http://apologet.cz/?q=articles/category/31-duchovni-manipulace/id/521-proroctvim-nepohrdejte-ale-vsechno-zkoumejte

Ducha nezhášejte, proroctvími nepohrdejte! Ale všechno zkoumejte a dobrého se držte! (1 Te 5, 19–21).

V současné době, díky inflaci „inspirovaných slov“, se výše uvedený verš naplňuje jen stěží. Pokud člověk není rovnou cessationistou, musí vynaložit velkou víru v Boží svrchovanost, se kterou Bůh zaslíbil, že jeho slovo platí, a podle něhož „synové a vaše dcery budou prorokovat“.

Dovolím si tedy sdílet se s určitými prorockými slovy, se kterými jsem se setkal na stránkách jednoho sboru, s jehož některými členy, i průběžně odcházejícími nebo vylučovanými ex-členy, jsem nezřídka v osobním kontaktu. Vedení tohoto sboru je přesvědčeno, že právě jejich sbor se má stát silným a strategickým společenstvím, které ovlivní duchovní atmosféru velkoměsta, a proto je třeba rozšířit jeho dislokaci za pomocí nákupu a rekonstrukce dalších budov. Z kontaktů s výše zmíněnými lidmi jsem ovšem nabyl přesvědčení, že se jedná spíše o touhu úzkého okruhu vedení vystavět betonový monument, což se rovněž děje na základě prorockého vedení. Jak poznamenal kdysi i bývalý vedoucí denominace, do které tento sbor spadá, dané společenství mělo vždy „sklony k proroctví“.

Protože jsou tato proroctví, uveřejněná během tří měsíců ve třech vydáních sborového periodika, veřejně dostupná, přidržím se Pavlova doporučení a proroctvími nepohrdnu, a i když nejsou určena primárně pro mne, prozkoumám je.

Jednotlivá proroctví

1. Informace

„Někteří se domnívají [podle mých informací i vedení církve – pozn. AF], že by bylo dobré, kdybychom v (…) vytvořili další sbor. Uvažovali jsme o takové možnosti a do budoucna ji nevylučujeme. Ale jsme přesvědčeni, že nás nyní Bůh vede, abychom vytvořili na české podmínky velký a silný sbor. Z více důvodů. Jedním z nich je, že jsme přibližně v centru ČR, a když se koná nějaká větší akce, byla by pro všechny sbory cestovně poměrně dostupná. Měly by zde tedy existovat prostory, které by taková setkání umožňovaly. Také toto město, jako (…) největší v republice, si zasluhuje mít sbor, který by účinně duchovně ovlivňoval jeho život.“

2. Proroctví

„Viděla jsem sloup, na který bylo napojeno velmi mnoho elektrických drátů. Vypadal jako obyčejný sloup elektrického vedení. Nerozuměla jsem tomu a ptala jsem se: Pane Bože, co tím chceš říct? A Pán Bůh řekl, že ten sloup, to jste vy, sbor. A ty dráty, to vedou do míst v (…) a tam, kde žijete. Vy jste to světlo, které odsud jde do (…). Jenže ten sloup se velmi nahýbal, napravo, nalevo, dopředu, dozadu.“

3. Proroctví

„Viděla jsem skupinu lidí v místnosti. Lidé se tam bavili a zdálo se být všechno v pořádku. Já jsem byla mezi těmito lidmi. Najednou se něco změnilo a já jsem věděla, že máme tuto místnost rychle opustit. Začala jsem hledat cestu ven a přidal se ke mně ještě další člověk. Společně jsme vyšli na nějakou chodbu, ale tam východ nebyl. Byli tam další lidé, kteří také hledali cestu ven. Vrátili jsme se zpátky do místnosti, ze které jsme předtím vyšli. Najednou přede mnou byly velké prosklené dveře, které jsem před tím vůbec neviděla. Těmito dveřmi jsme postupně vycházeli ven. S námi z této místnosti šli také lidé s různým zdravotním postižením, kterým jsme pomáhali vyjít, protože by to sami nezvládli.“

Komentáře k proroctvím

Zkusme na chvíli nepodlehnout pokušení pohrdat proroctvími a podle rady apoštola tato internetem veřejně šířená proroctví prozkoumat. Ve druhém proroctví se dozvídáme o kymácejícím se sloupu a ve třetím o nutnosti opustit místnost. Netvrdím, že se o proroctví skutečně jedná či nejedná. Nabízím ale jistý pohled, jak bych k dané skutečnosti přistupoval, pokud bych byl o validitě proroctví přesvědčen.

Komentář ke 2. proroctví

Pokud k výkladu použijeme Písmo, pak v Novém zákoně se mluví o sloupu: „pro případ, že bych se opozdil, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy“ (1 Tm 3,15). Pokud je tedy sloup, v tomto případě církev, oporou pravdy, a tento sloup se kymácí, pak bych odhadl, že to s hledáním a stáním za pravdou v takové církvi nebude moc žhavé. Sloup se kymácí na všechny strany, neleží, to znamená, že budí zdání, že za pravdou stojí, avšak je vždy ochoten si ji přihnout, což je ještě mnohem horší. „Jak můžete říkat: »Jsme moudří, my máme Hospodinův zákon«? Ano, jenže jej falšuje falešné rydlo písařů“(Jer 8,8).

