Otázka: Vy Křesťané se zdáte mít vždy nějaký způsob jak „smíříte“ jakékoliv kontradikce, které „nevěřící“ ve vaší Bibli objeví. Ale - ať už je to vaše „usmíření“ jakkoliv přesvědčivé, zůstává mi jedna otázka: Proč tam musí být vždy tolik problémů, na kterých musíte pracovat aby jste je vyřešili? Zdá se mi že ten samotný fakt takového množství nesrovnalostí (i když - jak říkáte - všechny vyřešíte) je samo o sobě evidencí, že Bible má skryté vady a nedostatky - a proto nemůže být Božím Slovem. 

         Odpověď: Právě naopak! Právě mnoho zdánlivých kontradikcí a nedostatek konzistence tvoří důkaz o spolehlivosti Bible.  Kdyby tři svědci, kteří tvrdí že viděli nějakou příhodu, by ji popsali přesně stejnými slovy, slovo za slovem, člověk by měl podezření paktu, koluze, a celé svědectví by odmítnul. Ale když každý to popíše vlastními slovy, z vlastní perspektivy, člověk má tendenci jim uvěřit. Kromě toho, pakliže se ukázala nějaká nesrovnalost, která byla vyřešená hlubší studií případu, jistě by to znamenalo větší důvěryhodnost svědectví. A tak je to se zdánlivými kontradikcemi Bible.

         Irwin Linton v „A Lawyer Examines the Bible“  to podává dobře: „Upřímné  a neumné popisy z Bible jsou tak zřejmě indiferentní k tomu aby se zdáíly konzistentní, a ukazují jasně nepravidelnost, která je jasnou známkou orientálního koberce a spontánnosti lidského svědectví, že často lákaly oponenty do pokusů o destruktivní křížové výslechy, které mohly přinést pouze pravdivost Bible a její konzistency do jasného světla.“ Jednou z největších sil Bible je upevňující síla zdánlivých rozporů, které při vysvětlení poukazují na pravdivost vyprávění.  William Paley poukazuje na tento fakt ve svých písemnostech:V historickém bádání se stává vysvětlená nekonzistence pozitiovním  argumentem: Za prvé podvodník se bude snažit vyvarovat jakékoliv nesrovnalosti - za druhé, když se nesrovnalosti naleznou, nic než pravda je schopna tyto usmířit. ..... Existence potíží dokazuje nedostatek opatrnosti, která většinou doprovází podvod. Řešení potom prokáže, že to není koluze náhodných návrhů se kterými musíme jednat, ale nit pravdy, která se točí kolem celku, která zachovává každý případ na svém místě.“   

 

Ježíšův rodokmen.

         Otázka: Existují dva kontradikční rodokmeny uváděné pro Krista, které uvádějí Jeho předky přes Josefa. Matouš píše, že Josefův otec byl Jakub, ale Lukáš říká že jeho otcem byl Heli. Jelikož obojí nemůže být pravda, alespoň jeden z nich je chyba - ale nemůžeme se dozvědět které je to pravé. Pravděpodobně není správné ani jedno. Nechápu, jak mohou Křesťané obhajovat kteroukoliv z nich, protože oba tvrdí, že Josef byl Ježíšovým otcem, a tím popírají zrození z panny. 

         Odpověď: Pakliže se někdo rozhodne prokázat nepravdivost Bible, aby si ospravedlnil svou neochotu věřit v Boha, potom se domnívám, že tento argument vypadá slibně - i když je zapotřebí silné mentální gymnastiky jej udržet. Na druhé straně - trochu zamyšlení a smyslu pro fair play snadno rozřeší tento zdánlivý problém... Za prvé, ani Matouš, ani Lukáš nepíší, že Josef byl otcem Ježíše. Naopak, oba dva podávají jasný výčet faktu, že Marie byla pannou. Každý může odmítnout Kristovo zrození z panny, ale je absurdní ospravednit toto odmítnutí tvrzením, že Matouš a Lukáš píší, že Josef  byl otcem Ježíše - navzdory opačné skutečnosti.... 

         Podívejme se na ty rodokmeny. Matouš - velmi opatrně - nazývá Josefa „manželem Marie“, ne otcem. Vysvětluje tuto zřejmou anomálii: „Marie byla zasnoubená s Josefem, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha Svatého.“ Dále vysvětluje, že „Josef jí nepoznal (neměl s ní sex), dokud neporodila syna a dala mu jméno Ježíš.“ (1:18, 1:25)...  Na dodatek Matouš prohlašuje, že Ježíšovo zrození naplnilo proroctví Starého Zákona : „Hle, panna počne, porodí syna a dají mu jméno Imanuel...“ 

         Matoušova genealogie je jednoznačně Josefova. Toto je jasné proto, že používá výraz „počal“ pro každou generaci a končí:“Jakub počal Josefa, manžela Marie.“ I když nebyl otcem Ježíše, Josef byl hlavou rodiny a představoval  otce „adoptivního.“ Jelikož královská linie jde přes muže, Josef musel být  v linii Davida. .... Lukášova genealogie jde jasně skrze Marii. Výraz „počal“ se zde nepoužívá. Lukáš píše, že Ježíš byl „předpokládaným synem Josefa, který byl z „Heliho“ (Lukáš 3:23) Výraz „syn“ v originále není. Je zřejmé, že Josef byl zetěm Heliho, („son-in-law.)  otce Marie.... 

Logická konzistence.

