http://www.apologet.cz/?q=articles/category/24-uvahy-/id/629-da-se-bible-sladit-s-prirodnimi-vedami

Člověk nemusí být ani vědec ani teolog, aby mohl s klidem říci, že to není možné. Všechny současné snahy teologie vyjít vstříc módě nějak přiblížit lidem evangelium na základě sekulární vědy, musí nutně selhat. Proč? Zkuste říci anesteziologovi, že tělo zbavené krve, po mnohočetných traumatech, zástavě srdce, mnohahodinové hypoxii, bez transfúze, resuscitace apod. může obživnout. Zkuste se zeptat geofyzika, zda je možné chodit po hladině jezera, a to navíc v bouři. A zkuste se zeptat třeba dietologa, zda je možné být čtyřicet dní bez vody a bez jídla na nějaké vysoké hoře a pak ještě po vlastních nohách sestoupit a urazit několik kilometrů. Napovím vám, je to nemožné! A přece tomu po staletí miliony křesťanů věří a jsou za to schopni pokládat i život. Tedy nikoliv za to, ale za hodnoty, které jsou s tím spojeny.

Mnoho lidí by chtělo svědectví Písem nějak podložit dalšími mimobiblickými zdroji a tvrdí, že pokud někdo sám o sobě svědčí, je toto svědectví nevěrohodné. Bible by prý musela být podložena další, nenáboženskou literaturou. Ano, to by bylo možné, Bůh to tak jistě mohl zařídit, ale to bychom již nepotřebovali víru. Přesto některé zdroje biblická svědectví potvrzují, ale zdaleka ne vždy.

Jak je tedy možné uvěřit Bohu, když nám chybí smyslové a logické důkazy? Jsem dalek tvrdit, že je Bible nelogická, že je třeba odložit rozum. Pokud Kristus vstal fyzicky z mrtvých v tom samém těle, ve kterém zemřel, a toto tělo dosáhlo navíc duchovní proměny, pak to nemůže být nepravdivé. Buď se to stalo, nebo ne. Je to ale logické? Otázka tedy zní: je vše pravdivé zároveň logické? To pak záleží na tom, jak definujeme logiku. Boží logika resp. biblická logika se od té lidské značně liší. Vzkříšení je pro nás skutečností a z biblického pohledu je logické. Kristus vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění. Z pohledu sekulární přírodní vědy je to ovšem nelogické. Věda by v tomto případě byla logická, pokud by vzkříšení bylo nemožné. Věda tudíž vychází z přirozeného poznání a je ohraničena přirozenými možnostmi. Bůh však činí nad možnosti přirozeného, jedná přitom logicky i pravdivě. Proto Boží dílo i existenci Boha samotného nemůžeme dokázat možnostmi, kterými věda disponuje. Přirozený člověk se musí spoléhat především na senzorické poznání a poznání Boha a jeho skutků je mu zastřeno, leda že by se Bůh rozhodl mu je odkrýt. Přesto je věda potřebná, důležitá ba nezbytná a antiscientismus je nebezpečný ve své podstatě.

Ale stejně jako slepec nikdy neviděl barvy nebo hluchý neslyšel tóny, přesto jsem nikdy neviděl nevidomého, který by popíral reálnost barev. Musel se spolehnout na svědectví druhých a mimosmyslovou zkušenost, verifikovanou jinak, než skrze daný smysl.

Přesto bych si vypomohl malým srovnáním z oblasti biologie. Podotýkám, že nejsem zoolog ani veterinář a nemohu tudíž potvrdit, zda to, na co nyní odkážu, je zcela vypovídající. Kdysi jsem viděl v autobuse při cestě z Prahy do Brna film „Happy Feet“. Narodil se zde malý tučňák, Mambo, který nikdy neviděl svoji maminku. Na vejci totiž sedí otec, zatímco maminka loví ryby. Když se malý tučňák vylíhl, zeptal se tatínka, jak pozná svoji maminku. Tatínek synkovi odvětil, že se nemusí bát, že maminku bezpečně pozná. Pak následovala dojemná scéna, jak se z lovu z moře vracejí snad stovky matek. A Mambo zde, bezpečně a suverénně rozpoznal svojí matku a ona jeho, i když se nikdy předtím neviděli.

