Výklad Markova evangelia od McGee.

První kapitola Markova evangelia končila sdělením, že se Pán Ježíš musel uchýlit na pusté místo. Uzdravený malomocný člověk nesplnil jeho výslovný požadavek. Proti Ježíšovu zákazu šel a každému vyprávěl o tom, co se mu přihodilo. To způsobilo, že se za Ježíšem odevšad sbíhaly davy lidí. To bylo na překážku jeho svědectví. Zastíralo to jeho duchovní působení. Znovu se tady dotýkáme jednoho z důvodů, proč Pán Ježíš nepřišel jako divotvorce, který především koná zázraky. Nechtěl se vyznačovat konáním divů. Nepřál si, aby ten muž či ostatní lidé mluvili o jeho mocných činech, vždyť účelem jeho příchodu byla duchovní služba. Přišel, aby zemřel na kříži za hříchy světa. Publicita vyrůstající ze zázračného uzdravování by podstatu jeho evangelia zastírala a zatemňovala. Náš učitel na tomto místě vyjadřuje své osobní stanovisko k divům a zázrakům. Musím po pravdě přiznat, že můj postoj je naprosto shodný. Vernon McGee píše: "Chci být poctivý a upřímný. Přiznám se, že otevřeně a nahlas vyslovuji námitky proti lidem, kteří kladou důraz na uzdravování nebo jazyky či zázračné události. Jednou z pohnutek, které mne k tomu vedou, je přesvědčení, že i kdyby to byly dary pro dnešní dobu, je to jako připřahat vůz před koně. Před časem mně kdosi řekl: 'Doktore McGee, ten a ten hlásá evangelium úplně stejně jako vy, ale kromě toho také uzdravuje.' 'Ano', odpovídám, 'ale znají ho lidé jako kazatele evangelia, nebo jako zázračného léčitele? Přicházejí do shromáždění kvůli evangeliu? Přicházejí, aby slyšeli spásonosnou evangelijní zvěst, nebo je pro ně hlavní věcí uzdravování či nějaká jiná citová zkušenost?' Jsem přesvědčen, že projevy tohoto druhu je třeba zredukovat na minimum. Naše prvořadé poslání je kázat evangelium. V Markově zprávě můžeme názorně vidět, že rozruch kolem malomocného narušil práci Pána Ježíše tak dalece, že musel na čas z Kafarnaum odejít. Podstatnou věcí je také změněná společenská situace dnešní doby. Když se za doby Pána Ježíše někdo prokazoval zázrakem, bylo to celkem srozumitelné svědectví o nějaké božské síle. (Musíme ovšem přiznat, že ani tehdy se ani zdaleka nedali přesvědčit všichni.) Dnes bývá pokus o proklamaci zázraku spíše důvodem k posměchu a ke ztrátě důvěry. Jsem osobně přesvědčen, že v dnešní době by ani Pán Ježíš zázraky nedělal, protože je vždycky používal pouze jako legitimaci svého mesiášského poslání. Pán Ježíš chtěl především kázat Boží slovo. To bylo jedno z hlavních poslání jeho pozemského života. Tím nejdůležitějším byla pochopitelně jeho smrt za hříšníky a jeho vzkříšení. To byl nejpodstatnější důvod jeho života v lidském těle. Kromě toho ale také přišel dát příklad vzorového lidského života a ovšem i kázat. Ve svých kázáních učil novému pochopení Božímu slovu. Farizeové a zákoníci, tehdejší učitelé Božího Slova, kladli důraz na doslovné dodržování předpisů zákona, na písmena a čárky. Pán Ježíš ukazuje dál, k duchovnímu smyslu biblických textů. Vidíme, že Kristova přítomnost přitáhla velké množství posluchačů. Pravděpodobně mezi nimi bylo dost těch, kteří přišli ze zvědavosti, chtěli vidět nějaký zázrak. V každém případě to byla příležitost ke zvěstování Božího slova a Pán Ježíš jí využívá. Kolem domu není k hnutí, lidé se tlačí, aby alespoň něco zaslechli. Je důležité zaslechnout Boží slovo. To bývá začátkem nemalých proměn. Boží řeč totiž v sobě skrývá velikou sílu. Prorok Izajáš zachoval Boží výrok o slovu: Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal." (Iz 55,10-11.) Když jsme před mnoha lety v Brně začínali misijní práci mezi romskými dětmi, přijali jsme jako motto této služby právě citované verše. Spolehli jsme se na moc Božího Slova. Pán Bůh potvrdil pravdivost starého prorockého výroku. Boží slovo si i tady vykonalo a stále koná svou práci. Navzdory lidské nedostatečnosti, lidskému vzdoru a neposlušnosti. Pán Bůh má moc konat veliké věci.