Cheryl McGrath: Časově předchází Slovu
Nevěstě
Poslouchej, buď tiše! Slyšíš to? Vítr nese píseň. Taková touha,
toužení, nepopsatelná hudba – vystupuje k nebesům. Chvíli jemná a
těžko rozpoznatelná, teď hlasitější, pronikavější, zvedá se a padá
jako vlny moře. Takovou hudbu země po celé věky ještě neslyšela.
Neuslyšíš ji v ruchu velkoměsta, ale je tam. Neuslyšíš ji v tichu
pustiny ani v hukotu oceánu, ale zní tam úplně stejně. Neuslyšíš ji
uprostřed vřavy sportovních stadionů, ani během zpráv o
parlamentních sporech, a velmi zřídka ji uslyšíš v krásných zpěvech
na objednávku nebo ve chválách při nedělní bohoslužbě. Ale je
silnější a mnohem podmanivější než jakákoliv jiná. Je to Píseň
Nevěsty.
„Pospěš si, Moje Milovaná.“
Je nemožné tu píseň unést, je nemožné si jí nevšímat.
Zpěváka/zpěvačku rozerve, trhá, zraňuje a skličuje. Přesto nemůžeš
dělat nic jiného, než ji zpívat. Tuto Píseň sis vybral mezi všemi
ostatními. Vybral sis ji v nejtemnějších hodinách, kdy byla tvoje
víra zkoušena skoro za hranicemi snesitelnosti. Vybral sis ji v
osamění, kdy se ti nepřítel posmíval a zesměšňoval tě, nepřestal
jsi věřit, i když byla všechna naděje zdánlivě ztracena. Vybral sis
ji, když byli tvými neustálými soudruhy žal a zoufalství, odmítl
jsi účast na nabídkách světa otupit se pitím vína smíchaného s
myrhou. Vybral sis ji pokaždé, když jsi sklonil svou hlavu a tiše
zašeptal: „Ano, Pane, buď vůle Tvá, už ne moje,“ i když ti po
tvářích stékaly slzy a do srdce se ti zabodla bolest. Tuto Píseň
sis vybral někdy uprostřed zmatku, hořkosti a pochyb, když jsi
zachytil záblesk něčeho většího než svou bolest. Něčeho, co bylo
nade vší krásu, na-de všechny zázraky a nade vše, co jsi kdy viděl.
I přes tvůj nesouhlas vyšel výkřik (vůně) růže z místa v tobě, o
němž jsi nevěděl, že existovalo: „Ano, Pane, chci tě víc než
samotný život, a z Boží milosti Tě budu hledat a nespustím Tě z
očí“
A tak v tobě byla Píseň stvořena a zrozena. Duch se nadechl,
semínko bylo zaseto cesta započa-la. Mnozí, kteří vyšli s tebou,
upadli na kraj cesty, mnozí přestali zpívat, když se nechali zlákat
jinou, svádivější hudbou. I ty jsi byl pokoušen, ale když bylo vše
řečeno a uděláno, ty ostatní písně se všemi svými přísliby tě nikdy
nemohly uspokojit jako ta Píseň, která tě povolala. Písně, které
svedly tvé sou-druhy, brzy zvadly a upadly do monotónní
disharmonie, kterou jsi mohl zpovzdálí poslouchat, ale ne-mohl jsi
ji zpívat.
Ta Píseň stále rostla, až jsi nedokázal rozeznat, zpíváš-li Píseň
ty nebo ona tebe. Píseň a ty jste se stali jedním. A ty už nevíš,
jak být někým jiným než zpěvákem Písně. Ti, kteří s tebou kdysi
Píseň zpívali (byli uvnitř Písně), ale zpívat ji přestali, nyní
stojí odděleně jako známí cizinci. Mohou se na tebe i usmívat a
zdravit tě, ale rychle od tebe odejdou, protože musí zpívat své
písně, a ty musíš zpívat svou Píseň, a ty dvě se už nikdy
nepotkají. Ty sis vybral Píseň. Anebo si Píseň vybrala tebe?
„Pospěš si, Moje Milovaná.“
Píseň nemohou slyšet ti, kteří ji nezpívají, a kdykoliv by jen na
kraťoučko zaslechli její ozvěnu, nebude pro jejich uši nádherná a
brzy se od ní odvrátí. Ne vždy je Píseň melodická. Často a stále
častě-ji se Píseň skládá z nevyslovitelných sténání a vzdechů. A i
když jsi zpěvák této Písně, ne vždy jí ro-zumíš. Píseň někdy plyne
bujně, dokonce vybuchuje z nejhlubších míst tvého bytí. Jindy se z
tebe dere skrze slzy a muka. I přesto se Píseň nedá zastavit.
Ostatním nemůžeš vysvětlit, proč tě Píseň nutí jít dál, ani jak
hluboce je v tobě vrostlá, a proto jsi se přestal snažit Píseň
vysvětlovat a ospravedlňovat. Prostě ji zpíváš dál v radosti i v
hořkosti, ve vítězství i v porážce, v životě i ve
smrti.
