Život je plný otázek. Některé jsou jednoduché, jiné vážnější a
některé jsou mimořádně důležité. Možná i při čtení těchto řádků se
vám honí hlavou otázky o zdraví, finančním zabezpečení, zaměstnání,
rodině nebo budoucnosti. Avšak největší, nezávažnější otázky se
týkají Boha a našeho vztahu k Němu. Nic není v životě tak důležité,
jako právě toto. Dobré zdraví, stálý výdělek, pevné zaměstnání,
spokojená rodina a nadějná budoucnost, to jsou věci, po kterých
lidé touží. Jsou to pouze dočasné záležitosti a dokonce
bezvýznamné, pokud
nemáte živý vztah s Bohem; vztah, který je jasný a jistý a
který bude trvat věčně. Na dalších stránkách se dovíte, proč je
takovýto vztah nevyhnutelně potřebný a jak vzniká. Následující
otázky jsou nejvážnější a nejdůležitější jaké je vůbec možné
vyslovit. Odpovědět na ně potřebuje každý. Prosím, přečtěte si
pečlivě a pozorně tyto stránky, a budeli to zapotřebí, i vícekrát.
Nemůžete si dovolit přeslechnout, o čem hovoří.
Poznámka:
Podobný a možná i lepší text najdete zde: http://www.kamila.wz.cz/gal/nejotazky.php ale pouze v
gifu.
Nebo něco podobného zde: http://www.krestanekurim.cz/images/pdf/pro_vasi_radost.pdf
Všechna slova, modře
podtržená, jsou citáty z Bible nebo odkazy na jiné texty.
(pokud se nad odkazem objeví bublinka s názvem a číslem verše,
jedná se o text tohoto verše v Bibli )
Existuje Bůh?
To je základní otázka. Jestliže Bůh neexistuje, nemá smysl Ho
hledat. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest.
O Jeho bytí existují velmi přesvědčivé
argumenty. Vezměte si například existenci vesmíru. Zdůvodňovat
jej jako výsledek "náhody" přináší mnoho otázek, ale žádné
odpovědi. Totéž platí i pro teorii "Velkého třesku". Evoluční teorie je sice velmi rozšířená, ale stejně
tak slabá. Všechny další teorie jsou právě tak křehké. Jediné
uspokojivé vysvětlení je toto: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Náš svět není
výsledkem superšťastné náhody. Ale Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co
hledíme, nevzniklo z viditelného. Svět má počátek a stvořil ho
Bůh. Co řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše
stojí.
Úžasný pořádek a důmyslonost, které je možné všude vidět, to jen
podporují, stejně jako univerzální zákony, které vše udržují
pospolu - od rozlehlého vesmíru až po mikroskopický organismus. Ale
dílo si vyžaduje tvůrce a zákony zákonodárce - a Bůh je obojí.
Bůh který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem
nebe i země.
Nejsilnějším "argumentem stvoření" je však sám člověk. na rozdíl od
zvířat má člověk něco, co nazýváme "osobností"; činí rozumná
rozhodnutí, má svědomí a umí rozlišovat mezi dobrým a zlým. Je
schopen lásky a soucitu. A nadevše má v sobě náklonost uctívat.
Odkud dostal tyto vlastnosti? Nemohla je tvořit ani evoluce ani
řetězec náhod. Nejjasnější odpověď je tato: I vytvořil Hospodin Bůh človeka, prach ze země. a vdechl
mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.
Člověk není dílem náhody. Stvořitel světa ho předivně utvořil.
Hovoří k nám Bůh?
Je to životně důležitá otázka. Pokud bychom byli ponecháni sami
sobě, nevěděli bychom o Bohu vůbec nic. Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost
Všemohoucího, jež nebesa převyšuje? Bůh je nad naše chápání a
my potřebujeme, aby se nám On zjevil.
Stvoření je jednou z hlavních oblastí, v nichž se Bůh zjevuje.
Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho
rukou. Už samotná velikost vesmíru a jeho úžasná rovnováha,
různorodost a nádhera hovoří velmi o Bohu, který ho stvořil. Ve
stvoření ukazuje Bůh svoji obrovskou moc, úžasnou inteligenci a
velkolepou fantazii. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze
totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o Jeho díle,
takže nemají výmluvu.
Když mezi sebou hovoříme, používáme hlavně slova. I Bůh hovoří k
lidem slovy - slovy Bible. Jen ve Starém zákoně najdete asi
4000krát (500krát v prvních pěti knihách) výrazy jako "Hospodin
řekl", "takto mluvý Hospodin" a podobně. Proto je pravda, že:
Nikdy nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z
popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.
V žádné jiné literatuře nenajdeme záznamy jasných a detailních
proroctví, které vyslovili lidé, tvrdící, že hovoří ve jménu Boha,
a které by se později přesně vyplnily. Tyto předpovězené události
byly tehdy tak nepravděpodobné, že je ani nemohly brát vážně.
Bible má však velký vliv na životy lidí. Žádná jiná kniha
neovlivnila tak výrazně životy lidí, jako právě Bible. Zkušenosti
miliónů lidí v celých dějinách dokazují, že: Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě.
Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.
Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci.
Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.
Za 2000 let žádný odborník v jakékoli oblasti nevyvrátil ani jeden
výrok Bible. Důvod je následující: Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha. Měli
bychom ho proto přijmout ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně
jest.
Jaký je Bůh?
Je to logicky další objevující se otázka. Přiznat, že Bůh
existuje, je jedna věc a přiznat, že v určitém všeobecném smyslu k
nám hovoří i skrze stvoření a Bibli, je věc druhá. Potřebujeme však
vědět víc. Jaký je vlastně Bůh?
Bible nám na tuto nesmírně důležitou otázku dává mnoho jasných a
pozitivních odpovědí. Zde jsou některé z nich.
Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je
láska.
Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme
v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v
něm.
Bůh je osobní.
Bůh není "věc", ani nějaká "síla" nebo "působení". Myslí, cítí,
touží a jedná jako živá Bytost. Není to pouze nějaký "člověk z
jiného světa" nebo nějaký druh "supermana". Avšak Hospodin je Bůh pravý. On je Bůh živý a Král
věčný.
