Abychom správně porozuměli významu Božího dopisu který jsme pojmenovali Bible, musíme se naučit rozlišovat mezi pojmy (koncepty), které jsou sice jasně v Písmu prezentovány, ale občas v důsledku staletého (a někdy i delšího) časového rozdílu nesprávně interpretovány (vyloženy, vysvětleny) a učeny.
Myšlenka "Správně rozdělovat
Boží Slovo", vznikla v minulém století. Vyšel s ní - někdy v
roce 1885 jako první - Cyrus Ingerson Scofield, spisovatel a
pastor Kongregacionální církve v Dallasu, Texasu. Později
napsal své největší dílo "Scofield Reference Bible", kterou
jsem začal používat od počátku mého křesťanství. Používám ji
až podnes.... Scofield navrhuje v kostce deset
nejdůležitějších námětů Bible.... Pavel kdysi vyzval Timotea,
aby se před Bohem "ukázal jako pracovník, který se nemusí
stydět, a který správně rozděluje (vykládá) Slovo Pravdy" (2
Timoteovi 2 verš 15). To "zvěstuje" v ekumenické Bibli,
neodpovídá řeckému výrazu "orthôtômeô", které znamená "
správně vykládat", "rozdělovat".... A tak se pokusím
vysvětlit to, co Scofield už v minulém století napsal. Je
to studie pouze pro toho, kdo už Bibli
zná.
Upozornění
(více než důrazné!) :
Přál
bych si, aby každý, kdo bude toto číst, nedělal jakékoliv
doktrinální konkluze (závěry), na základě toho, co jsem zde
napsal já, nebo už v minulém století C.I.Scofield, ale právě
tak, jako kdysi Bereané (Skutky 17 verš 11), všechno pečlivě
porovnal s tím, co píše Bůh - a udělal si svůj vlastní
názor!!! Nehodlám stavět na ničem co vymyslel člověk, ale
pouze na tom, co nám dal Bůh.... Věřím, že 1 Jan 2 verš 27
platí pro každého, kdo upřímně pravdu hledá....
ŽID,
POHAN A CÍRKEV JEŽÍŠE KRISTA:
"Nebuďte
kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani Církvi
Boží"...(1 Korint.10 verš 32).
Každý,
kdo čte Bibli alespoň s částečným zájmem, zjistí že víc jak
polovina jejího obsahu se týká jednoho národa - Israele.
Čtenář dále zjistí, že tento národ má zvláštní postavení v
jednání s Bohem... Bůh oddělil Israelity ode všech národů
světa, uzavřel s nimi smlouvu a dal jim speciální sliby,
které žádný jiný národ nedostal. Písmem jde pouze jejich
historie - zmínky o ostatních národech jsou pouze ve vztahu k
Israeli. Také se zdá, že veškeré komunikace Boha Yahweh s
Israelem se týkají Země.....
Pakliže budou
poslušní a věrní, národ má slíbenou pozemskou
velikost, slávu, bohatství a moc. V opačném případě je Bůh
vyžene do celého světa "mezi národy, od jednoho konce země k
druhému" (Deuteronomy 28 verš 64). Dokonce i slib Mesiáše je
požehnáním "všem rodinám světa. Pakliže student pokračuje dál
v četbě Bible, zjistí že se Písmo zmíňuje o další skupině
lidí a tou je Církev. Tato skupina má také zvláštní postavení
k Bohu a právě jako Israel, obdržela specifické sliby od
Boha.
Zde
ovšem podobnost končí a začíná nápadný kontrast! Místo
aby byla vytvořena z potomků Abraháma, Církev je "tělem", kde
se rozdíl mezi Židem a Pohanem zcela ztrácí! Namísto
"příbuzenství" podle Boží smlouvy, je to "příbuzenství
zrodu". Namísto poslušnosti, která by přinesla moc,
slávu, sílu bohatství - Církev má být spokojená s
jídlem a oblekem - je připravována na pronásledování,
nenávist. Tak jako Israel je spojovaný s pozemskými
hodnotami, Církev má očekávat hodnoty spirituální,
nebeské.... Student se dočte, že ani Israel, ani Církev
neexistovaly od počátku světa. Počátek Israele najdeme v
čase, kdy Yahweh povolal Abraháma. Zrod Církve (možná že to
někdo nevěděl!), která každopádně ještě za doby Ježíše Krista
na Zemi neexistovala, se udál až po Jeho odchodu. Kristus
mluví v budoucím čase, když prohlašuje: ("na této skále
postavím - ne "stavím" či "jsem postavil".
Dále
zjistíš podle Efezským 3 verš 5-10, že o Církvi není ve
Starém Zákoně ani jedna prorocká zmínka, ale že "Církev byla
tajemstvím "uschovaném v Bohu". Biblicky nalezneme vznik
Církve ve Skutcích 2. a její konec na Zemi v 1 Tesalonským 4
verš 13-18. Dále shledá čtenář, že i když
jakékoliv rozdělení podle rasy je zřídka kdy v Bibli zmíněné
- jedna další skupina zcela odlišná jak od Israele, tak i od
Církve, vystupuje na scénu pod názvem Pohané. Srovnání těchto
třech skupin nalezneš v těchto verších: Židé: Římanům 9 verš
4-5, Jan 4 verš 22, Římanům 3 verš 1-2. Pohané: Efez.2 verš 11-12
Efez.4 verš 17-18, Marek 7 verš 27-28. Církev: Efez.1 verš
22-23, Efez.5 verš 29-33, 1Petr 2 verš 9. Když porovnáš, co
je psáno v Písmu o Israeli a Církvi, shledáš že jak v původu,
povolání, slibu, uctívání a principů chování, je všechno v
kontrastu! Podívejme se tedy nejdříve na Israel:
ISRAEL.
"A
Bůh řekl Abrámovi: Odejdi ze své země, odejdi od své rodiny a
domu tvého otce do země, kterou ti ukáži"..(Genesis 12 verš
1). "Hospodin, tvůj Bůh, tě přivede do dobré země, země potoků
vody - s prameny vod hlubokých tůní, které vyvěrají jak na
pláni, tak i v horách, do země, kde roste pšenice i ječmen,
vinná réva, fíky a granátová jablka. Do země olivového oleje
a medu - země, kde budeš jíst bez nedostatku" (Deut.8 verš
7-9). Pravil tedy: "Jsem služebník Abrahámův. Hospodin mému
pánu velmi požehnal, takže je zámožný. Dal mu brav a skot,
stříbro a zlato, otroky a otrokyně, velbloudy a osly"....
(Genesis 24 verš 34)... "Hospodin dá, že nepřátelé. kteří
proti tobě povstanou, budou před tebou poraženi. Jednou
cestou proti tobě vytáhnou, sedmi budou prchat"....(Deut. 28
verš 7).. "Bůh tě učiní hlavou a ne chvostem - vždy budeš nahoře
- nikdy dole", budeš-li poslouchat svého
Boha"...(Deut.28 verš 13).
