PŘEMÁHAT DUCHA ANTIKRISTOVA
Žijeme v době krátce před zjevením Antikrista na světové
scéně. Než se tento vrcholný představitel Satana na zemi objeví,
musí se světová situace postupně vyvíjet tak, aby měl připravenou
cestu, která stoupá vzhůru k vrcholu hory. Budování této cesty bylo
zahájeno již v prvním století, neboť Jan v 1J 2,18 píše: „Drazí, je
tu poslední hodina. Slyšeli jste, že přijde Antikrist? Teď se
objevila spousta antikristů, a tak víme, že je poslední hodina.“
Duch svatý tehdy Janovi zjevil, že odbila 11. hodina – to bylo
kolem roku 100 po Kristu. Nyní žijeme v posledních vteřinách
poslední hodiny. Události dozrály a jsme téměř u samého vrcholu
hory. Máme žít jako ti, kdo rozumějí, v jakém čase žijí
(Mt16,3).
Antikristova vláda bude politická, ekonomická a náboženská.
Podívejme se zde jen na stránku náboženskou. Prostřednictvím
falešných náboženství se ďáblu daří prosazovat záměry snáze než
skrze ateistické vlády. A prostřednictvím falešného křesťanství se
mu to daří ještě lépe, než skrze falešná náboženství. Proto se již
v prvním století antikristové usadili v křesťanských církvích,
jak
o tom píše apoštol Jan. Tehdy však díky tomu, že apoštolové
kázali pravdu v moci, byli vypuzeni. Vždyť Jan říká „Odešli od nás“
(1J 2,19).
V dnešním křesťanství se duch antikrista vyskytuje hojně.
Musíme být schopni ho jasně identifikovat, neboť jedině tak ho
budeme moci vyhnat ze svého těla a potom i ze svých
církví.
Charakteristické znaky Antikrista jsou stručně popsány v 2Te
2,3-12:
1) Je nazván člověkem hříchu [bezzákonnosti, nepravosti,
bezbožnosti] (v. 3).
2) Povyšuje se a touží být jako Bůh (v. 4).
3) Lže a svádí [klame, podvádí] (v. 9n).
Podle těchto znaků poznáme antikristy, kteří se dnes usadili
v našich církvích, jako kdysi v době Janově.
Hřích
Antikrist je zván člověkem hříchu. Jeho duch se v křesťanství
projevuje lhostejností k hříchu [bezzákonnosti, nepravosti,
bezbožnosti]. V poslední generaci před Kristovým příchodem bude
kázání proti hříchu nepopulární. Hojně se bude kázat sociální
rovnost a solidarita, péče o chudé a negramotné, pomoc obětem
povodní nebo zemětřesení atd. To vše je v zásadě dobré, ale na
hříchy jako chamtivost, lačnost po penězích či majetku, nečisté
myšlenky, neodpuštění, hněv, nactiutrhání nebo pomlouvání atd. (o
kterých mluví Ježíš v Matouši 5-7) nebude v kázání poukazovat téměř
nikdo. „Tajemství bezzákonnosti [bezbožnosti, nepravosti]“ (2Te
2,7) působí v podobě falešné milosti, která lidem dává pocit
jistoty ohledně věčnosti, na základě toho, že „přijali Krista“,
avšak bez ohledu na to, že nadále žijí v hříchu. Taková kázání jen
lechtají sluch [klamavě upokojují], a k tomu se přikloní mnozí
věřící (2Tm 4,3n).
Zjevení 13 popisuje vládu Antikrista. Čteme, že svým
následovníkům dá na vybranou, zda se k němu přiznají veřejně nebo v
skrytu. Jeho znamení mohou přijmout na čelo, pokud mu chtějí
sloužit zjevně, nebo na pravou ruku, pokud si budou chtít uchovat
pověst věřících v křesťanském sboru, a přesto mít výhody z toho, že
přijali znamení „šelmy“ (Zj 13,16n). Ti, kdo následují Ježíše, o
kterých se hovoří v následující kapitole, žádnou takovou volbu
nedostávají. Jejich znamení je na čele (Zj 14,1).