I jiní zpívají Píseň, a zkříží-li se vaše cesty, poznáš je, protože
rozeznáš Píseň. A ještě mnohem lépe rozeznáš Zdroj této Písně. A i
když takových setkání může být málo, stanou se jednou z tvých
největších radostí. Když se sejdou ti, kteří Píseň zpívají, Nebe se
zastaví a naslouchá. Píseň se v Nebi zrodila a také se do něj
vrací. A nejhlasitější a nejslavnější je, když se zpívá v jednotě
(unisono) svými zpěváky.
„Pospěš si, Moje Milovaná.“
Ztišíš-li se na dostatečně dlouhou dobu, uslyšíš tu Píseň. Uslyšíš
ji v sobě, a uslyšíš, jak se zvedá ze všech koutů Země až k
nejvyššímu Nebi. A i když tu Píseň zpíváš, budeš se nad ní
podivovat, a budeš se divit tomu, jakou ses stal její součástí.
Budeš to vědět, však sis ji vybral, a zároveň jsi byl vybrán ji
zpívat. Ne proto, že by tvůj hlas byl krásný a silný, ale proto, že
Píseň je drahocenná, a ty jsi řekl ano. Zaplatil jsi za ni cenu, a
budeš ji i dál platit. Leč Píseň je pro tebe a pro všechny, kdo ji
zpíva-jí, zdarma.
Hříšná žena zpívala Píseň, a ta Píseň byla hlasitější, než její
hříchy. L 7,37-48: „A hle, jedna městská hříšnice se dozvěděla, že
Ježíš stoluje v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobku s
mastí, poklekla s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět
nohy slzami a vlastními vlasy je utírala; líbala mu nohy a mazala
je mastí... Tehdy jí řekl: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“
Petr zpíval Píseň a naučil se, že láska je drahocenná. J 21,15 Po
snídani se Ježíš zeptal Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ
mě více než oni?“ Petrovi nestačilo jednoduše milovat Ženicha.
Ženich má být milován víc.
Štěpán zpíval Píseň a ztratil pro ni život. S 7,55-60: „On však,
plný Ducha svatého, upřel pohled k nebi. Uviděl Boží slávu a Ježíše
stojícího po Boží pravici a zvolal: „Hle, vidím otevřené nebe a
Syna člověka stojícího po Boží pravici!“ Vyhnali ho ven z města,
kde ho kamenovali.“
Pavel zpíval Píseň a ztratil svou historii, svou reputaci, svůj
národ a nakonec i svůj život. F 3,8: „Cokoli však pro mě bylo
ziskem, to teď pro Krista pokládám za ztrátu. A vůbec všechno
pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista
Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za
hnůj, abych získal Krista!“
„Pospěš si, Moje Milovaná.“
Píseň byla zpívána nespočetnou armádou mužů, žen a dětí po celá
staletí, jejichž jména a tváře jsou na této zemi většinou
zapomenuta, ale v Nebi jsou oslavována. Mnozí se snažili tu Píseň
zabít, ale Píseň se pouze stává líbeznější. Jsou mnozí, kteří se
snaží Píseň napodobit, ale Píseň září jasněji. Je pouze jedna
Píseň, a ti, kteří ji zpívají, se stávají jedním, protože je ta
Píseň přitahuje a poutá neporuši-telným poutem.
Píseň je součástí největšího tajemství, jaké kdy bylo. Je zpívána
na vrcholcích hor i v nejhlubších vězeních, zpívají ji sběrači rýže
i vysocí úředníci. Je zpívána v noci a v každou denní hodinu. Je
zpí-vána na nejneočekávanějších místech těmi nejneočekávanějšími
hlasy.
A tak Píseň roste: je hlasitější, bohatší a vyšší. Navzdory všemu,
co se na zemi děje, pozornost Nebe je upřena na ni. Je nebeskou
prioritou. Existovala od počátku a čekala na to, až bude zpívána
tak jako dnes. Tato neodolatelná Píseň roste, sílí, krásní a line
se směrem k Nebi. Stvoření lká, zástupy v Nebi stojí připravené, a
Ženich připravuje svou tvář. Ženich povstává, aby si za svou
Milovanou pospíšil, tak jak to zaslíbil.
Nevěsto Kristova, poslouchej, co ti Duch říká:
Zpívej Píseň a nikdy nepřestaň! Zpívej ji ve strastech a
pod břemeny, v bolestech a ve vězení, jsi-li opuštěna a zrazena, ve
ztrátě a zármutku, v radosti i v hořkosti, proná-sledována i
trpící, na horách i v údolích. Zpívej tu Píseň a nepřestávej, dokud
si Milo-vaný nepospíší a nestane se „gazelou na horách s vonným
kořením“. Píseň stoupá a ne-dá se zastavit. Píseň je větší než
temnota a nakonec ji přemůže. Kéž jsou ti dány uši k slyšení! Kéž
je ti dána milost ji zpívat, dokud ti Milovaný neosuší slzy z tvých
očí!
A kéž můžeš zpívat navždy o Jednom, který zpíval první svou Píseň
nad tebou.
Ps 2,12 Čas zpívání nadešel.
Ps 8,14 Pospěš, můj milý! Srnci či kolouchu se podobej na horách
koření!
Z 22,17 Duch a Nevěsta říkají: „Přijď!“ Kdo slyší, ať také řekne:
„Přijď!“ Kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať zdarma nabere vodu
života.
Komentáře