(David Loula)

 Modlitební výzvy ohledně festivalu Prague Pride, které jsem šířil mezi křesťany v naší zemi, vyvolaly diskuzi nad tématy homosexuality a způsoby, jak těmto lidem pomáhat. Hlavní střet nastal v tom, zda křesťané mají bojovat proti hříchu a zlu, které s sebou hřích nese, nebo mají pouze v tichosti žít své křesťanské životy a hlásat evangelium. Chci se k tomu také vyjádřit v tomto článku, protože v mých výzvách nebyl prostor pro objasnění mých východisek a mohl vzniknout dojem, že vystupuji proti homosexuálům s cílem je pošpinit. Na úvod se distancuji od těchto nepravdivých dojmů a podotýkám, že moje úloha spočívá v povzbuzování křesťanů k modlitbám, půstům a duchovnímu boji, nikoli v hodnocení homosexuálů a jejich životního stylu, či ukazování cest, jak jim pomáhat.  Podle Bible je homosexuální chování vážným hříchem. Ne nadarmo vyzval Bůh Židy k vykonání trestu smrti v případě homosexuálního styku, protože chtěl ochránit izraelskou pospolitost před nákazou a destrukcí, která by se tím rozšířila. Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně. (Lv 20,13) Skutečně i historie ukazuje, kam směřuje společnost, která nepoužije záchranné mechanismy, které by ji zachovaly před šířením destruktivního zla. Můžeme číst o hříchu Sodomy, který spočíval nejprve v pýše, mamonářství, samospravedlnosti a nemilosrdenství. (Ez 16,49) Protože se zlo nezastavilo u těchto hříchů a šlo dál, vidíme nakonec násilí sodomských mužů, kteří nutili Lota, aby jim vydal Boží posly k sexuálnímu zneužívání. Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům. Volali na Lota řekli mu: "Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!" (Gn 19,4-5) Lot nechtěl, ale nabídl jim své dcery místo Božích poslů. Nakonec právě toto byl moment, ve kterém se rozhodlo o zničení Sodomy, protože ti poslové přišli, aby se na vlastní oči přesvědčili o nepravosti Sodomy. V tuto chvíli vtáhli Lota do domu, oslepili dav rozvášněných mužů a řekli Lotovi: My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili. (Gn 19,13) Přišel oheň a síra z nebe a zničil Sodomu a další čtyři města, která propadla zlému a dodnes se na území těchto měst nalézají sirné koule, které se v takové koncentraci síry nenachází nikde v okolí ani jinde ve světě. Místo je na obou březích Mrtvého moře a dodnes je to symbol smrti, protože se tam nenalézá život ani v moři ani v okolní poušti. Podle Písma se toto stalo pro výstrahu budoucím bezbožníkům. (2P 2,6) Jelikož se objevily spekulace o tom, že toto nařízení o nebezpečí homosexuality platilo pouze pro vyvolený izraelský lid, se kterým měl Hospodin smlouvu, chci zdůraznit, že tento soud nad Sodomou se týkal pohanů a to ještě v době, před vydáním Mojžíšova zákona, tudíž je patrné, že Bůh byl vázán svou spravedlností a musel vykonat soud nad pohany v Sodomě, kteří přestoupili Boží řád, jenž měli napsaný ve svém srdci ještě před tím, než Bůh dal Židům smlouvu a zákon na Chorébu. Bůh toužil Sodomu zachránit a byl ochotný vyslyšet Abrahama, který se za Sodomu přimlouval o milost, ale nenalezl tam oněch usmlouvaných deset spravedlivých, kvůli kterým by město mohl zachránit podle dohody s Abrahamem. Nebezpečí sexuálních deviací, které se začnou považovat za normu a budou společností chráněné, povede k rozkladu heteronormativu a následně k rozkladu manželství, rodiny a celé společnosti. Je vcelku jedno, zda pak dolehne Boží soud v podobě ohně z nebe, nebo jestli národ vyhyne, protože nebude mít děti.  