CÍRKEV.
"A
proto bratří jste svatí, a máte účast na nebeském pozvání".
(Židům 3 verš 1)....."Naše občanství je v nebi" (Filipským 3
verš 20).. A Ježíš mu řekl: "Lišky mají doupata a ptáci
hnízda. Syn člověka nemá, kde by hlavu složil"..... "Dědictví
nehynoucí, bez poskvrny a věčné, je připraveno pro vás na
nebesích" (1Petr 1 verš 4)... "Až do této chvíle trpíme
hladem, žízní, nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez
domova". (1Korintským 4 verš 11) ...
A
Ježíš se rozhlédl kolem a řekl: "Jak těžko vejdou do Božího
království ti, kteří jsou bohatí"...(Marek 10 verš
23)..."Poslyšte, bratří! Cožpak si Bůh nevyvolil chudáky
tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici
království, které slíbil těm, kteří Ho milují?"..."Vyženou
vás ze synagog a přijde doba kdy ten, kdo vás zabije, se bude
domnívat, že uctívá Boha"...(Jan 16 verš 2)..."Kdo se pokoří
a bude jako toto dítě, ten je největší v království
nebeském"...(Matouš 18 verš 4)..
To
ovšem neznamená, že dobrý Žid nešel po smrti do ráje! Ten
rozdíl je v motivaci k dobru. V případě Žida to bylo
požehnání pro život na zemi, ne v nebi! Je snad zcela
zbytečné poznamenat, že v dnešní éře Milosti (od
Golgoty po Rapture), ani Žid, ani Pohan nemají jinou cestu
spásy než skrze víru v Kristovu dokonanou oběť. Tím jsou
"znovu-narozeni" do Kristova Těla - Církve (Jan 3 verš
3-16), "pokřtěni do jednoho těla" (1Korint.12 verš 13) a "to tělo
je Církev" (Efez.1 verš 22-23). V Církvi "Rozdíl mezi Židem a
Pohanem zmizí" (1Korint.12 verš 13, Galackým 3 verš 28,
Efez.2 verš 14). A tak v dopise Efezským Pavel píše těm,
kteří "v minulosti byli Pohané" (Efez. 2 verš 11, 1Korint.12
verš 2, anglická Bible).....Kontrast mezi Israelem a Církví
se zdá být hlavně v pravidlech pro chování:
ISRAEL.
"Až tě
Hospodin, tvůj Bůh přivede do země, která bude tvým
vlastnictvím a ze které vyhnal mnoho národů před tebou...ty
na ně udeříš a totálně je zničíš; žádnou dohodu nebo
smlouvu s nimi neuděláš - ani jim neprojevíš
milosrdenství"...(Deut.7 verš 1-2). "Oko za oko, zub za
zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu,
modřinu za modřinu, jizvu za jizvu"..(Exod.21 verš 24-25).
CÍRKEV.
"Ale
já vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kteří
vás proklínají, čiňte dobro těm, kteří vás nenávidí, modlete
se za ty, kteří vás pronásledují"..(Matouš 5 verš 44)..
"S námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme,
pronásledováni neklesáme, když nám zlořečí, odpovídáme
laskavě"(1Korint.4 verš 12-13). "Ale já vám pravím, aby jste
se zlým nejednali jako on s vámi, ale když tě udeří do pravé
tváře, nastav mu druhou" (Matouš 5 verš 39)....
I
v příkazech pro uctívání, děkování Bohu nacházíme rozdíly:
Israel mohl uctívat Boha pouze na jednom místě - a ještě na
určitou vzdálenost - jen kněz se mohl přiblížit k oltáři
.Církev uctívá i tam, kde jsou pouze dva nebo tři shromážděni
v Jeho jménu (Matouš 18 verš 20 - na příklad). Porovnej tento
verš a Levitikus 17 verš 8-9!! Ano, pro Israelity bylo pouze
jedno místo, kam se přinášely dary a oběti Bohu. Bylo to pro
to, aby se z nich nestali modloslužebníci, každý s jiným
způsobem uctívání. Platilo to i na cizince, kteří přebývali v
jejich středu. Porovnej dále Lukáše 1 verš 10 s dopisem Židům
10 verš 19-22, Numeri 3 verš 10 a 1Petr 2 verš 5. Vidíš ten
rozdíl?
Ovšem
předpovědi, týkající se budoucnosti, jsou ještě více
ohromující! Církev opouští Zemi, zatím co obnovený Israel
obdrží svou největší slávu a moc zde, na této planetě
(neodvážím se spekulovat, zda pouze na této planetě,
když si vzpomenu na verše v Genesi 22 verš 17 a 32 verš 12 a
nebudu je brát jen symbolicky!) Ale podívej se co praví Písmo
Israeli:
ISRAEL.
"Hle,
počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a
bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce
Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jakubovým a jeho
království nebude konce" (Lukáš 1 verš 31-33). "Bratři,
slyšte: Šimon vypravoval, jak Bůh poprvé projevil pohanům
svou milost a povolal si z nich svůj lid. S tím se shodují
slova proroků, neboť je psáno: Navrátím se zase a znovu postavím
Davidův zbořený dům. Z jeho trosek jej opět vystavím a
zbuduji jako byl dřív, aby také ostatní hledali Boha -
všechny národy, které jsem přijal za své"..(Kniha Skutků 15
verš 14-16.)... "Chci tím snad říci, že Bůh zavrhl svůj lid?
Naprosto ne! Vždyť i já jsem Israelec potomek Abrahámův, z
kmene Benjaminova. Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem
vyhlédl!" (Říman.11 verš 1-2). "Chci tedy snad říci, že
klopýtli tak, že nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich
selhání přineslo spásu pohanům, aby to vzbudilo žárlivost
Židů (Říman.11 verš 11)
"Jestliže
ty (pohane) jsi byl odříznut z plané olivy a proti přírodě
naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou
vlastní olivu naroubováni ti, kteří tam od přírody patří".
(Řím.11 verš 24-26). "V onen den vztáhne Hospodin opět svou
ruku, aby získal zbytek svého lidu. Povznese prapor k
pronárodům a posbírá rozehnané z Israele. Rozptýlené Judejce
shromáždí ze čtyř stran země." (Iza.11 verš 11-12). "Bůh se
slituje nad Jakubem, znovu zvolí Israel a usadí je v jejich
zemi. Přidruží se k nim cizinec, přilne k domu Jakubovu"
(Iza.14 verš 1). "Hle, přijdou dny" praví Bůh, kdy už se
nebude říkat "Jako že živ je Hospodin, který vyvedl syny Israele
z egyptské země", nýbrž "jako že živ je Hospodin, který
vyvedl syny Israele ze severní země a ze všech zemí, kam je
rozehnal" (Jeremiáš 16 verš 14-15)..........
