Homo curiosus.
(po sedmdesáti třech letech).
Pakliže neexistuje Bůh, který by nás byl stvořil pro svůj věčný
účel, potom lidská existence není jen zcela bezvýznamnou událostí,
ale také krutým a zlomyslným žertem neosobního vesmíru, který "tak
nějak" zplodil podivné bytosti, které z nepochopitelných důvodů
touží po smyslu a účelu tam, kde žádný nemůže být! Život nemá žádný
smysl, pakliže nepokračuje - ne pouze za hrob- ale bez konce dál a
dál, až za existenci tohoto fyzického vesmíru!!!
Jestli je pravdou, že lidské myšlení je závislé výlučně na mozku,
mozky na biochemii a biochemie na nesmyslném (kdo by tomu ten smysl
dal?) víření atomů, potom si nedovedu představit proč by myšlenky
těchto mozků (a do toho spadá i Tvůj mozek!) by měly mít větší
důležitost či význam nežli - třeba hluk větru! Ano, pakliže je
člověk náhodným produktem neosobních vývojových sil, potom jsou
právě tak náhodné a nesmyslné jeho myšlenky, včetně evoluční
teorie!..
Nedává víc smyslu přičíst fyzické hmotě v lidském mozku smysl pro
morálku a etiku, než by dávalo smysl hovořit o "poctivé" ledvině či
"nemorálním" slepém střevu! Všichni si uvědomujeme, že "zlé" srdce
nebo "opovržlivý" pohled, nemá nic společného s jmenovanými orgány
ale s duchem člověka! Každý ví, že nesobecká láska, ocenění pravdy
či krásy, nenávist ke zlu a touha po konečném naplnění, nejsou
důsledky kvality atomů, molekul či buněk ze kterých se tělo skládá.
A proto je důvod k víře, jak také Bible učí, že duch jemuž tyto
nepopíratelné kapacity přísluší, pokračuje v existenci i když tělo,
ve kterém obývá, zemře...
Zatím co smrt těla zabrání duchu, který tělo obýval, aby se
vyjadřoval ve fyzické rovině prostoru, hmoty a času, není důvod se
domnívat že tím duch ztrácí svou schopnost funkce v ne-fyzikální
dimenzi existence. Že existuje svět spirituální, který zahrnuje jak
nebe tak i peklo - bylo vždy přesvědčením lidstva. Důkaz této víry
nacházíme hojně v každé kultuře tak daleko zpět, jak jen
archeologové jsou schopni jít.
Pochopitelně - skutečnost, že většina lidstva tak věří, neznamená
ještě že je tomu tak! Ani předešlé úvahy nejsou podávány jako
nezvratný důkaz života po smrti! Nakonec ani Bible se nepokouší
dokázat existenci Boha, lidského ducha nebo nesmrtelnost. Důvod
toho bezpochyby leží v tom, že lidstvo je neschopné - ať už skrze
filosofii nebo vědu jednat s důkazem v oblasti duchovní...
Jak mohu mít v srdci mír, když nemám nejmenší potuchy o tom kdo
jsem a kam jdu? Jaký je smysl mého života? Jaký je účel veškeré
Existence kolem mně? Jsem determinován chemickým uspořádáním své
deoxyribonukleové kyseliny, nebo si mohu o svém osudu suverénně
rozhodovat? Pakliže mohu svobodně rozhodovat, jsem někomu za svá
rozhodnutí odpovědný? Pakliže nemohu, potom jsem jako kámen vržený
(vržený kým?) do prostoru, aniž bych měl schopnost dráhu změnit.
Kámen, který se jednou rozpadne v nic? Co vlastně znamená, řeknu-li
život?
Zaplnil bych celé stránky otázkami, které mně za život napadly,
nebo napadly někoho jiného a ten o nich napsal. To všechno nemá
cenu zlámané kudly! Buď je celá existence stvořena někým, kdo má
moc takovou existenci stvořit - Bytosti, která je absolutně mocná a
inteligentní aby byla schopná vykonstruovat všechny ty skutečnosti,
které jsou pro nás záhadou - a nebo jsme náhodné (nemůžeme být
přece úmyslné či plánované!) zpotvořeniny, aušusy, které vznikly
jako "zvratky" nemocné hmoty! Bez té Bytosti nejsme schopní najít
mír, poznat pravdu, objevit smysl naší existence! Němá hmota nám to
nepoví - a i kdyby jsme v tom nejpříznivějším případě něco objevili
- nikdy nebudeme mít jistotu že to, co jsme vyspekulovali je
pravda. Nikdy!
