»"Ryby uložíme doma do děr v ledu a necháme tam přes zimu; zpravidla teprve na jaře je čistíme a sušíme. Zmrzlý losos se nechá roztát, zbaví se šupin, kůže se stáhne a maso rozřeže na řízky. Kosti se vyndají, maso se položí na pekáč a udržuje se malý ohýnek. Losos se pomalu škvaří, pouští tuk, a teď člověk už dávno nemyslí na to, kudy se za ním pachtil, kolik ledových koutů prosmýčil. Teď jenom vtahuje nosem tu báječnou vůni. Když je tuk asi ze tří čtvrtin vypuštěn, vezme se čtvrtkila másla, položí se na lososa, osolí se, a teď - Kriste Ježíši a všichni svatí na nebi, to je žrádýlko, to nedovedu popsat, na to jsem dost nevýřečný. Ojéjéjé! Já sním tři lososy najednou, a docela bez chleba! Chleba bych si k tomu ovšem mohl udělat, ale kdo by se s tím hrál! Tak jsem žil celou zimu o samých lososech a dělalo mi to náramně dobře."«

(Jan Welzl, 1868-1948 - český polárník a cestovatel: "Třicet let na zlatém severu", Praha 1968)