„Hle, přicházejí dny" praví Bůh, "kdy Davidovi oživím
spravedlivý výhonek. Král bude vládnout a prospívat. On bude
vykonávat právo a spravedlnost. Za jeho dnů bude Judsko
spaseno a Israel bude žít v bezpečí“.
A budou ho nazývat:
Hospodin, naše spravedlnost" (Jeremiáš 23 verš 5-6).....
"Hle, já je shromáždím ze všech zemí, kam jsem je ve svém
hněvu, rozhořčení a rozlícení vyhnal. Přivedu je zpět na toto
místo a usadím je v bezpečí. Budou mým lidem a já jejich
Bohem" (Jeremiáš 32 verš 37-38).
"Zajásej dcero Siónu, zaplesej Israeli! Buď
šťastný a raduj se z celého srdce, dcero Jerusaléma! Bůh nad
tebou zrušil rozsudek a zbavil tě nepřítele. Král Israele -
Bůh - je ve tvém středu, zlo už nikdy neuvidíš!" (Sofoniáš 3
verš 14-15).
CÍRKEV.
"V
domě mého Otce je mnoho příbytků - kdyby tomu tak nebylo,
řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A
odejdu-li, abych vám připravil místo, opět se vrátím a vezmu
vás k sobě, abyste byli tam, kde jsem já".. (Jan 14 verš
2-3). "Toto vám říkám podle Slova Páně: My
živí, kteří se dočkáme Jeho příchodu, nepředejdeme zesnulé.
Pán sestoupí z nebe, zazní povel, hlas archanděla, zvuk boží
polnice a ti, kteří zemřeli v Kristu, vstanou první. Potom
my, kteří jsme zůstali na živu budeme s nimi uchváceni v
oblacích vstříc Kristu a pak už s Ním zůstaneme
navždy"..(1Tesal. 4 verš 15-17).
"Naše občanství je v nebesích, odkud
také očekáváme našeho Spasitele, Pána Ježíše Krista; On změní
naše ubohá těla tak, aby se podobala tělu Jeho slávy"
(Filipským 3 verš 20-21).
"Drazí, už nyní jsme děti
Boží a ještě nevyšlo najevo co budeme! Víme však, až On se
zjeví, že Mu budeme podobní, protože Ho uvidíme takového,
jakým On opravdu je" (1Jan 3 verš 2). Radujme se,
jásejme a vzdejme Mu chválu - přišel den svatby Beránkovy.
Jeho choť se připravila, bylo jí dáno, aby se oblekla do
zářivě čisté látky - čisté a bílé, protože ta výtečná látka
je spravedlnost svatých. A On mi řekl: "Piš: Blaze je těm,
kteří jsou pozváni na svatební hostinu Beránkovu" (Apokalypsa
19 verš 7-9). Požehnaní a svatí, kteří mají podíl na prvním
vzkříšení. Nad nimi druhá smrt nemá moci, ale Bůh a Kristus
je učiní svými kněžími a budou s Ním kralovat po tisíc let"
(Apok. 20 verš 6).
Dá
se s jistotou říci, že judaizování Církve (držení se Zákona)
udělalo víc v brzdění jejího pokroku, v deformaci jejího
poslání či účelu a ve zničení její spirituality - než všechny
ostatní záporné příčiny dohromady! Církev (až do 16tého
století vlastně Řím), namísto aby pokračovala po její určené
cestě oddělení se od světa a následování Ježíše Krista tak,
jak ji On povolal, používala Starý Zákon, aby ospravedlnila
snížení standardu jejího účelu pro světovou civilizaci, aby
ospravedlnila nabývání nesmírného bohatství, aby
ospravedlnila svůj vlastní rituál, stavby přepychových chrámů
a jiných staveb, aby ospravedlnila invokace Božího požehnání
na armádu v případě válečného konfliktu (většinou to žádaly
obě strany!) aby ospravedlnila rozdělení rovnoprávného
bratrstva Křesťanů na kněze a laiky.
Kristus
nám před svým odchodem řekl: "Jděte do celého světa a učte
mou zprávu, povězte jim o daru, který zdarma nabízím". Když v
roce AD 313 Konstantin Veliký ustavil křesťanskou víru za tu
pravou a prohlásil se za křesťana - místo aby Křesťanství
"šlo do světa" jak nařídil Bůh-Syn, svět přišel do
Křesťanství a zpitvořil jej na nejméně 1207 let, než se v
roce 1517 odvážil Martin Luther přibít svých 95 "tezí" na
dveře kostela Palast ve Wittenbergu. Ale to byl jen začátek
začátku. Nijak hrozně moc jsme se tomu našemu ideálu za tu
dobu nepřiblížili!!!...
SEDM
DISPENSACÍ.
Bible
rozděluje čas (myslíme tím celou dobu od okamžiku Stvoření až
do "nová Nebesa a nová Země (Apok.21 verš 1) na sedm
nestejných období, běžně nazývaných "dispensace" (v Efezs.3
verš 2 v anglické King James verzi). Dovol, abych ti podal
věrnější český překlad Efezských 3 verš 2: "Slyšeli jste
přece o období (čase) milosti, kterou vám Bůh podle svého
plánu udělil". Tyto periody jsou také v Bibli uváděny jako
"věky" (Efezs.2 verš 7), a také "den", jako na příklad "den
Hospodina" v Isaiáši .2 verš 12,13 verš 6,13 verš 9, Jerem. 46 verš
10, Joél 2 verš 11, 2 verš 31 a desítky dalších....
Tato období se odlišují jedno
od druhého, změnami v Božím jednání s lidstvem, nebo s jeho
částí. Hlavní téma je vždy: Hřích a lidská zodpovědnost za
něj. Každé období, věk, dispensace se dá považovat za test -
za zkoušku člověka bez Boha - a každá končí soudem, protože
člověk totálně zklamal v každé z těchto časových period....
Pět z těchto "dispensací"
už prošlo, nyní žijeme v šesté (dispensace milosti) a velmi
pravděpodobně se blížíme k jejímu konci. Před námi zbývá
poslední (časem omezené) období: Milenium, čili tisíc let
Kristovy vlády na Zemi.
DISPENSACE
č.1.
Člověk
nevinný. Toto období jde od stvoření Člověka (Genesis
2 verš 7), až do jeho vyhnáni z ráje (Genesis 3 verš 23).
Adam, zcela neznalý rozdílu mezi dobrem a zlem, byl postavený
se svou ženou Evou do zahrady Edenu. Měli jen jednu
odpovědnost: Nejíst ovoce ze stromu poznání dobra a zla.
Období nevinnosti skončilo prvním neúspěchem a s tím přišly
daleko-zabíhající následky, které skončily téměř
nezvratitelnou katastrofou. Dispensace končí rozsudkem:"A Bůh
je vyhnal z ráje"...
