Neapolská pizza - byla v tomto městě běžným pouličním lidovým pohoštěním. V roce 1889 sem zavítal italský král Umberto Savojský (1844-1900) i se svou manželkou Margheritou Marii Teresou Giovanny Savojskou (1851-1926). Nepohrdli lidovým jídlem a teňounkou neapolskou pizzu ochutnali a velmi si ji oblíbily. Postupně se stala pizza všeobecně známým jídlem v mnoha světových restauracích, ve speciálních jídelnách - pizzeriích i v pouličních stáncích. Sloužila jako rychlé a chutné "jídlo do ruky". Přirozeně se postupně rozvíjela fantazie konkurujících si výrobců a prodejců, kteří na pizzu vršili spousty dalších různých náplní. Místo tenké placky (max. 3 mm) často teď kupujeme a za pizzu považujeme buclaté koláče. Původní neapolská pizza je jednoduchá v obložení, kam patří jen několik málo časem posvěcených a pro Neapolce posvátných surovin.

Pizzu Margherita podáváme ještě teplou!

Obecné poznámky k přípravě pizzy:
Čerstvá rajčata - je nejlépe použít v sezoně, kdy jsou rajčata nejlepší zejména druhy soudkovitého tvaru; rajčata nakrájíme na plátky. Pokud použijeme konzervovaná rajčata (mají přednost před skleníkovými), tak je musíme propasírovat přes síto nebo rozmixovat nebo postrouhat.

Teplota pečení a pizza kámen
Pizza se peče ve speciálních cihlových pecích rozpálených na teplotu 400°-485° dubovými poleny. Vysoká teplota umožní její velmi rychlou přípravu (60-90 vteřin), křupavost a nenapodobitelný kouřový nádech v chuti. Při domácí přípravě můžeme využít tzv. pizza kámen, který částečně nahrazuje účinek cihlové pece. Kámen zvýší teplotu v troubě a udrží ji stejnoměrnou. Pizzu posadíme přímo na tento kámen. U nás je prodáván ve specializovaných prodejnách.

Rychlost podávání pizzy - je velmi důležitá, avšak samotné těsto můžeme si uchovat v chladničce týden a v mrazáku až měsíc. Těsto poprášené moukou vložíme do mikrotenového sáčku, pokud možno již naporcované asi na 200 g porce, tj. porce na jednu pizzu. V pizzeriích se těsto nechává kynout při nižších teplotách (okolo 6°C) vykynout přes noc. Pomalým kynutím těsto získá plnou a výraznou chuť. Kvasinky tato teplota nezničí, ale pouze zpomalí jejich činnost.

Název "Neapolská " pro pizzu - je podle EU připuštěn jen pro tyto tři (oficiální) varianty náplní: "Pizza marinara" - rajče, česnek, oregano, olivový olej; "Pizza Margherita" - rajče, mozzarella v listy bazalky, olivový olej; "Pizza Margherita speciál" - rajče, buvolí mozzarella z Campanie, listy bazalky a olivový olej.

Další druhy italských pizz: "Pizza Romana" z Neapole: rajče, mozzarella, sardelky, oregano, olej; "Pizza Viennese" - rajče, mozzarella, německá klobása, oregano, olej; "Pizza se šunkou a houbami" - rajče, mozzarella, šunka, houby; "Pizza Capricciosa neboli "Caprice Pizza - mozzarella, rajče, houby, artyčoky, vařená šunka, olivy, olej (v Římě přidána syrová šunka a napůl tvrdé vejce); "Pizza Quattro Stagioni" neboli "Pizza čtyř období" - stejné přísady jako "Capricciosa", ale každá je umístěná zvlášť; "Pizza čtyř sýrů" - rajče, mozzarella, další jiné typy sýrů než jsou mozzarela a parmazán; "Sicilská pizza chata" (z r. 1994), česnek, bazalka a oregano jsou v míchané do těsta; "Pizza bianca" - postrádá rajčatovou omáčku, která je nahrazena pestem nebo mléčnými výrobky např. kyselou smetanou, nejčastěji sýry mozzarela a riccota. (V Římě, termínem "pizza bianca" se označoval druh chleba pokapaný jen s olivovým olejem; "Cecina" nebo Toskánská "Chickpea Pizza" - cizrnová mouka, sušená šunka "cecina", , voda, sůl a olivový olej. Toskánská

ZPĚT do kapitoly

HOME