http://www.apologet.cz/?q=articles/category/24-uvahy-/id/374-v-jakeho-krista-veris

Někdy se mi zdá bláhové kritizovat učení, která slibují tolik dobrého a která z celého srdce milujeme, protože neznáme nic lepšího… Občas mne ale napadne, jak by to vypadalo, kdybychom spojili všechny ty podivné nauky, které k nám dorážejí ze západu. Co by z toho vzniklo? Ale ruku na srdce, nelíbilo by se nám, kdyby nás Bůh musel vždy uzdravit, protože známe správné duchovní zákony a víme, kde máme zatlačit? Nebylo by nádherné, kdyby žádné peklo nebylo, nemuseli bychom se obávat o záchranu těch, na kterých nám záleží? Nebylo by úžasné, kdybychom už nikdy nemohli ztratit spasení a nemuseli bychom v bázni a chvění uvádět své spasení ve skutek? A ještě lepší by bylo, kdybychom měli Boží přirozenost, pak bychom žili vzkříšený život už tady, na zemi… A nelíbilo by se nám, kdyby nás andělé nebo dokonce sám ďábel poslouchali jako ochočený ratlík, který se před námi chvěje strachy…? A pokud bychom chtěli být bohatí, stačilo by jen vyznat ty správné formulky.

Jenže, co by to vypovídalo o našem Bohu? Takový Bůh by už nebyl suverénním a svrchovaným Bohem, ale spíše diktátorem, který člověka naprogramuje pro život nebo pro záhubu a vede jej po tomto světě jako nesvéprávnou loutku. Takový Bůh si nedovede poradit se svobodnou vůli člověka a tak jej musí navěky k sobě připoutat a nedat mu jakoukoliv další volbu. Takový Bůh by ani netrestal člověka a nechal by jej, aby žil na této zemi, v jeho stavu navždy. Nebyl by ani tím, kdo přemáhá slabost a svojí mocí vstupuje do našich životů. Vždyť bychom ho nepotřebovali, stačilo by jen pořádně zařvat na satana a rázem by zde bylo zdraví, blahobyt… Spasení bychom měli jednou provždy v kapse a jen bychom si v Boží přirozenosti užívali hojnosti, zdraví a blahobytu. Nemuseli bychom se o nic strachovat, vždyť peklo neexistuje a hříšník, který za svůj hřích vlastně vůbec nemůže, protože byl stvořen pro peklo, bez možnosti vlastní volby, bude jen anihilován a nic po něm nezbude. Bůh by byl v podstatě netečný, nebylo by třeba se ho bát a život by byl jedním velkým banketem, ze kterého netřeba vykoupení, netřeba vzkříšení, netřeba uzdravení… to všechno máme nyní a tady.

Jenže Bůh je skutečně a doopravdy suverén. Touží po lásce člověka a vydal svého Syna za hříchy celého světa. Na nikoho nezapomněl! Zve každého a chce, aby každý byl spasen. Na soudu nikdo nebude moci říci, já jsem nevěděl, já jsem nedostal možnost, já za to vlastně nemohu, neboť jsem byl Adamem uvržen do hříchu a cesta spásy mi byla uzavřena… Bůh je totiž spravedlivý a odplatí každému podle jeho skutků a nevětším hříchem je to, že člověk neuvěřil. Odplatou hříchu je smrt, a to duchovní, fyzická a nakonec věčná. Duchovně jsme již vzkříšeni, nicméně fyzicky zemřeme, protože jsme zhřešili, ale věčnou smrt nepoznáme. Bůh nás však i dnes uzdravuje, tak, jak chce On. Ale nenechá nás zde, v našem těle, v tomto zkaženém světě. Fyzická smrt je pro nás zisk a branou do věčné slávy. Bůh není krutý, aby nás v našich tělech nechal navěky, slyší naše úpěnlivé volání, ve kterém toužíme svléci stan tohoto pozemského těla a čekáme na své vykoupení, to jest přijetí za syny. On sám chce být středem našeho uzdravení, našeho bohatství a naší slávy. Jen On. K těmto věcem nemáme přístup uplatňováním těch správných principů, ale jen skrze Něho samotného. On je i bude naším životem, naším bohatstvím, naším zdravím i vzkříšením. Jen v něm a skrze něho máme přístup k duchovnímu bohatství. Vždy bude toužit po naší dobrovolnosti a nikdy nás k ničemu nebude nutit. Ať se hereze zdají být sebevznešenější, nakonec člověka oberou o Boží slávu, o jeho svrchovanost, lásku i spravedlnost. Oslabí a otupí hrot svědomí a zatemní smrtonosnou moc hříchu.

Učení o věčné jistotě uberou Bohu zázračnou a nevysvětlitelnou svrchovanost. Vykreslí Boha, který si nedovede poradit s naší svobodnou, i když pokřivenou vůli. Tím, že zaslíbí uzdravení na základě principů, sníží Krista Uzdravovatele a tím, že zaslíbí blahobyt, ochudí Boha o duchovní bohatství v Něm. Tím, že oslaví tělo a svět umenší slávu vzkříšení a věčného života. A tím, že odstraní peklo, umenší Boží spravedlnost a jeho nenávist k hříchu.

A tak, nabídne-li nám někdo tato hezky znějící učení, ptejme se skrze to, jak to vykresluje Krista? Otázka tedy nezní „jakému učení věříš“, ale v „jakého Krista věříš“? Je to skutečně suverén? Je spravedlivý nebo odsuzuje nevinné? Je centrem života nebo jen zdrojem, ke kterému se dostáváme skrze ta správná vyznání svých úst? Připravil nám nebe nebo bezbolestný život na zemi propadlé klatbě? A má takový Bůh co nabídnout v nebi nebo je naším domovem země, po níž šlapeme?