Bůh je jeden.
Existuje pouze jeden pravý Bůh. Říká o sobě: "Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha
není". Bůh se však zjevil jako "trojice" tří osob - Otec, Syn
(Ježíš Kristus) a Duch svatý - z nichž každá je skutečným, plným a
rovnocenným Bohem. Bible vzpomíná slávu Boha Otce; říká, že Slovo (Ježíš Kristus) bylo Bůh; a též hovoří o
moci Ducha Páně. Přestože existuje pouze jeden Bůh, má
tři osoby.
Bůh je duchovní
Nemá tělo a nemá žádné vlastnosti, které by se daly definovat
pomocí rozměrů a tvarů. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu
a v Pravdě.
Znamená to, že i to, že Bůh je neviditelný. Boha nikdy nikdo neviděl. Znamená to však i to, že Bůh
není vázaný na jedno místo v určitém čase, ale v každém čase je
všude: Nenaplňuji snad nebe i zemi? je výrok Hospodinův. Jeremjáš
23,24 Bůh tedy vnímá každou věc na každém místě. Zahrnuje to nejen
všechno naše počínání a vaše slova, ale i každou myšlenku, která
vám proběhne myslí.
Bůh je věčný.
Bůh nemá začátek. Řečeno slovy Bible: Od věků až na věky jsi ty, Bože. Nikdy v minulosti
nebylo období a nikdy v budoucnu nebude období, kdy by Bůh
neexistoval. Bůh sám o sobě říká, že je ten, který jest a který byl a který přichází. On je
stále stejný: Já Hospodin jsem se nezměnil. Jaký byl v minulosti,
takový je i nyní a takový vždy zůstane.
Bůh je nezávislý.
Každá živá bytost je závislá na lidech nebo na věcech a v konečném
důsledku i na Bohu. Bůh je však na svém stvoření zcela nezávislý.
Stačil by si i sám. Ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich
závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno
ostatní.
Bůh je svatý.
Je velkolepý ve svatosti, hrozný v chvályhodných
skutcích. Neexistuje nic, co by se dalo přirovnat ke svatosti
Boha. Nikdo není svatý jako Hospodin, který byl úplně bez
chyby a bez viny. Bible o něm říká: Nikdo není svatý mimo Hospodina. A tento svatý Bůh
požaduje svatost od každého z nás. Přikazuje nám: Svatí buďte, neboť já jsem svatý.
Bůh je spravedlivý.
Bible říká, že: Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho očekávají.
Bůh není pouze naším Stvořitelem, který nás udržuje při životě. Je
též naším Soudcem, který nás odměňuje a trestá; i během života i na
věčnosti. Činí tak se spravedlností, která je dokonalá a proti
které není možno nic namítat, ani jí nic vyčítat.
Bůh je dokonalý.
Jeho poznání je dokonalé. Není tvora, který by se před ním mohl
skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jenuž se
budeme ze všeho odpovídat. Bůh zná celou naši minulost,
přítomnost a budoucnost, včetně všech našich myšlenek, slov a
skutků. Jeho moudrost je dokonalá a zdaleka převyšuje naše chápání.
Jak nesmírná je hloubka Božího bohactví, jeho moudrosti i
vědění! Jak nevyspitatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho
cesty!
Bůh je svrchovaný Pán.
On je jediný a nejvyšší vládce vesmíru. Neexistuje nic, co by se
vymykalo Jeho vládě. Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na
zemi.
U Boha neexistují náhody ani překvapení. On píše dějiny světa a všechno působí rozhodnutím své
vůle. Když se Bůh rozhodne něco uskutečnit, nepotřebuje k tomu
žádný souhlas nebo radu. Nikdo mu nemůže zabránit udělat to, pro co
se rozhodl: Není, nikdo kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho:
Co děláš?
Bůh je všemohoucí.
Má veškerou moc. Sám říká: Hle, já jsem Hospodin, Bůh veškerého tvorstva. Je pro mne
něco nemožného? Neznamená to, že Bůh může dělat cokoli (nemůže
lhát, změnit se, hřešit nebo popřít sám sebe), ale může dělat vše,
co si přeje, v souladě se svým charakterem.
Toto je pouze stručný přehled některých věcí, které Bůh zjevil v
Bibli o své osobě a o svém charakteru. Jsou v ní uvedeny i další
pravdy o Bohu, ale i mnoho takových, které těžko chápeme. Dělá věci veliké a nevyspitatelné, nesčíslné
divy. Žádná liská inteligence, ani žádný lidský um na tom nic
nezmění. Nemělo by nás to však vůbec překvapovat. Pokud bychom
dokázali úplně pochopit Boha, nebyl by hoden našeho uctívání.
Kdo jsem?
Těžkosti a problémy moderního života vedou mnoho lidí k úpornému
hledání smyslu a cíle života. Částeně jsme už poznali, kdo je Bůh.
Co však my? Proč existujeme? Proč jsme tu? Má lidský život nějaký
význam nebo smysl?
První věc, kterou je třeba si jasně uvědomit, je že člověk není
pouze "jakási existence". Je víc než pouze náhodný shluk atomů,
kterým se podařilo poskládat se do vhodného objektu, který nazýváme
"lidská bytost". Bible nám říká, že člověk byl jedinečně stvořen
moudrým a svatým Bohem. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby
byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Člověk je víc
než pouze vyšší vyvinuté zvíře jako jsou zvířata odlišná od rostlin
a rostliny od hornin. Z hlediska velikosti je člověk v porovnání se
sluncem, měsícem a hvězdami pouze atomem, ale přesto mu dal Bůh
jedinečné a čestné misto ve vesmíru.
Dokazuje to jeden z prvních příkazů, které dal Bůh člověku:
Panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade
vším živým, co se na zemi hýbe. Člověk se stal osobním
zástupcem Boha na zemi a dostal právo vládnout všem ostatním živým
tvorům.
Člověk však dostal i vyjímečnou důstojnost - byl stvořen podle
"Božího obrazu". Neznamená to že by byl stvořen ve stejném tvaru a
velikosti jako Bůh (hovořili jsme již o tom, že Bůh nemá ani
"velikost" ani "tvar"). Nebyl však stvořen ani jako jakási
zmenšenina Boha, vlastnící všechny jeho kvality v menší míře.