         Lukáš podává plný popis zjevení anděla Gabriela u Marie, kdy jí informuje, že ona porodí Mesiáše. Lukáš zaznamenává její reakci: „Jak se to může stát, když jsem ještě muže nepoznala?“ Jak je vidět, Lukáš ani v nejmenším nenaznačuje, že by Josef byl otcem Ježíše, právě naopak uvádí že Marie byla pannou a že Mesiáš byl v ní počat Svatým Duchem. A hned potom nebude přece podávat genealogii kde by dokazoval, že Josef je otcem Ježíše. Přiznejme oboum, Matoušovi i Lukášovi, trochu inteligence!  A Lukáš by přece nepřišel  s rodopisem, který by odporoval tomu, který napsal Matouš. Matouš píše, že otec Josefa se jmenoval Jakub a sleduje jeho celou genealogii. Záznamy byly k nahlédnutí v chrámu a každá rodina je držela také. I kdyby nezkoumal chrámové záznamy, Lukáš by jistě při nejmenším věděl, jak se jmenoval otec Josefa a i děda, už jenom kdyby se zeptal lidí kolem... A určitě by nepsal celý rodokmen,  kdyby nevěděl, že je správný. Lukáš každopádně fakta znal: „když jsem vše důkladně prozkoumal...“(překladatel je trochu překvapen nad  tím, že Dave se nezmiňuje o řeckém slově „anothen“ což znamené „shůry“ a ne „od počátku“. Lukáš píše, že to co ví, dostal „shůry! Ten stejný výraz používá Jan ve svém evangeliu 3:31.), abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.“ Člověk může pouze dodat, že Lukáš podává rodokmen skrze Marii a má k tomu velmi dobrý důvod.

         Že se Ježíš narodil z panny znamená, že nemá ve svých žilách žádnou krev krále Davida skrze mužské předky.A proto, aby měl fyzický spoj k Davidovi, bylo nutné, aby jeho matka byla z Davidova rodu.  A tak Lukáš, který byl zaměřený až do tohoto bodu téměř výlučně na Marii, dodává scházející informace v rodokmenu Marie. Tvrdit něco jiného by bylo obviňovat Matouše a Lukáše z hlouposti, která nevyplývá z inteligence a poctivosti z jejich svědectví.

 

Zmatky kolem kokrhání.

         Otázka: V Matouši, Lukáši a Janovi říká Ježíš Petrovi, že „nežli kohout jednou zakokrhá,“ Petr Ho třikrát zapře. Ale v Markovi 14, Ježíš právě tak jasně říká Petrovi, že jeho zapření přijde než kohout zakokrhá dvakrát. Tato zřejmá kontradikce mne trápí. Můžete mi pomoci?

         Odpověď:  Toto je jedna z mnoha zdánlivých kontradikcí, které skeptici a kritici používají, aby diskreditovali Bibli. Ovšem dáte-li  si jen trochu námahy, poznáte že to kontradikce nejsou. Ta skutečnost, že různé použití jazyka se vyskytuje ve všech čtyřech evangeliích, dokazuje že autoři neopisovali z nějakého originálu  „Q“, nebo jiného dokumentu  vymyšleného kritiky. Dále to dokazuje, že inspirace Božím Duchem neničí svobodu různých svědků se vyjádřit tak jak cítí. A právě ta svoboda výrazu vysvětluje mnohé zdánlivé kontradikce....  

         Podívejme se pečlivě na tento příběh, jak jej popisují všechna čtyři evangelia. Matouš 26:34 říká: „nežli kohout zakokrhá“, zatím co Lukáš 22:34 a Jan 13:38 používají formu negativní „kohout nezakokrhá“.  Je zřejmé, že Kristus nepoukazuje na nějakého konkretního kokrhajícího kohouta, nebo nějakého, který zakokrhá  jednou, ale na dobu dne, které se říká „kuropění.“  Takový výraz je použit v Markovi 13:35 (večer, o půlnoci, za kuropění, nebo ráno“), kdy se Kristus má vrátit. A tak Ježíš varuje Petra, že před obvyklým kuropěním příští ráno, Ho třikrát zapře. A také tak to ve skutečnosti  potvrzují všechna čtyři evangelia. 

         Aniž by stál v kontradikci vůči ostatním evangeliím, Marek prostě podává další detail Kristova  varování, a tím na to vrhá větší světlo. Informuje nás, že Kristus řekl také Petrovi „nežli kohout dvakrát zakokrhá, ty mne třikrát zapřeš.“ To samo o sobě bylo neobvyklé prohlášení. Když kohout začne kokrhat, první kokrhání rychle následuje druhé, třetí a podobně, až je z toho celý koncert všech kohoutů v okolí. Marek potom prozrazuje, že i když bylo Petrovo první zapření dlouho před „kuropěním“ toho jitra, přesto kohout (nebo kohouti) zakokrhal okamžitě, jakmile ta slova opustila Petrovy rty. Jak víme, že to první „zakokrhání“ zaznělo dlouho před časem „kuropění“? I když nevíme kolik času uběhlo mezi prvním a druhým zapřením,  Lukáš (22:59) nás informuje, že „uplynula asi hodina...“  mezi druhým a třetím.....             

 Laskavé první varování ignorováno.

         Nezvyklé zakokrhání dlouho před normální dobou kuropění a okamžitě po jeho prvním zapření, mělo přivést Petra k lítosti - což byl nepochybně důvod, proč Pán připravil takové speciální varování za nezvyklé okolnosti. Namísto toho Petr, který přísahal že by za Krista zemřel, pokračoval a zapřel Ho ještě dvakrát, a posléze končí zcela profánně. (Marek 14:71)..  Okamžitě po třetím zapření ranní chór kohoutů („kuropění“) zazněl a Petr - konečně - s lítostí odešel do samoty a hořce plakal. ( Matouš 26:75,  Lukáš 22:62).  Poctivost v popisování příběhu je vidět v tom, že žádný z nich neopakuje toho druhého, ale každý dodává kus informace, která je potřebná celku. A vedení Boží  inspirace v tom co každý píše - i když z nezávislých pohledů - nakonec vyznívá ve splynutí všech čtyřech zpráv, a podává celý kompletní obraz...

