Krátce po tom, kdy jsem přijala Pána Ježíše, měla jsem rozhovor se svým vzdáleným příbuzným z manželovy strany.Vašek k nám tenkrát přijel na návštěvu. Přicestoval vlakem a shodou okolností seděl v kupé s křesťany, kteří si vyprávěli o Pánu Ježíši. Vaškovi se velmi líbilo, jak byli radostní a šťastní a vnímal na sobě jejich lásku k Pánu i lásku, kterou měli mezi sebou. Řekl mi, že si mezi nimi připadal jako očistěný. Jenže z toho "kupé lásky" vystoupil do nelaskavého světa......

Když mi pak popisoval svůj zážitek, okomentoval ho slovy : "Vy křesťané jste vlastně tak trochu vyčůraní....dáte své problémy tomu svému Pánu Bohu a máte vystaráno. Bože, starej se...proč já bych se namáhal?"

Protože jsem byla ve víře ještě dítě, usmála jsem se tomu a pomyslela si, že má asi pravdu. Dokonce jsem se i trochu zastyděla za to, že to mám tak "jednoduché a snadné."

Milý Václav po čase opustil svoji rodinu, protože se zamiloval do jiné, mladší ženy. Od té doby jsem se s ním nesetkala a již nesetkám, protože žije jinde a v jiném světě - v tom svém.

Kdyby to bylo možné, dnes bych mu položila otázky : "Vašíku, když si myslíš, že mají věřící snadný a pohodlný život, proč jsi nevěřící ? Proč se i ty nestaneš křesťanem ?" A pak bych mu řekla : "Lidé, kteří patří Pánu Ježíši, vedou každodenní boj sami se sebou."

Usilujeme o to, abychom se svému Pánu líbili. Z lásky k Němu chceme žít čistý život. Učíme se odstraňovat hříšné touhy svého těla, učíme se milovat své nepřátele a modlit se za ně. Učíme se lásku dávat ne jenom přijímat. Učíme se být tiší a pokorní. V tom všem a ještě v mnohém jiném musí dobrý křesťan oddaný Pánu Ježíši vítězit, protože :

"Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla."
Efezským 6/ 11 - 12

Není to vůbec lehký boj. Je to boj s naší pýchou, s naším sobectvím, panovačností a povýšeností. Je toho hodně, co se musíme naučit přijímat nabo naopak odmítat. Jsme jako malé děti, které se učí poslušnosti. Každý den jsme vydáváni na smrt svého Já. Svého sobectví a vzpurnosti :

"Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku."
Římanům 8/ 36

Kdyby tohle všechno záviselo na nás samotných, na našich skutcích, nikdy bychom před svatým Bohem neobstáli. Ale my jsme se vydali na cestu. Na Cestu Božího Syna, Ježíše Krista. Náš Pán nás vede, Jde na té cestě stále před námi, proto :

"....v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval."
Římanům 8/ 37

Běžíme k cíli, na jehož konci nás čeká odpočinutí. Stálá Ježíšova přítomnost a láska nám dává sílu žít tento boj víry s radostí, protože náš pohled je neustále upřený na Něj :

"Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší."
1.Petrův 1/ 8 - 9

AMEN