»Než jsem si šel lehnout, zašel jsem do kuchyně, abych zkontroloval, zda Fritz zastrčil závoru zadních dveří, a potěšilo mě, když jsem viděl mísu s těstem zadělaným na smetanové koláče z pohanky. V této situaci hezky křupavé topinky nebo točené rohlíčky by nebyly přiměřené. Když jsem ve středu ráno, chvíli podeváté hodině sestoupil z prvního patra, věděl jsem, že budu patřičně nakrmen. Když jsem vešel do kuchyně, Fritz otočil plamen pod lívanečníkem, a já mu popřál dobré jitro a vzal si pomerančovou šťávu z ledničky. Wolfe, který snídá ve své ložnici z podnosu, který mu tam Fritz přináší, už odešel nahoru do skleníku na střeše na ty dopolední dvě hodiny u orchidejí; uslyšel jsem výtah jako obvykle. Když jsem šel k stolku u stěny, zeptal jsem se Fritze, jestli se něco děje. . . . Fritz nechtěl mluvit a také nemluvil, mezitím co koláčky dostávaly tu správnou nahnědlou barvu. Když ty dva první ležely přede mnou s párkem a dával mi na ně máslo, řekl: "Chci to vědět, Archie, a mám k tomu právo. Povídal, že mně to vysvětlíte. Bien. Žádám o vysvětlení".«

(Rex Stout: "U dveří zazněl zvonek", edice "Spirála", Čs. spisovatel Praha, 1969)