Vezmi třebas Buddhu: Učil náboženství bez Autority, bez Boha. Ale
já potřebuji Skálu, o kterou se mohu opřít, když je mi úzko! Když
se na mně celý, ten nepochopitelně obrovský vesmír tlačí! Potřebuji
někoho, kdo dovede říci: "Slunce, zastav se!" A slunce se zastaví!
Potřebuji někoho kdo řekne: "Lazare vstaň!" A Lazar oživne!
Potřebuji někoho, kdo má kontrolu nade vším! Nezajímá mně nabídka:
"Pakliže se budeš snažit, splyneš jednou s tím vesmírným oceánem -
do klidu, míru, nonexistence. To mi přece slibuje i ateista! ...Já
potřebuji někoho, kdo mi - přes všechny moje chyby, hříchy a
"kopance" řekne:" Ať jsi jakýkoliv, věř mi a miluj mně! Já jsem tě
miloval dávno před tím, než ty jsi se o mně dozvěděl! Já jsem za
tebe zemřel, aby ty jsi jednou mohl žít se mnou. Uvědom si laskavě,
že tě omezuji pouze tam, kde by ti to uškodilo. Věř mi a budeme
spolu věčně žít!" A to je to, co já potřebuji!
Křesťané se mají mít rádi! Jistě, jsme každý jiný a někdy mám s tím
potíže ale - a teď dávej dobrý pozor: Dám přednost cikánovi, který
je opravdovým Křesťanem, před intelektuálem, který je ateistou!
Fakt, že jsem ještě nikdy nepotkal cikána, který by skutečným
Křesťanem byl, tuto mou zásadu nikterak nezlehčuje!
Už to učím od počátku: Svět nebude nenávidět ideu Boha! Boha, jako
nejasnou, mlhavou vesmírnou "Sílu". Dokonce budou ochotni v tomto
ohledu s tebou debatovat. Hlavně u piva. Koho svět nesnáší, je
Ježíš Kristus! Můžeš chodit po světě s půlmetrovou plackou: "Věřím
v Boha" a můžeš být populární! Ale zkus Ježíše z Nazareta a tvá
popularita rychle zmizí! Někdo někdy poznamenal: Bůh kdysi stvořil
člověka k obrazu svému - nyní člověk si tvoří k svému obrazu Boha".
Lidé odmítají Krista, protože ten falešný Bůh, kterého si
vymysleli, není otcem Ježíše Krista! Člověk potřebuje boha, který
by mu schválil špínu jeho srdce a duše!....
Rozdíl mezi falešným a pravým Křesťanstvím lze vidět v porovnání
Barabáše a Saula z Tarsu. Barabáš mohl prohlásit: "Ježíš zemřel za
mně", jako nikdo jiný na světě! Byl ve vězení za vzpouru a vraždu.
Barabáš byl osvobozený v okamžiku když Ježíše odsoudili na jeho
místě! Osvobozený, aby mohl pokračovat ve svém zločinném životě,
podle svých zlých ambic.... Na rozdíl od něho, Saul z Tarsu přijal
Kristovu smrt za svou vlastní. Byl to konec Saula z Tarsu a počátek
člověka nového - apoštola Pavla.. "Jsem ukřižovaný s Kristem!" volá
Pavel a není to jen prázdná metafora....
Víra? Připomíná mi jedno přirovnání, které jsem slyšel před lety:
Jde chlapík v noci lesem domů. Je tma a mlha, dobře nevidí a sejde
s cesty. Nemá ani tušení, že se dostal až k hluboké rokli. Udělá
chybný krok a padá v hrůze dolů. Bezděky se zachytne kořene stromu,
který tu kdysi rostl. Jak tam tak zděšeně visí, začne volat o
pomoc: "Pomoc - je tam někdo, kdo by mi pomohl?" Za malou chvíli se
ozve hlas: "Jmenuji se Kristus a mohu pomoci. Udělej přesně to, co
ti povím!" "Díky Bohu, udělám všechno, co řekneš! Co mám udělat?"
