Rád bych svůj příspěvek doprovodil dvěma pasážemi, z knihy,
která se vzdor své archaické češtině může směle číst jako aktuální
:
Alois Adlof : Výklad modlitby Páně; Nákladem Křesťanského spolku
mladíků v Čechách; V Praze 1922.
Posvěť se jméno Tvé. (str. 91)
...Lidé sice také jmenují Boha Otcem, ale Bůh se dává jen tomu
znáti, že je Otcem, kdo uvěřil celým srdcem, že Pán Ježíš ho s
Bohem smířil....Je to veliký blud, který se rozšířil úžasně,
mysliti si, že Bůh je Otcem každého člověka bez Ježíšova
prostřednictví. Každého člověka je Bůh učinitelem, ale Otcem je
pouze tomu, kdo skrze krev Ježíšovu smíření u víře s Bohem došel.
Pohříchu šíří se blud ten i z kazatelen, kde od kazatelů žádného
rozdílu se nedělá mezi syny Božími, a syny světa. Namnoze mluví se
všem bez rozdílu tak, jako by byli obráceni a křesťany proto už, že
jsou pokřtěni a k církvi patří. Ano, je pravda, že Bůh je Otcem
všech lidí, jakmile jen jeho otcovství uznají a jeho nabídku
přijmou. Je pro ně uchystáno, připraveno v Kristu, a Otec čeká,
brzo - li uvěří.
Činnost Satana v církvi. (str. 260 - 263)
Dítkám Božím byla svěřena služebnost : Nésti světu zvěst smíření s
Bohem, který "byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou, a složil v
nás to slovo smíření." (2.Kor. 5 : 17 - 24). Znemožniti, pokaziti,
překaziti a odvrátiti církev od tohoto jediného jejího úkolu a
poslání, je velikým zaměstnáním Satana při církvi co celku i při
jednotlivých sborech. Zkaziti duchovní, křesťanský život členů a
tak svědectví celého sboru a umlčeti zvěstování čistého a celého
evangelia, je cílem snah jeho.
Toto nám vysvětluje ten všestranný úpadek církve dnes, i ty dějiny
všech těch čistých hnutí v minulosti, která, ač tak skvěle započala
a slavně vzrostla, po čase však se porušila a se zvrhla. Pochopení
této činnosti a úsilí Satana vysvětluje nám také tu slabost
evangelisace dnešní církve. Satan nechce, aby se evangelium
zvěstovalo, ale aby se kazatelé zabývali otázkami světovými,
politickými, národními, společenskými, dělnickými a reformními; aby
se církve věnovaly více těmto problémům než svému pravému povolání
- zvěstování evangelia hynoucímu světu. PROČ ? Ne proto, že tyto
věci nemají v sobě něco dobra; ale proto, že v nich není žádná "moc
k spasení"; to jest k spasení takovému, jaké Bůh zjevuje člověku,
že on potřebuje.
Pochopení tohoto díla Satanova nám též vysvětluje to odvěké
úsilovné tlačení světáctví do církví a zvláště v těchto posledních
dnech. Vysvětluje nám též to mocné vtírání modernismu, rozumářství
a materialismu do dnešních církví, universit i náboženských
škol.
Také z toho chápeme tu krutou oposici proti té pravdě blahoslavené
naděje příchodu Pána Ježíše pro církev svou i ku svému tisíciletému
království.
Tato pravda čelí proti všem těm shora uvedeným směrům, ukazuje
jejich naprostou marnost k záchraně světa a žene věřící k čistému
křesťanskému životu a činnosti v očekávání Pána svého. A proto je
Satanu nenáviděnou částkou zvěsti evangelia a musí pryč. To je proč
tato pravda byla ztracena, když církev v první době pobloudila;
vlastně je to jedna příčina, proč ona pobloudila. Totiž, když Satan
zakryl před církví tuto pravdu naděje příchodu Páně pro její
oslavení, tu ona se dala svésti k světáctví a světskému
vládnutí.
