Znaky sekty

SEKTY

Přiznám se že, mě dnes během jednoho nevinného rozhovoru zaskočilo to, že se dnes ještě někdo může bát, aby se nenechal nalákat do nějaké sekty. Bylo to, jako by se přede mnou otevřela bezedná propast. Rozdíl mezi důvěrou Kristu a následováním nějaké „víry“, je opravdu propastný. Ono je totiž absolutně jedno, ze které „Církve“ nebo sekty odejdeš do zatracení. Pokud totiž vkládáš svoji naději do lidí a následuješ jejich učení jsi stejně pod prokletím… (viz. prostudujte si všechno sami v Bibli) –
Našel jsem na „Grano salis“ tyto znaky sekt. Je to ovšem stejně jen lidský pokus, o alespoň nějaké, uchopení této problematiky. Ona nás sekta ani nespasí ani nezatratí.

Jakubův 4:12 Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního?

ale

Jan 17:3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.

a potom:

Jan 10:3 Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.
4 Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."


 
Sekty, sektářství a kulty.
Základní charakteristické znaky.

 

Znaky sekty:
Znaky sekt a sektářství se mohou nacházet také i v křesťanství, v náboženstvích, v manželství, v politických stranách, na úřadech, ve školách, ve firmách a kdekoliv, ve vztazích mezi lidmi.

 

Popis sekty (sektářského chování) – sekta vzniká tam, kde skupina osob nebo i jednotlivci, velmi neobvykle (přehnaně) vyzdvihují a podtrhují svou vlastní jedinečnost a výlučnost. Porušují základní práva a svobody, pošlapávají důstojnost a svědomí člověka, a tím se také sami vyčleňují z lidské společnosti.  

 

Manipulace (nebo také „vymývání mozků“) – je to snaha o oklamání a podvod. Sektáři mohou používat, ke své manipulaci, také i citáty a verše z Bible. Manipulace může být vědomá a záměrná, nebo může být i nevědomá – zprostředkovaná tím, kdo je již někým zmanipulován.

 

Ovládání (panovačnost) – je to snaha panovat a ovládat člověka – z pozice své síly, nebo svého postavení – autority (vůdce, nadřízeného, pastýře, kněze, otce, manžela, manželky apod.). Projevuje se nátlaky – zastrašováním nebo vyhrožováním, snahou o zotročení (činěním si z lidí sluhy). Dále se projevuje velice autoritativním vyptáváním a otázkami podobnými výslechu. Také i snahami udržet si lidi ve své moci a pod svou nadvládou. A to i pomocí manipulace, tedy snahami naprosto eliminovat zdravé smýšlení, rozum či svědomí člověka. S vyloučením možnosti svobodného rozhodnutí.

 

Kontrola (manipulativní kontrola) – příčinou je opět panovačnost. Je to snaha ovládat a kontrolovat veškeré dění ve skupině nebo i lidi, kterým tito jedinci vládnou – přesněji je ovládají. – Opět je to jednání bez možnosti svobodného rozhodnutí dospělého jedince (člověka). Tato kontrola se projevuje také cenzurou tiskovin a vůbec všeho, co by přineslo jakékoliv světlo (pravdu) a odhalilo by tak jejich nekalé praktiky, nejrůznějších lží, manipulací a podvodů. Jsou to také snahy očernit nebo zpochybnit věrohodnost přímých svědků (často jde o snahy zpochybnit jejich duševní zdraví), a jde také i o snahy zbavit se lidí, kteří poukáží na tyto jejich praktiky.

 

Rivalita – pýcha, arogance, vzájemné soupeření, boje o moc a přední postavení uvnitř ve skupině, nebo i navenek. Vzájemné očerňování, snahy pošpinit nebo potupit možné soupeře, oponenty a lidi jiného názoru a přesvědčení. Sekta zpravidla neobvykle zveličuje svého vůdce a rivala, který jde pouze v lidské síle a schopnostech, na které všichni ostatní spoléhají a označují je za boží či božské. 

 

Uniformita – je to strojenost, předstírání a pýcha na svůj (náboženský) řád, úřad, (bohoslužebný) obřad, formu, způsob, přední postavení a stav (kněz, autorita, vůdce, otec nebo „boží služebník“). Jednotné vnější vystupování, chování a napodobování – bez schopnosti připustit jakoukoliv jinou možnost či odlišnost nebo rozličnost, od této jejich vnější formy a šablony, nebo i velké omezenosti jejich myšlení.

 

Zákonictví – je to pouhé lpění na dodržování určitých předpisů a pravidel, bez schopnosti rozsuzovat a rozlišovat mezi tím, co je správné, pravdivé nebo spravedlivé. Velká tvrdost v jednání s lidmi a neúměrná přísnost v soudech a v odsuzování druhých lidí, za jejich chyby a provinění. Zatvrzelost vůči domluvám, neschopnost odpouštět druhým, nebo přijímat výtky anebo i kritiku od jiných lidí, osobní zaujatost a pomstychtivost.   

 

Čarodějnictví (jeho projevy) – veliká osobní nenávist a zášť vůči jinému člověku, proklínání a svazování, uvalování klateb na lidi, pro jejich otevřenou kritiku, anebo i manipulativní modlitby za lidi, kteří odešli z těchto skupin nebo i náboženství. 

 

Znaky kultů:
Vlastní nepoučitelnost a nenapravitelnost autority (vůdce), – neschopnost přijímat výtky a napomenutí od jiných lidí, osobování si a přisuzování jim některých božských atributů (např. neomylnost).
Popis kultu – kult vzniká tam, kde lidé – skupiny, jednotlivci nebo i náboženství, velmi neobvyklým (přehnaným) způsobem zveličují osobnost člověka. Lidské vlastnosti, schopnosti nebo zásluhy, a vyžadují od ostatních vzdávat božské pocty buď sobě, nebo těmto, pouze lidským osobnostem. 

 

Společnými znaky sekt a kultů jsou bludy a klamná učení. Dále je to zneužití pravdy i Písma Svatého (Božího slova) k manipulaci, – ke zkreslení, oklamání, lidské lži a podvodu. Zneužití postavení a úřadu – (kněze, duchovního pastýře (učitele), krále (vůdce) nebo proroka), a páchání bezpráví na lidech, v tomto postavení. Zneužití nevědomosti a neznalosti člověka, a těžení z lidí podvodem. A jsou to také i neopodstatněné a bezprávné důrazy v učení. Jako například – naprostá poslušnost či oddanost své autoritě, a vynucování si vykazatelnosti osobního náboženského života a činnosti.