"Pusť se!" zazní se shora. Nastane ticho na několik okamžiků a
visící člověk zavolá: "Je tam ještě někdo jiný ?
Možná, že se to zdá být přehnané, nadnesené. Není! Nemůžeš se držet
Krista a světa zároveň!! Nefunguje to! Kristus chce plnou důvěru!
Jeho děti budou sice ve světě, ale do tohoto světa nepatří! Ježíš
řekl hned na začátku, že Jeho děti to nebudou mít ve světových
systémech (v kterémkoliv!) nikterak lehké. Pochopte prosím vy,
kteří to čtete: Všechny hlavní církve, místo aby zaujaly stanovisko
Krista, vyšly do světa se sebevědomým cílem přeměnit svět pro
Krista!
Nepodařilo se jim to ani za 1900 let! Pokusili se zpopularizovat
"náboženství", udělat ho přitažlivým, zajímavým pro celý svět.
Jejich argument je: "Musíme to udělat, abychom získali svět". Kdo
jim řekl, že zevangelizují svět? Co říká Ježíš v Matouši 7:13-14?
Kolik lidí se zachrání? Jenom On to ví, ale naznačuje, že jich
mnoho nebude! V knize Skutků čteme, jak Pavel říká Felixovi o
Soudu. Takové diskuze lidé rádi nemají! Podle nich je to takto:
Každý je Božím synem nebo dcerou, každý jednou půjde do nebe! To je
něco, co lidé slyší rádi! Mikuláš s andělem a čertem, kteří nakonec
obdarují všechny! Nebo ten "starý, polo-senilní dědeček" - tam
někde nahoře - který nemá ani pořádný přehled o tom, co se na Zemi
děje!
"Být Křesťanem" se neskládá z následování nějakých předpisů nebo
principů, či držet se nějaké náboženské filozofie, která "žije dál"
po smrti zakladatele! Není to ani "usmiřování" si nějakého božstva
skrze předepsané rituály, či "naladění" se na nějakou kosmickou
"sílu", skrze patentovanou meditaci. Pravé Křesťanství je založeno
na víře v Ježíše Krista, Jeho smrt, pohřeb a vzkříšení jako na
historické události, které se na této planetě odehrály a jsou
životně důležité pro naší spásu v tom, že uspokojily požadavek
božské spravedlnosti jako výkupné za naše hříchy...
A tak, aby ses mohl stát Křesťanem, musíš věřit na smrt, pohřbení a
vzkříšení Ježíše Krista! Je proto mnoho důvodů. První, jak Tomáš
Aquinský argumentuje: Pokud není člověk - čistě spirituální bytostí
jako třeba anděl - spojení duše, ducha a těla je nutnou podmínkou
pro lidskou existenci!
A proto nemůžeme mluvit o vzkříšení, pakliže je tělo odděleno od
ducha a duše. To přece představuje smrt! Pakliže tělo, které
podlehlo smrti nepovstane znovu k životu, potom nikdo Smrt
neporazil a Kristův slib se ukáže falešným!... Je to Kristovo
vítězství nad Smrtí, které jediné dává záruku věčného života těm,
kteří v Něj uvěří. Kromě toho Kristovo vzkříšení je slib těm, kteří
Ho přijmuli, že jejich Pán a Spasitel vzkřísí jejich těla také. Čti
pozorně: Křesťanské nebe není ne-tělesný spirituální zážitek na
druhé straně hrobu, ale věčné obydlí vzkříšených, nesmrtelných a
oslavených bytostí, jejichž těla byla spojena s duchem a duší, aby
žili navěky s Bohem...
