http://apologet.cz/?q=articles/category/24-uvahy-/id/678-troji-hrich-falesneho-prorokovani

Trojí hřích falešného prorokování

Dnes jsem strávil odpoledne v modlitbách procházkou okolo nádherné řeky Svitavy. Modlil jsem se nad tímto článkem, který, pokud chcete, můžete nyní číst. Je o nenaplněných proroctvích.

Co s pseudomluvčími?

Představte si, že jste generálním ředitelem firmy a máte své mluvčí. Dnes se této agendě říká „public relations“. Váši mluvčí budou vašim jménem slibovat něco, co jste neslíbili a dokonce budou tvrdit, že k tomu mají vaše zplnomocnění. Jak budete reagovat? Budete to nadále přecházet a vydržovat si tyto „samozvané“ mluvčí? Zřejmě nikoliv. Opovážlivost dnešních proroků však tvrdí něco jiného. Mluví a mluví, ačkoliv na jejich slova nedochází. Pokud někdo vašim jménem prohlásí veřejně něco, co není pravda, dopustí se trojího hříchu. Křivého svědectví, protože bude tvrdit, že vás slyšel říci něco, co jste nikdy neřekli. Dále, až se prokáže klamavost jeho svědectví, zlehčí to vaše jméno a sníží vaši dobrou pověst a důvěryhodnost a nakonec i oklame lidi.

Dnešní proroci však říkají „nedopustili jsme se ničeho zlého“, vyhlašovali jsme přeci dobré věci. Přesto porušují minimálně tři Boží přikázání. Křivě svědčí o Bohu, berou Boží jméno nadarmo a svádějí Boží děti. Když kdysi prorok Jeremjáš ohlašoval Boží soudy v podobě babylonského zajetí, objevil se zde pozitivní prorok probuzení Chananjáš, který říkal:

Jeremjáš 28:1–4 „Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jho babylónského krále jsem zlomil. Do dvou let vrátím na toto místo všechny předměty Hospodinova domu, které vzal z tohoto místa Nebúkadnesar, král babylónský a odnesl je do Babylóna. A Jekonjáše, syna Jójakímova, krále judského, i všechny judské přesídlence, kteří přišli do Babylóna, přivedu zpět na toto místo, je výrok Hospodinův, neboť jho babylónského krále zlomím.“

Také král Achab si pořídil čtyři sta „pozitivních proroků“, kteří králi slibovali dobré věci, aby snad překřičeli pozdější ohlášení soudu prorokem Mikajášem:

2 Paralipomenon 18:9–12 „Král izraelský i Jóšafat, král judský, seděli každý na svém trůnu slavnostně oblečeni, seděli na humně u vchodu do samařské brány a všichni proroci před nimi prorokovali. Sidkijáš, syn Kenaanův, si udělal železné rohy a říkal: „Toto praví Hospodin: Jimi budeš trkat Arama, dokud neskoná.“ Tak prorokovali všichni proroci: „Vytáhni proti Rámotu v Gileádu. Budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou!“ Posel, který šel zavolat Míkajáše, mu domlouval: *„Hle, slova proroků jedněmi ústy ohlašují králi dobré věci. Ať je tvá řeč jako řeč každého z nich, mluv o dobrých věcech!“

Je pozitivní proroctví automaticky dobré?

Jak chvályhodné! Samá pozitivní proroctví o úspěchu, Boží ochraně a vítězství. Ovšem jak smutný konec. Chananjáš zemřel, protože svedl lid ke klamnému doufání a Achab byl zabit v boji, zatímco důvěřivý Jóšafat taktak vyvázl životem. Co o takových prorocích soudí Hospodin?