Člověk byl stvořen jako ducovní, rozumová a morální i nesmrtelná
bytost s dokonalým chrakterem. Řečeno jinak, čistý charakter Boha
se pravdivě odrážel v člověku.
Po stvoření člověk neustále a ochotně přijímal Boží příkazy za své
a v důsledku toho žil s Bohem v úplné shodě. Tehdy neměl "krizi
identity"! Věděl přesně, kým je, proč je na světě a ochotně
přijímal postavení, které dostal od Boha.
Ale ne pouze člověk byl úplně spokojen se svým postavením ve světě.
I Bůh byl spokojen s člověkem! Víme to, protože Bible říká, že když
ukončil dílo stvoření - včetně člověka, koruny stvoření - Bůh viděl, že všechno. co učinil, je velmi dobré. V
tomto období dějin žili bezchybní lidé v bezchybném prostředí s
dokonalými vztahy a v dokonalém harmonickém vztahu s Bohem.
Sotva to můžeme přirovnat k dnešku! Co se stalo?
Co se pokazilo?
Přímá odpověď na tuto otázku zní: Skrze jednoho človeka totiž vešel do světa hřích a skrze
hřích smrt.
První lidé (Adam a Eva) dostali velikou svobodu, ale i jedno vážné
varování: Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti. Byla to
ideální zkouška ochoty člověka podřídit se Bohu jednoduše proto,
neboť to říká Bůh. Ďábel však pokoušel Evu, aby nevěřila a
nepodřídila se tomu co řekl Bůh, a Eva tak učinila. Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu a
lákavými pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho
plodů a jedla, dala také svému muži, ktrý byl s ní, a on též
jedl.
V tomto okamžiku do společenství mezi člověka a Boha vstoupill
hřích". Svou dobrovolnou neposlušností se člověk oddělil od Boha.
Místo toho, aby Adam a Eva milovali Boha, začali se Ho bát.
I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem
uprostřed stromoví v zahradě. Namísto toho, aby prožívali
důvěru, jistotu a štěstí, naplnil je hřích hambou, pocitem viny a
obavou.
Bůh však řekl, že člověk zemře, neposlechne-li, a tak se i stalo.
Smrt znamená oddělení.
V jediném tragickém okamžiku se člověk oddělil od Boha - zemřel
duchovně. Ale začal umírat i tělesně. A tak člověk získal mrtvou
duši a umírající tělo. To ale nebylo všechno: děti Adama a Evy
zdědily jejich porušený charakter a hříšnou přirozenost. Jako
znečičtěný pramen zamoří celou řeku, tak i jed hříchu přešel na
všechny Adamovy potomky: smrt zasáhla všechny, protože všichni
zhřešili. Římanům 5,12
Všimněme si toho důležitého slova "všechny" , což zjevně zahrnuje
pisatele i čitatele těchto řádků. Nemusíme se nikdy vzájemně
potkat, ale jednu věc máme společnou - jsme hřísníci a jednou
zemřeme. Říkáme-li, že jsme bez hříchu klameme sami sebe a pravda v
nás není. 1.Janova 1,8 Pokud někdo říká, že nezemře, dělá si
posměch. Zesměšňování faktů však fakta nemění.
Mnohé zprávy v novinách, televizi a rozhlasech nám připomínají, že
svět není v pořádku. Je jednoduché odsoudit
násilí, nespravedlnost, nepořádek a zlo ve společnosti, ale dříve
než začnete kritizovat druhé, zeptejte se sami sebe, zda jste
dokonale čestný, čistý, milující a nezištný? Bůh zná odpověď - a vy
také! Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Římanům 3,23
Jste hříšníkem od narození i podle přirozenosti. Jste hříšníkem,
což dokazuje i vaše chování a rozhodování. Je proto nesmírně
důležité, abyste si uvědimili realitu a její důsledky.
Je hřích vážný?
Když se určí diagnóza choroby, je zapotřebí si položit otázku:
"Je to vážné?" V případě duchovní choroby je tato otázka mnohem
důležitější. Mnoho lidí s úsměvem souhlasí, že jsou hříšníci, protože
nemají představu o tom, co to znamená. Považují to za něco
přirozeného nebo se vymlouvají, že "se tak chová každý". Tyto
výroky však obcházejí podstatnou otázku: je hřích vážný? Uvádíme
několik vlastností člověka, které Bible definuje jako hříšné
(hřích).
Jste zkažený.
Neznamená to, že jste zlý do takové míry, do jaké je to jen možné,
ani to, že byste neustále páchal všechny hříchy. Též to neznamená,
že neumíte rozeznat dobré od zlého nebo že neumíte dělat věci které
jsou příjemné a užitečné. Znamená to však, že hřích pronikl každou
část vaší přirozenosti a osobnosti - vaši mysl, záliby, svědomí,
schopnosti a představivost. Nejúskočnější za všeho je srdce a
nevyléčitelné. Kdopak je zná? Jeremjáš 17,9 Kořenem vašich problémů
není to co děláte, ale kdo jste! Hřešíte proto že jste
hříšník.
Jste poskvrněný.
Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství,
loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest,
bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.
Marek 7,21-22
Všimněte si, že tento seznam zahrnuje myšlenky, slova i činy.
Ukazuje, že v Božích očích je každý hřích stejně vážný. Někteří
lidé si pod hříchem představují pouze takové věci jako vražda,
cizoložství a krádež, ale Bůh jasně hovoří, že nemáme důvod se
takto dívat na hřích. Hřích je vše, co nenaplňuje dokonalou Boží
normu. Když hovoříme, myslíme nebo děláme něco, co není dokonalé,
hřešíme. Zamysleme se nyní nad otázkou: Kdo může říci: "Zachoval
jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu?" Přísloví 20,9 Můžete?
Pokud ne, jste poskvrněn.
Jste vzdorovitý.
Bible učí, že hřích je porušení zákona, 1.Janova 3,4 dobrovolnou
vzpourou proti Boží autoritě a proti zákonu.
