7
Kapitola sedmá

Myší pohroma

Sousedi mají nového kocoura, ale ten se jim nějak nepovedl. Je líný a ani se mu nechce moc lovit myši. Jen se pořád někde toulá a rve se s ostatními kocoury. Myši si u nás užívají jako někde na Riviáře nebo u Balatonu. Jenomže ještě neví že je čeká veliká pohroma. Všechny ty myšky, které si u nás našli svoje útočiště před traktory orajícími pole, nebo také před vzdušnými útoky poštolek a káňat, čekala teď pohroma největší. Dvě hbité mourovaté myšilovky kočičí, zvané Saima a Kim. Nejdříve je taková myší pohroma docela neškodné malé koťátko. Sestřičky Saima a Kim byli nejdřív tak malinké a tak se báli, že jsem je nemohl dostat z ven auta. Saima byla drápkama tak zaseknutá pod sedadlem, že jsem myslel že už tam bude muset zůstat a jezdit se mnou do práce a zpátky. Nakonec se přece jen nemuselo celé auto rozmontovat a děti měli z koťátek velikou radost. Jemonže koťátka neměla moc velikou radost z nás (pištících dětí) a bála se tak moc, že se stále před námi někam schovávala. Ani jsme nevěděli že máme tolik míst kde se může takové koťě schovat. Několik dní jsme koťata hledali a vytahovali z nejrůznějších a nejnemožnějších zákoutí a dír. Pokaždé byli někde jinde. Nakonec v nestřežený okamžik utekla pootevřenými dveřmi po schodech do podkroví. V té době tam byla ještě stavba. Našli si velice dobré místěčko pod velikánskou horou tvárnic. Takže jsem nakonec musel celou tu horu přeskládat na jiné místo jinak by tam asi už zůstala schovaná navždy. Ještě štěstí, že jsem si vzal v práci kočičí dovolenou.
Nebyla to ale žádná dovolená na odpočinek, ale byly to galeje. Nakonec jsem byl tak nadřený jako bych postavil půlku domu. Koťátka si ale nakonec zvykla a to by jste měli vidět ty miláčky. Člověk by myslel že se klidně vyspí, když se koťátka celí den tak láskyplně k sobě tulila. Ale ne!
V noci se děly hrozné věci. Jakési chulupaté dělové koule létaly po kuchyni, prskalo, kvičelo a sičelo tam něco ve tmě a občas mi to přeběhlo přes obličej. "Takhle to dál nejde!" řekl jsem jednoho dne. Kočky budou venku!
Na zahradě máme takový malý domeček a ten jsme pronajali koťatům na bydlení. Po velikých stavebních úpravách, úklidu, nachystání pelíšků a vyrobení kočičích dvířek a po několika dusných nocích, během niž se koťata snažila se střídavým úspěchem dostat zpátky do domu skrze zavřená okna a potom, kdy okna už byla úplně poškrábaná jsme nakonec koťata nechali bydlet raději doma. Běhali sice po stole, který pak na sobě měl stopy jako když auto brzdí před zatáčkou, ale jen s tím rozdílem, že místo černých gumových stop vypadají ty stopy jako by je někdo udělal pěti hřebíky, běhali policích po zdech a snad i po stropě. Ovšem jako nejlepší zábava jim posloužily záclony. Ovšem pokud se tomu co z nich zbylo mohlo tak ještě říkat.
NEDOKONČENO