»
Omeleta z tuňáka se hodí výborně k jemné snídani pro společnost znalců, kteří dovedou ocenit, co jedí, a rozvážně ochutnávají; zapijeme-li ji ještě dobrým, starým vínem, . . pak spatříme divy.«
Suroviny:mlíčí ze dvou kaprů150-200 g tuňáka1 cibule nejlépe šalotkamáslozelená petrželka a pažitka na bylinkové máslocitrónová šťáva z 1/2 citrónu12 čerstvých vajecpepř a sůl dle chutiPostup přípravy:Pro šest osob vezmeme mlíčí ze dvou kaprů, dobře je vypereme a očistíme a ponoříme na pět minut do slabě osolené vody, aby zbělelo. Tímtéž způsobem připravíme kus tuňáka, velký asi jako slepičí vejce, a připojme k němu drobounce nakrájený ošlejch (šalotku). Rozsekejme pak mlíčí z kaprů i tuňáka, aby se vše dobře smísilo a vložme do pánve, do níž jsme dali přiměřený kus výborného másla a nechme to dusit tak dlouho, až se máslo rozpustí. Na tomto postupu záleží zvláštnost omelety. Na to vezmeme druhý, dle naší libosti velký kus másla, utřeme jej s petrželkou a pažitkou, dejme do mísy mající podobu ryby určené k pečení omelety, zakapejme citrónovou šťávou a položíme na plamen. Potom ušleháme dvanáct nejčerstvějších a nejlepších vajec, zamícháme do nich směs z mlíčí a tuňáka a zamícháme, až je vše dokonale spojeno. Nyní upečeme z toho omeletu dle známého nám způsobu a vynasnažíme se, aby byla rozložitá, nadýchaná a kyprá. Vyklopíme ji na mísu a ihned předkládáme.
». . . Jídlo bylo prosté a vybrané. Právě byla odnesena polévka z raků a na stole objevil se lososový pstruh, omeleta a salát. První přišel na řadu pstruh, to jest jeho přední část; omáčka svědčila o dovedné ruce a vnitřní spokojenost zračila se na tváři duchovního pastýře. Po tomto jídle pustil jsem se do kulaté, kypré, výborně upečené omelety. Když oddělil lžičkou první porci, vytekla z vnitřku hnědá šťáva, vábná pro oko i čich, mísa se jí naplnila a milá Julietta později tvrdila, že se jí při pohledu na ni sbíhaly v ústech sliny. Toto sympatické hnutí neušlo faráři, zvyklému bdít nad vášněmi lidí a jako by odpovídal na otázku, kterou by se paní R. . . neodvážila mu položit, pravil: "To je omeleta z tuňáka, moje kuchařka dovede ji výborně připravit, takže všichni lidé, kteří ji okusili, neopominuli se o ní pochvalně vyslovit." - "Nedivím se tomu," odvětila obyvatelka Chaussée-d´Antin, na našich světských stolech neobjevila se nikdy tak vábně vypadající omeleta. . . Považoval jsem za svoji povinnost uvést ve známost jídlo, jež uznávám za stejně zdravé jako příjemně. Pověřil jsem svého kuchaře, aby si na ni opatřil recept s nejdůkladnějšími podrobnostmi a podávám jej tím ochotněji znalcům, ježto jsem jej dosud nenalezl v žádné kuchařské knize."«