Žádný civilní zákon vás nenutí, aby jste lhali, podváděli, měli
nečisté myšlenky nebo jakýmkoli způsobem hřešili. Vy se
rozhodujete, že porušíte svatý Boží zákon. Vy ho dobrovolně
neposloucháte a to je vážné, protože Bůh je spravedlivý soudce;
každý den má Bůh proč vzplanout hněvem.
Žalm 7,12 Bůh nemůže být nikdy "schovívavý" vůči hříchu a můžete si
být jistý, že ani jeden hřích nezůstane nepotrestaný.
Určitá malá část Božího trestu za hřích přichází už v tomto životě
(ačkoli si to nemusíme uvědomovat). Konečný trest však bude
vyměřený po smrti, když v den posledního soudu každý z nás za sebe
vydá počet Bohu. Římanům 14,12
Kam odtud půjdeme?
Existuje mnoho názorů na to co se s námi stane, až zemřeme.
Někteří říkají, že všichni přestaneme existovat, jiní, že všichni
půjdeme do nebe, a jiní, že existuje místo, kde se všechny hříšné
duše připravují na nebe. Ani jeden z těchto názorů není podepřen
Biblí.
Namísto toho čteme: A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom
bude soud.Židům 9,27 Proto ti, kteří měli správný vztah k Bohu,
budou přivítáni v nebi, aby trávili věčnost v Jeho slavné
přítomnosti. Všichni ostatní: Jejich trestem bude věčná záhuba
daleko od Pána a slávy jeho moci. 2.Tesalonickým 1,9
Bible to nejčastěji popisuje slovem "peklo". Zde jsou čtyři
nejdůležitější pravdy o něm:
Peklo je skutečné.
Není to něco co si "vymyslela církev". Bible hovoří víc o pekle jak
o nebi a nepochybuje o jeho realitě. Mluví o lidech, kteří
neuniknou pekelnému trestu Matouš 23,33 a celé jejich tělo bude
uvrženo do pekla. Matouš 5,29
Peklo je hrozné.
Bible ho popisuje jako místo muk; Lukáš 16,28 ohnivou pec; Matouš
13,42 věčný žár Izajáš 33,14 a neuhasitelný oheň. Matouš 3,12
Je to místo utrpení, kde je pláč a skřípění zubů Matouš 22,13 a kde
muka neuhasnou na věky věků. Zjevení 14,11 Jsou to hrozná slova,
ale jsou pravdivá. Ti, co jsou v pekle, jsou odděleni od všeho
dobrého - jsou Bohem prokleti. Jsou vyhnanci bez jakékoli nejmenší
pomoci nebo útěchy, kterou přináší Boží přítomnost.
Peklo je konečné.
Všechny cesty do pekla jsou jednosměrné. Není odtud návratu. Mezi
peklem a nebem je veliká propast. Lukáš 16,26 Hrůza, samota a muka
pekla neslouží k očištění, ale k potrestání, které trvá
věčně.
Peklo je spravedlivé.
Bible říká, že Bůh bude spravedlivě soudit celý svět Skutky 17,31 a
že je úplně spravedlivý, když posílá hříšníky do pekla. Konec
konců, dává jim to, co si vybrali. Odmítli Boha zde; On je odmítne
tam. Vybrali si život bez Boha - On jejich rozhodnutí udělí věčnou
platnost. Sotva mohou Boha obvinit z nespravedlnosti nebo
nečestnosti.
Ve světle těchto hrozných pravd byste se měli pečlivě zamyslet nad
otázkou, která byla položena skupině lidí v novozákonních dobách:
Jak uniknete pekelnému trestu? Matouš 23,33
MŮŽE NÁBOŽENSTVÍ POMOCI?
Člověka nazývali náboženským živočichem. Encyklopedie
náboženství a etiky vyjmenovává stovky způsobů, jimiž se lidé
snažili uspokojovat svoje náboženské tužby a pocity. Klaněli se
slunci, měsíci a hvězdám; zemi, ohni a vodě; modlám ze dřeva,
kamene a kovu; rybám, ptákům a zvířatům. Klaněli se nesčetným
bůžkům, kteří byli produktem jejich vlastní zkažené představivosti.
Jiní se snažili uctívat pravého Boha množstvím různých obětí,
obřadů, svátostí a bohoslužeb. Avšak "náboženství", ať už je
jakkoli upřímné, nemůže nikdy vyřešit problém lidského hříchu. Jsou
pro to aspoň tři důvody.
Náboženství nikdy nemůže uspokojit Boha.
Náboženství je pokus člověka dosáhnout smíření s Bohem. Každý
takovýto pokus je však zbytečný, protože ani nejlepší lidské úsilí
není bezchybné, a proto je pro Boha nepřijatelné. Bible o tom jasně
říká: Všechna naše spravedlnost jako poskvrněný šat. Izajáš 64,5
Bůh požaduje dokonalost; náboženství tento požadavek nesplňuje.
Žádné náboženské úsilí nebo zkušenosti - křest, konfirmace,
biřmovíní, svaté přijímání, (Večeře páně), chození do kostela,
modlitby, sbírky, oběti času a námahy, čtení Bible nebo cokoli
jiného - nemůže odstranit ani jeden hřích.
Náboženství nikdy nemůže odstranit hřích.
Dobré vlastnosti člověka nemohou odstranit jeho špatné vlastnosti.
Dobré skutky nikdy nemohou přikrýt skutky zlé. Pokud dosáhne člověk
smíření s Bohem,
není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Efezským
2,9
Náboženství nikdy nemůže změnit hříšnou přirozenost
člověka.
Chování člověka není problém, pouze symptom. Jádro lidského problému je problém lidského
jádra, neboli srdce. Srdce člověka je však od přirozenosti nečisté
a zkažené. Návštěva kostela, účast při náboženských obřadech mohou
být pro vás příjemné, ale nemohou vás učinit dobrými. Kdo dokáže,
aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo. Job 14,4
Některé z náboženských činností, o kterých jsme hovořili, jsou
samozřejmě samy o sobě dobré! Je například správné chodit do
kostela, číst Bibli a modlit se, protože Bůh nám přikazuje, abychom
to dělali. Nesmíte se však spoléhat, že právě to vás smíří s Bohem.