DISPENSACE
č.2.
Člověk
a svědomí. Svým pádem, Adam a Eva "nakazili" lidskou rasu
znalostí dobra a zla. Tím dostalo svědomí základ pro morální
soudy. A tak se lidská rasa, dostala pod jedinou odpovědnost:
milovat dobro, nenávidět zlo. Dispensace svědomí (od vyhnání
z ráje do Potopy) skončila ještě větším fiaskem. "I viděl
Hospodin,jak se na zemi rozmnožilo lidské zlo - mysl člověka
byla upnutá pouze na zlo. Řekl Bůh: Člověka, kterého jsme
stvořil, smetu s povrchu zemského.."(Genesis 6 verš 5)....
Celým výsledkem tohoto období, (kdy nebyly ani vlády ani
zákon) bylo to, že "země stála před Bohem zkažená a plná
násilí"..(Genesis 6 verš 11)... a Bůh zakončil druhou zkoušku
člověka soudem Potopy.
DISPENSACE
č.3.
Lidstvo
obdrželo autoritu nad zemí. Z toho hrozného Božího soudu Bůh
zachránil 8 lidí, kterým potom co vody opadly, dal očištěnou
zem a dostatek moci tuto ovládat. Noé a jeho potomci dostali
zodpovědnost za tuto planetu. Období lidské vlády skončilo na
pláni Šinár, kde se pokusili stát se na Bohu nezávislí a hledali
vlastní cestu do nebe. Konečný výsledek? Bůh jim zmátl jazyky
a rozehnal je do všech konců světa.
DISPENSACE
č.4.
Období Slibu. Z
roztroušených potomků stavitelů Bábelské věže vybral Bůh
jednoho člověka - Abráma, se který udělá smlouvu. Některé z
těchto slibů, které Bůh Abrámovi dal, byly bez jakýchkoliv
podmínek - zcela zadarmo. Tyto byly, nebo ještě budou v
budoucnosti splněny. Druhé sliby závisely na poslušnosti a
věrnosti Israele vůči Bohu. Ani jednu z těchto podmínek Israel
nedodržel a doba slibu skončila Božím trestem otroctví v
Egyptě. Kniha Genese, která začíná: Na počátku Bůh stvořil
nebe i zemi - končí "v rakvi v Egyptě".
DISPENSACE
č.5.
Člověk
pod Zákonem. Opět Boží milost přišla na pomoc bezmocnému
člověku a vysvobodila Vyvolený národ z rukou otrokáře. V
Sinajské divočině jim Bůh nabídnul smlouvu Zákona. Místo aby Ho
pokorně požádali, aby pokračoval v tomto vztahu milosti,
sebevědomě slíbili: "Vše, co Hospodin pravil, budeme
plnit!"... Historie Israele v pouštní divočině je jedna
nepřetržitá šňůra porušování tohoto Zákona! Posléze, po
mnohém varování, Bůh zakončil tuto zkoušku tím, že nejprve
Israel a potom Judea, byly vyhnánydo všech koutů světa...
Tato Diaspora trvá do dnešní doby. Nepatrná skupina se
vrátila za Ezdráše a Nehemiáše, ze které, když se naplnil čas,
- vzešel Ježíš Kristus. "Narozený z ženy, podrobený Zákonu".
Nakonec se - jak Židé, tak i Pohané - dali dohromady a zabili
Ho na římském kříži...
DISPENSACE
č.6.
Člověk v období Boží milosti.
Smrt Ježíše Krista na kříži, která byla výkupní cenou za
hřích lidstva, začala dispensaci milosti. Toto znamená
nezasloužený pardon čili: Bůh spravedlnost, čistotu
nabízí, zatím co v dispensaci Zákona ji požadoval!
Spása, dokonalá a věčná, je zdarma k dostání každému, kdo
přizná svou hříšnou nedokonalost a uvěří v Ježíše Krista.
Ježíš odvětil řka:"Toto je skutek, který Bůh vyžaduje:
Abyste věřili v toho, kterého On poslal" (Jan 6 verš
29)...
„Po
pravdě vám říkám: Ten který věří na mně, má věčný život"
Jan 6 verš 47).. „Říkám vám v pravdě: Ten, který slyší mé
slovo a věří tomu, který mně poslal, má věčný život,
nespadá pod soud a přešel ze smrti do života" (Jan
5 verš 24). "Mé ovce slyší můj hlas, já je znám a ony mně
následují; dávám jim věčný život a nikdy nezahynou"
(Jan 10 verš 27-28). "Milostí jste spaseni, skrze víru; spása
není z vás - je to Boží dar, ne skrze vaše skutky - aby se
nemohl nikdo vychloubat" (Efezským 2 verš 8).
Předpověděným
výsledkem této zkoušky bude soud nad nevěřícím světem a
odpadlou církví (Lukáš 17 verš 26 verš 30, Lukáš 18 verš 8,
Tesal.2 verš 7-12, Apok. 3 verš 15-16)... První událostí před
koncem této dispensace bude příchod Krista do prostoru nad
naší planetu: Křesťané, jejichž těla odpočívají v zemi, budou
v jednom okamžiku vzkříšeni a uchváceni společně s křesťany,
kteří v té době ještě budou žít, do prostoru nad Zemi, kde se
setkají s Kristem..... Po této události již s Ním zůstanou po
věčnost (1Tesal.4 verš 16-17). Po tomto následuje krátké
období tak zvané "Doba Strastí" (Jerem.30 verš 5-7, Daniel 12
verš 1, Sofoniáš 1 verš 15-18, Matouš 24 verš 29-30).....
Konec Doby Strastí vyvrcholí v poslední bitvě, Armageddonu,
kde proti Němu budou stát prakticky všechny armády tohoto
světa v čele se Satanem. Po Jeho rychlém vítězství začne
sedmá, poslední dispensace - Milenium.
DISPENSACE
č.7.
Člověk
pod osobní vládou Krista. Po očistných soudech, které budou
doprovázet Kristův příchod, Bůh-Syn bude vládnout nad
Israelem a celou Zemí po dobu, která bude trvat tisíc let.
Toto období se běžně nazývá Milenium. Sídlo vlády bude v
Jerusalémě a ti, kteří Mu patří, s Ním budou spojeni v Jeho
slávě (Izaiáš 2 verš 1-4 Izaiáš, kap. 11, Skutky 15 verš
14-17, Apokal. 19 verš 11-21, Apokal. 20 verš 1-6)... Ale až
Satan bude na krátký čas propuštěn, shledá že lidské srdce je
nakloněno ke zlu jako vždy před tím a lehko sežene armády,
ochotné znovu bojovat proti Bohu a Jeho lidu. Skončí to jeho
poslední porážkou a objeví se Velký Bílý Trůn Posledního
Soudu. Nespasení lidé jsou vzkříšeni a odsouzeni. Potom se
objeví "nové nebe a nová Země"... Začíná věčnost.....