V době Antikrista nebude možné nakupovat ani základní
potraviny, pokud člověk nepřijme znamení šelmy. K tomuto vrcholu
jsme ještě nedospěli, ale blížíme se. V Indii je těžké získat
zaměstnání v řadě vzdělávacích institucí, pokud si člověk
neznečistí pravou ruku úplatkem (jedno ze znamení šelmy). V
některých továrnách, jsou diskriminováni dělníci horší prací, pokud
se neúčastní každoročních oslav svátku „Ayudha Puja“ [Indická
bohyně; svátky se slaví veselím, zpěvy, tanci, cukrovím, lahůdkami,
blízcí si dávají dárky a přejí si hodně štěstí a radosti]. Mnozí
takzvaní věřící se při tomto svátku dopouštějí kompromisu, ale v
neděli jdou do shromáždění vzdát úctu Bohu, aby dali najevo svou
„zbožnost“. Jak je možné, že se to děje? Je to tím, že ve sboru
nikdo neví o jejich nepravosti a hříchu, který praktikují přes
týden. Znamení šelmy mají na ruce, proto není vidět. Své skutky
omlouvají slovy, že člověk musí něco obětovat, pokud chce vyjít s
ostatními. Myslí si, že poklona Satanu je omluvitelná, pokud ji
učiní v skrytu a s opatrností, aby neztratili dobré svědectví u
lidí. Dnes jsou dokonce i ve sborech novozákonního typu starší,
kteří v skrytu touto cestou přijali znamení šelmy na pravou ruku. V
těchto sborech pak vládne duch Antikristův. Proto je v mnohých
církvích tolik soupeření, sporů a tak mrtvo.
Pouze ti, kdo k hříchu v jakékoli formě zastávají radikální
postoj a kdo usilují nenávidět hřích jako Ježíš (Žd 1,9), mohou mít
moc hřích odhalit a vyhnat ho ze sboru.
Povyšování se
Lucifer se stal Satanem, když zatoužil povýšit se a být jako
Bůh, aby mohl přijímat poklony ostatních andělů. Touha být uctíván
je dnes patrná všude – v politice, obchodě [kultuře, sportu] i v
náboženství. Falešná náboženství mívají svého „bohočlověka“,
kterému se jeho stoupenci klanějí.
I do křesťanství se vtírají takoví, kteří se touží vyvýšit
nad ostatní prostřednictvím titulů jako „Ctihodný otec“, „Ctihodný
doktor“ nebo „Pastor“ – stejně jako někdejší židovští Rabíni, které
za to Ježíš pokáral. Podstata veškerého takového titulování tkví v
satanské touze být v úctě. Je za tím týž duch, v jakém přijde
Antikrist, který „se povýší…a bude se vydávat za Boha“ (2Te
2,4).
Touha po cti a slávě se projevuje rovněž v mnoha dalších méně
nápadných věcech, jako např. v posílání informačních listů, které
obsahují různé statistiky a fotografie (zpravidla vůdců, kteří
kážou nebo se modlí) atd.
Touhu po cti a slávě můžeme vidět také v tom, jak se někteří
snaží, aby byli zvoleni do staršovstva a mohli cestovat po světě
jako známí kazatelé, aby mohli druhým radit co a jak by měli dělat
(i když o to nejsou požádáni), aby mohli hodnotit a soudit práci
druhých co by „samozvaní cenzoři“ (Jk 3,1 podle Amplified Bible).
Jak se snaží o úžasně vypracovaná kázání pro lidskou slávu, aby
ukázali, že jsou lepší kazatelé než druzí. Jak imitují dary nebo
úřady slavných. Jak se ospravedlňují, když padnou do hříchu
(Lk16,15) a jak jednají v dalších věcech, ve kterých se snaží na
druhé udělat dojem.
Je potřeba vědět, že všechny takové touhy těla a mnohé ještě
horší, které u sebe teprve odhalíme, musíme co nejpřísněji a se vší
vážnosti soudit, abychom od nich mohli být osvobozeni. Pak teprve
obdržíme moc a sílu, abychom mohli vyhnat z naší církve
Antikristova ducha.
Obelhávání
Antikrist oklame svět lživými znameními a zázraky a veškerým
klamem nepravosti (2Te 2,9n).
Satan je otec lži (J 8,44). Boží dítě, které mluví lež, dává
Satanu k dispozici svůj jazyk jako dělohu ke zplození lži. Lež je
hřích, ve kterém je expert kdekdo. „…Od narození bloudí, kdo mluví
lež“ (Ž 58,4). Lež má mnoho forem; polopravdy, jednostranně
popisované události nebo příhody (ve snaze se ospravedlnit),
vylepšované výsledky (ve zprávách o činnosti), smyšlené příčiny či
důsledky událostí (jako např. ty, které čteme v mnoha křesťanských
životopisech, které prostí věřící přijímají bez rozsuzování),
předstíraná bolest či nemoc ve snaze vzbudit u druhých lítost a
soucit, předstíraná štědrost nebo vnitřní čistota (tam kde není),
chlubení se výsledky modliteb, postu či vyhánění démonů, ve snaze
vzbudit dojem, že jsme v tom sběhlí. Možností, jak lhát, jsou
stovky.