Nejen, že to není možné, ale pokud se na to spoléháte, množství
vašich hříchů se zvětšuje a budete odsouzeni.
pozn:
Některé náboženské činnosti jsou pro vás také velice
nebezpečné.
EXISTUJE ODPOVĚĎ?
Ano, existuje! Bůh se o to postaral. Hlavní poselství Bible je
shrnuto v těchto slovech: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna,
aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan
3,16
Říkali jsme už, že spravedlivý a svatý Bůh musí potrestat hřích.
Ale Bible též říká, že Bůh je láska. 1.Janova 4,8 Bůh sice hřích
nenávidí, ale hříšníky miluje a chce jim odpustit. Jak však může být
hříšníkovi spravedlivě odpuštěno, když Boží zákon požaduje duchovní
a tělesnou smrt? Tento problém mohl vyřešit pouze Bůh a On to i
udělal v osobě Ježíše Krista. Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa.
Bůh Syn se stal člověkem tak, že na sebe vzal lidskou přirozenost.
Ačkoli se Ježíš stal člověkem, zůstal i Bohem. Bible říká, že v
Kristu je přece vtělena všechna plnost božství. Koloským 2,9 Zůstal
úplně Bohem, jako kdyby se nestal člověkem, a stal se úplným
člověkem, jako kdyby nebyl Bohem. Ježíš Kristus je proto výjimečný.
Bible to potvrzuje na mnoha místech. Jeho početí bylo výjimečné;
neměl tělesného otce, ale byl počat v lůně panny zázračnou silou
Ducha svatého. Jeho slova byla výjimečná: Žasli nad jeho učením,
poněvadž jeho slovo mělo moc. Lukáš 4,32
Jeho zázraky byly výjimečné: chodil po zemi, uzdravoval každou
nemoc a každou chorobu v lidu Matouš 4,23 a při některých
příležitostech dokonce křísil mrtvé. Jeho charakter byl výjimečný:
byl stejný jako my, zakusil všechna pokušení ..., ale nedopustil se
hříchu, Židům 4,15 takže Bůh Otec mohl o něm říci: Toto je můj
milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil. Matouš 3,17
Všimněme si této poslední věty! Ta věta znamená, že Ježíš dodržoval
Boží zákon v každém ohledu, a proto se na Něho nevztahoval trest
dvojí smrti za hřích. Byl zatčen na základě vykonstruovaného
obvinění, odsouzen na základě falešného svědectví a nakonec
ukřižován v Jeruzalémě. Jeho smrt však nebyla "nedopatřením" nebo
"nešťastnou tragédií". Všechno bylo součástí toho, že Bůh předem
rozhodl. Skutky 2,23 Otec poslal Syna, aby trestem smrti zaplatil
za hříchy a Ježíš ochotně přišel. Smysl Jeho příchodu na svět byl,
podle Jeho vlastních slov, aby dal svůj život jako výkupné za
mnohé. Matouš 20,28 Jeho smrt byla, podobně jako jeho život,
výjimečná. Toto je velice důležité. Může vám to pomoci pochopit
Ježíšovu smrt a její význam pro váš život.
PROČ KŘÍŽ?
Všechno učení Bible poukazuje na Ježíšovu smrt. Středem
biblického poselství není Jeho dokonalý život, ani Jeho udivující
učení, ba dokonce ani Jeho mocné zázraky. Všechno toto je sice
důležité, ale Ježíš přišel na zem hlavně proto, aby zemřel. Proč je
Jeho smrt tak důležitá? Odpověď zní: Protože zemřel jako Zástupce,
jako Nositel hříchu a jako Spasitel.
Ježíš - Zástupce.
Ukazuje na Boží lásku. Před svatým Božím zákonem, který požaduje
potrestat každý hřích, jsou všichni hříšníci vinní, bezmocní a bez
naděje. Jak tedy mohou uniknout Božímu spravedlivému hněvu? Odpověď
Bible zní: Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za
nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Římanům 5,8 Součástí
úžasného Božího záchranného plánu bylo to, že Syn dobrovolně zaujal
místo hříšníků a přijal spravedlivý trest za jejich hříchy. Syn
Boží, který byl bez hříchu, dobrovolně trpěl a zemřel za ně,
spravedlivý za nespravedlivé. 1.Petrova 3,18
Ježíš - Nositel hříchu.
Ukazuje Boží svatost. Kristova smrt nebyla zdánlivá. Trest za hřích
byl vykonán.
Když visel na kříži, zvolal: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě
opustil? Marek 15,34 V tom hrozném okamžiku se Bůh Otec obrátil k
svému milovanému Synu zády a ten tehdy snášel trest oddělení od
Boha. Všimněte si, že to ukazuje na dokonalou svatost Boha. Každý
jednotlivý hřích musí být potrestaný. Když Ježíš zaujal místo
hříšníků, stal se zodpovědný za jejich hříchy do té míry, jako
kdyby je spáchal On sám. Muž, který žil dokonalým životem, byl
potrestaný jako vinník.
Ježíš - Spasitel.
Ukazuje na Boží moc. Tři dny po své smrti mnoha způsoby prokázal,
že žije, Skutky 1,3 a když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt
nad ním už nepanuje. Římanům 6,9 Tím, že Bůh vzkřísil Krista z
mrtvých, jasně a mocně ukazuje, že přijal Jeho zástupnou smrt za
hříšníky jako plné a bezplatné odpuštění těm, kteří by jinak měli
být odsouzeni k věčnému zatracení.
Jak to všechno souvisí s vámi? Jak můžete vy získat správný vztah k
Bohu? Jak se může stát Kristus vaším Spasitelem?
JAK MOHU BÝT ZACHRÁNĚN?
Na základě toho, co jste doposud přečetli: toužíte být
zachráněn? Chcete získat správný vztah k Bohu - bez ohledu na cenu
a důsledky? Pokud nechcete, potom jste nepochopili význam obsahu
stránek, které jste přečetli. Měli by jste si je proto přečíst
ještě jednou pomalu a pečlivě, prosíce Boha, aby vám ukázal
pravdu.
Pokud vám Bůh ukázal vaši potřebu a chcete být zachráněn, je
zapotřebí, abyste se obrátili k Bohu a uvěřili v našeho Pána Ježíše
Krista. Skutky 20,21
Musíte činit pokání!