Ezechiel 13:9–17 „Moje ruka je pozdvižena proti prorokům, kteří mají šalebná vidění a věští lež. Nebudou náležet do kruhu rádců mého lidu, nebudou vepsáni do soupisu izraelského domu a nevstoupí na izraelskou půdu. I poznáte, že já jsem Panovník Hospodin. Znovu a znovu svádějí můj lid slovy: »Pokoj«, ač žádný pokoj není. Lid staví chatrnou stěnu, a hle, oni ji nahazují omítkou. Řekni těm, kteří nahazují stěnu omítkou: Padne! Spustí se lijavec, který spláchne všechno. Nechám padat kroupy jako kameny, rozpoutá se bouřlivá vichřice, a hle, zeď padne. Což vám nebylo řečeno: »Kde je to, čím jste ji nahodili?«" Proto praví Panovník Hospodin toto: "Rozhořčen rozpoutám bouřlivou vichřici, rozhněván a rozhořčen spustím lijavec, který všechno spláchne, a kroupy jako kameny; a skoncuji s ní. Zbořím zeď, kterou nahodili omítkou, srazím ji na zem a odkryje se její základ. Padne a vy skončíte uprostřed sutin. I poznáte, že já jsem Hospodin. Tak dovrším své rozhořčení proti zdi i proti těm, kdo ji nahazují omítkou. Řeknu vám: Už není zeď, už nejsou ti, kdo ji nahazovali, totiž proroci izraelští, kteří prorokovali o Jeruzalému, a ti, kteří mívali o něm vidění pokoje, ač žádný pokoj nebyl, je výrok Panovníka Hospodina. "Ty, lidský synu, slyš. Postav se proti dcerám svého lidu, které prorokují podle vlastního srdce, a prorokuj proti nim.“

Také dnes letniční a charismatici nahazují chatrné zdi svých falešných proroctví omítkou různých rádoby zdůvodnění. Lidé se buď málo snažili proroctví uskutečnit, nebo prý nezáleží na naplnění, ale na motivaci a dobrém úmyslu. Nemůžeme přeci veřejně odhalovat falešná proroctví Božích mužů! Jiným zdůvodněním bývá, že Bůh prý nemůže činit než skrze církev, která není připravena apod. Co k tomu říci?

Co s nenaplněnými proroctvími?

V posledním Životě víry jsem četl v podstatě nekrology dvou velkých Božích mužů, které jsem osobně znal. Jednoho jen velice zběžně a jednoho velmi dobře. Za oběma stojí velké Boží dílo, za které je čeká, věřím, i velká Boží odměna. Oba však odešli ze světa a jejich pozitivní proroctví se nenaplnila. Jsou jimi otec českých charismatiků John McFarlane a otec českých letničních Rudolf Bubik. Charismatický časopis popsal svého otce bez chyb, zatímco ten letniční měl přes velká pozitiva i „své mouchy“. Časopis vznikl, aby hájil charismatické zájmy a otec letničních tomu často dříve stál v cestě. Nicméně, něco podstatného zde řečeno nebylo. McFarlane prorokoval, že na jaře 2001 (podle Života v Kristu) přijde do ČR probuzení, a Bubik, že za jeho života bude mít jeho církev 100 000 členů. Oba dva již odešli ke svému Pánu a tato falešná proroctví zůstala, pokud jenom vím, veřejně neodvolána. Co to znamená? Když se prorok Jeremjáš vymezil proti Chananjášovu proroctví, řekl:

Jeremjáš 28:15–17 „Dále řekl prorok Jeremjáš proroku Chananjášovi: „Slyš, Chananjáši, Hospodin tě neposlal. Ty jsi svedl tento lid ke klamnému doufání. Proto Hospodin praví toto: Hle, zapudím tě z povrchu země. Do roka zemřeš, protože jsi scestně mluvil o Hospodinu.“ A prorok Chananjáš zemřel týž rok, sedmého měsíce.“

Ano, vím, žijeme v době milosti a starozákonní prorok je v jiném postavení než novozákonní věřící s darem proroctví. Nicméně jedno je stejné, a to, že ti, kdo tomu uvěřili, jsou svedeni ke „klamnému doufání“. Buď musí nutně ve svém srdci mít zkreslený pohled na Boha, kterému se nedá věřit nebo musí Boha chápat úplně jinak, než jaký ve skutečnosti je. Například že není vševědoucí (a tudíž ani všemohoucí) a vyslovuje jen svá přání, která církev musí z vlastních sil uskutečnit. Co však o nenaplněném pozitivním proroctví soudí Bůh? Něco můžeme vyčíst z eskapády okolo Chananjáše:

Jeremjáš 28:9 „Prorok, který prorokoval o pokoji, byl uznán za proroka, kterého opravdu poslal Hospodin, až když došlo na slovo toho proroka."

