http://www.apologet.cz/?q=articles/category/24-uvahy-/id/654-lze-zastavit-imigraci-aneb-sedm-smrtelnych-hrichu-pro-ktere-prichazi-bozi-soud

Lze zastavit imigraci? Aneb sedm smrtelných hříchů, pro které přichází Boží soud

Motto:

„Spatřil jsem několik rychle po sobě běžících let a pak hospodářský zmatek, který ochromí standard celého světa. Hospodářští odborníci budou bezradní a nebudou moci vysvětlit, oč se vlastně jedná a hlavně, jak tomu čelit. Začne to v Německu, přeskočí do Japonska a nakonec do Ameriky.“

D. Wilkerson, Vize, 1973

Zjistil jsem, že někdy je lepší napsat kratší článek, než dvacetistránkovou studii. Tedy: již dlouho se odhodlávám napsat, jak by se – snad- dala zastavit vlna imigrace (alespoň do ČR). Jsem totiž přesvědčen, že se jedná o Boží soud nad celou Evropou, neřku-li nad současnou západní civilizací. Také jsem přesvědčen, že soud začíná od Božího domu. Ačkoliv jsem této problematice věnoval svá poslední kázání, rád bych dal některé své postřehy na papír.

Nedávno jsem přemítal nad eschatologií. Ježíš před svým příchodem jmenoval několik znamení, která se již plní a naplnila. Minimálně jedno ale zatím chybí. Lukáš řekl, že těsně před věcmi souvisejícími se skonáním věků se stane: „Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.“ Vždy jsem si myslel, že se to naplnilo již na Židech, ale pak jsem si všiml, že je to znamení před koncem věků. Rovněž Matouš mluví o tom, že jde o znamení těsně před příchodem Krista: „Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ Matouš pak upřesňuje, že to bude celosvětové: „Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.“ I on mluví o znamení těsně před koncem.

Chápu-li to správně, pak pronásledování křesťanů je tu od letnic, ale zatím nebylo celosvětové a ve všech národech současně. Nevím, ale mám nejistý pocit, že nastupující doba, spojená s imigrací, v něco takového nakonec může vyústit. Zároveň jsem přesvědčen, že toto pronásledování bude pevně v Boží ruce, k probuzení křesťanů před Jeho příchodem a bude zároveň Božím soudem nad námi, vlažnými nebo odpadlými křesťany. Záměrně zde používám první osobu množného čísla.

Zdá se Vám to nebiblické? Kniha Zjevení popisuje pronásledování křesťanů a Boží soudy nad světem, které v něčem připomínají egyptské rány. Nemám nyní prostor na popisování podobností, ale tyto egyptské rány jsou chápány jako soud nad Egyptem, ale až do jisté chvíle dopadaly jak na Egypt, tak na Izraele. Hospodin řekl již Abrahamovi, že celý egyptský pobyt je pro Izrael tavící pecí:

„Tu Hospodin Abramovi řekl: "Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let“. (Gen 15:13)

Podobně apoštol Petr mluví o době výhně zkoušky (1 Pe 4:12), která bude soudem nad církví a tato bude čištěna ohněm, stejně jako zlato:

„Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají?“ (1 Pe 4:17)

A ostatně, druhá a třetí kapitola knihy Zjevení popisují hrozby Kristova soudu nad církvemi v oblasti dnešního Turecka. To, že nešlo o plané vyhrůžky ukazuje, že v místech těchto sborů máme dnes islám a mešity. Totéž máme na místě severní Afriky, kde byla v prvních stoletích kvetoucí křesťanská kultura. A tuším, že dnešní antikřesťanská civilizace a odpadlá církev směřují k témuž. Proto vidím v islamizaci Evropy skrze imigraci počátky Božího soudu nad církví a následně nad celou západoevropskou civilizací. Historie to ostatně dosvědčuje. A nenechme se mýlit, vždyť islám zná institut sebeobětování jako prostředek džihádu, násilného šíření víry, prakticky od svého počátku. Jen tehdy nebyly silné výbušniny.