Znamená to úplné odvrácení se od hříchu. Je to změna myšlení.
Musíte uznat, že jste hříšník - vzbouřenec proti svatému a
milujícímu Bohu. Pokání znamená změnu srdce - upřímnou lítost a
zahanbení se nad nečestností a hanebností vašeho hříchu. Musíte být
ochotný zanechat ho a změnit směr svého života. Bůh žádá od lidí,
aby se v pokání obrátili k Bohu a podle toho žili. Skutky 26,20 Je
to potřebné. Bůh vám neodpustí žádný hřích, kterého se nechcete
zřeknout. Činit pokání znamená vykročit na novou cestu a celým
srdcem usilovat žít takovým způsobem, který se líbí Bohu.
Musíte mít
víru v Krista.
V první řadě to znamená souhlasit, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boha
živého a že Kristus zemřel ... za bezbožné. Římanům 5,6 Za druhé to
znamená věřit, že ve své moci a lásce je Kristus schopen a
ochoten vás zachránit. Za třetí to vlastně znamená vložit svoji
důvěru v Krista, v důvěře, že jedině On sám vás může smířit s
Bohem. Vaše pyšná, hříšná přirozenost se bude vzpírat tomu, abyste
se přestali spoléhat na svoji vlastní "spravedlnost" nebo na
náboženství. Nemáte však na výběr. Musíte se přestat spoléhat na
všechno jiné a musíte spoléhat pouze na Krista, který přináší dokonalé
spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu. Židům 7,25
Pokud vám Bůh ukázal vaši potřebu a dal vám takovou touhu, obraťte se ke Kristu - a udělejte to hned!
Nejideálnější je, když se k Němu nahlas pomodlíte; pomůže vám to
jasně si uvědomit, co děláte. Vyznejte Mu, že jste vinný, bezmocný
a beznadějný hříšník, a celým srdcem poproste Krista, aby vás
zachránil a aby zaujal ve vašem životě místo, které Mu patří jako
Pánu, a aby vám dal sílu odvrátit se od hříchu a žít pro
Něho.
Bible říká, že vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve
svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen, Římanům
10,9 a také každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen. Římanům 10,13
Pokud doopravdy důvěřujete Kristu jako svému Spasiteli a uznáváte Ho
jako svého Pána, platí tato zaslíbení i pro vás.
JAK DÁL?
Zde na tomto místě je zcela nutné říct něco o tom, co je překládáno jako "znovuzrození" - protože žít navenek křesťanským životem a mít společenství bez znovuzrození je sice možné, ale právě proto je většina "křesťanských" společenství takových jaká jsou. Je to podobné jako si myslet, že se z nás stane auto budeme-li chodit často do garáže.
Následujíci modrý text je definice dle Wikipedie. http://cs.wikipedia.org/wiki/Znovuzrozen%C3%AD
Znovuzrozením je myšlena duchovní a morální změna člověka. Je to pojem používaný především v prostředí evangelikálních křesťanů. Vychází z textů Bible, které mluví o zkušenosti duchovního narození (na rozdíl od narození fyzického).
Bible, Evangelium Jana 1,12-13: Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
Pojem znovuzrození označuje obrácení člověka od sama sebe k Bohu. Nejde jen o souhlas s určitou naukou, ale o víru v odpuštění hříchů skrze oběť Ježíše Krista a o změnu života. Evangelikálové věří, že tuto zkušenost, často doprovázenou silnými city, dává Bůh v odpověď na pokání člověka. Pokáním je zde myšleno uznání a vyznání svých hříchů.
Evangelikálové věří, že znovuzrození dělá člověka křesťanem a že je podmínkou spasení a věčného života.
Bible, Evangelium Jana 3,3: Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."
Proto evangelikálové rozlišují mezi znovuzrozenými (obrácenými) a těmi ostatními, a to bez ohledu na příslušnost k nějaké církvi. Vynakládají velké úsilí o evangelizaci, což je snaha přivést druhé ke zkušenosti znovuzrození, a to především kázáním Božího slova a vyprávěním o vlastní zkušenosti obrácení (tzv. osobní svědectví).
Zkušenost znovuzrození následuje křest ponořením (ponoření jako symbol konce a vynoření začátku nového života). Jde o vědomé přiznání se člověka k víře v Krista - křest nemluvňat z tohoto pohledu ztrácí smysl.
Další článek o znovuzrození je zde v rubrice
Nejzávažnejší otázky. ZNOVUZROZENÍ
Co říká o znovuzrození Bible?
Podle našeho názoru většina znovuzrozených křesťanů neusilovala o znovuzrození, ale cítili že jsou od Boha vzdáleni a hledali spasení. Prožitek znovuzrození je v podstatě poznání, že je vám osobně darován nový věčný život. Neví to nic, co by člověk mohl vyprodukovat sám ze sebe, ale je to zcela na Boží vůli. On vidí do srdce člověka, všechny jeho motivy a postoje. Jen díky němu můžeme uvidět samy sebe jací jsme. A je to opravdu strašný pohled, člověk má snahu se omlovat nebo svádět vinu, za to jaký je, na někoho jiného, třeba i na Boha, popřípadě si svoje hříchy nějak sám odčinit. Jestli se cítíte špatně samy ze sebe, ze světa ve kterém žijete a kterého jste součástí, A to až tak, že už v tomto světě ani nechcete dál žít, věřím že je to proto, že vám Bůh chce dát nový život na lepším místě v té nejlepší společnosti. Dokážete to od něj přijmout? Ano nejste toho hodni ani proto nemůžete nic dobrého udělat - ano a tohle přesně je znovuzrození. "Nežiju už já ale žije ve mě On". On vám dá nový začátek nový život. On tvoří vždy všechno nové a proto to staré musí zemřít. Bůh je stvořitel a slovem stvořil vesmír. On neopravuje, ale stvoří nový život ve vás, má pro váš život plán a skutky které máte vykonat, a ve kterých ho budete poznávat.
Jistě potom prožijete tohle osobně:
Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého
Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. Galatským 4:6
Co je Křest ?