Hlavní problém vidím v posunu hodnot, které v dnešní společnosti nastává.Každý týden je prolomena další norma společenského soužití a lidé se chlubí tím, za co by se ještě před deseti, dvaceti lety styděli. Rok co rok s pohrdáním odhazujeme do koše hodnoty, kterých si naši otcové vážili, na kterých budovali společnost a stát, pro které byli ochotni bojovat a umírat. Duchovní, kulturní a mravní dědictví našich otců je den za dnem před našima očima vykrádáno Božím nepřítelem. My nyní v pýše toto vše odkládáme se sebejistým klidem, že se nic nemůže stát. A do této situace prorokuje Izajáš : Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí, jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají. Běda jim, připravili si zlou odměnu. (Iz 3,9) Pokud společnost začne akceptovat zlo, vždy se jí to vymstí. Můžeme diskutovat nad způsoby, jak společnost chránit, jak homosexuálům pomáhat, jak komunikovat tyto témata v sekulárním prostředím, ale nemůžeme akceptovat zlo. Můžeme tolerovat hříšníky, ale nemůžeme tolerovat zlo. Jak řekl nějaký moudrý muž, že k vítězství zla postačí, když dobří lidé nebudou dělat nic. Věřím, že si Bůh ze své nekonečné lásky povolává proroky, kteří přichází s úkolem obrátit srdce lidí k Bohu. A povolává je nejen pro vyvolený národ Izrael nebo pro církev, ale povolává si je i k pohanským národům. Vždyť Bůh je Pánem celé země a soudcem všech národů. On stvořil všechny národy a ty se budou jemu odpovídat ze svých činů. Vidíme, že Bůh povolal židovského proroka Jonáše, aby vyhlásil soud nad pohanským Ninive. Obyvatelé Ninive se pokořili před Bohem Židů a Bůh jim prominul. Taková je jeho láska a milost. Pokud by Jonáš nešel, Ninive by zahynulo. Podobně vidíme odvážná proroctví Izajáše, Jeremijáše, Daniele, Ezechiele atd. k Babylónu, Asýrii, Kédaru, Amónu, Edómu, Moábu, Egyptu a dalším národům. Byli to Boží poslové vybraní z izraelského národa a jejich služba se zdaleka neomezovala na lid Izraele. V tomto vidím Boží lásku k pohanským národům a jeho svrchovanost.  Podle Nového zákona lásky máme milovat všechny lidi včetně našich nepřátel. Prvotní církev stála v pravdě Boží a sloužila všem lidem. Apoštol Pavel nazývá homosexuální chování hanebnou vášní. Příčinu homosexuality vidí v odmítnutí pravdy a lásce ke lži. Proto je Bůh vydal napospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli. (Ř 1,24-25) Nikde nevybízí k pronásledování hříšníků, ale ke službě a modlitbám za ně. Píše o Božím hněvu, který se zjevuje z nebe proti každé nepravosti lidí, potlačujících pravdu, a dále ve svém listu ukazuje cestu z moci hříchu skrze víru, která ospravedlňuje, a život v moci Ducha, který vede do svobody Božích dětí. Dále dokládá, že není možné uvěřit a být spasen, pokud lidé neuslyší evangelium a nepřijmou zvěst pravdy. Ovšem v listu Efezským nám radí, jak máme žít mezi pohany a píše: Nenechte se od nikoho svést prázdnými slovy, aby vás nestihl Boží hněv jako ty, kdo ho neposlouchají. Proto s nimi nemějte nic společného...Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. O tom, co oni dělají potají je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. A kde se rozjasní, tam je světlo. (Ef 5, 6-7,11-13) Tady nám apoštol dává vodítko, že ačkoliv je nám nepříjemné až odporné o některých věcech mluvit, máme to dělat, protože tím rozšíříme světlo. Jsem přesvědčen, že se to netýká jen toho, že máme nazývat pravými jmény věci pouze v církvi, ale i mezi pohany. To neznamená, že lidi odsuzujeme, naopak pokud to děláme s láskou, pomáháme jim zorientovat se a postavit své životy na skále a ne na písku. Potřebujeme velkou moudrost, jak komunikovat tato obtížná témata ve světě, ale Bůh slíbil moudrost každému, kdo ho poprosí, takže se nemusíme bát, že bychom si nevěděli rady. Nastává čas, kdy nevěřící lidé otevírají oči a mnozí z nich se ptají, co se to děje a proč se to děje. Lidé začínají být dychtiví po pravdě. Když jim dnes řekneme, že naše společnost je v rozkladu, oni souhlasí a vidí, že je to proto, že jsme opustili dobrý základ, na kterém jsme dříve stáli. My máme jedinečnou příležitost ukázat na Ježíše Krista, který dává naději a řešení pro jednotlivce, ale také ukazuje východisko z  celospolečenské duchovní a morální krize, do které jsme se dostali.  Naši předkové ve víře, ať už to byl Milíč, Hus, Komenský, Jednota bratrská nebo Moravští bratři byli v těchto věcech jednoznační. Ačkoliv odmítali jakékoliv násilí a zvláště čeští a moravští bratři byli silně pacifističtí, ohledně Boží pravdy byli neústupní. Milovali lidi, ale kvůli nim neustoupili z Boží pravdy i když byli pronásledováni. Hus nazýval smilstvo šelmou nejnešlechetnější, která ničí Kristovo lidství v lidech, a velice často kázal proti smilstvu a k témuž vybízel své následovníky. Viděl, že smilstvo rozkládá vztahy a ohrožuje rodinu. Proto hodně času věnoval vyučování o řádu manželského života a o manželství napsal několik knih. Apoštol Pavel považoval smilstvo za zvláštní hřích, protože jím se hřeší proti vlastnímu tělu. (1.K 6,18) Hus se dlouze rozepsal ve svých Výkladech o smilstvu a také o homosexualitě, kterou nazývá němým hříchem a považuje ji za nejhorší druh smilstva. Podobně učili všichni církevní učitelé po dva tisíce let křesťanství. Dovolíme si dnes pochybovat o jejich pravověrnosti a odpovědnosti? Můžeme vidět, k čemu společnost nakažená jedem smilstva směřuje a to jen proto, že jsme podkopali dobrý biblický základ a stavíme na písku lidského rozumování. O co jde homosexuálům? Dobrou odpověď na tuto otázku může dát příručka pro učitele s názvem Homofobie v žákovských kolektivech. Dokument schválilo ministerstvo školství a rozeslalo ho na všechny školy.Cílem příručky je vymýtit homofobii ze škol. Homofobie je slovní novotvar, který podle autorů znamená obavu z homosexuálů, transsexuálů a bisexuálů, ale není to fobie v klasickém významu psychické poruchy. Takže homofob je plně odpovědný za své pocity a chování a ponese si následky svých činů. Homofob je člověk, který mimo jiné vysloví svůj odpor k homosexualitě, je nekorektní, cítí negativní emoce při styku s homosexuálem atd. Učitelé by měli podle příručky s těmito jevy bojovat a děti, které se homofobie dopustí by měly být potrestány. Tam může spadat i slušně vyjádřený názor našich dětí, když pojmenují homosexualitu hříchem. Co za tím stojí? Evropská unie vydala v roce 2006 antidiskriminační zákon, který je závazný pro všechny státy unie. V něm se státy zavazují bojovat proti extrémismu, kam spadá také homofobní chování. Zákon je pouze předstupněm k pronásledování křesťanů.Zákon byl vypracován zastánci genderové teorie, která zpochybňuje komplementaritu mezi muži a ženami a popírá rozdíly mezi muži a ženami. Tvrdí, že pohlaví není určováno biologicky, ale společensky. V důsledcích tato