»"Můj táta, teda tvůj děda, dělal kuchaře," říká dědeček mámě. "Ty dáváš na stůl pořád jenom boršč a boršč, ale boršče jsou taky různý, abys věděla. Je boršč volyňskej, černihovskej, kubáňskej, kyjevskej - ten je ze slepice -, boršč s drůbkama, zelenej, ze syrovátky, postní s taščičkami a rybou. Nebo takovej hejtmanskej . . . Uvařit hejtmanskej boršč nejni žádnej kumšt," pokračoval dědeček. "Vem pěkný žebírko, dvě cibuličky, pepř a bobkovej list a uveď to do varu. Pak přidej kořenovou zeleninu, červenou řepu, a když se to povaří, vlož do hrnce nakrájený zelí a sůl. Nakonec přidej fazole, uvařený zvlášť, pár erteplí, podušený rajský a všecko nech povařit. A budeš koukat jaký to bude boršč!"«
(Valerij Ševčuk: "Hejtmanskej boršč", Male večirně intermezzo - Zlatá tráva, Kyjev 1984)