článek nejdete zde:

http://www.cirkevusti.cz/knihy/odkud-se-v-cirkvi-bere-falesne-uceni-komensky-jan-amos-kniha

Odkaz na mp3 - tento článek čte počítač: https://skydrive.live.com/redir.aspx?cid=2e550b915a072f4d&resid=2E550B915A072F4D!215

Jak se do Církve dostávají falešná učení? J.A.K.

Kapitoly 3 a 4 z knihy Haggeus redivivus (Ageus znovu oživlý)
Kristus nám jasně řekl, že hlavním původcem všech špatností v církvi je Satan, neboť je to právě on, kdo na Božím poli, když lidé spí, rozsévá koukol (Mt 13). To víme všichni, ale nevíme, co je ta dřímota, kterou Satan ke své práci využívá. Abychom byli varováni, je třeba ukazovat z Písma především to, jak se zasévá koukol bludů, falešného učení a scestných výmyslů. Děje se to ponejvíce takto:

1. Především, když lidé zapomínají na Boží Slovo a zvykají si být bez něj. Tak Šalamoun, kvůli přemíře svého společenství s pohany, zapomněl na Boží zákon a dostal se až do slepoty modlářství. Stejně tak Rechabeám se vším lidem opustili zákon a potom ho dokonce kdesi ztratili, takže ho více než tři sta let neměli a nevěděli o něm, až za Jošijáše byl nalezen kdesi mezi různým nepořádkem. Proto se v té době velmi rozmohly pověry a modlářství, takže všichni proroci měli plno práce.

Podobně v římskokatolické církvi byl stranou odložen zákon Boží a na zřetel se braly jen zákony lidské. Není se tedy čemu divit, že když se světlo schová pod nádobu nebo za stěnu, že se udělá tma. To dobře věděl král David, proto říkal, že se děsí lidské hlouposti, v níž lidé opouštějí Boží zákon a na Jeho Slovo zapomínají. Proto prosil Boha, aby mu dal milost, aby se držel Jeho slova, dokud bude žít, neboť tehdy prý nebude zahanben, když bude brát zřetel na všechna Jeho přikázání.

Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. (Viz celý Žalm 119)
2. Když lidé odcházejí od Božího Slova k nějakým zvláštním viděním a zjevením, tehdy se také snadno dostávají do bludů, jako když se Saul radil s mrtvým Samuelem (1 S 28). V Izajášově době se tento postup stal běžný (jak se to stalo i v římskokatolické církvi), takže lidé stavěli na dotazování se mrtvých a na jejich zjeveních. Neřekl však Bůh:

Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých? K zákonu a svědectví! Což oni neříkají takové slovo, že mu z něho nevzejde jitřní záře? (Iz 8,19-20)
Do takových věcí bezesporu vstupuje ďábel a vkládá do nich své léčky, a ti, kdo takovým viděním věří, neuniknou pověrám a falešnému učení.

3. Když už používají Boží Slovo, tak k němu něco přidávají a měřítkem je pro ně filozofie a lidská moudrost. Apoštol o tom říká:

Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. (Ko 2,8)
Vždyť co mohl Aristoteles nebo Platon vědět o Boží moudrosti a Božím tajemství, jež bylo od věků skryté. Nikdo z moudrých tohoto světa tuto moudrost nepřijal, protože ji Bůh zjevuje pouze skrze svého Ducha svatého, jak učí apoštol. Stejně tak kdo se nechá v Božích věcech vést jenom rozumem a na tom pak staví, velmi snadno sklouzne do bludů, protože přemýšlení smrtelných lidí je ubohé a naše výmysly jsou nebezpečné. Takto šli Izraelci za svou vlastní fantazií a místo živého vůdce Mojžíše si postavili mrtvou modlu, prý na znamení Boží přítomnosti. Podobně farizeové míchali zákon s ustanoveními svých předků a tak rozhojnili mnoho falešného učení a pověr. Protože v církvi jsou vždy lidé, kteří mají zálibu ve světské filozofii, nebo velebí ustanovení předků (tradici), nebo se dokonce řídí jenom svým vlastním rozumem, nemůžeme se divit, že církev není bez falešného učení.

4. Falešná učení vznikají také tehdy, když lidé studují teologii a Písmo se špatnou motivací, tedy proto, aby něco uměli. Cíl Písem je především v tom, abychom z nich pochopili, že Hospodin je Bůh a že jiného kromě Něho není, abychom se Ho báli, sloužili Mu, věřili Mu a v této víře se učili očekávat věčný život. Kdo s tímto vědomím přistupuje k Bibli, tomu Hospodin zjevuje svá tajemství, jak praví Písmo. Ale když se někdo zabývá Biblí stejně jako jinou lidskou knihou, jen kvůli tomu, aby si rozšiřoval vědomosti, míjí cíl a všechna jeho snaha ztroskotá v marnosti, jak svědčí Duch Boží. Protože je pyšný, jedná nemoudře ve věcech, odkud pramení sváry a zbytečné hádky a tak místo pravého osvícení vycházejí různé domněnky a názory a z nich potom různá falešná učení.