Dá se tedy vůbec ještě něco dělat? Věřím, že činit pokání. Ale z čeho? Když nad tím přemýšlím, znějí mi v uších slova z proroka Ezechiele:

“Hospodin mi řekl: "Lidský synu, chceš vynést rozsudek nad Oholou a Oholíbou? Oznam jim tedy jejich ohavnosti!“ (Ez 23:36)

Nebudu nyní mluvit o soudu nad světem, ale rád bych se zaměřil na církev. Považuji se stále za letničního, a tak začnu u své tradice:

1. Proroctví nebo braní Božího jména nadarmo?

Píšu nyní dějiny letniční církve a jsem až šokován, kolikrát si křesťané brali do úst Boží jméno, aby vyhlásili probuzení, a to dokonce, obvykle z primárního prorockého popudu cizinců, v konkrétním čase. To se ostatně týká i charismatiků. Vím jen o dvou případech, kdy někdo činil pokání a prosil Boha o odpuštění, že zneužíval jeho jméno. Když probuzení nepřicházelo, přikrášlovaly se církevní statistiky, aby se zřejmě mohlo alespoň mluvit o růstu. Na těchto stránkách jsou popisovány konkrétní příklady, a proto nebudu tento bod dále rozvíjet. Opravdu, milí letniční a charismatičtí bratři, nemáte strach z Boha, že tak očividně přestupujete jeho přikázání a vydáváte jeho ústy falešná proroctví resp. křivá svědectví? Nebo snad myslíte, že když jste Jeho jménem slibovali „dobré věci“, které se neuskutečnily, že ujdete trestu? Poslouchejte, co na podobné věci, když Izraelci Jeho jménem slibovali pozitiva, řekl Jeremjáš:

„Prorok, který prorokoval o pokoji, byl uznán za proroka, kterého opravdu poslal Hospodin, až když došlo na slovo toho proroka.“ (Jer 28:9)

Ano, soudy mohly být milostivým Bohem pozdrženy pro pokání (viz soud nad Ninive) nebo pro přímluvu proroka (viz přímluva Abrahamova), ale u dobrých věcí tomu tak nebylo. Vaše slova se už mnohokrát nenaplnila. Chananjáš, který sliboval pokoj, do roka zemřel a Juda šel do zajetí. Naplnila se tak varování prorokům, že pokud budou falešně prorokovat, zemřou. To už vám opravdu chybí za nehet Boží bázně? Nebo spoléháte, že se změnila doba? Boží principy a soudy se nezměnily:

„Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách. Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva. Hle, sešlu na ni nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží, jestliže se od jejích činů neodvrátí; a její děti zahubím. Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka, a každému z vás odplatím podle vašich činů.“ (Zj 2:20 – 23)

2. Biblická autorita nebo panování nad stádem?

V době soudů Hospodina nad svým lidem bylo mnoho pastýřů, kteří pásli sami sebe. Byli to Diotrefové, kteří panovali nad Božím lidem, vydírali jej a přisuzovali si autoritu, kterou jim Bůh nikdy nedal. Pro všechno měli působivá a zbožná zdůvodnění. Víte, kolik ovcí aberantních pastýřů skončilo se zdravotními problémy nebo v rukou lékařů? Znal jsem lidi, kteří hlásali učení o tzv. „autoritách“ do doby, než se sami dostali do soukolí ještě „vyšších autorit“, ale nikdy nečinili pokání. Je bylo třeba poslouchat na slovo, ale oni poslouchat nemuseli nikoho. Lidi pro ně byli jen pracovní silou k uplatňování jejich ambiciózních vizí o velkém sboru a vlivné službě, a proto bylo třeba se jim plně odevzdat. Slyšel jsem dokonce hrozné učení, že je třeba se odevzdat na oltář svému pastorovi. Jiní patrně, aby si uchovali svoji službu, byli schopni obětovat ostatní a podobni „normalizačním komunistům“ tvrdili, že tak činili proto, aby na jejich místo nenastoupil někdo horší.