Pokud nad tebou hřích vítězí, ale jsi upřímný a rmoutíš tím,
máš velikou naději. Pokud říkáš, že nad hříchem vítězíš nebo
takovým dojmem v kázání působíš, avšak v soukromí se necháš hříchem
přemáhat, pak si buď jist, že se na tebe vztahují Ježíšova slova:
„Pokrytci, jak byste mohli uniknout pekelnému trestu?“ (Mt 23,33) i
kdybys o sobě tvrdil, že jsi pokřtěný Duchem.
Lhaní nemůžeme ze svého života vykořenit, pokud proti němu
radikálně nezakročíme, kdykoli si uvědomíme, že lžeme. Je mnoho
těch, kteří umí mluvit jazykem posvěcení, ale proti své lži
nezakročí. Duch Antikrista nad nimi má stále moc, protože se
usilují ospravedlňovat před lidmi a Boha, který jednoho dne přivede
každou tajnou věc na světlo soudu, se nebojí. Naše sbory musí být
místem, kde lháři všeho druhu musejí být nekompromisně odhaleni
skrze kázání Slova. Tímto způsobem byli vyhnáni antikristové ve
dnech Janových a pouze tímto způsobem budou vyhnáni z církve i
dnes.
Oklamání
Řekli jsme, že Antikrist bude klamat lidi skrze lživá znamení
a zázraky. Divy a zázraky mají obrovský potenciál lidi oklamat. V
Indii máme mnoho příkladů, kdy vůdci pohanských náboženství dělali
zázraky satanskou mocí a svedli k následování mnohé.
Divy, zázraky a nadpřirozená uzdravení jsou součástí výbavy,
kterou dal Bůh církvi, aby mohla na zemi naplnit své poslání.
Ježíš, Petr a Pavel dělali zázraky, o jakých se dnes neslyší. Bylo
to díky jejich víře. Události zapsané ve Skutcích apoštolů jsou
trvalým napomenutím malé víře, kterou máme my dnes. Církev bez darů
Ducha je jako člověk, který sice žije, ale nevidí, neslyší, je němý
a ochrnutý, neboť 1K 12 přirovnává dary k očím, uším, rukám atd.
Nechceme být jako nevěřící věřící, kteří říkají, že doba zázraků
pominula. Ta doba pro ně skutečně skončila pro jejich
nevěru
- ne však pro ty, kdo věří.
To ale v žádném případě neznamená, že každého, kdo dělá
zázraky ve jménu Ježíše, máme slepě následovat. Je mnoho těch, kdo
dělají zázraky, ale Pán je v poslední den odmítne a vykáže ven (Mt
7,22n). Proč je tedy Bůh nechá, aby v Ježíšově jménu dělali
zázraky? Jasnou odpověď dává Dt 13,1-5. Bůh to dovoluje, aby
vyzkoušel, zda se necháme oklamat divy a zázraky, nebo zda se
budeme řídit příkazy Písma. Je proto důležité se ujistit, že
duchovní vůdce, kterého následujete, nepatří mezi ty, které Pán v
poslední den vykáže ven. (Pozorně čti Zj 13,13n a všimni si, jak
falešný prorok – který vypadá jako beránek (Zj 13,11), jako učedník
Ježíše – svádí lidi skrze divy a zázraky).
Jak se chránit před klamem? Ochráníme se tak, že u křesťana,
který činí divy a zázraky, budeme zkoumat, zda nevykazuje některou
ze tří charakteristik Antikrista, o kterých jsme mluvili. Položte
si následující otázky.
1. Vede svým životem a svojí službou lidi k osvobození z moci
hříchu nebo pouze k odpuštění hříchů?
2. Je pokorný a zapírá sám sebe jako Ježíš nebo apoštolové?
Nebo se rád předvádí a snaží se vás uvádět do závislosti na sobě,
na svých radách, svých proroctvích, abyste nebyli napojeni přímo na
Krista, jako svou Hlavu? Má ducha služebníka, nebo šéfa, který řídí
všechny okolo?
3. Našli jste v jeho životě poctivost a upřímnost – je
bezelstný a čestný – zvláště v otázce peněz? (Dávejte si pozor na
ty, kdo mají vždy zájem o vaše desátky a dary.)
Ježíš, Petr i Pavel v tomto testu uspěli. O mnohých, kteří
slouží slovem a uzdravováním dnes to však neplatí.
Satan poskvrnil křesťanství duchem Antikrista. Kéž Bůh vzbudí
mnoho takových, kdo budou mít apoštolské zmocnění vyhnat tohoto
ducha z církví v naší zemi. (Zac Poonen)
Komentáře