Vůdci ostatních náboženství vždy po svých následovnících požadovali, aby věřili v jejich doktríny a následovali jejich učení. V tom je hlavní odlišnost Křesťanství od ostatních náboženství.

Někdo namítne, že Bible je přece plná různých pravidel a nauk. Ano, Bible kromě toho, že především se v ní píše o Ježíši Kristu, obsahuje i mnoho příkazů a zákazů. Mám ovšem zcela oprávněný dojem, že jen málokdo si uvědomuje komu jsou tyto příkazy a zákazy adresovány. Bible je především knihovna v malém vydání. Obsahuje 66 knih od zhruba 40 autorů žijících v rozmezí asi 3500 let. A pokud si dáte tu práci a seznámíte s jejich obsahem, zjistíte, že obsah Bible je adresován pouze věřícím v Boha. Existuje samozřejmě možnost, že se slovy Bible můžou inspirovat i nevěřící v Boha. Ale již samotné základní členění Bible na dvě části, Starý Zákon a Nový Zákon (také lze tyto názvy přeložit slovy: stará smlouva a nová smlouva) říká, že je primárně určena těm, kdo jsou s Bohem ve smluvním vztahu.

Za staré smlouvy se stávali lidé účastníky smlouvy tím, přijali desatero a nechali se obřezat na těle (obřízka). Nová smlouva má pouze jednu podmínku, aby člověk uvěřil v Ježíše a tím byl znovuzrozen.

Někdo se zeptá: „ A co je to znovuzrození?“ Tuto základní nauku vysvětlil sám Ježíš. Za jeho života za ním jednou přišel člen židovské rady jménem Nikodém a jejich rozhovor lze sledovat v evangeliu Jana 3 kapitole. Nikodém byl představitel moci, vzdělaný a starý člověk. Slyšel o Ježíši a chtěl s ním diskutovat o určitých otázkách týkajících se židovského náboženství. Jenže co se nestalo, Ježíš nastolil záležitost znovuzrození. „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Nikodém byl pochopitelně zmaten, jak by se mohl starý člověk narodit znovu, má se snad vrátit do lůna matky a vyjít znovu? Ježíš mu ovšem řekl, že se zde nejedná o nové zrození těla, ale o zrození ducha.

Nenarodí-li se člověk z Ducha, i kdyby se mohl vrátit do lůna matky, z těla se vždy narodí tělo. Jedině z Ducha se narodí duch.

Teď zcela záměrně pominu případy lidí, kteří přežili nějakou nehodu a vyjadřuji se tím způsobem, že se znovu narodili. Všichni víme, že se jedná pouze o jejich pocit a úžas nad tím, že přežili.

Není divu, že se Nikodém zeptal: „Jak se to může stát?“ Ježíš mu na to odpověděl, že to není pozemská záležitost, že má svůj původ v nebi. A to je důvod, proč tomu nemůže uvěřit. Jak se může člověk narodit znovu?

„Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,  aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“

Vidíte? Toto je znovuzrození. Nechápavým, znovuzrození není nauka. Znovuzrodit se znamená uvěřit v něho. Jinými slovy, jestliže člověk neuvěří v něho, nemůže se znovuzrodit.

Jak si znovuzrození představuji běžní lidé? Myslí si, že když byl někdo včera zlodějem a dnes vrátil lup majiteli, že to je jeho znovuzrození. Nebo  někdo včera myslel nato, že si opatří milenku, ale dnes tuto myšlenku opustil, je to znovuzrození. Myslíme si, že když se vzdáme čehokoliv špatného a zlého, co jsme v minulosti činili, a pokládáme to za mrtvé a snažíme se potom činit dobro, rodíme se znovu. Tak to chápou lidé svým přirozeným způsobem. Toto je však ryze lidské pojetí. To není znovuzrození, které poskytuje Kristus.

Způsob znovuzrození, které dává Ježíš Kristus závisí na tom, zda věříte v něho, nebo ne. Ten, kdo v něho věří, má život věčný! Ten, kdo věří, není souzen, ale ten, kdo nevěří, je odsouzen. Toto není žádná doktrína nebo nějaké učení. Je to otázka vztahu mezi Ježíšem a člověkem a jedná se ryze o osobní záležitost.

Kdo byl tento muž z Nazaretu? Z výše uvedeného je zřejmé, že se jedná o zásadní otázku, neboť se vztahuje k základu křesťanské víry a proto musíme odpověď hledat v Božím slově – Bibli. Pravá křesťanská víra není založena na nějakých doktrínách, ale na osobě Ježíše, na Kristu. A proto je centrem křesťanské víry otázka, kdo je Ježíš.

Byl to pouze nějaký Žid, nebo nějaký prorok? Nebo byl a je Ježíš Syn živého Boha? Rozdíl mezi skutečným křesťanem a nepravým křesťanem nespočívá ve znalosti Kristovy doktríny, ale pouze ve vědomí toho, kdo je Ježíš!