5. Někteří Písmo čtou, ale zapomínají volat k Bohu o pomoc, aby jim posílal Ducha svatého, který by jim otevíral smysl Písma, a raději spoléhají na to, že svým rozumem pochopí všechno, co chtějí. Ale Duch svatý nám radí, abychom se báli Boha a nespoléhali na vlastní rozumnost. Takoví lidé nemyslí na to, co říká apoštol Petr, že žádné proroctví nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti, takže potom vnáší své rozumy do Písma a nalézají tam, co v Písmu není. Neboť náš rozum je sám ze sebe ohledně Božích věcí slepý a tak se sám zamotává a zaplétá. Toho se bál David, a proto se vždycky horlivě modlil, aby mu Bůh otevíral oči v Písmu, aby ho svým Duchem vždycky vedl a ukazoval mu svou cestu. To však mnozí nečiní a tak není divu, že místo světla z Písma věci spíše zatemňují.

6. Další příčinou falešného učení v církvi je, že některým lidem nestačí to, co potřebují k vlastnímu spasení, ale pouštějí se do různých spekulací, jejichž ospravedlnění hledají v Písmu a tak překrucují slova Písma. Jednají jako Origénes, který svým hledáním a zkoumáním alegorického významu Písma došel k mnoha bludům. Proto radí Sírachovec: Co je pro tebe příliš nesnadné, nevyhledávej, a co je nad tvé síly, nezkoumej. Přemýšlej o tom, co ti Hospodin nařídil, co před tebou drží v tajnosti, po tom nepátrej. Nestarej se o to, co se tě netýká, vždyť ti bylo ukázáno víc, než na co stačí lidský rozum. Mnohé lidi obloudily jejich domněnky, jejich myšlení zavedly na scestí falešné dohady.

7. Na vině je také vymýšlení různých nových pojmů, což dělají lidé, kteří se chtějí chlubit a vyvyšovat, a mít něco zvláštního. Ale apoštol říká: "Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky." Je to tak především tehdy, když se pojmy přizpůsobují světským měřítkům a ne Písmu. Potom z takových rozdílností vznikají rozdílné názory, protože Boží moudrost nepřebývá v nadnesených slovech lidské moudrosti.

8. Falešnému učení také velmi pomáhá skutečnost, že se do teologie a svatých věcí pouštějí lidé, kteří nemají bázeň před Bohem. Protože bázeň Boží je počátkem moudrosti, jak se mohou tou tajemnou nebeskou moudrostí s nějakým užitkem zabývat lidé, kteří bázeň nemají? Písmo říká, že Pán se dá nalézt těm, kteří ho nepokoušejí, a zjevuje se těm, kdo mu nejsou nevěrní. Zato tam, kde toto chybí, moudrost neroste, protože Duch svatý, Duch kázně, utíká od lsti a odstupuje od myšlení nerozumných. Ti, kdo poslouchají zákon, mu mohou porozumět, pro bezbožné však je Písmo ve svém tajemství jako zapečetěná kniha - vždyť stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den, cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou. O tom také Kristus svědčil Židům, když jim říkal, že nerozumějí Písmu, protože nemilují Boha. Takoví lidé se také v církvi často nacházejí, takže se nemůžeme divit, že sebe i jiné svádějí.

9. Falešné učení se drží církve tam, kde se teologii učíme od lidí, a ne od Boha, ne z Bible, ale z knih lidských. Je psáno, že všichni budou vyučeni od Boha a Kristus říká, že to tak musí být, aby se naše víra nezakládala na lidské moudrosti, ale na moci Boží. Ale je to Duch Boží v člověku, který vychází od Všemohoucího, který dává lidem moudrost. Proto je třeba ji hledat u Něj, jak je nám příkladem třeba král David nebo další svatí. Ale my většinou hledáme své učitele zde na zemi, a i přes Boží zákaz, si zakládáme na lidech. A protože ten či onen tvrdí to či ono, tak to spolu s ním tvrdíme také a tak lidem podřizujeme nejenom svůj rozum, ale i svou víru. Ale co je člověk? Boží Duch říká, že je to pomíjivost, všichni bez rozdílu, velcí i mocní, všichni jsou lháři, mohou se mýlit, chybovat a stavět na žádném z nich nelze. Kazatelé se učí jeden od druhého, a podle toho, jaké seženou knihy nebo jaké jim kdo podstrčí, to potom sami učí a jejich posluchači to všechno zase přejímají od nich, bez toho, že by nad tím přemýšleli nebo to srovnávali s Písmem. Nemůžeme se tedy divit, že bloudí stále dokola a nemohou se vymanit z falešných nauk.

