http://hnutieviery.blogspot.sk/2014/05/bethel-jesus-culture.html
Jak mě Bůh vysvobodil z kultu Jesus Culture
Autor: Shofar B. http://closingstages.net/2012/02/28/beth-hell/
# comments
Minulý rok na Vánoce jsem byl členem modlitební skupiny ve městě,
kde žiji. Byla to malá skupina a setkávali jsme se jednou nebo
dvakrát do týdne. Každý z nás se co nejvíce snažil najít
Boha. Byla to velmi dobrá modlitební skupina. V jeden
večer, když jsme skončili modlitby, jsem si něco procvičoval na
bubnech, přišel ke mně Dan - jeden z našich bratrů. Vypadalo
to, že mi chce něco říct. Nevšiml si, že jsem se opravdu
snažil a soustředil na své bubny. Přerušil mě tedy otázkou
.... velmi tichým hlasem řekl mé jméno a zeptal se mě: "Slyšel jsi
někdy o Billovi Johnsonovi"? Nepřestal jsem v nacvičování, ale
zároveň jsem Danovi odpověděl: "Jeho jméno jsem už předtím
slyšel. Vím, že je z Kalifornie ale hodně toho o něm nevím
".
Poté, co jsem mu odpověděl, jsem si všiml, že se Danova tvář
rozzářila jako kdyby mu stoupl adrenalin. Věděl jsem, že se
chce se mnou podělit o svůj příběh. Tak jsem přestal hrát na svých bubnech až
nakonec bylo úplné ticho. Když se všechno uklidnilo,
Dan mi začal vyprávět a popisovat církev Bethel, kterou vede Bill
Johnson ve městě Redding v Kalifornii. Ještě mi v krátkosti
řekl io škole církve Bethel, která se nazývá Škola nadpřirozeným
Služby. Ještě vám chci říci, že nerad dlouho vypisuji na
počítači, ale chci vám svůj příběh přiblížit co
nejpravdivěji. A možná později přidám i detaily. Zkrátka,
Dan, který ani nechodí na modlitební skupinu do církve Bethel,
najednou začal znít jako jeden z jejich nejlepších agitátorů
(nahováračov).
Dan začal vyprávět o tom, jaká je tam silná Boží přítomnost,
jak Boží přítomnost v Bethella nasycuje a naplňuje církev.Dan byl
vysloveně nadšený novou církví, vysloveně nadšený jejich
chvalitebný skupinou i kázáním Billa Johnsona a Krise
Vallattona. Oduševněle vyprávěl o všem, počínaje modlitební
věží až po stánek na kávu. Po dobré hodině a půl, která mi
připomínala tu nejlepší reklamu v telce, mi dal Dan
nabídku. Až po dvou týdnech jsem zjistil, že tu nabídku nemohu
odmítnout. Dan mi řekl, že byl přesvědčen o tom, že jak půjdu
po své cestě ke Kristu, tak mě ta cesta zavede, na návštěvu církve
Bethel. A ještě Dan řekl, že když půjdu s ním, nejenže
mi zaplatí jízdné, ale mi zaplatí i 9000 dolarů školné, abych mohl
jít do školy nadpřirozeného služby a udělal si diplom.
V ten večer to znělo skvěle. Ale já jsem se cítil doma
velmi dobře a nepovažoval jsem za nutné, dělat nějaké velké
změny. Později se doma udály jisté méně příjemné události a já
jsem začal ztrácet svůj klid. Vzpomněl jsem si, jak Dan řekl,
jaký nesmírný klid a jaká dobrá atmosféra je v církvi
Bethel. Kromě toho Dan vícekrát zavolal, jestli jsem nezměnil
názor po té noci na naší modlitební skupině. No a jednoho dne,
když Dan zavolal jsem řekl, že s tím tedy souhlasím.Řekl jsem: OK,
Dan, půjdu se tam podívat. Na druhy den jsme se vybrali na
terminál a tehdy jsem se lekl a řekl jsem Danovi, že potřebuji více
času na rozmyšlenou. Promítalo se mi v hlavě, že je to nové
město, že nebudu mít kde bydlet.To, že jsou tam neznámí lidé mi až
tak nevadilo. Nakonec jsme jeli, ale až na druhý den do města
Redding. Ubytovali mě v pěkném motelu a na další den jsme šli
do církve Bethel. Tehdy jsem ještě netušil, co to bude za
noční můra, protože na začátku to tak nevypadalo.