Proto také Řím nezvěstuje tuto pravdu brzkého příchodu Páně; a
proto také i dnes mnohý jinak upřímný křesťan nechává se strhnouti
ku protivení a posmívání se této slavné pravdě.
Úsilí Satanovo v církvích nám vysvětluje, jak jeden kazatel se může
pustiti v kladení překážek druhému kazateli; může být žárlivý na
jeho úspěch, a záviděti mu. Tímto rozumíme, proč jedna denominace
žárlí a utrhá druhé, a tím myslí, že slouží Pánu. Rozumíme, kterak
členové sboru mohou činiti těžkosti a překážky kazateli; kterak
člen může jít s členem v spor, míti naproti sobě nelásku,
pomlouvati se vespolek, kousati se a jiné. Vše toto jest tělesnost,
kterou Satan rozněcuje v dítkách Božích. "Nedávejte místa ďáblu"
praví Pán.
Oposice Satana je nám též patrna v té poměrné nepatrnosti
křesťanského dávání. Svět vynakládá miliony na vzdělání, humanitní
a kulturní účele; jiné miliony na radovánky, tělesné požitky,
libosti, nádheru a pohodlí. Když se podíváme na životy křesťanů,
nalézáme, že na tyto věci také vynakládají úžasné sumy, kdežto
práce Páně žebrá a světová evangelisace je v krutém nedostatku, jak
dělníků, tak hmotných prostředků k vyslání těch, které jsou. A to
ne proto, že lid Boží je tak chudý, že by nemohl tuto práci
náležitě podpořiti, ale že vynakládají dolary na tělesné a světské
věci a centy na dílo Páně.
Oposice Satana proti poslání církve je dále patrna v tom, že
množství těch, jež jméno Krista vyznávají a jsou duchovně mrtví,
neznovuzrození, a tak jsou nevšímaví vůči věrnému zvěstování
evangelia milosti Boží. Oni necítí toho svou potřebu ani jiných, a
proto běží také za tím, co jejich zaslepeným srdcím lahodí, čím
jejich zevnější náboženství je podpíráno, co se vztahuje jen ku
mravnosti a ušlechtilosti, avšak nedotýká se těch základních věcí :
hříchu, zahynutí, vykoupení, milosti Boží a spasení.(Mt. 13 : 36 -
43; 7 : 21 - 23; Tt. 1 : 13 - 16).
Jiní opět mají svrablavé uši, hromadí sobě učitele a kazatele podle
svých vlastních žádostí, aby jim básně místo pravdy Boží mluvili.
Kteří by jim zvěstovali, že pekla není, Bůh je tuze milosrdný a
laskavý, než aby poslal do věčného trápení některé své stvoření.
Žádný člověk že nemohl za ně umřít, nebo každý si musí dobýt svého
vlastního spasení; smrt Krista je skvělým příkladem obětavosti, ale
nikterak nemůže získat smíření s Bohem.
Bůh že se smiluje nad vším lidstvem a konečně všechny spasí, bez
ohledu jak hleděli na Krista atd. (Tm. 4 : 1 - 4). Satan (který se
umí přizpůsobiti každé době a všem poměrům lidstva), nemá dnes své
cestující Ingersolly, ale má je v osobách profesorů, učitelů i
kazatelů v universitách, školách i v seminářích a na kazatelnách. A
není se tomu co diviti. (Viz 2.Kor. 11 : 13 - 15). A nejen to, ale
Satan dle nutnosti vzbudí i hnutí náboženského rázu, která jsou i
založená na Slovu Božím a mnoho ze Slova Božího užívají pro svá
vyučování.
Satan takto připustí mnoho pravdy, téměř i celou pravdu, jen ne to
hlavní :
Vykoupení skrze krev Syna Božího a spasení z milosti skrze víru v
to jediné dílo Zástupce hříšníků.
