Vážení bratři baptisté. Dovolil jsem si, snad mi to nebudete mít za zlé, napsat na Váš portál krátkou úvahu na téma ohledně manažerského hnutí, které navazuje na jeden z předchozích článků.  Ať už se jedná o současné moderní záležitosti jako jsou KAM, Kurzy Alfa, megacírkve nebo EQUIP, stále zde vidím stejný princip. Vedoucí a 12 učedníků, které, v tomto modelu, vedoucí učednicky vede a směřuje. Vzniká pak učednická,  hierarchická pyramida, která pak může mít až několik pater. Když se přitom používá terminologie „vztahy“, „učednictví“, „vůdcovství“„  mnohdy s proklamovaným cílem záchrany ztracených“, stává se, že mnozí vedoucí si tento princip zvolí za svůj.

Má to však háček. Nikdo, krom Krista, si nemůže nárokovat pozici poslušnosti do té míry, aby se projektoval do svých „učedníků“, jako jejich Pán. Jen Kristus takto mohl vést své apoštoly. Evangelium proto neříká „čiňte si učedníky“, ale „čiňte mi učedníky“. Na místě Kristově dnes nestojí křesťanský vedoucí, stojící na vrcholku učednické  pyramidy, ale i nadále jen Kristus, který je reprezentován celým Tělem Kristovým - církví. Stát se učedníkem Krista v sobě tedy zahrnuje nechat se vyučovat skrze komplex jeho úřadů v církvi, nikoliv zvolit si exkluzivního osobního vůdce. Tento princip známe sice z řeholních řádů, nicméně reformaci byl naprosto cizí. Dnes na to, žel, slyší naše mnohdy nevyučená mládež, která pak touží po hlubším poznání Písma a biblickém vedení. Na tomto principu funguje například KAM, který už ovlivnil řadu mladých křesťanů a vyučil je tak něčemu, co je v rozporu se směřováním jejich domovských církví.. 

Druhý omyl, který se z těchto kruhů šíří, je přesvědčení, že vést církev je podobné jako vést prosperující soukromou firmu, a že evangelizace je něco jako například úspěšná strojní výroba. V takto pojatém křesťanství je často Ježíš už jen marketingovou značkou, a tato křesťanská firma ho už vlastně ani nepotřebuje. To je ovšem politováníhodný omyl. Pánem církve není manažer, který si volí svůj strategický tým a kde obrácení záleží výlučně na kvalitní a propracované strategii. Církev není soukromá společnost nadaných manažerů. Není pravda, že dobrý manažer zvládne jak vést velký průmyslový podnik, tak skupinkový megasbor. Království Boží není z tohoto světa a stojí na zcela jiných principech a základech. Podobně kdysi uvažovala matka synů Zebedeových, která přišla za Ježíšem s žádostí, aby z jejich synů učinil vůdce Božího království. Ježíš ji však důrazně okřikl. Tato žena to jistě myslela upřímně, avšak  vůbec nevěděla, o čem mluví a co vlastně žádá. Vůdcovství není věcí nadání, rozhodnutí, nácviku nebo školení. Vedoucí povolává Bůh. Ne k tomu, aby byli řediteli, trenéry nebo manažery. Zkuste říci generálnímu řediteli, že má umývat nohy dělníkům v hale nebo že má položit život za nejposlednějšího vrátného!

A tak se nám rodí nová třída mladých, sice schopných vedoucích, kteří ovšem chtějí jít mnohem rychleji, bez hranic, bez omezení a přímo k cíli. Kdo stačí jejich tempu, dojde. Kdo je slabý, může mít problémy. Jákob však, když se s Ezauem vracel od Jáboku, a když již byl zlomen Bohem, věděl, že své stádo musí vést podle těch nejslabších oveček, které vedl před sebou. A tak skutečný, zlomený a zkušený pastýř, bývá ten nejposlednější, a ty nejslabší ovečky staví jako první. Nehledá výkon,. nežene své ovce závratným tempem, nevidí své ovečky jako nástroj zisku ani nežádá být viděn. Jeho hlas není slyšet na ulicích a netouží po slávě. To se možná na těchto školeních ani nedozvíte, případně na to nebývá kladen důraz. Zde je mírou úspěchu množství, a vůdcovství je předmětem nadání a hlavně školení. Učení a výchova je jistě potřebná a nutná, ovšem bez zlomení a povolání se nedá natrénovat z manuálů.

S pozdravem,

Pastýř