O takový sloup není možné se opřít, i když k tomu sám vybízí, natož na jeho základnu cokoliv postavit. Kulhání na obě strany, rozkolísanost ve vedení a ohýbání pravdy vyčítal Bůh mnohokrát již starému Izraeli. Lidé jsou se sborem spojeni skrze dráty, které jim zprostředkovávají energii. Zde mám z vidění dále určitý dojem, že nejsou spojeni přímo s Kristem, ale toto spojení je zprostředkováno sborem, který jakoby snad i stál na místě Krista. Pokud by tedy takovýto sloup zcela spadl, ocitnou se zřejmě lidé bez spojení s Bohem, nebudou ho moci sami hledat. Může se přeneseně možná jednat i o expresivní vyjádření závislosti na sborových autoritách na konkrétním místě. Sloup totiž může být i obrazem vedoucího (Ga 2,9). O spojení s Bohem skrze člověka mluví již prorok Jeremjáš "Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina“ (Jer 17,5 srv. 1 Tm 2,5).

Komentář k 3. proroctví

Dotyčná se ocitá v místnosti, kde se jeví vše v nejlepším pořádku. Ale jen zdánlivě. Předpokládám, že se z kontextu jedná o církev. Bible slovem místnost zpravidla označuje buď chrámové prostory (Ez 40,7–36) nebo prostory, kde se shromažďovali učedníci (Mk 14,45; Sk 1,13; 9,40 a 20,8). Nemyslím si, že jde o popis sekulárního prostředí a že by Bůh předpokládal, že věřící budou považovat svět za místo, které se jim jeví v pořádku nebo že by ho měli opustit, když tak již učinili tím, že dali Pánu Ježíši Kristu svůj život (Ko 1,13 nebo Ga 6,14). Jak ale může shromáždění vypadat zdánlivě v pořádku? Tehdy, když lidé praktikují naučené náboženství. Poslušně zvedají ruce při chválách, útrpně poslouchají nudná, vyčerpávající kázání a mechanicky se zapojují do četných sborových aktivit. Bez pravého poznání, vnitřního přesvědčení a ne kvůli Bohu. Svůj duchovní život pak komentují naučenými frázemi, které se od nich očekávají. Prorok Jeremáš k tomu říká: „Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem,  proto i já budu dále podivuhodně jednat s tímto lidem, divně, předivně. Zanikne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zakryta.“ (Jr 29,13–14).

Náhle se však zřejmě něco stane a některým spadnou klapky z očí. Bůh zde svůj lid vyvádí z předstíraného náboženství, které může mít fasádu zbožnosti, ba horlivosti. Vždyť živý sbor ještě automaticky není biblický sbor (Zj 3,1 a 3,17). Něco se náhle stalo a lidé to vidí (srv. Zj 2,22–23; Na 3,5). Mohou mít pak přesto snahu hledat řešení v rámci daného systému. Místo, aby vyšli ven, nacházejí chodbu, která by je vedla možná maximálně do jiné místnosti téže budovy. S trochou licence si dovolím říci, že v daném případě není řešením jiný sbor stejného systému. Není podle mne ani řešením založení sboru stejného typu, o což se opakovaně mohou někteří snažit, zatímco vedení sboru – podle mého soudu – obvykle vytváří účinné pojistky, jak tomu zamezit. Ale někteří náhle uvidí řešení průzračné jako sklo, které celou dobu před tím neviděli. Řešením je zde jednoduše vyjít ze systému, pokud je například bez života, heretický nebo eticky nekřesťanský (2 K 6,17; 1 Tm 2,21). Ne na chodbu, ale dveřmi, které vedou ven!

Někteří se rovněž pokoušejí vyjít, ale zjišťují obtížnost svého počínání. Chtějí odejít, ale nejsou schopni. Jsou zranění a nemohou. Co to může být? Tuším, že vedle patrně duchovního obrazu se může jednat i o skutečné nemoci. V aberantních sborech bývá v lidech pěstován pocit, že jejich nemoc může být trestem za projevený nesouhlas s vedením. Pokud by navíc lidé daný systém opustili, jsou přesvědčeni, že budou postiženi a Bůh bude trestat nejen je, ale dokonce i jejich děti, což je v rozporu např. Jer 31,29 nebo 2 Kr 14,6. Navíc i mezi ostatními křesťany je běžné se setkat s nemocemi, jako je např. kolorektální karcinom, poruchy sluchu a zraku, diabetes, Parkinsonova nebo Bechtěrevova choroba, různé kardiovaskulární malformace apod. Nemoc jednoduše nerespektuje konfesionalitu ani církevní úřady. Všichni žijeme v nevykoupením těle, které spěje k smrti. Když ovšem něco takového postihne v aberantním sboru vedoucí, někdy je to interpretováno jako „ďábelský útok“. Pokud se ale něco takového stane disidentovi, jde často o „Boží soud“ za rebelii a lhostejno, zda má disident pravdu nebo ne. Autoritu je třeba prakticky za všech okolností poslouchat a podporovat. Mnozí pak mají takový strach z prokletí a Božích soudů, že raději v daném společenství zůstávají pouze ze strachu a věří přitom Bohu, o kterém mají značně pokřivený obraz. A právě těmto lidem je třeba pomoct vyjít.