Všimněte si, že nikde v Bibli se nedočtete, že by se na křest lidé chystali jako na nějaký obřad. Že si předem určili nějaký den, na který by se připravili, oblékli by si speciální šaty a v nich by se dali pokřtít ponořením třeba do řeky. Dokonce i když se půjdete v létě koupat nebude to moc příjemné jít v šatech do vody (nebo když vás tam někdo hodí) a celý se tam ponořit. Není to jen takové laciné rozhodnutí nechat se třikrát trochu pokropit vodou (jen se tak nechat trochu osvěžit). Ale takový křest, jak je popisovaný ve Skutcích apoštolských, kdy se lidé ihned bez přípravy nechávali křtít v tom v čem zrovna byli, jistě nebyl nějaký oblíbený příjemný obřad. Ale bylo to viditelné vyjádření toho, co se odehrálo v jejich nitru neviditelně. Nebyla to žádná svátost, skrze kterou by se to teprve mělo stát. Ale už se to stalo. Vždy to bylo jen viditelné potvrzení (vyznání) od člověka směrem k Bohu. A tento krok poslušnosti, nebo také krok víry, krok, kterým podepisujeme (nebo lépe řečeno vyznáváme, že jsme uvěřili té smlově a tím jsme se stali jejími účastníky), před množstvím svědků na zemi i na nebi, smlouvu mezi člověkem a Bohem, ten krok On vidí a věrně pak tu smlouvu plní. Většinou krátce po křtu, byli totiž lidé naplněni Duchem svatým.( Nebyli naplněni Duchem svatým pouze tehdy, když je Duch naplnil už před křtem.)
Křest sám osobě není to, co by nám přineslo spásu, ani není ke spasení nutný. Dokonce není vůbec potřeba se nechat křtít. Ale pokud je to jen trochu možné ukažte se všem. Čtete si co o křtu říká Bible. Nedělejte kompromisy, Bůh vidí do srdce, před ním nemá cenu žádný formální úkon a nebo úhybání. (Postavte se poctivě čelem k Božím příkazům = jeho lásky plnému vedení) Ale zároveň se netrapte, pokud se vám nepodařilo nechat se pokřtít. (Také křest pokropením může být pro někoho, kdo opravdu jinak nemůže, řešením, ale rozhodně ne pokud se sami nerozhodnete - viz. křest nemluvňat.)
Pán Ježíš to vyjádřil jasně když řekl: "Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi"; Matouš 10:32
Křest je také chápán jako smlouva. Tuto myšlenku vyjadřuje i Biblický text listu Římanům 6. kapitoly:
nebo:
"To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšení Ježíše Krista, jenž jest na pravici Boží, když vstoupil do nebe a podřídil si anděly a vlády a mocnosti." (1. list Petrův, 3. kapitola)
O křtu o tom jak probíhal o darech a ovoci Ducha svatého se dočtele v Bibli v knize Skutky apoštolské a v dalších knihách Nového zákona.
Kázání o křtu od Alexandra Barkociho, proč je nutný křest.
http://www.barkoci.com/predigten/2/280804_0001.mp3
Nebo o křtu z knihy Obrana víry: http://nejotazky.nazory.cz/2010/10/Krest.html
Nebo vyučování o křtu od Aleše France: http://kazani.wesleyan.cz/20110918_krest1.mp3
Pokud už důvěřujete Kristu, existuje mnoho nádherných věcí, z
nichž se můžete těšit. Například to, že jste smířen s Bohem. Bible
tomu říká "být ospravedlněn" a píše: Když jsme tedy ospravedlněni z
víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Římanům
5,1 Vaše hříchy vám byly v Kristu odpuštěny: Pro jeho jméno
budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří. Skutky
10,43 Stal jste se členem Boží rodiny: všichni,
kteří věří v Krista, dostali moc stát se Božími dětmi. Jan
1,12 Máte (jistotu) zaslíbení pro věčnost: Nyní
však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.
Římanům 8,1 Sám Bůh vstoupil do vašeho života v osobě
Ducha svatého: Duch toho, který Ježíše
vzkřísil z mrtvých, Římanům 8,11 žije ve vás. Jaká úžasná
skutečnost!
Potřebujete dále růst v duchovním životě. Uvádíme čtyři důležité věci,
kterým budete věnovat pozornost:
Modlitba.
Teď můžete hovořit s Bohem jako se svým Otcem, což jste nikdy
předtím nebyli schopni. Můžete Mu vzdávat úctu a chválu za to, že
je mocný, slavný, svatý a milující. Můžete ho prosit za odpuštění, pokud uděláte něco zlého. Vždyť ti, co se
stanou Božími dětmi, nejsou dokonalí a bez chyby, ale jestliže
doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy
odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. 1.Janova 1,9 Můžete Mu
každý den děkovat za Jeho dobrotu. Existuje mnoho věcí, za které Mu
budete chtít děkovat, včetně každodenních dobrodiní života, které
už často bereme jako samozřejmost.
Určitě Mu budete chtít děkovat za to, že vás zachránil, přijal do
své rodiny a že vám dal věčný život. Můžete Ho též prosit o pomoc,
sílu a vedení ve svém vlastním životě i v životě druhých. Budete se
chtít modlit zvláště za lidi, které poznáte a kteří jsou vzdáleni
od Boha tak, jako to bylo kdysi i s vámi.
Čtení Bible.
V modlitbě hovoříte k Bohu vy, prostřednictvím Bible hovoří Bůh k
vám. Je proto velmi důležité, abyste ji každý den četli, neboť z ní
se dozvíte, co se líbí Pánu. Efezským 5,10 Proste Ho, abyste
porozuměli tomu, co čtete, a aby vám pomohl uvést čtené slovo do
praktického života, abyste jím rostli ke spasení. 1.Petrova 2,2
Společenství.