Když jsem poprvé vkročil do církve Bethel, byla to láska
na první pohled. Byl jsem nesmírně nadšený tou církví
ještě další dva měsíce. Hned v ten den jsem zavolal Danovi a
řekl jsem mu, že měl ve všem pravdu. Dokonce jsem mu řekl, že
málo tu církev vychválil. Do telefonu jsem mu přísahal, že
jsem musel asi zemřít a jít rovnou do nebe, když jsem tam
přišel. Zdálo se mi, že ti lidé opravdu milovali Pána
Ježíše. Výhled z kopce, kde byl sbor, byl nádherný. V
církvi Bethel se něco dělo v jednom kuse 24 hodin 7 dní. Já
jsem chtěl poznat Pána Boha, tak se mi to zdálo
dokonalé. Velmi rád jsem navštěvoval domácí
skupinky. Připomínaly mi první křesťanský sbor ve
Skutcích. Šel jsem na všechny sborové akce a bylo jich opravdu
mnoho. Na jedné z domácích skupinek mi nabídli byt a byl
dokonce zdarma. Bylo to ve správném číše, protože mi došly
peníze. O pár dní na to jsem začal bydlet u studentů ze školy
církve Bethel. Ještě stále jsem byl velmi nadšený, tehdy se mi
zdálo, že mě vede Boží ruka na každém kroku.
Od té doby prošel delší dobu, co jsem tam poprvé
vstoupil. Stále mi mnoho lidí mluvilo slova pravdy z Bible,
určeno jen mně. Dosud je mám zaznačené na papíře. Dnes si
myslím, že možná jedna předpověď se splnila a mám podezření, že
měli pouze štěstí a trefili se, nebo jen hádali.
Abych tolik nemluvil, zkusím to zkrátit. V církvi Bethel
jsem strávil každou volnou chvíli 7 dní v týdnu. Ukázali mi
jeden duchovní zážitek, který nazývali "ohnivý tunel". Tehdy
jsem si poprvé uvědomil, jak se všichni nepřirozeně
třásly. Byly jakože "naplněni Duchem svatým" a já jsem to měl
cítit také, ale neprožíval jsem viditelně takový extrém. A tam
to neskončilo. Nemohl jsem se s lidmi mluvit o těch
nejběžnějších věcech, jako je např.. počasí, nebo basketbal,
protože lidé z té církve se ještě i tehdy nepřirozeně
třásly. A tehdy jsem si uvědomil, že to bylo takové
síle.
Začal jsem se cítit hloupě, protože lidé v jednom kuse
vykřikovali frázi: "WHOA" Nebylo minuty, aby to nebylo slyšet v
našem shromáždění. Ještě vždy jsem měl na sobě růžové
brýle. Tak jsem ty zvláštnosti přehlížel. Omlouval jsem
to tím, že jsem si řekl: Pán Bůh má rád, když Ho Jeho církev
chválí. Ale postupně jsem to nevěděl vystát, to chrastění,
nepřirozené pohyby, ten smích, ty strojené epileptické
záchvaty.
Později jsem si všiml, že náš pastor Bill Johnson často
vzpomíná konkrétní jména (falešných proroků). Jména jako Bob
Jones,, Patricia King, Todd Bentley, Heidi Baker, a mnoho jiných s
nimiž spolupracuje. Toto se dělo pravidelně a když se zmínili
tato jména, tak bylo slyšet hlasité výkřiky nadšení a povzbuzování
jako na fotbalovém zápase. Během celého mého působení jsem ani
zdaleka neslyšel takovou chválu a nadšení z Ježíše Krista jako z
nich. A ještě vám řeknu, že náš pastor nikdy nekázal o
vykoupení, o pokání, o svatosti, spravedlnosti, o soudu ani o Božím
hněvu. Náš pastor nikdy nezmínil tato témata ani v našem
sboru, ani když jsme kázali v ulicích. Náš pastor kázal pouze
o (lživých) zázracích a znameních.
Neměl jsem v tom klid, proč Bill stále nadšené vypráví o všech
(takzvaných a nezdokumentovateľných) zázracích, které se děly přes
Bethel na celém světě. Ale my, členové našeho sboru jsme
neviděli ani jeden jediný zázrak v našem sboru. Například Bill
a jeho žena nosí brýle, tak potom, kde je uzdravení? Billovi
vybrali zlatou žílu v nemocnici, ani tam se nestal
zázrak. Billův syn Erik je hluchý a mě řečovou poruchu, tak
proč není ještě uzdraven? Bill a jeho žena mají úplné šedivé
vlasy, což je znakem nedostatku hliníku, ale žádný nadpřirozený
zásah se nestal. A přitom káže i evangelium
prosperity. Všude se dějí všelijaké "zázraky", jen ne na
domácí půdě Bethella ...