Jinými slovy, zatímco negativní proroctví může být za jistých okolností (i když ne vždy) zvráceno pokáním (Jon 3,10) nebo může být oddáleno (2Par 32,26), pozitivní proroctví se, alespoň v tomto případě, mělo naplnit.

V čem tedy vidím problém? Nežijeme pod Starou smlouvou, abychom museli kamenovat cizoložníky a upalovat čarodějnice nebo ubíjet za falešná proroctví. Máme však věci rozsuzovat. Dnes je to ovšem tak nemoderní. Proč? Probuzení je přeci příjemná a nosná doktrína, která žene sbory vpřed, motivuje k dávání, vede lidi na biblické školy a prostě zaručuje, aby to šlapalo. Pokud jsou problémy, odloží se až na dobu, kdy přijde probuzení. Pryč s nějakým rozsuzováním! Pak by se mohlo stát, že by se narušila autorita vůdců. Tvrdí se sice, že nejsou neomylní, ale měli bychom se chovat tak, jako by byli. Že je vydáváno o Bohu křivé svědectví, že se snižuje Boží jméno, z Boha se dělá lhář a lid je veden k bludu? Ale jděte! Bohu se přeci musí líbit, když se lid udržuje ve varu a v naději, na prostředcích až tak nezáleží. Kdysi jsem se zeptal na místním setkání letniční církve na to, na základě čeho se vyučuje (potažmo prorokuje), že přijde probuzení? Setkal jsem se s bouřlivou reakcí, že to přeci prorokovali „Boží generálové“ anebo, že to motivuje lidi k misii.

Ale je přeci úplně jedno, zda je proroctví negativní nebo pozitivní. Důležité je, jestli je pravdivé anebo falešné. Obě proroctví dvou – v dobrém slova smyslu velikánů – se jednoznačně prokázala jako falešná. Probuzení k danému datu nenastalo. Co nyní? Co je přednější, nechat v porouhání Boží jméno, učinit z Boha nedůvěryhodného lháře, nebo se k věci postavit čelem a ukázat, že John i Rudek byli jenom lidé, kteří se mýlili?

Možná cítíte, že k tomu druhému dojít tak jednoduše asi nemůže. V sázce je totiž mnoho. Co kdyby učení o „na beton“ přicházejícím probuzení, které stojí na vratkých nohou symboliky „pozdního deště“ vzalo za své? Neohrozí to samotnou podstatu současné ontologie letničního i charismatického hnutí? Ano, možná je to podobné, jako kdyby adventisté přijali, že se v roce 1844 vlastně vůbec nic nestalo a že Millerovo proroctví bylo falešné.

Čtyři možné scénáře

Adventistický teolog a historik L. E. Froom o nesprávných predikcích prohlásil, parafrázuji:

1. Připustí se, že předpovězené datum nebylo správné a vyvodí se z toho ponaučení. (K tomu dochází jen výjimečně).
2. Prohlásí se, že předpověď byla správná, ale chybná byla její datace. Stanoví se nová předpověď a čeká se, zda povede ke správnému výsledku.
3. Prohlásí se, že předpověď byla správná, ale událost, k níž se vztahovala, byla špatně interpretována. Obvykle se sdělí, že nešlo o událost tohoto světa, jak se očekávalo, ale o událost „neviditelného“ světa.
4. A já doplňuji čtvrtou možnost, že se vše přejde mlčením ve snaze „přikrývat hřích“ jako kdysi Šém a Jefet přikryli hřích svého otce Noeho.

