»Queenie například měla svůj zvláštní způsob, jak nadívat šunku k pečení. Byla to procedura uchvatná napohled a trvala celé hodiny. Nejdříve rozmělnila, smíchala a utřela koření - bobkový list,tymián, cibuli, hřebíček, hořčici, nové koření a pepř. Pak ostrým špičatým nožem probodla štavnatou šunku skrznaskrz. Do otvoru vecpala kořennou směs. Další bodnutí. Další plnění. A tak to opakovala znovu a znovu tak dlouho, dokud obrovská šunka nenabyla dvojnásobných rozměrů. Pak ji zabalila do pevného bílého plátna a zašila režnou nití. Naditou šunku i s obalem vložila do hrnce s vodou a uvařila. Když změkla, vyndala ji z hrnce, sňala zábal a šup s ní do trouby. A pak ji neustále polévala a podlévala sběračkou s dlouhou rukojetí. Nakonec se zase chopila dlouhého ostrého nože a nakrájela šunku na šťavnaté voňavé plátky, na jejichž růžovém mase vytvářela nádivka vzorek mozaiky. O mnoho ho let později předkládala herečka Kim Ravenalová na svých proslulých večírcích, jež ona a její choť Kennet Cameron tak rádi pořádali, svým hostům, hercům a kritikům, pokrm, který nazývala "šunka á la Queenie".«
(Edna Ferberová, 1887-1968), americká prozaička: "Loď komediantů", Praha 1970)