I když se jistě podobná věc dá vysvětlit třeba pachem, biologicky podmíněným instinktem, něco jsem si uvědomil. Mambo zde nezkoumal rozumem, neměl katalog, nesrovnával… prostě věřil a nalezl. Stejně tak každý člověk, za něhož Kristus zemřel, je schopen nalézt Boha. Tuto schopnost mu dává Duch svatý, který jej ale nejprve usvědčuje z hříchu a ukazuje mu na Krista. Ducha svatého ovšem není možné podrobit vědeckému resp. fyzikálnímu bádání, nedáte ho pod mikroskop, nemá viditelné ani neviditelné spektrum nebo dokonce pachovou stopu. Pokud se dá nějak „změřitelně poznat“ ve svém díle, pak to umožní on sám, ze své vlastní vůle.

Kdysi, po jedné přednášce pro jeden studentský klub v zahraničí, se mne jeden student zeptal, zda věřím evoluční teorii. Byl viditelně vyveden z míry, když jsem řekl, že nikoliv. Chtěl proto důkaz pro teorii stvoření „ex nihilo“. S klidem jsem mu sdělil, že mu takový důkaz nejsem schopen poskytnout. Navíc nejsem geofyzik ani astrofyzik. Ale stejně tak zdaleka plně nerozumím molekulární genetice, astronomii, elektrotechnice a přesto jejich poznatků využívám prakticky denně.

Často jsem se setkal s extrémem, že se křesťané, bez jakéhokoliv přírodovědného vzdělání snažili obhajovat „vědeckost“ stvoření. Proti vědcům ale jednoduše neměli v odborné argumentaci šanci. Věřím, že si Bůh povolává své služebníky i v oblasti přírodních věd, kteří argumentovat schopni jsou. Sám jsem prožil své povolání být v opozici vůči alternativní medicíně a nezřídka používám argumentace z přírodovědných oborů, kterých si vážím a plně je respektuji. Pokud mi však například homeopat otevřeně řekne, že jeho metoda není chemická ani fyzikální, ale duchovní, pak je to přesně to, co považuji za důležité, aby sdělil. Souhlasím s ním a pak je možné diskutovat dále na poli metafyziky a já pak oponuji na základě křesťanské resp. biblické teologie.

Nechtěl bych, aby tento článek vyzněl jako obhajoba iracionality. Víra není iracionální a osobně věřím, že vše, o čem se píše v Bibli, jako stvoření v sedmi dnech, existence Adama, světová potopa, obnova lidstva z Noeho a jeho rodiny, Kristovo vzkříšení, letnice a mluvení jazyky včetně proroctví a uzdravování nemocných, konečný uděl lidstva v nebi či pekle jsou realitou. Pokud to Bible tvrdí, věřím tomu. Pokud ale někdo bude chtít senzuální resp. organoleptické důkazy, zpravidla je neobdrží. Cesta ke Kristu totiž vede skrze pokání, ne skrze vědecké poznání.

Po Kristu obvykle netouží lidé prahnoucí pouze více vědět, ale lidé, kteří pocítí svoji vinu, ztracenost a toužící po novém životě a odpuštění. Zde si člověk musí dát velký pozor na fanatismus, necitlivost a šablonové jednání. Ale jen výjimečně se mi stalo, aby někdo o sobě tvrdil, byť ateista, že je bez viny. I on má Bohem dané svědomí.

Není to tudíž teologická matematika, fyzika či biologie, kterou zvěstujeme, ale je to evangelium pokání, naděje a odpuštění. Křesťanem se člověk stane skrze „bláznovu zvěst“, jenže někteří dnešní křesťani se velmi bojí stát se pro svět blázny. Myslím, že i proto zde máme liberální nebo evoluční teologii, která v zájmu „vědeckosti“ obětovala biblickou pravdu. A tak někteří raději než slovům Krista věří například slovům Darwina.