Pakliže učedníci lhali v tom, když tvrdili že Kristus vstal z
mrtvých, potom je Křesťanství založené na hrozném podvodu! Učedníci
ale neodešli na Sibiř, do Patagonie či na Hawaii, aby kázali o
vzkříšení tam, kde by nebylo možné jejich tvrzení vyvrátit! Právě
tak, jak jim Ježíš přikázal, začali prohlašovat vzkříšení Ježíše
Krista v Jerusalémě, kde - kdyby byl Ježíš ještě mrtvý, by nebyl
problém vystavit Jeho tělo a zastavit tak "nové náboženství" hned
na začátku! Ale nic méně, než Kristovo tělo by nestačilo, protože
srdcem zprávy učedníků nebyla nějaká nová teologie, ale tvrzení
svědků, že Kristus vstal z mrtvých!
Místo aby nabídnul nějakou novou náboženskou filozofii, Ježíš
nabídnul sebe! Nenavrhnul nějakou novou cestu do nebe, ani
neslíbil, že je tam povede. Prohlásil, že On je tou jedinou cestou
do místa radosti a rozkoše, po kterém všichni lidé toužili a
doufali ho po smrti dosáhnout. A k tomu smělému tvrzení přidal
ještě jedno - a to ještě úžasnější a nádhernější. Byl to koncept za
hranicí všech představ - něco, o čem žádný náboženský vůdce ani
neuvažoval - natož aby jej nabídnul lidem! Nebe, o kterém hovořil
jako o "Otcově domě s mnoha příbytky", nebyl jen nějaký "Ráj" kde
by přivítal své následovníky v nefyzickém stavu, až jednou zemřou.
Naopak! Ujistil je, že je jednoho dne všechny vezme domů žívé a v
tělech! A i kdyby zemřeli před tím, než se vrátí, vzkřísí jejich
těla a ztransformuje pro pobyt v nebi....
Zločinec, obhajující spravedlnost rozsudku nad ním vysloveného, by
byl vzácnější nežli červená vlaštovka! Nikoho potom nepřekvapuje že
ti, kteří odmítli Boží laskavou a velkomyslnou nabídku si stěžují
na následky, které na sebe přivodili. Tyto "stížnosti" vždy staví
Boha před jejich soud, pochybují o Jeho charakteru a viní Ho z
toho, co zavinil člověk! Typickým je jejich
svatouškovsko-rozhořčený výkřik: Jak může milující Bůh odsoudit
někoho k věčnému utrpení ?? Slyšel jsem to tolikrát! Možná že
pomůže následující ilustrace:
Představte si krásnou barevnou rybu plnou života, jak si tak plave
v moři. Pojednou uvidí na břehu chlapíka, jak si kouří cigáro a v
ruce drží láhev chlazeného piva.. Ryba si řekne: "Tak tomuhle říkám
život!" Vyskočí z vody a "doplácá" se horkým pískem až na to
pohodlné křeslo. Namísto očekávaného pohodlí však začne lapat po
vzduchu. Spadne s lehátka, otevírá a zavírá žábry, až nakonec umírá
v hrozných bolestech na písku. Kolemjdoucí, který to pozoruje zvolá
zlostně:" Co je to za Boha, který stvoří rybu, aby takhle
trpěla?"
Pochopitelně - Bůh neměl nikdy v plánu bolest a smrt té ryby -
právě tak jako nechce, aby kdokoliv trpěl v pekle, které sám Ježíš
popsal jako "věčné plameny, připravené pro Satana a jeho anděly".
Člověk, který byl stvořen aby "plul" v moři Boží lásky, dostal moc
rozhodování, bez které by nikdy nemohl reagovat na Boží lásku, ani
na lásku druhých. Lidé, kteří odmítnou život a lásku, pro které je
Bůh stvořil, přivádí na sebe nešťastný osud právě tak, jako ten
chudák ryba!!!
Peklo není jen nějaká metafora, nebo stav mysli! Je to skutečné
místo. Ale víc než to - peklo je také stav existence. Není to pouze
trest od odmítnutého rozhněvaného Boha, který spravedlivě reaguje
na lidské zlo, ale peklo je skutečným objektivním osudem, který si
hříšník na sebe přivodil zneužitím svého spirituálního
života................ Bylo by zcela nemožné aby ti, kteří odmítli
Krista žili v nebi. Bylo by to zcela nemožné právě tak, jako je
nemožné, aby žížala učila integrály, nebo aby slepice ocenila
surrealistický obraz! Bůh nebude nikoho do nebe nutit, protože to
by nebyl akt lásky! Kromě toho by to obrátilo nebe v peklo plné
vzbouřeneckých oblud, které živelně nenávidí jak Boha a Jeho
nebeskou armádu, tak i všechny spasené Křesťany!.