DVA
PŘÍCHODY.
"...zkoumali
(Písmo) , na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch
Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních,
které má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom
přijde" (1Petr 1 verš 11.)
Každý,
kdo poctivě studuje předpovědi Starého Zákona, nemůže si
nepovšimnout zdánlivě kontradikčních zpráv, které se týkají
příchodu Mesiáše. Jedna část proroctví předpovídá příchod v
pokoře a ponížení Píše o člověku bolesti, který je zvyklý na
smutek, nemající vzezření, které by se lidem líbilo. Jeho
obličej bude znetvořený ranami. Jeho ruce a nohy probodnuté.
Je opuštěný i samým Bohem (Žalm 22 verš 1-18, Izaiáš 7 verš 14,
Izaiáš, kapitola 53, Daniel 9 verš 26, Zachariáš 13 verš 6-7,
Marek 14 verš 27). Druhá linie předpovědí píše o nádherné
Bytosti - Vládci, kterému se nikdo nemůže postavit, který
vyčistí Zemi hroznými soudy, přivede zpět rozprášené
Israelity ze všech konců světa do Zaslíbené země, znovu uvede
Davidův trůn v Jerusalémě a nastolí vládu dokonalého míru a
spravedlnosti bez obdoby (Deuter.30 verš 1-7, Izaiáš 9 verš 6-7, 11
verš 1-2, 11-10-12, 24 verš 21-23, 40 verš 9-11, Jerem. 23
verš 5-8, Daniel 7 verš 13-14, Micheáš 5 verš 2.
"A
když se naplnil čas", proroctví o Mesiáši se začalo
realizovat zrodem Syna z panny. Syn podle Izaiáše, v Betlémě
podle Micheáše a celá předpověď Izaiáše o Jeho ponížení,
utrpení, smrti. Proč? Protože nejprve musí být odstraněn
hřích a teprve potom může být nastoleno Království!.. Židé
ale odmítli svého Krále, když se jim představil a nabídnul
"pokořený, na oslu" (Zachariáš 9 verš 9.) Nedomnívejte se
ale, že snad lidské zlo a zatvrdlá srdce tak nějak Boha
překvapily, zaskočily! Jeho zpráva zahrnuje také druhý
příchod Mesiáše, kdy předpovědi o Jeho moci a slávě se naplní
právě tak, jako se naplnily ty, které popisovaly Jeho
utrpení, hanbu a smrt (Ozeáš 3 verš 4-5.) Židé měli příliš
zatvrdlá, pomalu chápající srdce a odmítli uvěřit tomu, co
bylo předpověděno o Jeho slávě....
Ovšem,
naše odpovědnost je mnohem větší - my to máme mnohem snažší
uvěřit že On přijde po druhé, ve slávě a moci! Pro nás se už
dávno v minulosti splnila první část proroctví a my můžeme
srovnávat s přehledem! My té první části věříme ne proto, že
nám to napsali kdysi proroci - my tomu věříme - protože víme,
že se to stalo!
Nesnažme se stále vinit Židy
pro jejich nevíru a divit se, že byli tak
slepí!
Podívej se kolem sebe - kolik slepých
chodí po ulicích tam, kde bydlíš ty! Právě tak, jak kdysi
učili "mudrci", že tyto předpovědi nelze brát doslovně, i
dnes dnešní intelektuálové tvrdí totéž! Druhý příchod je
slibem jak křesťanům, tak i židům. "Věříte v Boha, věřte i ve
mně! V domě mého Otce je mnoho příbytků - kdyby tomu tak
nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych připravil místo.
A
odejdu-li, abych vám připravil místo, opět se vrátím, aby i vy
byli, kde jsem já"... Zde Bůh-Syn mluví o svém příchodu právě
tak realisticky, jak mluvil o svém odchodu! Ten první příchod
byl osobní a fyzický - proč by chtěl někdo ten druhý příchod
spiritualizovat? I Jeho poslední okamžiky na Zemi to
potvrzují: "Muži z Galileje! Co tu stojíte a hledíte k
nebi?
„Ten stejný Ježíš, který byl vzat do
nebe, přijde znovu právě tak,
jak
jste Ho viděli odcházet!"
To stejné čteme v 1
Tesalonských 4 verš 16-17: "...sám Pán sestoupí z nebe..."
Stejně tak:"...a příchod slávy velikého Boha a našeho
Spasitele Ježíše Krista..." (Titus 2 verš 13). "..naše
občanství je v nebi, odkud také očekáváme našeho Spasitele
Ježíše Krista...." (Filipským 3 verš 20-21). "..až On se
objeví, budeme Mu podobní, protože Ho spatříme takového, jaký
On je..." (1 Jan 3 verš 2). "Hle, přijdu rychle, a má odplata
se mnou.." (Apokal.22 verš 12). Je nám řečeno, abychom
"hlídali" tuto šťastnou chvíli (Marek 13 verš 33, 35, 37,
Matouš 24 verš 42, 25 verš 13, abychom "čekali" (1 Tesalonským 1
verš 10, abychom byli "připraveni" (Matouš 24 verš
44).....
Podle těchto
veršů se jasně ukazuje, že druhý příchod Ježíše Krista bude
opět osobní a tělesný. A tudíž to neznamená smrt
křesťana, zkázu Jerusaléma, sestoupení Svatého Ducha na
Pentecost, či postupné vítězství křesťanství ve světě, ale že
tato "šťastná naděje" (přeloženo spíše jako "jistota!") ten
okamžik, kdy spící křesťané budou probuzeni a ti, kteří budou
v té době ještě naživu, budou "změněni" (1Korint. 15 verš
51-52), uchváceni (raptizô - raptured) do prostoru kdesi nad
Zemí, kde se setkají s Kristem. Čas kdy ti, kteří jsou již
dnes Božími dětmi, budou "jako On" (1Jan 3 verš 2). Bude to
čas, kdy věrní křesťan dostanou odměny za své skutky víry -
po tom, když už byli spaseni....
PŘÍCHOD
PRVNÍ:
"..když porodila svého prvorozeného syna, zavinula do plenek
a položila do jeslí..." (Lukáš 2 verš 7)
"..On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí
sňal hřích.." (Židům 9 verš 26).
"..Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo..."
(Lukáš 19 verš 10).
"..Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale
aby skrze něj byl svět spasen.." (Jan 3 verš 17).
"a pakliže kdo má slova slyší a nevěří - já ho nesoudím.
Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych jej spasil"(Jan
12 verš 47).
PŘÍCHOD
DRUHÝ:
"A
pak se objeví znamení Syna člověka na nebesích a všechny
národy Země budou truchlit až uvidí Syna člověka, jak
přichází na oblacích nebes, slavného a mocného.." (Matouš 24
verš 30).