         Při našem hlubším zkoumání za účelem osvětlit něco, co se zdálo jako kotradikce, jsme objevili cenné poučení. Vidíme Boží milost vůči Petrovi, která způsobila předčasné kokrhání jednoho nebo více kohoutů ihned po jeho prvním zapření - za účelem zabránit Petrovi v pokračování. A nedává nám Bůh  podobná varování když nás volá od prahu hanby a neštěstí?  Někdy varování uposlechneme, zatím co jindy běžíme bezhlavě vpřed, až nás přemůže lítost a stud.... 

Více kontradikcí v Petrově zapření?

         Otázka: Četl jsem něco o Petrově zapření Pána v jednom ateistickém plátku. Poukazuje na to, že v Markově svědectví, Petrovo druhé zapření, bylo způsobeno otázkou  té stejné dívky která způsobila jeho první zapření. (Marek 14:69..  Ale Matouš (26:71)  píše, že to byla  jiná dívka, a Lukáš (22:58)  píše že to byl muž. Po Petrově prvním zapření Marek (14:66-69) a Matouš (26:58, 71)  mají Petra jak odchází od ohně na dvoře, a jde k bráně kde byl osloven někým - ať už to byl kdokoliv.  Ale Jan (18:25) má Petra jak se ohřívá u ohně na dvoře, když byl otázán. Jak to dáte dohromady?

         Odpověď: Vždy  mně ohromuje, kolik času a námahy vynaloží  kritici Bible, aby v ní nalezli alespoň nějakou chybičku. Někdo si musel dát hodně práce, než dal dohromady tuto sérii  zdánlivých kontradikcí.  Zde je opět jeden příklad jak touha po objevení neshod horlivě vyrábí neexistující problémy. Marek (14:69) jasně říká „služka“, konzistentně s „jiná služka“ Matouše. Lukáš (22:58) neříká že to byl muž, který se ho ptal. Petrova odpověď „člověče, já to nejsem“  mohlo být vyjádření, které návykově používal, nebo proto, že ho obklopovali muži. Ona mu to nešeptala do ucha, aby ho ušetřila rozpaků! Petrův hlavní zájem byl obhájit se v očích mužů, kteří s ním stáli kolem ohně, a kteří toto obvinění slyšeli..    

         Vlastně ve skutečnosti před druhým zapřením, služka - jak se dá očekávat - nemluví pouze k Petrovi, ale i k mužům, kteří se s ním ohřívali u ohně... Toto je jasné jak z Matouše (26:71) „...ale uviděla ho jiná, a řekla těm, kteří tam byli...“ a Marek (14:69) „..ale služka ho uviděla, a zase začala říkat těm, kteří stáli kolem...“  Jan(18:25)  ukazuje jasněji, že se do toho zapletli muži, kteří stáli kolem, jak by jeden očekával.. Není potom divu že řekl: „člověče,........“ V těchto zprávách není absolutně nic kontaradikčního, i když jsou podávány z  různých perspektiv. Trvat zde na kontradikci prozrazuje otcem myšlenky vlastní přání.....

 

Kdo vzkříšeného Ježíše viděl - kdy a kde?

          Otázka: Jedna z nejotevřenějších kontradikcí v Bibli se týká popisu údajného vzkříšení, na kterém stojí Křesťanství. Na příklad Marek (16:1-2) říká že Marie Magdalena přišla k hrobu, když vzešlo slunce. Jan (20:1)  píše, že přišla k hrobu když byla ještě tma. Tak které to bylo?

          Odpověď: Přezkoumal jsem více jak dvacet překladů Marka  16:1-2, a žádný neříká „když slunce vzešlo....“ Nenatahuje vaše zaujatost tento popis příliš na vaší stranu?  Našel jsem jednu parafrázi v NEB, (New English Bible), která píše:  právě po východu slunce.“  Všechny překlady říkají „při východu (anatello)  slunce...“ 

        Řecký výraz „anatello“ není  přesné  časové určení a ve skutečnosti znamená počátek akce.  Každý, kdo je bez předsudků, „dovolí“  výrazu východ slunce, aby zahrnoval také chvíli před tím, než se slunce vyhoupne přes obzor. Kromě toho, to „přichází Marie,“ v Janu 20, bude popisovat celou cestu od domu až po hrob. Nějaká vzdálenost to jistě byla, a tak mohla vyjít z domova když byla ještě tma, (Jan 20:1) a přijít k hrobu když už bylo slunce vidět.  

         Marie vidí již patrně z dálky, jakmile má jasný výhled, že kámen je odvalený. Jan zaznamenává její přítomnost u hrobu mnohem později. Kromě toho řecký výraz „skotia“ který  se překládá „tma“ znamená také „šero“ ne nutně „tmu-jako-v-pytli.“  Upřímně řečeno, kdyby jste vzal tyto dva popisy k soudu, aby jste dokázal kontardikci, soudce by rychle případ zamítnul....

Kde a kdy bylo Kázání na hoře?

          Otázka: Co se týče slavného Kázání na hoře, Lukáš (6:12,17) říká že „Ježíš sešel dolů...“ s hory, a „zastavil se na pláni...“  Matouš (5:1)  ale říká, že „Ježíš vystoupil na horu a usedl“... aby oslovil posluchače. Kolik takových kontradikcí je zapotřebí než Křesťan uzná, že Bible není Boží neomylné Slovo?

          Je možné, že ve vaší horlivosti dokázat, že Bible omylná je, jste přehlédnul to zřejmé?  Přece musíte vědět, že evangelia nevyprávějí každou událost v časové sekvenci. V Lukáši (6:12-19)  Ježíš jde na horu a modlí se celou noc, potom na druhý den si volí svých 12 učedníků. Ta stejná událost je popsána v Matouši 10. S Kázáním na hoře to není spojené - tím méně jej následuje - jak vy tvrdíte. Je to událost, kterou  Matouš podává dlouho před tím, v kapitole 5.  Je tu zlom v Lukášově kapitole 6,  mezi verši 19 a 20. Počínaje veršem 20, časnější příběh, Kázání na hoře je vyprávěnomimo sekvenci.  Není žádné spojení mezi částí evangelia, která je popsána ve verších 12-19, a Kázáním na hoře, které začíná veršem 20. Mezi Matoušem a Lukášem žádná kontradikce neexistuje.  