Oficiální výklady

Nyní se ovšem podívejme, jak jsou tato proroctví oficiálně vyložena.

Ad 2. Oficiální výklad ke 2. proroctví

„Když bratr (…) říkal, že vidí plný sál, že již není místo, řekl Pán Bůh ano, už je to pro vás malé. I ten sloup se nakláněl, protože už nebylo místo, už neměl tu sílu, protože už nebylo kam napojit ty dráty – tolik drátů už bylo na tom sloupu. Tak je potřeba větší místnost, aby sem mohlo přijít více lidí. Venku lidé na to světlo hledí a přijímají ho, ale mnozí ještě nepřišli; mnozí ještě přijdou. A aby, když přijdou, nebylo všechno plné, je potřeba větší prostor, aby měli místo, kde i oni si mohou sednout. Ať mohou být účastni takového pokoje a lásky, jako my zde.“

Ad 3. Oficiální výklad k 3. proroctví

„Jsme postaveni každý na tom místě, kam nás Pán postavil. Tam, kde žijeme. Pořád si v životě hledáme nějaké vlastní cestičky, protože si myslíme, žže Boží Slovo nemluví přímo do té situace, ve které právě jsme. Potom to, co od nás očekává, jak a kudy nás chce vést, nejsme schopni vidět. Pán Ježíšš je ta Cesta a on je to Slovo. Jestliže jsme jeho učedníky, budeme si vědomi, že klid okolo nás je jen zdánlivý a žže lidé okolo nás potřebují být vyvedeni ze svého smrtelně nebezpečného zajetí hříchu. Každý z nás jsme povoláni, abychom jim ukázali cestu z jejich zajetí. Někteří z nich nás pak budou následovat a stanou se také Ježíšovými učedníky. Mnozí z těch lidí jsou životem velmi zraněni a budou potřebovat naši zvláštní péči.“

Ad 1. Prorocké potvrzení 1. informace

A nyní přicházíme k vyvrcholení. V první informaci bylo uvedeno, že se vedení sboru domnívá, že je třeba vybudovat silný sbor, který by ovlivňoval město (za čímž je třeba mít nové budovy). Ale co třeba tuto, původně domněnku, petrifikovat tím, že to tak vidí samotný Bůh? A vskutku, za několik týdnů je zde nové proroctví:

„Božím záměrem je vybudovat silný a zdravý sbor. Silnou a zdravou církev v tomto městě, které je velké a plné problémů, plné duchovní bídy. Vás si chci použít, abyste ovlivňovali atmosféru v tomto městě a v jeho okolí. Abyste to mohli činit, potřebujete být duchovně zdraví. Pojďte blíž ke mně a učiním z vás následovníky Beránka. Má náruč je otevřená.“

Závěr

Nebudu se nyní vyjadřovat k tomu, zda jde o pravá proroctví. Koneckonců nijak se mne netýkají. Na druhou stranu, vědom si nabádání k nepohrdání a zkoumání, nabyl jsem jistého podezření, že výklady 2. a 3. proroctví, včetně 1. informace a jejího prorockého potvrzení, nesou nápadně stejné sémantické i spirituální rysy. Jinými slovy získal jsem dojem, že pokud by Bůh ráčil vskutku dané společenství prorocky varovat, vždy se najde pohotový výklad, který povede ještě k větší horlivosti k nastoupené cestě. Čili: výklad je již vlastně předem hotov a nyní je třeba ho jen vhodně aplikovat na jakékoliv proroctví. Že to někdy skřípe… ? Naklánějící se sloup opravdu potřebuje více prostoru a již věřící člověk je povzbuzen „vyjít“ skrze Krista? V každém případě je ale zřejmě třeba přispívat na stavbu a přivádět nové lidi…

Vše ale spolehlivě potvrdí čas:

„Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný“ (Ž 127,1).

P. S. Daný článek v žádném případě (ani náznakem či skrytě) není útokem na upřímné křesťany, kteří daná proroctví (2 a 3) obdrželi. Pokud je i výklad jejich autentickým přesvědčením, je třeba to respektovat, i když nemusíme, a bez přemýšlení a modlitby ani nesmíme v takových a obdobných případech souhlasit. Pokud je však výklad například cíleně manipulován třetí stranou k tomu, aby bylo vždy řečeno to, co „je třeba“, aby ostatní slyšeli, pak se jedná o velice závažnépochybení.