"..a tak se Kristus obětoval, aby na sebe vzal hříchy
mnohých; těm, kteří na Něj čekají se objeví podruhé, ne kvůli
hříchu ale pro jejich spásu"... (Židům 9 verš 28).
"...a vás utiskované spolu s námi vysvobodí, až se zjeví
Ježíš Kristus se svými mocnými anděly ..." (2 Tesalonským 1
verš 7-8).
"...ustanovil den, ve kterém bude spravedlivě soudit celý
svět skrze toho, kterého k tomu určil - k tomu poskytl důkaz,
když ho vzkřísil z mrtvých"...(Skutky 17 verš 31).
Každý
student, pakliže bude hledat, najde takových kontrastů
mnohem, mnohem více! Doporučoval bych vřele, aby sis přečetl
ty různé "teorie" a učení, které tvrdí opak proti tomu, co
jsem zde napsal - hlavně o návratu osobním a tělesném!
Ovšem, je třeba rozlišovat mezi předpovědmi o Jeho
viditelném a fyzickém návratu na konci naší dispensace
milosti a poukazy na Jeho všudypřítomnost a
vševědoucnost které jsou atributy Boha! V tomto smyslu je s
námi a mezi námi stále, až do konce systémů tohoto
světa!! Ale nyní je Ježíš Kristus osobně a
tělesně po pravici Otce, jak nás Bible informuje ve více jak
osmnácti verších. Uvedu pouze několik: Matouš 22 verš 44,26
verš 64, Marek 12 verš 36,16 verš 19, Lukáš 20 verš 42,22 verš 69,
Skutky 7 verš 56,57, Efez.1 verš 20 a další.... Znovu
opakuji: Já tomu nerozumím právě tak, jako nejsem
schopen racionálně vysvětlit ani sobě, ani druhým Jana
1 verš 1: "..to Slovo bylo u Boha - a to Slovo bylo
Bůh" - a přitom je pouze jeden Bůh!!
Nepřehlédni:
Nyní
se podíváme na některá ta "učení" o příchodu Ježíše Krista. S
některými se možná ani nikdy nesetkáte, ale podívejme se na
ně: 1) Proroctví o druhém příchodu Krista bylo splněné
v příchodu Svatého Ducha na Pentecost (Letnice,
Skutky, kap.2). Námitky: A) Tento pohled
ničí doktrínu Trojice, když dělá z Ducha pouhou manifestaci
Ježíše Krista! B) Kristus jasně slibuje "jiného Utěšitele,
Advokáta, Učitele". "Pakliže neodejdu, Utěšitel nemůže přijít
- ale když odejdu, pošlu vám ho" (Jan 16 verš 7). C) Všichni,
kteří byli inspirováni, aby napsali Skutky, Epištoly a
Apokalypsu, píší o Jeho druhém příchodu vždy v budoucím čase!
D) Žádná z událostí, které měly doprovázet Jeho druhý příchod
se nestala! Připomenu: Vzkříšení "spících" křesťanů
(1Korint.15 verš 22-23, 1Tesal. 4 verš 13-16), žádná změna
těl žijících křesťanů (1Korint. 15 verš 51-53, 1Tesal.4 verš
13-16. A co Matouš 24 verš 29-30?...Toto jsou jevy, které byly
předpověděné při druhém příchodu Ježíše Krista!
2) Další
"učení": Obrácení hříšníka je příchod Ježíše Krista.
Tento pohled je tak dětinsky slaboduchý, že jej nebudeme ani
rozebírat! Podle Písma je to pravý opak: Hříšník přichází ke
Kristu, ne Kristus k hříšníkovi!!! Prorokované události při
Jeho příchodu nezahrnují obrácení hříšníků!
3) Smrt křesťana
je příchodem Ježíše Krista: Inspirovaní pisatelé Písma
vždy nazývají křesťanovu smrt jako "odchod". Ani jednou není
Kristus spojovaný se smrtí křesťana!
4)
Zničení Jerusaléma římskými legiemi znamenal Jeho příchod:
V Matouši 24 a Lukáši 21 jsou předpověděné tři události:
Zničení Chrámu, Kristův příchod a konec světa, jak ho známe.
Jan napsal Apokalypsu po zničení Jerusaléma a píše o Jeho
budoucím návratu! Poslední slib v Bibli je: "Přijdu
rychle"....
5) Rozšíření
křesťanstva po světě je Jeho příchod: Rozšíření je
postupné, graduální, kdežto Jeho příchod je náhlý a nečekaný!!
Dále toto je proces, kdežto Jeho příchod je událost!
Rozšíření křesťanství přináší spásu zlým, kdežto Jeho příchod
přináší pro ně zkázu a zničení! (1Tesal.5 verš 2).
Tyto pohledy a učení, nebyly nikdy
přijaty známými teology, ani se nikdy neobjevily v žádné
seriózní křesťanské literatuře....
Všichni, které jsem
studoval já, zastávají tělesný a viditelný druhý příchod
Ježíše Krista!! A teď pozor!: Božím účelem (cílem, plánem) v této
naší době dispensaci je: "vybrat si z pohanských národů lidi
pro své jméno" a ne obrácení celého světa!! Pak se On vrátí a
teprve potom se celý svět obrátí! (i když to na konci
Milenia, bude opět končit tragedií) Zkontroluj si: Skutky 15
verš 14-17, Římským 1 verš 5 (česká verze je opět vadná:ne
"všechny národy" ale "ze všech národů). Římským 11 verš 14,
1Korint.9 verš 22, Apokal.5 verš 9...
DVĚ
VZKŘÍŠENÍ:
Slovo Boží učí - tou
nejjasnější formou - že všichni mrtví, budou
vzkříšeni! Málokterá jiná doktrína spočívá na základech,
které by byly více zdůrazněny. "Pakliže neexistuje vzkříšení,
potom ani Kristus z mrtvých nevstal..."(1 Korint. 15 verš
13-14). Je ale také důležité pochopit toto: Bible nikde
neučí, že by všichni mrtví byli vzkříšeni ve stejnou dobu!
Písmo nás učí o "vzkříšení k životu" a vzkříšení k soudu (Jan
5 verš 29).
Kdyby
chtěl někdo namítnout že "ta hodina" znamená současné
vzkříšení obou - tak bych připomněl, že "hodina" z verše 25
už trvá více, jak 1900 let!! Nakonec to Petr vysvětluje v
2Petr 3 verš 8, Pavel v 2Korint.6 verš 2 a Jan v 8 verš 56... Ježíš
v Lukáši 14 verš 13-14 také hovoří o "vzkříšení
spravedlivých", že? Ale ze všech těch veršů je nejsilnější
Apokalypsa 20 verš 4-5!