 

Další rozhodný pokus prokázat kontradikci.

    Otázka: V povídkách o údajné „transfiguraci“ Ježíše na hoře, se zdají být nesrovnalosti. Matouš 17:21 a Marek 9:2, říkají, že se to odehrálo šest dní později než událost  právě podávaná. Ale Lukáš říká, že se to stalo osm dní později. Jsem zmatený. Můžete mi pomoci?

          Odpověď: Matouš a Marek ve skutečnosti říkají: „po (řecké „meta“) šesti dnech“ zatím co Lukáš píše: „Kolem osmi dnů.“ „Osm dnů“ je idiomatický výraz jako na příklad anglické „forthnight“  a slovo „kolem“ znamená, že to není přesné datování. Kritika Bible se snaží hledat „vši“ a skeptici se snaží o obvinění, které by každý soud odmítnul.... 

Vyřiďme si jednou pro vždy otázku andělů.

         Otázka: Vzkříšení Ježíše Krista je samý základ Křesťanství, a přesto ti, kteří napsali evangelia se rozcházejí i v tomto nejvýše důležitém příběhu. Matouš píše, že s nebe přišel anděl, odvalil kámen a sedl si na něj.... Marie Magdalena a ta druhá Marie přišly a byly polekány. Anděl jim řekl aby se nebály a pozval je do hrobu, kam  Ježíše uložili. (Matouš 28:1-6)  .... Na rozdíl od něj, Marek píše, že Marie Magdalena, Marie, matka Jakuba, a Salome „neviděly anděla, dokud nevstoupily do hrobu. Potom jim anděl ukázal místo, kde Ježíše položili. (16:1-6).  V další kontradikci, Lukáš říká že ženy vešly do hrobu, a jak tak hledaly Ježíše, zjevili se jim dva andělé. (Lukáš 24:1-4). Jedna zpráva říká, že ženy viděly Ježíše a potom šly  a řekly    učedníkům; druhá říká, že je Ježíš potkal na cestě, když šly za učedníky (Matouš 28:9). Ještě další třetí verze říká, že „utekly od hrobu“ a neřekly nikomu ani neviděly Ježíše. (Marek 16:8).   Učedníkům bylo řečeno, že se s nimi Ježíš setká v Galileji (Matouš 28:7, Marek 16:7) , a přesto Lukáš a Jan píší, že k nim přišel v Jerusalémě. Co chcete udělat s tímto beznadějným zádrhelem kontradikcí?  

         Odpověď: Projdeme tyto popisy trochu pečlivěji a zároveň je třeba si uvědomit, že každý z autorů evangelia podává kondenzovanou verzi toho, co se odehrálo. Ne každý pohyb či slovo andělů, žen i učedníků, je zaznamenáno v každém evangeliu. Kromě toho každý popis je podávaný z jiné perspektivy...  Za prvé, Matouš nepíše, že ženy viděly anděla venku a on je pozval dovnitř hrobky. To nestojí ani v jednom z evangelií. Matouš začíná příběh z hlediska římských vojáků. Vypráví, že ta vojenská stráž, když uviděla anděla odvalit ten kámen a sednout si na něj, byla vyděšena k smrti. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví... (28:4). Potom někteří odešli do města... (28:11) 

          Je zřejmé, že vojáci již odešli a anděl, který odvalil kámen, musel být uvnitř hrobky v okamžiku, kdy ženy přišly a uviděly odvalený kámen (Marek 16:4, Lukáš 24:2)   Je jasné, že tam už vojáci nebyli a anděl jistě neseděl na kameni  „ jeho vzezření jako blesk...“ (Matouš 28:3)   Dovedete si představit  scenário, kde ženy procházejí skupinou vystrašených vojáků, anděl „jako blesk“ sedí na kameni - a ženy se klidně ptají, kde že je Ježíš?  Matoušovo pozvání je podobné tomu, které píše Marek. „Pojďte se podívat na místo kde ležel“ (Matouš 28:6)  a  „hle místo kde ho položili“ (Marek 16:6).

         Obě věty jsou slučitelné s direktivy pronesené v hrobce ženám, které nejistě nakukovaly dovnitř a potom váhavě vešly. Že jedno evangelium poukazuje specificky na jednoho anděla v určitém postavení (a nezmiňuje se o jiném v jiné pozici), zatím co jiní se zmiňují o dvou andělech, není žádná kontradikce, ale normální variace kterou by člověk očekával od několika pravdivých výpovědí o stejné události viděné z různých pohledů....                        

 Různé ženy - různé akce.

         Co se týče žen, žádné evangelium netvrdí že viděly Ježíše, než šly upozornit učedníky. Není také žádná kontradikce v tom,  že některé ženy utekly domů a jiné šly informovat učedníky o skutečnosti prázdného hrobu. Žen tam bylo více „Prvního dne po sobotě, za časného jitra přišly k hrobu.“ (Lukáš 24:1) „byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné.“ (Lukáš 24:10). To znamená, nejenom ty jmenované tři, ale i další; dále Marie Magdaléna jednala podle sebe - ne jako ostatní. Nevstoupila do hrobky, ale okamžitě běžela informovat učedníky o tom, že On vstal z mrtvých. Některé uprchly ve strachu, jiné šly za učedníky a po cestě potkali Ježíše. Žádný „beznadějný zádrhel kontradikcí“ zde neexistuje.      

