http://www.reformace.cz/reformace-c-11/kdyz-je-krestanstvi-bez-moci
Křesťanství bylo vždy charakteristické tím, že se mezi lidmi
projevilo s určitou mocí! Mrtví byli vzkříšeni; nemocní uzdraveni;
lidé svázaní hříchem a nemorálností byli proměněni; lidé, kteří
nevěřili ve vzkříšeného Krista, se Mu celé vydali atd. Křesťanství
bez moci a konkrétní proměny lidského života zůstává jen
"ušlechtilým náboženstvím" bez většího vlivu na proměnu
světa.
Kam se poděla autentičnost a síla křesťanství? Co ji
nahradilo?!
Moc křesťanství je v Osobě a díle Ježíše Krista. Bez Ježíše
nemohou křesťané i celá církev nic podstatného udělat! Přesto se
křesťané současnosti i minulosti o to stále snaží. Co nahradilo
Boží moc v křesťanství?
• Moc Kristovy krve a upřímného pokání je nahrazována
náboženským úsilím a důrazy na různá rozhodnutí.
• Moc Božího Ducha a duchovních darů je nahrazována církevním
úřadem a obřady.
• Moc a autorita Božího slova je nahrazována lidskými naukami
a prázdným filozofováním.
• Moc víry a lásky je nahrazována ambicemi lidí a skutky
těla.
Celé to nahrazování má tragické důsledky. Proto v církvi a v
našich sborech můžeme vidět Krista a Jeho působení, ale také
přetvářku a pokrytectví. Službu z lásky i účelovou manipulaci s
lidmi. Skutečné "ovoce", které posiluje a občerstvuje i plané a
trpké skutky těla. Tak často musíme prožívat zklamání a pomluvy
místo radosti a pokoje. Strach z člověka a budoucnosti místo bázně
před Bohem a očekávání druhého příchodu Ježíše Krista. Často se
zvěstuje "život pod Zákonem" místo toho, aby bylo zvěstováno
evangelium Boží milosti. V neposlední řadě jsme jako křesťané velmi
často závislí na světě a jeho hodnotách, místo toho, abychom byli
zcela závislí na Bohu a Jeho dobrotě!
Nemůžeme se divit, že o naše křesťanství a společná
shromáždění nevěřící svět vůbec nestojí. Snažíme se něco
vyprodukovat a nabídnout, ale sami dobře víme, jak mizerná je naše
víra a zbožnost. Ztratili jsme Ježíše a myslíme si, že Ho nemusíme
hledat, "jsme přece dost zbožní a silní, máme svou tradici,
zbožnost i nové misijní iniciativy"!
• Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi
pronárody, vyvyšován v zemi. (Ž 46,11)
Může se v tomto ohledu u nás ve Slezsku, v Čechách a na
Moravě něco změnit? Může se naše křesťanství lidem kolem nás -
našim sousedům a známým - stát Božím požehnáním? Může jednotlivec i
celé společenství žit i dnes autentické křesťanství?! Jsem
přesvědčen, že ano, protože Ježíš Kristus a Jeho moc jsou pořád
stejně dostupné všem upřímně hledajícím.
Předně si musíme přestat myslet, že se stačí jen "trochu
polepšit" a něco upravit. Zvýšit naše duchovní a misijní úsilí.
Udělat nějaké změny na našich bohoslužbách a dalších setkáních.
Potřebujeme znovu "uvidět" Ježíše Krista a tady se musí objevit
stejná touha a prosba, jakou měli Řekové v době Pán Ježíše. Jejich
prosba byla nejen upřímná, ale také velmi správná: "Pane, rádi
bychom viděli Ježíše." (J 12,21). Naše náboženská mysl a hříšná
sebestřednost se této prosbě brání, a když už ji vyřkne, tak velmi
často jen jako jednu z možných variant: "Uděláme to a ještě zkusíme
tamto a pak ještě…".
"Uvidět Ježíše" znamená vzdát se všech dalších křesťanských
nápadů a řešení. Přitom jen Boží Duch nám dokáže Ježíše Krista
ukázat takovým způsobem, že vše ostatní pro nás ztratí svůj lesk a
důležitost. Vidět Boha skrze pohled na Ježíše Krista není jen pro
několik vyvolených jedinců, ale pro každého hříšníka, který upřímně
touží po vztahu s Bohem.
Představa běhu a cíle podporuje naši představu Boha jako
cíle, do kterého můžeme jednou dojít. Náboženská mysl i praxe
chtějí získávat Boha postupně a jednou tak dosáhnout vytoužený cíl
- věčnost s Bohem. Takový člověk si představuje, že když věří v
Boha a snaží se dělat dobré skutky, tak cíl prostě nemůže minout.
Dobrá snaha a skutek jsou způsoby, jak se "posouvat" dál a dál až
do cíle.
Křesťanství je začátek v cíli!
Boží slovo však nepodporuje výše zmíněné představy. Hříšník
se může a musí dostat do "cíle" téměř okamžitě! Je to možné jen
vírou - a předmětem této víry je Boží řešení hříchu skrze zástupnou
oběť Ježíše Krista. Díky této oběti a naší víře, kterou v nás
vzbudí Duch svatý, se hříšník, který činí pokání, okamžitě nachází
v cíli a začíná žít nový život s Kristem. Jeho život se pak každý
den odvíjí od cíle k životu a skutkům, které pro něj Bůh
připravil.
Nejde zde předně o náš duchovní růst ani úspěch naší služby.
Nejedná se o to, aby náš sbor a církev rostly, ani o evangelizaci -
získání světa pro Boha. Jedná se o původní a nikdy ničím
nenahraditelný cíl, kvůli kterému byl člověk stvořen, tj. Boží
láska a radost z člověka, a láska člověka spolu s úctou ke svatému
Bohu. Bůh je žárlivě milující a Jemu nepůsobí radost naše služba,
oběti nebo zbožnost. Jsme stvořeni z lásky a pro
lásku!
Bible tento cíl popisuje jako vztah s Bohem nebo chození s
Bohem. Mít neviditelného Boha za svůj cíl a jediný smysl života se
i těm nejzbožnějším lidem jeví jako něco nepraktického a
druhořadého. Proto se nám tak rychle ztratí z očí a nahradí Ho naše
pojetí "boha", jímž se může stát služba lidem; misijní úsilí; touha
po duchovním požehnání a probuzení nebo nějaký jiný "zbožný cíl".
Vyměnili jsme NĚKOHO za něco - a to je vždy tragická
záměna!
• Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi
pronárody, vyvyšován v zemi. (Ž 46,11)
• ‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou
svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a ‚miluj svého
bližního jako sám sebe'. (Lk 10,27)
Je tedy zřejmé, že křesťané a církev mají tendenci tento
jediný cíl zaměnit za jiné cíle! Z části kvůli hříšné
sebestřednosti a nevěře, z části kvůli domnělé nepraktičnosti.
Příkladem z běžného života, který ukazuje na toto nemoudré jednání,
nám mohou být vztahy a zkušenosti z našich rodin. Kdo z rodičů by
vyměnil lásku a vztah se svým dítětem za jeho poslušnost a zdvořilé
plnění zásad bez skutečné lásky?!
Křesťané jsou lidé, kteří uvěřili v moc Kristovy krve, a tím
obnovili svůj ztracený vztah se svatým Bohem. Životu křesťana,
který žije ve správném vztahu s Bohem díky víře v Ježíše Krista,
nikdy nechybí žádné dobro ani schopnosti, které si Bůh použije ke
své slávě i službě lidem.
• Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé
slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u
něho příbytek." (J 14, 23)
Komentáře