Ukázka z knihy "Zvyk a příkaz" od J. S.
Firtha
Celou ji najdete zde:
KAPITOLA 15.
UDRŽOVÁNÍ MOTIVACE
V 1Korintským 14:29 Pavel učí, že máme "pečlivě posuzovat" to,
co k nám přichází od ostatních věřících. Určitě jste si už nyní
uvědomili, že jsem strávil hodně času na "posuzování"
nestrukturovaného církevního životního stylu tím, že jsem jej
přirovnával k Písmu. Pokud jde o mně, jsem nyní docela uspokojen,
že zapadá do biblických směrnic - je pevně založen na biblických
základech. Má studia mě v určitém smyslu osvobodila a posilnila
moje odhodlání sloužit Pánu Ježíši s celým srdcem v rámci našeho
nového prostředí.
Doufám, že mnoho jiných, kteří jsou také "mimo struktury",
najdou v tom co jsem napsal potvrzení jejich vlastního putování.
Doufám, že je to povzbudí a dá jim to podobný popud, jaký to dalo
mně.
Dokonce chovám troufalou naději, že někteří spolu-věřící v
"normálních" církvích si začnou uvědomovat, že konec konců nejsme
divní kacíři, kteří kráčejí v chybě a klamu - ale v dokonale
platném vyjádření novozákonního církevního života. Mohu šťastně
oznámit, že to se už začalo dít v kruhu mých vlastních křesťanských
přátel.
Avšak i mnoho z těch, kteří souhlasí, že to co děláme je v
principu přijatelné, chovají vážné pochyby o tom, zda to bude
fungovat v praxi! V těchto posledních kapitolách bych se chtěl
podívat na některé z jejich námitek podrobněji.
Jedna z těch hlavních praktických námitek, které jsem slyšel,
zní něco jako toto: "Nevím, jak bych mohl zůstat aktivním
křesťanem, natož vzkvétajícím, kdybych se měl odříznout od
organizovaných příležitostí, které pro mne má církev připravuje -
příležitostí k duchovnímu vzdělávání, k uctívání, ke sdružování, ke
službám jiným a k zapojení do evangelizace. Nejsou ty aktivity ve
skutečnosti životně důležitý 'podpůrný systém' na údržbu a motivaci
křesťanského života?"
K takovému druhu námitek bych chtěl poznamenat tři věci. Tou
první je, že KŘESŤANSKÝ ŽIVOT NENÍ VE SKUTEČNOSTI UDRŽOVÁN A
MOTIVOVÁN ŽÁDNÝM "PODPŮRNÝM SYSTÉMEM" ALE TÍM, CO NAZÝVÁM ELÁN
UČEDNICTVÍ. Ať už jste uvnitř struktur nebo mimo ně, vytrváte jen
tehdy, když máte ten vnitřní popud, který člověk obdrží, když se
stane angažovaným učedníkem Ježíše.
Na chvilku se zamyslete, co to znamená být učedníkem
jakéhokoliv mistra. Být učedníkem znamená, že si umíníte "sedět u
nohou" vašeho mistra a učit se od něho. Být učedníkem znamená, že
si umíníte sdružovat se s jinými učedníky stejného mistra. Být
učedníkem znamená, že obdivujete svého mistra, ceníte si ho a tak
nějak si nemůžete pomoci, abyste své ocenění nevyjadřovali. Být
učedníkem znamená, že chcete uvádět příkazy vašeho mistra denně v
platnost, zvláště ty příkazy, na které on klade důraz. Být
učedníkem znamená, že jste tak přesvědčeni, že váš mistr je ten, se
kterým by si měl každý rozumět a následovat ho, že si umíníte
aktivně přivádět jiné lidi k vašemu mistrovi. To vše platí o každém
druhu angažovaného učednictví. To je určitě povaha křesťanského
učednictví. Jsem přesvědčen, že to je to, co Ježíš očekává od lidí,
kteří se nazývají věřící. Jsem přesvědčen, že o tom Ježíš mluvil,
když řekl: "Jděte a čiňte učedníky ze všech národů".