Závěr: Svědectví
Bible je jasné! Těla "spících" křesťanů budou vzkříšena,
uchvácena do prostoru společně s těmi, kteří v té době ještě
budou žít. Tam se setkají s Kristem tisíc let před tím,než
bude vzkříšena ta ztracená většina lidstva. Proč píši
většina? To mám od Krista, který to řekl v Matouši 7 verš 14.
Podívej se na to! Ještě něco k tomu vzkříšeni: Nikdy
nezapomeň že ten pojem "vzkříšení" se týká pouze těla- nikdy
duše!! Bible učí, že duše, po opuštění těla prožívá
vědomě buď radost, nebo žal; viz Filipským 1 verš 23,
2Korint.2 verš 8, Lukáš 6 verš 22-23!!!
BOŽÍ
SOUDY.
Výraz
"Všeobecný soud", o kterém se tak často hovoří v náboženství,
se v Bibli nenachází a - co je ještě důležitější: ta celá
koncepce jednoho soudu, kde by byli souzeni všichni lidé,
kteří kdy na zemi žili - je Božímu Slovu zcela cizí! Písmo
mluví o pěti soudech, které se od sebe liší ve čtyřech
aspektech: a) kdo jsou ti souzení, b) kde jsou souzeni, c)
kdy jsou souzeni, d) výsledek soudu.
SOUD
NAD KŘESŤANY.
(Jejich
hříchy byly již souzeny.)
Čas: AD: 30.
Místo: Kříž na kopci, který se jmenoval Golgota.
Výsledek: Smrt pro Krista, ospravedlnění pro
Křesťany.
"Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Golgota. Tam
Ho ukřižovali...." (Jan 19 verš 17-18).
"On na svém těle vzal naše hříchy na kříž..." (1Petr 2 verš
24).
"Vždyť i Kristus dal svůj život jednou pro vždy, On
spravedlivý, za nás hříšné, aby nás přivedl k Bohu"..(1Petr 3
verš 18).
"Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal
prokletí na sebe..." (Gal. 3 verš 13).
"Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám hříchem udělal,
abychom v Něm dosáhli Boží spravedlnosti"..(2Korint. 5 verš
21).
"Není už žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Ježíši
Kristu...(Římanům 8 verš 1).
"Říkám vám po pravdě: Ten, který slyší má slova a věří
tomu, který mně poslal, má věčný život, nepodléhá soudu ale
přešel již ze smrti do života"... (Jan 5 verš 24).
Slovo "soud"
v předešlém verši, nebo "odsouzení" v jiných překladech Bible
je to stejné slovo jako "soud" v Matouši 10 verš 15, Židům 9
verš 27, 2Petr 2 verš 4. Zcela jiné slovo je použito v 2Korint. 5
verš 4, kde se jedná o "soud" nad skutky spasených
lidí!!!!
SOUD
NAŠÍCH HŘÍCHŮ
(myslím
denní hříchy Křesťanů) :
Čas: Kdykoliv.
Místo: Kdekoliv.
Výsledek: Pokárání, někdy i
potrestání od Krista, pakliže se sami neodsoudíme! "Kdybychom
soudili sami sebe, nesoudil by nás On. Ale když nás soudí
Pán, soudí nás proto, abychom nebyli odsouzeni se světem"...
(1Korint. 11 verš 31-32).
"Podvolujte se Jeho
výchově: Bůh s vámi jedná jako se svými dětmi (můj překlad).
Jaké je to dítě, které otec nevychovává?" (totéž, Židům 12
verš 7). Další refer. 1Petr 4 verš 17, 1Korint. 5 verš 5,
2Samuel 12 verš 13-14...... Chování a skutky Křesťana budou
jednou souzeny. Kdy? Až se On vrátí. Kde? Nemám přesnou
odpověď - někde v prostoru. Výsledek: "Odměna" nebo "ztráta"
- ale Křesťan(ka) sám(a) je spasený(á)! Přesto že Bůh-Syn
zemřel za naše hříchy a Bůh-Otec slibuje, že "na naše hříchy
už nikdy nevzpomene" (Židům 1 verš 17), i tak, každý skutek
musí projít soudem: "Všichni musíme přijít před soudnou
stolici Ježíše Krista, aby každý dostal odplatu za to, co v
životě učinil - dobré či zlé".. (2Korint.5 verš 10)."Proč tedy ty
slabý, soudíš svého bratra? A ty silný, proč zlehčuješ svého
bratra? Všichni přece budeme stát před soudnou stolicí
Boží.."(Řím.14 verš 10).
SOUD
NAD NÁRODY.
Čas: Slavný Příchod Ježíše Krista (Matouš 25 verš 3132,13 verš
40-41).
Místo: Údolí Jehošafat (Joél 3 verš 1,2,12-14).
Výsledek: Někteří zachráněni, někteří ztraceni (Matouš 25 verš
46).
Základ soudu: Jak se kdo choval k těm, které On nazval "svými
bratry" (Matouš 25 verš 40-45, Joél 3 verš 3,6-7). Já osobně
věřím, že ten výraz "bratři" znamená zbytek Židovstva.
Ti,
kteří se obrátí k Ježíši jako ke svému Spasiteli během Doby
Strastí, která má začít hned(?) po Rapture a končí Druhým
Příchodem Ježíše Krista k Armageddonu. (Matouš 24 verš 21-22,
Apokal. 7 verš 14, 2Tesal. 2 verš 3-9). Jasné je jedno: Tito
"bratří" nemohou být křesťané, protože je nemyslitelné, že by
se někde našlo tak veliké množství křesťanů, pro které by
nebyla laskavost k "bratřím" samozřejmostí! Tento pohled
nemohu přijmout a proto pevně věřím, že jde o Židy... Hlavní
bod: Křesťané jsou u tohoto soudu přítomni - tudíž nemohou
před tímto soudem stát!! (1Korint 6 verš 2, Daniel 7 verš 22,
Juda, verše 14, 15. Po pravdě: Soud Velkého Bílého Trůnu a
Soud Národů mají společné jedno : Soudce!!!
ZÁKON
A MILOST..
Ze
všech těch rozdílných skutečností v Bibli - ta vskutku
nejmarkantnější je rozdíl mezi zákonem a milostí, který
manifestuje dvě nejdůležitější dispensace: Židovskou (zákon)
a Křesťanskou, (milost). "Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost
a pravda skrze Ježíše Krista" (Jan 1 verš 17). To ovšem
neznamená, že zákon neexistoval před Mojžíšem právě tak jako
milost a pravda byly už před Kristem! To zakázané ovoce v
ráji mělo bázi zákona a milost v tom, jak Bůh "hledá" Adama a
Evu a zakryje je koží zvířat... Zákon, jako manifestace Boží
vůle a milost, jako pohled na Boží laskavost vždy byly. Ale
"zákon", o kterém se Bible zmiňuje nejčastěji, přinesl Mojžíš
z hory Sínaj. Ten vládnul od Sínaje až po Kalvárii. Právě tak
milost dominuje od Kalvárie do okamžiku Uchvácení, nebo-li
Rapture.