Máme tedy před sebou čtverý scénář. Pentekostalisté se omluví Bohu i veřejnosti, že selhali v rozsuzování proroctví a budou se vážně zabývat rozsuzováním, ke kterému v jejich kruzích prakticky nedochází a autority často vesele prorokují, zatímco sbory naslouchají se skloněnými hlavami nebo přitom někdy křepčí a vymýšlejí hudební nástroje (Am 6,5). Je to krásná, leč zřejmě nereálná představa. Nebo řeknou, že Bůh sice sdělil prorokům, že probuzení přijde, jen se netrefili v odhadu a počká se na další akci (Impressionate, Pozvání národa na Večeři, Konference ohně, Konvokace národů apod.) – jednou to přece vyjít musí. Nebo se prohlásí, že probuzení přišlo neviditelně a ještě není vidět. Také je zde scénář mlčení. Jsem pro to i opakovaně přikrývat hřích, pokud by se jednalo o ojedinělý exces a dotyční by se sami styděli a činili pokání. Varuji před tím rozmazávat vyznané hříchy, ať se týkají čehokoliv. O to zde ovšem nejde. Jednalo se o veřejné a opakované sdílení, nikoliv o skrytou ojedinělost, jako v případě Noeho opilosti. Kenaán byl proklet, protože učinil veřejným něco, co jeho otec učinil v skrytu. Avšak tato falešná proroctví zveřejnili sami jejich autoři a to opakovaně a za hřích to nepovažovali! Jde navíc o součást obecně zastávaného učení, které nebylo nikdy opuštěno a další a další proroctví o probuzení přicházela a přicházejí (Ed Traut, Cindy Jacobs, Reinhard Bonnke).

Varuji proto každého, kdo by chtěl vodit Boha za nos a kupčit s jeho slovem. Bůh je třikrát svatý a nenávidí, pokud je jeho slovo zlehčováno. Říkám to s třesením, vědom si vlastních chyb a nedostatečnosti a prosím, aby mne Bůh v této věci nepokořil ve zkoušce, ale kdo se bojí urazit člověka více než Boha, nemůže být Kristovým následovníkem. Věřím, že je třeba znovu pozvednout hlas a spolu s Jeremiášem, Ezechielem a Mikajášem vyhlásit svatý boj proti falšování Božího slova v podobě falešného prorokování! Bůh je stále stejný a nestrpí, aby Ho někdo zlehčoval. Běda těm, kdo dbají více na svůj image než na slávu Boží. Nenechme se klamat, Bůh je stále stejný a takovéto jednání dodnes trestá. Odpouští úplně všechny hříchy, ale nekající srdce kárá.

Zkoumejte duchy

Jsem přesvědčen, že za oběma proroctvími patrně stojí stejný duch, a to duch Torontského požehnání, které svedlo již mnoho lidí a kterému se oba Boží muži otevřeli. Myslím, že tento duch je společný všem světovým náboženstvím a přichází i na náš národ k soudu. Bůh v minulosti trestal svůj lid těmi bohy, kterým se Izraelci klaněli.

Ezechiel 16:36–44 „Toto praví Panovník Hospodin: Protože byla rozhazována tvá měď a při tvém smilstvu byla odkrývána tvá nahota před tvými milenci, před všemi tvými hnusnými, ohavnými modlami, a pro krev tvých synů, které jsi jim dala, proto hle, já shromáždím všechny tvé milence, s nimiž ti bylo tak příjemně, všechny, které miluješ, i všechny, které nenávidíš. Shromáždím je u tebe z celého okolí a odkryji před nimi tvou nahotu, takže tě uvidí v celé tvé nahotě. Budu tě soudit podle právních ustanovení o cizoložnicích a vražedkyních a vydám tě krveprolití v rozhořčení a žárlivosti. Vydám tě do jejich rukou; tvoji modlářskou svatyňku zboří a tvá vyvýšená místa strhnou, vysvléknou tě z tvých šatů, seberou tvé překrásné šperky a zanechají tě zcela nahou. Pak na tebe přivedou shromáždění, budou tě kamenovat kameny a sekat svými meči. Tvé domy spálí ohněm a vykonají nad tebou soudy před zraky mnoha žen. Tak učiním přítrž tvému smilství a nebudeš už dávat mzdu. Upokojím své rozhořčení proti tobě a moje žárlivost se od tebe vzdálí, uklidním se, už se nebudu urážet. Protože jsi nepamatovala na dny svého mládí, ale popouzela jsi mě tím vším, teď já uvalím tvou cestu na tvou hlavu, je výrok Panovníka Hospodina, nebudeš páchat své mrzkosti u všelijakých svých ohavných model. Hle, každý, kdo užívá přísloví, užije o tobě tohoto: »Jaká matka, taková dcera«.“

