»To co Palečka probudilo, byla vůně mléčné polévky se sázenými vejci, které se v Orlických horách říká kyselá ančka. "Snad vám přijde k chuti," řekla paní Hejkrlíková, když nesla na stůl talíře a velký hrnec, z kterého vycházela ta libá vůně. "Je z mléka brambor a vajec, no a nějaká houba je v ní taky". "My ji vaříme taky" řekla Palečkova maminka. "Dá se trochu cibule, bobkový list a kmín, brambůrky a houby, a když je to povařené, přileje se zahuštěné mléko. "Nebo smetana, ta nic nepokazí", řekl kapitán Hejkrlík. "A nakonec se do toho rozklepnou dvě tři vejce . . ." "Správně", řekl podporučík Mačát, "ale ta se nerozkvedlávají, ta se nechávají vcelku. Já ji taky znám, moje maminka ji dělávala třikrát týdně a nikdy se nám nepřejedla." "Potom se tam dá ještě lžíce octa. . ." "A úplně nakonec lžíce másla," řekl Paleček. "Na máslíčko, prosím Vás, nikdy nezapomínejte. Viď, mámo." Celý pokoj se rozvoněl tou polévkou z Orlických hor a bylo by se povídalo o dalších jídlech z dětství, z domova, o křápancích neboli cmundě, o buchtách se slívami nebo se zelím, velkých jako cihly, a o moravském zelí z dětství paní Hekrlíkové«.
(Vladimír Thiele, 1921 - český publicista: "I v pohádkách se přechází jen na zelenou", Praha 1971)