teorie vede k zpochybňování pohlaví na základě biologických znaků a tudíž nutně povede ke zmatkům v sexuální orientaci a k rozvoji transsexualismu. Základní způsob, jak vymýtit homofobii spočívá v odložení stereotypů a zavržení heteronormativu. Heteronormativ určuje za normální soužití muže a ženy. Pokud by se podařilo rozložit heteronormativ, pak bude normální nejen homosexuální soužití, ale také pedofilie, zoofilie, nekrofilie atd. Toto píšu jen proto, abychom viděli, že pokud vystupujeme proti pochodu Prague Pride, neznamená to, že bojujeme proti lidem. Naše bojování není proti lidem, ale proti duchovním mocnostem v povětří. Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale duchovní, a mají od Boha moc bořit hradby ďábelských lží v myslích lidí. To dělal i apoštol Pavel, to dělal i Jan Hus, když kázal proti smilstvu a proti korupci v kněžském stavu a světských úřadech. Nekázali pouze evangelium, ale ukazovali na dobrý základ v Kristu, na hodnoty vycházející z výborného Božího řádu, který je dobrý pro Židy, křesťany i pohany. Za propagací homosexuálního životního stylu stojí ideologická a politická agenda a té se musí křesťané postavit na odpor. Tak, jako se jen několik německých křesťanů dokázalo postavit na odpor národnímu socialismu nacistického Německa. To byla ideologie a tehdy jen málo věřících poznalo zrůdnost té ideologie. Prohlédli, až když bylo pozdě. Dnes to tu máme opět v jiné podobě. Homosexuálové mohou všechno za silné politické podpory státních úřadů. Křesťanům se pro svobodné vyjádření názorů  prostor zúžuje. Dnes není možné říci, že homosexuální chování je ze zdravotního hlediska rizikové, ač je to pravda, zato se může veřejně vyhlašovat, že ti, kteří zpochybňují hodnoty homosexuálů, jsou poddruzi! Homosexuálové smí na veřejnosti onanovat před fotografy, smí se svlékat do naha a dělat exhibice, ale běda tomu, kdo by řekl, že to na veřejnost nepatří. Hned by byl pranýřován buď jako náboženský fanatik, nebo jako homofob a xenofob.  Věřím tomu, že křesťané jsou v České republice plnoprávným občany a jako tací mají plné právo využívat svých občanských práv a svobod, které jim zaručuje Ústava. Mají právo svobodně vyjádřit svůj názor, mají právo se oddělit od zlého a mají právo využít všechny způsoby k tomu, aby zastavili šíření zla. Nejen, že mají toto právo, ale je to jejich duchovní a morální odpovědnost a povinnost. Odpovědnost vůči svým dětem a celé společnosti a povinnost s úctou vůči svým otcům. Kdo má větší právo ovlivňovat svět, ve kterém budou žít naše děti? Ti, kdo děti nemají a hledají jen zábavu a rozkoš, nebo ti, kteří děti rodí a vychovávají?  Jsme uprostřed velkého boje. Můžeme si to připustit a nemusíme,ale je to skutečnost. A boj se vede o duše lidí a také o duchovní prostor nad národy. Brzy nastane soud nad duchem materialismu, který sváděl národy Evropy po desetiletí. To bude příležitost šířit evangelium bez obalu a strachu. Nad národy jsou i další duchovní knížata, proti kterým Bůh povolal svoji armádu. Ta armáda se skládá z andělů i lidí. Boží boj není zaměřený proti lidem, ale pro lidi, protože je chce vysvobodit z moci hříchu a smrti. To však není možné bez průlomu v duchovní oblasti. K průlomu v duchovním světě dojde pouze tehdy, když se Boží lid pokoří pod mocnou ruku Boží a bude bojovat duchovními zbraněmi, které nám Bůh dal k dispozici a to jsou modlitby, půsty, slovo pravdy a služby lásky. Nevěřím, že