Co takovýmto pastýřům vzkazuje Hospodin?

"Lidský synu, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni těm pastýřům: Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce? Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete. Neduživé jste neposílili, nemocné jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově.“ (Ez 34:2–4)

3. Probuzení nebo hřích přinášení cizího ohně?

Na tuto věc mne Bůh, věřím, osobně upozornil nad Biblí těsně před tím, než přišlo Torontské požehnání a na jeho naléhání jsem pak sepsal knihu se stejným názvem. Princip je zde velice prostý, až hrozivě jednoduchý. Neznalost dogmatu a Bible vede k tomu, že lidé chápou Trojici téměř jako tři bohy. Někteří jsou tak zaměřeni na Ducha svatého, že nemluví takřka o ničem jiném. Duch svatý, tichý a pokorný jako holubice, který přišel vyvýšit Krista, je chápán jako násilník, který vede lidi ke zvířecím manifestacím, sráží je do bezvědomí, vede je k opilosti, že se motají, padají a nejsou schopni artikulovat. Tato „svatá epilepsie“ je pak nahlížena jako probuzení. Všude, kde se projevila, nepřinesla nic dobrého. Troufnu si říci, že se tomu Zlému podařilo části církve představit jiného ducha, jehož skutky pak křesťané uctívají a touží po nich. To musí být hrozné a neospravedlnitelné rouhání ve svatých Kristových očích. Přesto, jen část těchto lidí byla ochotna činit pokání, zatímco ostatní vzývají tyto démonické síly a volají „víc, víc…“.

Když Áronovi synové vnesli do svatyně cizí oheň, který jim Bůh nepřikázal, padli mrtví k zemi. Bůh je velice milostivý a jistě dlouho čekal, až si mnozí uvědomí, že vnesli do Božího domu cizí oheň. Obávám se však, že uctívání tohoto démonského ducha vede k tomu, že tento duch nyní opravdu přichází, ovšem i se svým skutečným náboženstvím. Izrael měl neustále tendenci sloužit jiným bohům a Boží soud pak byl v tom, že je Hospodin skutečně do mocí těchto falešných bohů a jejich ctitelů vydal:

„Toto praví Panovník Hospodin: Protože byla rozhazována tvá měď a při tvém smilstvu byla odkrývána tvá nahota před tvými milenci, před všemi tvými hnusnými, ohavnými modlami, a pro krev tvých synů, které jsi jim dala, proto hle, já shromáždím všechny tvé milence, s nimiž ti bylo tak příjemně, všechny, které miluješ, i všechny, které nenávidíš. Shromáždím je u tebe z celého okolí a odkryji před nimi tvou nahotu, takže tě uvidí v celé tvé nahotě. Budu tě soudit podle právních ustanovení o cizoložnicích a vražedkyních a vydám tě krveprolití v rozhořčení a žárlivosti. Vydám tě do jejich rukou; tvoji modlářskou svatyňku zboří a tvá vyvýšená místa strhnou, vysvléknou tě z tvých šatů, seberou tvé překrásné šperky a zanechají tě zcela nahou. Pak na tebe přivedou shromáždění, budou tě kamenovat kameny a sekat svými meči. Tvé domy spálí ohněm a vykonají nad tebou soudy před zraky mnoha žen. Tak učiním přítrž tvému smilství a nebudeš už dávat mzdu. Upokojím své rozhořčení proti tobě a moje žárlivost se od tebe vzdálí, uklidním se, už se nebudu urážet.“ (Ez 16:36–42)

Jakoby zde byl uplatněn hrdelní princip nad duchovním smilstvem. Ten ovšem dnes provozují jen některé národy a náboženství. Všimněme si, cizí bohové a milenci i toto právo byli nástrojem Hospodina k soudu a de facto i k záchraně svého lidu.