10. Konečně jsou to lidské žádosti, které nejedněm brání v rozpoznání scestných myšlenek, které už přijali, nebo když je poznají, tak jim zabraňují opustit je. Někteří se stydí přiznat, že se v něčem mýlili nebo že někdo jiný pochopil věci lépe, a tak trvají na svém, setrvávají ve svém hříchu a převracejí Boží slovo. Tak tito lidé záměrně setrvávají v bludech a svádějí k nim i druhé. A tak Pán Bůh k tomu skrze proroka říká:

Hle, kladu před tento lid překážky a klopýtnou o ně otcové spolu se syny, sousedé i druhové zhynou. (Jer 6,21)
Odkud se bere bezbožnost v Božím lidu
Existují dva zdroje bezbožnosti. Jeden je uvnitř nás a druhý vně. Vnitřní je ten, že zapomínáme na smlouvu s Bohem a na výsadu, že jsme přijati za jeho lid, abychom (ačkoliv kvůli své zkaženosti jsme stejně jako jiní náchylní ke zlému) byli lid zvláštní, oddělený, svatý jako je svatý náš Bůh. Rádi zapomínáme na to, že jsme povoláni ke svatosti a obnoveni, a následujeme svou padlou přirozenost stejně jako ti, kdo povoláni nejsou. Proto Bůh často skrze proroky svůj lid napomíná, že opouštějí jeho smlouvu. A Petr říká, že křesťané jsou:

rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid získaný do vlastnictví, aby hlásali ctnosti toho, který je povolal ze tmy do svého podivuhodného světla (1Pt 2,9),
a učinil je účastníky své božské přirozenosti. Proto mají utíkat od světských a sobeckých vášní a napomíná je kvůli tomu, že mnozí zapomínají na své očištění a vrací se k poskvrnám světa a zakládají své křesťanství na vnějších věcech, stejně jako židé stavěli na obřízce a chrámu. Ale co na to říká Bůh? K čemu je mi množství obětí vašich? A jinde:

Ale vy spoléháte na klamná slova, jež nejsou k užitku. Smí se krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo baalům a chodit za jinými neznámými bohy? A přitom přicházíte a stavíte se přede mne. (Jer 7,8-10)
Vnější příčinou bezbožnosti je opuštění kázně, když vedoucí církve i světská spravedlnost selhává a netrestá, koho by měla. Kristus řekl: Mějte sůl v sobě! A také: Jestliže tě svádí noha nebo ruka nebo tvé oko (tedy kterýkoliv úd v církvi, i kdyby byl sebevzácnější), utni, vytrhni a odhoď pryč! A apoštol Pavel dosvědčuje, že trocha kvasu všechno těsto prokvasí a přikazuje vyloučit a vydat Satanu ke zničení těla každého, kdo v církvi způsobuje pohoršení. Také ten, kdo zjevně hřeší, má být trestán, aby ostatní měli bázeň. Když se nepoužívá sůl (kázeň), tak se nemůžeme divit, že to, co mělo být nasoleno, hnije, kazí se a zapáchá.

Světlem těla církve je bdícím služebníkům oko; jestliže nebdí, bude celé tělo ve tmě, nebo jak jinde říká Kristus: Jestliže usnou ti, kdo měli bdít, bude pro nepřítele snadné přijít a zasít koukol. Stejně tak když se nevytne, nevyloupne, neodmítne každý pohoršlivý úd, nelze se divit, že se nakazí jeden od druhého a nakonec i celé tělo. Hřích je jako zlá nemoc v našem těle, rakovina, která bují a rozšiřuje se, pokud se jí aktivně nezabrání. Stejně tak nechá-li se kvas kvasit, tak kvasí stále dál, až prokvasí všechno. A dokonce to už je tak, že nejenže vedoucí sami polevují ve vykonávání kázně, ale (jak sám Bůh říká) sami si libují v hříších, nechtějí přijímat napomenutí a sami jako první zpřetrhávají vztah s Bohem. A jejich příkladem jsou vedeni ostatní a jdou, kam je jejich vášně táhnou.

Proroci prorokují klamně, kněží vládnou na vlastní pěst a můj lid to má rád. Co však uděláte, až nastanou věci poslední? (Jr 5,31)
- Jan Amos Komenský -
Kapitoly 3 a 4 z knihy Haggeus redivivus (Ageus znovu oživlý)

Něco na podobné téma od Petra Chelčického:
http://nejotazky.nazory.cz/2010/06/PCH01.html