| Gruzínská republika: Rozloha: 69 700 km2 - Počet obyvatel: 5,4 miliony - Hlavní město: Tbilisi (1,3 miliony obyvatel) - Úřední řeč: gruzínština - Náboženství: gruzínská ortodoxní církev - Měna: Lari (GEL) = 100 kolkhurů |
, který má svůj pevný řád. Hostina je vedena podle starobylého rituálu. V čele dlouhého stole sedí zvolený vedoucí "tamada", který vystupuje jako hostitel. Tamada je čestnou funkcí nejpovolanějšího z mužů, jehož úkolem je řídit průběh stolování a řečnit. Všichni u stolu jsou mu svým způsobem podřízeni. Musí to být proto veselý člověk, plný humoru se schopností improvizace a moudrého filosofování. Jestliže je na hostině obsazeno několik stolů, jmenuje tamada pro každý stůl svého zástupce zvaného "tolumbašis", kteří se zde starají o pořádek. Hosté bedlivě přípitkům naslouchají a oceňují krásu jeho stylu a vhodnost vyslovených slov. Je vyloučeno přerušit tamadu, když přípitek pronáší. Tamadovi asistenti a ostatní hosté smějí pouze něco přidat nebo rozvést jeho myšlenku. Jestliže chtějí pronést sami přípitek, musí mít k tomu tamadův souhlas, neboť by se mohli ocitnout v trapné situaci. Tomuto rituálu se hosté dobrovolně podřizují, jen tak je během hodování udržen tradičný pořádek. Hostina je provázena vyprávěním vtipů, soutěžením v tanci, zpěvem u stolu, hudbou, citacemi a aforismy z prací básníků a spisovatelů. Pronášení přípitků je zásadně mužskou záležitostí. Hostina je zahájena prvním slavnostním přípitkem vínem, který pronáší tamada. Je to obvykle obsáhlá řeč trvající několik minut, často je to poučný příběh, jehož zápletka je podstatou přípitku. Na dlouhý stůl je potom přinášeno mnoho druhů jídla, každý host si vybere co je mu libo, pokud nějaký druh jídla dojde, je okamžitě doplněn. V průběhu večera pokračuje stálé pronášení přípitků, tamada a jeho pobočníci kontrolují, zda všichni hosté náležitě pijí a udělují liknavcům sankce. Přípitky je např. oslavován hostitel, krása vlasti, vzpomínka na zemřelé, na rodiče, krása gruzínských žen (muži musí pít do dna), krása přírody, přátelství apod. Typické je pití z kravských rohů, do kterých se vejde až 0,8 l vína, a pije se samozřejmě i z rohu najednou až do dna. V průběhu večera žádají přísedící muži o právo na pronesení přípitku, tamada schvaluje jejich pořadí. Víno navíc není jediným alkoholickým nápojem, pije se i gruzínská pálenka Čača.
Hostina většinou začíná nabídkou zlatohnědé národní speciality chačapuri, což jsou smažené placky z máslového těsta, plněné středně slaným ovčím sýrem např. brynzou či imeretinským sýrem s nahoře usmaženými vejci. Následuje chutný fazolový pokrm "lobio", pokrmem ze suchých fazolí nebo také z čerstvých zelených fazolek. Tento pokrm se téměř v každé rodině připravuje podle vlastního receptu; pak následuje dušené kuře v česnekové omáčce, malá říční ryba vařená ještě zaživa, dále "sumec velký" dušený ve vinném octě podávaný s jemně nasekaným fenyklem; nebo druhem šunky "lori". Následuje "mužuži, svérázný gruzínský studený ovar, spíše huspenina uvařená z prasečích nožiček, kolínek a ocásků, následně ještě máčených a vařených ve vinném octě. Na stůl přichází solený sýr "sulguni", který se podává opečený na pánvi na másle; snad ještě ochutnáme i nakládané lilky a zelená rajská jablíčka plněná ořechovou pastou, ochucená vinným octem, semínky granátového jablka a aromatizována voňavými bylinkami nebo se pustíme do zeleninového talíře "pchali" připraveného z jemně nasekaných listů červené řepy nebo špenátu smíchaných s ořechovou pastou, semínky granátového jablka, a různým kořením. Běžně se servíruje celé pečené prasátko nebo grilované hovězí a kuřecí maso, a to vždy ve výborné omáčce. Dalšími vyhlášenými jídly jsou: - v ústech se rozplývající "jeseter pečený na rožni" s některou z omáček.
Ve Východní Gruzii je pečen na stěně pece zvané "tone", což je velká cylindrická hliněná jáma podobající se džbánu nebo je to kruhový útvar, připomínající vršek studně o průměru 1,5 m a vysoký asi 1 m. Uvnitř je šachta hlazená šamotem, a na jejím dně lze rozdělat oheň. "Tona" je umístěna na volném prostranství dvora nebo zahrady. S pečením chleba se začne když je na dně dostatek žhavých uhlíků bez plamene. Placka z bílé hladké mouky, vody a soli navlhčená vodou se plácne na stěnu, kde zůstane přilepená. Pec se začíná plnit zdola a po umístění celé várky horní otvor je přikryt dřevěným poklopem. Pak se hlídá ten správný okamžik, kdy už je chléb upečen.
Jedna várka v peci poskytne asi dvacet placek, ty se skládají na sebe a při vhodném uskladnění vydrží jeden až dva týdny; před použitím se jen pokropí vodou. V toně lze připravit i sladký chléb "nazuki", který lze upéci i v naší troubě, ale pokud bychom se chtěli pokusit o autentický "lavaš", tak ho budeme připravovat přímo na plotně. V Západní Gruzii slouží jako chléb placky z kukuřičné mouky "mchadi". Jsou pečeny na stěnách rozpálené hliněné (kaolin, jíl) pece, zde nazývané "ketsi". Národní specialitou jsou smažené placky nejčastějí z máslového těsta chačapuri, jsou naplněné brynzou nebo imeretinským ovčím sýrem, který je podobný u nás známému slanému balkánskému sýru. Po upečení jsou do nahoře záměrně ponechané dutiny do které jsou v závěru vložena a zapečena celá vejce (volská oka); případně je sýrová náplň zabalena do závinu nebo do trojúhelníkového šátečku. Imeretin je historický hornatý region v Gruzii.