Mohlo by se zdát, že se to týká jen charismatiků, ale tento cizí oheň byl vnesen do svatyně tím, že obešel oběť a přinášel podivné manifestace i skrze Kurzy Alfa. Kdysi jsem o Alfě mluvil s členem Rady jedné protestantské denominace a řekl mi, že u nich z vedení všichni vědí, že zde chybí pokání. Jeho podpis jsem pak viděl na prohlášení, které toto jeho stanovisko negovalo. Inu, funkce zřejmě stojí za úlitbu. Tento vedoucí zdaleka nebyl sám z těch, kteří pro svoji službu zřejmě obětovali své poznání a učinili „úlitbu bohům“.

4. Soucit nebo uvolněná morálka?

V roce 1939 vyšla kniha britského badatele Joslepha D. Unwina, a která nesla název Sex a kultura. Tento badatel velmi podrobně zkoumal vývoj a zánik 86 různých civilizací, zejména římské, řecké, ale sumerské, maurské, babylonské a různých anglosaských. Ve svém výzkumu došel k závěru, který vyděsil jeho samotného. Zjistil, že všechny společnosti vykazovaly před svým zánikem nejrůznější společné znaky. Jeden z nich byl ovšem společný všem a byl již nezvratný. Pokud se objevil, společnost stoprocentně zanikla. Bylo to rozvolnění sexuální morálky a rozvoj předmanželské sexuality, stejně jako rozvoj alternativních forem sexuality, jako je homosexualita. Společnosti obvykle končily vpádem jiných kultur. Dr. Unwin nebyl křesťanem a stěží zde viděl Boží soudy. Soudy nad Sodomou a Gomorou a nad homosexualitou, která je zmíněná v epištole Římanům, jsou ovšem křesťanům velmi dobře známé.

Ačkoliv církev v ČR zdaleka není otevřena této perverzi jako její západní sestry, nově zvolený senior jedné české protestantské církve nastoupil tuto linii. Ale nejen on, již z dřívějška existuje svědectví od jednoho ze členů ERC, který homosexualitu viděl jako Boží dar.

A ohledně morálky, vím o vedoucím z jedné konzervativní církve, který opakovaně povzbuzoval, dokonce i mimo případ smilstva, člena církve k rozvodu. Ke své hanbě musím přiznat, že pod nátlakem jsem jednou – jako starší – s tímto návrhem souhlasil, protože bylo třeba zachovat jednotu v rozhodování a vedouího zpětně podpořit. Dnes už to, žel, nemohu napravit.

Nezáleží až tedy tak podle mne na tom, jak to vidí svět, ale pokud církev půjde tímto směrem, je třeba připomenout Unwinův závěr, že toto stádium je k zániku dané civilizace nezvratné. Sůl proto nesmí ztratit svoji slanost.

5. Ekumenismus nebo synkretismus?

O ekumenismu toho bylo řečeno mnoho negativního, a to jak ze strany konzervativních protestantů, tak katolíků. Obojí pojetí křesťanství je podle jejich vyjádření naprosto neslučitelné. Ještě více mne o tom přesvědčila publikace Dokumenty Tridentského koncilu s předmluvou pana kardinála Duky, podle které jsem – dle citovaných kánonů – evidentně vyobcovaným a prokletým heretikem (stejně jako kterýkoliv evangelikál), i když je podle současného katechismu v podstatě papež mojí hlavou. Ponechme ale stranou římský katolicismus.