Ale nejvíce se mě dotkla smrt malého JC, který měl pouze dva
roky a byl synem mých kamarádů z Koreji. JC zemřel na
rakovinu, přestože se všichni za něj modlili každou sekundu, každý
den. Když se lidé modlili, zase se tak nepřirozeně
třásly. A já jsem už byl velmi znechucen. Ale když JC
zemřel, všichni pouze krčili rameny a říkali, že Pán Bůh ho
potřeboval více. Ale to už byla poslední kapka a já jsem úplně
přestal chodit do té církve. Když jsem tam přišel poprvé, tak
první dva měsíce chtěli lidé trávit čas se mnou, protože Bůh mě
obdařil charismatem a dobře vypadající tváří. Skoro
okamžitě jsem se stal výjimečné oblíbeným, ale když jsem z města
Redding odcházel, začali mě považovat za zrádce.Přesto, že
jsem zvykl bydlet se studenty z církve. Začal jsem vidět
Bethel v tom pravém světle. Bill Johnson, Kris Vallaton, Danny
Silk, a ostatní celebrity, byli obyčejní vlci. Oni nebyly
žádné ovečky, byly převlečení vlci. Nikdo se mi už nepozdravil
na ulici, vymazali si mě z Facebooku. Prostě se na mě při
setkání jen mračili. A to byli ti samí lidé, co se se mnou
zvykli modlit, co se mnou lámali chléb as kterými jsme měli blízký
vztah. Když jsem přestal chodit do Bethella, zůstal jsem doma
a začal jsem poslouchat opravdových služebníků, jako
např.. Michael Boldea and Mike Hoggard, Paul Washer and David
Eells. Moji spolubydlící se smáli, že tito pastoři nejsou
normální, že nic nevědí o Bohu. Žádali mě, abych nahlas
nepouštěl jejich kázání, dokonce abych je vůbec
neposlouchal. Ale já jsem se chtěl krmit opravdovým
slovem. Často jsem konfrontoval svých spolubydlících a
ostatních "robotů" Bethella a dával jsem jim otázky o teologii
Billa a Krise. Vyptával jsem se jich na poprekrúcané New Age
"kázání" verši přímo z písma, z Bible, ale oni odpověděli jen to,
co slyšeli přímo od Billa nebo Krise, nebo co četli v jejich
knížkách. Takže moji spolubydlící se snažili stále
odpovídat na Boží Slovo citáty z knih jejich
učitelů. No nezdá se vám, že byli zmanipulováni?
Proto jsem tam přestal chodit po dvou měsících. Ale
přesto jsem ještě bydlel se studenty z Bethella. Jednoho dne
mě správce domu našel na dvoře, když jsem hrál basketbal a řekl mi,
že pokud nezačnu znovu chodit na biblické vyučování Bethella, (kde
se učí okultismus, chvalozpěv a meditační modlitbu,) musím si
hledat bydlení někde jinde. To se stalo ve čtvrtém měsíci, co
jsem bydlel ve městě Redding. Krátce na to jsem
odešel. Pak mi zavolala manželka a oba jsme věděli, že už je
načase, abych z Redding odešel.
Stal jsem se dobrým přítelem s Mikem Hoggard. Pokud se mi
tyto věci děly v životě, byl to on, který mi pomohl zůstat v
modlitbách. Vždy měl pro mě povzbuzující slova. Nejprve
jsem se chtěl přestěhovat tam, kde bydlí Mike, aby mi pomohl dostat
se zpět na správnou cestu, ale Bůh měl jiné plány a vedl mě
domů. Ještě předtím než všechno ukončím, dovolte mi, abych vám
řekl ještě jednu příhodu. V Bethella jsme měli každou neděli
vyučování, které se jmenovalo "zapalovač ohně". Bylo to
vyučování, zrozené z hnutí "Torontské požehnání". Toto
vyučování mělo udělat z lidí proroků. Během tohoto vyučování
byly náhodně vybráni studenti, kteří byli zavoláni do přední části
místnosti. Každý student si měl vybrat někoho ze zbytku
studentů a říct jim slova pravdy o nich. Ale byly tam
pravidla: cokoliv si řekl, mohlo být jen milé a
přátelské. Musel si to říct tak, aby se člověk, kterému to
bylo určeno cítil dobře.
Po několika týdnech co jsem byl svědkem toho, jak se
lidé přetvařovali, že ty slova jsou od Boha, jsem byl úplně na
konci se silami tak jsem si vymyslel slova pravdy i
já. Kdyby mě náhodou vyvolali. A opravdu, čistě
náhodou mě vyvolaly. Když jsem dostal slovo, abych přednesl
vymyšlené slova pravdy, tak jsem řekl: "v této místnosti je někdo,
kdo plánuje sebevraždu a ďábel ho mučí." Když zvednete ruku, budeme
se za vás modlit a budete uvolnění. Já jsem byl v šoku a řekl
jsem si: Panebože, i přesto, že jsem to nemyslel vážně tam někdo
takový byl.
Ale byl jsem ještě ve větším šoku, protože jsem očekával, že
lidé otočí svou pozornost na tato dívka, které se rozhodlo si vzít
život, aby se za ni mohli modlit, ale to se nestalo. Místo
toho jsem byl napomenut naším pastorem a bylo mi řečeno, že musím
mluvit jen takové věci, které jsou milé a od kterých se lidé cítí
velmi dobře. Potom, jak mě napomenuli jsme se vrátili k našim
cvičením. Ještě zarmucujúcejšie bylo, že když se vyučování
skončilo, ze 150 lidí se pouze dva zeptali služebníka nějakou
otázku o tom dívce.
Touto cestou bych chtěl poděkovat Pat Rogers z Boží skupiny
"Rozhněvané ovečky" za to, že mě podpořila, abych se s vámi
podělil. Věřte mi, je tam mnohem víc, s čím bych se mohl
podělit. Všechny vás velmi miluji v našem Pánu a modlím se,
abyste byli požehnáni a poučeni po přečtení tohoto článku.
Komentáře