla kam stezka vede kvůli její
příkrosti a hustému křoví a porostu všude kolem, ale postupně jsem
v dálce uviděla, jak se ve slunci třpytí velmi široká vyvýšená
dálnice. Pak jsem uviděla mnohé další lidi, kteří přicházeli přede
mnou a nalézali dálnici. Začali na ní vytvářet skupiny, které
postupovaly kupředu. Skrze zjevení Ducha jsem pochopila, že dálnicí
je Kristus a radostně jsem se připojila k zástupu.
Dálnice byla široká a viděla jsem, jak někteří na ní tančili,
jiní si klekali a modlili se a děkovali, pak několik kroků šli a
opět poklekli. Mnozí šli rázně, jiní byli přemoženi chvalami, ale
všichni bez výjimky jsme postupovali vpřed jako jeden. Lidé na
dálnici byli nejrůznějšího stáří, ras i kultur a atmosféra byla
jednou z nejradostnějších, plná očekávající víry a jedinečného
cíle. Když jsem kráčela v zástupu, uslyšela jsem jedno nadšené
děvčátko, které šlo za ruku se svojí matkou a ptalo se: „Maminko,
kam nás ta dálnice dovede?“ Matka s velikou radostí a
očekáváním odpověděla: „Do domu našeho Otce!“
Tato nálada hluboké radosti, jednoty a vzrušeného očekávání
stále rostla, jak jsme postupovali po dálnici jedním směrem vstříc
našemu cíli. Někteří šli, jiní poskakovali, někteří tančili, jiní
chválili, jiní běželi. Scéna byla naprosto v protikladu
k té, kterou jsem viděla v poušti. Zde byla naprostá
radost, svoboda a pocit smysluplnosti se zaměřením na jediný
společný střed pozornosti. Zeptala jsem se: „Pane, je toto
manifestace Království?“ Pán prostě odpověděl: „Království je ve
vás!“
Pak nastala zvláštní a nečekaná věc. Dálnice, po které jsme
různě postupovali, se pod námi začala pohybovat. Podívala jsem se a
viděla jsem, že se dálnice začala stávat jakoby tekutou a kolem
našich nohou začala stoupat voda. Lidé byli překvapeni a nevěděli
jak se zachovat v této nové situaci. Když voda stoupala a oni
ztráceli pevnou půdu pod nohama, začali někteří panikařit a padat.
Někteří začali plavat, ale voda se brzy stala rychle plynoucí
řekou, která stále stoupala a zrychlovala se. Voda stoupala tak
rychle, že jsem se cítila bezmocná a bála jsem se, že upadnu a
utopím se. Když řeka nabrala sílu, i ti, kteří měli dost síly
plavat, se dostali do těžkostí, protože jejich schopnosti nestačily
na vodní proud. Uslyšela jsem jak Duch šeptá: „Nepokoušej se obstát
a nebojuj s tím, ale dovol vodě, aby tě nesla – to je jediná
možnost!“ Pozorovala jsem ostatní, kteří zjevně slyšeli totéž, že
uvolnili svá těla, poddali se proudu a nedělali nic, takže byli
bezpečně unášeni kupředu vysokou rychlostí. Jiní, kteří neučinili
toto rozhodnutí poddat se divoké řece, se snažili brodit a bojovali
o přežití. Někteří zmizeli pod vodou a již jsem neviděla, že by se
vynořili.
Hluboce ponořena v Duchu jsem očekávala, co se bude dít
dále. Pak jsem si uvědomila, že vidění je u konce, a že Pán
k tomu ještě bude mluvit. Zeptala jsem se: „Jaké je Tvé
poselství, Pane?“
Slovo k Nevěstě
Pochopte, že Mojí touhou je nést Můj lid. Nastává vyjití
z pustiny a vstup do Království pro ty, kteří nalezli cestu
svatosti. Ale jestliže nevejdete do Mého odpočinutí a nezůstanete
v něm, nenaleznete vysvobození od starých cest, cest těla. Na
místě, kam přivádím Moji Nevěstu, není žádný prostor, žádné místo
pro lidskou sílu! Všechny věci musí být konány v Mé síle a
v moci Mého Ducha, nebo vůbec ne! Dovolte, abych vás nesl na
Mých ramenou k místu, kde budeme přebývat společně.
Na zemi je takový zvyk mezi novomanželi, že ženich zvedne
svoji nevěstu a přenese ji přes práh společného domu. Toužím
přenést Moji Nevěstu přes Práh Domu Mého Otce!
Nyní přichází doba zůstávání ve Mně, pokud Moje Nevěsta nemá
opustit Odpočinutí svého Ženicha! Nyní nastává vyvrcholení
našeho pokračujícího obecenství, které potrvá. Nyní spolu půjdeme
společně k vinici. Nyní jsou mé ruce vztaženy k Mé
Nevěstě, aby mohla vejít do Mého Odpočinku a již se nevracela na
své vlastní místo a ke svým vlastním skutkům! Ona může vyjít
z pustiny jedině tak, že spočine na svém Milovaném, protože
žádný jiný způsob není pro Mne a pro Mého Otce přijatelný!
Odložte své skutky, kterými se Mi snažíte zalíbit! Stále ještě
nechápete, že se Mi nemohou líbit žádné skutky těla? Ale skutky,
které jsou připraveny již od založení, jež jsou ve Mně, a na
základě kterých nyní zvu svoji Nevěstu k účasti, tyto skutky
budeme činit společně!
Je řečeno, že stojíš z Mé milosti a skutečně, je to jen
Moje milost, která způsobila, že stojíš až dosud. Nyní, když se Mi
plně vzdáš, Moje milost tě ponese, zmocní tě a udrží tě; pokud
kapituluješ a vydáš Mi všechny zbytky tvých sil, milovaný(á), když
Mi dovolíš nést tě tam, kam chci JÁ, potom jen JÁ tě mohu zmocnit,
nikdo jiný!
Očekával jsem na tento den. Pojď a vstup do plnosti Mého
odpočinutí!
Konec
Související místa z Písma:
Izajáš 35:8 Bude také tam silnice
a cesta, kteráž cestou svatou slouti bude. Nepůjde po ní nečistý,
ale bude samých těchto; tou cestou jdoucí i nejhloupější
nezbloudí.
Žalmy 46:5 Řeka svými toky
oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího.
Židům 4:9-10 A protož zůstáváť
svátek lidu Božímu. Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on
odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.
Efezským 2:4-10 Ale Bůh, který je
bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou si nás
zamiloval, obživil spolu s Kristem i nás, mrtvé v proviněních -
jste spaseni milostí - a spolu s ním vzkřísil a posadil na nebesích
v Kristu Ježíši, aby v budoucích dobách ukázal nesmírné bohatství
své milosti skrze svou laskavost k nám v Kristu Ježíši. Neboť jste
spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - je to Boží dar, ne na
základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo,
stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem
připravil, abychom v nich chodili.
Zjevení Janovo 22:14 Blaze těm,
kteří plní jeho přikázání, aby měli právo na strom života a mohli
vstoupit branami do města.
Cheryl McGrath
Coming Up From The Religious
Wilderness
Copyright Notice: This article may be freely copied and
shared on email lists or discussion groups without omission
or addition and with contact details remaining
intact. For displaying on a website you are requested first to
contact the author.
Great South Land Ministries,
PO Box 6430
Coffs Harbour, 2450
AUSTRALIA
Komentáře