V dokumentu Ekumenická charta, kde se někteří protestanti mimo jiné zavázali, že se přiblíží eucharistickému obětnímu pojetí Večeře Páně, se také uvádí: „že se budeme spolu s muslimy podílet na společných záležitostech.“ Ačkoliv tehdejší předseda ERC zdůrazňoval, že jde vlastně o chůzi na druhou míli, není islamizace Evropy nyní i odpovědí na tento závazek? Proč se třeba pan kardinál nyní hněvá na neschopnost evropských politiků, v čemž má samozřejmě pravdu a je třeba ho za to pochválit a podpořit, stejně jako i za další odvážné postoje v této problematice! Neměl by se nyní spíše radovat z takového návalu jeho abrahámovských bratranců, se kterými je třeba podílet se na společných záležitostech, a kterých přece vůbec není třeba se bát? No a ve společné zemi to „společné podílení se“ přeci půjde úplně nejlépe!

6. Kristova spravedlnost nebo milování peněz?

Pocházím původně z hnutí, které by se snad rozkrájelo pro evangelizaci. Probuzení a růst jsou zde takřka mantrou, která otevřela v historii dveře nejednomu cizímu duchu. Branhamismus a hnutí Víry jsou toho zářným příkladem. Když šlo ovšem o peníze z restitucí, šla Kristova slova „nepožaduje nic zpět“ z hlediska dobrého svědectví evangelia stranou a pragmaticky se v podstatě natáhla ruka. Co tedy bylo platné, že do této chvíle se Boží vedení vnímalo odlišně. Netvrdím dále, že se tato Kristova slova dají brát doslova ve všech občansko-právních sporech, ale nadřazené je zde hledisko evangelia. Každý má nyní možnost posoudit ovoce například v důvěryhodnosti církve. Ospravedlněním má být to, že církev v současné době bez státních peněz snad ani nemůže existovat. To jen ti nezodpovědní baptisté tvrdí, že tomu tak není a trhají partu a tvrdí, že na restituce nemají nárok. Navíc si dál klidně existují…

Jak podivné ovšem je, že k „restitucím“ náhle došlo poté, co všechny církve souhlasily. Není zde něco divného? Pakliže šlo pouze o navrácení ukradeného, proč bylo třeba vrátit i těm církvím, kterým ukradeno nebylo nic, protože například v době záborů ani neexistovaly? A že byl zákon schválen v noci k datu tragické prohry českého národa v bitvě na Bílé hoře? Že ke schválení bylo potřeba hlasu poslance, který byl pravomocně odsouzen za finanční podvod a že poslanci, kteří hlasování umožnili, se záhy na čas ocitli ve vyšetřovací vazbě? Proč zde proroci, kteří jinak vidí symboliku snad úplně ve všem, si tohoto nepovšimli? Opravdu si církevní představitelé myslí, že jim u Boha všechno projde a že účel světí prostředky a že není nutné vzít ohled na násilí při protireformaci a že je možné (s ohledem na vlastní zisk) vydobýt katolíkům zpět, co často v historii zcizili jejich bratřím?

7. Lidská svoboda nebo vražda?

Od 18. listopadu 2011 je v lékárnách možné zakoupit na občanku Postinor, hormonální lék určení k post koitální antikoncepci. Primárním účinkem každé hormonální kontracepce je zabránit početí. K tomu dochází několika mechanismy, vedoucími k zabránění ovulace (uvolnění vajíčka z vaječníku) a fertilizace (zábrana oplodnění např. zvýšením viskozity viscerálního hlenu). Je zde ovšem i jistá pravděpodobnost tzv. postfertilizačního účinku, který spočívá v zabránění nidace (zahnízdění) již oplodněného vajíčka (blastocysty), které pak uhyne. A přesně tento poslední mechanismus je využíván i v indikací levonorgenstrelu, což je obsahovou látkou Postinoru. Církev se v době registrace příliš neozývala, ostatně připravovala se důležitější věc, restituce. Socialisté, libertarianisté a političtí liberálové to s Postinorem zkusili a když se neozval žádný odpor, přišel zabiják těžšího kalibru, Mifeproston s látkou RU 486. Byl zaregistrován v roce 2013, kdy církev již plně bojovala za „svá práva“ resp. za restituce. Zatímco levonorgestrel je obvykle indikován do 72 hodin „post coitum“, RU 486 je možné užít i v pokročilém stádiu gravidity.