Pokud nadšeně prožíváte svůj křesťanský život v "normálním"
církevním prostředí, motivuje vás ve skutečnosti ten učednický
postoj - a ne bohoslužby, pravidelná kázání, domácí skupinky nebo
organizované křesťanské pronikání k jiným. Mohu vás přirovnat k
vlaku pohybujícímu se po různých kolejích, které jsou pro něj
připraveny. Ty koleje vlakem nepohybují! Může být udržován v pohybu
pouze svým vlastním vnitřním pohonem, i když ty koleje využívá na
usměrňování svého pohonu. Podobně je to s lidmi, kteří pracují
prostřednictvím organizací a schůzek, které pro ně církev
připravila. Ty organizace usměrňují jejich úsilí, ale to, co je
opravdu motivuje, je jejich vnitřní učednický elán.
Mé studium a mé dosavadní zkušenosti mi říkají, že přesně to
motivuje také křesťany "mimo struktury". Ten stejný smysl
učednictví je popohání k udržování styku s různými prameny učení.
Popohání je k navázání spojení s jinými křesťany. Dává jim srdce k
uctívání. Způsobuje, že ustavičně vyhlížejí příležitosti ke službě
jiným ve jménu Ježíše. Způsobuje v nich touhu přivést k Ježíši jiné
lidi. Jestliže se vás zmocnil takový smysl učednictví, budete si
křesťanský život udržovat, ať už se děje cokoliv.
Vraťme se k mé železniční analogii. V poslední době mám dojem,
že Bůh hledá "jiný druh dopravy" na nesení Jeho milosti do
potřebného světa - že možná pěstuje to, co bychom mohli nazvat
"letecké křesťany", kromě "železničních křesťanů"! Vlaky jezdí v
systému, ve kterém je pro ně něco postaveno, aby usměrňovalo jejich
pohyb - avšak letadla se pohybují bez takových konstrukcí. Skutečně
byste mohli říci, že jelikož vlaky používají konstrukce, jsou lepší
formou dopravy než letadla? Pokud jsou letadla poháněna dopředu,
usměrňována leteckými dispečery a nesou náklad tak, jak jejich
vlastníci chtějí, slouží svému účelu. A POKUD JSOU KŘESŤANÉ MIMO
STRUKTURY MOTIVOVÁNI TÍM UČEDNICKÝM ELÁNEM A USMĚRŇOVÁNI DUCHEM
SVATÝM, BUDOU SLOUŽIT BOŽÍMU ÚČELU.
Věřím, že stojí za to se nad touto analogií zamyslet. Mojí
první poznámkou na vaše tvrzení, že nevíte, jak byste přežili bez
dobře ověřeného "podpůrného systému" normálního církevního života,
je toto: Mnoho křesťanů by zcela dobře přežilo, pokud je Bůh
povolal, aby vyšli ze struktur - protože jsou Ježíšovými učedníky,
podle vzoru, který jsem popsal výše v této kapitole.
Bohužel je ale mnoho křesťanů, kteří by nepřežili, kdyby se z
nějakého důvodu ocitli "mimo struktury". A to proto, že všechna ta
staletí křesťanské práce vytvořila věřící "závislé na instituci" -
lidi, které lze popsat jako "poháněné církví" spíše než "poháněné
učednictvím".
Takoví křesťané se učí, ale jen proto, že jejich církev pro ně
zařídila vyučovací programy - spíše než následkem vnitřního ducha
učednictví, který pozitivně touží sedět u Ježíšových nohou. Dostává
se jim sdružování, ale jen proto, že jejich církev jim sdružování
chystá a stále na ně naléhá, aby těch příležitostí využívali -
spíše než aby je něco v jejich nitrech motivovalo k vyhledávání
jiných následovníků Ježíše za účelem vzájemného povzbuzování. Jsou
zapojeni do křesťanské služby, ale to proto, že jejich církev pro
ně zařídila způsoby služby a nabádá je, aby se do nich zapojili -
spíše než že by měli osobní vidinu jak být požehnáním druhým ve
jménu Ježíše. Jsou "poháněni církví" spíše než "poháněni
učednictvím". Jsou "závislí na instituci".
Možná si myslíte, že jsem nepatřičně cynický, nebo že dělám
povyk kolem ničeho - avšak historie a zkušenosti ukázaly, že Bůh
různými způsoby dopustil, aby křesťané byli odříznuti od svých
institucí. Vypadá to jakoby v různých dobách a na různých místech
zkoušel církev, zda Ježíšův poslední příkaz činit učedníky ze všech
národů je uváděn v platnost; a nebo zda je církev spokojena, když
obrací lidi na víru jen povrchně.