          Marie vyburcovala učedníky a vrátila se s Petrem a Janem k hrobu (Jan 20:1-11) . Potom co viděli že hrob je prázdný a šli v zamyšlení domů, Marie Magdalena ještě zůstala, zmatená, se zlomeným srdcem, a v tom stavu potkala Krista. ... Některé ženy  se - jak už jsme podotkli,  vrátily ustrašené domů, a nezmínili se o tom nikomu.  Jiné odešly k učedníkům. Zde není žádný konflikt, ale prostě normální rozdíly v akcích, jaké by člověk od větší skupiny žen očekával.  Ani není konflikt v tom, že existovaly instrukce odejít do Galileje a skutečností, že to učedníci  nezabalili okamžitě ale byli v někde v pokoji v Jerusalémě, když se tam Ježíš objevil. Jejich neochota poslouchat další rozkazy od Někoho, kdo se zdál být Mesiášem, ale zřejmě nebyl - navzdory všem těm povídačkám o vzkříšení - je zcela pochopitelná. V popisech těchto událostí prostě žádný konflikt není...

          Ale jedna skutečnost zůstává neodiskutovatelnou: Hrob ve kterém bylo tělo Ježíše položeno, byl prázdný třetího dne ráno! Všechna svědectví to činí zcela jasným, všechna evidence tento fakt podporuje. Ani římské autority, ani rabíni nebyli schopni předložit Ježíšovo tělo - přestože by tak velmi rádi učinili - už jen proto, aby zastavili tuto revoluci, která vytvářela rozruch všude kolem, a která  později  byla pojmenována „Křesťanství...“

 

Na Velký Pátek zapomeň!

         Otázka: Bible píše, že Ježíš byl ukřižovaný „den před šábesem“, což by znamenalo pátek.  Že církev to přijímá je vidět podle celosvětových oslav „Velkého Pátku.“  Přesto Bible také učí, že On musí být „tři dny a tři noci v srdci země“ (Matouš 12:40).  což je zřejmě nemožné, byl li ukřižovaný v pátek odpoledne a vzkříšený časně ráno v neděli, jak Bible učí a jak Křesťané věří. Nevrhá takováto kontradikce pochybnosti na zbytek Bible - každopádně na samotné srdce Křesťanství, což je Kristovo ukřižování a následné vzkříšení?

         Odpověď: V tomto případě je kritika oprávněná. Kristus nemohl být ukřižovaný v pátek odpoledne, a Bible to také neříká. Ti, kteří tuto pozici obhajují, to říkají asi takto: Židovský den počíná a končí západem slunce Část dne se počítá jako den celý, a tak den který počal západem slunce ve čtvrtek a končil západem slunce v pátek, byl jeden den; od pátečního západu slunce do soboty večer byl den druhý, a od sobotního západu do nedělního rána byl den třetí.  .... Tato kalkulace počítá tři dny ale pouze dvě noci (pátek a sobota).  Ale Ježíš prohlásil specificky:“..a tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země..“ Že Kristus povstal v neděli ráno je jasné ve všech čtyřech evangeliích. A proto musel být v hrobě již ve čtvrteční noc právě tak jako v pátek a v sobotu.           

Ježíš byl ukřižovaný ve čtvrtek

         Ve skutečnosti je z evangelií  jasné, že Ježíš Kristus byl ukřižovaný ve čtvrtek, a zemřel několik hodin před západem slunce (kdy začínal pátek).  A tak strávil část čtvrtka, celý pátek a sobotu (tři dny) v hrobě. Také strávil čtvrteční, páteční a sobotní noc (tři noci)  v hrobě a vyšel časně ráno v neděli z hrobu. Zmatek povstává z toho, že Jeho ukřižování bylo „den před šábesem“ (Marek 15:42).  Lukáš i Jan souhlasí :“ a šábes se blížil..“ (Lukáš 23:54)  „že těla nesmí zůstat na kříži v den šábesu..“ (Jan 19:31)... Je však omylem se domnívat, že když „den po Jeho ukřižování byl šábes,“ že musel být ukřižovaný v pátek. Sobota nebyla jediným šábesem! Existovaly jiné, speciální šábesy, které mohly připadnout na kterýkoliv den v týdnu podle kalendáře. Nakonec Jan nám říká, že „..na tento šábes připadal veliký svátek...“ (Jan 19:31). (Pozn. Česká ekumenická Bible píše:“na tuto  s o b o t u“, podobně i Bible Kralická. Oboje zavádí, proto používám české židovské slovo „šábes“).  Ani nejsme necháni v pochybách o povaze tohoto svátku. Byl to velikonoční Beránek (pecah, Exodus 12:11, 21, 27, 43,48). 

          Když rabíni přivedli Ježíše před Piláta to ráno před ukřižováním, „..Židé sami do paláce nevešli aby se neposkvrnili, a mohli jíst velikonočního Beránka...“ (Jan 18:28).  Toto bylo ráno po Poslední Večeři, ale rabíni ještě Beránka nejedli - a tak ani Ježíš a učedníci. Poslední Večeře nebyly „pecah“, jak se obecně učí. Ten měl být oslavený až příští večer, který k úžasu učedníků byl dnem Kristova ukřižování. O tomto budeme jednat podrobně později...           

 Na kříži, když  počaly oběti beránků.

         V pozoruhodném splnění předpovědi z Exodusu 12:6, Kristus, kterého Jan Křtitel nazval „Beránek Boží“ (Jan 1:29, 36)  a Pavel nazval „...náš velikonoční beránek, pro nás obětovaný...“ (1 Korint 5:7)  byl ukřižovaný v tom stejném čase, když zabíjeli  - po celé Israeli - velikonoční beránky, „..byl den přípravy před svátky velikonočními...“ (Jan 19:14)   Potom beránky upekli a jedli s nekvašeným chlebem, jak bylo poprvé přikázáno v Exodusu 12.  Velikonoční Beránek počínal sedmidenní Svátky Nekvašených Chlebů, jejichž prvním dnem byl šábes, kdy se nesměla vykonávat žádná práce.  „Sedm dní budete jíst nekvašený chléb, a v první den (svátků)  a poslední den, nebudete vykonávat žádnou práci..“ (Exodus 12:15-16).    A tak čtvrteční západ slunce ( roku  32 A.D., kdy byl Ježíš Kristus ukřižovaný), byl počátkem Svátků Nekvašených Chlebů, večer, kdy se jedl velikonoční Beránek. Tento první den trval do pátečního západu slunce, byl speciálním Šábesem, „Vysokým Dnem“, prvním dnem Svátků.... Byl okamžitě následovaný normálním sobotním šábesem, od pátečního západu slunce do západu v sobotu. Ženy se tedy nemohly dostat k hrobu až v neděli ráno.  Kristus byl v hrobě tři dny a tři noci. Byl ukřižovaný ve čtvrtek, tak jak to bylo prorokováno, jak později uvidíme.  Známe-li všechna fakta, kontradikce neexistuje. 