Ale na druhou stranu církev takovéto věci neschválila a neschvaluje! Mám však za sebou šokující zkušenost. Počátkem nultých let jsem se zúčastnil setkání věřících studentů farmacie, již pár let po promoci. Jeden můj spolužák byl dealerem hormonální antikoncepce. Ač se zde zdráhám dát přímou souvislost, tento bratr spáchal nedávno sebevraždu, což je mi obzvlášť líto kvůli jeho rodině a křesťanskému svědectví. Když jsem tehdy (i před ním) zmínil, že hormonální antikoncepce může z těla matky vypudit oplozené vajíčko, moji bývalí spolužáci (a zejména on) začali být podráždění a dávat najevo nelibost, že o tom vůbec mluvím, a že oni přeci nemohou mít tolik dětí. Podivovali se, z jaké jsem církve, když mám takové názory. Podotýkám, že to byli vesměs evangelikálové. Napadá mne zde ale verš z proroka Ezechiele:

"Nepravost domu izraelského i judského je nesmírně veliká. Země je plná prolité krve a město je plné křivd. Vždyť řekli: »Hospodin zemi opustil, Hospodin nic nevidí«. (Ezechiel 9:9)

Ale zde alespoň církev oficiálně tuto věc neschvaluje. Ovšem když se proti registraci Mifeprostonu v 90. letech ozvala, k jeho registraci nedošlo. Nyní však byla tak zaujata restitucemi, že si možná ani nevšimla registrace tohoto zabijáka dětí. Hřích národa před Bohem je ovšem, podle mne, obrovský.

Závěr

Nyní si představme, že by „proroci“ odvolali svá falešná proroctví; pastýři by přestali panovat a stali se služebníky; církve by se vzdaly „cizího ohně“ a skončily by Kurzy Alfa. Všechny církve by se vrátily v oblasti sexuality ke zdravým biblickým standardům a rovněž by odvolaly svůj podpis na Ekumenické chartě. Dále by se vzdaly výnosů z restitucí a vraždění dětí by bylo předmětem církevní kázně. Je to sice hezká, ale nereálná a pro mnohé jistě pohoršlivá představa.

Dovolím si přesto odhadnout, co by mohlo následovat: Nějakým zázrakem by vláda nařídila ochránit státní hranici (možná i Maďarskou cestou) a možná by i ČR – i když je to právně značně složité a téměř neproveditelné – začala jednání o vystoupení z EU. Avšak obávám se, že nastane něco zcela jiného. Pokání se konat asi nebude a vládní představitelé budou říkat občas pod tlakem lidí silná slova. Politici EU budou dále jen mluvit a přitom se budou pašerákům navracet lodě, aby mohlo do Evropy přijet ještě více muslimů. Pokud dojde k dalším teroristickým činům a atentátům, tím více budou sílit hlasy na ochranu imigrace. Čím více násilí bude spácháno ve jménu islámu, tím více budou religionisté tvrdit, jak je islám mírumilovný a snad i následování hodný. Když někdo bude poukazovat na verše z Koránu, vybízejících k násilí, bude to možná soudně klasifikováno jako vybízení k nenávisti vůči náboženství islámu. Pak-li že se tak stane, pak žádám, aby každý, kdo v minulosti poukazoval na nekalé praktiky moonistů, scientologů nebo mormonů či Rodiny lásky, byl rovněž trestně stíhán, protože navíc nevím o tom, že by tyto sekty vybízely k násilí. Jak říkal K. H. Borovský: „Nechceš-li si ústa pálit, musíš mlčet nebo chválit“.

Ačkoliv jsem skeptik v pohledu na možnost pokání (sám mám tvrdou šíji a proto jsem mluvil na začátku v první osobě plurálu), je zde velká naděje a velké zaslíbení. Hrstka modlících se spravedlivých může zabránit mnohému. Ale kdo z nás je k takovému úkolu způsobilým?