Vezměte si například situaci - během staletí velmi obvyklou -
kde nepřátelská vláda jisté země zakázala křesťanské schůzky a
rozpustila všechny církevní organizace. Takový případ odhalí, kdo
jsou ti praví učedníci a kdo byli jen neseni proudem dobrých
zaopatření nebo dobrého sdružování.
Rybáři lidí mají evangelizací přinášet do Království skutečné
živé ryby; když ale nepřátelská vláda proti křesťanům krutě
zakročí, často se ukáže, že mnoho křesťanů jsou, když na to přijde,
spíše jako kousky dřeva unášené proudem církevní řeky, než jako
zdravé ryby s vnitřní motivací plavat správným směrem. Důvod, proč
Čínská církev přežila a rostla během komunistické perzekuce byl, že
měla právě takový vnitřní smysl učednictví jaký jsem popsal - avšak
během celé historie byl takový výsledek spíše výjimkou než
pravidlem.
Odseknutí křesťanů od jejich institucí si ale vždycky
nevyžaduje politickou katastrofu. Může se to stát za těch
nejobyčejnějších okolností. Vezměte si případ mladíka, který se
stane křesťanem a je pěstován co on považuje za "báječnou" církev.
Uctívání je báječné; vyučování je báječné; sdružování je báječné.
Pak jednoho dne otec toho mladíka oznámí, že z důvodů spojených se
zaměstnáním, se rodina bude stěhovat do jiné části země. Ukáže se,
že v nové oblasti není žádná "báječná" církev v blízkém dosahu.
Vytrvá ten mladík jako aktivní křesťan? To záleží na tom, zda v té
původní církvi v něm byl vypěstován duch učednictví. Pokud ano, pak
jeho křesťanský život samozřejmě pokračuje. Pokud ale ten mladík
byl jen unášen proudem všeho báječného, pak jeho aktivní křesťanský
život nebude trvat dlouho.
Naneštěstí, ten druhý výsledek je příliš častý - a nejenom
mezi mladými lidmi. Cílem by nemělo být spojování lidí s báječnou
církví, ale spojování lidí s báječným Pánem. Báječná církev může
být prémie, no není to ale dostatečný základ pro křesťanský růst a
vytrvalost. Jediným základem pro křesťanský růst a vytrvalost je
smysl učednictví.
Mohl bych uvést mnoho dalších příkladů situací, ve kterých
závislost na institucích měla zhoubný účinek na věřící, když byli
od těchto institucí odděleni. Doufám ale, že jsem toho řekl už dost
na pochopení, že NĚKTEŘÍ KŘESŤANÉ JSOU POHÁNĚNI CÍRKVÍ, MÍSTO ABY
BYLI POHÁNĚNI UČEDNICTVÍM.
Tento fakt má zvláštní význam pro růst nestrukturovaných
církví. Lidé se mě občas zeptají, zda propaguji, aby každý opustil
své existující církve a vešel do nestrukturované scény. Má odpověď
je: definitivně ne! Jak jsem už dříve řekl, nevěřím aby někdo
učinil tak velkou životní změnu, dokud nemá jasný pocit, že ho k
tomu povolal Bůh. Nyní bych chtěl dodat toto: Neměli byste takové
povolání pokládat za potvrzené, pokud nemáte ve svém nitru silné
vědomí učednictví.
Pokud nějací křesťané upřímně věří, že nemají takový vnitřní
elán, nemyslím, že by se měli za to cítit osobně vinni. Jsou oběťmi
určitých stylů evangelizace, nebo stylů vedení, které učinily z
účasti na církevních aktivitách měřítko oddanosti Kristu. Měli by
být povzbuzeni k vědomí, že je možné se povznést nad systém a
přeorientovat své životy podle učednického směru, ať už uvnitř nebo
mimo struktury. Pokud zamýšlejí opustit "normální" církevní život,
neměli by se odříznout od těch struktur, na kterých se stali
závislými, dokud nemají vědomí toho, že jsou "poháněni
učednictvím". Celá ta záležitost "na instituci-závislých-křesťanů"
se týká předmětu této brožurky ještě jiným způsobem. Jestliže Bůh
chce vybudovat místní církve, které nepěstují "závislost na
institucích", ale které podněcují osobní učednictví, pak vybudování
církví bez jakýchkoliv institucí by byl velmi účinný způsob, jak
toho dosáhnout! Z toho důvodu vidím, proč církve domů ze živých
kamenů možná velmi hodně zapadají do Božích plánů, tak jak On
zamýšlí vyvinout robustní učednictví.
