»Přece to nevzdáš, říkal si Václav vytrvale. Kuchtil slavnostní večeři. Štiku pana Václava. To se jde na Štědrý den k nejbližší řece, v případě Podmoklí k Dyji, tam se uloví štika nejlépe kolem sedmdesát centimetrů délky, zabije se, vykuchá a oškrabe, naporcuje na podkovičky o síle patnácti milimetrů a uloží se na patřičný čas do marinády, jejíž složení závisí na fantazii kuchaře. Posléze se naporcovaná ryba zprudka opeče na sádle dozlatova, tedy dvakrát po pěti minutách, na pánvi se nechá zesklovatět hrst cibule a hrstička slaniny, šťáva ze zahustí moukou hladkou a ochutí vývaem z hlavy, bramborové hranolky jsou již zlaté a rybí polévka připravena . . . Ulovit rybu dá moc práce, než aby nebylo trestné vzdáti se korunovace lovu omamnou chvílí u stolu.«

(Jan Kostrhun, Podivín 1942, český prozaik a politik: "Svatba století", Praha 1984)