budou homosexuálové vysvobozeni bez duchovního boje. Možná nás budou mít rádi, pokud jim nebudeme říkat pravdu a budeme na ně sladcí. Ale to nepomůže ani jim, ani nám. To, co jim může skutečně pomoci je, když Bůh potrestá duchovní mocnost, která za homosexualitou stojí a to bude okamžik, ve kterém budou schopni slyšet evangelium, přijmout pravdu a být osvobozeni. Nyní se rozhoduje o to, zda Boží soud dolehne na tuto mocnost a její zřídla nepravosti (LGBT festivaly, pornografický průmysl, gay kluby...), nebo na celý národ. Může přijít osvobozující soud, který způsobí, že se lidem otevřou oči a navrátí se k hodnotám svých předků, nebo soud zničující, jako byl soud nad Sodomou. Klíč, který o tom rozhodne, je v rukách církve, Těla Kristova. Žijeme ve vážném období, které můžeme přirovnat k situaci před Bílou horou, nebo před druhou světovou válkou. Tehdy církev v naší zemi (a Evropě) selhala a následky byly katastrofické. Možná, že kdyby se tehdy našli ti, kteří by se s roztrženým srdcem postavili za svůj národ před Boha v pokání, slzách, modlitbách a půstech, byli bychom uchráněni. Ale církev selhala. Byla nejednotná, hledala pomoc ve spojencích v zahraničí, neopírala se o živého Boha, nerozpoznala vážnost situace. Nebyl slyšet hlas polnice, který by křesťany volal k modlitební mobilizaci a půstům a pokání. Možná tehdy stačilo sto spravedlivých, kvůli kterým by Bůh odpustil. Nebo sto Abrahamů, kteří by volali o milost pro národ. Nalezne Hospodin tyto věrné za našich dnů? Nyní se rozhoduje o tom, jestli česká církev bude lidem Lotovým nebo Abrahamovým. Lot byl spravedlivý, ale hledal dobré bydlo a neuměl bojovat. Nakonec, i když měl příležitost věci změnit, protože sedával v bráně a tudíž měl jistý politický vliv, nevyužil jej a zachránil pouze svou duši a dvě dcery. Mohl získat celé město. Abraham na rozdíl od Lota byl bojovník. Vtáhl se třemi sty osmnácti muži proti čtyřem králům a vysvobodil zajatého Lota a sodomského krále. Později, když mu Bůh zjevil, že hodlá zničit Sodomu, přimlouval se modlitby smíření. Abraham nemohl bez účasti hledět na to, co se děje. Chtěl věci změnit k lepšímu, usiloval o Boží království. Možná byl naivní idealista, ale Bohu byl milý, byl to Boží přítel. A Lot neměl sílu  a odvahu věci měnit, ani nevěděl, jak to udělat. Lot pouze trápil svou duši, když musel slyšet a vidět nemravnosti, křivdy a násilí sodomských obyvatel. Neboť tím co viděl i slyšel ten spravedlivý, když mezi nimi bydlel, těmito bezzákonými skutky mučil den za dnem svou spravedlivou duši. 2P 2,8 ČSP Otázkou je, zda bude česká církev mučit duši svou a svých dětí, nebo zda půjde dnes do boje, aby naše děti žily ve svobodě. Z tohoto boje není úniku, ale pokud zvolíme boj, je naděje na vítězství. Ježíš uvažoval o církvi, která je ve společnosti vidět a slyšet. O církvi, která se už více nenechá zastrčit do kouta, pod postel, nebo pod nádobu. Vždyť světlo se na taková skrytá místa nedává, ale dává se doprostřed místnosti, aby osvěcovala všechny v domě. Tak i česká církev bývala světlem pro národ v temných obdobích. Národy přikrývala temnota, ale nad českou církví zářila Hospodinova sláva. Bývala také solí pro národ, silnou solí, která má moc nad rozkladem, ač je jí málo, dokáže jídlu uchovat chuť i kvalitu. Musíme si teď zvolit, zda budeme raději mučit svou duši nad nepravostí země, nebo vysypeme sůl ze slánky mezi lid český, moravský a slezský.