Že se jedná o Starý zákon a že jde o poblouznění, pokud v této souvislosti cituji tak tvrdá slova?

Zjevení Janovo 2:20–23 „Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách. Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva. Hle, sešlu na ni nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží, jestliže se od jejích činů neodvrátí; a její děti zahubím. Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka, a každému z vás odplatím podle vašich činů“.

Věřím, jako mnozí charismatici, že „Jezábel“ je zde především duchovní obraz. Nevěřím totiž, že se prorokyně z Thyatir jmenovala Jezábel. Jen jednala a prorokovala ve stejném duchu, jako biblická Jezábel, později Atalja a nakonec Herodiada. Ostatně, vždyť jejich bohům se klaněli izraelští králové, kteří je svým sňatkem pozvali mezi Boží lid i s jejich bohy a plodili s nimi děti, které pak zahynuly rukou Jehúa.

Jak se k tomu postavit, když nesouhlasím?

Někteří radikálové, kteří jsou si vědomi nebezpečí a odsuzují celé současné letniční a charismatické hnutí jako démonické, podle mne zacházejí příliš daleko. I Izrael začal z Ducha, jako Boží nevěsta, avšak cizí bohové učinili své zkázonosné dílo. Bůh trestal, ale nikdy se svého lidu nezřekl. Brány pekel nikdy společenství Božích dětí, církev, nepřemohou. Boží soudy nás vždy ochrání. Nemyslím si proto, že je třeba radikalismu. Ten je mi cizí, a pokud jen trochu mohu, zůstávám na místě, kam jsem byl postaven. Kristus totiž v této pasáži nabízí jiné řešení:

Zjevení Janovo 2:24–25 „Vám ostatním v Thyatirech, kteří nepřijímáte toto učení, kteří jste nepoznali to, čemu říkají hlubiny satanovy, pravím: Nevkládám na vás jiné břemeno. Jenom se pevně držte toho, co máte, dokud nepřijdu.“

Když sůl pozbývá chuti, je třeba zachovat osobní slanost a bojovat o své hnutí, svoji církev, svůj sbor a o své bratry a sestry. Je třeba se v duchu Abrahamově přimlouvat, ale i v duchu Pinchasově káznit. Jako Mikajáš neustoupit nátlaku vůdců a jejich falešných proroků a trpělivě snášet křivdy. Vždyť naši sourozenci v Kristu nejsou našimi nepřáteli.

Efezským 6:12 „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“

Jak Bůh soudil nekajícnou mysl?

Trochu jsem se zmínil o duchu Torontského požehnán. Ve skutečnosti tento duch je tu podle mne odnepaměti a vždy se rád manifestoval mezi entuziasty. Tedy těmi, kteří to s Bohem mysleli vážně a toužili se mu vydat. Myslím, že Bůh, jako to činil v době starého Izraele, i nyní svůj lid může začít vydávat do rukou těch, kteří tohoto ducha také ctí. V minulosti na své neposlušné děti posílal cizí armády.

Abakuk 1:5–7 „Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat. Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří. Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo.“

Zde je malá ukázka z vídeňské mešity těchto dnů i s duchem, který se zřejmě uhostil i v církvi.

Ale, podle mého soudu, je stále čas činit pokání.