Pokud jste se stali členy Boží rodiny, Bůh chce, abyste se
pravidelně setkávali se svými bratry a sestrami. Nezanedbávejte
společná shromáždění ... ale napomínejte se. Židům 10,25 Znamená to vyhledat
místní křesťanskou církev. Učiňte to co nejdříve. Vybrat
si tu správnou církev není vždy jednoduché a vy si budete chtít
vybrat takovou, která upřímně věří a učí ty biblické pravdy, s
nimiž jste se setkali na těchto stránkách. Možná vám v této
záležitosti pomůže osoba, od níž jste dostali tento spisek (můžete
napsat na adresu - stanislavkroupa@gmail.com). V místním sboru se o
Bohu dozvíte víc; užitečné budou pro vás i zkušenosti druhých lidí;
poznáte důležitost některých zvláštních Božích pravd o křtu a
Večeři Páně; a objevíte radost, když budete pomáhat lidem dary a
schopnostmi, která vám dal Bůh. Potřebujete křesťanské společenství (církev) a
společenství křesťanů potřebuje vás!
Duch svatý
Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého.
Služba.
Bez daru Ducha svatého by jste se vrátili ke svému původnímu
způsobu života. Nebo možná by jste se stali náboženskými lidmi. Bůh
nepřijme vás, ani vaši službu, pokud mu budete sloužit pouze ve
naší lidské síle - podle vašeho lidského uvážení. Ale v síle Ducha
svatého a v jeho vedení, máte nový život, v němž vás Bůh zmocní ke
službě lidem a také službě jemu samému, a tehdy vás promění.
Kdo je to tedy Duch svatý? Je to Boží moc? Energie? Ne. Duch svatý je osoba stejně jako Bůh Otec a Pán Ježíš. Když si budeš v Bibli číst verše, které o něm mluví, zjistíš, že samostatně jedná, mluví, cítí atd. Toto žádná "energie" nedělá. Duch svatý je Bohem, stojí vedle Boha Otce a Pána Ježíše, a proto je křesťané nazvali "Boží trojicí".
S Duchem svatým se setkáváme již na začátku Bible při popisu stvoření: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. (Gn 1,1-2)
V době starozákonní vede jen určité skupiny lidí izraelského národa - proroky, krále a kněze. Když v této době lidé hledali Boží vedení, obraceli se na tyto jmenované. Oni byli "vědoucí". Jim Bůh zjevoval svoji vůli mnohem jasněji a ve větší míře, než "prostým" lidem. Již tehdy ale skrze proroky lidem oznamoval, že to změní: I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha. (Jl 3,1-2)
Pán Ježíš toto zaslíbení připomněl svým učedníkům a zároveň jim vysvětlil jeho smysl: Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří; spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen. Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. (J 16,7-15)
I dnes mnozí křesťané touží po tom, aby se vrátila doba, kdy Pán Ježíš procházel s učedníky krajinou a vyučoval a uzdravoval zástupy, které se k němu scházely. Neuvědomují si, že žijí v "lepší" době, kdy nemusí pořádat letecký zájezd do Izraele s malou nadějí, že se alespoň protlačí do Ježíšovy blízkosti. Stačí, když se uchýlí "do svého pokojíku" a Duch svatý k nim bude mluvit a sloužit jim stejně, jako to činil Pán Ježíš svým učedníkům.
Jak se to mohlo stát? Krátce před svým odchodem Ježíš dal příkaz svým učedníkům: Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: "Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní." (Sk 1,4-5) Učedníci uposlechli a výsledkem byly letnice, které prožili v Jeruzalémě, kdy na všechny shromážděné Ježíšovy učedníky sestoupil Duch svatý a vyzbrojil je mocí ke kázání evangelia a následnému budování učedníků z těch, kteří uvěřili.
Písmo ukazuje, že Duch svatý přebývá v každém znovuzrozeném křesťanovi: Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy. (1K 3,16-17)
Ježíš říká, že "Duch pravdy nás uvede do veškeré pravdy". To se děje již od okamžiku našeho obrácení, kdy nám zjevuje největší pravdu ze všech, že Ježíš Kristus je náš Spasitel a Pán.
V knize Skutků, vidíme že apoštolé nezůstávali při tom, že lidé přijali Krista do svých životů. Následně je křtili ve vodě ponořením a vedli ke křtu Duchem svatým: Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého. (Sk 8,14-17)
Apoštol Pavel si počínal úplně stejně jako apoštolé žijící v Jeruzalémě. Na křtu Duchem mu velice záleželo: Zatímco byl Apollos v Korintě, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efezu; tam se setkal s nějakými učedníky. Zeptal se jich: "Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?" Odpověděli mu: "Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý." Pavel řekl: "Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?" Oni řekli: "Křtem Janovým." Tu jim Pavel prohlásil: "Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm - v Ježíše." Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení. Těch mužů bylo asi dvanáct. (Sk 19,1-7)
Na této situaci se do dnešního dne nic nezměnilo - Bohu velice záleží na tom, abys byl vyzbrojen mocí a dary Ducha svatého. Pro každého z nás platí zaslíbení a následný příkaz: "...dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země." (Sk 1,8)
Zde je kousek textu z Bible které říkal Ježíš (podle Lukáš 11:5-13)
Řekl jim: "Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: `Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.´On mu zevnitř odpoví: `Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.´
Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane a vyhoví mu pro jeho neodbytnost a dám mu vše, co potřebuje. A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!"
Bude pro vás výsadou milovat Hospodina, svého Boha, chodit po všech
jeho cestách a dbát na jeho přikázání, přimknout se k němu a
sloužit mu z celého srdce a z celé duše. Jozue 22,5 Nezapomínejte,
že nás již před stvořením světa vyvolil, Efezským 1,4 abychom byli
svatí. Ať je svatost vaší hlavní prioritou, neboť toto je vůle
Boží, vaše posvěcení. 1.Tesalonickým 4,3 Usilujte využívat svoje
dary pro Boží službu; mějte stále na paměti, že jsme byli v Kristu
Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky. Efezským 2,10
Využívejte příležitosti, když druhým budete moci vyprávět,
jak veliké věci ti učinil Pán. Vyprávět druhým o
Kristu není pouze povinností těch, co v Něho věří, ale jsou to i
vzrušující zážitky.
Usilujte od této chvíle žít takovým způsobem života,
Komentáře
Poslední komentáře
:-)
Nádhera...poko ušeli se mě zvěstovat...
Je to tak. Jak je cesta úzká, tak je i...
A ty si kto johny? Povedz nejaké svedectvo...
To svědectví