Pakliže nebe a peklo jsou ty jediné alternativy, proč by někdo
volil věčné utrpení, namísto věčného štěstí a radosti? Jistě nikdo
takovým "cvokem" není! Problém neleží ve volbě mezi peklem a nebem!
Vlastně většina lidí, kteří jsou na cestě do pekla, se snaží sama
sebe přesvědčit, že takové místo neexistuje! Když poznají svůj omyl
- je už příliš pozdě. Volba, kterou udělali - nebyla volba pro
peklo, ale bylo to rozvážené odmítnutí Božích zákonů! Toto jejich
odmítnutí zároveň nedovolí Bohu, aby jim odpustil jejich hříchy a
udělal je šťastnými tak, jak On si přeje. Peklo nikdy nebylo v
Božím plánu ani pro jednoho jediného člověka! On přece zaplatil
strašně vysokou cenu za to, aby člověk do pekla nemusel!
Zatím co nebe a peklo jsou prezentovány jako odměna nebo trest,
jádrem věci je vlastně vztah! Nebe je prožívání Boží přítomnosti na
věky, zatím co peklo představuje věčnou existenci bez Boha. Ani
Buddha, Mohamed, Konfucius, Zoroaster či jiní nikdy netvrdili, že
jsou mostem přes propast mezi Bohem a člověkem. Pouze Ježíš to na
sebe vztahoval a také naplnil. V jejich odmítnutí Ježíše Krista,
světová náboženství nabízí, vzájemně si odporující diagnózy a léky
pro základní problémy lidstva, které se vždy ukáží být
nedostatečné! Jedna věc je jistá: Ještě nikdo nikdy nelitoval na
smrtelné posteli toho, že je Křesťanem!!
Naše naděje, ambice, touhy a sny pro budoucnost, by se měly týkat
věčného bydliště v nebi a ne v tom, co můžeme nashromáždit, nebo
čeho můžeme dosáhnout zde na zemi. Nazvete-li to nepraktickým,
popíráte inspiraci Bible! My jsme se sice v tomto světě narodili,
ale potom jsme - z vlastního rozhodnutí - zvolili občanství
jiné............... Žijeme zde jako poutníci a cizinci - kteří už
vlastně vírou - jsou v nebeských místech s Kristem. Tato výzva je
pro každého Křesťana zcela jasná.... To ovšem neznamená, že
nebudeme mít soucit s s chudými, nebo že se nebudeme snažit zlepšit
morální i sociální situaci světa! Přesto však všechno, co děláme
pro druhé na této zemi, nebudeme dělat pouze pro sociální hodnoty,
ale kvůli Kristu a pro slávu Boží!
Kromě toho: Zachraňovat duše pro Krista musí mít vždy přednost před
udělováním pozemských statků!!! Pořekadlo, že "člověk může být tak
upřený do nebe, že nebude dobrý k ničemu na zemi" je zcela falešné!
Podívejte se na Krista! Mohl být někdo víc upřený do nebe než On? A
přesto nebylo lepšího než je On! Jeho život je naším ideálním
modelem pro rovnováhu... Opačný příklad:
Přes fakt, že je celosvětově oslavována tak mocně, že člověk
riskuje univerzální odsouzení, když na ní objeví vadu, matka Tereza
z Kalkuty nám ukazuje smutný příklad toho, co je špatné na
sociálních akcí většiny Křesťanů. Pravda, matce Tereze se nedá
vytknout nic, co se týká její sebeobětavosti a snaze zaopatřit
čistou postel a láskyplné okolí pro ty, kteří umírají. Je však
třeba jí vytknout fakt, že opomíjí nesrovnatelně důležitější
skutečnost: Spásu člověka! V misii kterou ona založila, není
dovoleno vysvětlit umírajícím, že Ježíš Kristus je tou jedinou
cestou k Bohu!