 

 Uměl Pavel počítat?

          Otázka: Ve svědectví Pavla se zdá být veliká chyba, co se týká vzkříšeného Krista. Pavel tvrdí, že potom, co se Kristus zjevil Petrovi, zjevil se také těm „dvanácti.“ (1 Korint. 15:5)  A přece evangelia učí, že Jidáš, jeden z těch původních dvanácti spáchal sebevraždu ještě před vzkříšením  a že bylo pouze jedenáct učedníků naživu, když se jim Kristus zjevil. Je nějaká cesta, jak se této kontradikci vyhnout? Vrhá ne celý příběh vzkříšení vážné pochyby....

    Odpověď: Jistě že se Kristus „konečně zjevil samým jedenácti, když tak seděli kolem stolu..“(Marek 16:14)  „...nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě..... když o tom mluvili, stál tu On sám uprostřed nich“ (Lukáš 24:33, 36).. Ale On  se také „ukázal více než pěti stům bratří najednou..“ (1 Korint.15:6)  Mezi nimi byl bezpochyby také Matyáš, kterého zvolili na místo Jidáše, který vrátil počet zpět na dvanáct.

     Ve Skutcích 1:15-26 nalézáme „kolem stodvaceti..“ (verš 15)  shromážděných učedníků. Petr připomíná, že proroci předpovídali Jidášův pád, a také že  „jiný převezme jeho místo“ (verš 20). Aby se kdo mohl apoštolem stát, „musel vidět Ježíše Krista, našeho Pána“ (1 Korint. 9:1). A tudíž před tím, než těch jedenáct počalo volit Jidášova následníka, Petr prohlásil, že volitelní jsou pouze ti, „kteří nás doprovázeli celý ten čas, kdy Ježíš Kristus přišel a byl s námi, počínaje křtem Jana Křtitele až po den, kdy od nás vzestoupil do nebes..“ (Skutky 1:21,22) Je tím tedy jasné, že přesto že pozornost všech čtyř evangelií byla upřena hlavně na ten úzký okruh dvanácti učedníků, byli další, kteří byli také s Kristem celou tu dobu - a mezi nimi Matyáš. 

         Matyáš tyto podmínky plnil a tak byl zvolený, aby převzal Jidášovo místo, a stal se jedním ze dvanácti, když byl svědkem všech událostí včetně vzkříšení. Vlastně je velmi pravděpodobné, že byl přítomný, když se Kristus těm jedenácti zjevil. Nikde se nepíše, kolik jich tam bylo, když se Kristus poprvé zjevil těm jedenácti. Ať už byl tenkráte přítomen či ne, Kristus se Matyášovi zjevil a on se stal jedním ze dvanácti. Pavel se stal Křesťanem několik let po nahrazení Jidáše Matyášem. Je zcela rozumné soudit, že když prohlašuje že Kristus „se zjevil těm dvanácti“, má na mysli „těch dvanáct“ jeho doby - ne těch dvanácti, když byl ještě s nimi Jidáš...

 

Omyl opisovatele dokonce i v King James verzi?

         Otázka: Narazil jsem na početné kontradikcí v Bibli. Uvádím jich pouze několik: 2 Samuel 8:4 říká, že „David zajal jeho (Hadadezera) sedm set jezdců...“ ale První Paralipomenon 18:4 říká, že „David zajal .... sedm tisíc jezdců..“ Podobná neshoda existuje mezi 2 Samuel 10:18  „sedm set vozů a čtyřicet tisíc jezdců..“ a První Paralipomenon 19:18 „sedm tisíc vozů a čtyřicet tisíc pěšáků.“  Toto je jen malá část omylů a ty jsou v King James Bibli, o které jsem se domníval, že je dokonalá v každém ohledu. Pomozte!

         Odpověď: Bible je bez chyb ve svých původních rukopisech - ne v každé kopii, kterou někdo později vyprodukoval. Ne každý opisovatel a každý překladatel pracoval tak dokonale, že každá kopie Bible, v každém jazyku je bez jediné chybičky. Tyto omyly o kterých se zmiňujete, byly  udělány stovky let před námi, když se pořizovaly kopie ručně. Člověk by musel prozkoumat všechny dosažitelné rukopisy, aby zjistil kde se ta chyba stala. Není pochyb o tom, že by bylo možné rozhodnout zda originál  psal sedm set, nebo sedm tisíc, jezdců či pěšáků. Ovšem časově by se to nevyplatilo, protože tyto omyly nemají nijaký vliv na doktrinální učení... 

         Některé kopírovací omyly, které by měly vliv na doktríny  se - teoreticky mohly přihodit, ale my máme tolik rukopisných kopií které se datují staletí zpět, že porovnání jednoho k druhému by jakýkoliv omyl odhalilo. Faktem je, že žádný hlavní překlad Bible na trhu dnes, neobsahuje doktrinální chyby.  Zatím co máme určité podstatné rozdíly mezi King James Biblí a moderními překlady, (včetně určitých nedostatků moderních překladů) jakékoliv diskrepance ve většině překladů jsou většinou opraveny jinými verši v tom stejném vydání....

