http://www.apologet.cz/?q=articles/category/24-uvahy-/id/378-co-by-nas-dokazalo-odradit

V poslední době jsem byl několikrát dotazován, co si myslím o tom nebo onom služebníkovi, o té, či oné knize. Díky Internetu, který může být využit jako dobrý zdroj informací, se ale vynořují i různé podivné, zaručené, extrémní a moderní zážitky a učení, na které hladová duše charismatika nebo letničního snadno skočí. Existují dokonce weby pojednávající o posmrtných zážitcích, výletech do nebe, do pekla, o vzkříšeních z mrtvých a nesčetných uzdraveních. Nedávno jsem měl telefonát, při kterém mi docela zatrnulo. Jeden bratr, který navštěvuje moji bývalou církev, mi telefonoval o výborném webu plném právě těchto věcí. Řekl mi, že na evangelium, jak je psáno v Bibli, už dnes lidé neslyší, a proto jim dává odkazy právě na tyto stránky o zázracích. Jak smutné! Když jsem se podíval na různé stránky letničních a charismatických sborů, zjistil jsem, že podobné weby a přeložené knihy jsou zde často odkazovány.

Ano, i já věřím, že Bůh dodnes křísí mrtvé, uzdravuje a činí zázraky. Když čteme Bibli, můžeme být podobných událostí svědky. Avšak jedná se zde o věci běžné nebo neobvyklé? Pokud vím, pak u Ježíše je v Bibli popsáno, že vzkřísil patrně tři lidi. Pavel a Petr zřejmě po jednom. Co však v Bibli chybí takřka zcela, jsou detailní záhrobní zážitky, setkání s padlými anděly v podsvětí apod. Četl jsem za svůj život mnoho knih, které popisují zázračné působení Ducha svatého, a slyšel jsem mnohá upřímná svědectví. Když čtu knihy Davida Wilkersona nebo poslouchám kázání Alexandra Barkociho, nemám důvod – krom některých Wilkersonových proroctví – nevěřit. (Což ovšem neznamená, že si br. Davida nevážím a nerespektuji ho). Když ale čtu tyto „módní knihy a weby“, pak hypertrofie nadpřirozena, desítky vzkříšených a snad tisíce uzdravených mi nějak nesedí se střízlivostí a neokázalostí těch, kteří skutečně tyto věci, byť zdaleka ne tak hypertrofovaně, zakoušejí.

Co si myslet o tom, když někdo barvitě popisuje hierarchii padlých andělů, o které Bible prakticky mlčí, a kterou on viděl? Nebo když někdo sestupuje do pekla, kde lidé pojídají vlastní tělo nebo je vtržen do nebe a hodiny diskutuje s Ježíšem, který mu detailně ukazuje na věci, které v Bibli nelze vyčíst? Nelze nikomu vzít jeho zkušenost, ale byť by byla autentická, neznamená to, že jí i já musím nutně věřit nebo ji přestat rozsuzovat Písmem. Osobně jsem se setkal s člověkem, který přežil svojí smrt a setkal se s Kristem. Nemám důvod mu to nevěřit, ale měřítkem mého života a zdrojem mé víry nejsou zkušenosti druhých, ale Písmo.

Mnozí velcí proroci zažili možná jedno nebo dvě andělská navštívení. U nás prý ale máme horu, kde se andělé zjevují jak na běžícím pásu. Do ČR dokonce přijede řečnit na konferenci prorok z hnutí, ve kterém jsou andělská zjevení velmi častá a který sám zažil snad desítky navštívení. Nejšpičkovější prorok tohoto hnutí byl shledán homosexuálem a alkoholikem, který předčasně ukončil proces své obnovy, a druhý velikán svého času prorokoval jistým ženám tehdy, když se před Bohem svlékly. Po své obnově pak sloužil ještě ve větší moci. Třetí velikán se běžně ve svých viděních sektává s duchy zemřelých. Proč bychom tomu prorokovi měli věřit, pochází-li z tak pochybného hnutí?

Obávám se, že duše charismatika, navyklá obscénnostem Torontských a Pensakolských požehnání, svědectví o zlatém prachu a zlatých zubních korunkách a na běžícím pásu prodlužovaných nohou, už ztratila schopnost rozlišení. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že stejná touha, která vede lidi do horoskopů, ordinací alternativní medicíny a náruče léčitelů, hypnotizérů a věštců, dnes vede mnoho lačných charismatiků do náruče okultismu v křesťanském hávu. Jakoby stačilo mluvit o zázracích, uzdraveních, záhrobních zkušenostech, stovkách vzkříšených, do toho pak „zamotat“ jméno Ježíš a úspěch je zaručen. Problémem zde ovšem zůstává, že nikdo dané autory často nezná, nikdo si nemůže ověřit jejich identitu, zeptat se na ně v jejich církvi… Jsou většinou „nezávislými“ služebníky se svojí „Ministry“ nebo „nedotknutelnými zřítelnicemi Božího oka“, které nelze kritizovat, aniž by se člověk rouhal duchu svatému. Ostatně ale proč někam patřit, když denně mluví s Ježíšem, s anděly, s mrtvými a činí zázraky jako na běžícím pásu…

Mám strach, že pokud člověk jednou uvěří, že duch, který lidi sráží do záchvatů nezadržitelného smíchu, takřka do bezvědomí, duchovní opilosti a stavů duševní a duchovní nepříčetnosti, je duchem od Boha, pak bude jednoduše tohoto ducha potkávat i za těmito věcmi a uvěří mu je. Stačí přitom jen říci „Pane, Pane“, a lidé rádi půjdou. Obvykle se pak ukáže, že daný člověk, který věci propagoval, byl záletník, alkoholik, defraudant apod., ale to přece nevadí, vždyť i David zcizoložil a zabíjel a tak jedeme dál! Mám však jiný návrh. Přestaňme si brát příklad z Davidových hříchů, ale následujme ho v jeho poslušnosti.

Když na jednom „celosvětovém probuzení“ potetovaný evangelista, holdující alkoholu, tvrdil, že ho navštěvují andělé, včetně anděla, který navšívil Williama Branhama, a srážel okázale k zemi lidi s výkřiky „bum, bum, bum“, některé křesťany ani nenapadlo, že by zde mohlo být něco špatně. Když podmanivá hudba v rytmu woo doo přitom uváděla lidi do tranzu, stále to bylo málo…

Někdy mne proto napadá, co by některé křesťany ještě mohlo zastavit? Mám dojem,že pokud někdo zacituje Skutky druhou kapitolu a udělá při tom sebevětší a sebeokázalejší hloupost a vysloví při tom jméno Božího syna, pak mu už nic nezabrání, aby vzal peněženku a začal kasírovat důvěřivé charismatiky. Co by se ještě muselo stát, aby to zázrakuchtivé křesťany konečně odradilo? Obávám se, že jen přísný a hrozný Boží soud, začínající od Božího domu.