Izajáš věrně prorokoval Izraeli, že jednoho dne budou
otevřeny „jejich uši, aby slyšeli.“ Je však smutné, že jeho
posluchači zavírali své uši před Božím hlasem. Chtěli se držet
svých hříchů!
„Neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali, mluvil jsem, a vy
jste neposlouchali, ale konali jste, co je zlé v mých očích, a
zvolili jste si, co se mi nelíbí. A tak toto praví Panovník
Hospodin: Hle, moji služebníci budou jíst, vy však budete hladovět.
Hle, moji služebníci budou pít, vy však budete žíznit. Hle, moji
služebníci se budou radovat, vy se však budete stydět. Hle, moji
služebníci budou plesat s pohodou v srdci, vy však pro bolest svého
srdce budete křičet a pro trýzeň ducha kvílet“ (Izajáš
65:12-14).
Jak tragické je odmítnout poslouchat milující varování od Ducha
svatého. Kdykoli zavíráme své uši před Božím příkazem, že máme
umrtvovat hříchy své tělesnosti, odsuzujeme se k prožívání všech
druhů trápení a bolesti.
Pochopte, prosím, že nemluvím o Božím služebníku, jenž je přemožen
hříchem, který nenávidí. Ani se nezmiňuji o věřícím, který si
nedopřeje odpočinutí, dokud jej Duch svatý neosvobodí. Mluvím však
o věřícím, který se naučil milovat svůj hřích, který položil svou
hlavu do klína Delily. Takový člověk má zatemnělé svědomí.
Takový služebník, který pokračuje ve svých hříších, uslyší hlasy,
ale žádný z nich nebude od Boha. Místo toho bude takový člověk
vydán krutému zacházení: „A tak pro ně zvolím kruté zacházení,
přivedu na ně, čeho se strachují! Volal jsem totiž, ale
neodpovídali, mluvil jsem, ale neposlouchali, ale páchali, co je
zlé v mých očích; zvolili si, co se mi nelíbí“ (Izajáš 66:4,
B21).
Jak je hrozné, když Bůh již nemluví! Ale jak je povzbuzující vědět,
že Duch svatý nás bude varovat a chránit před hříchem.
David Wilkerson
Komentáře