To by bylo obzvlášť důležité, pokud, jak mnoho evangelikálních
a charismatických křesťanů říká, "Čas konce" je nablízku. Pokud
opravdu je, pak na církev čeká soužení a perzekuce. Za těch
okolností si nepředstavuji, že nepřátelské úřady by nechaly
církevní struktury a instituce hezky na jejich místě. Zboří je!
Organizovaný církevní život bude beznadějně porušen! MÁM NĚKDY
DOJEM, ŽE BŮH VYCHOVÁVÁ NESTRUKTUROVANOU CÍRKEV, ABY ODOLALA ZMATKU
A PRONÁSLEDOVÁNÍ POSLEDNÍCH DNŮ.
Ti mimo struktury by neměli být pyšni na důležitost, kterou
Bůh klade na jejich životní styl. Měli by to považovat za
velkolepou výzvu. Musí dobře dbát na to, aby pěstovali ten vnitřní
smysl učednictví v sobě a v jiných, kteří jsou "mimo".
Tou poslední z mých tří poznámek k takzvaným "podpůrným
systémům" (zvyky a instituce, které vyrostly kolem Kristových
příkazů jeho církvi) je: nejenom, že mohou zeslabit učednictví,
když nejsou udržovány v jejich řádné perspektivě, ale mohou také
odradit lidi od toho, aby se vůbec v prvé řadě stali
křesťany!
Pokud se stanete křesťany prostřednictvím určité církve, zdá
se, že na sebe vezmete mnohem víc, než jen samého Ježíše! Jasně se
od vás očekává, abyste přijali všechny, nebo alespoň nějaké způsoby
té církve. Jasně se od vás očekává, abyste byli zapojeni do nějaké
té formy institučního života. Mnoha lidem s otevřeným srdcem se to
protiví. Aniž by byli schopni to vyjádřit slovy, chtějí "být sami
sebou v Pánu". To je ale v institučních církvích velmi těžké.
Nestanete se pouze křesťanem. Musíte se více méně stát určitým
druhem křesťana. To mnoho lidí odradí, včetně dětí věřících, tak
jak dospívají. Mnoho upřímných lidí se ve skutečnosti nevzpírá
kladné odezvě k Ježíšovi, ale nemohou se přimět k odezvě na to, co
vidí v církvích.
To není zdaleka tak naléhavým problémem v nestrukturovaných
církvích. Křesťané v takových církvích by vám stále ještě museli
zdůraznit, že se nemusíte přizpůsobovat žádným charakteristikám,
které místní "samostojící" mají náhodou společné - ale že na
nestrukturované scéně k vašemu vztahu s Kristem nepatří žádná
instituční příloha. Časem jsem se přesvědčil, že "být sám sebou v
Pánu" je mnohem lehčí, když instituce jsou vyřazeny. To vše mne
vedlo k podezření, že ještě dalším důvodem proč, jak se zdá, Bůh
vychovává "nestrukturovanou církev" je, že chce předložit světu jen
Ježíše - a ne Ježíše plus obsáhlý přívěšek institucí, nařízení,
povolení a návodů jak co dělat. Opět zdůrazňuji, že to není
pochvala těch, kdo jsou mimo struktury, ale ohromující výzva!
Asi jsem tuto kapitolu začal snahou o ospravedlnění nedostatku
"podpůrných systémů" v životě nestrukturovaných církví. Nakonec
jsem víc přesvědčen než kdykoliv před tím, že Pán má velkolepé
záměry pro věřící mimo struktury. Pokud budou na tu výzvu pozitivně
reagovat, budou moci představit světu “bezpartajního” Ježíše; budou
moci vycvičit věřící, kteří, i když si vysoce cení podpory jiných
křesťanů, nežijí v žádném stavu závislosti (kromě závislosti na
Pánu); a budou moci být "leteckými" křesťany, nespoutáni určitými
tradičními metodami jak co dělat - s unikátním potenciálem na to,
aby "se vznesli na křídlech jako orlové" (Iz.
40:31)..............
Komentáře