Farářova omeleta - omeleta z tuňáka
(Anthelme Brillat-Savarin: "O labužnictví aneb Fysiologie chuti", str.271, Nakladatelství Lidové noviny Praha, 1994)

»Omeleta z tuňáka se hodí výborně k jemné snídani pro společnost znalců, kteří dovedou ocenit, co jedí, a rozvážně ochutnávají; zapijeme-li ji ještě dobrým, starým vínem, . . pak spatříme divy.«
Suroviny:
  • mlíčí ze dvou kaprů
  • 150-200 g tuňáka
  • 1 cibule nejlépe šalotka
  • máslo
  • zelená petrželka a pažitka na bylinkové máslo
  • citrónová šťáva z 1/2 citrónu
  • 12 čerstvých vajec
  • pepř a sůl dle chuti


  • Postup přípravy:
    Pro šest osob vezmeme mlíčí ze dvou kaprů, dobře je vypereme a očistíme a ponoříme na pět minut do slabě osolené vody, aby zbělelo. Tímtéž způsobem připravíme kus tuňáka, velký asi jako slepičí vejce, a připojme k němu drobounce nakrájený ošlejch (šalotku). Rozsekejme pak mlíčí z kaprů i tuňáka, aby se vše dobře smísilo a vložme do pánve, do níž jsme dali přiměřený kus výborného másla a nechme to dusit tak dlouho, až se máslo rozpustí. Na tomto postupu záleží zvláštnost omelety. Na to vezmeme druhý, dle naší libosti velký kus másla, utřeme jej s petrželkou a pažitkou, dejme do mísy mající podobu ryby určené k pečení omelety, zakapejme citrónovou šťávou a položíme na plamen. Potom ušleháme dvanáct nejčerstvějších a nejlepších vajec, zamícháme do nich směs z mlíčí a tuňáka a zamícháme, až je vše dokonale spojeno. Nyní upečeme z toho omeletu dle známého nám způsobu a vynasnažíme se, aby byla rozložitá, nadýchaná a kyprá. Vyklopíme ji na mísu a ihned předkládáme.
    ». . . Jídlo bylo prosté a vybrané. Právě byla odnesena polévka z raků a na stole objevil se lososový pstruh, omeleta a salát. První přišel na řadu pstruh, to jest jeho přední část; omáčka svědčila o dovedné ruce a vnitřní spokojenost zračila se na tváři duchovního pastýře. Po tomto jídle pustil jsem se do kulaté, kypré, výborně upečené omelety. Když oddělil lžičkou první porci, vytekla z vnitřku hnědá šťáva, vábná pro oko i čich, mísa se jí naplnila a milá Julietta později tvrdila, že se jí při pohledu na ni sbíhaly v ústech sliny. Toto sympatické hnutí neušlo faráři, zvyklému bdít nad vášněmi lidí a jako by odpovídal na otázku, kterou by se paní R. . . neodvážila mu položit, pravil: "To je omeleta z tuňáka, moje kuchařka dovede ji výborně připravit, takže všichni lidé, kteří ji okusili, neopominuli se o ní pochvalně vyslovit." - "Nedivím se tomu," odvětila obyvatelka Chaussée-d´Antin, na našich světských stolech neobjevila se nikdy tak vábně vypadající omeleta. . . Považoval jsem za svoji povinnost uvést ve známost jídlo, jež uznávám za stejně zdravé jako příjemně. Pověřil jsem svého kuchaře, aby si na ni opatřil recept s nejdůkladnějšími podrobnostmi a podávám jej tím ochotněji znalcům, ježto jsem jej dosud nenalezl v žádné kuchařské knize."«
    ( Athellme Brillat-Savarin, 1755-1826: "La Physiologie du Gout", NLN Praha, 1994)
    Poznámky DDK:
    Mlíčí a tuňáka
    - dusíme, aniž by se obé vařilo, aby neztvrdlo, neboť pak by se nespojilo dobře s vejci.
    Mísa na podávání - má být hodně hluboká, aby se šťáva soustředila na dně a mohla být nabírána lžičkou. Má být také trochu ohřátá, neboť chladný porcelán zbavil by omeletu veškeré teploty, takže by neměla dost síly rozpustit máslo, na něž byla vyklopena.
    nahoru
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]