Ale je zde pochybnost o Kristových rybářích. Mnozí se zdají být Kristovi ale pouštějí sítě do moře v noci, rok, dva roky, deset let nebo více, a protože loví v noci nemohou nic ulovit. Sítě mají potrhané, nadvazované všelijakými shnilými provázky, které si svazují z nejistých rozumů všelijakých lidí.

A mnozí by mohli říct: „Lovíme celou noc, ale nemůžeme si být jisti, že bychom ulovili jediného pro pokání." A mnozí uloví celé společenství ke svému užitku, aby si nacpali břicho jejich majetkem a aby stříhali vlnu a dojili mléko a nechali stádo roztrhat nejhorší zvěři. Běda jim když budou takto lovit!

Mluvíme zde o tom, že Petrova síť je víra v Krista, založená na jeho slovech, a touto sítí má být člověk vytažen z hlubokého moře tohoto světa a z jeho nepravosti. Neboť podobně jako ve skutečném moři přebývají ryby kdesi v temných hlubinách, tak i zde lidé ve světě přebývají jako v husté tmě. Nemohou vidět ani za sebe ani před sebe ani nalevo ani napravo, a nemohou nikde vůbec nic s jistotou vědět, a ani jednou nohou bezpečně stoupnout, aby jim nehrozil někde pád, úraz a blud. V takovéto nebezpečí proto zůstává Petrova síť víry, jediná vhodná pro zachování života člověka, aby se v takové tmě, jako je hlubo v moři, mohl chytit víry a utéct před zlým, které ho všude obklíčilo a chce ho zavést do zahynutí. Protože je člověk plný proměn, kterými je puzen sem a tam, jako loď prudkými větry, a kterému ty proměny nedovolí na malou chvíli postát na stejném místě, je stále unášen a roztoužen aby chtěl stále něco jiného. Upadá proto v nevázanost, vydává se špatnostem, jedná lehkovážně, nadchne se se horlivě pro něco, bezmocně zůstavá v hanbě, pro něco se trápí, nečeho se bojí, z něčeho se bláznivě raduje, něčím trpí, a stěžuje si na to. Tímto i jiným zlem je stále unášen a s tím stojí v situaci světa který je tomu všemu zlému nápomocný, a uprostřed ďáblů, kteří člověka sledují, aby ho těmi věcmi umrtvili, buďto skrze zlé požitky anebo skrze nenasytnost nebo skrze nelásku nebo skrze zlou lásku a přízně tělesné

přízně tělesné ??? myslím si že jelikož je to v souvislosti se „zlou láskou" mohlo by se jednat o „užívání si" (věcí pro tělo - sport krásu...) nebo „uznání"
nebo skrze stud a ostýchavou skromnost nebo skrze pýchu a smělost nebo skrze bázeň a pochybování nebo skrze nevěru a zoufání anebo skrze jiná přestoupení chtějí aby člověk odešel od Boha. A kromě těchto jsou ve světě svody a bezpráví vnímatelné smysly. Proto je zapotřebí Petrovy sítě víry, kterými on mnohé vytáhl z hlubin moře, divokých dábelských vlnobití.

Kdo je tedy v té síti a kdo se s ní dá vytáhnout z hlubin moře? Nemůže se to říct o nikom jiném než o tom, kdo chce a prosí o to, být ve všech svých věcech živý z víry, aby mohl vírou porozumět, kam nebo kterými proměnami nebo ďábly je unášený, aby se v tom zastavil vírou v Písno svaté, jako by byl slepý v husté tmě, takže by nemohl s jistotou nikam vykročit, leda by mu někdo podal ruku a bezpečně ho vedl. Tímto průvodcem je víra. Pokud se nedíváme a nepoznáváme skrze víru nemůžeme o ničem říct, jestli je to dobré nebé zlé, ale vírou dobré a zlé poznáváme. Takže si nemůžeme jisti být ani v duchovních a božích věcech co je správné, ale můžeme jen věřit, jak říká Svatý Pavel: „Víra je o věcech neviditelných, ke kterým máme naději". 1). Věříme, že Bůh je svatá trojice, Otec, Syn a Duch svatý, jsou jeden Bůh, stvořitel nebe i země. Věříme že Kristus, Boží Syn, je pravým Bohem a pravým člověkem, počatý Duchem svatým v životě Panny Marie a z ní narozený. Podobně věříme i jiným věcem duchovním a nebeským, budoucím událostem, věříme ve vzkříšení dobrých i zlých. A všech těchto vzdálených a neviditelných věcí se můžeme dotýkat vírou ve slovo Boží, zatím co jsme jako ve tmě, daleko od těchto věcí, které nemůžeme vidět, ani o nich nic s jistotou tvrdit, ale jen slabě věřit. Proto je ke všemu potřeba víra, protože se bez ní nikdo nemůže líbit Bohu2). Kamkoli se člověk pohne bez víry, okamžitě propadá do bludu (zabloudí), jako kdyby spadl do temné propasti.
1)

*
Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. (Židům 11:1 [CEP])
*
Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. (Židům 11:1 [B21])

2) Bez víry [je] však nemožné se [mu] zalíbit, neboť ten, kdo přichází k Bohu, musí věřit, že [Bůh] je a [že] těm, kteří ho pilně hledají, dává odplatu. (Žid. 11:6 [NBK])