 

Byl Štefan popletený

         Otázka: Ve svém projevu před radou rabínů ve Skutcích 7:15-16 řekl Štefan že ? Jakub byl pohřbený v Sichemu, v hrobce kterou koupil Abrahám od synů Emora..“ V jasné kontradikci Genese 50:13 říká, že Jakub byl „pohřbený v Heronu v jeskyni, kterou zakoupil Abrahám od Chetejce Efróna.“  Byl Štefan zmatený? Velmi mne to znepokojuje! Proč ho Bůh neinspiroval tak, aby řekl všechno správně?

         Odpověď: Jelikož Lukáš píše pod inspirací Božího Ducha, jsme si jisti, že Štefan řekl to, co Lukáš napsal. Není možné obviňovat z omylu Lukáše!  Nejpravděpodobnější z toho je, že Štefan byl zmatený. Ovšem ten fakt nevrhá žádné světlo pochybností na Bibli, tím méně dokazuje, že Bible Božím Slovem není, jak by chtěli dokázat skeptici.... Nezapomeňte, že Bible zaznamenává slova osob, která v žádném případě nebyla inspirována. Bohem: výmluvy Adama a Evy, Kainova lež ohledně vraždy svého bratra. dlouhé tirády „utěšovatelů“ Jóba, faraónovo pranýřování Mojžíše a Árona, veleknězovo horlení proti Ježíši, a tak dále... Bible přece nezaručuje pravdivost každého prohlášení které zaznamenává, pokud není jasné, že ten člověk hovoří pod Boží inspirací... 

         O Štefanovi není řečeno že mluví z Boží inspirace právě tak jako někteří jiní v Bibli. Bible se nepokouší zakrýt hříchy či omyly i těch největších postav jako Abraháma a Davida - proč by měl být Štefan chráněný před omylem? Ale přes to všechno, podívejme se trochu hlouběji na to, jak dalece byl Štefan skutečně zmatený.... Za prvé, Štefan nijak specificky neprohlásil, že Jakub byl pohřbený v  Sichemu. Zde je část jeho řeči: A tak Jakub šel do Egypta, a zemřel, on i naší otcové, a byli odneseni do Sichému a položeni v hrobce, kterou Abrahám zakoupil od synů Émora , otce Sichemova.“ (Skutky 7:15,16, podle anglické verze King James Bible. Z českých překladů,  pouze Kralická má shodný text).  Štefanův poukaz k „našim otcům,“ nezahrnoval Jakuba („On a naší otcové“)  ale spíše jeho syny. Byli to „otcové“ kteří byli v Sichemu pohřbeni. Víme, že Jakub byl pohřbený v jeskyni Machpelah vedle kostí Sáry. Abraháma, Izáka a jeho ženy Rebeky,  a Jakubovy ženy která se jmenovala Léa. Víme, zda některý z Jakubových 12 synů byl pohřbený v Sichemu? Ano. 

         Je nám specificky řečeno, že Josef byl pohřbený v Sichému: „..a kosti Josefa, které děti Israele vynesli z Egypta, pohřbili v Sichemu na parcele, kterou Jakub zakoupil od synů Hámora, Sichemova otce za sto mincí..“ (Jozue, 24:32). To souhlasí s výpovědí, že „Jakub, když se vracel, přišel k městu Sichem, koupil část pole od dětí Hámora, otce Sichema, za sto mincí...“ (Genese 33:18-19. Pozn. Kralická Bible namísto „mincí“ udává „za sto ovcí“...)  Pakliže Josef, jeden z „otců“ byl pohřbený v Sichemu, je zcela možné že jeho bratři, kteří byli také „otcové“ Israele, tam byli pohřbeni také. Starý Zákon nám neříká kde byli pohřbeni, a tak není žádná báze pro tvrzení, že Štefan vyslovil omyl...

 Jedno možné vysvětlení.

       Jediný zbývající problém je Štefanův výrok, že Abrahám zakoupil pole v Sichemu. Zatím co nemáme záznam o tom, zdali Abrahám kdy v Sichemu vůbec byl, je zcela možné že  procházel  skrze toto centrálně lokalizované město na svých mnoha cestách. Je zcela možné, že tam skutečně pole zakoupil a v pozdějších létech k tomu ještě něco přikoupil Jakub. Prostě nemůžeme být dogmatičtí v tom, že Štefan nemluvil pravdu. On mohl zcela lehko vědět něco, co my dnes nevíme...  Na druhé straně se mohl Štefan zmýlit a Bible to zaznamenala přesně tak, jak to řekl. Musel být pod mocným tlakem, když tak byl obklopený lidmi, kteří ho chtěli zabít. Všechny prvky pravdy měl pohromadě ale v běhu okolností je trochu poletl. Štefan byl člověk jako my a byl schopen omylů jako my.  Ano, je nám řečeno že Štefan byl „plný Božího Ducha a moudrosti, plný víry a moci, činil veliké skutky a zázraky mezi lidmi..“ (Skutky 6:3-8). A tak vidíme, že i když jsme naplněni Svatým Duchem a inspirováni od Boha, to všechno z nás ještě nedělá mechanické roboty neschopné lidských omylů - pokud nepronášíme nějakou předpověď, která samozřejmě musí být bez chybičky...       

Proč Bůh připustil Štefanův omyl?

         Pakliže se Štefan zmýlil, proč tomu Bůh nezabránil? A proč by měl? Nehrálo to žádnou roli. Rabíni ani nezareagovali. Jedním důvodem pro dovolení tohoto omylu (byl-li to vůbec omyl)  by mohlo být, abychom se z toho poučili, jak jsem právě vysvětloval.