Namísto toho jejím cílem je, aby se umírající Hindu stal lepším
Hindu, umírající Buddhista lepším Buddhistou, aby příslušník
jakéhokoliv náboženství, se více přiblížil k svému bohu nebo ke
svým bohům - ať už jsou jakkoliv falešní! To krátkodobé pohodlí,
které ona a její pomocníci tak nezištně rozdávají, je velmi ubohou
náhražkou za věčnou spásu, o kterou je matka Tereza a její
pomocnice připravují tím, že jim odmítají říci o Kristu.
Z vlastní zkušenosti se domnívám, že popularita kteréhokoliv
Křesťana bude vždy úměrná tomu, jak věrně reprezentuje Krista ve
světě! Osobně nevěřím, že skutečně poctivý Křesťan může být v tomto
systému světa populární! Svět nebude nikdy mít rád pravé Boží dítě!
Světu budeš milý, bude tě mít rád, pakliže budeš z tohoto světa. A
nemysli si, že musíš jednat jako nějaký super-svatý, aby se tě svět
stranil! A to je to nejtěžší, speciálně pro mladé lidi, kteří touží
po popularitě. Ještě jednou mé upřímné varování: Pozor na
"Křesťany", kteří jsou příliš populární v nekřesťanském světě!
KŘESŤANE, NEMÁŠ PRÁVO BÝT POPULÁRNĚJŠÍ, NEŽ BYL KRISTUS!! "Když vás
svět nenávidí, uvědomte si, že mně nenáviděl před vámi" Jan
15:18..
Moje konkluse: Po zvážení všech mně dosažitelných poznatků jsem se
rozhodnul, že existuje suverénní Bytost, ve které počínají veškeré
známé hodnoty. Nazvali jsme ji Bůh. Prozkoumal jsem hlavní t.zv.
posvátné knihy a došel jsem k názoru, že Bible je tím
nejpravděpodobnějším popisem účelu a smyslu mého života a uvěřil
jsem tomu Bohu, který se v této knize představuje. Uvěřil jsem, že
On stvořil vše co existuje, ale není součástí svého stvoření.
Pochopil jsem dále, že tento Bůh má všechny atributy Absolutna:
Absolutně inteligentní, moudrý, nadčasový, dokonale a neúplatně
spravedlivý. Ale co bylo pro mne mnohem důležitější bylo poznání,
že tento Bůh je dokonale laskavý, trpělivý, plný lásky, kterou
nejsem schopen obsáhnout a ani ji pochopit! Ale hlavně: Že je dobrý
a že mi nechce ublížit! Že mně miluje (i když mám potíže porozumět
proč) tak moc, že přišel na tuto Zemi, aby za mně zaplatil - On
sám! - ten dluh, který Mu dlužím.
Uvědomil jsem si, že já sám tento dluh nejsem schopen nikdy
splatit. Porozuměl jsem, že On si přeje abych byl dobrý, ale že já
toho nejsem schopen! Přesto mně ten Bůh miluje a adoptoval mně do
své rodiny! Adoptoval jen za to, že jsem Mu uvěřil. Bez jakýchkoliv
dobrých skutků, kterých stejně schopen nejsem! Jenom pro to že
věřím, že On to všechno udělal za mně a jsem Mu za to vděčný! To je
vše, co ode mně můj Bůh chce a to je vše, co jsem Mu schopen na
začátek dát! Doufám, že jste pochopili, že tohle všechno není
propagace jakéhokoli nábožentví, ale úvaha o smyslu života.. Dále
doufám, že se opakuji. Obávám se pouze, že se neopakuji dost
často!!
A na konec jen upozornění: Je zcela lhostejné, zda se vám to líbilo
nebo ne! Jedna věc je právě tak jistá, jako že po noci přichází
den: Nikdo z vás se těmto skutečnostem - ať už dříve nebo později -
nevyhne! Potom se ukáže, jak jste se na svou - skutečně závěrečnou
- zkoušku připravili.....
Konec.
1997 Tonda.....
Komentáře