On opět vzbouzí všelijaká učení bludná, která jsou však náramně
přitažlivá a tak zkaženému srdci člověka žádostivá, že mnozí
odvrátí se od víry a postoupí po těchto učitelích a učeních
ďábelských. (1.Tm. 4 : 1; 2. Pt. 2; Juda 3, 4). Tyto padělky jsou
tím nebezpečnější, že obsahují tak mnoho pravdy, a chytrostí
ďábelskou jsou propagovány. Jen moudrost a schopnost shůry jest s
to, aby uchránila od upadnutí do těchto léček
Satanových.
Nedivme se, že Satan má tedy i své evangelium, kterýmž by zakryl i
odstranil evangelium Boží. "Svět ve zlém leží", to jest v náručí
Satanově, a on ho tam všelijak konejší a kolíbá i tím svým
evangeliem. Kdyby i věrné zvěstování evangelia Božího probouzelo
ten v smrti spící svět, tu Satan ho konejší : Bůh jest Otec všech
lidí, všikni lidé jsou dítky Jeho; On nikdy dítek svých nezatratí,
byť i v své nemoudrosti a nevědomosti pobloudili. Bůh prý hledí na
velikou snahu lidstva, na jeho pokrok, na mravní vyšinutí (moje
pozn. vzepětí), na všecky reformní a společenské snahy, a to vše že
má spasitelnou moc u Boha. Však Boží požadavky pokání,
ospravedlnění a znovuzrození skrze víru v Ježíše Krista, to vše je
chytře ukryto.
Jako Bůh svým Duchem sv. osvěcuje mysli a srdce člověka, aby poznal
pravdu, tak opět Satan oslepuje nevěřících, "aby jim nezasvítilo
světlo evagelium slávy Kristovy, kterýž je obraz Boží." To nám dává
vysvětlení, proč čím dále je těžší přivést lidi k probuzení a
hledání spasení skrze milost Boží. Postupem lidstvo je hlouběji
oslepeno a zatvrzeno, nebo jsou "zatemněni v rozumu, odcizeni
jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich ze
zatvrzení srdce jejich." (2.Kor. 3 : 4; Ef. 4 : 18).
Člověk takto oslepen Satanem a tažen a hnán jím, přes všecky své
úpadky, utrpení, bolest, zoufalství a namáhání, přece se jen drží
svého programu - má za to, že dobře pokračuje, že jde ku předu.
Kdyby však nebylo zdržující ruky Boží, která zdržuje zlo a hnilobu,
již dávno by se sřítila celá ta věž lidského pokroku.
Přijde však chvíle, kdy tato zdržující ruka bude stažena, až Bůh
doplní účel svůj pro církev svou, a pak bude na krátký čas dána
plná svoboda Satanu na zemi. Proč ? Aby lidstvo zvědělo, koho si
zvolilo za boha a pána; aby se ukázalo, co je lidské srdce a padlá
lidská povaha; a aby se ukázalo, že všeliká snaha a pokus člověka o
svou záchranu jsou marny. "Aby byla zacpána ústa všech, až souditi
bude", kdy se ukáže, že svědomí, zákony, vláda, monarchie,
autokracie, demokracie, vzdělání, osvěta i náboženství, vše, na co
se člověk spoléhal, spouštěl a čím se honosil, bylo nedostatečné,
ano bezmocné, člověka zachrániti od hříchu. Že se vším tím byl
toliko loutkou v rukou knížete světa tohoto - Satana.
Tu se ukáže, že milost Boží byla ten jediný nástroj k záchraně a
spáse člověka, kterou on však ve své domýšlivosti a
sebedostačitelnosti zavrhl a tak budou jeho "ústa zacpána" na
věky.
(Z knížky : Satan, jeho osoba, jeho moc a jeho dílo. Napsal a vydal
kaz. V. J. Víta v Chicagu. Stran 32).
Jen bych doplnil : slova br. kaz. Adlofa jsou stále aktuální - v
poslední době je čím dál častěji hlásáno nevyvážené evangelium.
Kazatelé totiž neustále káží o bezbřehé Boží lásce - a zatvrzele
mlčí o Boží spravedlnosti.
BohemianAnonymus
|
Komentáře