         Dalším účelem je - nepochybně - posílení  důvěryhodnosti Bible v očích upřímných a poctivých hledačů, kteří zkoumají zda je, či není možné Bibli věřit. Ve skutečnosti, toto poctivé zaznamenání malé nepřesnosti mluví ve prospěch Bible....  Kdyby Bible byla dána dohromady rozmyšlenými podvodníky staletí -nebo i jen roků - a tento Štefanův projev by byl vyprodukovaný jako vymyšlený příběh, padělatelé by každopádně takový omyl neudělali. Měli by možnost  si zkontrolovat celý Starý Zákon - a také by tak učinili - aby všechno zharmonizovali. Starý Zákon je zcela konzistentní a padělatelé by se jistě drželi původní zprávy a vyhnuli se zdánlivé kontradikci. Skutečnost že tento zřejmý omyl v Bibli zůstal, je pouze dalším důkazem že Bible obsahuje pravdivé záznamy. Dále to ukazuje na to, že žádný následný opisovatel

se neodvážil „opravit“ tento omyl. A zároveň tento fakt poukazuje na uctivou přesnost, se kterou opisovatelé zacházeli s tím, o čem byli přesvědčeni že je Božím Slovem, a nedovolili si opravovat cokoliv - i když to vypadalo jako chyba, která potřebuje opravu...

 

Je Milenium tím konečným královstvím?

         Otázka: S poukazem na Kristovu předpověděnou vládu Bible říká „a Jeho království a míru nebude konce..“ (Izaiáš 9:7)  A přesto Bible také říká, že Jeho vláda bude trvat pouze tisíc let  a skončí světovou válkou (Apokalypsa 20:6-9)...  Tak jak je to? Navždy, nebo na tisíc let? Mír, nebo válka? Obojí to být nemůže.  Jak může kdokoliv prohlašovat Bibli za neomylné Boží Slovo, když obsahuje tolik kontradikcí, a zvláště na takových fundamentálních konceptech, jako je vláda Krista, coč má být vyvrcholením všeho?

         Odpověď: Existuje velmi prosté a zřejmé vysvětlení: Mileniální vláda Krista není tou „vládou a mírem“, o které Bible říká že nikdy nekončí. Tato skutečnost je zřejmá z několika důvodů. Tisíc let přece není nekonečnost a válka není mír. A přesto si mnoho Křesťanů představuje, že milénium je to „království“ za které se máme modlit v „přijď království Tvé“ (Matouš 6:10). a které je subjektem mnoha předpovědí..... Je neuvěřitelné jaké kontradikce jsou ignorovány Křesťany, kteří trvají na ztotožnění milénia s Kristovým věčným královstvím! Ovšem kritikové, kteří pilně hledají jakoukoliv kontradikci, při své pilnosti sice nalezli problém, ale přehlédli řešení: Milénium není  tím královstvím... 

         Kristus řekl: „pravím tobě, nenarodí-li se člověk znovu, neuvidí (nemůže vkročit do) království nebeské...“ (Jan 3:3-5).  Je zřejmé, že bude mnoho těch, kteří se znovu nenarodí během milénia - jinak by přece nenásledovali Satana: „A až se těch tisíc let dovrší, Satan bude propuštěn ze svého vězení. Vyjde aby podvedl národy, které jsou ve všech čtyřech koutech země, Góga i Magóga a aby je shromáždil k boji a bude jich jako písku v moři. Vystoupili na šíři země a obklíčili tábor svatých a to milované město. Ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je.“ (Apokalypsa 20:7-9)...  Tito povstalci přece nejsou znovu-narození  Křesťané! Pouze ti, kteří se narodili znovu, mohou být v království....

         Kromě toho nás Pavel učí, že „tělo a krev nemůže zdědit království Boží“ (1 Korint. 15:50).. Ale země bude v miléniu obydlena velikým počtem lidí „krve a těla“. Tak to je další důvod, proč milénium nemůže být královstvím. (Unikátní roli, kterou milénium hraje, probereme později). Tak co vlastně je to království? To že je věčné, naznačuje že bude existovat v tom novém, věčném vesmíru který Bůh stvoří, až zničí tento stávající: „Den Páně přijde jako zloděj v noci, když nebesa s rachotem zmizí, prvky se žárem zoztají, země a její skutky budou spáleny. ... Podle Jeho slibu očekáváme nové nebe a novou zemi, kde bude pouze spravedlnost...“ (2 Petr 3:10, 13)...  Z toho je zřejmé, že žádné království, či cokoliv jiného nemůže být věčné, dokud tento vesmír nebude zničený a stvořený nový. Teprve potom přijde království, které je věčné, jehož mír nikdy nekončí, které nemůže zdědit tělo a krev, a pro které je jediný požadavek: být znovu zrozený.... Pavel nás informuje: Potom přijde zakončení, kdy Kristus odevzdá království Bohu-Otci a zruší veškerou vládu, každou vrchnost i moc...  A až všechno bude podřízeno Jemu, potom i Syn sám se podřídí Tomu, který Mu podřídil všechno aby Bůh byl všechno a ve všem.. (1 Korintským 15:24-28)......

              Každý pečlivý student a každý vážný čtenář Bible shledá, že slova apoštola Petra, že „v Písmu jsou některé věci obtížné porozumět“ (2 Petr 3:16)  jsou hluboce pravdivá....  Kdo z nás nenalezl v Bibli věci které nás mátly - ano, dokonce na počátku naší křesťanské cesty nás vedly k otázce, zda je Bible skutečně Božím Slovem? Nacházíme některé věci, které se zdají být nemožné smířit s jinými.  Nacházíme některé věci, které se zdají být neslučitelné s myšlenkou, že Bible je Božího původu, a že je neomylná.

         Bible je odhalení mysli, vůle a charakteru  nekonečně velikého, dokonale moudrého, absolutně čistého Boha .... ale toto odhalení je pro konečné bytosti, které jsou nedokonalého poznání, které jsou nedokonalé v  charakteru  a tím také nedokonalé v duchovním rozlišování. A proto musí nevyhnutelně být obtíže v odhalení těmto tvorům z takového pramenu. Když se konečné snaží pochopit nekonečné - potíže vždy budou....  Není moudré zakrývat skutečnost, že takové potíže existují. Je součástí moudrosti právě tak jako poctivosti upřímně se jim postavit tváří v tvář a zamyslet se nad nimi.....   - R.A. Torrey - 

 

https://sites.google.com/site/nejotazky/david-hunt/obrana-viry