Jedno si ale
přátelé uvědomte:
Bible nikdy, v žádné dispensaci,
tyto principy
neslučuje
dohromady!
Toto
je něco, co bych vám každému chtěl "zabetonovat" do vašich
srdcí!!! Zákon měl vždy své místo a časové období a jeho
"vyjádření" bylo zcela odlišné od principu milosti!!!
Znovu:
Nedávejte nikdy tyto
dva principy do jednoho pytle! Dostanete se okamžitě
do myšlenkového chaosu a když je oba z toho
pytle vysypete najednou, ocitnete se na platformě
kteréhokoliv kultu, který na této planetě existoval
a
nebo existuje!
Zamyslete
se nad tím, co vám píši a promítněte si následky takového
počínání sami!
Zákon
zavírá každá ústa před Bohem - milost je otevírá, aby
vyslovila vděčnost a lásku k Němu!!! Zákon je vláda soudu -
milost vláda odpuštění. Zákon zabíjí - milost oživuje, dává
věčný život. Zákon tvoří nekonečnou vzdálenost mezi Bohem a
hříšným člověkem, milost tuto vzdálenost nemá! Zákon
praví:"Oko za oko, zub za zub" Milost učí: "Udeří-li tě někdo
na jednu tvář, nastav druhou".
Zákon učí nenávist k nepřátelům,
milost lásku k těm, kteří ti činí zlo.. Zákon nikdy misionáře
mít nemohl - milost učí spásu po celém světě!
Zákon
totálně odsuzuje toho nejlepšího člověka -
milost
ospravedlní toho nejhoršího!
Zákon
říká: Dělej, abys mohl žít -
Milost:
Věř a žij!!!...
A opět: Pakliže je začneš
míchat dohromady, okradeš zákon o jeho neúprosný teror -
milost o její nádhernou svobodu!! Nikdy to nedělej - to co z
toho vyleze, nebude nikdy Kristovo Křesťanství svobody a
plného, hojného života!!!
Ty
který(á) studuješ Bibli, uvědom si že Písmo, když mluví o
"zákonu", má na mysli zákon daný Mojžíšem; Římanům 7 verš 23 je
vyjímka.. Někdy to znamená zákon celý (Desatero i
Ceremoniál), někdy pouze Desatero, jindy pouze Ceremoniál.
Příklady pro celý zákon: Římanům 6 verš 14, Galatským 2 verš
16 a 3 verš 2. Pro Desatero: Řím.3 verš 19, 7 verš 7-12. Pro
Ceremoniál: Koloským 2 verš 14-17, na příklad. Také prosím
nezapomeňte, že v ceremoniálních, zákonech byly zahrnuty typy
osoby Ježíše Krista, Jeho práce jako kněze a hlavně Jeho oběť
- ať už ve svatostánku (jako kněz - Exodus, kap. 25-30), a
jako obět (Leviticus, kap. 1 až 7).
Některé
verše v Žalmech by byly nevysvětlitelné, pakliže by jste se
na ně dívali z pohledu "pod zákonem":"..nýbrž oblíbil si
Hospodinův zákon a nad ním rozjímá ve dne i v noci".(Žalm 1
verš 2). "Jak jsem si Tvůj zákon zamiloval, každý den o něm
přemýšlím". (Žalm 119 verš 97. Chápete, že kdyby David mluvil
o zákonu, pod kterým on tenkráte žil, byla by to
nepochopitelná fraška! Zákon zabíjel - byl esencí
spravedlnosti bez soucitu! David se dívá vpřed, kdy po
Kristově oběti zákon (Boží vůle) sice existuje, ale
nevztahuje se na ty, za které Ježíš Kristus dluh vůči zákonu
zaplatil!! Jistě, Boží zákon je - sám o sobě - nádherný,
čistý, bez chybičky - něco, co by vytvořilo vesmírnou pohádku
krásy, lásky, bezpečí, štěstí, kdyby jsme jej byli schopní
dodržovat!!! Král David se, každopádně dívá daleko
vpřed...
Tři zásadní omyly, které zamořily
Křesťanství v ohledu vztahu mezi zákonem a milostí. Přečtěte
si je podrobně a uchovejte v paměti jako výstrahu:
ANTINOMIANISMUS
- znamená odmítnutí jakékoliv vlády, jakýchkoliv pravidel pro
život křesťana. Učí, že křesťané nemusí žít čisté životy,
protože jsou spasení skrze Boží milost, která je zdarma. Co o
nich píše Pavel? "Prohlašují, že znají Boha, avšak svým
jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopní
jakéhokoliv dobrého skutku". (Dopis Titovi 1 verš 16).
"Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už
dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha ve
smyslnou nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána
Ježíše Krista". (Juda verš 4).
CEREMONIALISMUS - učení, že věřící
musí dodržovat levitické obřady a nařízení. Moderní forma
tohoto je učení, že křesťanská nařízení a obřady jsou nutné
pro spásu. "Tu přišli do Antiochie někteří lidé z Judska a
začali bratry učit:"Nepříjmete-li obřízku, jak to předpisuje
Mojžíšův zákon, nemůžete být spaseni" (Skutky 15 verš
1).
GALATIANISMUS (nemám český přepis)
je míchání zákona a milosti; učení, že ospravedlnění (spása)
je částečně skrze milost a částečně skrze zákon. Jinak:
milost je darována, aby pomohla bezmocnému hříšníku dodržet
zákon. Proti tomuto omylu, který je nejrozšířenější ze všech
(seznam se s učením katolické církve!) je ta dokonale logická
obrana Pavla v dopise Galatským:"Chtěl bych se vás zeptat jen
na jedno: Dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste dodržovali
zákon, nebo protože jste uvěřili evangeliu Ježíše Krista?"
(Galatským 3 verš 2).... "Divím se, že se od toho, který vás
povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému
evangeliu (ovšem jiné není), jsou jen lidé, kteří vás
zneklidňují a chtějí Kristovo evangelium změnit v pravý
opak.
Ale
kdybychom my, nebo sám anděl z nebe přišel
hlásat jiné evangelium než to, které jste
přijali, budiž proklet! (Galatským. 1 verš 6-8).
Co
vlastně ten Zákon je?
"Zákon
je tedy sám v sobě svatý, přikázání svaté, dobré a
spravedlivé (Řím.7 verš 12)."Víme, že zákon je svatý (pneumaticôs=
spirituální), já však jsem karnální (tělesný), zaprodaný
hříchu". (Řím.7 verš 14). "Ve své nejvnitřnější bytosti s
radostí souhlasím se zákonem Božím.." (
Komentáře